Je to skoro přesně pět let, co jsem naposledy něco „sdílel“ a beze slova na vysvětlenou opustil svých pět tisíc přátel a deset tisíc sledujících, již se kvůli tomu jistě propadli do hlubin zoufalství, zmatku a beznaděje, a odešel ze světa sociálních sítí.
Odříznut se necítím, hlavně díky novinám, které už stejně jenom přetiskují, co napsal kdo na sockách, a na Twitter – přiznám se – opatrně chodím. Protože, znáte to, člověk občas propadne mylnému dojmu, že lidi jsou v zásadě chytří, sympatičtí a velkorysí, a potřebuje se nějak vrátit do reality.
A díky tomu jsem směl být v reálném čase přítomen něčemu, co do historie vejde jako Srdčitá aféra.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
