Poradna Jeronýma Klimeše

Neděle 26. května 2024, svátek má Filip

Premium
Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce
schránka
Přihlásit Můj účet

130 let

Lidovky.cz

Poradna Jeronýma Klimeše

PRÁVĚ MŮŽETE POKLÁDAT SVÉ OTÁZKY

Klinický psycholog Jeroným Klimeš se specializuje na partnerské vztahy. Je autorem knih Partneři a rozchody a Psycholog a jeho svědectví o Kristu. V této časově neomezené poradně bude jednou týdně odpovídat na vaše dotazy. Ptejte se na všechno, co vás trápí a zajímá. Nevíte si s něčím rady? Potřebujete něco vysvětlit? Nestyďte se a pište.

položených otázek: 1584 | jak se správně ptát | Aktualizovat

Otázka má být stručná a jasná, maximálně tři řádky.
Není možné reagovat na otázku zakládající se na externím odkazu.
Přestože konfrontační otázky vítáme, nesmí překročit hranici slušnosti.
Nepište otázky VELKÝMI PÍSMENY.
Podepište se.
Neopakujte dotazy, které už položili jiní.

Vložení vlastní otázky

Přehled položených otázek

OTÁZKA (15.6.2023 11:11) Marie vesecka

Dobry den.mám problém s dopělákama syn - dcera,nevím si rady ,je možna ospbní konzultace? děkuji za odpověd ,jsem seniorka tak elktro konzultace mi nesedí , kde je možnost os.poradny jsem praha západ (Mnišek pod brdy) do Prahy nemám problém ještě jednou děkuji Vesecka

OTÁZKA (26.1.2023 9:50) Tommy

ZOVEM SE TOMMY LUKAS, OVO JE MOJE ISKUSTVO: Inače ranije ne vjerujem u druge moći. Ali dr Ogundele mi je dao veliku nadu i razlog da vjerujem u njega. Supruga i ja smo se razvodili više od 7 godina i bio sam usamljen i patio sa svojom decom, ali mi je bila potrebna da se vrati u život, pa sam svuda tražio pomoć, ali samo je dr Ogundele mogao da mi pomogne. Ovaj čovjek je moćan, dr Ogundele mi je vratio moju ženu u roku od 48 sati sa svojim moćima, a njegove čini su bezopasne. Rekao sam mu da ću svjedočiti ljudima kao zahvalnost od mene, zato dijelim svoju priču, ako nekome treba njegova pomoć hitno ga kontaktirajte na WhatsApp i Telegram: +27638836445. On je pošten i efikasan.

OTÁZKA (20.1.2023 1:28) Anna

Už ste niekedy prišli o svoje peniaze nejakému podvodníkovi a máte stále dôkazy o transakcii, ktorú ste uskutočnili s podvodníkom? Ak áno, stále je možné získať späť svoje peniaze bez ohľadu na to, ako dlho podvod trval. Niekedy minulý rok som tiež prišiel o svoje peniaze v prospech neregulovaného makléra a vďaka transakcii, ktorú som s nimi uskutočnil, sa moje peniaze podarilo získať späť spoločnosti s názvom Regain-all .com . Môžete sa na nich teda obrátiť a požiadať ich o pomoc pri obnove. Sú veľmi dobrí a rýchli pri vymáhaní stratených peňazí od všetkých tých online podvodníkov.

OTÁZKA (6.12.2022 22:55) Brandy Kelvin

Dobrý deň, volám sa Brandy Kelvin z USA, chcem svedčiť pre širokú verejnosť o tom, ako môj vzťah obnovil späť veľkú moc Dr. Ayo po troch mesiacoch osamelosti, môj bývalý milovník ma zavolal po mojom kontakte s Dr. Ayo že chce, aby sme sa vrátili a začali znova dobrý domov, teraz sme šťastne ženatí s deťmi. Všetko vďaka Dr., Ayo za jeho duchovnú pomoc. Môžete ho kontaktovať na jeho e -maile, ak máte podobný problém alebo akékoľvek riešenie, ktoré budete potrebovať, prácu, rozvod, propagácia v mieste práce, uzdravenie, kúzlo peňazí atď. Alebo whatsapp alebo volajte cez +2347055691377 1) Kúzla lásky 2) Stratené kúzla lásky 3) Rozvodové kúzla 4) Manželské kúzla 5) Väzbové kúzlo. 6) Kúzla rozpadu 7) Lotéria kúzlo

OTÁZKA (23.10.2022 9:23) Klára Brabcová

Dobrý den. S partnerem jsme 8 let a máme sedmiletého syna. Zjistila jsem že má tři roky paralelní vztah, řekl mi že mě nemiluje, jen že mu na mě záleží a má mě rád. Tajil nevěru aby uchránil rodinu. Neví co má dělat a jak situaci řešit. Když bychom se rozešli, ví že se budu chtít i se synem odstěhovat do jiného města a to nechce kvůli synovi.

OTÁZKA (6.10.2022 9:02) Mohammed

My name is Mohammed Ahsan I'm a financial Consultant of a reputable firm Operating out of the United Kingdom we provide Discrete Financial, Services for High Net Worth CEO's/Executives of Corporation & Senior Government Officials globally. What we do is Legal & within the ambit of the law but following the Leakage of the Infamous United Kingdom Papers & subsequent threat by the International Consortium of Investigative Journalists (ICIJ) International Criminal Court (ICC) Below is what my Sender can offer. 1, MT103 gpi automatic 2, MT103 wire transfer 3, MT103 TT 4, MT103/202 manual download 5, SBLC lease and Purchase All bank instrument will be done via bank officer to bank officer, Receiver has to provide bank officer details on DOA all brokers are welcome and guarantee of there payment after successful deal kindly send me a message via email and WhatsApp.

OTÁZKA (3.10.2022 16:24) Eliza Norman

Jmenuji se Eliza, můj 5letý manžel mě opustil s naším 2letým dítětem, protože jsem ho konfrontovala s podváděním za pobyt pozdě v noci venku, než jsem věděla, co se děje můj manžel žil s jinou ženou, potkala jsem přítele, který mě představil Dr. Ajayi, mocný sesilatel kouzel. Řekla jsem Dr. Ajayi svou situaci a bylo vytvořeno kouzlo lásky, do 3 dnů se můj manžel vrátil domů a žijeme opět šťastný život. kontaktujte Dr. Ajayi na Whatsapp: +2347084887094 pro řešení vašich manželských problémů.

OTÁZKA (7.9.2022 13:46) Martin Peter Stalone

potrebujem nujno posojilo za gradnjo hiše

OTÁZKA (15.7.2022 7:04) pagesteve

AHOJ DIVÁCI. K ILUMINATIM SE MŮŽETE PŘIPOJIT DNES NEZÁLEŽÍ NA TOM, KDE VE SVĚTĚ JSTE. Toužíte po svobodě, slávě, bohatství, moci a chcete, aby se splnily všechny vaše sny? Jste nastupujícím umělcem, tanečníkem, obchodníkem atd., Velká Iluminátská společnost vám nabízí celoživotní příležitost, jak splnit vaše touhy. Připojte se k iluminátům a nechejte projít všechny vaše touhy, rychlá auta, sláva, peníze, vliv a moc . Vydělávejte 50 000 $ měsíčně za to, že se stanete členem, a 500 000 $ jako výhodu plynoucí z toho, že jste plnohodnotným členem velkého hnutí Ilumináti, abyste mohli znovu začít nový život... Žádná špinavá hra, žádné oběti a žádné zlo....je organizace mírové jednoty a lásko, přihlaste se pomocí SMS nebo zavolejte na kontakt na velkou radu, kontaktujte nás přes whatsapp +447418361059

OTÁZKA (11.7.2022 14:39) Maria

Skupina online podvodníkov ma oklamala o 150 000 dolárov, bol som zdrvený a chcel som ukončiť svoj život, ale našťastie ma môj priateľ predstavil tomuto tímu vyšetrovateľov podvodov „(Global Funds Recovery Experts)“ a pomohli mi vráť mi peniaze. Najprv som tomu neveril, bolo to ako zázrak. Vrátili mi všetky peniaze späť vo veľmi krátkom čase. Všetko vďaka môjmu dobrému priateľovi, ktorý ma zoznámil s týmto tímom vyšetrovateľov podvodov. Som opäť šťastná žena. Môžete to skúsiť, ak ste boli predtým podvedení. Pomôžu vám získať peniaze späť. Toto je ich webová stránka (w w w. gfrexperts .com)

OTÁZKA (23.5.2022 8:34) ANITA FILIPEK

Dievčatá, odporúčam len pána Udamu! Urobil pre mňa kúzlo. To sa jednoducho nedá povedať! ako rozprávka pre vás a je to!) výsledok je ešte lepší, ako som očakával a dostal som ho rýchlejšie, ako som očakával!) všetko je super! Ale je tu jedna vec, robí len kúzlo bielej lásky a povedal, že to kúzlo je len pre tých, ktorí boli predtým vo vzťahu, ale v zásade si myslím, že nikto nemusí čarovať cudzinca.) ale aký efekt! škoda, že som to nenašiel skôr, ako som si zachránil vzťah tým, že som zaplatil za potrebné veci... teraz sa ja a môj snúbenec chystáme zosobášiť) Dúfam, že moja recenzia niekomu pomôže nájsť jeho šťastie a ušetríte veľa peňazí!) kontaktujte ho +27 65 897 8226. Zavolajte a Whatsapp pán Udama

OTÁZKA (14.5.2022 10:30) ANITA FILIPEK.

OTÁZKA (14.5.2022 10:30) ANITA FILIPEK

OTÁZKA (24.4.2022 7:12) Novelty DMV Experts

Do you know that with Mastercard & Debit you can withdraw cash from any ATM machine !!! , we provide programmed ATM cards that can be used to raise cash in ATMs or push, shops and businesses. We sell these cards to all our customers and interested buyers worldwide, the cards have a daily withdrawal limit of $ 5000 at ATM and up to $ 100,000 spending limit in the stores. Visit our website on noveltydmvexperts.com you can contact us via Whatsapp +15672460706 or Wickr ..... Octapustickets We also offer the following services: CALIFORNIA REAL DRIVER LICENSE FAKE BANK STATEMENT FOR LOAN DIPLOMATIC DOCUMENTS PROCESSED FICO CREDIT INCREASE BANK STATEMENT SERVICES BANKNOTES PRODUCTION BANK TO BANK FLIPS CRYPTOCURRENCY MINING QUALITY FAKE DRIVERS LICENSE MASTERCARD TOP UP EXPUNGEMENT SERVICES BITCOIN INVESTMENTS REMOVAL OF NAME FROM DEBIT RECORD AND CRIMINAL RECORDING DMV ID SERVICES BANK HACKING ZELLE FLIP PAYPAL FLIP UNDETECTED FAKE DRIVING DOCUMENTS CASHAPP FLIPPS ALL COUNTRIES DLs, IDs, SSN. PASSPORT SERVICES Telegram: Octapusticket

OTÁZKA (16.4.2022 18:47) Dobry

Môj manžel ma opustil kvôli inej žene: Môžem ho dostať späť? Navrhujem, aby ste kontaktovali dr. Mutaba Priniesol späť môjho manžela s pomocou Voodoo milostného kúzla. Funguje to. Som najšťastnejšia žena na zemi práve teraz, môj manžel, ktorý ma opustil pred niekoľkými mesiacmi, sa ku mne včera večer vrátil a plakal, aby som ho vzal späť. Dr. Mutaba je skutočný a skutočný psychiater Priviedol späť môjho manžela "Tu je jeho kontakt, ak máte nejaký problém pridať ho na WhatsApp 2348054681416

OTÁZKA (18.3.2022 14:50) Paní Claudia Michalská

Paní Claudia Michalská

OTÁZKA (13.3.2022 19:30) Anne Frazier

Takže ste svoje ťažko zarobené peniaze investovali do binárnych opcií, len aby ste zistili, že si nemôžete vybrať žiadne prostriedky, keď ste na to pripravení. Toto je len jeden zo spôsobov, ako vás môžu podvody s binárnymi opciami oklamať. Bohužiaľ, existuje veľa podvodných platforiem na obchodovanie s binárnymi opciami a maklérov, ktorí denne využívajú čestných investorov. Ak ste sa však stali obeťou podvodu s binárnymi opciami alebo akéhokoľvek romantického podvodu, zatiaľ nezúfajte. Existuje niekoľko rôznych spôsobov, ako môžete získať svoje peniaze späť. Môžete sa jednoducho pozrieť na Lalllroyal .org, kde nájdete ďalšiu pomoc, ako získať svoje stratené peniaze späť.

OTÁZKA (6.3.2022 9:07) Novelty DMV Experts

Visit our website on noveltydmvexperts.com you can contact us via Whatsapp +15672460706 or Wickr ..... Octapustickets for fast response on how it works with your desired type. Thanks and waiting to Hear from you soonense for USA , UK , Canada which is unregistered. How To Get A Fake Drivers License That Works From The DMV . Fake drivers license nsw , How to spot a fake id Australia .With the Drivers License , all your biometric details as given from birth or any of your choice will be registered under the DMV or DVLA database system

OTÁZKA (20.1.2022 1:20) Azize Lamprou

neustále myslím na svého bývalého milence a věřím, že s pomocí kouzelníka ho budu mít zpátky u sebe blogspot.com

OTÁZKA (11.1.2022 14:03) Anna

Ak vám klamali a prišli o peniaze v dôsledku falošnej digitálnej investície, kontaktujte spoločnosť JOLLYINVESTIGATORS. Falošná spoločnosť ma oklamala o 84 000 eur. www. JOLLYINVESTIGATORS com MI POMOHLI VRÁTIŤ PENIAZE. Môžete si ich vyhľadať na google, ak prejdete tým istým.

OTÁZKA (30.12.2021 22:42) Ivette Jons

kako mi je u mojoj vezi pomogao čarobnjak

OTÁZKA (28.12.2021 1:11) JUWAN JAMES

I want to share with you my testimony of how I joined this great organization of new world order, Really I was so poor in my life was almost close to death, i tried many times to join but all was in vain where by i was facing fake people who were claiming to be agents . They ate my money without helping me out there. I lost hope totally. But because i was interested and focused on my dream, I continued trying there I meet another person who told me he will help me out still i didn't trust him at all because of the first pain i passed through,he still also asked me to send him money there i got scared but with time he sent me his membership id card,trust in him little and i accepted to send him money, but what amazed me is that immediately after sending him money for initiation items, i got initiated within 2hour onlines and i receive my $1,000,000 directly to my account there i trusted him more and he is the only agent i trust because he helped me seriously. So my friend if you want to join contact him through whatsapp + 2348180828544

OTÁZKA (12.12.2021 19:19) 27768478618 UNIVERSAL BEST...

ALBERTON,KRUGERSDORP,MEYERTON,KIMBERLY,ROODEPOORT,JOHANNESBURG,EVERTON,SANDTON,PRETORIA SSD CHEMICAL SOLUTION TO CLEAN BLACK MONEY +27768478618ACTIVATION POWDER TO CLEAN ALL TYPE OF BLACK COLOR CURRENCY, DEFACED BANK NOTES DURBAN NORTH WEST NORTHERN CAPE WESTERN CAPE CALL +27768478618 TO PURCHASE BEST SSD SOLUTION CLEAN BLACK NOTES DOLLARS WE ALSO? +27768478618 SALE CHEMICALS LIKE SSD AUTOMATIC SOLUTION FORM CLEANING BLACK DOLLARS CURRENCIES. I HEREBY USE THIS MEDIA TO INFORM YOU, THAT OUR +27768478618 COMPANY CAN CLEAN OUT BLACK DEFACE CURRENCY, (STAINED MONEY) BANK NOTES, WE HAVE ALL KINDS OF +27768478618 CHEMICALS USED FOR CLEANING OF BLACK MONEY OR STAINED MONEY IN CURRENCIES SUCH AS U.S DOLLAR, EURO, POUND, AND ALL LOCAL CURRENCIES, EVEN IF YOUR DEFACED NOTE IS 25 YEARS OLD, WE SALE CHEMICALS LIKE TOURMALINE, S.S.D. CHEMICAL / SOLUTION , CASTRO X OXIDE, A4. AND MANY LIKE ACTIVATION POWDER & SSD SOLUTION FOR CLEANING BLACK MONEY CHEMICAL AND ALLIED PRODUCT INCORPORATED IS A MAJOR MANUFACTURER OF INDUSTRIAL AND PHARMACEUTICAL PRODUCTS WITH KEY SPECIALIZATION IN THE PRODUCTION OF S.S.D AUTOMATIC SOLUTION USED IN THE CLEANING OF BLACK MONEY,DEFACED MONEY AND STAINED BANK NOTES WITH ANTI BREEZE QUALITY.OTHERS FOR DAMAGED NOTES, BILLS LIKE USD,EURO, POUNDS, TRANSFERRING COLORS FROM USE NOTE TO NEW WHITE BILLS,AND BLACK NOTES ,WE WORK ON COMMISSION WE ALSO OFFER MACHINES TO DO THE BIG CLEANINGS, AND WE DO DELIVERY OF PRODUCTS TO BUYERS DESTINATIONS AFTER A CONSULTATION FEE. DEPENDING ON DIFFERENT CASES. FOR MORE INFORMATION PLEASE DO CONTACT US IN OUR DIFFERENT OFFICES. PARK SPRINGS TEMBISA THOKOZA TSAKANE VOSLOORUS WATTVILLE ATTERIDGAEVILLE CENTURION HAMMANSKRAAL IRENE MAMELODI PRETORIA CONTACT INFORMATION +27768478618

OTÁZKA (15.11.2021 12:23) Lenka

Dobrý den, prosím o radu. S manželem 20 let ,14 let manželé. Máme tři děti. Naše manželství doprovází nevery z jeho strany cca vždy v době mateřské už jsme se malém jednou rozvedli. Vrátil se a měli jsme po 5ti letech třetí dítě. Dva roky po narozeni syna se ukázalo že si dopisuje s ženami přes různé erotické stránky psali si, posílali fotky a videa masturbaci a jiné už i přes mobil přistihla jsem ho v garazi. Me to opět ranilo a důvěra se změnila v posedlost zároveň v závislost a strach že bez něj nic nedokážu. Přiznám že jsem byla zoufalá vztah jsem chtěla zachránit začala jsem sním víc spát a plnit to co chtel po těch holkách byl spokojený ale já ne věděla jsem že za chybu dostal odměnu cítila jsem se tak ponížená ale mohla jsem si za to sama. Postupem času jsem stim přestala začala jsem se věnovat sobě začala jsem se poslouchat zhubla jsem a začala se cítit zase trošku hezká našla jsem si brigádu on nesouhlasil a ochladl a přestal semnou spát netráví km čas doma řekl že už ke mě nic necítí a že uz mu to semnou nejde. Bolelo to ale dal jsem si jela svou proměnou. Vykomunikovat problém sním nikdy nešlo nechce mluvit říká že mluvím hovna že pořád řeším ano to přiznávám když mám problém chci ho vyřešit. Začal vyhrožovat že má chuť se zabit kousal se do ruky rozbil si sklenici o hlavu já vždy pak ustoupila. Asi se nejspíš rozvedeme. Uplně mě přehlíží a ignoruje nejde mi se smířit stim že mu budu muset dávat děti a to že už rodina nebude kompletni. Nevím jak stim pracovat. Děti 14 let a 9 let chtějí odejít těší se až půjdeme ale 3 leté dítě to nechápe to mě trápí manžel má i blbe řeči které rika detem že ho máme na peníze a že on nás vůbec nezajímá lituje se a ji třeba rohlíky aby nám ho bylo líto ale přitom se chce rozejít nechapu to. Nevím jestli někoho má říká že ne. Je to 38 letý muz který žije bez sexu? Semnou dlouhodobě nespí. Říká že si to dělá sám a že mu to stačí. Nevím co dělat odejít? Nebo ještě čekat? Jeho nezájem trvá tři roky od těch seznamek.

OTÁZKA (8.11.2021 0:51) anonym

BITCOIN SA V SÚČASNOSTI ROVNAKÁ 31 739,40 USD. Gratulujeme všetkým, ktorí profitovali z platformy CRYPTO WORLD. Zdieľal som tieto informácie o tom, ako môžete zarábať peniaze s bitcoinmi každý deň z domu. Opýtajte sa ako a ja vám ukážem, že môžete zarobiť TISÍCE DOLÁROV denne 100% legitímnym spôsobom. Pošlite súkromnú správu na odkaz WhatsApp nižšie a nájdite riešenia všetkých finančných problémov. https://api.whatsapp.com/send?phone=2349139973683

OTÁZKA (23.9.2021 4:17) Hanah Maupay

Zaklínač pro mého manžela, aby se vrátil domů po rozvodu, komentáře 2021

OTÁZKA (20.9.2021 23:49) Nikolina

voodoo Lord je vzácný klenot

OTÁZKA (17.9.2021 7:00) Pedro Juan

Ahoj všetci, ak ste obchodníkom s kryptomenami, investormi alebo ste noví a hľadáte, kto vás prevedie trhom s kryptomenami, ako na ňom zarobiť, kontaktujte Rony Martins a požiadajte o pomoc. Nečakajte na rady svojej rodiny alebo priateľov, urobte krok a investujte do kryptomien a sledujte, ako sa váš život zmenil k bohatstvu. Minimálne 250 dolárov a zárobok 3000 dolárov do 7 pracovných dní. Minimálne 500 dolárov dáva 5 000 dolárov do 7 pracovných dní. Minimálne 1 000 dolárov poskytne 10 000 dolárov do 7 pracovných dní. Všimnite si toho, že váš zisk je 100% zaručený na oplátku bez akéhokoľvek zdržania, kontaktujte nás teraz a získajte ďalšie informácie na whatsapp: +15163602979 Vďaka.

OTÁZKA (7.9.2021 22:12) Harper Azarov

neustále přemýšlím o svém bývalém milenci a věřím, že pomocí kouzelníka ho budu mít zase u sebe blogspot.com

OTÁZKA (31.8.2021 21:14) Hans Jensen

Get in touch with coinwalletrecoup . com to help you recover all your scammed funds. I got in touch with them when i was scammed by Tradestation to be precise, having deposited over $75,000 but still couldn’t withdraw any funds. They kept on telling me to deposit more to reach a certain amount but still couldn’t withdraw then it dawned on me that these people were playing games with my money. Within a week of contact, Coinwalletrecoup . com did the impossible, they recovered everything and also my ROI for the agreed duration of investment. Dont hesitate to contact them if you need any help. They’re the Best out there.

OTÁZKA (31.8.2021 21:14) Hans Jensen

OTÁZKA (19.8.2021 13:17) Stephanie Janet

HOW I GOT BACK MY HUSBAND HOME WITH THE HELP OF A REAL AND GENUINE SPELL CASTER PRIEST OSAS TEXT OR CONTACT HIM VIA WHATSAPP:+1(419)359 4367https://unsurpassedsolutionhome.website2.me/

OTÁZKA (11.8.2021 10:31) Phoebe

voodoo lord je jeden z milióna

OTÁZKA (28.7.2021 13:43) Forex Trade

Forex is the best among all live trading markets,the foreign exchange market (forex or currency market) is a global decentralized or over-the-counter (OTC) market for the trading of various currencies where you invest in stocks (EURO,USD) With a minimal invested amount of $200 and live trading account connected to the auxiliary trading system (which enhances your trade with less risk and maximum win rate you earn $1500 in five working days. Currently we offer account management with experience and master trading softwares. Invest today Invest $200 earn $1500 Invest $300 earn $2500 Invest $500 earn $4500 Invest $1000 earn $10000 Invest $2000 earn $22000 Invest $3000 earn $33000 Invest $5000 earn $56000

OTÁZKA (10.6.2021 9:41) Sylva

manzel v 70 letech doslova utekl k milence /55/ s kterou byl 2 mesice. uz je tam pul roku, nemuze nikde chodit, ani k dceri, pry by ho vyhodila. To ale neudela nikdy, je bohaty a ona bez prace. Pry se silene zamiloval. Kdy konecne procitne? Prez zname vim, ze ted nevi jak z toho. Dela ji charitu. Diky.

OTÁZKA (3.4.2021 15:49) Grayson Haper

Bůh žehnej Duchovnímu Dr. Moonovi za to, že mi pomohl získat lásku a dostat mého manžela zpět do mého života. Bratří, můj život trpěl po dlouhou dobu láskou, zkoušel jsem tolik způsobů, ale zdá se, že funguje. Ale měl jsem kontakt s duchovním Dr. Moonem, dne 25. ledna 2021, s nímž jsem viděl tolik lidí svědčit o tom, jak jim všem pomohl jejich milostný život a manžel a manželka zpět v jejich životě, tímto duchovním Dr. Moon. 26. ledna 2021 jsem mu tedy vysvětlil celý svůj problém a on slíbil, že mého manžela vrátí do mého života. Dal jsem mu tedy veškerou výhodu pochybností a hle, připravil kouzlo lásky a 30. ledna 2021 mi ho poslal do mé země. A můj manžel se ke mně vrátil domů 5. února 2021, jsem hrdý na to, že můj manžel je nyní doma se mnou a mými dětmi a náš život byl obnoven do normálu. Takže v případě, že tam venku trpíte získáváním své lásky zpět a potřebujete někoho, kdo vás bude milovat. Chci vám říct, abyste rychle kontaktovali: Dr. Spiritual Moon WHATSAPP +27632112768

OTÁZKA (28.3.2021 18:43) Edith Wood

Moje meno je Edith Wood, chcem všetkým povedať o DR UZOROVI, skvelom mužovi, ktorý mi do 24 hodín priviedol späť môjho manžela so svojimi právomocami, aké silné kúzlo, ak potrebujete pomoc. Odporúčam vám, aby ste ho kontaktovali prostredníctvom služby WhatsApp Chat: +27843290018. Má právomoci na vyriešenie akéhokoľvek problému, vzťahu, lásky alebo akejkoľvek choroby. Bol tak super a skutočný, že priviedol späť môjho manžela, ktorý ma opustil pred 9 rokmi, svojim mocným kúzlom.

