Kolega Ludvík Vaculík se v Posledním slově „Naši bastardi“ (LN, 18.7.2006) právem rozhořčuje nad bezohledným zneužíváním angličtiny v současné češti-ně, mimo jiné píše: „ Když v Mnichově uvidím zábavní podnik s názvem třeba Summer Paradise, řeknu si, jak jsou ti Němci také už blbí.“ V Mnichove sice zábavní podnik Summer Paradise neexistuje, máme však jiné: Tollwood, Cra-sy Horse, Big Brother atd.
Pokud jde o pronikání angličtiny, hlavně však amerikanismů, do zpotvořené odrůdy zkomercionalizové němčiny, jsme na tom pod Alpami, kde se v zemském parlamentu i na veřejnosti pořád ještě drží dialekt, vyučuje se do-konce na školách a kde třeba politik, který neovládá zdejší, Prušákům nesro-zumitelnou intonaci řeči, nemá šanci, stejně ne-li hůře, než třeba, jak Vaculík tvrdí, ve světově slavném velkoměstě Praze.
I v Bavorsku však chceme být „světoví“.
Jen několik příkladů: v sobotu před týdnem, vycházel úplněk, jsem večer za-bloudil do malé bavorské vesnice v Alpách – osm set krav, dvanáct sedláků, kaplička, hospoda s hasičskou garáží ve dvoře, jinak nic - a na pestrobarev-ném plakátu jsem četl: To day: Summer Night under the Moon. Šel jsem se pod kaštany za hospodou povídat: konala se tam obyčejná vesnická tancovač-ka…V našem murnauském - jediném - obchodním domem s módním textilem, zahájili včera výprodej letního, vesměs bavorskými kroji ovlivněného oblečení, tak zvaného outdoor, pod heslem African Look for You…
Můj známý Werner a jeho manželka Inge, levičáci a dlouholetí funkcionáři zdejší sociální demokracie, oba, jak je dnes v Německu v módě, zatíženi antia-merickými komplexy a pokud jde o Izrael tak i podivuhodným antisemitismem, mi nedávno po návratu z Tokia s vážnými tvářemi vyprávěli, že tam lidé tloust-nou a to proto, že četné americké fast-food jídelny a restaurace (nebudu je jmenovat, ale Ludvík i čtenář ví, o koho jde) vykrmují dosud štíhlé a povětšině vařenou zeleninou se stravující Japonce tučnými hamburgery, což oba, Wer-ner i Inge, kvalifikovali jako mazanou, proti tradičnímu japonskému způsobu obživy a tím pádem proti japonské kultuře namířenou akci americké výzvěd-ně-podvratné tajné služby CIA. A přibližně stejné, tvrdili oba bavorští soudru-zi, je to v Německu, kde prý podvratná činnost CIA směřuje k totální ameri-kanizaci zdejšího jazyka, tím pádem i kultury a způsobu života.
Když jsem Wernerovi a Inge včera večer přeložil části Vaculíkova Poslední-ho slova, zaujal je hlavně případ Malostranské kavárny, kterou majitel pře-jmenoval na Square.
Inge si povzdechla; Werner zvedl oči k nebi, v jehož existenci nevěří, a řekl:“ Um Gottes Willen (pro pána Boha…) dlouhé prsty CIA sahají tedy už i do Pra-hy…“
Jako Ludvík Vaculík v Praze, tak i já tady bojkotuji podniky s nabubřelými americko-anglickými názvy. Ale přiznám se: Když jsem byl v červnu naposled v Praze, tak jsem ty různé River Towny atd. ani nevnímal. Zažil jsem však na „královské cestě“, tedy v ulicích a v uličkách mezi Prašnou branou, Karlo-vým mostem a Malostranským náměstím, jiný drsný šok: Tolik nahromaděné-ho kýče a tak děsivým způsobem zkomerzionalizovaný historický střed překrás-ného města, tak dryáčnickou „prádelnu peněz“, jsem ve světě ještě neviděl a nezažil. Když jsem zvečera tou „královskou cestou“ prošel a přes Karlův most, tou galerii nevkusu, kde se mi v tlačenici podařilo odrazit útok dvou kapsářů, dorazil na Malou stranu, byl jsem rád, že jsem si v kavárně Square mohl dát dobré capuccino a že mi na hlídaném parkovišti na Malostranském náměstí neukradli auto. A ani mi v té chvíli moc nevadilo, že magistrát hlav-ního města Prahy dovoluje na Malostranském náměstí, skvostu evropské ba-rokní architektury, provozovat parkoviště aut…
Vážený kolego Ludvíku Vaculíku! Dej si bacha! Teď se Ti do češtiny cpe i němčina: Kaufland…Biergarten…Zimmer frei...böhmische Küche… böhmisches Glas (české sklo, made in China nebo padělky z Ukrajiny….), na bordelech u hranic nápisy Neue, frische Mädchen (nová, čerstvá děvčata) a v poslední době absolutní“světový“ šlágr kýče a nevkusu: Gottland…
Pokud jde o pronikání angličtiny, hlavně však amerikanismů, do zpotvořené odrůdy zkomercionalizové němčiny, jsme na tom pod Alpami, kde se v zemském parlamentu i na veřejnosti pořád ještě drží dialekt, vyučuje se do-konce na školách a kde třeba politik, který neovládá zdejší, Prušákům nesro-zumitelnou intonaci řeči, nemá šanci, stejně ne-li hůře, než třeba, jak Vaculík tvrdí, ve světově slavném velkoměstě Praze.
