Jenže tentokrát je tu rozdíl - britské tajné služby zasáhly včas. A to díky těm, pro které jsou islámští extremisté největší hrozbou - umírněným muslimům. Někdo z muslimské komunity musel MI5 a Scotland Yardu pomáhat. Není důležité, zda šlo o anonymní tip nebo měli vyšetřovatelé v komunitě informátora či se jim extremistické buňky podařilo infiltrovat.
Důležitý je propastný rozdíl oproti situaci před loňskými atentáty, kdy britští zpravodajci věděli tak málo, že klíčové teroristy nechali bez dozoru jednat.
Britské bezpečnostní složky se po 7. červenci 2005 odrazily ode dna. Díky novým zákonům už nebudou žádní pokračovatelé radikála abú Hamzá Masrího beztrestně a veřejně podněcovat k vraždění. Tajné služby už nenechají extremisty v klidu verbovat dobrovolníky a shánět peníze na výcvik a útoky někde v cizině. Indoktrinovaní šílenci už si totiž nejezdí vybíjet frustraci jen do Afghánistánu, Iráku nebo do Gazy. Stejně příhodným bojištěm je pro ně i Británie nebo jakákoliv jiná západní země.
Kolik takových fanatiků může v Británii žít? Několik set nebo tisíc? A kolik z nich je ochotno jít a odpálit bombu? Nanejvýš pár desítek. To je zlomek z 1,7 milionu britských muslimů, kteří jsou rádi, že mohou v Británii žít.
Jsou to všechny ty druhé, třetí a čtvrté generace emigrantů z jižní Asie a dalších bývalých britských kolonií. Ale právě zvýšená aktivita zpravodajců může paradoxně řady radikálů rozšířit. Už takhle má většina britských muslimů pocit, že jsou perzekvováni a 45 procent z nich věří, že 11. září byl jen židovsko-americký komplot.
Tajné služby proto musejí postupovat razantně ale přitom v rukavičkách. A vyhýbat se paušalizování a excesům.
To nejhorší, co by nyní mohlo Británii potkat, je výbuch protimuslimských nálad v britské společnosti. Loni se ho podařilo odvrátit. Jak to dopadne tentokrát, se teprve ukáže. Včerejší požár v mešitě v Chesteru mohl být jen nehodou.
Důležitý je propastný rozdíl oproti situaci před loňskými atentáty, kdy britští zpravodajci věděli tak málo, že klíčové teroristy nechali bez dozoru jednat.
Britské bezpečnostní složky se po 7. červenci 2005 odrazily ode dna. Díky novým zákonům už nebudou žádní pokračovatelé radikála abú Hamzá Masrího beztrestně a veřejně podněcovat k vraždění. Tajné služby už nenechají extremisty v klidu verbovat dobrovolníky a shánět peníze na výcvik a útoky někde v cizině. Indoktrinovaní šílenci už si totiž nejezdí vybíjet frustraci jen do Afghánistánu, Iráku nebo do Gazy. Stejně příhodným bojištěm je pro ně i Británie nebo jakákoliv jiná západní země.
Kolik takových fanatiků může v Británii žít? Několik set nebo tisíc? A kolik z nich je ochotno jít a odpálit bombu? Nanejvýš pár desítek. To je zlomek z 1,7 milionu britských muslimů, kteří jsou rádi, že mohou v Británii žít.
Jsou to všechny ty druhé, třetí a čtvrté generace emigrantů z jižní Asie a dalších bývalých britských kolonií. Ale právě zvýšená aktivita zpravodajců může paradoxně řady radikálů rozšířit. Už takhle má většina britských muslimů pocit, že jsou perzekvováni a 45 procent z nich věří, že 11. září byl jen židovsko-americký komplot.
Tajné služby proto musejí postupovat razantně ale přitom v rukavičkách. A vyhýbat se paušalizování a excesům.
To nejhorší, co by nyní mohlo Británii potkat, je výbuch protimuslimských nálad v britské společnosti. Loni se ho podařilo odvrátit. Jak to dopadne tentokrát, se teprve ukáže. Včerejší požár v mešitě v Chesteru mohl být jen nehodou.