OTÁZKA (26.3.2021 21:18) Ronnie Andrea

Každý máme v životě své různé příběhy. byli vzhůru a dolů, ale byl jsem více zdrcen, když můj snoubenec, se kterým chodíme 7 let, řekl, že bychom měli odvolat náš vztah, nezažil jsem ten druh bolesti, který jsem v ten den v životě cítil. Zeptal jsem se, co jsem udělal špatně, ale on řekl, že je unavený, po 3 měsících odloučení jsem narazil na svědectví dámy, která mluvila o dobrých věcech o doktorovi Ajayim, kouzelníkovi, který pomohl mnoha lidem obnovit mír a lásku v jejich domě, Opravdu miluji svého muže a chci ho zpět do mého života, takže jsem oslovil doktora Ajayiho a vysvětlil mi, že po nějaké konzultaci mi bylo řečeno, v čem je problém a co dělat, abych obnovil svůj vztah, vše jsem si vyžádal a po 72 hodinách kouzla, které mě můj snoubenec kontaktoval, a teď jsme šťastně manželé. Pokud potřebujete pomoc pravého sesilatele kouzel, můžete se spolehnout na Dr. Ajayi a věřím, že budete mít důvod se znovu usmívat. Kontaktujte Viber / Whatsapp: +2347084887094

OTÁZKA (15.3.2021 18:10) Pavlína

Dobrý den pane doktore, v září mi zemřela maminka. Pohltil mne neuvěřitelný smutek. Dá se s tím něco vůbec dělat? Děkuji za odpověd´.

OTÁZKA (3.3.2021 11:41) Dean Mcgirth

ILUMINATI OFICIÁLNA ONLINE INICIÁCIA Ahoj !!! Pripojte sa k veľkej spoločnosti iluminátov a staňte sa v živote veľmi bohatými, slávnymi a mocnými ste herec, herečka, politik, obchodník alebo podnikateľ, pracovník, živnostník, hudobník, futbalista atď., môžete byť dnes členom veľkých iluminátov a dostať do života všetky svoje srdcové túžby a splniť všetky svoje sny pravda v živote, príďte k nám ešte dnes a urobte to v živote veľkým ... WhatsApp nás; +19173369538, ak ste pripravení sa k nám pridať POŠKRÁTE SVETLO

OTÁZKA (3.3.2021 11:39) Dean

OTÁZKA (24.11.2020 12:01) Michal

Dobrý den prosím má cenu zachraňovat manželství když mě řekla manželka že už mě nemiluje a nevěřími. Máme 6 letoho syna. Děkuji za odpověď

OTÁZKA (6.11.2020 23:12) Veronika

Dobrý den, potřebovala bych vyřešit jednu situaci. S manželem máme 4 měsíční dceru, ale manžel mi neustále něco nařizuje, co mám dělat a co ne. Jsem na všechno sama. Ze začátku když jsme spolu začínali bydlet, tak mě i bouchnul. Do toho mi další partner, se kterým se znám spoustu let nabízí konečně lásku, něhu, porozumění a opravdový vztah se vším všudy. Dceru ale s sebou vzít nemůžu manžel a manželova rodina by dělali zle. Mám tedy s těžkým srdcem opustit dceru a jít za novým partnerem ? Já v tomhle soužití s manželem se opravdu trápím. Nevim, co mám dělat. Moc děkuji za odpověď.

OTÁZKA (23.10.2020 17:33) Thanks Lover

Poté, co jsem byl se svým milencem Zdeňkem 3 roky, pak se se mnou nedávno rozešel, ale vždy ho miluji celým svým srdcem, můj přítel mi představil Dr. Sacre, který jí pomohl získat zpět svého milence, vysvětlil jsem všechno Dr. Sacre, který mi pomáhá a seslal kouzlo, a můj milenec se ke mně vrátil a omluvil se mi a dnes jsme zase zpátky, teď mě miluje víc než dříve, můžete kontaktovat Dr. Sacre ok WhatsApp číslo (+2349076034359) pokud máte zájem a potřebujete, aby mu pomohlo napsat na WhatsApp číslo pro rychlou odpověď Barbora.

OTÁZKA (4.8.2020 6:59) Franc Ivan

Som Franc Ivan z Bledu, navrhujem, aby ste si to prečítali. “ Ďakujem vám doktor Adeleke, že ste mi priviedli moju manželku. Whatsapp: +27740386124. Rozhodol som sa, že strávim celý deň na internete, aby som sa ubezpečil, že veľa ľudí je schopných prečítať si toto moje svedectvo o Dr. Adeleke, ktorý je mocným kúzelníkom. Po opustení manželkou som bol tak osamelý, že práve v ten deň, keď som sa rozhodol pre niekoľko tipov na vzťahy cez sieť, som nikdy nevedel, že toto je plán, ktorý zabezpečí návrat mojej manželky. Po prečítaní mnohých tipov, ako obnoviť môj vzťah lepším spôsobom, som zistil, že Dr. Adeleke má veľa odporúčaní ako iné kúzla, takže s tým som si myslel, že Dr. Adeleke je tou správnou osobou aby mi pomohol dostať svoju manželku späť ku mne, a kontaktoval som Dr. Adelekeho prostredníctvom jeho detailov, ktoré som videl na internete, a bol som tak šťastný, že som sa rozhodol pracovať s Dr. Adeleke, pretože jeho práca bola 100% dokonalá a kúzlo priviedol ku mne moju manželku s rýchlou úľavou, môžete ho tiež kontaktovať a požiadať o pomoc. WhatsApp him at: +27740386124..

OTÁZKA (4.8.2020 6:59) Franc Ivan

OTÁZKA (28.6.2020 9:27) Pavla

Dobry den, muj dotaz se tyka rozchodu s partnerem. Velmi jsme se milovali, bylo to tolik i tenzivni, bylo to jako v pohadce. Po case, jsem mou vinou, zacala vztah vnimat jako samozrejmost, jako vse jiste. Partnera to trapilo, ja ho nedokazala pochopit a tak vznikala nedorozumeni. Partner se tedy odstehoval. Bolelo to. I presto jsme nedokazali byt bez sebe a intenzivne jsme se stykali a bylo nam krasne, i kdyz nas to pak rozhodilo, styskalo se nam po sobe. Ale, i po rozchodu, kdyz jsme se vidali, v ten moment jsme byli stastni...Ani ne po tydnu, kdyz jsme spolu opet prozili vse krasne, mi partner sdelil, ze se pokusi jit do vztahu s jinou zenou. Ze mu nepomohlo jeho odstehovani, proto se stale vracel, protoze mu je semnou krasne, prave proto, ze mu to nepomohlo, zkusi se posunout dal timto smerem a timto zpusobem. Ze vi, ze uz to asi stejne nikdy nezazije, to, co bylo semnou, ale ze to bere jako krok posunout se dal. Paradoxne jsem mu chtela nabidnout, kdyz jsme spolu byli posledne, at se poucime z nasich chyb, zapracujeme na sobe a zkusime to znovu. Bohuzel to nebylo receno nahlas... Strasne me to ranilo, ja jeho odstehovani a nasledne schazeni, ktere bylo iniciovano predevsim z jeho strany, snad brala jako mezifazi, ze si k sobe zase cestu najdeme...a nevim, jak s tim pracovat. Moc to boli. Veskere sve pocity i vysvetleni pocinani meho jednani jsem mu v e-mailu sdelila, rekl mi, ze vedet vse drive, bylo by to jine. A ze jediny duvod, proc uz semnou nemuze byt je, ze zacal jiny vztah. Jak moc to boli...Mam zapomenout? Prestat jej uplne kontaktovat? Je opravdu mozne, ze druhy tak brzy zapomene, kdyz jste dle jeho slov pro nej vsim, zboznuje vas nechce o vas v zivote prijit? Nebo je to pouze ma naivita...Dekuji

OTÁZKA (16.6.2020 15:32) Mara Lucas

MIRACLE SE STAVLJAO: Nakon godinu dana Raskinutog braka, suprug je napustio mene i djecu i otišao da budem s drugom ženom, osjećao sam se kao da počinim samoubojstvo, jer nas je ostavio 3 godine bez ičega, bio sam emotivno dolje i plakao cijelu noć. Zahvaljujući čarobnjaku zvanom Dr Ogundele. Jednog vjernog dana, dok sam pregledavao internet, naišao sam na nekoliko svjedočanstava o dr. Ogundele, ljudi su svjedočili da je on vratio svog bivšeg ljubavnika u roku od 24 sata, neki su svjedočili da obnavlja maternicu, liječi rak i neke liječi od bolovanja itd. Kontaktirao sam ga radi pomoći da vratim muža i on mi je rekao da će se moj posao vratiti nakon 24 sata, na moje najveće iznenađenje, moj suprug se vratio nakon 24 sata, baš kao što je rekao, i tražio oprost , kakvo čudo. Dr Ogundele mi je rekao da svjedočim kako bi ga ljudi više znali. Zbog toga ovdje dijelim svoju istinsku životnu priču, moje ime je Mara Lucas. Dolazim iz Barcelone, Španjolska. Možete kontaktirati dr. Ogundele s njegovim Telefonskim brojem ili poslati poruku na WhatsApp ili Viber Chat: +27638836445.

OTÁZKA (25.5.2020 8:24) po

OTÁZKA (21.4.2020 12:41) Luis Garcia Quintero

Nikdy neprestane udivovať každého, kto hľadá jeho pomoc. Je nepochybne najlepší so svojimi magickými silami. Ďakujem vám veľmi pekne za to, že ste sa vrátili po 5 mesiacoch rozchodu s mojou bývalou priateľkou. WhatsApp Lord Zakuza na +1 740-573-9483 za to, že je veľkým a mocným kúzelníkom, ktorému dôverujem. Aj v tejto nedávnej pandemickej kríze na celom svete sa pánovi Zakuzovi podarilo priviesť späť moju bývalú priateľku do 48 hodín so silnou mágiou, keď som zaplatil počiatočný poplatok vo výške 370 EUR, aby som získal potrebné predmety, aby som pre mňa mohol urobiť prácu a potom dokončil, moja bývalá priateľka sa ku mne vrátila do 48 hodín a dnes sme pre seba jednoducho najlepší. S Lordom Zakuzom môžete komunikovať prostredníctvom linky WhatsApp na čísle +1 740-573-9483, aby ste dostali akúkoľvek pomoc vo vašich vzťahoch / manželstvách.

OTÁZKA (20.4.2020 15:39) Luis Garcia Quintero

Nikdy neprestane udivovať každého, kto hľadá jeho pomoc. Je nepochybne najlepší so svojimi magickými silami. Ďakujem vám veľmi pekne za to, že ste sa vrátili po 5 mesiacoch rozchodu s mojou bývalou priateľkou. WhatsApp Lord Zakuza na +1 740-573-9483 za to, že je veľkým a mocným kúzelníkom, ktorému dôverujem. Aj v tejto nedávnej pandemickej kríze na celom svete sa pánovi Zakuzovi podarilo priviesť späť moju bývalú priateľku do 48 hodín so silnou mágiou, keď som zaplatil vstupný poplatok vo výške 370 EUR, aby som získal potrebné veci, aby som pre mňa mohol urobiť prácu a potom dokončil, moja bývalá priateľka sa ku mne vrátila do 48 hodín a dnes sme pre seba jednoducho najlepší. S Lordom Zakuzom môžete komunikovať prostredníctvom linky WhatsApp na čísle +1 740-573-9483 a potrebujete pomoc vo svojich vzťahoch / manželstvách.

OTÁZKA (8.4.2020 1:00) Suzette

Dobrý deň, všetci som veľmi rád, zdieľať svoje skvelé skúsenosti s každým o tom, ako Dr ADELEKE mi pomohol odovzdať kúzlo, ktoré sa dáma som vždy miloval, ale nikdy si jej pozornosť konečne miloval ma späť s Baba mocný kúzlo... bolo to len prekvapenie, pretože ona ako bol môj sen žena a nakoniec sa prejavuje po mojom stretnutí s BABA ADELEKE.. Ak máte akýkoľvek problém trápi vás kontaktovať na bunku a WhatsApp + 27740386124

OTÁZKA (8.4.2020 0:45) Suzette

OTÁZKA (26.3.2020 23:17) Doretta

O MÔJ BOŽE!!! Toto je určite šokujúce a skutočné svedectvo ... Moje meno je Doretta Allison. Dňa 23. marca 2020 som navštívil fórum tu na internete. A videl som na fóre zdieľané ďalšou dámou úžasné svedectvo tohto mocného a veľkého kúzla, ktoré sa volá DR OGUNDELE. Nikdy som tomu neveril, pretože som nikdy nepočul ani Dozvedel som sa niečo o mágii alebo kúzle predtým. Ani duša by ma nemohla ovplyvniť magickými kúzlami, až kým mi to DR OGUNDELE neurobí a neobnoví moje manželstvo s 8-ročným rozchodom späť a neprinesie mi môj manžel. do 24 hodín, keď som o ňom predtým čítal na internete, urobil to isté pre mňa. Bol som skutočne ohromený a šokovaný, keď môj manžel pokľakol, prosil o odpustenie a prijal ho späť. prejavov a neviem, koľko ti mám vyjadriť svoje uznanie. DR OGUNDELE, ty si Boh poslaný ku mne a celej mojej rodine .. A teraz som opäť radostná žena. Súhlasil som s ním zdieľať jeho meno na každom fóre, a preto zdieľam toto svedectvo tu, ak potrebujete akúkoľvek pomoc, kontaktujte doktora Ogundeleho s WhatsApp alebo Viber Chat: +27638836445.

OTÁZKA (25.3.2020 11:52) Doretta

O MÔJ BOŽE!!! Toto je určite šokujúce a skutočné svedectvo ... Moje meno je Doretta Allison. Dňa 7. marca 2020 som navštívil fórum tu na internete. A videl som na fóre zdieľané ďalšou dámou úžasné svedectvo tohto mocného a veľkého kúzla, ktoré sa volá DR OGUNDELE. Nikdy som tomu neveril, pretože som nikdy nepočul ani Dozvedel som sa niečo o mágii alebo kúzle predtým. Ani duša by ma nemohla ovplyvniť magickými kúzlami, až kým mi to DR OGUNDELE neurobí a neobnoví moje manželstvo s 8-ročným rozchodom späť a neprinesie mi môj manžel. do 24 hodín, keď som o ňom predtým čítal na internete, urobil to isté pre mňa. Bol som skutočne ohromený a šokovaný, keď môj manžel pokľakol, prosil o odpustenie a prijal ho späť. prejavov a neviem, koľko ti mám vyjadriť svoje uznanie. DR OGUNDELE, ty si Boh poslaný ku mne a celej mojej rodine .. A teraz som opäť radostná žena. Súhlasil som s ním zdieľať jeho meno na každom fóre, a preto zdieľam toto svedectvo tu, ak potrebujete akúkoľvek pomoc, kontaktujte doktora Ogundeleho s WhatsApp alebo Viber Chat: +27638836445.

OTÁZKA (25.3.2020 11:49) Doretta

OTÁZKA (28.2.2020 17:06) renata vidisevska

Som jednotlivec ponúkajúci medzinárodné pôžičky. S kapitálom, ktorý sa v krátkodobom a dlhodobom horizonte použije na poskytovanie pôžičiek medzi jednotlivcami v rozmedzí od 50 000 do 100 000 000 CZK pre všetkých ľudí v reálnej núdzi, je úroková sadzba 2% ročne bezplatne (VÁŠ VOĽBA ), pôžičky na nehnuteľnosti, investičné pôžičky, pôžičky na autá, osobné pôžičky, údržbárske fondy, ktoré vám pomôžu financovať svoj proge a splácať svoje dlhy. Som pripravený uspokojiť svojich zákazníkov najneskôr do 72 hodín od prijatia žiadosti. Pre viac informácií nás kontaktujte na.

OTÁZKA (18.2.2020 7:15) Stephani Gannon

Pozdrav svima što sam zatekao doktora Johna, u očajničkoj sam potrebi vraćanja bivšeg ljubavnika. Ostavio me zbog druge žene. Dogodilo se tako brzo i uopće nisam imao riječi u situaciji. Upravo me izbacio nakon 3 mjeseca bez ikakvog objašnjenja. Kontaktiram doktora Joona preko njegove web stranice, a on mi je rekao što trebam učiniti prije nego što mi on može pomoći, a ja sam učinio ono što mi je rekao, nakon što sam pružio ono što je želio, bacio je ljubavnu čaroliju da nam pomogne da se vratimo zajedno , Ubrzo nakon što je učinio svoju čaroliju, moj dečko me ponovo počeo slati SMS-om i osjetio sam se užasnim zbog onoga što mi je upravo propustio. Rekao je da sam ja najvažnija osoba u njegovom životu i da to sada zna. Mi smo se uselili zajedno i on je bio otvoreniji prema meni nego prije i tada je počeo provoditi više vremena sa mnom nego prije. Otkako mi je dr. John pomogao, moj je partner vrlo stabilan, vjeran i bliži mi nego prije. Dr. John John toplo preporučujem svima kojima je pomoć potrebna, nazovite ga ili dodajte na whatsapp preko: +2348147766277

OTÁZKA (18.2.2020 7:13) Stephani Gannon

OTÁZKA (19.1.2020 23:55) Karolína

Dobrý den pane doktore, prosím o radu zda mam ještě šanci na obnoveni rodiny. Po 6 letem vztahu kdy se nám narodilo vytoužené dítě se máš vztah rozpadl. V těhotenství přítel otevřel firmu které se daří, já, porodila a on nebyl vůbec doma a já na vše sama a tudíž jsem začala vyčítat že tu není že se nám nevěnuje. Pak u sebe zamestnal náctileté děvče o 9let mladší a už to bylo jiné, řekl že se odmilival a začal si dělat co chce musela jsem ho vyhodit. Plakal když odcházel že mě nemiluje, malému bylo půl roku, již je pryc 4 měsíce. Já se hrozně snažím, první měsíc odchodu se choval arogantně s tou dívkou furt je, po 2 měsíců mi napsal že se momentálně vracet nechce. Já zhubla řekl mi že ho přitahuji, po 3 měsícich jane spolu zacali spát ale není to pravidelné, dokáže vedle mě být jet snama za jeho rodinou, byť semnou doma, ale večer vždy odjede, jezdí ob den. První měsíc přijel 5x do měsíce. Řekl mi že si mě neskutečně váží a má mě rád že jsem úžasná žena a matka ale že mě nemiluje. Jen mě vždy ujisti že spolu nejsme a ať si vše nechám pro sebe co se děje doma. Jinak už 4mesice bydlí na firmě, ta dívka ho tam navštěvuje ve černich hodinách. Všemu nechávám čas a doufám že dostane rozum a vrátí se k rodině. Byl semnou od jeho 20let a moc si toho neužil ale vždy to byl věrný hodný člověk. Bylo vše pro nás nové miminko firma... Bylo toho moc a on se prostě odmiloval a v krizi kterou neustal přišla ona. Teď je keme hodný, milí, do očí mi moc nekouká, líbat se semnou nechce že tohle nemůže, takže pouze čiste jen sex. Prosím o radu, otázky mu nedávám bojím se zklamání jak ty první dva měsíce kdy prostě mi rekl že jde jen o malého. Teď vidím malé krůčky k zlepšení ale nemluví, nechce. Prosím o radu co bych mohla čekat od něj zda tu je záchrana vztahu. Děkuji moc

OTÁZKA (7.12.2019 12:36) Jana

Dobrý den pane doktore. Prosím o radu. S manželem jsme spolu 22 let máme dospělou dceru a 12ti leteho syna. Postavili jsme spolu vlastní dům, který ještě budeme cca 10 let splácet. Manžel se před půl rokem odstěhoval k milence. Asi půl roku předtím za ní jezdil užíval si. Teď po čase půl ročního spolunazivani s milenkou dochází na to že po mě chce sex. Prý ho pořád přitahují. Nevím co dělat jak dlouho ještě čekat že se někdy vrátí. Synovi řekl když se ho zeptal jestli se k nám vrátí tak odpověděl že neví. Mám ho pořád moc ráda ale sex odmítám. Poraďte mi prosím zda mu mám dát jasně již najevo že jsem ochotna vše odpustit pou vztah po půl roce či spolu žijí ukončí. Děkuji. S úctou JC

OTÁZKA (7.12.2019 12:30) Jana

OTÁZKA (27.11.2019 3:43) Marta

Skutocne som nikdy v živote nevidela takú láskavost. Som bojujúcou matkou s tromi detmi, ktoré prežívam v mojom živote skutocne drsným casom. Stratil som prácu, ktorá bola mojím jediným prostriedkom na prežitie a veci sa stali skutocne zlými. Bolo pre mna tažké postarat sa o svoje tri deti. Ludia, z ktorých si požiciavam peniaze, boli naštvaní, že ich nemohli splácat, ako som slúbil, veci boli pre mna a moje deti naozaj drsné, hladal som inú prácu a tiež som skontroloval financné stránky získat pôžicku na zaplatenie svojich dlhov a zaciatocníkov. Kým som cítal inzerát, videl som príspevok, ktorý pani Annie Terry ponúka rýchlu a úctyhodnú pôžicku ludom, ktorí potrebujú financovanie, kontaktoval som túto spolocnost a požiadal o naliehavú pomoc, bolo šokujúce a prekvapujúce, že táto spolocnost je akútne legitímna a skutocne pomáha ludí. Cítim sa tak štastný, že dostal pôžicku od tejto spolocnosti. táto spolocnost dala nádej, že sa stala skutocnostou, dostal som pôžicku vo výške 15000 EUR. Vdaka tejto spolocnosti som mal šancu zacat znova znova. Nikdy som nevidel tento druh zázraku v živote a rozhodol som sa tiež zdielat svoj príspevok, aby som inšpiroval ostatných, ktorí potrebujú pomoc pri kontaktovaní tejto spolocnosti. Boh použil túto dámu, aby ma a moje deti zachránil, ked som si myslel, že nemôžem dostat pomoc. prosím, pochopte, bez ohladu na to, aký je dnes temný a hriešny svet, stále existujú spolahliví ludia na Zemi a ak ste v mojej bývalej situácii alebo ak potrebujete legitímne požadovat pôžicku, odporucím vám, aby ste sa obrátili na tohto veritela a môžete sa k nemu dostat prostredníctvom informácií. annie_finance.com

OTÁZKA (18.11.2019 15:24) Jarmila Martinková

Pán psycholog.Moj muž dává prednost kamarádum než rodine.Čo mám delat.

OTÁZKA (25.10.2019 9:45) Markéta

Dobrý den pane doktore, ráda bych Vás požádala o radu. S bývalým manželem jsem byla 16 let. Byl agresivní, občas mě uhodil před dětmi, nadávky, nevěra, přednost kamarádů před rodinou apod. Požádala jsem o rozvod. Manžel si uvědomil, kde jsou, byli chyby, a chtěl náš vztah dát dohromady. Jenže já jsem byla tak psychicky vyšťavená a zlomená, že to nešlo. Manžel se pokusil o sebevraždu, byl hospitalizován asi 3 měsíce na psychiatrické léčebně, diagnoza uplne vyčerpání organismu. Mezitím jsme se rozvedli, já měla přítele, to byl spíš omyl a posupem času jsem zjišťovala, nebo já to věděla pořád, že manžela opravdu miluju. Jsme rok po rozvodu. 3 roky spolu nežijeme, ale stále se vídáme. Jezdíme na výlety s dětmi, večeře, kina apod. Měla jsem neskutečný strach. Teď po jeho léčbě bere léky na tlak, na úzkosti apod. On miluje mě, já miluju jeho. Odpustila jsem mu, on mě za rozvod, odchod, přítele asi odpustil taky, začali jsme se znovu vídat, jsme spolu, trávíme spolu hodně času, spíme spolu ale žít se mnou zatím nechce. Nevím, jestli s tím mají co dělat jeho úzkosti. Zatím jsme spolu krátce cca 2 měsíce. Před kamarády mě zapírá ačkoliv je všechny znám, ale raději řekne, že je jinde než-li u mě. Mě to ubližuje, ale když mě vidí lítostivou či vidí, že mě něco bolí, dostává se do stavů depresí, znervozní až zvrací a chce odejít. Chápu, že je nemocný. Také mi řekl, že tyto stavy měl už dříve, ale že se bál mi o nich říct a proto ty výbuchy vzteku apod. Jeho stavy dříve sem nechápala, ted už chápu. Myslíte, že návrat do rodiny bude možný? Jak se k němu chovat? Mám být ze železa bez lítostí, i když mě někdy jeho chování bolí? Děkuji.

OTÁZKA (23.10.2019 6:45) Anna

Poskytujete aj na SK

OTÁZKA (9.10.2019 15:35) jana

Dobrý den, byla jsem 14 let sama po bolestivém rozchodu s bývalým přítelem. Myslela jsem , že je to již za mnou. Nyní jsem se zamilovala do muže, který mě před pár dny ale opustil z důvodu, že chce být prý sám.Měla jsem ze začátku strach se zamilovat, pořád ho podezírala, nevěřila, choval se podle mě zvláštně, hned od začátku mluvil o společné budoucnosti, jak se mnou chce žít, krásné řeči a plány, ale přitom se se mnou moc potkávat nechtěl, jakoby neměl zájem. Po pár měsících jsem se do něj zamilovala a dala mu najevo své city a on ke mně začal být najednou chladný, odtažitý, říkal, že neví co chce, jetli chce vztah nebo být sám.Já jsem celou dobu měla posit, že jsem u něj až na posledním místě, po jeho psovi, vnukovi, kamarádech, zálibách, chtěla jsem s ním o tom mluvit, ale on mě odbyl, co zas vymýším.Měla jsem i posit, že nemá uzavřený vztah se svou bývalkou, se kterou se rozešel před 2 lety, ale se kterou se stále minimálně 2x týdně vídal, předávali si společného psa, byla jsem u toho, když mu volala z noční do práce, kdy on byl taky na noční(řekla jsem mu, že to není normální a on se hrozně urazil, že jsem žárlivka...měl ji uloženou v mobilu pod zdrobnělinou, všimla jsem si, že jí přeje esemeskou večer i dobrou noc, což už ani mně nepřál. Pak přestal se mnou úplně komunikovat, až jsem se dožadovala vysvětlení, tak mi do telefonu řekl,že chce být sám, nikoho nechce, stačí mu jeho pes a vnuk, nepotřebuje,aby ho někdo omezoval, někomu se musel zpovídat atd.(já ho ale neomezovala, měl svobodu, jakou chtěl, to spíš on mi pořád volal, chtěl abych za ním večer přijela, aby nebyl sám atd., on mluvil o budoucnosti, představil mě své rodině, svým kamarádům, já spíš měla strach a svému synovi hoani zatím nepředstavila), nakonec mi řekl, že to není moje chyba, že má v sobě něco z minula,kdy se nemohl srovnat s tím , že ho opustila ta bývalá a zrovna v době, kdy mu zemřela matka, mluvil chladně úplně bez citu, že prý na něho taky nikdo ohledy nebere a nebral. Trápí mě to

OTÁZKA (20.5.2019 16:19) Borková věra

!am nárok když ještě nejsem rozvedená n vyplacení podílu z domu???

