ODPOVĚĎ: Jsem v armádě od r. 1999.Nastupoval jsem jako třetí až pátý kaplan v pořadí, šli jsme do neznámého. Naše služba se v armádě dobře uvedla a udržuje se. Kromě pozitivních ohlasů na naši práci jsme museli slyšet mnoho kritiky, vtipů, posměchu a nejrůznějších narážek. Postupně ubývaly a pokud se teď ještě objevují, pak v úplně jiné atmosféře. Pro vojáky a armádu jsme byli neznámí. Byli jsme opředeni mnoha mýty a předsudky. Když se s někým pracovně stýkáte dennodenně, pak už najednou tolik nehraje roli co děláte - tedy vaše povolání - ale jak to děláte a jaký jste člověk. Se stejnými reakcemi se setkávají duchovní v naší zemi ve všech podobných pracovních prostředích a myslím, že jsme na to zvyklí. Od loňského roku pracuji v Ústřední vojenské nemocnici v Praze Střešovicích a i zdravotnický svět si na mě musel chvíli zvykat. A ve větší míře to zdravotníky teprve čeká; armáda, stejně jako vězeňská služba, má již tuto adaptaci za sebou.Tak to je. 11.7.2007 11:31

ODPOVĚĎ: Absolvoval jsem povinnou dvouletou vojenskou základní službu v minulém režimu jako absolvent vysoké školy. Nešetřili mě a ani mnohé další bohoslovce tehdy vůbec. Přesto jsem i v té době v armádě potkal mnoho slušných lidí. O to víc v současné době, kdy se armáda odideologizovala a velmi otevřela společnosti i světu. Naše armáda se v ničem nevymyká složení naší společnosti - je v ní stejně tolik slušných lidí jako "neslušných", jako v celé naší zemi. 11.7.2007 11:35

ODPOVĚĎ: Politické školení mužstva jsem jako "záklaďák" absolvoval mnohokrát. V minulé režimu, v socialistické armádě. V té novodobé nikdy - ani jako nepřímý svědek, ani jako aktivní řečník. Už to nikdo nedělá, víte???? Je rok 2007 a já Vás v něm vítám! Dovětek k Vatikánu - jsem evangelický farář, Vatikán mi tedy nevelí :-). A jistě víte, že naše duchovní služba v armádě je ekumenická. 11.7.2007 11:37

ODPOVĚĎ: Pokud budou dodrženy veškeré demokratické, věcné a odborné principy v rozhodování o této věci s umístěním radaru v naší části Evropy souhlasím. 11.7.2007 11:39

ODPOVĚĎ: Proč jsou u nás placeni duchovní státem? Protože se dosud nenašel konsensus mezi námi zvolenými zákonodárci, aby to bylo jinak. Za spravedlivé to považuji proto, že jsem po celou dobu své farářské práce byl "využíván" nejen křesťany a "věřícími", ale současně i lidmi nevěřícími. Protože měli o mou službu zájem, protože jsem jim byl zrovna na blízku atd. Opět to koresponduje se situací v armádě jako vzorku naší společnosti - naše služby si žádají jak křesťané tak nekřesťané. Spravedlivé??? Zdravé či nezdravé!!! Myslím si, že by pro církve bylo zdravější, aby si platily své duchovní samy. Asi k tomu ovšem situace u nás dlouho nenazraje z mnoha důvodů. 11.7.2007 11:45

ODPOVĚĎ: Díky, dobrá diskuse! Ať běží celospolečensky co nejvíc...a ať zní hlasy odborníků. Vymáhejme je. 11.7.2007 11:46

ODPOVĚĎ: Stejný jako mezi duchovní obou konfesí v civilu. Ale v armádě je tento rozdíl až druhotný - na první pohled nás vojáci nerozliší - nosíme stejnou uniformu se stejnými znaky, bez ohledu na "mateřskou" konfesi. 11.7.2007 11:48

ODPOVĚĎ: Moji vojnu určili lidé, s kterými jsem setkal. To znamená, že jsem potkal lidi skvělé, kteří mi pomáhali a nebáli se mi pomoci. A potkal jsem zbabělce a sráče. Jako vysokoškolák jsem musel rukovat na dva roky, dali mě - přes moji žádost - co nejdál od manželky. Poslední půlrok mé služby jsem byl vyšetřován a nakonec trestně stíhán - a pak nakonec i osvobozen, protože si celou akci proti mně tehdejší vojenská kontrarozvědka špatně připravila. Nesehnala dostatek svědků!! Ahááááá! Víte proč? protože moji spolukolegové z vojny byli natolik stateční, že vydrželi i mnohahodinové výslechy a odtmíli odkejvnout to, co chtěli "kontrášové". Byl to půlroční bezohledný šikan na mě, mé rodině a na mnoha vojácích, kteří měli, žel, tu smůlu, že se se mnou na vojně potkali. Byli skvělí! Kamarádi! Stateční chlapi! A jinak jsem byl vojenský zdravotník a jako jeden z mála absolventů bohoslovecké fakulty jsem byl během vojny povýšen do hodnosti svobodníka! Moc jsem se během těch dvou let naučil. O sobě, o životě, o lidech. 11.7.2007 11:54

ODPOVĚĎ: Jeden z našich profesorů nám na fakultě říkával, že církev stála v historii za něco vždycky tehdy, když byla v menšině. Tak nám to třeba pomůže. A jinak považuji duchovní cestu člověka za možnost každého z nás a nesmírně se raduji z toho, že žiji ve svobodné zemi; že jsme jako křesťané neměli nikdy tolik svobody, jako máme dnes, a že tedy evangelium, které neseme, můžeme svobodně dávat k dispozici těm, kteří o ně stojí. Že jich je méně? To nevadí, to pořád v dějinách kolísá. Kdo chce, ať hledá! 11.7.2007 11:58

ODPOVĚĎ: Příkaz z Desatera - nezabiješ - mluví o úkladné vraždě; zakazuje vraždu. Nemluví o povolání vojáků, nezakazuje vojákům na obranu své země zabít nepřítele. Nejen kaplani a psychologové, ale celá naše společnost musí "vyprávět" směrem k těmto profesím - že o ně stojíme; že si vážíme jejich práce; že od nich čekáme, že svoji práci budou dělat pořádně. Víte to nejsou jenom vojáci, kteří u nás mají zbraně; také od policistů přece čekáme, že když nám - VÁM - půjde o život, tak např. i policista na vaši obranu útočníka třeba i zastřelí. Ano, všichni, k jejichž profesi patří použití zbraně, se musí vnitřně vyrovnat s tím, že mohou i zabít. Aby to unesli, k tomu jim má pomáhat celospolečenská atmosféra, kterou vytvářejí vzdělaní angažovaní lidé. Kteří si musejí uvědomit, že oni sami očekávají, souhlasí a vyžadují, aby někteří mezi námi nosili a používali zbraně na ochranu druhých a ochranu země. 11.7.2007 12:06