S politováním konstatuji, že některé mediální reakce na projekt nových nahrávek české státní hymny, který 28. října na slavnostním večeru v Národním muzeu představí předseda vlády, zkreslují dosti závažným způsobem skutečnost. Nové nahrávky státní hymny byly realizovány v Národním divadle, které je zároveň jejich uměleckým garantem. Cítíme proto povinnost se ke zmíněným mediálním ohlasům vyslovit. Týká se to především článku pana Martina Zvěřiny v dnešním vydání Lidových novin, v němž autor směšuje své osobní antipatie k předsedovi vlády s hodnocením projektu jako takového. Aniž by autor nové nahrávky znal, vytváří dojem, že jde o něco zcela zbytečného, zanedbatelného a pochybného. Interpretace slov předsedy vlády, kterými nahrávky představuje, nemůže být zároveň hodnocením nahrávek jako takových, a to zvláště v situaci, kdy je z nahrávek oficiálně známa pouze krátká ukázka zveřejněná na internetu. Česká státní hymna zaznívá při nejrůznějších příležitostech běžně v různém hlasovém obsazení či instrumentaci. Symfonická verze, úprava pro Hudbu Hradní stráže či známé sólové provedení Evou Urbanovou žádné pochybnosti ani protesty nikdy nevzbudily, přestože v každé z těchto podob zní hymna jiným způsobem. Považuji za neprofesionální, aby byl a priori zpochybňován smysl a kvalita nově pořízených nahrávek, na nichž se podílely takové osobnosti jako dirigent Jiří Bělohlávek, autor nové instrumentace, hudební skladatel Jaroslav Krček, špičkoví mladí pěvci Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka spolu se sborem a orchestrem Národního divadla. Ze slov dirigenta Jiřího Bělohlávka i koneckonců ze zmíněné ukázky (obojí je dostupné na internetu) lze naopak předem odhadnout, že nové nahrávky byly pořízeny s velkým hudebním citem, maximální úctou ke státní hymně a rozhodně neobsahují nic, co by bylo možné s hanlivým přídechem označovat za jakýsi „remix“. Zda zní nové nahrávky české hymny slavnostněji či moderněji, nechť zhodnotí každý sám za sebe podle svého cítění. Ovšem až poté, co bude možné si nové nahrávky vůbec poslechnout.
Ondřej Hučín, šéfdramaturg opery Národního divadla
Vyjádření autora:
Pan šéfdramaturg Hučín buď neumí číst, nebo nechápe přečtené. Ani slovem jsem v žádném textu nehodnotil kvality nové nahrávky hymny. Pokud pan Hučín směšuje hodnocení premiérova nagažmá s hodnocením nahrávky, je to jeho omyl. Zpochybňovat humbuk kolem nové nahrávky hymny je nepochybně legitimní. Bere-li pan šéfdramaturg ND slovo remix jako označení s hanlivým přídechem, je to výraz jeho ublíženectví. Většina občanů žijících mimo zdi Národního divadla vnímá remixy jako legitimní artefakty.
Martin Zvěřina