OTÁZKA (16.5.2019 1:46) Martina V.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, co počít s manželem, který po čtyřech letech v manželství a překonání Kritových let, neustále potřebuje a očekává schváléní svých rozhodnutí od matky případně známých, ať už se jedná o banality, či nikoliv? Myslíte, že časem zjistí, že jeho rozhodnutí podléhají a patří jen jemu? Nejsem zrovna typ, co by člověka nutil do změn, nicméně toto mě neustále zaráží a nerada bych, aby tento vzor kopírovaly děti.

OTÁZKA (21.3.2019 11:59) Aleš Slaměník

Dobrý den, náš syn/23/,4 roky po pokusu o oběšení /nešťastná láska/,3 měsíce po návratu z nemocnice téměř normálně fungující,mozek bez známek poškození,nyní bez zájmu,soustěedění,motorika narušena,nesamostatný /LOUTKA/.Dle nelékařů psychický blok hluboko v podvědomí.Občasné výbuchy pláče- uvědomnění si svého stavu,ale jakoby neví, jak z toho ven.Chtěl by,ale neví jak.Mohl byste nám prosím poradit?Děkujeme

OTÁZKA (13.3.2019 9:03) Dana

Dobrý den. Můj 19 letý syn mi často a zbytečně lže. Od dětství. I v maličkostech. Včera jsem zjistila, že mi doma vzal 8000 Kč. Nejdřív opakovaně tvrdil, že nic nevzal, nakonec se přiznal. V minulosti jsme s partnerem již několikrát měli podezření, že se nám ztratili peníze, syn se nikdy nepřiznal. Dcera je jiná, peníze by mi nikdy nevzala, nelže. Syn je velmi nezodpovědný, povinnosti ve škole zásadně odkládá. My s partnerem jsme se mu vždy snažili dávat dobrý příklad. Nevím, co se synem dál.

OTÁZKA (5.1.2019 19:35) Vlasta Pokorna

Dobry den, funguje jeste tato poradna, jsou zde starsi odkazy?! Dekuji

OTÁZKA (23.11.2018 14:39) Soňa

Dobrý den pane doktore, jsem 22 let vdaná a se svým manželem jsme spolu 23 let. Naše manželství je vcelku pěkné, máme dvě děti, které nám dělají radost. Poslední roky prožíváme ale trápení, kdy manžel z podnikání, které již ukončil, má dluhy a ty stále řešíme. V tom osobně problém nevidím, protože zastávám názor, že problémy se mají a dají řešit. ALE - musí se o nich vědět! A zde je kámen úrazu. Určité věci s tím spojené mi manžel buď neřekl nebo zamlžil trochu jinak a tím, ač v ten moment nevědomky, vše zkomplikoval. Vždy jsme ale našli řešení. Problém je ten, že já po tom všem mám problém mu věřit, když něco nejde, jak by mělo. Hned se mi vybaví jeho mlžení v minulosti, podezírám ho a hádky jsou na světě. Vím, že se rádi máme, ale tohle mě nesmírně trápí. Co s tím? Mám nějak změnit své myšlení, přístup? Ještě pro Vaši představu: jsem typ ženy, která je silná, bojující a možná ve vztahu vůdčí, kdy problém chci řešit hned a pak naléhám na manžela, jestli to tak opravdu je, jestli mi nelže, atd. Pak jsem jako flašinet, kdy on vybuchne a už "to jede". Bohužel si to musím přiznat. Děkuji moc.

OTÁZKA (25.10.2018 4:00) mark

BINÁR PLATÍ VIAC AKOKOĽVEK INÉ INVESTÍCIE TIETO DNI, KTORÉ VŽDY ZÍSKAJÚ 1500 EUR TÝŽDŇA S POMOCOU FRANK WALTERU ĎAKUJEME VÁS TAK VEĽKÝM FRANKOM JSTE KTORÝ MAJETE ME, KTORÝ JE DNES Kliknite na toto spojenie, aby ste ho mohli začať nasledovať po televíznom kanáli https://t.me/joinchat/AAAAAEeYdvyIsqLVNQmjrg

OTÁZKA (25.10.2018 3:59) mark

OTÁZKA (24.10.2018 15:23) re

https://www.ammado.eu

OTÁZKA (23.10.2018 13:49) Jolana

Dobrý den,po 10 letech se mi přítel přiznal ,že bydlí s přítelkyní a mají spolu dítě. Rozchod byl velmi emočně náročný pro oba.Prý mi to neřekl dřív ,protože mě nechtěl ztratit.A moje otázka zní : jak mám nakládat s představami ,které mě nici..např. jak se spolu miluji, jak jdou spolu nakupovat, jak jdou do divadla atd. Mám pocit že mě to úplně zahltí . Děkuji Vám za odpověď.

OTÁZKA (21.9.2018 21:06) Michaela hašová

Dobrý den pane doktore Prosím o radu jak se zbavit žárlivosti. Manžel mi byl před dvěma roky nevěrný a já se s tím nemůžu smířit. Pokaždé když jede pryč mám pocit že jede za jinou ženou. Mám malé děti a pak se na ně nemůžu soustředit jsem psychicky vyčerpaná a taky smutná. Když odjíždí pryč se parfémuje a holí a hodně se prohlíží v zrcadle. Často si vymýšlí kam jede. Připadá mi že mi dělá naschvály. Jsem hodně ve stresu a vyčerpaná o děti se se mnou nestará běhám kolem nich sama.On jenom skousi co vydržím. Prosím o radu.

OTÁZKA (14.8.2018 8:12) Alena

Dobrý den pane doktore, jsem 30 let vdaná, máme jednoho syna a již několik let jsem ve vztahu nespokojená. Hodně pracuji, starám se o domácnost, syna, baví mě práce na zahradě, ráda vařím. Svůj čas musím velice dobře organizovat, neboť pracuji z domu a účetnictví musí být měsíčně zpracováno. Daří se mi dobře, vše zvládám a mám z toho radost. Jenže manžel to asi takto nevidí. Neustále mě sráží, kritizuje i před synem. Synovi je 15 let a nevidí láskyplnou rodinu, kde otec pomáhá matce jak fyzicky tak by měl být partnerem, kamarádem a oporou emoční. Máme barák a malou zahradu, kde po třiceti letech je potřeba spoustu různých oprav, či změn. Cokoli navrhnu, je špatně. Manžel se mnou nechce ani diskutovat. Peníze mi nedává již dobrých 15 let. On sice platí poplatky na inkaso, ale já platím telefony a internet. Každý máme své auto, o které se také starám sama. Nezajímá ho nic, co se týká mých potřeb. Mou rodinu jen shazuje a nic mu není na nich dost dobré. Opovržlivě mluví i před synem. Již ho nemám ráda, ale rozvést se nechci, chtěla bych to nějak urovnat, ale s manželem není řeč. On mě prostě ignoruje a když náhodou něco řeknu, tak mě zastrašuje, vyhrožuje a vyhazuje z baráku. Potřebuji poradit, jak na něj.Nemohu přece zbytek života prožít vedle někoho, kdo se mnou nesdílí kromě té střechy nad hlavou vůbec nic. Asi by to potřebovalo osobní pohovor. Velice děkuji za Váš názor na ustátí naší krize.

OTÁZKA (30.5.2018 21:35) egorn769kuz@yandex.ru

http://bhws4ndrvq42colfg87bwg69z0dct77sn7al2lnvkk1qzjghun.ru bhws4ndrvq42colfg87bwg69z0dct77sn7al2lnvkk1qzjghun cZ52gf6eSuzAN

OTÁZKA (23.5.2018 18:58) Lenka Sladká

Dobry den, jak lze zastavit citove vydirani a manipulaci? Moje neter manipuluje mymi rodici(prarodici). Pripravila je o vsechny penize a jeste je primela pujcovat si od rodiny,znamych,banky,nebank.spolecnosti.stres se odrazi i na jejich zdravi.rodice vsak na nas nedaji aby ji rekli razne NE a jeste ji brani,ze jsme proti ni zaujati. Uz nevime jak jim pomoci,aby otevreli oci a videli,ze jim lze a oni lzou kvuli ni i nam. Pravni cesta taky neexistuje,tak aspon radu jak to zastavit, nez se jim neco stane. Dekuji za odpoved.

OTÁZKA (5.5.2018 23:42) Ryan Gerhard

Sme súkromná spoločnosť, pomôžeme Vám zbaviť sa dlhov, exekúcií, nedoplatkov. Získate aj peniaze navyše. Neváhajte nás kontaktovať. Úvery už od sumy 2000€ na čokoľvek. Podmienka ručenie nehnuteľnosťou. Sme spoločnosť, ktorá ponúka úvery len so zábezpekou.

OTÁZKA (6.2.2018 15:12) Jiří

Dobrý den pane doktore, žil jsem s manipulátorkou, loni mě opustila (tehdy vztah 4 roky já po rozvodu) po krátkém románků se ke mě vrátila. Po dalším roce se se mnou rozešla po velké hádce z mé strany už jsem to nedával, byl jsem na ni citově a to zcela závislí, dokázal jsem to co nikdy před tím se izolovat po krátkém kontaktování z mé strany. V průběhu izolace (1 měsíc) mě narušovala můj relativní klid asi v týdenních ciklech věcmi, které jsme potřebovali dořešit, první její kontak po týdnu však byl z důvodu pomoci jí s koupí telefonu, tedy nepodstatný důvod. Odolal jsem osobnímu kontaktu. Po měsíci jsem ji i já kontaktoval telefonicky v jiné věci a sám si naběhl ve smyslu jejího bezcitného chování. Bohužel mě to posunulo zpět a já si sám naběhl, sdělila, že má rozchod již za sebou (pocca. 10 dnech od rozchodu), nechybím jí. S ohledem na to , že je manipulátora nedovedu posoudit v případě, že se dostaví paradoxní fáze zda bude jednat upřímně? Před našim vztahem měla jen postelové románky (zcela Váš v publikaci uvedený model dívka manipulátorka a její navazování vztahů), nikdy ne ani třeba krátký vztah je mezi námi větší věkový rozdíl ona 27 já 40, mohu být bez ohledu na vše co uvádím její záchytnou osobou, je jedináček, narcis, nemá ani dobře vztahy s matkou (vyrůstala bez otce) je v celku bez přátel. Sděluje sama od sebe sprostředkovaně, že nikoho nemá a nehledá, mám obavu, až zavřu druhou bránu a relativně budu již v pohodě, že mě bude kontaktovat, popřípadě až budu třeba v jiném vztahu? Nacházím se asi již ve fantazijní fázi, Vaše publikace my moc pomohla se zorientovat v tom vydím velké pozitivum mnoho webových prezentací čerpá stručně z Vaší publikace, ale až Vy jste my otevřel do hloubky oči, jsem si vědom pozitiva v tomto rozchodu pro sebe (zpevnění sebevědomí, naučit se žít sám atd.) Moc Vás Vážený pane doktore profesně zejména s ohledem i na Váš osobní život (nemoc) obdivuji. Děkuji za odpověď. Jirka

OTÁZKA (25.1.2018 13:14) Dympna Caldwell

WE OFFER BG/SBLC FOR LEASE & PURCHASE Caldwell Murray Financial Services Limited are direct mandate to a Financial Institution who is also known as private lender specialized in the Lease of Bank / Financial Instruments in the form of Bank Guarantees (BG), Standby Letter of Credit (SBLC), Documentary Letter of Credit (DLC), Letter of Credit (LC), Performance Bonds (PB), Medium Term Notes (MTN) et al with funds is purely earned from private and corporate investment portfolios without criminal origin. We offer these from a genuine and certifiable finance company as the provider hence we are able finance your signatory projects and help you enhance your business plan. Furthermore, our financial instrument can be used for the purchase of goods from any manufacturer irrespective of their location. It can also serve as collateral with any bank in the world to secure loans for your project or to activate credit line to finance your business plan. Our financial instrument can be invested into High Yield Investment Trading Program {HYITP) or Private Placement Program (PPP). All bank instruments are for lease from a genuine and reliable source without broker chain / joker broker story or chauffeur driven offer while having your required time frame in mind.We specialized in Bank Guarantee {BG}, Standby Letter of Credit {SBLC}, Medium Term Notes {MTN}, Conformable Bank Draft {CBD} as well as other financial instruments issued from AAA Rated bank such as HSBC Bank Hong Kong, HSBC Bank London, Deutsche Bank AG Frankfurt, Barclays Bank , Standard Chartered Bank and others on lease at the lowest available rates depending on the face value of the instrument needed. DESCRIPTION OF INSTRUMENT: (1) Instrument: Bank Guarantee {BG} /StandBy Letter of Credit.{SBLC} (Appendix A). (2) Total Face Value: Eur/USD 1M{Minimum} to Eur/USD 5B{Maximum}. (3) Issuing Bank: AAA Rated Bank (Prime Bank). (4) Age: One Year and One Day. (5) Leasing Price: 4%+2%. (6) Delivery: bank to... [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (22.9.2017 8:57) Hana M.

Existuji prechozene vztahy ktere ma smyl zachranovat? Jake jsou zpusoby zachrany jiz prechozeneho vztahu?

OTÁZKA (15.9.2017 14:09) Rosalie

Dobry den. Chci se zeptat, jak se da vyrovnat s ponizujicim majetkovym vyrovnanim, kdy manzelka nema skoro nic a neda se proti tomu odvolat. Dekuji.

OTÁZKA (16.8.2017 12:29) oleckpeter@gmail.com

Dobrý deň, som fyzická osoba, ktorá ponúka pôžičky na medzinárodnej. S kapitálom ktorý bude použitý na poskytnutie pôžičky medzi krátkodobom i dlhodobom horizonte v rozmedzí od fyzických osôb 9000 1500,000 všetci vážni ľudia sú v skutočných potrieb, rýchlosť Záujem je o 9% pa .J'octroie finančných pôžičiek, úverov na bývanie, Investičné úver, Auto úver, osobné pôžičky. Som k dispozícii pre splnenie svojich klientov do maximálne 3 dní od doručenia žiadosti. Pre viac informácií nás prosím kontaktujte e-mailom

OTÁZKA (29.7.2017 22:22) kathia

Ažuriranje zajma i potreban vam je Swift Response

OTÁZKA (19.7.2017 0:24) jose dennison

Zdravo, Primio sam vašu e-poštu i sve njezine sadržaje, uistinu moram reći da imate pravo ako su vaši ljudi tamo u Indoneziji žrtve muljaža, ali želim vas uvjeriti da ih je Vlada uhitila nekih od onih koji su zaokupljali zamaranje slike Zemlje. Upravo zbog toga, Vlada zemlje priznaje moju tvrtku da stvori pouzdanu kreditnu tvrtku u kojoj se krediti mogu dati korisnicima koji su uglavnom žrtve muljaža iz nekih od sljedećih zemalja: Tajland, Indonezija, Hrvatska , Južnoj Africi, Bugarskoj da spomenemo samo nekoliko. Za Boga tako ljubazni, vratili smo slavu zemlje u normalnost zbog mojih vjerodostojnih zajmova koje dajem, a Vlada je cijenila moje napore. U tu svrhu želim vas uvjeriti da ćete sigurno dobiti zajam jer ste na pravom mjestu, iako imamo sjedište u Srbiji i naš podružnica u Nigeriji, gdje će ovaj zajam biti obrađen u redu. I ovdje je naš web site za vas kako biste potvrdili yit sebe http: /dennisonloanscompany.com

OTÁZKA (19.6.2017 19:19) Pavlína

Dobrý den chtěla bych se zeptat navázala jsem kontakt s jedním mužem na začátku jsme se dohodli že to bude volný vstah on nemá doreseny vstah z bývalou a já z byvalim nevím co si otom myslet já se totiž zamilovala ale nevím jak to má on s počátku mi pořád psal tet mu píši jen já a on odpovídá když jsme venku je nám dobře je milej hodnej minule mi říkal že se chce odstěhovat a ptal se mě jestli já bych se přestěhovala do jiného města a začala znovu nevím co si otom myslet jestli můžete tak mi prosím poraďte

OTÁZKA (12.6.2017 8:35) Radka

Dobry den manzel odchazi po 30 letech manzelstvi za milenkou ale pred rozhodnutim byla placena dovolena v zahranici na 14 dni se mnou detma 's partnery a vnoucatama rekl ze chce jet. Ted kdyz za tyden mame jet rekl ze pojede jen na tyden. Vime ze vlastne jen mel pocit ze nemuze rict ze nepojede vubec vymlouval se na nesmysly . Myslite ze by bylo lepsi kdyby jsme mu rekli at nejede vubec? Bylo by to pro vsechny lepsi? Je v obdobi zamilovanosti nevidi neslysi je jak jiny clovek...Dekuji

OTÁZKA (28.5.2017 12:52) willem

Dober dan . Dobrodošli na kredit pedro Willem, to je kratek informacije Opis fižol se obdelujejo. Pojdite na nobeni fotografiji Pojasnite kot upravljavec in pošljite zahtevek, lahko začnemo Takojšnja obdelava posojilo. Nudimo posojila prosilcem Po svetu obrestne mere so padle bistveno 3% na leto, tudi v stanovanju V slabih kreditov, tako rezultat in nizkimi dohodki. Pranje z darilom Osebna posojila in poslovne .5,000.00 za 20,000,000.00 rubljev, rubljev V Glede na čas, potreben, bo trajalo tri posle Delovni dnevi posojila predelanih in odobril, odvisno od tega, resnost. Po prejemu podrobne informacije o vlogi, bomo poslali e-mail dokument Loen, ki bodo morali podpisati dokument, v posojilo, Soglašate s pogoji in zatočišče-pošto, ali pa jo pošljite na In bomo nadaljevali kot seznam Zatwierdzeniowy takoj, ko bodo Pokrajina, informacije, ki jih je v pismu z dne odobritev potrebna, bo posojilo lahko Takoj odplačilo. Kako se uporablja, in vrniti zahtevo za posojilo Ime: Ime ........ ..... Spol: ......... Datum rojstva ....: .... Kraj rojstva: ... Zakonski status: ... Poklic: ....... Mesečni prihodek ... Domači naslov: Telefon ..... Ne delaj. ......... Kraj: ............. Država: .......... Znesek posojila: Obdobje posojilo ..... .. Posojilo ..... ..... E-mail: ...... Izpolnite in pošljite zahtevek vnaprej, tako da je zaupanje Proces. Hvala za razumevanje in izbiro družbe, G. Pedro Willem (vodja), willem pedro

OTÁZKA (28.5.2017 12:52) willem

OTÁZKA (20.4.2017 9:01) Júiia Pomietlová

Platobná karta ZENIT platí aj na Slovensku ?

OTÁZKA (20.4.2017 8:53) Júlia Pomietlová

Dá sa používať a vyberať hotovosť z platobnej bankomatovej karty Zenit na Slovensku ?

OTÁZKA (17.4.2017 11:53) Lenka

Vážený pane doktore. Po pěti letech mileneckého poměru přítel odešel od manželky. Mají spolu dvě dospělé a v době odchodu samostatné dcery. Já mám z manželství také dvě nezletilé dcery. Společně jsme žili rok a čtvrt a před třemi dny mě opustil se slovy "chci klid" Odstěhoval si věci. Neklid spočíval podle mě ve zdegenerované komunikaci, kdy jsem opakovaně ukončovala vztah v domění, že mi bude lépe. Četla jsem Vaši knihu a byla mi velkým ponaučením. Ano přesně jak jste uváděl. Balo. Chvíli. Když jsem se nad vším nyní zamýšlela, dělala jsem to protože jsem se srovnávala s jeho ex. Ve všem. vadilo mi, že si ani po roce nesundal prsten, nepožádal o rozvod, nepředstavil mě rodině, dětem. asi jsem měla pocit nedůležitosti, nerespektu a pokusem hop nebo trop jsem si vynucovala pozornost. Tak nejak jsem získala postupně pocit, že on mi chtěl být partnerem a já jsem měla zůstat milenkou. To co jsem na počátku soužití vnímala jen slabě se postupem doby zhoršovalo. Ano možná jsem na tom příliš lpěla ve svých fantaziích. Ano možná jsem měla věci řešit jinak, jenže když jsem hovořila o svých pocitech, vždycky je bagatelizoval, nebo komentoval slovy...."no táááák" žádná konstruktivní diskuze, nebo náznak řešení. Ještě možná stojí za zmínku, že v mnoha bodech naplňuje znaky manupulátora, altruistického. Bohužel pro mě bez té části o ponižování, kritice, ubližování a o to je pro mě horší představa, že ten vztah doopravdy skončil. Moje otázka na závěr, můžu očekávat u něj přitažlivé síly a obnovu vztahu? Jak dlouho mu prozření může trvat? Je pravda, že vzdycky tvrdil, že sex je 50 % vztahu a ten nám vždycky šel na jedničku. Děkuji Lenka

OTÁZKA (9.4.2017 23:01) Roman

Proč moje expartnerka,stále tvrdí,že ji něco dlužím,a chce peníze,když mě celého oskubala?Je to navrhovatelka rozchodu

OTÁZKA (13.3.2017 12:17) Pripravený rýchlo (do 48 hodín)

Dobrý deň / dobrý večer chcete získať úver nie vyliať slepej uličky, Že skladby, ktoré spôsobujú Banky, odmietnutím záznamy o Vašej Žiadosti kreditov .chcete získať úver, aby implementácia a realizácia projektov; vykonávať Svoju činnosť, výstavba domov, pre Vaše; p

OTÁZKA (28.1.2017 7:11) anonym

Hello!

OTÁZKA (28.1.2017 7:10) anonym

Hello! online pharmacy cialis http://www.cia9online.com/#4.html

OTÁZKA (28.1.2017 7:09) anonym

Hello! [url=http://www.cia9online.com/#2.html]online pharmacy cialis[/url]

OTÁZKA (27.1.2017 1:07) anonym

Hello!

OTÁZKA (27.1.2017 1:07) anonym

Hello! online pharmacy cialis http://www.cia9online.com/#4.html

OTÁZKA (27.1.2017 1:04) anonym

Hello! [url=http://www.cia9online.com/#2.html]online pharmacy cialis[/url]

OTÁZKA (25.1.2017 13:00) anonym

Hello!

OTÁZKA (25.1.2017 13:00) anonym

Hello! cialis online pharmacy http://www.cia9online.com/#4.html

OTÁZKA (25.1.2017 12:59) anonym

Hello! [url=http://www.cia9online.com/#2.html]cialis online pharmacy[/url]

OTÁZKA (25.1.2017 7:17) anonym

Hello! online pharmacy cialis http://www.cia9online.com/#4.html

OTÁZKA (25.1.2017 7:16) anonym

Hello! [url=http://www.cia9online.com/#2.html]online pharmacy cialis[/url]

OTÁZKA (24.1.2017 0:59) anonym

Hello!

OTÁZKA (24.1.2017 0:58) anonym

Hello! online pharmacy cialis http://www.cia9online.com/#4.html

OTÁZKA (24.1.2017 0:57) anonym

Hello! [url=http://www.cia9online.com/#2.html]online pharmacy cialis[/url]

OTÁZKA (22.1.2017 18:57) anonym

Hello!

OTÁZKA (22.1.2017 18:49) anonym

Hello! [url=http://www.cia9online.com/#2.html]cialis online pharmacy[/url]

OTÁZKA (21.1.2017 12:27) anonym

Hello!

OTÁZKA (21.1.2017 12:26) anonym

Hello! cialis online pharmacy http://www.cia9online.com/#4.html

OTÁZKA (21.1.2017 12:26) anonym

Hello! [url=http://www.cia9online.com/#2.html]cialis online pharmacy[/url]

OTÁZKA (20.1.2017 6:18) anonym

Hello!

OTÁZKA (20.1.2017 6:17) anonym

Hello! online pharmacy cialis http://www.cia9online.com/#4.html

OTÁZKA (20.1.2017 6:17) anonym

Hello! [url=http://www.cia9online.com/#2.html]online pharmacy cialis[/url]

OTÁZKA (19.1.2017 12:48) anonym

I loved your blog article. Really Cool. cfdgfaddfeeeakff

OTÁZKA (12.1.2017 18:22) Karel Janyška

Jo ? Dzp.

