A to zdaleka nesouhlasím s ušlechtilými, tradičními argumenty a historickofilozofickými úvahami pana prezidenta o rodině - základu státu. Tradiční rodina totiž (a nejen ta v románově barvotiskové, ideální a idealizované podobě), ať se nám to líbí nebo nelíbí, prožívá už desetiletí prohlubující se krizi a její místo zaujímají struktury jiné, různorodější, rozvolněnější, flexibilnější, ekonomicky i jinak výhodnější.
A jen na okraj: velice, převelice rád bych si přečetl úvahu Václava Klause v roli ekonoma, a nikoliv prezidenta, proč tomu tak je (neboť osobně pokládám ekonomické stimuly a důvody v tomto případě za ty rozhodující), ale o to teď nejde. Rád bych totiž pojal toto své stanovisko z hlediska liberálního, ke kterému má pan prezident jistě též blízko, blizoučko.
Takže zaprvé: mají-li homosexuálové obého pohlaví ať už pocit, dojem, či naopak velmi praktické každodenní zkušenosti, že jsou ve svých vztazích handicapováni před dvojicemi heterosexuálními (či rodinami rozvolněnými, nekompletními, což je dnes model, bohužel, velmi častý až nejčastější), prosím je o výčtovou, fyzickou inventuru těchto jejich problémů.
Vsadím se s kterýmkoliv (s kteroukoliv) z nich, že některé jimi doposud ventilované problémy vůbec neexistují nebo je mají i heterosexuálové (a jde pak o problém obecnější), jiné že sice reálně existují, ale jsou to problémy natolik „bezpohlavní“, že se nedají při sebelepší vůli interpretovat jako problémy homosexuálů.
A vsadím se, že nakonec po důkladné inventuře zbude jen několik nepříliš zásadních a důležitých problémečků ve stávajících zákonech, které se týkají skutečně jen a jedině homosexuálů. Pak se ovšem velmi, velice, veškerou silou a energií přimlouvám za to, aby tyto problémy byly vyřešeny obecnými úpravami stávajících zákonů, což při solidní práci solidních legislativců nemůže a nesmí být problém. Tečka. Nic víc. Žádného speciálního zákonu netřeba.
A pokud se jej homosexuálové a jejich heroldi budou nadále vehementně dožadovat, odkryjí tak zcela karty: totiž, že jim vůbec nejde o řešení věcných problémů s děděním, s návštěvou v nemocnicích či přebíráním doporučené pošty a dalších potíží, znepříjemňujících sem tam žití, jak nám doposud tvrdili a tvrdí, ale o jedno jediné: být uznáni.
A to nikoliv jen právně, ale hlavně společensky, morálně, za normu, za obvyklost, za nedílnou součást majority, a to se všemi, pokud možno co nejnápadnějšími atributy, až do těch navlékaných prstýnků na radnicích.
Pak ale liberál ve mně velmi silně protestuje: neboť proč by měla být postavena na roveň normy, normálnosti, majority pouze čtyřprocentní úchylka (a za mého medicínského mládí se věci ještě nazývaly pravým jménem a homosexualita prostě mezi sexuální aberace patřila, jak taky jinak) a přitom mnohem větší skupina polygamních heterosexuálů by měla žít v Česku v skrytu, opominuta, bez stejných práv?
Vždyť přiznaných (a hlavně těch nepřiznaných) manželských trojúhelníků, čtyřúhelníků a dalších obrazců je dnes a denně dozajista mnohem a mnohem více než maličká čtyři procenta populace -a milenky a milenci mají dnes nepochybně stejné, ne-li větší problémy jako adorovaní homosexuálové: ze zákona nedědí ani byty, ani majetek, poštu svých lásek také zákonně vyzvedávat nesmějí, o zdravotním stavu jejich miláčků jim nikdo nic neprozradí a ze svatebních síní by je pěkně hnali, i kdyby netrvali na tradičním obřadu... jen děti mohou rodit a vychovávat, jak je jim libo.
A přitom si troufám tvrdit, že takovéto svazky jsou často pevné, ba pevnější než svazky homosexuálů, mnohdy pomáhají k větším pracovním a osobním výkonům a skrze prsty se už na ně dnes hledí stejně málo, ba ještě méně než na homosexuální dvojice.
Tak proč, ksakru, nikdo nebojuje se stejnou vehemencí jako za zákon o registrovaném partnerství za zákon o manželském trojúhelníku, čtyřúhelníku či za zákon o registrovaných milenkách a milencích, byť je takto přírodou postižených zatraceně víc než ubohá čtyři procenta?!
Zdá se vám to ujeté? Ale, ale... Tak se znovu zamyslete nad zákonem o registrovaném partnerství. Vsadím se s kterýmkoliv gayem či kteroukoliv lesbičkou, že některé jimi doposud ventilované problémy vůbec neexistují.
