Topolánkova vláda příští týden s největší pravděpodobností důvěru nezíská. Doufejme, že pak v souladu s ústavou podá demisi a nebude se krkolomně a „po paroubkovsku“ držet moci. Beztak mají Topolánkovi lidé minimálně měsíc ve funkcích k dobru. I kdyby totiž příští týden podali demisi pět minut po hlasování, budou vládnout přinejmenším do prvních listopadových dnů. A to proto, že mezi politiky všech stran panuje vzácná shoda o tom, že nějaká jednání o vládě mají smysl až po komunálních a doplňovacích senátních volbách. Seriózní jednání tedy nastanou nejdřív začátkem listopadu.
Prezident se zjevně necítí nijak zavázán jmenovat „druhým“ premiérem Jiřího Paroubka. Proto z Hradu znějí slova o úřednické vládě a předčasných volbách a aktivnějším prezidentově přístupu. Lze předpokládat, že prezident bude po zájemci o sestavování vlády chtít sto a jeden podpis, případně, že vyčká, než strany dospějí k dohodě, a teprve pak designuje premiéra. Každopádně ani Jiří Paroubek nemůže počítat s tím, že se k němu bude prezident chovat stejně jako k Topolánkovi. Zdůvodňujících argumentů nalezne prezident nepochybně dost.
Nakolik bude prezidentova pozice obtížná, se uvidí až po volbách, avšak i kdyby nevyšly předpoklady těch, kteří čekají zemětřesení přinejmenším v ČSSD, bude prezident po volbách silnější a každou „nedohodou“ politiků bude jeho role významnější. Pro Česko by bylo nejlepší, kdyby začátkem listopadu politici vystřízlivěli a dokázali se dohodnout, nejlépe na předčasných volbách. Nejhorší variantou vývoje je „tvůrčí“ čtení ústavy, jaké předvádí například Marek Benda, ve spojení s bezpředmětnými průtahy. Takový vývoj je dobrý leda k tomu, že by velká koalice vypadala jako vysvobození.
