Stejně jako Brežněv tehdy se dnes tváří Topolánek ve sporu o Jiřího Čunka. Dělá, jako by se ho to netýkalo, ale přitom dobře ví, že v tomhle sporu bude muset rozhodnout, minimálně tím, že se přikloní k jedné straně sporu. Zatím koalice zakopala válečnou sekeru, ale jen do prezidentských voleb. Druhý den po zvolení prezidenta se spor rozhoří nanovo minimálně stejně intenzivně.
Podobně „prozíravě“ se chová i Martin Bursík, když říká, že návrat lidoveckého předsedy do vlády před prezidentskou volbou vyvolá „podezření, že za tím něco je“. Jako by jmenování Jiřího Čunka ministrem třeba měsíc po prezidentské volbě takové spekulace a podezření nějak radikálně vyvracelo.
Zkrátka případný návrat Jiřího Čunka do vlády bude na pořadu dne až s novým, případně staronovým prezidentem na Hradě a bude vykoupen značnými kompenzacemi pro toho, kdo se svých cílů vzdá.
Nelze vyloučit ani rekonstrukci vlády, protože Karla Schwarzenberga asi těžko někdo podezírá z toho, že nedodrží slovo. Případný ústup lidovců od Čunkova požadavku by znamenal nejen mocenské oslabení předsedy KDU-ČSL, ale zároveň by případně skupina lidoveckých podporovatelů znovuzvolení současného prezidenta „inkasovala plnění“.
Nejturbulentnější variantou by bylo Švejnarovo vítězství, to by ale bylo podmíněno mimo jiné jednoznačnou spoluprací lidovců a zelených, což dnes očekává málokdo.
Komunisté odkládají definitivní rozhodnutí na poslední chvíli. Proto včerejší vtip Jiřího Dolejše (KSČM) o Švejnarovi jako pětikorunové slevě na mercedes může leccos naznačovat. Nabídne-li Václav Klaus, obrazně řečeno, slevu sedm padesát, může to v politické řeči řeči znamenat pro KSČM o padesát procent větší zisk.