OTÁZKA (6.1.2017 9:51) Lary Park

Voy a ser libre sobre oír una vez que reciba la caja, entonces sabré que está en manos seguras miel, sólo trata de su mejor para enviar el dinero a ellos hoy para que te entregue la caja a usted hora okay, te amo miel Millones de kises

OTÁZKA (27.12.2016 19:59) viera ligasova

vy poskytujete uver

OTÁZKA (25.10.2016 20:15) adelka

rozešla holka chybiš mi chceš řict lasku posilam přitelkyně zamiluje mám milenku řict miluji tě zamilovanosti ložnice ubližil zit ani spat holka spoluzačka záleži

OTÁZKA (21.9.2016 1:22) ponuka pôžičky

Vy ste v núdzi rýchlo a dôveryhodne úver ? Ak áno , láskavo kontaktujte jeden z popredných svetových dnes spoločnosť na adrese : sterlingunicornfunds(a)gmail.com (+14172884870) pre viac informácií dnes . Vďaka Mr.jay Samuel

OTÁZKA (6.8.2016 14:58) Mrs.Mary

love you all

OTÁZKA (16.7.2016 23:38) atila

-- - - Jó NAPO Van szüksége sürgős Hitel megoldani a Pénzügyi igényeit, kínálunk kölcsönt kezdve 5,000.00 USD 10,000,000.00 USD, már megbízható, hatékony, gyors és dinamikus, 100% -os garantált Azt is ad ki Hitel (euro, font és a Dollar.) Alkalmazandó kamatláb az összes Hitelek a (2%,), ha Erdek, hogy Vissza hozzánk most. Nyújtott szolgáltatások a következők: * Lakásfelújítás * Inventor Hitelek * Autó hitelek * Adósság konszolidációs Hitel * Felvehető hitel Határ * A második Loan * Business Hitelek * Személyi kölcsönök * Nemzetközi hitelek. KERESZTNÉV: VEZETÉKNÉV: KOR: SEX: IRÁNYÍTÓSZÁM: Ország: alla .: CITY: MOBIL számú: FOGLALKOZÁSA: Havi bevétel: Szükséges mennyiség: Celje KÖLCSÖN: Kölcsön időtartama: Kosz.

OTÁZKA (15.6.2016 15:29) Miška

Dobrý den, mám takový dělší dotaz. Rozešli jsme se s partnerem je tomu už déle jak mesíc, z duvodů jeho náročnosti práce /časový vytížensost) a mými problémy se školou (byla jsem hodně náladová a nervní :( ) On jednoho dne, to nevydrzel a v telefonu mi řekl konec a ted me nenavidí zdá se mi. Jinak náš vztah byl v pořádku až na tohle těžší období. Zkusila jsem po rozchodu snad všechny možnosti jak ho získat zpátky (,pását mu, kontaktovat ho, sešla jsem se s nim 2x, z toho jednou abych se mu omluvila a promluvila mu do duse a aby si uvedomil ze mi dva k sobe proste patrime= bez účinku., podruhé to byla jeho iniciativa navrhl i setkání kvuli tomu, že jsme se celý emsic nekontaktovali a jemu to prislo hloupe ukonceni vztahu, tak se semnou sešel ale dělal jako bych byla jen jeho kamárdka, flirtoval predemnou se ženami, mluvil o jeho plánech na léto bezemně.. přisla jsem domů a byla z toho opravdu zdrcená. Ten den co jsme byli enku, mi řekl že se mi jeste ozve, jenže tak neučinil. Už je to skoro tři týdny co ho nijak nekontaktuji a on mě. Jenže me to strasne trápi a vím, že spolu máme být jen to zastínila řada nestastných náhod. Potřebovala bych moc poradit. Jelikož mi přijde, že už z toho vseho bláznim. Mám ho opravdu moc ráda a nechci ho ztratit i kdyz ted nahodil jinou tvar aby mě odehnal. :( chci se zeptat, je tady aspon nejaka šance jak to mezi námi urovnat a postupně se k sobě vrátit? Budu moc vděčná za radu.

OTÁZKA (30.5.2016 16:48) barr alexander

Ahoj si môžete požičať akúkoľvek sumu podľa vášho výberu naša úroková sadzba úveru činí 2% a sme najlepší úver spoločnosti nikdy nemôže myslieť. akonáhle budete žiadať o úver a sledujte náš riadny proces a váš úver bude schvaľovať spoločnosťami doske Uisťujem za menej ako 2 hodiny váš úver bude prevedená do svojho účtu Bank S pozdravom pán Barr

OTÁZKA (25.11.2015 9:10) Nujna zahteva za vaše posojilo

Pozdravljeni, Sem certificirana posojilodajalec, sem kreditov posameznika, ker zelo dolgo časa od 2000 do 2.000.000 € po obrestni meri v višini 3%. POGOJI ZA PRIDOBITEV zelo preprosta: - Podpis sporazuma o posojilu. - Prenos sredstev je 24 ur (1 dan) po podpisu pogodbe. - Roki odplačevanja je mesečno po petih mesecih od dneva pridobitev posojila. Operacija se bo zgodilo z bančnim nakazilom. Torej, če ste v stiski, prosim potrdite posojila znesek. Hvala in čaka, da si preberete ..........

OTÁZKA (10.7.2015 21:56) daniel

měl obrovskou Bust-up s mým partnerské Vanessa, zavolala matce v slzách, ona řekla, že by mohla pomoci, jsem musí přiznat, že jsem byl velmi, velmi skeptický, ve skutečnosti jsem si nemyslel, že bude zavolat zpět, ale to bylo jen pár dny, kdy zavolala a zeptala se, aby přišel, mluvit, a mluvili jsme o hloupé nedorozumění a ona zahnutý mě s plazivý Kněz ..... se ukázalo, že nebyl, jeho a já jsem kontaktoval vysvětlil ... poslal mu někteří Fotky Vanessa .. ..4 dny později Vanessa zaklepal na mé dveře, s úsměvem jako ... ..its byly šílené rok, a my jsou stále spolu ... to bylo vlastně skvělé, jsem velmi doporučuji služby, to je opravdu silný, a on také dělá vše, co vypadají kouzla, runy, rituály, modlitba, meditace, atd. opravdu funguje, pokud chcete, můžete zkusit [http://joyofspirituality.webs.com]

OTÁZKA (10.7.2015 21:54) daniel

OTÁZKA (22.5.2015 10:34) Server Lidovky.cz

test

OTÁZKA (21.5.2015 13:11) Karel

Dotaz už nemám

OTÁZKA (9.4.2015 16:22) Luděk

Dobrý den,mám schválenou invaliditu 3 stupně,zaměstnavatel mi nemuže dát náhradní práci,proto mi dává výpověd dohodou ze zdravotnich důvodů.Pujdu se zaregistrovat na UP.Zajímalo by mě,zda budu brát podporu v nezaměstnanosti a jak dlouho.Je mi 59 let.Děkuji

OTÁZKA (16.2.2015 15:35) Zuzana

2. část Nicméně se objevila milenka - o 16 let mladší rozvedená paní s malými dětmi. Nechala se seznámit, věděla, o koho jde (peníze). Uvedl ji do společnosti a mezi naše letité známé, odvezl na dovolené, děti se o ní dozvěděly velice necitlivě. Neuřídil ani její rodinu, která mi začala vyhrožovat. Zlepšení našeho vztahu a návrat odmítl. Milenka se mi vysmála, Zejména vyhrožování mne zlomilo a podala jsem žádost o rozvod a rozdělení majetku. Nebyl to doborovolný krok, špatně jej snáším i dnes. Manžel se strašlivě urazil. Zvedám se z bahna a hodně mi k tomu dopomohla i Vaše knížka - dík moc za ni. Možná, kdybych ji četla dřív, našla bych v sobě sílu zvlíádnout ještě další rozhovory s manželem ... a pravděpodobně jeho špatný stav zapříčiněný - myslím si - fantazijními postavami (bydlel sám na samotě, mimochodem je tam sám dodnes, milenka s ním nebydlí, ale stýkají se víkendově). Nemohu se s touto situací srovnat, přese všechno (a všichni se mi diví) mám manžela ráda a stojím o nějaké (pokud vůbec) další spolužití. Co myslíte, je reálné? A co pro to můžu udělat? A má to smysl se pokoušet o návrat - jak to vidíte "zvenčí"? dík moc za Vaše rady

OTÁZKA (16.2.2015 15:35) Zuzana

Vážený pane doktore, s manželem jsme prožili skoro 25 let společného života, máme dvě dospělé ještě studující děti. Prvních 15 let bylo docela dobrých, občas jsem si poplakala, ale to se stává. Manžel podnikal, zejména na MD jsem se mu plně podřídila, bohužel domácí práce mi zůstaly i po návratu do zaměstnání. Ale zapřela jsem se, vpodstatě eliminovala svůj volný čas a zvládala práci, zvyšování kvalifikace, domácnost i děti. V průběhu dospívání dcery začal skřípat vztah mezi dcerou a manželem, došlo k jejímu psychickému zhoršení se zdravotními následky. Dceru jsem bránila, ta ke mně velmi přilnula, manžel mi to začal vyčítat. Její psychický stav nikdy nepřijal, spíše se ho snažil popírat, protože v něm zčásti viděl svoje hysterické rysy osobnosti. Pak začal "rozdělovat" rodinu - protěžoval syna (i finančně) a často ho provokoval proti nám. nepodařilo se mi tomu dostatečně zabránit. Pak se manželovi díky přátelům podařilo získat (bez jeho zásluh) velké množství peněz. Začal si hromadit majetek pro sebe (bohužel to šlo) a mně z částky na domácnost byl schopen odečíst i 50 Kč za šrouby do domácnosti (a to i poté, co jsem v začátcích jeho podnikání po dobu cca 12 let plnbě financovala domácnost i jeho alimenty). Zhlédl se v životním stylu svých přátel (luxusní auta, "moc", milenky). Pak se rozhodl dramaticky odstěhovat do svého (uváděl různé důvody - abychom viděli, jak to nezvládneme, jako trest za to, jak se chovám...). Opakovaně se vracel a zase odstěhovával, důvodem bylo - pokud vůbec byl - například "tady je to pořád stejné". Pak už jen hledal asi záminky - systém domácnosti (25 let stejný), moje zaměstnání (dej výpověď a zůstaň doma), studium dcery (ať si vybere méně těžkou školu)... Podotýkám, že jinak také mluvil navenek, jinak doma, jinak mluvil, jinak konal, jeden den jsem byla jeho největší láska na světě, druhý den největší nepřítel. Pak už to vypadalo zase na jeden z návratů. 1. část

OTÁZKA (6.8.2014 21:34) karel

jakou máte zkušenost se vztahy na dálku?

OTÁZKA (6.8.2014 14:33) smisek

prosim vymazat otazku ze dne 4.8.2014 dekuji smisek

OTÁZKA (4.8.2014 14:23) smisek

manzel ma za ssebou infarkt 3 katetrizace a ma stach ze sexu je to normalni ma me velmi rad a ja jeho ale mam pocit ze sex nepotrebuje jsem divna kdyz po sexu touzim je nam 55let a 1 rok stale cekam a nic nevim s kym se anonime poradit ale mam pocit ze veskere zdravotni problemy mam kvuli tomu co me chybi muzete me poradit treba leky i anonyme aby nevedel mam jen stach abych mu neublizila jinak udelam vse miluji ho ale stydim to rici i svemu ginekologovi jsem vitalni ziva a kazdy me takovou zna byla by nejaka rada dekuji predem za odpoved pekny zbytek dne vas smisek

OTÁZKA (20.5.2014 9:31) jana

Da se zit s pritelem ktery je lakomy zarlivy majetnicky

OTÁZKA (9.4.2014 17:55) Belendrilon

How my search for a real loan lender was actualized: I am Engr Belen Drilon by name, A born citizen of New Zealand, But due to my business i reside and i live in Canada. I have been here with my family for the past 25 years now for business. Before i really move on with my success story. I will want to first of all let everyone know that i am not joking with my story. Almost six months ago, I was in a critical search for a genuine loan lending company were i can obtain a loan of $120,000.00 Dollars, On this search i was not lucky to contact this reliable and dedicated loan firm that has taken helping those in need of loan there sole responsibility without failing them. During my search i contact four loan lenders online that promised me loan but at the end of it all i was aware they were fraudsters and complete scammers from Nigeria that were reported to the FBI by me when i found out that they out online to rip were they did not sow. But before i could realize this, I have lost over $17,500.00 dollars to them. Anyway i am so happy now as i am smiling now, Because i finally meet with this reliable loan company called Nort Jeje loan Investment who finally granted me my desired loan amount of $120,000.00 for the period of 16 Years. To be honest with all that are in-search of a real and genuine loan company, I was in a very big doubt when i contact them online after reading through there advert were they said they offer loan to the world, Oh !! I will never forget on the 2/1/2014 which was in the afternoon my time when i was suffing through the internet when i came across the advert that was posted by them. I don't really know what take my attention to that advert, Because i vowed to God that i will never contact any loan lender online again, That they are all con artist and rip off. But this day that i read through the advert of this loan firm know as Nort Jeje loan Investment, A spirits inside of me direct me to contact them and when i did, I told them all i have... [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (25.2.2014 8:32) sharron uk

Jsem paní Vikky Sharron z USA , chci se podělit o svědectví o životě na každého . jsem byla vdaná za svého manžela George Morgan , já ho miluju tak moc jsme se vzali po dobu 5 let s dvěma kids.when šel na dovolenou do Francie, měl na mysli dámu s názvem Clara , on mi řekl, že už není zájem v manželství . Byl jsem tak zmást a hledá pomoc , já nevím, co mám dělat , dokud jsem se setkal můj přítel si ujít Florida a řekl jí o svém problému . řekla mi se starat o to, aby měla podobný problém před a zavést mě do

OTÁZKA (29.11.2013 18:15) petra

Bude to rok,co manzel odesel z domu.Stale se vidame,pokracuje ve stavbe domu, pomaha mi,proste dela vse co potrebuji.Mama 24letou dceru zijici v zahranici, manzelstvi trva 25 let.Nikdy jsem mu nic nevycetla a z domu ho nevyhodila,i kdyz me o to prosil.Presto odesel.Bydli provizorne,nedaleko,ale myslim,ze zije s mladsi zenou.Moc mi chybi,ale nevim jestli mam jeste cekat,ze se vrati.Neptam se,mam strach z toho co uslysim.Poradite mi co delat? Moc dekuji

OTÁZKA (27.11.2013 19:16) ff

fdsdf

OTÁZKA (14.8.2013 20:41) anonymka

Sem děsnej srab bojim se spat i u kamaradky co bydli naproti co mam delat?

OTÁZKA (30.3.2013 20:46) Nikola Bar

Dobrý den, je mi 20 let. Právě jsem přijela ze soustředění a poznala jsem tam muže, kterému je 42 let a má 6-letou dceru. Celý týden, jsme po sobě koukali až došlo na doteky a hlazení. Když jsme jely na trénink, tak vždy byl u mě. Pokaždé když se naskytla příležitost, tak mě "pošimral" na zadečku. Vše muselo probíhat v tajnosti, protože jsem tam byla i s otcem a tomu je 40 let. Takže k ničemu vážnému nedošlo. Cestou domů autem, který právě řídil ten muž, si našteloval zpětné zrcátko, tak aby na mě viděl. (V autě nás jelo pět-dva starší muži a jeden kamarád). Seděla jsem vzadu uprostřed a nohu jsem měla položenou na jeho tašce, která byla u jeho sedačky. Skoro pořád jsme po sobě koukali a občas mi pohladil nenápadně nohu. Když byla tma, tak mě hladil pořád a sjížděl pod ponožku. Odvezl mě až domů a pomohl mi vyložit věci z auta. Ostatní zůstali v autě. Po vyložení věcí, rychle zavřel dveře a rozloučil se se mnou velmi příjemně. Políbili jsme se a pak už musel jet. Číslo jsme si na sebe nedali, nebyla šance, furt jsme kolem sebe někoho měli a navíc by to vypadalo divně. A já teď nevím, zda si jeho číslo mám zjistit a napsat mu. Nakonec mu musím ještě zaplatit benzín. Takže by to byla dobrá záminka, jak ho znova vidět. Aby bylo ještě jasno, nechtěla bych s ním chodit, spíše s ním jen občas být. Nevím jestli s ním mám navázat vetší kontakt, nebo jen zaplatit benzín a už se neozvat. Co by jste udělal vy? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (28.3.2013 10:17) elena

dobry den. zkousim,premyslim a rikam si,ze risknu a zeptam se,nez udelat nahle rozhodnuti. s pritelem mame pul rocni miminko a s predchoziho manzelstvi mam jeste dve male deti,vsechny bydlime u pritele v baraku. vycita mi,ze musi zivit me deti,ze bejvalej plati jenom alimenty,kdyz jsem chtela poslat me dite na tabor,dostalo se mi odpovedi,at zavolam byvalymu. vycita mi,ze nic nenasetri,ze musi platit veskere naklady na barak,ze se citi omezeny. ja se snazim delat doma vsechno,kort mam pridavky jen s MD,ale on doufa,ze za dva roky si najdu praci. do sexu se mi ani nechce,nemluvime spolu,pokazde to skonci hadkou,ja zadnou rodinu nemam,ani nemam kam jit,ale tenhle vztah mi prirusta pres hlavu. od zacatku vedel,ze mam zavazky a ted mi to vycita :( nevim co mam delat,mluvit se s nim neda,ma ve vsem pravdu,on si koupi co chce a nepta se,ja musim o neco prosit a pak mu prijde,ze jsem malo podekovala :( hruza

OTÁZKA (18.3.2013 17:48) zuzka sráčová

chci se jen zeptat proč se nemáme sverovet s intimnimi vecmi

OTÁZKA (18.3.2013 17:47) zuzka sráčová

chci se jen zeptat proč se nemáme sverovet s intimnimi vecmi

OTÁZKA (9.3.2013 8:20) monika

Lhal celou dobu,že nemá ženu,podvedl i milenku s jinýma,žena sedozvěděla jen o milence,on ji zapírá,žena mu věří,milence se oba vysmívají.proč to tak je a jak se s takovou situací vyrovanat? je to bolestný pocit

OTÁZKA (1.3.2013 16:12) milena

dobrý den mam syna ve štřídavé péči obtýden od miminka chodil k jedné praktické lékařce ale bývalí přítel ho dal k jiné a nechal mu tam založit novou kartu bez mého vědomí,muže vubec ho ta jiná pani doktorka vyšetřovat bez mého souhlasu ??díky za odpověd

OTÁZKA (1.3.2013 16:11) milena

OTÁZKA (7.1.2013 0:36) xxx

mám prosbu chtěl bych vědět zda je dobrá volba vzít si bulíka od známé která ne něj nemá už tolik času a já bych ho chtěl adoptovat je to pes ccka 6-7 let já ho znám a je na mě milý jen nevím jak bude reagovat po příjezdu domů poradíte prosím

OTÁZKA (2.1.2013 13:46) Daniela Koblizková

Dobry den,pane doktore, jsem Ceska a partner je z Madarska. Nas nyni 15ti mesicni syn se narodil ve Velke Britanii,kde jsme se i my dva seznamili. Pred 9ti mesici jsme se po dohode o pro i proti rozhodli vsichni tri odstehovat do Prahy,kde mam druzstevni byt a celou svou rodinu. Partner tu ale nebyl stastny,porad si stezoval na jazykovou barieru a lidske odmitani. Absolvoval kurz na vyucovani Anglictiny,ale dlouho nemohl sehnat praci. Propadal beznadeji a nase spolecne souziti se stalo velice neprijemnym. Vycital mi casto,ze se staram pouze o syna a ze jeho city a potreby jsou mi lhostejne. Az se 17.listopadu odstehoval do kancelare sveho pritele. Tam mu to ale nevyhovovalo a zrejme nic jineho nenasel(urcite nemel fin.prostredky na to si pronajmou byt,i kdyz uz asi 2mesice pracoval na pol.uvazek jako ucitel). Do Budapesti se odstehoval tyden pred vanocemi i se vsemi svymi vecmi. Zustala jsem sama se synem,piseme si emaily. O navratu zpet do Cech nechce ani slyset a ani o moznosti vratit se zpet do UK.Ja se do Madarske take stehovat nechci,o tom partner vedel od sameho zacatku. Co bude az si zacne delat naroky na syna typu: mam pravo s nim take travit cas a bude ho chtit odvezt treba na dva tydny tam? Ma ho rad,o tom nepochybuji a cela situace je nova a velice slozita a ja bych nechtela branit vztahu otec-syn. Nejsme manzele partner je uveden v rodnem liste jako otec ditete. Kdyz se spolu nedohodneme po dobrem,co si muze partner narokovat podle zakona? Kdy muze prip. zadat o svereni ditete do vyhradni pece? Muze jako cizinec o teto moznosti argumentovat? A kdy? Syn ma pouze Ceske obcanstvi. Dekuji Vam predem za odpovedi.

OTÁZKA (25.12.2012 11:30) Marie Pokorná

Dobrý den,co dělat,když můj vnuk (8 let)ani na několikrát opakovaný příkaz jít večer do postele nereaguje a následují ze strany matky scény a postihy. Poradíte,prosím,co dělá snacha špatně? Nezasahuji do ničeho,ale scéna na Štědrý den,mě stála hodně přamáhání,abych zůstala stranou. Jinak je vnuk velmi citlivý a hodný chlapec,na svůj věk až nečekaně empatický.Sám mi přiznává,že ví,že dělá chybu,je pak ve škole nesoustředěný a unavený. Děkuji za odpověď. M.Pokorná

OTÁZKA (20.12.2012 12:56) Šárka

Dobrý den, Chci se zeptat co mám dělat, když zaměstnavatel mě zaměstnal na zkoušku a nechce mě vyplatit??

OTÁZKA (18.12.2012 18:38) marian

dobry den chcem podat a nadviazat na temu mojej priatelky eli poslane17.12 o 17:40 ano pravda je ze sme mali kazdy neukonceny vztah povedal som jej to otvorene ale casom som zistil ze okrem jej nedorieseneho vztahu mala naraz dalsie tri len na ktore som prisiel a viem ze namotanych bolo daleko viac po mojom ukonceni vztahu som dufal ze konecne zacneme lebo sme sa milovali ale dalsi jeden a pol roka mu pisala ako ho miluje sms skype sex cez skype pokec odisla do anglicka za nim dva krat na mesiac s mojim suhlasom nech sa konecne rozhodne dokonca som sa par krat osobne s nim stretol ariesili sme to za nu ked to skoncilo prisiel jej dalsi vztah zoznamka internet tento vztah trvaj jej dva mesiace a to bola aj s nim aj so mnou klamala obom po tom vsetom uplinulo dva apol roka a zacali sme od znova ale hadky neustavali lebo boli same klamstva ano boli aj bitky na oboch stranach mlatila ma pestami a aj lopatov ked som uz to nezvladal aj mne praskli nervi a skoncil som na policii mala pravdu ze vozim zeny ona dobre vie ze som voci ich reciam imunny ano zdoveril som sa jednej o svojich problemoch pred celym autobusom pretoze mala taky isty vztah doma hladal som riesenie preco sa to vsetko deje je pravda ze ma zeny v autobuse vyuzivali ale sofer ktory bol predomnov tento system zauzival mne ine neostavalo len sa prisposobit riesil som toto vsetko aj cez svojho sefa ked som nechcel vyhoviet zenam v autobuse napr.kupit im vino zastat pri bankomate pri dome skolke isli sa na mna stazovat vo firme ze som arogantny pustam si radio a nemozu spat vsetko mi vracali posielali nam vyhrazne listy sms a mms bol som ako medzi dvo mlynskymi kamenmi aj doma aj v praci kedze dobrej prace nie je vela a hlavne dobre platenej snazil som sa to ustat utajil som si cislo prestal sa zdravit ale moj sef na prikaz firmi pre ktoru je dodavatel musel zverejnit vsetky cisla soferov na nastenku a moze to zacat odznovu milujem svoju priatelku presli sme peklom a nevieme ako dalej je uz u nas nedovera

OTÁZKA (18.12.2012 17:43) ela

chcela by som sa opytat som s priatelom 3roky a od sameho zaciatku nas vztah je komplykovany.zo zaciatku sme mali kazdy este vstah s inymi a nasa nedovera u nas sa stupnovala mame strach jeden o druheho milujeme sa ale zaroven aj neznasame.ide o to ze moj priatel ma aj robotu so samimi zenami vozi ich na autobuse s nimi sme si prezivali to naj.zlo chodili mu smsky o mne aka som ....a pri tom ma nik nepoznal ani ja ich.samozrejme daval im aj akokeby neuvedomelu nadej pretoze ich vozil kde chceli a vyhovoval im v com chceli na to mi priatel povedal ze to koli tomu aby mal klud ja som mu povedala ze to neni dobre tak aj na moje slova doslo najhorsie na tom je ze sa zdoveroval im s nasimi problemami a myslim ze v tedy to zacalo byt este horsie zacali mi chodit vyhrazne sms a telefonaty na to mi priatel povedal ze je to moja vina bola som z toho zarazena vlastnym usiam som tomu neverila.hadky u nas boli kazdy 4den vznikali aj koli mne pretoze som nemala v nom istotu chcela som aby sme sa vzali pretoze viem ze by nas kazdy uz inak bral aj zeny v autobuse aj koli mojej 3r dcere.aj mi slubil ze si ma vezme ale na koniec to prekladal o mesiac potom o 3mesiace uz som tomu prestala verit ze niekedy este vobec sa k tomu dostaneme som z toho podrazdena a zufala pretoze ho milujem ale ziadna spolocna buducnost a ciele u nas neexistuje je odomna o 13r. starsi ja mam 25 on 38r. myslim si ze je to tym ze sa zenit uz nechce mozna aj koli zene ta tiez sa uz nevydala a ma vlastnu rodinu ale vravel mi ze je to jedina zena ktora ho chapala a podobne veci a vysoko si ju vazi no mna opak kludne mi mrsko povie a aj udrie boli medzi nami aj bytky.nevieme si pomoct chceli by sme byt spolu len neviem co si mam o tomto vsetkom mysliet.prosim vas poradte mi ma tento vztah este neaku sancu?dakujem s pozdravom ela

OTÁZKA (9.10.2012 10:48) Emily

Dobrý den Moj partner mi povedal, po tom co ma podviedol,ze si neni isty tym co ku mne citi ,ze to nevie charakterizovat od vtedy co sa nam narodil syn,je mu 7 mesiacov. Nikdy nemal vztah k devkareniu, zato zacal s hazardom s ktoreho si zaplatil devku v cabaretu ,vraj chcel dobrodruzstvo, ale doma ma vse na co si spomenie ,kazdy den snidane do prace i obed a veceru, sex a vse po voli,lebo inak sa rozculuje a nadava mi. Pred porodom sme mali krasny vztah plny lasky ,boli sme stastny,az som si vravela ,ze si to ani nezasluzim,Pomozte co mam ,robit ako sa mam rozhodnut mam s nim ostat,penazi tiez nemam . Predom dakujem,krasny den

OTÁZKA (30.8.2012 16:21) Jana

Pane doktore, poradte mi prosím. Potýkám se s problémem, který se týká bývalého partnera. Rozešli jsme se před rokem, důvodem bylo odcizení v důsledku rozdílných plánů do budoucna (oba jsme si přáli vztah někam posunout, založit rodinu, ale nějak jsme si to nedokázali vzájemně sdělit). Jsme dost rozdílní, ale jinak komunikujeme dobře, bereme se takoví, jací jsme. Odešla jsem od něj, když se zatvrdil poté, co jsem na něj začala naléhat. Byla to láska jako trám, rozloučení spíš z rozumu, po dlouhodobém utrpení. Jako záchranu jsem začala "polovztah" s jedním klukem, kterého jsem v té době poznala, a hned jsem se k němu odstěhovala. Ten druhý se do mě hluboce zamiloval (je to možná trochu až závislost), ale já to brala pořád jako takové provizorium, pravidelně jsem se stýkala s předchozím, snažila jsem se o obnovu vztahu a ve druhém vztahu občas i dost předstírala. Vše se vyhrotilo na dovolené, když jsem zjistila, že v některých ohledech je nový partner dost nepoužitelný (zatímco minulý by obstál). Vím, že to je ode mě nefér, kdybych řekla, co mi vadí, tak by se třeba dalo hodně věcí napravit. Ale pravda je, že by to stálo hodně úsilí (mám vůbec právo chtít, aby se kvůli mně tolik změnil? Myslím, že ne.). Je hodný, milující, snaží se o nápravu, ale není tam z mé strany hluboký cit a jistota, že je ten pravý. Odešla jsem od druhého, bydlím sama, pokusila jsem se o obnovení prvního vztahu (zatím s odezvou, ale spíš vlažnou - je povahou spíš pomalejší, takže kdo ví). Beru to tak, že bych za to byla ráda, ale jestli to nevyjde, tak to nevyjde - nakonec, patří mi to - druhý vztah beru trochu jako nevěru prvnímu. Pravdou je, že nic velkého necítím ani k jednomu z nich, od druhého cítím neustálý nátlak, abych se vrátila. Na to jsem ted kývla, ale mám pocit, že se zase zaplétám... je to tak trochu kompromis, ale říkám si, že jsem to vzdala moc brzo, nesnažila se to zachránit. Zase na mě ale padl celý ten tlak z obou stran. Co mám dělat, poradíte mi? Děkuji.