I v Bavorsku však chceme být „světoví“.
Jen několik příkladů: v sobotu před týdnem, vycházel úplněk, jsem večer za-bloudil do malé bavorské vesnice v Alpách – osm set krav, dvanáct sedláků, kaplička, hospoda s hasičskou garáží ve dvoře, jinak nic - a na pestrobarev-ném plakátu jsem četl: To day: Summer Night under the Moon. Šel jsem se pod kaštany za hospodou povídat: konala se tam obyčejná vesnická tancovač-ka…V našem murnauském - jediném - obchodním domem s módním textilem, zahájili včera výprodej letního, vesměs bavorskými kroji ovlivněného oblečení, tak zvaného outdoor, pod heslem African Look for You…
Můj známý Werner a jeho manželka Inge, levičáci a dlouholetí funkcionáři zdejší sociální demokracie, oba, jak je dnes v Německu v módě, zatíženi antia-merickými komplexy a pokud jde o Izrael tak i podivuhodným antisemitismem, mi nedávno po návratu z Tokia s vážnými tvářemi vyprávěli, že tam lidé tloust-nou a to proto, že četné americké fast-food jídelny a restaurace (nebudu je jmenovat, ale Ludvík i čtenář ví, o koho jde) vykrmují dosud štíhlé a povětšině vařenou zeleninou se stravující Japonce tučnými hamburgery, což oba, Wer-ner i Inge, kvalifikovali jako mazanou, proti tradičnímu japonskému způsobu obživy a tím pádem proti japonské kultuře namířenou akci americké výzvěd-ně-podvratné tajné služby CIA. A přibližně stejné, tvrdili oba bavorští soudru-zi, je to v Německu, kde prý podvratná činnost CIA směřuje k totální ameri-kanizaci zdejšího jazyka, tím pádem i kultury a způsobu života.
Když jsem Wernerovi a Inge včera večer přeložil části Vaculíkova Poslední-ho slova, zaujal je hlavně případ Malostranské kavárny, kterou majitel pře-jmenoval na Square.
Inge si povzdechla; Werner zvedl oči k nebi, v jehož existenci nevěří, a řekl:“ Um Gottes Willen (pro pána Boha…) dlouhé prsty CIA sahají tedy už i do Pra-hy…“
Jako Ludvík Vaculík v Praze, tak i já tady bojkotuji podniky s nabubřelými americko-anglickými názvy. Ale přiznám se: Když jsem byl v červnu naposled v Praze, tak jsem ty různé River Towny atd. ani nevnímal. Zažil jsem však na „královské cestě“, tedy v ulicích a v uličkách mezi Prašnou branou, Karlo-vým mostem a Malostranským náměstím, jiný drsný šok: Tolik nahromaděné-ho kýče a tak děsivým způsobem zkomerzionalizovaný historický střed překrás-ného města, tak dryáčnickou „prádelnu peněz“, jsem ve světě ještě neviděl a nezažil. Když jsem zvečera tou „královskou cestou“ prošel a přes Karlův most, tou galerii nevkusu, kde se mi v tlačenici podařilo odrazit útok dvou kapsářů, dorazil na Malou stranu, byl jsem rád, že jsem si v kavárně Square mohl dát dobré capuccino a že mi na hlídaném parkovišti na Malostranském náměstí neukradli auto. A ani mi v té chvíli moc nevadilo, že magistrát hlav-ního města Prahy dovoluje na Malostranském náměstí, skvostu evropské ba-rokní architektury, provozovat parkoviště aut…
Vážený kolego Ludvíku Vaculíku! Dej si bacha! Teď se Ti do češtiny cpe i němčina: Kaufland…Biergarten…Zimmer frei...böhmische Küche… böhmisches Glas (české sklo, made in China nebo padělky z Ukrajiny….), na bordelech u hranic nápisy Neue, frische Mädchen (nová, čerstvá děvčata) a v poslední době absolutní“světový“ šlágr kýče a nevkusu: Gottland…
