Faktem totiž je, že ze zadržených migrantů se do země původu nedaří vyhostit prakticky nikoho. Menší počty ilegálů se momentálně daří předávat do tranzitních zemí, momentálně na Slovensko. Je to ovšem jen zbytečný krátký odklad, protože všichni bez výjimky podnikají další pokusy dostat se do cílových destinací (zatím především Německa, ale brzy to může být i Česká republika), dokud se jim to nepodaří.
Většina u nás zadržených cizinců končí s příkazem k vyhoštění. To znamená, že dostanou papír, že mají do dvou či tří týdnů opustit naše území a uděluje se jim zákaz pobytu v Evropské unii. Nikdo to nekontroluje, nikdo je nedeportuje, nejsou zadrženi ve vyhošťovací detenci. Okamžitě pokračují ve své cestě do západní Evropy. Policisté jsou frustrovaní, že dělají nesmyslnou a zbytečnou práci.
Právní vakuum
Zjišťování totožnosti migrantů je také velmi problematické. Policie prověřuje jejich otisky prstů v databázi hledaných osob a v evropském systému pro srovnání otisků prstů žadatelů o azyl (EURODAC), aby vyloučila, že jsou hledaní pro nějaký trestný čin anebo že už v některé zemi EU žádali o azyl. To ale neznamená, že ho tam pošleme. Dostane zase vyhošťovací příkaz a jde si po svých.
Neřešený problém. Migrační krize se nikam neztratila |
Policie dokáže velmi dobře odhalit pozměněné či kompletně padělané doklady členských států EU, Jižní Ameriky a dalších zemí, s nimiž máme bezvízový styk. U dokladů zemí Blízkého východu a Afriky se pravost neprověřuje. V těchto případech přijímá cokoliv, dokonce i nekvalitní fotografii jakéhokoliv dokladu v mobilu. Ve skutečnosti tedy nedokážeme o pravé totožnosti migrantů zjistit vůbec nic. Nevíme například, jestli všichni, kdo se prohlašují za Syřany, jimi skutečně jsou. Nejspíš nebudou.
Pokud migranti podají v některé členské zemi EU žádost o mezinárodní ochranu, je v současnosti většinou zamítnuta. Žádný stát ale nedokáže odmítnuté žadatele, až na zanedbatelné výjimky, deportovat. Ti pak žijí v právním vakuu, pokud se jim nepodaří pobyt legalizovat například tím, že mají dítě s občanem EU.
To jsou fakta, která Fiala s Rakušanem naprosto ignorují, a místo toho blouzní o tom, jak skvěle prosadili migrační pakt Evropské unie, jenž nás nutí vybírat si mezi špatným a horším – přijímat migranty, nebo platit výpalné za každého odmítnutého ilegála. Proto se ptám vlády: Jaký smysl mají kontroly na hranicích, když nikoho nedokážeme deportovat? Co se v České republice děje se zadrženými migranty? Jaké procento je vráceno a jaké je propuštěno? To jsou otázky, na něž budu chtít odpověď nejen já, ale jistě i občané, které zatím Fiala s Rakušanem obelhávají ujišťováním, že s ilegální migrací bojují.
