Jediný, kdo měl z celé záležitosti prospěch, byl Plášilův nadřízený, prezident exekutorské komory Podkonický. Ten koupil v dražbě vilu za cenu podstatně nižší než odhadní.
Exekutor není příliš oblíbená postava - pochopitelně, jeho příchod nevěstí nic dobrého. Většinou ale s těžkým srdcem uznáme, že dluhy se platit musejí, a kdo je neplatí, musí počítat s exekucí. V tomto případě ale nezbývá, než váhat: jestliže pohledávky věřitele nejsou z výtěžku exekuce uspokojeny, pak se taková exekuce podobá jakési úředně posvěcené loupeži.
A má-li z ní mít prospěch exekutorův kolega a nadřízený, je celá věc ošklivě pochybná. Když se k tomu přidá ještě podezřele nízký odhad na jinou nemovitost, zmizení počítačů za statisíce korun a prodej dalších položek hluboko pod cenou, je těžké si myslet něco jiného, než že se nad tím měli zamyslet zákonodárci. Nebo snad se na exekutory nevztahují zákony a povinnost zachovávat dobré mravy?
