Když po sametové revoluci padla komunistická cenzura, rozvolnil se sice obsah, ale nikoliv – nebo nikoliv zásadně – forma jazykových sdělení ve veřejném prostoru. To byla ideální situace, která však netrvala dlouho.
V roce 1993 do kultury jazyka zasáhla nová Pravidla českého pravopisu, jež nebyla než jakýmsi pohrobkem právě minulých časů. Nevznikla z potřeby reflektovat ve spisovné normě přirozený jazykový vývoj, ale na základě příkazu ÚV KSČ z r. 1986 ohnout spisovný jazyk do podoby, jež by ztížila možnost posmívat se jazykové nevzdělanosti tehdejších papalášů.
