Ouředníci jsou předevřím cifršpióni, kteří nejsou ochotni ani o píď překročit své (mnohdy ne přesně definované) pravomoci. "Za ty peníze, co tu beru, vám prostě nemohu pomoci, nenechám se zavřít!" A slovo empatie neznají.

Pracuji pro jednu takovou státní firmu, vidím to na každém kroku. Ti vzdělanější pochopitelně vidí, že to jde udělat i jinak, ale kolikrát je s tím víc práce, takže přichází ke slovu opět to "Za ty peníze, co tu beru, vám prostě nemohu pomoci." A si to prosím není nutno vykládat slovy "obálečka by nebyla". Někdy mě překvapuje, že při volbě všimné nebo mít klidný život a nenechat si od nadřízeného vyčítat, cožesitojako zase vymyslel, vyhrává ta pohodička u kafíčka. Že něco nejde se dokazuje lépe.

CO S TÍM? Tak vzdělání určitě (jako skoro všude), ale fakt, že snaživý ouředník přidělává práci nejen sobě, ale i nadřízeným, se bude odbourávat těžko.

Jen na okraj - není to tak dávno, kdy jsme si (my dva staří lidé) chtěli postavit malý srub u lesa, ve kterém bychom dožili. Místní "ouředlnice" nám místo pomoci znepříjemňovala život dva roky, kdy chtěla stále nové a nové posudky, doklady a podobně. Dokonce nám dala pokutu dvacet tisíc korun, proti které se nedalo odvolat! Kdybych nakonec nevyužil pomoci naší poslankyně, nebydleli bychom dodnes. A to jen proto, že jsme nepřilezli po kolenou a nenesli tác s úplatkem!