Buček: (19.2.2014 20:57) Od Liebeskinda se mi líbí hlavně dřívější práce, super zážitek je Židovské muzeum v Berlíně, samozřejmě barák bez toho neuvěřitelného vetešnictví, které mu dovnitř instalovali. Před dvěma lety jsem absolvoval jeho výstavu realizací a soutěží z poslední doby a neuvěřitelně mně ty převážně asiatské developerské projekty zklamaly. Hoďme první kamenem, když za dveřmi čekají miliony projektových dolarů...Ale abych byl upřímný, úplně nechápu vztah expresivního a dynamického Liebeskinda k hodně utaženému depozitáři s ornamentální fasádou.

Buček: (19.2.2014 20:58) Taky Vás zdravím, hezký večer!

Buček: (19.2.2014 21:18) Nemyslím si to. Češi reagují na moderní architekturu podobně jako většina Evropy, část ji přijímá, část je zdrženlivá, pro zbytek je nepřijatelná. Během své tříleté vídeňské praxe jsem sledoval téměř hysterii v rakouských médiích týkající se přestavby Messepalastu na Museumsquartier. Dnes je tato oblast jedna z turisticky nejnavštěvovanějších oblastí Vídně. Vzpomeňte na silný apel Paříže na odstranění hnusné Eifelky. Kaplického knihovna je velmi dobrý návrh, bohužel jako účastník soutěže neumím být nestranný a souhlasím se soudem, který potvrdil, že Kaplický porušil umístěním části fondů depozitáře do podzemí závazné soutěžní podmínky a využil tím výhody značně redukované nadzemní části domu.

Buček: (19.2.2014 21:45) Nejsem rozený liberečák, do Liberce jsem přišel po brněnské fakultě právě kvůli Sialu, Hubáčkovi, Suchomelovi, Přikrylovi,..Po éře Stavoprojektu, kdy jsem se s bývalou 02 podílel na řadě soutěží a měl tam řadu kamarádů, po praxi ve Vídni u Holzbauera mne Sial oslovil s nabídkou partnera firmy...každý si v profesním životě hledá cestu , která mu sedne a připadá mu správná.

Buček: (19.2.2014 21:56) Švácha v rámci včerejšího nominačního večera prezentoval všechny nominované stavby, Novákova Kroměříž byla standartně dobrá, líbilo se mi i Rakovo divadlo na Orlí v Brně, shodou okolností se s oběma znám z liberecké Fakulty umění a architektury,

Buček: (19.2.2014 22:23) To určité napětí mezi historickou substancí a nově vloženým dodává stavbě něco specifického, ale nesmí jít o samoúčelné úpravy. Práce s historickým památkovým domem nás učila pokoře, dokonce jsem se v určitých chvílích přistihl, že uvažuji jako památkář. Domnívám se, že rozhodnutí, zda stavět nové nebo revitalizovat je rozhodnutí konkrétní stavby, těžko obecně radit. Líbí se mi v Čechách konverze DOX Ivana kroupy, Přikrylova galerie v Lounech, Arcidiecézní muzeum studia HŠH, v Evropě určitě londýnská Tate Gallery architektů Herzoga a de Meurona... Bourání schvaluji pouze v případě vzniku vyšší kvality, z toho důvodu jsme v Sialu těžce snášeli demolici Hubáčkova a Masákova obchodního domu Ještěd.

Buček: (19.2.2014 22:28) Dobrý postřeh, hezký večer!

Buček: (19.2.2014 22:57) Byl jsem u obou posledních světových výstav v japonském Aichi 2005 i Shanghai 2010 jako architekt českého pavilonu a proto se mohu, myslím, zcela profesionálně vyjádřit ke kvalitě návrhu brněnského dua pro Milano. Doufám, že těch 20 000 denních návštěvníků se v pohodě dostane na střechu pavilonu do exteriérové expozice po jednom otevřeném schodišti, že zbytek přežije i výstup do druhého a třetího nadzemního patra expozice, že bude dost převlékacích kabin, tak aby zanedbatelné procento návštěvníků si mohlo jít v parném milánském létě zaplavat do českého bazénu bez nutné bazénové technologie, doufám, že v pavilonu nezačne hořet, protože bez požárního schodiště by mohl nastat problém. A když jsem návrh poprvé viděl, zdálo se mi, že hlavní nápad- český bazén vychází ze špatně zkopírovaných lázniček od atelieru BIG v Kodani.

Buček: (19.2.2014 23:09) Učím na liberecké Fakultě umění a architektury, dnešní mladá architektonická generace se zase tak příliš uvažováním neliší od naší, ale má velkou výhodu v možnosti studovat v zahraničí, jezdit na stáže, poměřovat výsledky evropským metrem. Českému architektonickému školství bych popřál více financí, tak, abychom mohli přivítat hostující architektonické Star, možná v první fázi by stačilo, aby alespoň magisterský stupeň studia probíhal v angličtině, tak jak je běžné na většině evropských škol.

Buček: (19.2.2014 23:42) Pokud českou architekturu sledujete pravidelně za delší období, zjistíte, že za posledních 20 let prodělala docela bouřlivý vývoj, pravidelně vydávané Ročenky české architektury přinášejí výběr stovky kvalitních architektur každý rok. Zkvalitnilo se architektonické školství, zlepšila se informovanost veřejnosti o architektuře, vznikly nová periodika. Osobně vidím kardinální problém české architektury v malé působnosti České komory architektů. Výběrová řízení na často extrémně rozsáhlé projekty jsou vypisovány bez architektonických soutěží, jediným kritériem výběru je nejnižší cena, často na 30 procentech z ceny honorářového řádu. Je to prostě začarovaný kruh, kde architekti soutěží, kdo upeče nejlevnější rohlíky, nikdo ale neposuzuje, zda jsou vůbec k snědku.

Buček: (20.2.2014 0:27) Milá Zdeňko, děkuji za hezkou, ale pro mne určitě nejtěžší otázku. V Sialu jsem v sedmdesátých letech nepracoval a je pro mne docela těžké srovnávat hodnotová měřítka tehdejší a dnešní kanceláře. Obecně se dá říct, že Sial jako ateliér 02 v rámci Stavoprojektu Liberec byl určitě komplexnější kancelář se sedmdesáti lidmi na palubě, kde kromě architektů , stavařů, statiků byli zastoupeny i všechny profese. Taková velikost komplexní kanceláře je dnes v Čechách vzácností, v dnešním Sialu máme dlouhodobě stav asi dvaceti architektů, stavařů a statiků bez profesí. Hodnoty jako je morálka, určitý druh lidské soudržnosti, snaha o originální uchopení úkolu a kontaktní spolupráce architektů a inženýrů i v dnešním Sialu považujeme za podstatné.