Komentátorka Lidových novin Petruška Šustrová v Posledním slově zajásala nad tím, že Poslanecká sněmovna schválila zákona o zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů. Zákon, kromě jiného, také stanoví, že občané, kteří studovali vojenskou školu ve státech Varšavské smluvy, tedy ku příkladu i v Sovětském svazu, se kterým měl čs. stát spojeneckou smlouvu od roku 1935 až do roku, tuším, 1989, nejsou občany spolehlivými.
Takové ustanovení v právní normě vytváří lege artis další kategorii „nehodných” občanů. Těm jistě ani v případě ohrožení země, která je také vlastí i jejich, nikoliv jen 92 zákonodárců a jejich volitelů, by nemohla být svěřena zbraň, aby ji se zbraní v ruce bránili. Ač k tomu jsou kvalifikováni a ačkoliv čs. stát, jehož nástupcem Česká republika je, do jejich školení a výcviku vložil nemalé prostředky! Nespolehlivým občanům přece zbraň do ruky nedáváme!
Princip kolektivní viny tedy znovu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky triumfoval. Paní Šustrové se tak jistě dostalo zadostiučinění za již dříve vyznávané názory! Quid leges sine moribus? Jen se ptám: jakou že to morálku naši zákonodárci vyznávají?
Teď jsem jen zvědav, na koho bude podobně ukázáno prstem později. Nebudou to třeba občané, kteří čtou ruské klasiky Puškina, Tolstého, Čechova či poslouchají hudbu Čajkovského? Nestanou se rovněž lege artis nespolehlivými občany?
Takové ustanovení v právní normě vytváří lege artis další kategorii „nehodných” občanů. Těm jistě ani v případě ohrožení země, která je také vlastí i jejich, nikoliv jen 92 zákonodárců a jejich volitelů, by nemohla být svěřena zbraň, aby ji se zbraní v ruce bránili. Ač k tomu jsou kvalifikováni a ačkoliv čs. stát, jehož nástupcem Česká republika je, do jejich školení a výcviku vložil nemalé prostředky! Nespolehlivým občanům přece zbraň do ruky nedáváme!
Princip kolektivní viny tedy znovu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky triumfoval. Paní Šustrové se tak jistě dostalo zadostiučinění za již dříve vyznávané názory! Quid leges sine moribus? Jen se ptám: jakou že to morálku naši zákonodárci vyznávají?
Teď jsem jen zvědav, na koho bude podobně ukázáno prstem později. Nebudou to třeba občané, kteří čtou ruské klasiky Puškina, Tolstého, Čechova či poslouchají hudbu Čajkovského? Nestanou se rovněž lege artis nespolehlivými občany?
