První transgender sportovkyně míří na olympiádu do Tokia. Kritici rozhodnutí mluví o velké nespravedlnosti |
Nejde přitom o teoretickou úvahu. Na nadcházející olympiádu jde novozélandská transgenderová vzpěračka Laurel Hubbardová. Bude soutěžit v ženské kategorii, i když se narodila jako muž. Zároveň ale nemá hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu, který pomáhá mužům při fyzických výkonech, tak vysokou jako muži. V souvislosti se změnou pohlaví jí byla snížena. Může tedy soutěžit v ženské kategorii a měla by mít rovné šance jako ostatní. Jenže proti tomu by se mohly ohradit její soupeřky.
Vyšší aktuální hladina testosteronu zřejmě není to jediné, co dává mužům výhodu. Záleží i na hladině testosteronu při vývoji jedince, v pubertě, kde jeho vyšší hladina a další faktory vedou obvykle k tvorbě silnějších kostí a větších svalů u mužů než u žen. Snížením hladiny testosteronu ve vyšším věku to nezmizí. Soupeřky Hubbardové se mohou cítit poškozeny a požadovat její vyřazení z ženské kategorie, protože jinak by v závodě neměly rovné šance. Mohou požadovat její převedení do mužské soutěže nebo do nějakého speciálního transgender závodu. Jenže to vypadá vůči Hubbardové nespravedlivě a diskriminačně.
Řešení s absolutní spravedlností a rovností neexistuje. Je to navíc ještě složitější. Mohou existovat i případy, kdy se někdo narodil se znaky obou pohlaví. V jaké kategorii má závodit? Nejpraktičtější je asi ponechat kategorie muži a ženy a řídit se převládajícími pohlavními znaky při narození. Rovnost tak bude zaručena nejvyššímu procentu lidí, ale ne všem. Jenže svět je takový, absolutní rovnost a nediskriminaci nelze mít vždy a všude, a s tím se musíme v některých méně důležitých případech, jako je tento, smířit.