Kdo z nás, kteří jsme, (možná zatím), neprošli utrpením, při kterém člověka napadají myšlenky, že by raději zemřel, má právo se vyjadřovat proti eutanazii?
A přece právě proto měly by zaznít hlasy, které hovoří o smyslu utrpení.
Vynikající psycholog Viktor Frankl, který se v koncentračním táboře snažil najít naději a smysl pro život i v těch nejzazších situacích zoufalství a utrpení, vypracoval psychoterapeutickou metodu – logoterapii ( nauka o smyslu). Tato metoda je založena na tom, že i v těch nejtěžších situacích života je tu někdo, pro koho stojí za to žít!
Každé utrpení má svůj smysl. Jaké může mít zdravotní utrpení smysl?
Například takové, aby se osvědčila láska nejbližších; rodiny, přátel...Aby si ti nejbližší mohli uvědomit, co pro ně jejich nemocný(á) znamená! A jak jim bude scházet, až tady na tom světě nebude...
Aby se mohli osvědčit zdravotníci nejen ve své medicínské profesionalitě, ale ve svém ošetřovatelském a lidském vztahu k pacientovi. Neboť takové vztahy jsou velmi obohacující pro obě strany.
A konečně, aby se potvrdila vyspělost a kvalita našeho zdravotnictví, která nespočívá jen v tom, jakou máme moderní vyšetřovací techniku.
Děkuji panu prof.MUDr.Šiprovi, který ve svém článku (Ad LN 11.8: S eutanázií má Džamila Stehlíková pravdu), jasně vyjádřil důležitost dobrých vztahů nemocného trpícího člověka. Cituji:“...když se nám podařilo k pacientovi přivést jeho děti a zajistit kvalitní ošetřovatelskou péči, bylo po problémech a nemocný se již o odchodu ze života nezmiňoval.“
A přece právě proto měly by zaznít hlasy, které hovoří o smyslu utrpení.
Vynikající psycholog Viktor Frankl, který se v koncentračním táboře snažil najít naději a smysl pro život i v těch nejzazších situacích zoufalství a utrpení, vypracoval psychoterapeutickou metodu – logoterapii ( nauka o smyslu). Tato metoda je založena na tom, že i v těch nejtěžších situacích života je tu někdo, pro koho stojí za to žít!
Každé utrpení má svůj smysl. Jaké může mít zdravotní utrpení smysl?
Například takové, aby se osvědčila láska nejbližších; rodiny, přátel...Aby si ti nejbližší mohli uvědomit, co pro ně jejich nemocný(á) znamená! A jak jim bude scházet, až tady na tom světě nebude...
Aby se mohli osvědčit zdravotníci nejen ve své medicínské profesionalitě, ale ve svém ošetřovatelském a lidském vztahu k pacientovi. Neboť takové vztahy jsou velmi obohacující pro obě strany.
A konečně, aby se potvrdila vyspělost a kvalita našeho zdravotnictví, která nespočívá jen v tom, jakou máme moderní vyšetřovací techniku.
Děkuji panu prof.MUDr.Šiprovi, který ve svém článku (Ad LN 11.8: S eutanázií má Džamila Stehlíková pravdu), jasně vyjádřil důležitost dobrých vztahů nemocného trpícího člověka. Cituji:“...když se nám podařilo k pacientovi přivést jeho děti a zajistit kvalitní ošetřovatelskou péči, bylo po problémech a nemocný se již o odchodu ze života nezmiňoval.“
