Tento způsob recenze...

Kdo si přečetl kritiku Ondřeje Horáka na prvotinu prozaičky Jakuby Katalpy Je hlína k snědku? (LN 4.1.07), málem by usoudil,  že se nakladatel Horáček i  Paseka snad zbláznili, když vydali takový pornograficky škvár. Pak zjistíte, že ve Vánoční anketě tři z tipujících (L.Šerý, Z.Pavelka a V. Novotný) kupodivu tentýž titul shledali  „knihou roku“. Sáhl jsem tedy zvědavě po knize a dal jim za pravdu. Je to „báseň v próze“ neobyčejně talentovaná, suverénně zvládající střídání časových rovin a psaná s  citem pro demlovskou „hudbu slov“ a jemných nuancí. (Právě ty recenzentovi unikají – viz např. jemný rozdíl mezi „erotickým“ a „sexuálním“: autorka se pohybuje výhradně v oblasti prvního, recenzent druhého pojmu). Způsobem, jakým popravil prvotinu jedním vytrženým erotickém citátem o hrdinčině „obnaženém poštěváčku“ by se dala dehonestovat jakákoli kniha, od Nabokova po Kunderu, Vaculíka či Hrabala. Stačí zamlčet vážné téma umírání a smrti (jeden z leitmotivů prózy), jež citátu o „poštěváčku“ bezprostředně předchází. Také poznámka, že se „v závěru“ objeví nadbytečný seznam barev z katalogu (jehož ironie v konfrontaci českých a anglických názvů recenzentovi rovněž uniká), svědčí o tom, že recenzent snad knihu ani nedočetl, když stránku 100 ze 135 stránkové publikace považuje za závěr. Horákovo vstupní „varování čtenáři“ je ovšem zásadní: knize vytýká podezřele „nekvalitní papír“. Recenzent, který nepozná záměrně ekologický recyklovaný papír by měl příště psát o něčem jiném, než o prvotinách mladých autorů.