OTÁZKA:
Dobrý den pane doktore. Zajímaly by mě váš pohled na tento etický aspekt celé problematiky: Pokud žena zjistí, že je těhotná a těhotenství se jí z nějakého důvodu nehodí, má legální možnost těhotenství do určité jeho délky ukončit potratem. Argumentuje se zde právem ženy - jde o její tělo, má právo o něm rozhodnout. V případě, že lékaři mají vážné podezření či jistotu, že dítě v těle matky je vážně postiženo, může ukončit těhotenství ještě do mnohem vyššího stadia a mnohými lékaři je v tomto rozhodnutí podporována či k němu dokonce přesvědčována. Pokud chce ale žena porodit doma, zdravotníkům toto často vadí a hovoří o sobectví ženy, která upřednostní sebe (své tělo, své pohodlí) před dítětem. Nejde tu o dvojí metr a etický rozpor?
Buď by společnost měla podpořit možnost domácích porodů - právo ženy a její svobodné rozhodnutí, nebo by měla omezit možnost potratů na závažné důvody - dítě má přednost před matkou.
Jak to, že domácí porody jsou odsuzovány z důvodu, že dítě může být teoreticky ohroženo a potraty odsuzovány nejsou (zdravotníci je provádí) a dítě je při nich prokazatelně usmrceno?
Jana Novotná, Praha
Roman Škulec:
Dobrý den, máte pravdu jde o velmi složité etické dilema. Tyto dvě situace je podle mého třeba hodnotit odděleně v individuálním kontextu. Znovu zdůrazňuji svůj osobní postoj, který může být odpovědí: V aktuálním časoprostoru v České republice jsem vyhraněným odpůrcem domácích porodů (a budu jím do doby, než bude spolehlivě prokázána bezpečnost tohoto postupu, pokud někdy bude), ale respektuji právo matky rozhodnout se pro domácí porod. Mým úkolem, pokud jsem s domácím porodem konfrontován jako lékař zdravotnické záchranné služby, není hodnotit důvody, co k tomu matku vedlo, ale maximálně v dané situaci pomoci.
12.12.2016 12:42