Když se říká příměří. Proč se cíl na Ukrajině a v Gaze hodnotí jinak

Premium

Příbuzní rukojmích zadržovaných v Pásmu Gazy protestují před bydlištěm izraelského premiéra Benjamina Netanjahua v Jeruzalémě. Chtějí okamžitou dohodu, která by vedla k propuštění unesených. (21. ledna 2024) | foto: Reuters

  17:00
Jsou to někdy paradoxy. Kdo zauvažuje o příměří na Ukrajině, o tom, že válka tam zabíjí desetitisíce lidí a je třeba ji ukončit, získá ošklivou nálepku „chcimír“. Hlavní přece je, aby Ukrajina zvítězila. Kdo žádá rychlé příměří ve válce Izraele s Hamásem, je chválen. Jako by tam nebyla prioritou likvidace hrozby. Zatímco na Ukrajině se příměří pokládá za hrozbu, v Pásmu Gazy za kýžený cíl.

Rozdíl je jistě i v tom, že Volodymyr Zelenskyj je miláčkem západního liberálního publika, pro které je Benjamin Netanjahu nepřítelem. Je to muž narcistních rysů (ne zcela nepodobný Trumpovi). Když vyhlašuje, že absolutní vítězství v Gaze je už na spadnutí, můžeme si o tom myslet své.

Ale to nefandění opomíjí otázku, co by následovalo, kdyby své cíle prosadili stoupenci okamžitého příměří – Bidenova vláda v USA, u nás třeba osmdesát intelektuálů, kteří podepsali otevřený dopis Fialově vládě, aby změnila politiku vůči Izraeli.

Vstoupit do diskuse
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.