Autor dává na odiv svoji fascinaci pionýrem a sekulárním stylem nového papeže všech křesťanů a muslimů. Slovensko je především ve víře konzervativní. Teda bylo za Sokola (a za Tisa). Jenže jsme už v roce 2021 (asi autor v kostele pár desetiletí nebyl) církev už je jinde i na slovensku, ale hlavně se progresivním tlakem posunula směrem k světu bez Boha ale s božstvím multináboženství, duhových pochodů, násilným pokryteckým rovnostářstvím.

Slovensko je konzervativní, ale protože progresívní směr dnešního světa tahne lidi od Boha, má k němu dnes hodně věřících blíž než současný papež. Pár těch konzervativců s vírou bez Boha zůstalo, ale kdo církev a Slovensko zná, nevidí to jako průšvih. Tím spíš když katolický papež umývá nohy muslimům. Slovensko není italský jih a je jasné že modernizace víry je potřeba. Tou je ale především charismatická obnova. A to razil už Jan Pavel II a možná i jeho předchůdci. Zavádění materialismu do církve tou cestou není. František je už příliš ve věku pokrytecké

Cirkev na Slovensku nie je v 21. storočí, ale v prvej polovici 20. Storočia, fascinovaná mocou a výlučnosťou. Tvrdenie, že František je materialista je jasná lož, ktorá odhaľuje, že v rámci mocenského boja sa nezastavíte pred ničím.

.