Jen na okraj - jednou jsem se potkal s panem Vystrčilem v Třešti, kde jsem přednášel o své knize "A kde byl Bůh...?" a o holocaustu. Pan senátor mi řekl, že se mu to líbilo a já ho požádal o pomoc v kauze, kterou řešíme s bratrem už 20 let. V Estonsku za druhé světové války zavraždili estonští SS přes 1000 československých Židů. Dodnes se Estonci neomluvili a nehodlají platit odškodnění. Naopak, své esesáky oslavují, protože "osvobodili svou vlast od nadvlády SSSR". Pan Vystrčil mi slíbil, že se na to podívá. NIKDY se "nepodíval". Snad teď, když bude druhým nejvýše postaveným ústavním činitelem?

...disciplína má navrch.

Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: ,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí."

Vždycky mě fascinuje, když - a naprosto vyjímečně - před nějakým hlasování prohlásí předseda poslaneckého klubu, že poslanci mají "volné hlasování".

Jinými slovy řečeno, při většině hlasování hlasují poslanci (a senátoři) podle dohody (diktátu) své strany, poslaneckého klubu, a ne podle podle Slibu poslance:

"Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Nejznámějším případem je trojice tří poslanců-trafikantů ODS (Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa), kteří aby nemuseli hlasovat "podle svého nejlepšího vědomí a svědomí", raději složili mandát.

Slib poslance (senátora)? Demokratická fraška....

Pardon: pseudodemokratická fraška v

pseudodemokratickém státě...