OTÁZKA (12.8.2012 23:23) Katerina

Pane doktore, prosim o radu. Potkala jsem zajimaveho muze (po 5 letech, kdy ziju po rozvodu sama castecne s dcerkou), ktery ovsem diky jeho byvale zene ma potize se slovem laska. Mne je 37 a jemu 41. Prozili jsme uzasnych nekolik tydnu. Od zacatku mi rikal, ze se se mnou citi uzasne, jako by mne znal uz roky. Ja jsem mu po nekolik tydnech, kdy jsem se do nej zamilovala, rekla, ze ve svem zivote potrebuji lasku, a hloupe na nej v podstate tlacila. Pricemz on mi tvrdil, ze radost/stesti je dulezitejsi nez laska. Nase deti si skvele rozumi a my take, v mnoha smerech. Jak ho ziskat zpet? Cekat, az on zavola, a chovat se k nemu jak ke kamaradovi? Napsala jsem mu, ze chci abychom byli pratele, bez zavazku. Na to mi rekl, ze pratele je samozrejmosti. Chybi mi velmi. Prosim poradte mi strategii. Vasi knihu Partneri a rozchody jsem s vdekem cetla.

OTÁZKA (26.6.2012 18:09) Jitka

Syn (28) je ženatý 5 let, snacha (24), děti- kluk 2 a děvče 4 roky. Od začátku byly náznaky, že se snachou budou problémy a jsou. Od půl roku vnoučka, málo bývala doma a nestarala se o rodinu, bylo jí jedno jestli děti po ní pláčou, nebo jestli mají uvařeno nebo horečky, její zábava po barech a promiskuitní život jí byli přednější. Syn vše zajišťoval sám-děti, domácnost, návštěvy u lékaře, vnučku vodil do školky - toto mu také lékařka a vedení školky potvrdili. Snacha je agresivní, hrubá, zlá, nevychovaná , těch záporů by bylo hodně, ale co je zarážející při hádkách které vyvolávala, když si přijížděla domů pro peníze, brala na syna i nůž a ohrožovala ho i před dětmi. Hádky vypadají tak, že ona huláká a syn situaci krotí, aby děti netrpěly ještě více. Naposledy 23.1.2012, její chování krotili lékaři a policie. Pak se domluvili, že se půjde léčit a bydlet ke svému otci- je to samé jako ona, jsou to podvodníci a lháři, často mění telefony- snacha za 5 let 5 čísel, partnery,zaměstnání i bydliště, niky nás s manželem nepozvali k nim domů. Většinou bydlí u otcových přítelkyň. Pak syn požádal o rozvod (15.2.) a , dostal děti do předběžného opatř. na 2 měsíce. Pak na základě snachy lží, které sdělila na OSPODu, opatření bylo zrušeno. A snacha začala projevovat nesmírný zájem o děti a svou agresivitu a své útoky svádí na syna, ale co je nehorší, že jí uvěřila nejen sociální pracovice, ale i Mgr. který na ně vypracovával posudek k sodu, obměkčila ho slzičkami. Bydlela u nás rok, když se se synem seznámili i k nám se chovala špatně, za tu dobu jsem ji dokonale poznala, za pomoc jsem od snachy dostala vždy vynadáno a za to, že jsme synovi darovali peníze na byt, ona nám zakázala tam chodit, prý tam smíme jen na pozvání, Takových příhod je hodně. Snacha je nejhorší člověk, kterého jsem za svůj život potkala. Svým způsobem mi dala štěstí- vnoučata, ale je to jediná chvála, kterou mohu napsat. Je to šílená bezmoc, když lež vítězí nad pravdou. Bojíme se, co bude?

OTÁZKA (28.2.2012 23:21) veronika

S pritelem se zname asi 12 let, na zacatku jsme spolu 1.5 roku bydleli, pak se na 4 roky rozesli a ted jsme spolu jiz 5.rokem. Koupili jsme si dum a nyni mame cerstva 3mesicni dvojcatka. Nas obnoveny vztah nebyl nikdy moc romanticky, hodne zalozeny na sexu.Kdyz se o me znovu snazil, mel i jine pritelkyne. Vzdy mel kolem sebe hodne holek a jeho byvalky jsou jeho dobrymi kamaradkami. Za posledni leta jsme se nekolikrat jako rozesli, vetsinou po nejake hadce. Cim vic se mu vsechno co delam nelibilo, za vsechno jsem mohla ja, urazel me ze jsem antisocialni, ze jsem lina a ze me nikdo vlastne nema rad.Take jsem nekoho potkal kdo se zrovna choval ke me krasne, lichotil mi a chtel se mnou travit cas. Myslim, ze jsem se do nej i zamilovala.Pritel se to dozvedel a zacal se ke me chovat krasne, ze nechce abych od nej odesla. Zacal se snazit i o dite, po kterem jsem s nim pred tim marne touzila. Bohuzel jsem potratila a on se zacal chovat stejne jako predtim. pred druhym otehotnenim jsme se zase rozesli, mel zrovna nohu v sadre a ja se o nej starala. skoro uz jsme prodavali barak. Pak jsme to slepili dohromady a otehotnela jsem. V tehotenstvi se ke me choval moc hezky, vybudovala jsem si k nemu duveru, a verila mu ze me miluje. 2 mesice po porodu jsem zjistila, ze mi lhal, rekl, ze jede na hory s kamaradem, ale s nim nejel. Pak mi tvrdil, ze jel se 2 kamaradkama co zna z klubu kde ma kancelar.Moc je pry nezna. Ja jsem hodne tolerantni a verila jsem mu co mi rika, nyni nevim co mu mam verit.Nas sexualni zivot skoro skoncil.Ja mam chut porad, on nejevi zajem.Pritom mel sex vzdy rad. Pecuji o sebe, po porodu mam zkoro stejnou postavu.Mam pocit, ze se zmenil, chova se ke me mile, ale jako ke kamaradce. Nekolikrat tydne spi v kancelari, rika ze nechce utracet v noci za taxi, kdyz je opilej a nemuze ridit.Me je 34 a jemu je 43. Kdyz se ho ptam rekne bud ze se nic nedeje, nebo ze nevi ale ze nikoho nema a tak, ale nemyslim , ze by mi ted rekl pravdu.Jak mam zjistit co se deje?

OTÁZKA (27.2.2012 4:25) Petra

Dobry den, cwtla se vas clanek z Reflexu/06, davam uz 2 mes.po rozchodu partn.ze se chci vratit,nedala sem mu prostor,aby na to prisel sam, da se s tim jeste neco delat?Nebo uz sem jen za hodnou zoufalku,kterou nechce,kdyz ji mit muze.Vidame se casto dal mi u sebe v klubu praci,nyni je se svoji byvalou co ho pred tim opustila, pak prisla, ze se chce vratit a on se k ni proste vratil.Svym presvedcovanim sem mu nedala prostor, aby se neutvrzoval v tom, ze udelal spravne. Jak se k nemu mam ted chovat, aby premyslel i o nas a je to jeste vubec mozne? Dekuji moc za Vasi odpoved, vas rozhovor me velice zaujal. S pozdravem Petra

OTÁZKA (27.2.2012 3:49) Petra

OTÁZKA (30.1.2012 19:46) Kristýna

Dobrý den,pane doktore. Mám problém, se kterým si nevím rady. Jsem šťastně vdaná, mám fajn manžela, se kterým mám dobrý vztah a dvě zdravé děti.Jsem vdaná 16 let, ale poslední dobou trpím nepřekonatelným strachem, který mě svírá třeba celý den a to je strach ze smrti manžela. Jezdí denně spoustu kilometrů do práce a z práce a já se čím dál více bojím, že zemře při autonehodě. Tyto myšlenky si zakazuji a urputně se od nich odprošťuji, ale strach, že nehodu přivolám tím strachem je ochromující.Kdysi jsem někde četla, že čeho se člověk bojí, to přivolá. Připadám si jako v začarovaném kruhu.Měla bych tento problém řešit s psychologem, nebo to mohu zvládnout sama nějakým cvičením? Děkuji za odpověď. Kristýna

OTÁZKA (22.12.2011 20:01) iveta jarst@email.cz

co mam dělat nebo na koho se mám pane doktore obrátit zjistila sem že můj syn hraje automaty

OTÁZKA (19.11.2011 17:31) Ludmila kadlecová

Co si myslíte o střídavé péči o dítě 2,5 roku staré?

OTÁZKA (8.10.2011 13:11) Barbora

Pane doktore, s manželem není k vydržení, stále rejpe, popichuje, kritizuje, vzdychá, když po něm cokoli chci, a obrací oči v sloup, pokud něco nevím, nebo něčemu nerozumím, nebo se dokonce něčeho bojím. Pokud něco chci, jsem rozmazlená, on to nepotřebuje. A opravdu, on si nic nekupuje, nikam nechodí( tak á taky nemusím) a je to morous. Uspokojení jen po práci.Někdy je příjemný, ale jen do doby, než mně začne neco vadit. Pokud mu něco vyčtu, okamžitě mě z čehokoliv obviní, že jsem já dělala to a to, ale že mu bylo trapně mě na to upozorňovat. a že mám asi zas potřebu se hádat, potřebuju to svoje maso, mám PMT a vůbec mindrák a koukám na kom bych si to vybila. Poslední dobou toho mám dost a už na něj i křičím. Pak se většinou chci uklidnit a řeknu, ať teda toho necháme a to to začne. Začne tvrdit, že to se teda bavit budeme, že je jedno, že já už nechci, že on taky musel poslouchat tuhle trapnosti a nechtěl( ale slovem se tehdy nezmínil) tak já taky budu. Pokud mu řeknu -přestaň, tak mě směšně paroduje, salutuje a říká mi - rozkaz, pane poručíku- nebo áno , pani veľkomožná a lehne si na ze, že mi jako líbá nohy a pak mi řekne- vidíš jak jsi trapná? Pak mi ještě poví že jsem blbá učitelka a hysterka, atd a vysměje se mi. Já jsem chodila dlouho k psychologovi, a to je pro něj taky sousto. Jinak nemá žádné přátele a dokáže být velmi milý. Když jsme spolu jedinkrát byli v poradně, pan psycholog mi jasně sdělil, že mám se sebou něco dělat. Ale co s ním? Proč se nelze domluvit, vždyť takhle já odejdu, copak to nechápe? Díky za odpověď.

OTÁZKA (21.9.2011 17:22) Pavel

Dobrý den, chtěl bych poradit se svím příběhem. Jsem ženatý 7 let a máme 2 děti 5 let a 2 roky, manželka je na mateřské. Do nedávna cca 5 měsíců zpět jsem si myslel že je vše v pohodě. Pak jsem si začal všímat zmeny v chování manželky, začala trávit dlouhé hodiny na počítači,no a zjistil jsem že se zamilovala do jiného muže. Následovaly otázky proč, z mé strany potom podezíravé chování (projel jsem jí jednou za čas mobil). to byly první 2 měsíce. Mezitím mě řekla že posledních pár let jsme v krizi, což jsem tak nikdy nevnímal, pravda je že sem předtím trávil hodně času v práci(2 hypoteky). Momentálně to vyvrcholilo tím že už spolu poslední měsíc ani nic intimního z její strany nemáme. Za posledního 1/2 roku jí pomáhám se vším víc jak na 100 procent. Když se zeptám jakt to bude dál, odpověď zní že neví, ale pozoruju postupné zhoršování a odcizování se. Mám ji nechat čas, až do té doby, kdy teda bude vědět co chce? Já odejít nechci mám ji rád, ale je to strašně stresující žít v takovém postupně se horšícím prostředí (děti už to také vnímají).

OTÁZKA (19.9.2011 15:15) Renata V

Dorý den, před nedávnem jsem zistila, že mě manžel podvádí, když to prasklo, on zapíral a do teť zapírá, už se o tom nechci s ním bavit, hrozně mě to vzalo a je to pro mě neuvěřitelně ťežké, sme spolu 13 let a deti nemáme, chodili sme na umělé oplodnení, nezdařilo se, pořád ho miluju, on tvrdí, že mě má pořád dtějne rád jak míval, mám strach o něho přijít. Jak se mám teď po zjištění této, pro mě hrozné situaci chovat?Děkuji za Váš čas a odpověď.

OTÁZKA (11.9.2011 21:13) Alena Otradovcová

Jsem zoufalá. Matky mého manžela je psychopat. Jsem vdaná 34 let, manžel tjedináček. ˇZijeme v rod. domě. Přišla jsem na to pozdě. Je to čím dál horší.

OTÁZKA (23.5.2011 1:33) helena berankova

je porod v 45letech risk mam jiz dve dxery 19 a 18let a posledni byla cisarskym rezem chtela bych jeste dzte je me 44let

OTÁZKA (1.4.2011 19:41) Martina

Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak moc je trestuhodné flirtovat se ženatým mužem, manželem mé kamarádky, Jsem vdaná žena, žijící ve spokojeném manželství 8 let, mající 2 děti. Před pár měsíci mě začal manžel mé kamarádky říkat, jak mi to sluší, zaznamenala jsem pár dlouhých a hlubokých pohledů. Najednou jsem se přistihla, že když se máme s nimi setkat, věnuji oblékání a líčení zvýšenou pozornost. Vyhledávám nyní více příležitostí k setkání a často na něj myslím. Nemám v úmyslu nechat se svést a myslím žen on také ne. Prostě mi dělá dobře jeho přítomnost a nabourává to můj stereotypní život. Je to odsouzeníhodné flirtovat s manželem kamarádky?

OTÁZKA (12.2.2011 11:41) Vlastimila

Milý pane doktore,chtěla bych vás požadat o kozultaci,nebot muj dosti neuvěřitelný příběh se týká postižení celé rodiny,která žila v klidu ještě před 4 lety,než-li jsme zjistili,že dcerka onemocněla psychozou.Pro pomoc v nemoci jsem stála i jako svědek v soudním stání.Jelikož vím,že náhody nejsou,tak jsem správně poslouchal rádio,když jste vzkázal,že tenkdo vás bude potřebovat,najde si vás...... Děkuji vám za vaši laskavost

OTÁZKA (12.1.2011 9:41) Marcela

Dobrý den, zajímal by mne názor odborníka na téma vztahy či manželství s cizinci. Konkrétně tedy na příkladu Čecha a Turkyně? Jaký je Vás názor na tyto "mezinárodní" vztahy..?

OTÁZKA (21.10.2010 21:43) Karel

Jeroným Klimeš má například takové názory, že je lepší pro dítě osiřet, než být po rozvodu rodičů střídavě u mámy a u táty. Od takového člověka si chcete nechat něco radit?

OTÁZKA (24.9.2010 15:34) Klaudie

Dobrý den pane doktore, musím se zeptat.. jsem s přítelem 3 roky, dva roky spolu bydlíme. Tento rok jsme si dokonce pořídili vlastní byt (hypoteka). Krasny byt, rodice ho milujou, je na mne strasne hodny (nekdy az moc) je docela vsimavy. Mame stejny nazor na zivot. ALE.. posledni dobou na sebe mame malo casu, kdyz nekam jdeme je to na můj popud.. ja vymyslim, ja vyrizoavla hypoteku ja chystam vecere a pod. Porad rika ze je strasne uneveny.On nekdy prekvapi, ne ze ne... udela romantickou atmosferu se svickama a sampusem v koupelne a pod.ALE ... tyto prazdniny se mi do cesty zapletl mlady kluk. Je mu 19 a je strasne fajn.. OK.. bydli jinde nez ja.. takze se vidame opravdu malo.. ale kdyz se vidime...rozklepou se me kolena, rozbusi srdce a je to uplne neuveritelne. S pritelem doma to tak neni. Uz ho nevidim tak jako pred tim. Mam chut vse prodat, odstehovat se a zacit novy zivot. ALE.. nebude me to pak mrzet? Myslim ze jsem silna, ze zvladnu tuto situaci a v hlave uz se vidim jinde.. ale neni to ukvapene??dekuji moc za jakoukoli odpoved!! Klaudie

OTÁZKA (28.7.2010 20:39) Opatová Lucie

Dobrý den , potřebovala bych poradit.Je mi 23 let a našla jsem si přítele 31 let.Je po rozvodu 1 a 1/2 roku, má 3 a 1/2 roční holčičku, kterou smí vídatpouze jednou za 14dní. Jeho exmanželka mu dělá jen zle a holčičku proti němu štvou. Vím, že má holčičku hrozně rád, a dal by všechno za to, aby jí mohl mít u sebe a staral se o ní. Vím že v tomhle mi nepomůžete, ale jde mi spíš o to, a tahle věc s tím souvisí, když jsem ho poznala, věděla jsem , že bych k němu mohla cítit něco víc, ale trochu jsem se bála, jsem taková, že se nezamiluju hned. Jenže on si byl od samého začátku se vším tak jistý. Hned chtěl , abych se k němu nastěhovala(jenže bylo to pro mne moc rychlé a tak jsem za ním jen dojížděla), představoval si jak s polu budeme mít děti, pořád říkal jak mně miluje a byl tak šťastný. Potom jsem se zamilovala taky.Když jsem s ním byla naposledy, něco nebylo v pořádku, byl hrozně smutný, odtažitý, pořád mluvil jen o své holčičce, a dokonce ani chuť na sex neměl.Když jsem nebyla trovna s ním, tak mi každý večer volal a pak na jednou ne. Ptala jsem se co se stalo, o on na to, že mu nastaly nějaký problémy s bejvalou manželkou.Víc nic.Uběhl týden a vůbec se neozval. Jela jsem za ním abych zjistila co se děje. Řekl , že neví co to s nim je, ale že chce být sám, že mu po rozvodu nejde udržet žádný vztah, prý se to opakuje, Tohle je prý třetí vztah od rozvodu a vydržel 2měsíce jako ty předtím.Byla jsem v šoku.Taková rána z ničeho nic.Od rozchodu uběhly 3týdny, psala jsem mu, že se mé city k němu nijak nezměnily, že mu chci pomoct, že by si mněl o tom s někým promluvit, když se to opakuje.Přiznal problém, ale řešit to prý bude, až bude mít čas, myslím, že se toho bojí.Když jsem se ho ptala jestli mu chybím, odpověděl, že jo, že je mu smutno beze mně, a že až pojede za dcerou, že se u mně taky zastaví, že mně eád uvidí, Ale vztah že nechce, chce být sám. Chtěla bych mu pomoct, ale nevim jak, miluju ho strašně moc a nechci být bez něho.Prosím co se v tomhle případědádělat?

OTÁZKA (14.7.2010 22:33) Sona

moje kamarádka je po těžkém rozchodu nevím jak jí pomoci. Nic jí nebaví a stále chce být jen s ním

OTÁZKA (21.6.2010 19:52) Pavla Skopalova

Chtěla jsem se zeptat na na zniceho nic častější sex v sedmiletem vztahu. Zajímá mě co platí obecně jestli je to spojene spis s větším klidem, jinou prací atd. nebo neverou děkuji za odpověd

OTÁZKA (18.6.2010 10:59) Marie Terezie

Dobrý den, mám problém s tím, že můj partner nesnese moje chvíle únavy a nečinnosti (pasivity). Já s jeho únavou nemám problém (také je občas a celkem často unavený). Velmi mi to vyčítá a dělá scény. Nazývá to "chvíle slabosti". Jsme spolu přes rok, ale zatím spolu nebydlíme. Zajímalo by mě, co ho k tomu může vést a jak to máme řešit? Já (29 let), on (32 let). Děkuji

OTÁZKA (2.5.2010 18:00) Vlaďka

Vážený p.doktore, jsem 39letá rozvedená matka se 16ti letou dcerou.Finančně si nestojím nejhůře, mám však problémy s bývalým manželem, který mi platí výživné na dceru velmi sporadicky a pokud zaplatí,je to vše,co od něj dcera dostane. Nepřispívá jí na dražší potřeby, prázdniny atd.Ale nestěžujeme si, nějak to zvládáme, i když si příliš vyskakovat nemůžeme. Zhruba před 5 měsíci jsem se seznámila s mužem,se kterým jsem začala chodit.Nežijeme spolu, ale trávíme spolu veškerý volný čas a dcera občas s námi. Je to 42letý, svobodný a bezdětný muž ve velmi slušném postavení, finančně nezávislý.A zde bych se ráda dostala k mé otázce. Mám pocit, že můj partner je jaksi příliš šetrný, nechci říct až lakomý. Jsou situace, kdy se nestydí přijmout ode mě peníze za nějakou společnou platbu, např. jdeme spolu do sauny a já mu na ní přidávám, v zahraničí kupuje lístky na městskou dopravu a nechá si ode mě na ní přidat..Je pravda, že situací, které jsou v jeho režii, je dost (večeře v restauracích, prodloužený víkend na horách.. - já mu však tyto jeho pozornosti kompenzuji tím, že často vařím, zvu ho k sobě domů na obědy nebo večeře a i jinak se chovám jako docela vděčná manželka:-); Na druhou stranu je spousta situací, ze kterých mi zůstává rozum stát (nákup v supermarketu u pokladny si zásadně rozdělujeme na pás každý zvlášť nebo se nestydí si na parkovišti říct o drobné za parkovné). Suroviny na večeři u něj doma nakoupíme napůl, ale já tu večeři uvařím..O nějakých pozornostech v podobě dárků apod. nemluvím - neexistují. Jezdíme společně na výlety a někdy mi připadá, že u čerpací stanice čeká, že mu přidám na benzín..anebo už ho moc pozoruju...Nemyslím, že bych byla nějaká "zlatokopka", která chce mužského vysávat, ale na druhou stranu on ví, jaké řeším finanční problémy, že si přivydělávám ke své stálé výplatě.. Domnívám se špatně, že by se muž (navíc dosti solventní) měl chovat jako grant v každé situaci? Nebo je už jiná doba? Jak to mám vnímat? Děkuji za Vaši odpověď.Vlaďka

OTÁZKA (23.4.2010 20:19) Kristýna Seifertová,Praha,31

Dobrý den pane doktore

OTÁZKA (20.3.2010 12:47) Veronika Kulhanová

Dobrý den, chci se zeptat na radu. Je mi 22 a mám přítele, s kterým jsem střídavě od 15 a poslední 2 roky už spolu bydlíme. Máme ale jeden velký problém, on si stále potají na internetu shání jiné ženy, a teď už i muže (o čemž vždy tvrdil že je to hnus), se kterými chce spát. Mě to samozřejmě vadí a vždy když na to přijdu, tak se strašně pohádáme a on slíbí že už to nikdy neudělá. Naposledy jsem to zjistila v neděli a odešla jsem k mamince. Už mi je ale smutno a vztek mě taky přešel, tak přemýšlím, že se zase vrátím. Všichni z okolí říkají že to pro něj je jen "sport", a že by ve skutečnosti za žádnou nešel. On to tvrdí taky, říká že se mnou chce zůstat už na pořád. A i těm cizím píše má přítelkyni, že hledá jen někoho na sex. Přitom spolu spíme klidně každý den. No nevím co s ním mám dělat, na jednu stranu chápu, že chce spát i s někým jiným, když měl jen mě. Já jsem kluků přece jen měla víc (když jsme spolu zrovna nechodili). Ale na druhou stranu si říkám, proč když se mnou chce zůstat na pořád, dělá tohle. Minulý měsíc mi říkal, že si mě chce vzít a teď tohle. Chjo. Aby mě získal zpět, slíbil, že začneme chodit k nějakému doktorovi. Myslíte, že vůbec má cenu někoho hledat, dá se s tím vůbec něco dělat, je to nemoc a myslí vůbec vážně, když říká, že mě má rád a chce jen mě? Děkuji

OTÁZKA (12.1.2010 20:59) Evelin

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat ohledně jednoho případu. Jeden můj známý se rozešel s přítelkyní a vrátil se zpět ke své bývalé. Jenomže se dozvěděl, že přítelkyně je těhotná, jejich vztah nebyl dobrý a bylo tam spousta neshod. On, ale neví co má dělat a chce se obětovat kvůli dítěti a vrátit se k ní a zkusit to znovu. Myslíte, že je nějaká šance, že by jejich vztah zachránilo dítě?Má se kvůli tomu obětovat?Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (10.1.2010 20:45) Líba

Velká škoda, že končíte, četla jsem Vás moc ráda.

