Pro „jiný“ pohled na problematiku arbitráží nám může být ku pomoci jeden „starý“ dokument. Před rokem a měsícem zveřejnila poslanecká vyšetřovací komise zabývající se arbitrážním řízením s CME svou zprávu. V ní se, kromě konkrétních výhrad a chyb, kterých se stát dopustil při hájení svých zájmů v této při, objevují i obecnější závěry. A na nich se -připomínám jen pro pořádek - shodli v komisi zastoupení představitelé všech parlamentních stran.
Ze zprávy vyplývá, že dost másla na hlavě mělo ministerstvo financí. Jemu poslanci doporučují nejen soustředit se na lepší výběr advokátní kanceláře a rozhodce, ale i „snažit se vyhnout arbitrážím a hledat spíše narovnání s investorem“.
V únoru loňského roku se arbitráži s Nomurou vyhnout nedalo. Nicméně další návrh poslanců měl ministr financí Sobotka alespoň zvážit. Komise ministerstvu doporučila nechat si vypracovat nezávislý audit, který by zhodnotil, zda ministerstvo financí udělalo vše pro ochranu zájmů ČR. S ohledem na dosavadní výsledky arbitráže s Nomurou to rozhodně není od věci.
Pan ministr Sobotka však vystupuje stále sebejistě a veškerou kritiku přehlíží, případně zesměšňuje. Pokud by z návrhů komise realizoval alespoň některé, mohl aspoň tvrdit, že dělá vše pro blaho země. Pokud jako ministr financí jedná rok a půl o smíru, o němž nám stále tvrdí, že není vyloučen, a zároveň nehodlá nijak tlačit na ČSOB, která jakoukoli dohodu torpéduje, jsou na místě pochybnosti o tom, čí zájmy vlastně hájí.
V podání současného ministra financí jsou gauneři jen v bývalé IPB a Nomuře, zatímco ČSOB je plničká nezištných kladných hrdinů, kteří nám se sokolským „ni zisk, ni slávu“ pomáhají. Skutečnost je prozaičtější, stát se vinou sociálnědemokratických ministrů financí ocitl v situaci, kdy s jednou mocnou skupinou bojuje, zatímco druhá, která se díky tomuto státu „napakovala“, zápasu blahosklonně přihlíží. A podle Bohuslava Sobotky to tak má být.
Ze zprávy vyplývá, že dost másla na hlavě mělo ministerstvo financí. Jemu poslanci doporučují nejen soustředit se na lepší výběr advokátní kanceláře a rozhodce, ale i „snažit se vyhnout arbitrážím a hledat spíše narovnání s investorem“.
V únoru loňského roku se arbitráži s Nomurou vyhnout nedalo. Nicméně další návrh poslanců měl ministr financí Sobotka alespoň zvážit. Komise ministerstvu doporučila nechat si vypracovat nezávislý audit, který by zhodnotil, zda ministerstvo financí udělalo vše pro ochranu zájmů ČR. S ohledem na dosavadní výsledky arbitráže s Nomurou to rozhodně není od věci.
Pan ministr Sobotka však vystupuje stále sebejistě a veškerou kritiku přehlíží, případně zesměšňuje. Pokud by z návrhů komise realizoval alespoň některé, mohl aspoň tvrdit, že dělá vše pro blaho země. Pokud jako ministr financí jedná rok a půl o smíru, o němž nám stále tvrdí, že není vyloučen, a zároveň nehodlá nijak tlačit na ČSOB, která jakoukoli dohodu torpéduje, jsou na místě pochybnosti o tom, čí zájmy vlastně hájí.
V podání současného ministra financí jsou gauneři jen v bývalé IPB a Nomuře, zatímco ČSOB je plničká nezištných kladných hrdinů, kteří nám se sokolským „ni zisk, ni slávu“ pomáhají. Skutečnost je prozaičtější, stát se vinou sociálnědemokratických ministrů financí ocitl v situaci, kdy s jednou mocnou skupinou bojuje, zatímco druhá, která se díky tomuto státu „napakovala“, zápasu blahosklonně přihlíží. A podle Bohuslava Sobotky to tak má být.
