Proto podle nejhlasitějších památkářů je nejohroženější částí našeho hmotného kulturního dědictví architektura druhé poloviny 20. století.
Za využití grantů tak o ní vznikají texty, vycházejí reprezentativní monografie, hledají se metody restaurování „památek“ z uvedeného období, pořádají se konference. Ve spolupráci s dalšími souznícími pokrokáři a za podpory médií je vyvíjen nebývalý tlak na veřejnost, která má být přesvědčena o kvalitách staveb z doby socialismu.
