V ideálním světě je diskriminace kohokoliv špatná. V reálném světě je to ale jeden ze způsobů, kterým se Izrael snaží přežít v moři plném arabských nepřátel.

Izrael s tou diskriminací ovšem dlouhodobě přesahuje míru a de facto si ty své nepřátele neustále povzbuzuje a vyrábí. Žádnému státu na světě by dnes nebylo povoleno chovat se ke své židovské menšině (pokud ji má, samozřejmě) způsobem, jakým se Izrael chová k menšině arabské, a to ať už na svém uznaném území či ještě více na územích okupovaných.

Je to hanebnost. A smutný důkaz toho, že i historicky tvrdě pronásledovaný národ se může změnit v národ utlačovatelů...

V podstate se da rict, ze demokracie dostava na frak i v demokratickem souboji o moc...

Pro mne je skoda, ze se zaverecny aforismus neda pouzit v Evropske Unii pro nas, puvodni krestanske obyvatele Evropy. Tedy ze je demokraticka pro krestany a krestanska pro muslimy. Dnes uz rozsahle mestske a uzemni oblasti, kde de facto, zatim ne de iure, vladne Saria misto oficialni statni moci, by mozna nevznikly ...

Tak u nás jsme po válce Němce vyhnali....Izrael je o poznání mírnější, přesto, že válka s tzv. Palestinci stále trvá.

Tento argument je ale totálně mimo. K Němcům byste mohl maximálně přirovnat sionistické hnutí přistěhovalců, kteří v Palestině začali zakládat teroristické organizace a s podporou velmocí docílili vyhnání víc než poloviny původního obyvatelstva, aby si zde mohli založit židovský stát fungující na festovním rasismu.

Paralelu mezi tím, co se tehdy stalo Palestincům a obecně tamním Arabům a tím, co se v roce 1938 stalo nám, viděl i např. britský diplomat Sir Orme Sargent, stálý tajemník britského ministerstva zahraničí. Ten v roce 1948 označil situaci Arabů, kterým byl vnucován diktát územního rozdělení ve prospěch Izraele k „blízkovýchodnímu Mnichovu“.

Britain and the Arab-Israeli War of 1948

Avi Shlaim

https://online.ucpress.edu/jps/article-abstract/16/4/50/51564/Britain-and-the-Arab-Israeli-War-of-1948?redirectedFrom=fulltext

V "Severoatlantickém kulturistánu" princip "spojenectví s vedoucí úlohou USA" daleko ční nad principy "demokracie a právního státu", to by měl pan Tureček vědět. Platí to obecně. Izrael je "tradiční spojenec" a může cokoliv, plně za ním stojíme. To se tu cenní, ta rodinná věrnost. Při jakémkoliv konfliktu a problému se NIKDY OBJEKTIVNĚ nerozbírají oprávněnosti jednotlivých postojů, ale "naše patření a spojenectví" s jedním s aktérů. My si tady musíme především plnit svoje závazky a domácí úkoly a znát svoje místo. Musíme postupovat jednotně v rámci severoatlantické struktury, takže uplatníme všechny svoje poslušné dovednosti, co už jsme se naučili už za režimu.

Skvělý (a hořce smutný) postřeh!