Sedí zajíc na pařezu a zaujatě cosi kutí, kolemjdoucí veverka se ho ptá, co tak zaujatě vyrábí. Zajíc zvedne hlavu a pevným hlasem řekne: Brousím si drápy na medvěda! Jezevec, který má též cestu kolem, uslyší stejné: Brousím si drápy na medvěda! Když zajíce míjí medvěd, též se konverzačně táže, dostane se mu rozverného: Ale to víš, medvěde, sedím tady na pařezu a kecám a kecám. Vít Rakušan to vlastně formuloval daleko elegantněji než zmíněný zajíc: „Všichni jste cítili, že to byla nadsázka.“