Nechceme, aby tu vznikala ghetta žijící vlastním životem. Některé země (hlavně ty muslimské) jsou rizikové a nemáme důvod usnadňovat jejich občanům přístup na náš pracovní trh – zvlášť když jsou tu poměrně blízké státy, jejichž obyvatelé jsou nám blízcí jazykem a kulturou: Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko.
Ministrovo stanovisko je na první pohled pochopitelné: ne jedné straně otřesné zkušenosti s muslimskými ghetty v Británii, Francii, Holandsku. Na druhé straně snadná komunikace s Ukrajinci, Bělorusy a Moldavany (jsou to sice z 65% Rumuni, ale všichni rozumějí rusky).
Ve skutečnosti nám v dohledné době žádná muslimská migrační vlna nehrozí: ty lidi přitahují jejich komunity v západních zemích, které se už ustavily, a navíc podstatně větší blahobyt v hostitelských státech. Naproti tomu zámožné a organizované východoslovanské komunity tu už máme, zárodky vznikly spontánně ještě před převratem. Samy si organizují „pracovní trh“ a české úřady jsou zatím proti vykořisťování migrantů poměrně bezmocné. A takovéto komunity pak představují eldorádo pro efektivní a profesionální ruské tajné služby. Rusko má se střední Evropou své záměry, co si budeme povídat.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
To ale není ten největší problém. Problém je české vákuum ve schopnosti podporovat z migrace to, co je oboustranně výhodné, a bránit tomu, co je výhodné jen pro druhou stranu. Vákuum vzniká např. tím, že mnoha lidem u nás se už nechce příliš makat, je pro ně výhodnější být na podpoře a tu a tam si hodit nějakou fušku. Z východu přicházejí skromní a nenároční lidé, ochotní pracovat – na účet zdejší lenosti.
A za druhé – ruskojazyčné (a ukrajinské) komunity jsou nám jazykem a prý i kulturou bližší než Američané: proto americký radar a stopadesátičlenná posádka je pro 70% Čechů větší nebezpečí než toto mnohatisícové neprůhledné společenství. A to přes historickou zkušenost z let 1945-89. Nedivme se: mají tu v KSČM dobře organizovanou pátou kolonu a mraky sympatizantů v ČSSD.
Nebezpečí je u nás jiné než na Západě a česká společnost je proti němu úplně bezbranná. Problém přitom není v tom nebezpečí (nebezpečí jsou tu vždycky), ale v té bezbrannosti.
