Čím nás chtějí nalákat? Jako vždy světlými zítřky. Proč ne, kampaně takhle vypadají odjakživa a z programů se na vás usmívají fotoshopem přikrášlení politici i figuranti s rozzářenými tvářemi. Předchozí několikery volby ukázaly, nakolik je propracovaný a koherentní program pro voliče podružný a nakolik se strany mohou spolehnout na pouhé sympatie voličů.
Ivan Bartoš
V tomhle ohledu je uskupení „Pistar“ nejvíc programově podobné hnutí ANO. Kulatá slovíčka, obecné sliby a nemnoho konkrétního. To koalice Spolu se může prezentovat programem starého střihu, který ovšem odpovídá konkrétně na některé otázky. Chce Ivan Bartoš zrušit osmiletá gymnázia jako většina progresivistů? Nevíme. Bartošovi druzi chtějí výstavbu dalších jaderných bloků až po důkladných analýzách, ale bez čehokoli bližšího slibují, že z Česka udělají „baterii Evropy“. Chtějí tu budovat úložiště energie? Nevíme. Z vágně formulovaného programu si každý vezme, co potřebuje, a politici se k ničemu nezavázali.
Zkusme to tedy jinak. Jak se uskupení, které chce Česku vrátit budoucnost a modernizovat téměř vše, postavilo ke staré a tradiční otázce participace žen? Jako vždy. V Praze je jedničkou Olga Richterová a na 36členné kandidátce najdeme 15 žen. Skvělé, ale jen do chvíle, než zjistíme, že jsou ženy na nevolitelných místech a že žádný další kraj nevede žena.
Třeba na Královéhradecku „Pistarům“ už ženy došly, na dvacetičlenné kandidátce jsou jen tři. Nevadí, možná žádné ženy o politiku opravdu nestojí. Podívejme se na profese kandidátů. Že mezi Starosty stěží najdeme někoho, kdo dělá něco jiného než starostu či zastupitele, je asi obvyklé, ovšem mezi Piráty se to též hemží poslaneckými asistenty, krajskými činovníky či úředníky. Tedy staré triky, žádná změna.
