Mě to v podstatě nezajímá, už proto, že s tím těžko můžu něco dělat. A přátelům z USA, a to myslím vážně, protože jsem tuto zemi docela nekriticky miloval, bych doporučil, aby si své informace lépe hlídali a společně s ostatními západními státy vytvořili lépe fungující celek. Na liberálně sociální ideologií ať raději zapomenou. Jenže v tom je pravděpodobně ten hlavní problém. Západ je dnes více socialistický než Lidová Čína.

Ratcliffe je sice "ředitel všech tajných služeb", ale až do února letošního roku seděl v kongresu za Republikány, to jen na vysvětlenou že zastávaná pozice a odbornost není jedno a totéž.

Povinností daného potentáta je strašit, protože tím získá více prostředků. USA může mít problém v konkurování Číně, ale příčinou bude vyšší pracovitost i inteligence Číňanů.

Názory pana Johna Ratcliffa jsou rozumné a podložené fakty a jeho obavy se budou naplňovat.

Názor NATO, že největším nebezpečím je Rusko není podložen věcnou úvahou, jen ideologií. Jak by mohlo slabé Rusko napadnout NATO ? Má jen zlomek vojenských výdajů NATO a zlomek jeho ekonomické síly. Války se přeci vedou, aby agresor něčeho dosáhl, nepamatuji, že by slabý napadal silného. Rusko může sloužit jedině jako strašák, aby se náhodou nevytvořila osa Berlín-Moskva ze které má USA strach, protože spojenectví zahrnující EU, Rusko a jeho spojence by bylo vážným konkurentem jak USA, tak Číně.

Cituji Saturnina: Neco takoveho se nesmelo pred dedeckem ani naznacit.

No asi ma autor jine informace. NATO pred nedavnem (minuly tyden) zverejnilo plan na 10 let kde se jasne rika ze nejvetsi nepritel jsou Rusaci.

I autor píše, že Čína je jmenovaná na druhém místě, to se s vaším tvrzením nevylučuje.

Aniž bych si dělal iluze o možnosti testování čehokoli na vojácích, totéž dělala USA v 50. a 60. letech s testováním účinků LSD na svých vojácích. A ne vždy se jednalo o dobrovolníky a ne vždy o tom vojáci věděli. Cílová myšlenka byla LSD aplikovat z letadel, to ale nevyšlo.

Podrobnosti lze nalézt ve zprávě tzv. Rockefellerovy komise z roku 1975.

To neustálé hledání nepřítele, i když jsou na tom různé establishmenty zainteresovány, vede ke kolapsu. Je potřeba vidět možnosti spolupráce a spravedlivch mezinárodních vztahů a rozvíjet funkční státnost. Při cílevědomé erudované politice zúčastněných nemůže nikdo ve světě dominovat. Mohlo by k tomu snad dojít v případě, kdyby proti cílevědomému programovému přístupu významného subjektu jako je Čína stál na druhé straně chaos živený i pocitem vlastní nadřazenosti. Další vývoj se svými riziky i šancemi bude nepochybně vyžadovat cílevědomé programové strategie a funkční státnost. Přitom respektovat reality jak ve vztahu k přírodnímu prostředí, spravedlivé mezinárodní spolupráci apod.. tak i k tomu, že Čína se bude snažit zaujímat mezinárodní postavení, které odpovídá jejímu podílu na světovém počtu obyvatelstva. A zatlačování Číny v tomto smyslu bude jen toto úsilí posilovat s rizikem konfliktu.

Jednoduše: bez nepřítele to nejde. Bez nepřítele se nedá žít. Bez nepřítele by nebyly dostatečné zisky. Nepřítel musí být i kdybychom si ho museli vymysleti. Asi tak. O čem bychom asi přemýšleli, kdyby nebyl nepřítel.