Moc se mi líbila knížka, na jejíž jméno si už nevzpomínám. Byl v ní příběh o líných manželích. Přeli se i o to, kdo z nich má vstát a opatřit něco k jídlu. Pak jim autor umožnil, aby zůstali ležet v posteli a jen luskli a přiletělo jim k snědku, cokoli si přáli. Když si jeden z nich přál sud piva – sud přistál a v posteli oba zahubil. Soudě podle konce příběhu byl autorem knížky asi Čech.
V jiné kapitole toho dílka hloupá venkovanka nechápala, že se prádlo samo nevypere, když nad ním bude jen stát a jíst buchty. Když se dozvěděla, že k praní je zapotřebí lidského sádla, marně ho všude sháněla, aby ho mohla přidat do necek. Nechápala, že se musí sama nejprve při práci zapotit. Mám dojem, že to bylo poprvé, když jsem se při četbě zasmál.
