"Když se jim snažil vysvětlit, jak komunistický režim vypadal, říkali mu, že tomu nerozumí, že není politicky na výši."

Jako dneska s neomarxisty. Prostě životní zkušenosti jsou nepřenosné.

Nádherně a přesně napsané.

Ale v SSSR se za války skutečně stávalo, že zranění vojáci, původně agresoři, nakonec zůstali tam s nějakou místní ženou...

Ale za té první. Třeba Hašek. Jinak myslím, že za Stalina se po Rusku skutečně trampovat nedalo. Za normalizace no, nevim, a za Gorbačova s výjimkou "zapreščanych" oblastí. Takže autor má pravdu, moc nepřehání.

Celá desetiletí jsem si na ten film nevzpomněl. Mezi stovkami jiných jaksi nebylo proč. Ale po přečtení textu madam Machalické se mi ta tehdejší doba skvěle vybavila. Takto tvořil své "kritiky" Jan Kliment v Rudém právu. To byl známý sekerník. Zde se Machalická odvažuje mistrovat Vittoria de Sicu. Směšné. A časy se takto vracejí jako na dlani. Aspoň v tom, že se zas bez námahy dovím, co si mám (musím) o filmu myslet.

Myslím, že vám to Michalická až tak nenutí. Možná trochu přehání, ale za Stalina si taky nedovedu představit volný pohyb Italky po Rusku. A zamilovanost především Itálie ale i francie do Ruska je taky celkem pravdivá.

Film jsem teď viděl a s hodnocením autorky souhlasím. Zajímalo by mne, zda některé scény, konkrétně tu, kdy Mastroianimu hodná sovětská soudružka přiklepne zájezd do Itálie, v sovětské distribuci nevystřihnuli pro jejich zcela flagrantní nesoulad s realitou.

A 79% na csfd? Projev snobství.