OTÁZKA (4.1.2010 0:28) Anonym

Děkuje moc pane Doktore. Já Vám sice dotaz neposlala, ale vaše příspěvky jsem četla. Krásný závěr a celá poradna. Myslím, že jste všel vždy po jádru věci. Tak mi to z vašich odpovědí připadalo. Děkuji za sebe i ostatní čtenáře. Vzkazy byly psány většiinou v krizi,pstatné a nepodstatné bylo často smícháno dohromady a emoce zveličovaly některé znaky problému,jiné naopak zastiňovaly. Neměl jste to s námi jednoduché. Gratuluji k objevení svého životního nadání. V tomto to nemáme lehké nikdo a vždy mě potěší, pokud někdo ten svůj talen objeví.

OTÁZKA (2.1.2010 9:41) Irena

Před několika lety jsem poznala kluka, který byl zadaný. Přesto přeskočila oboustranná jiskra a vypadalo to, že se rozhodne být se mnou. Ale jeho slečna si ho snažila udržet a povedlo se jí s ním dítě. To mi ale neřekl, jenom se najednou začal chovat bez vysvětlení odtažitě. Nechápala jsem, co se děje. Na mé dotazy odpovídal, že nic, že mě má rád, že mě chce vidět, ale kdykoliv jsme se měli setkat, přišel s nějakou výmluvou a nešlo to. Pravdu mi řekl po čtvrt roce, pár dní před svou svatbou. To už jsem byla úplně na dně. Po pár měsících nás to přesto přitáhlo zpátky k sobě. Tvrdil, že chtěl být se mnou, ale cítil povinnost vůči dítěti. A že se mi to bál říct. Jevil znovu velký zájem se mnou komunikovat, stýkat se, i intimně. Chtěla jsem tomu věřit a dát mu alespoň trochu své lásky, když už nemůžu být s ním - alespoň tak jsem to tehdy cítila. Pak přišlo další nevysvětlené ochlazení. Nečekala jsem, že by mi to zatajil znovu, když věděl, co to se mnou udělalo poprvé, ale udělal to. Po několika měsících se přiznal, že je v tom druhé dítě. Už je to několik měsíců, ale pořád v sobě cítím následky. Nedokáži navázat nový vztah. Nedokáži se otevřít a při prvním náznaku zájmu se uzavírám. Někde uvnitř se moc bojím, že mi ten nový po slibném začátku ublíží. Ztratila jsem důvěru. Navíc se mi to pořád v hlavě vrací. Mám strach z představy, že je někde potkám a nebudu vědět, jak se zachovat. Trápí mě otázka, jestli mě měl opravdu rád a byl pouze zbabělý mi říct pravdu, nebo jestli mě v mé zamilovanosti jenom využil. Jsou chvíle, kdy mám strašnou chuť ho potrestat za to, co mi udělal. Jít za jeho ženou a říct jí, jak roky lhal mě i jí. Aby zaplatil za to, co mi udělal. Ale vím, že je to hloupost, a že bych pak měla výčitky svědomí. Snažím se na to nemyslet, podnikat všemožné aktivity, potkávat nové lidi, zapomenout. Ale nedaří se mi to. Poraďte mi prosím, jak se toho zbavit, jak se s touto zkušeností vyrovnat a jít dál?

OTÁZKA (1.1.2010 22:57) rozloučení

Poradna Jeronýma Klimeše končí.

OTÁZKA (31.12.2009 19:22) Serena

Dobry den, mam problem se seznamovanim. Je mi z 34 let, nejsem nijak zvlast ostychava ani nemam telesne vady, ale uz jsem nekolik let sama. V zivote mi radost rozhodne nechybi, ale presto mam pocit, jako by neco chybelo. Rada bych nekoho potkala a zkusila zalozit rodinu, zda se mi, ze to je dulezita soucas zivota, ale nejak nepotkavam muze, kteri by si prali to same, vlastne uz strasne dlouho jsem nemela nejakeho vazneho napadnika, ktery by padal v uvahu. Hodne lidi se dnes seznamuje na internetu, k cemuz jsem se z ruznych duvodu neuchylila. Jak se seznamit normalne? Mate nejake dobre rady? Dekuji a hodne stesti do noveho roku.

OTÁZKA (30.12.2009 13:28) Petr

Dobry den pane doktore. Chci se Vas zeptat, do jake miry je podle Vas riziko krachu manzelskeho vztahu, kdyz divka, pote co s pritelem chodila temer ctyri roky se pul roku po rozchodu s timto pritelem vda za chlapce, se kterym chodila prave toho pulroku po rozchodu a ktereho predtim neznala... Samozrejme, stalo se to me :-) Moc diky za odpoved. Srdecne zdravi Petr. Vse nejlepsi v Novem roce!

OTÁZKA (29.12.2009 20:04) Katka

Vážený pane Klimeši, nevím jak dál, prosím vás o radu. Mám 5 let milence, je mi 46, jemu je 48 a je svobodný. Nevím, zda-li mám zůstat nebo se rozejít. Máme zvlaštní vztah na který jsem přistoupila, ale začalo mi to vadit. On je velmi pracovně vytížený- vídáme se 1x za měsíc, pouze na sex z jeho strany. Problém je v tom, že když se já, první neozvu, že se sejdeme, tak on to sám neudělá. Kolikrát to i zrušil bez náhradního temínu Byla jsem dost tolerantní a trpělivá,ale teď už né. Chtěla jsem to už ukončit, ale on nechce. Když se sejdeme, je mi s ním moc fajn, je na mne velmi hodný, říká mi, že mě miluje, že by ho to zničilo, kdybych ho opustila. Jsou to ovšem jen postelová slova- činy nikoli. Nikdy se neozve, nikam nechodíme, všechny svátky a dovolenou tráví sám. Když jsem mu nedávno řekla, že by mne to velice potěšilo, kdyby se taky někdy ozval, abych viděla, že mu na mne záleží-řekl mi, že se nedokáže změnit abych ho brala takového jaký je, že pro něj hodně znamenám.To jsem ani po něm nechtěla. Od té doby se chová divně, je dost podrážděný. Trápím se tím, mluvit o tom s ním už nechci. Nevím, jestli se to dá ještě zlepšit nebo to ukončit. Děkuji vám za odpověď a přeji krásné svátky. Katka

OTÁZKA (28.12.2009 21:14) Iva

Dobry den. Chtela bych se zeptat, zda tak jako existuji lide asexualni - tedy bez touhy a potreby sexu, existuji i lide bez citu, tedy bez potreby partnerskeho citoveho zivota. Je mi 26 a nikdy jsem neprozila opravdovy vztah. Mivam kratke znamosti ci pouze postelove znamosti a flirty, ale nedokazu k nikomu citove primknout. Ackoli se snazim, nejde to. Nedokazu se jaksi citove oddat, duverovat, byt s nekym. Mam pocit, ze se mnou neni cosi v poradku, nebo tedy okoli ma tento pocit. Casto od svych znamosti slysim, ze nemam srdce, pritom jsem dle meho nazoru mila, hodna, ale nedokazu se do nich zamilovat. Stejne jako nemam absolutne zadnou potrebu mit potomky, male deti me nerozneznuji. Na partnersky zivot se divam jako na neco, co me zbavi svobody, uvaze k plotne a budu do smrti necim majetkem. Vim, ze to tak nemusi byt, ale tohle mi rika muj vnitrni hlas. Pritom nemam problem se seznamit, spis naopak a sex je pro me hodne dulezity. Jenze mi jaksi nejde prejit z flirtu do vztahu. Vidam se treba s nekolika muzi soucasne a necitim se z toho ani spatne ani nervozne, nijak. O tom zda jsem uplne normalni, jsem zacala premyslet, kdyz se mi stala jedna vec. Jeden muz, ktereho jsem potkala na jedne oslave a se kterym jsem stravila noc, mi rano nechal na stolku u dveri penize. 300 euro. Jenze me to ani nenastvalo ani neurazilo ani neponizilo. proste jsem se uvnitr necitila nijak spatne, ale jaksi vim, ze bych nejspis mela. Jsem jeste normalni? Nebo si mam najit psychologa, ktery by mi rekl, ze za vse muze absence vlastniho otce a nepovedeni nahradni tatinci a ja umela pak nejak zmenit sve chovani?

OTÁZKA (28.12.2009 20:36) Tereza

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na váš názor, zda si myslíte, že je morální, když se žena těsně před třicítkou rozhodne, že si "pořídí" potomka, přestože nemá partnera. Tedy dobrovolně si zvolí cestu svobodné matky samoživitelky, ještě před samotným početím dítěte. Finanční zajištění mám. 2 vážné vztahy za sebou mi nevyšly, na novou známost ne a ne narazit a děti si moc přeju. Já to zvládnu, spíš trochu váhám, zda je to fér k tomu dítěti, protože ideální rodina je samozřejmě ta, která je podporována a chráněna milujícím otcem. Děkuji

OTÁZKA (27.12.2009 8:40) Anonym

Magdalena,vážený pane.Jsem už v důchodovem věku, vdova, ale díky Bohu a své životosprávě jsem docela fit.Také finančně se mám nadstandartně protože žiji skromně.Před rokem jsem se seznámila s vdovcem,který je skoro stejného věku jako já.Je také fit a vypadá moc hezky, že mu žádné baby nedají pokoj.Sestěhovali jsme se spolu do mého prostorného bytu, který je mým osobním vlastnictvím ale já jsem mu řekla ať si ponechá svůj byt ( je v rodinném domě a tak za něj platí )mnimální poplatky) Také ví,že si ho za žádných okolností nevezmu za manžela.Jemu to vyhouje, protože je velmi majetný a vidí, že jsem soběstačná a absolutně nezištná .On u mně trvale bydlí, ale ničím mi na domácnost nepřispívá.Mně na to moje peníze stačí a tak to nechávám na něm a o penězích nemluvíme.O loňských Vánocích jsem mu pod stromeček dala dary kásné a praktické za několik tisíc ale on mi nedal nic.Já sice všechno mám ,ale i maličkost by mne potěšila.Ne jako věc, ale jako důkaz nějakého citu,on tvrdil, že si se svou manželkou dary nedávali,ale všem svým synovcům,švagrovým a neteřím dárky dával.Čekala jsem jak to dopadne letos,on stále že neví jestli má něco kupovat atd podobné výmluvy.Já jsem koupila tajně jenom barevné trenirky,abych měla něco v zásobě.Teď dokonce nemá řidičák a tak já ho vozím všude kam potřebuje svým autem,Takže svým autem jsem s ním jezdila po jeho příbuzných, kterým rozvážel dárky,než jim je dal, tak já čekala venku v autě než přijde a to trvlo i hodinu.Pak přičel náš společný štědrý večer a on mi ndal zase vůbec nic.Přitom mi tvrdí, jak mně miluje, jak je rád, že s ním cestuji(cesty do zahraničí si vždy platím ze svého).Já toho člověka upřímně miluji i když je impotentní,bez toho se mohu obejít.Ale to, jak se ke mně chová právě o Vánocích nemohu nějak překousnout a zajímalo by mne, co vy si jako odborník o tom myslíte.Uvažuji o tom, že se s ním asi rozejdu i když vím, že samota je také zlá.Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (26.12.2009 20:11) Barbora

Dobry den, preji krasne a pohodove svatky. Nevim zda se muzu vubec zeptat. Je mi 32 a jsem svobodna. Ted jsem mela po par letech bratry na vanoce u sebe. Byl to uzasny cas. Po deseti letech uzasne vanoce. Odjeli a mam pocit ze se ubrecim. Nejsem schopna se nejak srovnat. CO s tim?:-(((

OTÁZKA (26.12.2009 0:40) Ema

Dobrý den. Prosím pomožte mi s vysvětlením chování mého bývalého partnera. Známe se 4 roky, asi rok po začátku vztahu jsem otěhotněla a on nejen, že dítě nechtěl, ale navíc to psychicky zvládl ještě hůř než já, takže celá událost byla velmi stresující pro nás pro oba, přestože jsme se velmi milovali. Nakonec jsem šla na potrat, čehož dodnes velmi lituju, přišly deprese, nedostatek sebeúcty atd. Potom už jsme nebyli schopni s přítelem navázat takový vztah, jako dřív, asi půl roku jsem ho nenáviděla, pak jsem ho začala mít postupně znovu ráda, ale přibývaly hádky, výčitky, odloučení..iniciované hlavně z mojí strany, aby přítel udělal NĚCO, mluvil se mnou, řešil, ukázal mi, že mě přesto všechno má rád..bez úspěchu. Místo toho začal chodit do hospod a hodně pít, ignoroval mě. Když jsem navrhla rozchod, přijal to velmi špatně, ale nepokusil se mě nijak zastavit. Ještě nějakou dobu jsme bydleli spolu v bytě, než jsem se odstěhovala a celou tu dobu se ke mně choval jako cizí člověk, kromě občasného sexu. Sotva jsem se odstěhovala, začala nová "úroveň" našeho vztahu. Začala jsem mu chybět a on mě začal vyhledávat, ale jen do té doby, než jsem kývla na to, že mu dám novou šanci. Pak jsme spolu strávili pár týdnů/dní a opět se začal chovat velmi odměřeně, jako by neměl chuť s mnou vůbec být. Opět následovaly hádky, mé výčitky. Celý cyklus se zkrátil, dnes když se mu týden neozvu, tak je z toho nešťastný, strávíme spolu večer plný emocí, mluvíme o společném životě a jak založíme rodinu a druhý den dostane strach a všechno si to rozmyslí. Už mám pocit, že mě to snad přestává i zraňovat..ale pořád o něj stojím a mám ho moc ráda. Vím, že jsem v minulosti udělala spoustu chyb, ale nezdá se, že by se mi dařilo je napravit. Nevěří si, má strach, že to zase nevyjde, nechce mi znovu ublížit. Sám není schopen identifikovat, co je příčinou. Já si nechci znovu nechat ubližovat. Má smysl dělat ještě něco pro záchranu našeho vztahu a případně co, anebo máme zůstat jen přáteli? Děkuju vám.

OTÁZKA (25.12.2009 18:15) pruban

Pane doktore, jak se diváte na to, zda žena po šedesátce smí nebo může :-) ještě uvažovat o tom začít tzv. jiný život? zkrátka a dobře, jestli společensky založená, ale díky vlastní invaliditě velmi osaměle žijící žena má ještě "nárok" reálně zvážit eventuelní vztah s mužem? nebo je lepší se na všechno vykašlat a dožít sice v klidu bez emocí i případných konfliktů, ale sama nebo zkusit nějaké seznámení? Děkuji za reakci a přeji krásné svátky!

OTÁZKA (22.12.2009 13:48) Marie

Hezký vánoční čas. Pane doktore, nezdá se Vám, že je poněkud předčasné upozorňovat teď na Váš on-line rozhovor, který bude začínat 7.8.3000 v 13 hod. /viz text pod fotografií/? Myslíte, že to do té doby nezapomenem? Přeji hodně šťastných chvil a klid v duši.

OTÁZKA (22.12.2009 11:35) Pavel Novák

Je mi 31, partnerce(33),jsme spolu asi 3 roky,máme 1 dceru. Partnerka předtím chodila 11 let se svým "bývalým", děti neměli. S partnerkou jsme si prošli období kdy ona byla nespokojená a neuměli jsme si to vyříkat. Začala se tedy vracet k svému bývalému,říká, že to začalo občas nějakým výletem a že měla dojem,že chce být s ním a se mnou se rozejít a skončilo to nevěrou,kdy prý až v té době zjistila,že přeci jen nechce být s bývalým ale chce být se mnou. Ale sama mi to neřekla, měl jsem určité podezření a bohužel jsem šel ženě jednou naproti když to nečekala a bývalý ji doprovázel. Chtěl jsem po té vědět co se stalo, říci mi to nechtěla,ale nakonec jsme si to snad vše vyříkali. Výsledek je ten, že žena tvrdí,že chce být se mnou,já ji taky ztratit nechi(?), no a zřejmě uhodnete moje pocity: -někdy ji chci a věřím že to bude OK,nemyslím na to co bylo -někdy ve mě něco křičí, že už ji nechci,hm asi to bude každý den -nevím jestli ji můžu věřit, vždy když jsou věci celkem OK vzpomenu si třeba na to jak mi lhala a vše jde do háje -někdy si říkám, že si to nezaslouží abych ji to odpustil, že nechci žít s těmito pocity, že už to nikdy nebude jako dřív a chci raději začít znova sám, když si to představím, je to celkem příjemné,jen mám pocit že bych stejně chtěl mít ženu a dceru blízko sebe, třeba vedle v bytě. -chybí mi ten ideál, té úžasné jedinečné,bezchybné ženy co jsem si dříve vytvořil, nevěřím, že se může vrátit zpět, jedině jako sebeklam -nejsme manželé, ale o svatbě sem uvažoval,dneska mám pocit,že si ji vzít nechci Ženě o svých pocitech říkám, ale je už toho až příliš, ona už na ty věci asi ani nemyslí,ale tím,že já vlastně furt nevím (vlastně říkám že ji chci, ale někdy se na ní "nemůžu ani podívat", tak i ona má někdy pocit, že ji vlastně nechci,jen si s tím neumím poradit. Tak se možná obávám i toho, že než se dám dopořádku, řekne mi, že už mě nechce. Možná se i bojím toho, že láska zmizí a budu ji muset říci,že to nezvládám a že už ji nechci. Dík [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (19.12.2009 7:50) Pavel Rak

Zajímalo by mě, v čem je příčina malosti českého národa. Dnes jsem se dočetl, že lidem vadí, že společnost Google ukazuje ulice českých měst, na ulicích jsou vidět auta, lidem vadí, že byly čitelné poznávací značky a obličeje lidí byly rozeznatelné. Google musel značky a obličeje lidí rozostřit. Když se někdo courá s milenkou po ulici a pak mu vadí, že to někdo vyfotografoval - může se ohánět ochranou osobních údajů? Boháči si zase stěžují, že jsou čitelné jmenovky u jejich zvonků - když jdu ale po ulici, tak si ty zvonky mohu přečíst a dívat se na ně jak dlouho chci. Nevidím v tom žádný rozdíl. Nebo se naše ustrašenost za chvíli projeví tím, že budeme muset chodit po ulici se šátkem na očích? Když někomu vadí, že je bohatý, tak ať se s tím tak nechlubí nebo to rozdá na charitu. Omlouvám se, nevím jak svoji otázku vlastně formulovat, je to něco o českém zápecnictví a závisti a omezenosti. Když tak to hoďte do koše, chtěl jsem se jen s někým podělit o smutný pohled na nás.

OTÁZKA (17.12.2009 0:37) Tereza

Dobrý den, pane Klimeši. Je mi 21 let a řeším si vztah se svým přítelem (20), jsme spolu 1,5 roku. Problém je v tom, že se cítím ve vztahu nešťastná, jsem z něj vyčerpaná. Navenek vypadá všechno v pořádku, vycházíme spolu dobře, máme plány do budoucna, mluvíme o pocitech atd. Jenže...mám teď obavu, jestli můj přítel dokáže milovat. Nejen mě, ale i další tvory, život, sebe. On mi říká, že mu hodně dávám, že jsem jeho zpověníkem a jeho životní jistotou. Teprve nedávno mi došlo, že to vlastně vůbec nejde, abych já byla základním kamenem, konstantou jeho života. Že je možné, že neumí být sám se sebou, a proto mne tak moc potřebuje. Že to vlastně není láska. Bojím se toho, protože jsem tomu donedávna věřila, jenom jsem si některé pocity nepřipouštěla ("přece nemůžu mít všechno"). Postupně se ale začaly objevovat signály-jako neuspokojivý sex (nebo nechuť), nedokážu mu už dlouho říct, že ho miluju, občas se cítím jako spíš jako matka, než jako partnerka, vyčerpanost, ne-radost, chvílemi i pocity agrese. Měla jsem nedávno takovou imaginaci při jedné relaxační hodině-ten člověk, co relaxaci vedl, mluvil o blahu a štěstí a já se těšila, že si ty pocity užiju a už jsem viděla krásné kytičky, jak na mne padají seshora, když ležím na zádech, když ale dopadaly, nedotkly se mě, ale dopadly na skleněnou průhlednou "rakev", o níž jsem do té doby nevěděla. Vidím to štěstí, ale nedotýká se mě, je iluzivní. Velmi přesně to ilustruje moje současné pocity. Momentálně nevidím jiné východisko než vztah ukončit. Přítele si vážím. Mám teď pocit, že tím, že se s ním rozejdu, mu můžu dát víc pro jeho životní cestu, než když s ním budu ve vztahu bez lásky. Věřím, že až překoná fázi vzteku, obviňování a nenávisti, třeba se dostane sám k sobě a do dalšího vztahu bude moci nabídnout opravdovou lásku. Vás bych se chtěla zeptat, jestli vidíte jiné východisko z této situace, nebo jestli vidíte nějakou podstatnou věc, kterou já můžu nevidět. Děkuju moc, přeju Vám pokojné a radostné svátky.

OTÁZKA (16.12.2009 23:42) Marek Š.

Dobrý den potřeboval bych poradit jak získat zpět důvěru bývalé přítelkyně.Dostal jsem se do finančních problémů a ji jsem nic neřekl a když se mě na to ptala tak jsem to popíral a po půl roce se to dověděla od někoho jiného a odešla a teď mi nevěří vůbec v ničem.Jak mám získat její důvěru zpět?Děkuji

OTÁZKA (15.12.2009 12:39) Lena

Vážený pane doktore, koupila jsem si Vaši knihu Partneři a rozchody a snažila jsem se udělat si ve své situaci sama trochu jasno. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, protože jsem za iniciátora rozchodu považovala sebe (já jsem se odstěhovala pryč). Při čtení knihy jsem ale pochopila, že jsem vlastně obránce vztahu, protože k odchodu jsem byla de facto donucená manželovým bezcharakterním chováním. On mě nedokázal opustit, protože mu patrně velmi záleží na vybudované image. Opuštěním nemocné manželky by v očích svého okolí klesl. Co se dělo u nás za zavřenými dveřmi, však nikdo vědět nemohl. Navenek se choval stále dobře, takže můj odchod všechny zaskočil. V posledním roce byly alfou i omegou jeho zájmu peníze, takže určitě mu jde také o majetek. Vydělal na něj sám, protože můj učitelský plat byl v porovnání s jeho spíš jen kapesným a několik let jsem v invalidním důchodu. Takže může mít pocit, že nemám na nic nárok. Teď po více než čtvrt roce od rozluky (viděli jsme se dvakrát) se už tajemství o jeho mladičké milence tak nějak samo veřejně provalilo. Nyní nás (mě a dceru) manžel překvapivě pozval na Vánoce „domů“, abychom strávili svátky společně. Mám podezření, že to je jen představení pro lidi, protože zmínil: „To budou burani čumět, až tě uvidí na Vánoce doma.“ (Nechápu, že když se o lidech vyjadřuje tak opovržlivě, proč mu na jejich mínění tolik záleží.) Dcera si společné svátky přeje. Překvapilo mě to, protože se k ní nadále chová, jemně řečeno, velice nehezky. Vídají se 2x měsíčně o víkendech. Tuším, že bych nabídku měla odmítnout, ale zároveň mě válcují přitažlivé síly…uvnitř si přeji strávit svátky v rodinném kruhu. Ovšem to, po čem toužím, je vlastně obraz naší rodiny, tak jak fungovala před tím, než si pořídil milenku. Z blížících se Vánoc mám tedy strach. Nevím si rady. Proto znovu píši na Vaši poradnu. Mějte hezké Vánoce a přeji Vám hodně zdraví a pokoje.

OTÁZKA (15.12.2009 11:59) Josef

Vážený pane doktore, jakým způsobem může člověk ovládat své touhy a myšlenky na nevěru v době delšího odloučení s partnerkou (pracovní vytížení v zahraničí).

OTÁZKA (15.12.2009 9:45) Věra

Pane doktore, nezlobte se, ale jak tak čtu Vaše rady, které tady dáváte ženám, tak se mi zdá, že nijak neberete na vědomí jejich trápení a bolest. Dáváte jim rady, jak usnadnit život jejich partnerům. Vím, že máte dost fanoušků a zřejmě mnoho lidí má pocit, že jste jim pomohl, ale já Vás za sebe prosím o hlubší reflexi. Děkuji.

OTÁZKA (14.12.2009 23:37) Daniel

Dobry den. Rodina meho kamarada ma problemy s nejstarsim synem (32 let). Ten bere leky na chemickou nerovnovahu, ale kdyz je prestane brat, tak se jeho stav zhorsuje. Jeho psychika je docela labilni, take je agresivni - ma tendenci vyvolavat rvacky se svym otcem a mladsim braterm (30). Rodina si s nim nevi rady, protoze po kratkodobych hospitalizacich se vrati, na chvili je klid, a cyklus se zacne opakovat. Mel byste radu, co delat s takovym clovekem, ktery je v podstate na obtiz, protoze nedokaze prijmout odpovednost za svou budoucnost a rodina ma pocit, ze je terorizovana a nevi si rady?

OTÁZKA (13.12.2009 14:15) Radek

Mám strašnou alergii na naše parlamentní politiky a jejich lži a apolitické a mafiánské chování. Co s tím mám dělat.

