Rozhodl jsem se uvést na pravou míru připomínky k „chybám“ v článku, na kterém jsem se podílel. Autor připomínek, Ing. Milan Němeček, se dopouští ve svých připomínkách chyb, které zřejmě plynou z ne zcela jasného pochopení zákona č. 110/1997 Sb. a vyhlášky 53/2002 Sb.
1. K bodu „kovová chuť“ u sacharinu – jde o senzorickou charakteristiku sladidla, tak jako řepný cukr je „sladký“, sůl – „slaná“ i když nikdo nekonzumuje cukr samotný a ani sůl samotnou. Pokud chceme ovšem nějakou pochutinu charakterizovat senzoricky z hlediska chuti, musíme ji vždy charakterizovat samostatně. Pocity autora připomínky zde nejsou důležité a rozhodující, ale vždy jde o objektivní, obecně přijatou a schválenou formulaci typu: „chuť soli je slaná“.
2. Podle zákona číslo 110/1997 Sb., který byl upraven vyhláškou č. 53/2002 se mezi náhradní sladidla počítá mimo jiné i sorbitol E 420. To že patří mezi tzv. alkoholové cukry (neboli polyoly) vznikající hydrogenací cukrů spolu s dalšími autorem zmíněnými nic nemění na tom, že je zákon definuje jako náhradní sladidla s přiřazeným kódem E a s povinností uvádět jeho přidání do potraviny na obalu potraviny. Opět zde autor připomínky směšuje několik věcí dohromady, včetně toho, že alkoholová sladidla jsou jím zmíněné polyoly a zapomíná ovšem na to, že tato problematika je přesně upravena výše zmíněným zákonem a upravující vyhláškou.
3. Tím, že mezi náhradní sladidla jsou zařazena i alkoholová sladidla, tak není pravdivé tvrzení, že náhradní sladidla jsou zcela bez kalorií zde příklady:
Sorbitol – 2,6 kcal na gram, xylitol – 2,4 kcal na gram, maltitol – 2,1 kcal na gram atd…. Sorbitol má tak pouze o 35 % méně energie, v porovnání se sacharózou, která má 4 kcal na gram, ale to opravdu neznamená, že je bez energie. Jak zmiňuji v původním článku: „Náhradní sladidla pomohou jen v začátku diety. Nepoužíval bych je dlouhodobě, protože nemají výchovný charakter a člověk si pak myslí, že může sníst velké množství bez omezení místo toho, aby si jeho žaludek zvykal na menší objemy stravy,“.
4. Fruktóza je skutečně ovocný cukr, ale je třeba rozlišovat mezi jednotlivými sladidly – buď cukr, nebo náhradní sladidla, která se mohou být energetická (většinou přírodní) nebo nízkoenergetická (většinou umělá). Mezi přírodní náhradní sladidla pak můžeme považovat právě fruktózu, ale třeba i alkoholové cukry. Mezi umělá sladidla pak pochopitelně patří synteticky vyrobené sloučeniny (Aspartam, Acesulfam-K, Cyklamáty aj.)
Fruktóza v podobě sypaného prášku určeného ke slazení potravin a nápojů je riziková z toho důvodu, že má stejnou energetickou hodnotu jako sacharóza, neboli klasický bílý cukr. Její zvýšená konzumace ovšem zvyšuje hladinu triglyceridů i cholesterolu v krvi, což může vést k rychlejšímu vzniku tzv. diabetické dyslipidémie, která vede k vyššímu riziku vzniku infarktu nebo mozkové mrtvice u diabetiků. Jejím přínosem není tak vyšší sladivost, ale výrazně nižší glykemický index, který je nejen pro diabetiky, ale i pro ty, co redukují tělesnou hmotnost zajímavý. Je ovšem vykoupen vyšším rizikem ovlivnění hladiny tuků v krvi.
