Jako by Prima chtěla dokázat, že triumf VyVolených nad Big Brotherem je teprve začátek delšího procesu, udělila Nově obrovskou lekci z kreativity. Přesunout české účastníky soutěže na Slovensko byl totiž nápad na hranici geniality.
Podle ředitele Primy Martina Dvořáka nápad vznikl ve třičtvrtě na šest ráno před právě obsazenou vilou VyVolených v pražských Vysočanech. „Stáli jsme tam s Radkem Janouškem a Petrem Nezvalem a bavili jsme se o tom, co uděláme. No, a tak nás napadlo oprášit myšlenku, o které jsme mluvili už před rozjezdem, když bylo jasné, že VyVolení pojedou současně u nás i na Slovensku. Tehdy jsme totiž chtěli udělat návštěvu českých soutěžících na Slovensku,“ říká Dvořák.
A tak v šest ráno zvedl telefon a zavolal řediteli TV Joj Milanu Kňažkovi, kterého samozřejmě vzbudil. „Ráno v osm si kvůli tomu svolali poradu a okamžitě se rozhodli, že by do toho šli.“
A koho přesně myšlenka s přesunem na Slovensko napadla - šéfproducenta Janouška, šéfa vlastní tvorby Nezvala, nebo ředitele? „Snad to nebude znít moc arogantně, ale byl jsem to já,“ tvrdí Dvořák, který zatím nechce hovořit o nákladech spojených s přesunem. „Pár milionů to bude, ale kvůli žalobám o náhradu škody o tom zatím nechci moc mluvit. Teď to počítáme.“ Jak důležité je správné načasování příspěvku do novin, ukázal tento týden český prezident. Deník právo ve středu otiskl jeho polemiku s vtipem Vladimíra Renčína, na němž jedna postavička říká druhé: „Za komoušů platívalo, že kdo má moc, má i peníze. Teď platí, že kdo má peníze, má i moc.“
S tím Klaus samozřejmě nesouhlasí. „Nejde o to, nakolik je to pravda, ale jde o to, co se tímto výrokem vysílá za signál. Oba systémy se tím symetrizují, staví se na jednu úroveň a - byť nepřímo - se oba kritizují. Tuto symetrizaci nemohu přijmout, protože si myslím, že jeden ten systém je špatný a druhý dobrý,“ argumentuje prezident a svůj názor shrnuje v závěru svého středečního článku: „Svět peněz je světem svobody, nikoliv světem moci. Svět moci je světem bez peněz.“
Ve stejný den přitom Mladá fronta Dnes přišla s informací o tom, že Klausův poradce Boris Šťastný koupil od radnice v Praze Uhříněvsi tři hektary půdy za tři sta tisíc korun, přičemž obec předtím investovala čtyři a půl milionu korun do úpravy této parcely.
Klausův poradce Šťastný tak úspěšně vyvrátil Klausovu teorii, podle níž je svět moci světem bez peněz. Teď už zbývá jen odpovědět na otázku, který z výše uvedených systémů je podle prezidenta dobrý, a který je ten špatný.
Před týdnem v deníku Právo Jiří Pehe zveřejnil svůj článek s názvem Kdo koho vypíská ve volbách? Píše v něm: „V některých českých médiích pravicového ražení se vede tuhý předvolební boj... Po oslavách 17. listopadu jsme si mohli v některých denících přečíst, že premiér Paroubek byl při kladení věnce na Národní třídě občany ,vypískán'. Jinde popravdě napsali, že někteří lidé na premiéra ,pískali' a pokřikovali na něj.“ Podle Peheho je totiž mezi oběma slovy rozdíl. Pokud je člověk vypískán, dav mu nedovolí promluvit a „pod tlakem musí potupně odejít“. Jenže to se evidentně stalo i Paroubkovi, který podle Nedělního světa „opouštěl památné místo poněkud rozladěn, narychlo a potichu“. Zbývá už jen uvést, které noviny udělaly tu „strašnou chybu“: Byla to MF Dnes. A Pehe ani nemá odvahu to napsat.
