Máš-li stíny na duši…

Pan Vizina mne potěšil článkem o Mikovi, kterého jsem si pro sebe před časem objevil a ještě mne neomrzel. Když je mi smutno, tak si ve vyhledávači yotube.com/watch? zadám heslo: Mika Manchester (nebo Mika London, Glasgow, naposled Montreal, Toronto). Pak se jen dívám na kluka v zelených kalhotech, jak poskakuje na podiu a lidé mohou zbořit sál. Nepotřebuje tým vizážistů, nepotřebuje make up, nepotřebuje se česat, stačí mu nakažlivá radost ze života a hlas, který vleze do uší a už tam zůstane. Vypráví o svém životě, kdy jako dítě vykročil na hudební dráhu v tíživých měsících během první války v perském zálivu, kdy jeho otec byl řadu měsíců mezi americkými rukojmími v Baghdádu a zbytek rodiny nalezl útočiště v Londýně. Možná ještě sám neví, jak naloží s přetlakem přirozeného talentu, ale už se na to těším předem. Myslím si, že jako člověk se Mika hned tak neomrzí a sám pro sebe jsem si adaptoval slogan: máš-li stíny na duši, poslouchej Miku.