Téma amerického radaru na našem území je velmi frekventované a vysoce aktuální.Svůj názor
na danou problematiku má opravdu snad každý.V této souvislosti se mě vybavila vzpomínka
na vysokou školu, kdy – tehdy v první polovině osmdesátých let – jsme jako budoucí lékaři
absolvovali polovinu dvouleté základní vojenské služby formou tzv. vojenské katedry.Učili jsme se, jak a kde zřizovat polní nemocnice či jak s předstihem zajišťovat dostatečný počet pytlů
pro padlé.Součástí výuky bylo i cvičení na mapách.Nezapominutelným okamžikem byla chvíle, kde bodrý soudruh plukovník ono cvičení zahájil slovy „ …..na území NSR v okolí Norimberka provedeme několik preventivních jaderných úderů“ Pokračoval líčením průběhu bojů, kdy překvapená armáda NATO nebude moci odolávat našemu tankovému útoku a naše tanky dorazí během jediného týdne (jistěže vítězně) až k Atlantiku.
Dnes možná úsměvná vzpomínka, ale nás trochu mrazilo.Ač se v tehdejších mediích neustále zdůrazňovala touha všech obavatel států Varšavské smlouvy po míru, v tichosti se koketovalo s myšlenkou války, kterou bychom sami zahájili a to s použitím zbraní hromadného ničení.Připomínám, že se na naši ochotu s umístěním tehdy nejmodernějších sovětských raket SA 20 a SA 22 na našem území nikdo neptal.
Pokud se nám zdá představa raketového útoku na naši, resp. na další země západní civilizace absurdní, vzpomeňme si na teroristické útoky na New York, Madrid a Londýn.-jejich teoretické riziko bylo taktéž absurdní – až do doby jejich uskutečnění.
Si vis pacem,para bellum – kdo chce mír,chystá válku. Nikoliv, že by ji chtěl, ale aby byl připraven.
V nedokonalém světě je stále ještě mnoho bodrých důstojníků a politiků, kteří preventivní a vítězné jaderné údery nevidí jako až tak špatnou myšlenku.
na danou problematiku má opravdu snad každý.V této souvislosti se mě vybavila vzpomínka
na vysokou školu, kdy – tehdy v první polovině osmdesátých let – jsme jako budoucí lékaři
absolvovali polovinu dvouleté základní vojenské služby formou tzv. vojenské katedry.Učili jsme se, jak a kde zřizovat polní nemocnice či jak s předstihem zajišťovat dostatečný počet pytlů
pro padlé.Součástí výuky bylo i cvičení na mapách.Nezapominutelným okamžikem byla chvíle, kde bodrý soudruh plukovník ono cvičení zahájil slovy „ …..na území NSR v okolí Norimberka provedeme několik preventivních jaderných úderů“ Pokračoval líčením průběhu bojů, kdy překvapená armáda NATO nebude moci odolávat našemu tankovému útoku a naše tanky dorazí během jediného týdne (jistěže vítězně) až k Atlantiku.
Dnes možná úsměvná vzpomínka, ale nás trochu mrazilo.Ač se v tehdejších mediích neustále zdůrazňovala touha všech obavatel států Varšavské smlouvy po míru, v tichosti se koketovalo s myšlenkou války, kterou bychom sami zahájili a to s použitím zbraní hromadného ničení.Připomínám, že se na naši ochotu s umístěním tehdy nejmodernějších sovětských raket SA 20 a SA 22 na našem území nikdo neptal.
Pokud se nám zdá představa raketového útoku na naši, resp. na další země západní civilizace absurdní, vzpomeňme si na teroristické útoky na New York, Madrid a Londýn.-jejich teoretické riziko bylo taktéž absurdní – až do doby jejich uskutečnění.
Si vis pacem,para bellum – kdo chce mír,chystá válku. Nikoliv, že by ji chtěl, ale aby byl připraven.
V nedokonalém světě je stále ještě mnoho bodrých důstojníků a politiků, kteří preventivní a vítězné jaderné údery nevidí jako až tak špatnou myšlenku.