OTÁZKA (11.12.2009 22:47) Jana

Mám velmi spokojené manželství s třemi syny. Jedním z mého nepovedeného předchozího manželství (13 let), s druhým z jeho manželového nepovedeného manželství (24 let - nežije s námi) a naším společným 3 letým velmi hyperaktivním synem. Manžel je workoholik a perfekcionista v jedné osobě. Náš vztah není ani po letech všední. Bohužel je dle mého názoru manžel velmi výrazně stresován z množství práce v soukromé, velmi dobře prosperující firmě. Projevuje se to tím, že v čase návratu ze zaměstnání mám dojem, jako kdyby měl promile alkoholu a rozšířenými zorničkami. Je stále unaven, špatně spí, o ostatním ani nemluvě. Nevím, jak mu vysvětlit, že by se měl léčit. Poraďte prosím, jak nejlépe vyřešit problém. Zkoušela jsem to vysvětlením i po zlém, ale výsledek je velmi krátkodobý. Manžel kdysi velmi sportoval. Myslíte, že dávky "hormonu štěstí" by mohly být vysvobozením z tohoto stavu? Někdy se v tomto stavu stává agresivním vůči mému synovi z manželství a to je v odobí puberty velmi tenký led. Stále mu to nemohu vysvětlit. Děkuji za odpověď....

OTÁZKA (11.12.2009 16:19) Jindra

Pane Klimeš, chtěla jsem vám moc poděkovat. I za to, že odpovídáte na dotazy třeba po půl roce. Přečetla jsem si odpověď shodou okolností po roce od položení otázky, a skoro bych řekla - zachránila vztah. Kdyby tak vždycky u mě někdo stál, když se začnu "nafrňovat" a usmál se, čas dnešní problémy zmenší, tak proč jim dovolíš, aby ti díky představám zkazily vše... Pro každého je jeho dotaz důležitý, i když se někomu jinému zdá banální. Děkuji, že nám dáváte váš čas.

OTÁZKA (10.12.2009 22:11) Květoslava

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, co mám dělat. Jsem vdaná 17 let a mám dvě děti, ale manžel mě nechce.Když se tak podívám zpátky, problémy se sexem máme už dlouho, hrozně mě to trápí. Milovala jsem sex, jsem asi poměrně vášnivá, ale milování jednou, dvakrát do měsíce mi nevyhovuje. Prosila jsem ho, zkoušela se nějak domluvit, ale mockrát mě odmítnul. Když jen čekám, až si začne sám, tak to je tak snad jednou za měsíc, někdy ani to ne. Jednu dobu to bylo tak, jako by byl sex odměnou za mé dobré chování, ať už to bylo jakkoliv, cítila jsem se ponížená. Manžel stále tvrdí, že on je bez chyby, že za všechno můžu jen já. Strašně se snažím, aby mi bylo jedno, že mě nechce, ale nedaří se mi to.Vyzkoušela jsem nové prádlo, vůně, svádět ho, ale po odmítnutí mi bylo ještě hůř, cítila jsem se hrozně. V poslední době jsem dokonce, když už k něčemu konečně došlo, pak stejně měla tak hrozný pocit, že jsem polykala slzy a byla stejně nešťastná. Je to, jako by mi udělal ránu a ta se vždy otevřela a zase začala být citlivá. Nevím už co s tím, nejsem přece tak stará a potřebovala bych lásku. Nejsem asi moc typ na nevěry, jinak bych si už dávno někoho našla. Bojím se, když dojde k tomu, že mě zase odmítne a já mu řeknu, že mě to mrzí, je zuřivý a plný agresivity. Ale bohužel mám pocit, že mu snad dělá dobře, že mě tak ovládá - nedokázala jsem ještě, aby mi to bylo úplně jedno. Moc jsem ho milovala, ale teď se snažím nic necítit, protože to hrozně bolí. Přemýšlel jsem o tom, že má třeba problémy s erekcí, ale není tomu tak. V tomto směru nemá vážnější problémy. Jediné, s čím problém má, jsou hemoroidy. Už opravdu nevím, co s tím, nechce se mi v mém věku ještě na tutu stránku života úplně rezignovat. Když mi nedávno jeden cízí muž řekl, že se mu líbím a klidně by si dal říci, jen mi vyhrkly slzy. Děkuji za Vaši radu. Květoslava

OTÁZKA (10.12.2009 20:07) Venkovan

Rád bych se zeptal, zda psycholog je schopen určit sociol. IQ 2/Zdá se, že obecně stanovené IQ nemá pro praktický život význam / Kromě snad výkoných letců, důstojníků kriminálky a pod. povolání.

OTÁZKA (10.12.2009 13:34) Marika,20

Dobrý den, chtěla bych pochopit chování svého otce jehož chování mě dovedlo k razantnímu rozhodnutí nestýkat se s ním. Když ještě moji rodiče žili spolu dělal si hadr na špínu z mojí matky. Baví ho ubližovat ostatním. Mojí matce vyprávěl každou nevěru do detailů a smál se jí, že je nula i když to nebyla pravda. Mě zbožňoval až do mých 14 let, kdy si našel přítelkyni ( Ukrajinku) bez vlastního názoru starší o 10 let než já. Je to ten typ ženské, která udělá mnoho povyku jen proto, že se jí zlomil nehet. On ji ochrańuje dává jí na první místo a ke mě se začal chovat jako k mojí matce. Neustálé ponižování, neobjektivní kritika, urážky, ..to se nedalo snést. Loni v červenci jsme spolu byli na dovolené a nechápu proč si mě tam sebou vzal neustále mě tam ponižoval kritizoval, kdy to došlo tak daleko, že jsem ho vyřvala a následně jsem na letišti okamžitě zdrhla. On se mi také neozval. Potom to zkusil s tím, že nechápe, proč se s ním nebavím. I když mu to vysvětlím osobně nebo mu to napíšu na papír pořád je jedinný, kdo to nechápe..nedávno se ozval jen proto aby mi řekl, že jsem k ničemu a že to stejně nikam nedotáhnu a ještě za ním polezu. Někde v hlouby duše vím, že mě má rád ale nevím proč si najde vždy jednu oběť, které ubližuje. Potřebuje to k životu. Není schopný dávat najevo city jako například jeho matka, kterou jsem nikdy neviděla uronit slzu ani na pohřbu jejího manžela.. Co působí takové chování? Nevíte? Přemýšlela jsem, že bych ten vztah ještě přeci jen zachránila a zašla s ním do nějaké poradny kam by jsme pravidelně chodili aby mu také něco vysvětlil odborník. Jenže jak ho znám on by do ničeho takového nešel, protože bych ho tím označila za psychopata. Nevím co dělat jestli najít způsob jak ho dotáhnout do poradny nebo se s ním raději nescházet..

OTÁZKA (10.12.2009 13:10) Klára

Dobrý den, nevíte na jakých místech se vyskytují muži, kterým nejde jen o sex?Nebo nějaký psychologický profil muže, který uvažuje trošku jinak? Vím, že je to strašně divná otázka, ale v dnešní době už jsem zoufalá. Se svým vzhledem problém nemám spíše naopak a co se týče hovorů dokážu si získat hodně lidí. Chtěla bych vědět proč jsem sama. Já narozdíl od jiných lidí v mém věku ( 24) chci někoho na vážný vztah, ale pořád nemohu někoho najít. Nepotkala jsem nikoho kdo by mě pozval na kafe a nemyslel tím co má dole. Mám kamarádky, které jsou o 10 let starší a jsou na tom psychicky špatně, protože chtějí rodinu, zázemí a já se bojim toho dne, kdy na tom budu úplně stejně..Nejspíš by jste mě musel poznat osobně, aby jste mi mohl poradit co je na mě špatného, ale myslím, že s podobnými problémy v dnešní době se setkáváte často. Už ani nevím jestli je správné, že na sobě pracuji jak po fyzické stránce či motivační k mému duševnu příjde mi to občas marné, že se možná ženu až moc a v dnešní době to nikdo neocení.

OTÁZKA (8.12.2009 20:10) Petra 20

Dobrý večer chtěle jsem se zeptat?Můj přítel při milování občas brzy vyvrcholí a mě neuspokojí.Poradíte mi jestli se to dá nějak ovlivnit??Předem děkuji za odpověd.

OTÁZKA (8.12.2009 19:06) Lenka

Dobrý den, Ráda sleduju Vaši poradnu a všimla jsem si, že jste věřící.Nevím, k jaké konfesi se hlásíte, ale já mám neskutečný zážitek s katolíky.Chodila jsem s mým přítelem rok. Hned po 5 týdnech se mě ptal, jestli bych si ho vzala, že jsem ta pravá.Tenkrát jsem byla vyděšená, kývla jsem na to až po třičtvtě roce.Jeho rodičům jsem se moc líbila.Zarazilo mě, že ač věřící, neustále někoho pomlouvali, nikdo se nemodlil k Bohu tak jako oni, nikdo neměl tak slušné manželství.Můj partner žil v přesvědčení, že na všechny je třeba dát si pozor, že lidi jsou špatný, na ženský měl smůlu, atd.Určovali kdo a jak má žít, vzorem byli oni,hned po Svaté rodině.Cítila jsem se v ohromném stresu.Partner mi říkal, že rodiče jsou zkrátka takoví, že je tak musím brát.Ale mě nikdo brát nemusel,já se měla přizpůsobit.Začali jsme se s part.hádat.Jednou jsem řekla že na svět se nelze dívat černobíle a jeho matka mi začala vykat a přecházet na druhou stranu ulice když mě potkala.S partnerem jsme se odcizili a nakonec nás maminka „rozešla“.Jak jsem dodatečně pochopila, to že si mě chtěl vzít bylo proto, že maminka řekla,že se jí líbím, a rozešel se taky na popud maminky, protože se „nehodím pro život ve víře“.Nato jsem se začala dozvídat informace o jejich skutečném životě a nestačila jsem se divit.I několik mých známých má s katolíky podobné zkušenosti.Už je to rok a přesto mám občas bodavé vzpomínky jak se mnou tihle „ctnostní“ lidé zatočili – vše pod pláštíkem víry a rodinné soudržnosti.Musím říct, že se to pořád vrací, i když jsem na tom líp než moje předchůdkyně,ta skončila na psychiatrii.Možná si myslíte, že nejde o to, že byli katolíci,že jde vždy o lidi.Vtipné je, že jsem po nějaké době potkala nového přítele, taky katolíka, z úplně stejné rodiny s jedním rozdílem – nestojí při mamince, ale při mně.Když jsem mu vše řekla, ujistil mě, že takových „věřících“ jsou plné kostely, a že dar víry nemá každý, a ti, co jsou každou neděli naložení v kostele, nejméně.Co Vy na to?

OTÁZKA (8.12.2009 9:40) Nela

Dobrý den, ráda bych věděla báš názor namou situaci. jsem 5 let vdaná, máme dvě děti. Bohužel svou zvědavostí jsem se dostala k informacím, které jsem neměla vubec číst. Píše své bvalé přítelkyni, že jí má stále rád a vyznává jí, že se svým životem není vubec spokojený, ke mě nemá žádné city, že vše vyprchalo , a že zustava se mnou jen kvuli dětem, kdyby to všechno mohl vrátit, tak by si přál aby ty děti měl s ní... Ranilo mě to hluboce, přiznala jsem se mu že jsem tohle četla, nijak se nezlobil, jen řekl, že nemám být zvědavá, neřekl, že je to pravda, jen to že aby nestála řeč tak to tam napsal, žádné vysvětlení ani omluva, určitě je to pravda, protože se k tomu nechce vyjadřovat, ani se nijak nebrání...nevím co mám dělat, jestli to nechat plavat a jít dál...

OTÁZKA (8.12.2009 8:16) jan

Dobry den, Zajimal by me vas nazor na tento clanek, dekuji: http://ona.idnes.cz/na-lasku-po-ctyricitce-mame-pravo-i-kdyz-je-doma-manzel-a-deti-pri-/ona_vztahy.asp?c=A091207_144514_ona_vztahy_jup

OTÁZKA (7.12.2009 12:51) marie

mám tříletou vnučku, která zásadně neposlouchá,když trváme na požadavku např. umýt ruce před jídlem po wc, nebo vypnout televizi prostě cokoliv řekne ne a začne se vztekat. ve školce strká do dětí. jsme z toho neštastní, jinak je velmi bystrá, všechno rychle chápe ,chodí do angličtiny, která ji dobře jde. prosím vás, kde jsme udělalí chybu. děkuji za radu.

OTÁZKA (7.12.2009 12:50) marie

OTÁZKA (7.12.2009 12:44) marie

OTÁZKA (6.12.2009 7:24) Lenka

Milý pane doktore, ráda se probírám Vaší poradnou s trefnými postřehy. Zaujala mě Vaše říjnová odpověď Marcele, která má knedlíky na talíři, omáčku u sousedů a příbor v záhoně. Sama jsem donedávna prožívala něco velmi podobného, do chvíle, než se sousedovic omáčka naštvala, že na mě nebude čekat, až ji přijdu jednou za týden milostivě sníst, a nechala se radši pravidelně konzumovat někým jiným, což racionálně vzato, udělala dobře. Chtěla bych Vás poprosit, jesti byste mohl být ve své radě o sanaci mrtvého manželství trochu konkrétnější, případně mohl připsat odkaz na nějakou pomoc. Vrátila jsem se teď zpět vnitřně k manželovi (manželství trvá 25 let), ale křísit mrtvoly se mi vůbec nedaří. Děkuji za odpověď. S úctou, Lenka

OTÁZKA (5.12.2009 12:03) Marie

Pane Klimeši, kdy je vhodné pro vztah- čistě teoreticky mít první dítě za těchto podmínek: tři roky chození (bez společného bydlení), svatba, rok manželství bez problémů. Chápu, že to je to individuální a samozřejmě to záleží na mnoha různých faktorech, ale přesto by mě Váš názor zajímal...Díky.

OTÁZKA (5.12.2009 3:48) Adam Jan U

Dobrý ránko. Zajímalo by mne, zda existují nějaké statistiky,studie nadprůměrně inteligentních lidí, z hlediska jejich víry.Tedy spíše, jestli je třeba u ,,chytráků´´:) větší výskyt ateistů nebo naopak a jestli jste se Vy sám někdy zaobíral podobnými myšlenkami? Z mé zvědavosti a neznalosti klíčí myšlenky jako: věřil Einstein, Mozart, Da Vinci v boha a nebo to byli totální materialisté, jak si člověk, který mne inteligenčně přesahuje představuje takové věci?.......možná jsem to přehnal,ale jak si na to odpovídáte VY? Váš fanda

OTÁZKA (5.12.2009 0:24) JonášII.

Dobrý den, pane doktore,před více než 2 lety jsem se seznámil s dívkou pomocí internetu.Dokud jsme si posílali e-maily a dárečky,byl vše v pořádku,vztah byl skvělý.Teď jsme však spolu 2 roky v podstatě denně a stále se objevuje 1 problém.Přítelkyně je z malé vesničky ze Slovenska a přišla za mnou do Prahy,kde se jí vůbec nelíbí.Stále dokola se objevují stejné motivy našich "dohadů" - Praha je špatná,jsou tu špatní lidé,kteří jsou líní,protože jen sedí za počítačem a po práci chodí po kavárnách a restauracích a fyzicky nepracují.V Praze prý není příroda,vše je "umělé".Až v průběhu našeho soužití jsem zjistil,jak jsme odlišní,v podstatě v jakékoliv oblasti (koníčky,oblíbené činnosti,názory) jen těžko hledáme společné body.Já jsem zvyklý na město,ona na vesnici a přírodu,já rád chodím mezi lidi,ona potřebuje jen nejbližší rodinu.Navíc mi stále vyčítá,že ona už učinila oběť,protože přišla za mnou do Prahy,zkusila to tu a zjistila,že to není ono-a teď je řada na mě,abych to zkusil na Slovensku na vesnici.Mám pocit,že cokoliv udělám,je špatně.V průběhu našeho vztahu jsem zpozoroval velké změny-dříve jsem měl poměrně hodně přátel a aktivit,dnes chodím jen do práce a domů,kde většinu času trávíme u internetu.Pocházím z malého města na západě Čech-dříve jsem domů jezdíval 2xměsíčně,teď jsem rád,když se tam dostanu 1x za 2 měsíce.Když se nakonec domluvíme,odpoví mi,abych jel sám,že nerada cestuje.Ale když máme jet "domů" na Slovensko,partnerka chce,abych jel s sebou,i když to znamená dojet v sobotu brzo ráno a vrátit se brzo ráno v pondělí a poté jít do práce.Když navrhnu,že bychom mohli někam vyrazit a třeba se seznámit,je mi odpovědí,že mezi líné Pražáky přeci nepůjdeme a stejně se všude musí jezdit daleko a dlouho.Už jednou jsme se málem rozešli,ale pak se vše zase urovnalo.Když se chci někam vypravit sám,partnerka mě přemlouvá,zda tam opravdu musím,ať jsem raději s ní.Pak ale opět trávíme čas tím,že většinou sledujeme do omrzení filmy na videu.

OTÁZKA (4.12.2009 23:09) pepan

dobrý den.chodil jsem s pritelkyni asi 2 roky.zjistil jsem ze mne podvedla a to jeste s mym kamaradem. jiz drive jsem si na par zbytecnostech overil ze dokaze lhat jak kdyz tiskne a prisahat na cokoliv.kdyz ji vsak lhani logicky vyvratim prohlednutim der v jejim vykladu,prizna vinu a rozbreci se.samozrejme ze neveru zaprela a lhala dal,ja ji vsak neverim.ja ji moc miluji ale vubec ji neverim,hlavou mi bezi podezreni z nevery i kdyz jde nakoupit.nekdy mam chut ji neco udelat.dokonce jsem ji jednou dal facku a to jsem nikdy pred tim neudelal.muj problem je ze ji nenavidim ale pri tom bych si zivot bez ni nedokazal predstavit.jsem ja moc agresivni nebo je ona chronicka lharka....bojim se ze pokud zase neco podobneho zjistim,neudrzim se.je to pro mne strasne ponizujici.

OTÁZKA (4.12.2009 0:02) MICHAL

MASAKROVAT LŮIDI NA DÁLKU RADAMI JE BRUTALITA, NA DÁLKU ORDINOVAT NEJDE A ZTEJMÉNA V ROZVINUTÉÍM SVĚTĚ TOHO LIDI MAJÍ SPOLEČNÉHO ČÍM DÁL TÍM MÉNĚ, NEJSME UŽ BEDUINI SVÁZANÍ PŘEŽITÍM MINIMALISMEM ŽIVOTA PRO VŠECHNY VYMEZENÝM, PŘÍČONY A ZMĚNY MOHOU BÝT PŘEČASTO OPAČNÉ, STEJNĚ TAK RÁDOBYVĚDECKÉ VYŘEŠENÍ GLOBÁLNÍ, KONEČNĚ ANI TEN SVĚT SE UŽ NEOTEPLUJE, JEN SE MĚNÍ.....KDYŽ UŽ PUBLIKOVAT, TAK JAKO VTIP NEBO PORNO, ABY TO SNAD NĚKDO NEVZAL MOC VÁŽNĚ..JAK DĚLAT SUPERVIZI NA RADY TEXTEM, KDYŽ MUŽ PŘIROZENĚ TÍHNE NIČIT SVAZKY KONKURENČNÍ?KDE TO NACVIČIT?TO JEN, ABY ŘEČ NESTÁLA ALIDOVKY NEZBANKROTOVALY

OTÁZKA (3.12.2009 23:02) Rachel

Vazeny pane doktore. Pote, co se nam po sesti letech manzelstvi a sedmi vztahu narodila dcera, manzel se ocitl v osobni krizi. Studuje, pracuje, nema volne dny a ja byla na dite tudiz hodne sama. Jeho vztah s dcerou, ktere jsou nyni skoro dva roky, je dobry, miluje ji, ale naznacuje, ze uz pro nej neni jedinou prioritou. Pred tremi mesici zabredl do emocionalniho vztahu s jinou zenou, kterou predtim videl jen parkrat v zivote a zadny fyzicky vztah spolu nemeli. Ona zije v zahranici, ale presto ve vztahu oba pokracuji a pokracovat hodlaji. Nyni se manzel chce odstehovat od nas a taky naplanoval cestu za svou "milenkou", pry na par dni, aby videl, jestli by to mohlo fungovat. Pry nevi, jestli se mnou chce byt, protoze ja jsem mu po narozeni ditete nedavala tolik citu, kolik potreboval. Rozchazet se uplne jeste ale nerozhodl. Myslite, ze nas vztah ma jeste sanci? Ja doufam, ze ma a rozhodne to zatim nevzdavam, doufam, ze jeho okouzleni onou osobou pomine...Jake chovani z me strany by v tuto chvili melo nejvetsi smysl? Dekuji za odpoved.

OTÁZKA (3.12.2009 1:39) dana_woersdoerfer@web.de

Dobry den pane doktore, psala jsem vam cca pred 3 tydny a doposud jsem nedostala na muj mail odpoved. Budte tak laskav a ucinte prosim v dohledne dobe, moc se trapim. Rozhodne to neni midlife-crises. Dekuji D. Wörsdörfer

OTÁZKA (2.12.2009 23:13) Zuzana

Vážený pane doktore, mým problémem jsou fantazijní "milenci". Je mi 30 let, vdávala jsem se po 5ti leté známosti, s manželem jsme spolu chodili od mých 16ti let. V 19ti jsem se "šíleně" zamilovala do jednoho kněze, velice mne to trápilo, ale nikdy jsem kvůli tomu nezamýšlela přítele-manžela opustit, rozlišovala jsem mezi láskou k manželovi a zamilovaností - spíše než do toho kněze do svých představ o něm. Tohle trýznění trvalo 4 roky. Pak jsem měla 2 roky pokoj, myslela jsem, že nadobro, ale opět jsem se zamilovala - do svého švagra. Bylo to o to horší, že jsem si s ním dost rozuměla, jevil se mi citlivější než můj muž, také mne sexuálně přitahoval. Začala jsem snít o tom, že manžel umře(to proto, že rozvod pro mne nepřipadá v úvahu a přiznejme si, místo zatracování by mne akorát všichni litovali) a já začnu chodit se švagrem. Přitom si myslím, že žít s ním by se mi nelíbilo, je dost nevyrovnaný a nezralý. Poslední dobou začala moje vášeň vůči němu ochabovat, jednak už jsou to opět 4 roky :), jednak mne několikrát zklamal svou nespolehlivostí. Nikdo to neví, rozvést se neplánuji, jsem rozhodnuta pracovat na vztahu s manželem, ačkoli představa tohoto svazku nadosmrti mne netěší... Ale už kvůli našim třem dětem, manželovi a vůbec celému okolí, nechtěla bych jim nikdy ublížit. Myšlenky na nějakou tu romantiku se švagrem se mi občas vrací, ale to, kvůli čemu Vám píšu, je hlavně moje obava, že se to bude zase opakovat, s nějakým dalším namanuvším se idolem. Opravdu mne to vyčerpává a taky, předpokládám, ubírá energii mému manželství. Co mám dělat, abych se už takhle nezamilovávala? Děkuji.

OTÁZKA (2.12.2009 15:56) Jaroslav

Pane doktore, mohl byste čtenářům sdělit definici psychopata a projevy jeho chování a dále procentuální zastoupení psychopatů v populaci. Děkuji

OTÁZKA (1.12.2009 18:45) Petra

Dobrý den, chtěla bych poradit s problémem, který mě trápí už několik let. S manželem jsme spolu čtyři roky, ale přestávám si ho vážit. Vzhledem k mému těhotenství jsme byli nuceni rozhodnout se, kde budeme bydlet. Myslela jsem na podnájem, ale manželovi se naskytla možnost podědit starý dům se svojí babičkou ve vzdálené vesnici. Myslím, že velkou roli tu zahrál taky rozhovor s jeho rodiči, chtěl asi splnit jejich očekávání a o chátrající dům se postarat. Asi jsem udělala chybu, protože jsem sice s námitky, ale souhlasila. Dohodli jsme se, že to zkusíme a uvidíme. Zkoušíme to ale už skoro čtyři roky, já jsem pořád nešťastnější, odráží se to i na rodinné pohodě a můj vztah k manželovi je stále chladnější, i když vím, že je to dobrý otec. Většinu času jsem sama s dětmi, manžel se vrací pozdě domů a každou volnou chvilku tráví rekonstrukcí domu. Vzhledem k tomu, že babičce pravidelně z vedlejší vesnice vozí tchyně s tchánem obědy, nezapomenou zajít na návštěvu i k nám, sama babička považuje taky za samozřejmost potěšit se s dětmi téměř každý den. Jelikož nemám povahu na rovinu jim říct, že nemám chuť je vidět každý den, tiše to v sobě hromadím. S manželem to pořád řešíme, několikrát to probíral i s rodiči a babičkou, ale vždycky to se to po pár týdnech opakuje. Pro mě vlastně není řešení omezení návštěv, necítím se tu doma. Už po několika měsících bydlení jsem manželovi říkala, že mi to nevyhovuje, ale on zastává názor, že všechno se dá vyřešit, musí se stanovit hranice a ty dodržovat a hlavně na to kouká z ekonomického hlediska-postupná rekonstrukce ho k domu vázala čím dál víc. S půjčkou na dům a babičkou na dožití v domě nemůžeme prakticky nic dělat, snažím se najít duševní klid, záliby, lásku k manželovi, ale nemám sílu ani chuť. Jakákoliv diskuse na tohle téma už nekončí ani hádkou, prostě se přestaneme bavit. Vím, že domu hodně obětoval, snad chce sobě i rodičům dokázat, že nezklamal, ale nejvíc trpí naše rodina. Poradíte, jak si k sobě zase najít cestu?

