Senát neodmítl objíždění cyklistů v předepsané vzdálenosti, chce ale nižší sankce |
Ty jasně řekly, jak a proč by měl Senát rozhodnout. Řeknete si, co je to za drzost, je přeci nikdo nevolil? Problém je však v tom, že ti, kteří jsou zvoleni, nepracují, jak by měli. Senát je ve válce se sněmovnou a senátorům zákony slouží jen jako platforma pro vlastní exhibici a osobní prezentaci. Stranická stanoviska jsou senátoři ochotni respektovat jen v situacích, kdy jde takřka o život (politický), například v případě novely volebního zákona. Místo toho, aby byl Senát komorou moudrých, senátoři se předhánějí v radikalismu a honění nesmyslů, a horní komora pak působí jako sraz namyšlených podučitelů.
Signatáři, tedy např. Člověk v tísni či Charita, nejsou neziskovky na baterky, naopak, jsou to respektované instituce, které řeší sociální problémy, na něž stát nestačí. A nyní dokonce pracují za politiky: srozumitelně vysvětlili, jak by měli senátoři hlasovat, aby sněmovna novou verzi zákona akceptovala a jednoduše se nevrátila ke „svému“ původnímu znění. Ačkoli je zmiňovaná pětice nevládek pro teritorialitu exekutorů, nevynucuje si ji, protože chápe, že poslední slovo bude mít sněmovna a tam pro tuto věc neexistuje většina. Zkrátka pro senátory je to takové doučování v elementární politice. Nám ostatním to ukazuje bídnou úroveň našich zástupců, kteří si dokážou leda tak vzájemně velmi vynalézavě nadávat.
Věcné řešení problémů je vlastně už déle než tři roky v našich zákonodárných sborech na vedlejší koleji a svůj podstatný podíl na tomto neblahém stavu má i vláda. Nicméně energie, kterou například „demokratická opozice“ věnovala jalovému pokusu o sesazení vlády, mohla být využita ve prospěch obětí exekucí. Škoda, že fakt, že politika může být konstruktivní cestou k prosazení dobré myšlenky, nám muselo připomenout pět neziskovek.
