Připomeňme, co říkal dříve: jmenuje příznivce co nejrychlejšího zavedení eura a „minimálně jedním členem bankovní rady by měl být také ekonom z prostředí odborů“.
Současná rada je složená výhradně z lidí jmenovaných Milošem Zemanem, zastánce eura je v ní jediný a odborář žádný. Ne že by nám toto prezidentovo zmoudření vadilo, ale jak pak brát hlavu státu vážně? Možná ještě učebnicovější příklad je pan premiér. Tam je náročnější najít téma, na nějž má názor dlouhodobě konzistentní, než to, kde ho mění jako korouhvička. Třeba ještě v roce 2015 říkal „sám jsem ekonomický migrant“, aby se rychle stal hlavní tváří boje proti ekonomické migraci.
A teď vyprášíme kožich pravicové opozici, zejména lidem jako Marek Benda, Miroslav Kalousek či Jiří Pospíšil. Když 24. března 2009 vyslovila opozice nedůvěru vládě Mirka Topolánka, ale až do června příštího roku vládla „úřednická vláda“, shodly se pravicové strany na tom, že zavedou do ústavy takzvané konstruktivní vyslovení nedůvěry. Funguje v Německu, Španělsku či Polsku a znamená, že parlament vyslovuje nedůvěru stávajícímu premiérovi a zároveň v tu chvíli volí nového. Jinak „sesazení“ neplatí. Dosti náznaků: je smysluplnější hrách na stěnu házeti než připomínat politikům jejich slova a sliby.
