Mívali jsme dva. Jezevčík je pozoruhodný pes. Má svou hlavu. Vyžaduje dialog, jehož výsledkem je nějaká dohoda. Už na první procházce jsem si to znovu ověřil. Házel jsem mu klacíček. Zachoval se jako jeho předchůdci. Dvakrát klacíček přinesl, ale pak ztratil zájem.
V lese jsem si uvědomil, jak příjemné je mít virtuálního psa. Mohu ho vzít s sebou do každého hotelu. Může se mnou jet vlakem, lodí nebo letět letadlem. V divadle může sedět se mnou v kterékoli řadě. Nikdo už mne nebude upozorňovat na nápis Zákaz vstupu psů.
