Účast voličů byla relativně vysoká, jen o málo horší než v „rekordních“ letech 2002 a 1996. To, co ukázaly už výsledky prvního kola (poměrně velká ztráta řady kandidátů ODS na jejich soupeře z ČSSD), se potvrdilo a ještě zvýraznilo.
ODS zvítězila jen ve třech pražských obvodech, ve dvou z nich jí už ČSSD šlape na paty. Mimo Prahu získali sociální demokraté ve třech případech cca dvakrát víc hlasů než ODS. Za vrchol potupy musí vedení ODS považovat suverénní a rekordní vítězství komunistické kandidátky ve Znojmě.
I senátní volby tedy potvrdily přesun sympatií ve veřejnosti od ODS k ČSSD.
Důvodů je hned několik. Především úporná, agresivní, cílevědomá a průběžná volební kampaň ČSSD (trvá prakticky od ustavení Topolánklovy vlády). ODS na ni nenašla protizbraň a naopak se pod tlakem začala sama rozkládat.
K volebnímu neúspěchu výrazně přispěla minérská práce vnitřní opozice, účinně podporovaná prezidentem Klausem a novinářskou lobby v Mladé frontě Dnes, kde vyprodukovali jakousi relativně účinnou odvetu za Kubiceho zprávu. A nelze opomenout samozřejmě ani nedůslednost vlády od samého počátku její existence. Byla postavena na přeběhlících, nedefinovala své programové pozice proti Klausovi, který pro ni od počátku znamenal smrtelné nebezpečí. Zdá se, že osud Topolánka jako předsedy strany, ale i osud vlády je v podstatě zpečetěn.
Přesto si Topolánek zaslouží uznání. Snažil se prosadit správné věci (včetně dnes tolik kritizované zdravotní reformy). Na rozdíl od Klause se k slabším koaličním partnerům chtěl chovat ohleduplně a vstřícně. Pochopil, že je třeba vyjít i s těmi, kteří vzhlíželi ke Klausově věčnému soupeři Havlovi. Jeho problémem bylo a je, že – jak se posléze ukázalo – v rozhodujících okamžicích neměl dost síly.
Se zlomyslným potěšením teď očekávám další tahy neformální frakce Klaus – Bém – Bendl – Tlustý ad. Nepřátelství k Topolánkovi jim stálo za to, aby ve faktické spolupráci s Paroubkem svou stranu přeměnili v kůlničku na dříví. To, co mohou veřejnosti nabídnout, jsou omšelé slogany, které zabíraly naposled někdy v roce 1998. Paroubek žádá předčasné volby do PS někdy v květnu příštího roku. Má to svou logiku. Pokud budou, nedopadne ODS výrazně jinak než dnes. A čím víc se je bude snažit odkládat, tím hůř pro ni.
ODS zvítězila jen ve třech pražských obvodech, ve dvou z nich jí už ČSSD šlape na paty. Mimo Prahu získali sociální demokraté ve třech případech cca dvakrát víc hlasů než ODS. Za vrchol potupy musí vedení ODS považovat suverénní a rekordní vítězství komunistické kandidátky ve Znojmě.
I senátní volby tedy potvrdily přesun sympatií ve veřejnosti od ODS k ČSSD.
Důvodů je hned několik. Především úporná, agresivní, cílevědomá a průběžná volební kampaň ČSSD (trvá prakticky od ustavení Topolánklovy vlády). ODS na ni nenašla protizbraň a naopak se pod tlakem začala sama rozkládat.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
K volebnímu neúspěchu výrazně přispěla minérská práce vnitřní opozice, účinně podporovaná prezidentem Klausem a novinářskou lobby v Mladé frontě Dnes, kde vyprodukovali jakousi relativně účinnou odvetu za Kubiceho zprávu. A nelze opomenout samozřejmě ani nedůslednost vlády od samého počátku její existence. Byla postavena na přeběhlících, nedefinovala své programové pozice proti Klausovi, který pro ni od počátku znamenal smrtelné nebezpečí. Zdá se, že osud Topolánka jako předsedy strany, ale i osud vlády je v podstatě zpečetěn.
Přesto si Topolánek zaslouží uznání. Snažil se prosadit správné věci (včetně dnes tolik kritizované zdravotní reformy). Na rozdíl od Klause se k slabším koaličním partnerům chtěl chovat ohleduplně a vstřícně. Pochopil, že je třeba vyjít i s těmi, kteří vzhlíželi ke Klausově věčnému soupeři Havlovi. Jeho problémem bylo a je, že – jak se posléze ukázalo – v rozhodujících okamžicích neměl dost síly.
Se zlomyslným potěšením teď očekávám další tahy neformální frakce Klaus – Bém – Bendl – Tlustý ad. Nepřátelství k Topolánkovi jim stálo za to, aby ve faktické spolupráci s Paroubkem svou stranu přeměnili v kůlničku na dříví. To, co mohou veřejnosti nabídnout, jsou omšelé slogany, které zabíraly naposled někdy v roce 1998. Paroubek žádá předčasné volby do PS někdy v květnu příštího roku. Má to svou logiku. Pokud budou, nedopadne ODS výrazně jinak než dnes. A čím víc se je bude snažit odkládat, tím hůř pro ni.
