Zřejmě pod tímto dojmem se pak premiér nechal v ČT1 slyšet, že si dovede představit Jiřího Paroubka v čele Poslanecké sněmovny. Se zlou se potázal. Paroubek se rozhořčeně ohradil: jde mu o zásadní, ušlechtilé věci a ne o vyhandlování principů za křesla. Navíc se takové záležitosti nevyjednávají přes média (na téhle výhradě něco je).
Podle informací, které prosákly z Topolánkova okolí, byla personální výměna v čele PS diskrétním, lež důrazným požadavkem ČSSD. Zveřejněním se vedení strany cítilo zaskočeno.
Paroubek nato své představy specifikoval: jde o závazný termín přijetí eura. Diskutovali s Topolánkem i „další otázky, které s tím souvisí“, mimo jiné „rozumný podíl ČSSD na realizaci evropského předsednictví“. Pokud by tyto jeho představy byly naplněny, byl by ochoten postoupit i takovou oběť, že v zájmu dobré věci dá v sázku i vlastní osobu a ujme se obětavě funkce předsedy PS (přitom personální věci jsou u něho vždycky až na posledním místě).
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Nedá mi to, abych k tomu neučinil pár poznámek. Například, zajímalo by mne, kolik je v českém národě mamlasů, kteří jsou v této věci (sebeobětování) schopni brát pana Paroubka vážně. Nebo: celá věc se odehrává mezi ČSSD a ODS, zatímco současný předseda PS Vlček (ČSSD) zůstal se svým křeslem, viset ve vzduchoprázdnu. Obě strany mu dávají nepřímo, ale okatě najevo, že ho považují za bezvýznamného nastrčeného kašpara. Ať už je pan Vlček, jaký je, připadá mi tohle jednání z obou stran jako poměrně sprosté.
Zároveň zatroubil k útoku první místopředseda ODS Bém: Topolánek se nepřípustně paktuje s levicí (v „modrých kořenech“ ODS věc nepřípustná). Bém tak vrací obvinění, že netouží po ničem jiném než po velké koalici se sociálními demokraty.
Bémovi očividně pomáhá to, jak se množí „zakázané“ krajské koalice mezi ČSSD a ODS. Teď se zdá, že něco podobného vznikne i ve velevýznamném jihomoravském kraji. Daň kterou za to regionální organizace ODS platí, je potopení zdravotní reformy. Dělají to bez zábran a rády, podobně jako Topolánkovi koaliční partneři.
Topolánek jistě může v dílčích věcech spolupracovat s Paroubkem. Paroubkovi ovšem v dlouhodobém plánu nejde o spoupráci s Topolánkem, ale o zničení Topolánka. A nejde mu o zničení Topolánka osobně, ale o zničení celé ODS a o takovou korekci české demokracie, která by zjednodušila vládnutí (totiž to jeho).
Přehnaná vstřícnost je v takovém případě sebevražedná.
