To, že se v kriminalitě projevuje duch doby alias zeitgeist, není vlastně vůbec překvapivé. Jinak vypadá zločin podle Arthura Conana Doyla, jinak podle Gilberta Keitha Chestertona, jinak podle Evana Huntera (aka Eda McBaina) a jinak podle radního Vacátka. „Neřešitelné rozpory“ budování kapitalismu na počátku devadesátých let svým způsobem nutně vyústily ve velmi brutální řešení.
A svým způsobem je příznačné, že Radovan Krejčíř nejspíše shnije v jihoafrickém žaláři, Ivan Jonák odešel na věčnost a po Františkovi Mrázkovi si stýskají asi jen nejbližší příbuzní. Kriminalita dnešních dnů je úplně jiná – mnohem méně kyseliny a ostatků v betonových základech staveb, ale o to více sofistikovaných krádeží z peněz státu či evropského soustátí.
Malé zásluhy si může připsat i vláda: díky striktním pravidlům pro sběrny surovin ubylo ukradených aut i poklopů od kanálů. Ale o to více překvapí celkový přístup: kriminalita loni klesla o 14 procent, a my proto budeme nabírat čtyři tisíce policistů?
