Se zájmem jsem si přečetl recenzi na knihu Martina Cikánka. Obávám se, že při současném postavení kultury v dotační politice státu zůstane jen u konstatování "hm, zajímavá studie". Přitom je dokázáno, že investice např. v oblasti moderní architektury, živé kultury, či obnovy památek se státu v podobě turistiky, příjmů města, příjmů drobných podnikatelů vrací v relativně krátké době - pak se pouze a jenom zvyšují. Ano kultura je geniálně vymyšlený, v jádru jednoduchý, eknomicky výhodný byznys. To by se ale na dlouhodobou investici nesmělo pohlížet jako na "výdaje". Mám pocit, že příčina nestrategičnosti v kulturním sektoru je odrazem jiného problému. Máme slabé politiky - bez vize, bez schopnosti vidět za příští sestavování rozpočtu. Co se nedá projíst hned, není předvolebně taktické. Na všech těch horkou jehlou šitých šrotovných a různých "výhodách" mi nevadí ani tak nesyst
émové protěžování jednoho oboru nad druhý (co by jsme za "protěžování" kultury dali že?). Uráží mně, že nás politická rozhodnutí degradují na tupé spotřebitele, kteří si díky malému úplatku půjdou koupit novou kraxnu s volantem. To je všechno, na co se zmůžeme? Investice do kultury tak prozatím v nedohlednu...
émové protěžování jednoho oboru nad druhý (co by jsme za "protěžování" kultury dali že?). Uráží mně, že nás politická rozhodnutí degradují na tupé spotřebitele, kteří si díky malému úplatku půjdou koupit novou kraxnu s volantem. To je všechno, na co se zmůžeme? Investice do kultury tak prozatím v nedohlednu...