OTÁZKA (1.12.2009 1:11) Hana

Vážený pane doktore. S manželem žijeme téměř 20 let. Máme dvě dospívající děti. Zhruba před 5 lety jsem podstoupila ústavní protialkoholní léčbu, od té doby zcela abstinuji. Naivně jsem se domnívala, že naše partnerské problémy souvisí hlavně s mým pitím a že se vyřeší tím, že já jsem vyřešila svůj vztah k alkoholu. Už před absolvováním léčby mi vadilo, že můj muž tráví relativně hodně času v restauracích (na rozdíl ode mě nikdy nepil doma). Zpočátku mé abstinence mi přišlo "nepatřičné" vyčítat mu jeho kladný vztah k alkoholu, stále jsem cítila jakési provinění, že i já jsem pila. Postupem času se ale jeho pití prohlubuje. Nyní pije téměř denně a minimálně jednou měsíčně přichází domů ráno, nedá o sobě vědět, nezvedá telefon....Jen jednou si přiznal, že má s alkoholem problém a byl rozhodnutý léčit se. Navštívil psychologa, ale po krátkém čase se vše vrátilo do starých kolejí. Většinou odmítá jakoukoliv komunikaci o partnerských problémech, odmítá společnou návštěvu odborníka. Často tvrdí, že mé reakce na jeho pití a časté návštěvy restaurace jsou nepřiměřené, protože já sama abstinuji. Přestože pracuje a vydělává přibližně stejně jako já, kromě občasných nákupů potravin se nijak finančně nepodílí na chodu domácnosti. Když jsem mu oznámila, že uvažuji o rozvodu, tvrdil, že se rozvést nechce, že ví, že mám v mnoha věcech pravdu, ale tím celá debata opět skončila. Léčbu odmítá, na otázky, jak si dál náš vztah představuje neodpovídá, mlčí, nekomunikuje. Stále se nemůžu ubránit pocitu, že rozvod je až to poslední řešení, že manžel potřebuje čas, tak jako jsem jej potřebovala já, k tomu, aby se rozhodl svůj problém řešit. Vím, že se musí rozhodnout sám, že nátlak a naléhání nemá smysl. Ale zároveň si uvědomuji, že nemůžu čekat donekonečna (tato situace trvá už několik let). Takový způsob soužití mě vyčerpává, ale manžela mám ráda a nedovedu jen tak opustit člověka, se kterým jsme prožila 20 let.Co mi radíte?

OTÁZKA (30.11.2009 15:44) marie

Já nevím proč piju....Muž tvrdí , že mě miluje, já ho taky asi miluju. Máme spolu 30 let. Kromě kázání o škodlivosti alkoholu a o tom, že mě miluje a chce abych byla dlouho živá a zdravá ..asi až do smrti, nemáme žádné společné téma. Je workoholik. Nemá rád když jdu mezi lidi, sám mezi lidi nechodí. Je rád doma v teplácích a najedený. Našel si mě muž. Jinej. Je ženatý a miluje svou ženu. Máme spolu nádherný sex. Nic jiného z něj nedostanu. Ach ti muži. Děti jsou samostatné. Bojím se. že pokud přestanu pít, začne se manžel zajímat o další mou pseudoneřest,nebo mě z ní podezírat. Mám pocit, že tudy nevede žádná cesta. Uf-)) Přestává to být k smíchu, zatím jsem měla pocit, že alkohol užívám, jako lék. Dnes se mi stává, že se neposlechnu a chci do bezvědomí. Příkaz slyším, ale nedbám. Nechci úplně dolu.... chci jen tak proplouvat.... nechci hádky nechci stresy...a teď k původní otázce... nevíte co chci? prosím?

OTÁZKA (30.11.2009 10:11) ravic

Vážený pane doktore, může existovat mezi mužem a ženou, kteří mají vlastní rodiny, hluboké přátelství, aniž by došlo k intimnímu kontaktu? Pokud ano, jak jednat, když k němu vše neodvratně spěje? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (28.11.2009 23:43) Lenka

Hezký den, děkuji moc za tyhle otázky a odpovědi. Napadlo mě, nevyrábí se nějaký přístroj, který by ukazoval, kdy ubrat a co přidat, aby vztah fungoval? Hned bych si jeden koupila :-)) Zdraví Vás, Lenka

OTÁZKA (28.11.2009 17:51) Zdenka

Dobrý den, již 48 dní a nocí nespím a velice mě trápí, jak se mám chovat k mému bývalému příteli, který mě opustil po sedmnáctiletém vztahu. Ještě v září mě i ostatním dokazoval , jak mě miluje a 12. října mi řekl, že mě opouští. Ve sv ých 58 letech, že se zamiloval jak malý kluk do vdané ženy 52 let, mě je 53 let. Trápí mě, že to udělal v době, kdy moje sestra onemocněla rakovinou a na mě dolehly nemoci - v polovině prosince jdu na operaci. Je pro mě hrozné, že celá léta říkal, jaký má žebřícek hodnot, zásady a odsuzoval odchody padesátníků a za skoro dva měsíce se nezeptal ani na zdraví moje ani sestry. Žila jsem tolik let se zrůdou, což mě tolik trápí, nebo je to normální? Podotýkám, že v jeho mnoha nemocech a úrazech jsem mu byla vždy oporou a celých sedmnáct let jsme jeden bez druhého sami do společnosti nechodilil. Nemůžu se s tím vyrovnat. Pravda je, že poslední rok seděl buď u ledničky nebo ležel v posteli, ale vím, že jako je ta první zamilovanost není po tolika letech stejná. Děkuji za odpověď

OTÁZKA (28.11.2009 1:09) Sandra

Dobrý den, ráda bych se Vás jako odborníka zeptala. Jsem 13 měsíců s člověkem, kterého miluju a považuju v podstatě za svoji první lásku, kterou jsme předtím neměla a nevím, jestli v takové podobě a blízkosti mít budu. Předtím tu byl takový "kvazivztah", kdy jsem byla spíš než partnerka, ta druhá, aniž bych si toho byla vědoma...což jsem si uvědomila až potom, co jsme s tím člověkem skončila. Vedle toho pocházím z rozvedené rodiny, kdy otec byl mojí matce velmi nevěrný, probíhalo domácí násilí atd.. Ze začátku mého nového vztahu bylo všechno "růžové", ale teď mám pocit, že ten člověk by potřeboval v něčem dospět, na druhou stranu, já se někdy (spíš většinou) nedokážu přenést přes svou žárlivost, což již vedlo k nepříjemným scénám i na veřejnosti...od té doby je mi jaksi zapovězeno chodit s přítelem kamkoli, za což si mohu sama, ale nevím, jestli je správné mě úplně vyloučit. O co mi jde, je to, že jsme se v posledním půlroce dost hádali. Podněty šly hodně často z mé strany, většinou si připadám pak dost provinile a omlouvám se, někdy zbytečně moc. Připadá mi, že jsem nějak ztratila hranici toho, co už je normální, uvědomuju si to, ale když se dostaví takový stav, nejsem schopná uvažovat, vidím rudě...a příteli dost ubližuju spíš slovy. Poté mě přepadá panický strach z toho, že ho ztratím. Pak přijde fáze, kdy si říkám, že to zas tak moc není....a zmítám se mezitím, že jestli by mě někdy ten člověk opustil, tak nevím, co budu dělat a tím, že ho od sebe neustále odháním svým chováním. Potřebovala bych nějak nastavit, co si ještě ve vztahu dovolit a jak se umět smířit s tím, že ten člověk jednou může odejít. Kvůli špatným zkušenostem z minulosti postrádám důvěru a ač se snažím, nedokážu ji úplně nalézt. A co si musím neustále přemítat je to, jestli celkově tenhle vztah, problémy jsou tak fatální. I když vím, že nejsou, nedokážu se zbavit špatných myšlenek, pocitů a příliš mě omezuje strach z nevěry, ze ztráty.

OTÁZKA (27.11.2009 11:19) Kateřina

Souhlasím s Radomírem ze dne 20.11,poradna,ve které se nedočkáme odpovědi absolutně nemá smysl!Obracíme se na Vás s se zoufalými prosbami a po půl roce nám nejste schopen odpovědět,naopak řešíte problémy s lidmi,kteří napsali nedávno a jejich problémy vůbec nejsou tak náročné vyřešit včas!!!

OTÁZKA (27.11.2009 10:28) Patrika

Vážený pane doktore, moc si vážím Vašich rad a o jednu bych Vás poprosila. Od jara se stýkám s mužem, který je o 15 let starší (exalkoholik, rozvedený). Byl to on, kdo začal svádět, doslova se mi vetřel do života. Byl moc milý, chválil mne, samé lichotky. Maily, sms, nonstop. Pak přišla setkávání u kafe. Pak erotické sms a maily, ovšem k realizaci nikdy. Říkal mi to i na veřejnosti do očí, ale skutek utek. Rozešla jsem se s ním, ponižovalo mne to, jsem normální mladá žena, nestojím o perverzní virtuální vztah. Zviklal mne, prý mu mám dát čas..? Na co, k čemu, prý se nechce vázat, měl dlouhý vztah. Přitom je to on, kdo mně neustále bombardoval. Začal se měnit (nebo spíše mne spadly růžové brýle). Hrozné výkyvy nálad, dominantní, musí být po jeho, žárlí na mojí práci, přátele, vadí mu, když volný čas trávím s nimi (raději bych s ním, ale on to odmítá a vymlouvá se na práci nebo že je "smutný"). Tendence mne kontrolovat. Velmi agresivně mne chytá za ruce, stehna, mám modřiny, on sám má krvavé tečky a škrábance na rukou..Odmítla jsem s ním spát, přestal se mnou mluvit, psychicky mne týrá, začal na mne bezdůvodně opakovaně křičet, každou mojí obyčejnou a dobře míněnou otázku považuje za výčitku (nepřímo mi zakazuje klást jakékoli dotazy), často mám pocit, že mne shazuje ("ty tomu stejně nerozumíš" atd). Se mnou být vlastně nechce, ale pořád mně udržuje v určité naději a hlavně stresu. říkal. že pokud bych si našla jiného, tak teprve uvidím. Chci to ale ukončit, psychicky jsem na dně a bojím se jeho reakce, až mně potká s jiným. Prosím moc o Vaši radu. Děkuji Vám. Patrika

OTÁZKA (27.11.2009 8:41) Adam

Dobrý den, myslíte si, že ženám se líbí, když před nimi muži projevují své emoce? Moje přítelkyně mi totiž vyčítá, že nejsem dost citlivý, ale já podle vlastního soudu citlivý jsem, akorát to nedávám najevo, jsem názoru, že správný chlap by se měl se vším vnitřně poprat sám a nefňukat. Přítelkyně mi ale neustále předhazuje svého kamaráda, který dává pocity najevo dle mého až moc. Docela mi to vadí a nevím, zda se mám přemoci a víc mluvit o tom, co cítím, nebo jí "vyčinit"?

OTÁZKA (26.11.2009 10:18) anonym

Dobrý den, nevím co mám dělat. Je mi pomalu 34 let a prála bych si mít rodinu a děti. S mým přítelem se znám už asi 3 roky, nikdy jsme spolu nebydleli a málo se vídali, protože jsme měli každý svou práci a žili jsme každý úplně jinde. Se svou rodinou mě seznámil letos až po té co onemocněl akutní leukémií a ta mě do rodiny nepřijala. V současné době je již po transplantaci a společné děti už mít nemůžeme což mě velmi trápí. Oba se máme velmi rádi a jeho nemoc nás velmi sblížila ikdyž jsem ho vídala spíše v nemocnici, jinou možnost jsem neměla. On se postaral o svou rodinu a já bych se musela do budoucna postarat o nás oba. Nevím jak to všechno bude a to mě hodně trápí. Práci nechat nemůžu z mých finančních důvodů, a tím pádem se nemůžu rozhodnout ani pro rodinu.

OTÁZKA (25.11.2009 18:42) vladimir huba

sem ženaty se bieloruskou.po3 letech se chce semnou rozvest,lebo uš ma prechody pobit.cz .a ktomu mam 6roč. syna.parkrat semjej ubižil ale olutovl semto,comam delat.kym nemala pobyd tak jasem mal byt pronajmu na seba ,ale ako ho ma tak seto obratilo -všechno je na p-č----ešte ktomu sem udelal tchyny prechodny pobyd ........p o m o c pomoc pomoc vladimir.huba

OTÁZKA (25.11.2009 16:38) Jiřina

Dobrý den, jsem 23 let vdaná. Manželství je spíše praktické, odcizení nastalo asi před 10- ti lety. Přesto jsem si myslela, že to patří k dlouhodobému vztahu i když mi cit moc chyběl. Minulý měsíc jsem se dozvěděla a manžel přiznal 5-letou nevěru, se ženou starší, rozvedenou, která ho tlačila k rozvodu. Mimochodem si ho sama našla a delším sledování i oslovila ( on prý nechtěl). Ale zřejmě mu nabídla více pozornosti než já. Neboť bez něho nemíní žít. . Byl to pro mě šok a to i přes to, že manžel vztah s paní ukončil po 14-ti dnech. Vše se zdá na dobré cestě i milostný život je opět úžasný. Proč tedy píši? Prosím o radu, jak se vyrovnat se svojí vnitřní nedůvěrou a rozpitvávání minulosti. Hlavně v noci se vzbudím a přepadají mě myšlenky na to co spolu dělali... Děkuji za odpověď a přeji hezký den J.

OTÁZKA (25.11.2009 8:36) Lenka

Dobrý den, 6let žiji s přítelem. Mám ho moc ráda.Ale on mnou hodně opovrhuje, často mi říká jak jsem k ničemu...Pak se zase obrátí a je strašně milý.Už několikrát se stalo,že chtěl odejít, ale nakonec vztek vyšuměl.Nyní je ale zřejmě rozhodnuty, má i vyhlédnuté bydlení a chce odejít. Říka, že zjistil, že už mě nepotřebuje, že lidé jsou spolu, protože se potřebují a chtějí. On už mě nechce.Je mi strašně a nechci o něj přijít.Mám šanci jeho názor změnit?Prosím poraďte mi jak postupovat.Je hodně nepřístupný a stojí si za svým. Děkuji

OTÁZKA (24.11.2009 17:30) Marcela

Vážený pane doktore, existuje nějaká odborná pomoc člověku, který je ve 26 letech pořád neschopný se o sebe postarat? Asi i vinou výchovy našich rodičů je bratr nespolehlivý, líný, z každého zaměstnání po čase odejde nebo je vyhozen, protože ho to nebaví, je to moc náročné, nebo má konflikt s někým z kolegů, nebo má časté absence, protože se mu prostě "ten den nechtělo, tak si vzal dovolenou". Rodiče ho už jednou vyhodili z domu, jenže po 2 týdnech zavolali zpět, protože psychicky nevydrželi strach, jestli se mu něco nestalo, což byla chyba, to víme všichni. Znovu to zopakovat nedokáží, bratr časem nastřádal 2 menší dluhy u banky a rodiče se bojí exekuce, takže když je bez práce a už i bez podpory, za něj radši platí a ještě ho živí a připisují mu to jako dluh u nich. On vydrží být doma, nic nedělat, celé dny spát, nebo koukat na TV, maximálně občas po deseti upomínkách pomůže otci s něčím na zahradě. Práci si nehledá, protože "neví co by ho bavilo, co by chtěl v životě dělat". Není šikovný manuálně, je velmi pomalý a práci se spíš záměrně vyhýbá, ale hloupý není, vystudoval střední školu bez problémů. Není nějaký institut, kde by mu i v jeho věku pomohli s motivací, nasměrováním, nastartováním? Všechno co říkáme my, je jako házet perly ...... a máme se sestrou rozepře s rodiči, protože mu křivdíme atd.

OTÁZKA (24.11.2009 17:01) Marcela

Dobrý den, jsme spolu s manželem ani ne 1 rok. Máme krásný vztah, cítím že mě má velmi rád a jsme spolu rádi. Trápí mě však frekvence, s jakou spolu spíme. Vím, že toto bývá spíš opačný problém. Spíme spolu průměrně 1 týdně, vyjímečně 2. Několikrát jsem o tom s ním mluvila. Jinak si nemůžu stěžovat na nedostatek fyzického kontaktu. Možná jsou problémy dané tím, že jsme na začátku a to co půjde po pár letech hladce je teď náročné. Každý den se myji a upravuji, takže v tom problém nebude :) Manžel říká, že ho přitahuju, jen nemá potřebu spát se mnou tak často a také, že je to dost náročný (abych byla spokojená i já). Navíc jsme přes den v práci a večer spíš u počítače. Další věc, jsme křestani, ale svoje křesťanství praktikujeme individuálně. To mě taky moc trápí, nečteme si společne z Bible a modlíme se spolu minimálně. O obojím jsem s ním mluvila. Netlačím, nenutím, nevyčítám, vím, že to nemá smysl. Díky předem za Váš názor

OTÁZKA (24.11.2009 16:38) Anonym

OTÁZKA (23.11.2009 17:27) Nikola

Muzu se odstehovat v 1ž letech?Mam 2 ndospeli brachy s kteryma nevychazim a chtela bych uz bydlet se svym pritelem

OTÁZKA (23.11.2009 9:43) Daniel

Vážený pane Klimeši, žiji v dlouhodobém, dá se říci harmonickém, nesezdaném partnerství, společné bydlení. Přítelkyně je, zdá se, ideální partnerka - fyzicky přitažlivá (mladší,věkový rozdíl 5ti let)., milující,spořádáná,starostlivá. Mým problémem je po těch letech nuda a rutinnost vztahu,absence dětí (které již dávno měli ve vztahu figurovat, tak jako legalizace manželství).Vůle pokračovat v tomto vztahu je čas od času- a stále do větší míry- infikována vnitřní potřebou unikat do jiných světů-představ o změně životního stylu(někdy s konkrétní postavou jiné partnerky). Jak vztah znovu "nastartovat", oživit ? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (23.11.2009 7:11) Petra Nováková.

Pane doktore, rozešla jsem se s partnerem a odmítá mi dávat na naše společné dítě peníze. Dítěti je pět let a přítel má dluhy a odmítá se jakkoli dohodnout. Prosím o radu. Děkuji

OTÁZKA (22.11.2009 21:53) Lenka

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak je mozne, ze moje kamaradky se dokazi zamilovat docela casto a libi se jim hodne muzu, po rozchodu jsou za par tydnu v pohode, a me se v mych 26 letech libili vice pouze muzi dva /kdyz nepocitam skolni platonicke laskykdysi davno/, do jednoho jsem byla zamilovana /=milovala ho/, a kdyz vztah po nekolika letech ztroskotal, trvalo mi rok a pul, nez jsem se vzpamatovala. Ma v sobe kazdy nastevnou i schopnost zamilovat se, a cim je to ovlivnitelne? Dekuji Lenka

OTÁZKA (22.11.2009 17:42) Anonym

jakou má had barvu

OTÁZKA (21.11.2009 18:46) Josef Valka

Dobry den, se zajmem jsem si precetl knizku Partneri a rozchody,chtel bych se zeptat, jestli nebyla prelozena do anglickeho jazyka.Bylo by to vyborne cteni pro moji manzelku.S pozdravem Josef Valka

OTÁZKA (21.11.2009 17:44) Albert

Dobrý den pane doktore, žijeme s manželkou mnoho let v naprosto harmonickém a úspěšném vztahu, s třemi dětmi. Jediné potencionální riziko je skutečnost, že manželka je svědek jehovův a já (již) ne. Největší problém je výchova dětí. Moje snaha je vychvat je s úctou ke svobodě a se schopností analytického/kritického uvažování, aby si uměli sami v životě zvolit svoji cestu. Manželka má sklon dětem podsouvat předem definované (jediné správné) pohledy na svět a život. Jak se v takové situaci vyhnout konfliktům při výchově? Děkuji za vaši radu. Albert

OTÁZKA (20.11.2009 9:19) Radomír

Zdravím Vás. Můžete mi říct k čemu tato poradna je, když na zadané otázky lidí neodpovídáte? Psal jsem Vám závažný dotaz již před půl rokem a do dnešního dne jsem se odpovědi nedočkal. Možná, kdyby jste odpověděl a trochu poradil, když to má tady fungovat, jako poradna, tak bych dnes mohl mít spokojené manželství. Zatím se potápím ke dnu. Śituace se natolik zhoršila, že mě čeká rozvod a finanční ztráta 3 miliony. Takže Vám upřímně děkuji a tuto rádoby poradnu raději zruště. Nemá žádný význam.

OTÁZKA (19.11.2009 23:43) Jana X.

Žiji dva roky u přítele, s jeho zletilými dětmi se snažím vycházet, nemám na ně prakticky žádné požadavky, nekritizuji je, starám se o ně víc a líp než o vlastní, také již zletilé děti. Ty zůstaly bydlet samy, jezdím k nim jen občas, ony někdy navštíví mne. Ale přítelovy děti tu tráví prakticky veškerý volný čas, u matky se zdržují málokdy. Starám se o domácnost, vařím, peru, uklízím, udržuji "obyvatelnost", nedožaduji se od nich pomoci, ale občas mi to už leze na nervy....no ale je pro mne lepší se spoléhat sama na sebe a mám to zorganizované tak, abych se neuštvala. Řídím se heslem, že vlastní děti člověk může seřvat, ale cizí nikoliv, a že když oni mně nepomůžou teď, tak já nebudu v budoucnu pomáhat jim (například hlídáním dětí apod). Jsem introvert, nemám ráda konflikty a neumím ani manipulovat s lidmi, či je nějak obratně řídit. S přítelem se máme rádi a jsem tu spokojená, ale co mne dostává mimo rovnováhu je to, když jeho syn kritizuje jídlo, stačí i drobná poznámka (pochválit umí tak 2x ročně, ale kritizovat i 2x týdně). A to i v případě, že ostatním i mně připadá jídlo výborné, má prostě jiný názor snad na všechno, ač neumí vařit, ale asi má jiné chuťové buňky. Nevím, jak se bránit, či jak to nějak vnitřně eliminovat, moje trpělivost už je u konce. Dokážu se tím zaobírat v duchu i celý týden, ale nevím, jak mu dát najevo, že mi to vadí, protože vařením strávím spoustu času, není to žádný můj koníček, ale vařím čistě kvůli příteli a jeho dětem a jejich případným návštěvám, a nikomu nebráním, aby vařil místo mně, ale bohužel se k tomu nikdo nemá, ač mladíkova přítelkyně tu bývá také skoro pořád a mohla by mu vařit, ale radši surfuje na internetu. Možná má strach, že se s přítelem vezmeme a zdědím půl firmy, ale firma je to poslední, po čem toužím. Možná mu tu vadím, třeba má stres z rozvodu rodičů, ale za ten já bohudíky nemůžu, poznali jsme se až několik let poté. Nebo je to nevychovanost? Jak to s ním probrat? Děkuji za radu.

OTÁZKA (18.11.2009 15:03) Vlasta Beneš

Dobrý den pane doktore, jen jsem Vám chtěl poděkovat za "logické" vysvětlení věcí jako vztahy pod. Ale chtěl jsem se zeptat na jinou věc.Jedná se o strach, není ničím objektvním podložený, jsem mladý, sportuju, nekouřím, prostě docela normální.Bohužel se často přistihuju v situacích (v práci, s kolegy, doma atd.) že mám strach.Pravděpodobně pramení z dětství, otec často řval, nechválil, vyžadoval 100% výkony, hlídal zda -li je vše jak řekl, jinak jsme normální rodina, naši se nerozvedli.Je možné že strach obecně pramení z nějakého zážitku z dětství ? Bohužel nevím z jakého.Jen se chci zeptat, jak se dá (pokud) proti strachu z nezámého bojovat.Předem děkuji a mějte hezký den.Beneš

OTÁZKA (18.11.2009 13:00) JANA

Dobrý den, pane doktore, ráda bych znala váš názor. Podle mého muže v náhledu na naše potíže přeháním, já sama si myslím, že ne. Jde o to, že dost času tráví v hospodě, ne že by byl vyloženě alkoholik, ale tak 4 piva během dne si dá. Mě to připadá dost a pak mám potíž s ním normálně komunikovat, on tvrdí, že je v pohodě a já to posuzuju ze svého hlediska-tedy nesprávně. Je dost společenský, komunikativní a ani při dvou malých dětech, které spolu máme, si tu hospodu potažmo společnost nedokáže odříct, takže i děti s ním často tráví nějakou tu hodinu v hospodě. Tvrdí mi, že další jeho kamarádi třeba sice sedí doma se ženou, ale taky stáhnou pár piv. Já zas říkám, že dost mých kamarádů nepije vůbec nebo třeba o víkendu. Tak mi z toho vychází, že já jako společnice mu nestačím, takže večery obvykle tráví v hospodě, u počítače nebo spí na gauči u TV. Nevím, co s tím. Nevím, jestli skutečně nepřeháním, když s ním odmítám mluvit po třech půllitrech. Nevím, zda by bylo řešením najít si na večery nějakou vlastní zábavu a jeho nechat napospas kamarádům. Co byste mi radil. Jinak myslím, že na veřejnosti působíme téměř jako dokonalá rodinka. Máme stejné povolání takže dost společných témat, jsme si dost blízcí, máme se rádi, i když je pravda, že sex je dost mizerný. Lépe řečeno střídý co se frekvence týče. Ale musím přiznat, že je to hlavně moje "zásluha". Jsem po dvou malých dětech docela vyčerpaná a na muže, který o mě nejeví patřičný zájem nepohlížím jako na milence. Díky za váš čas..

OTÁZKA (17.11.2009 23:41) dana_woersdoerfer@web.de

Dobry vecer, psala jsem svuj problem pred nekolika dny. Zamilovala jsem se nestastne do jednoho lekare, u ktereho jsem v osetreni. Od te doby je moje manzelstvi jine, nudne a myslim jenom na neho. Obavam se dne, kdy budu u neho v osetreni naposled. Nechci se chovat jako pubertacka, ale tento muz me od prvniho momentu nesmirne pritahuje. V momente, kdy poprve vstoupil do nemocnicniho pokoje na vizitu se se mnou vse zatocilo. To ne proto, ze by byl tak krasny, jak si nekdo muze vysvetlovat. Ale proste jeho pristup, jeho uhrancivy pohled, proste jsem se zamilovala na 1. pohled. A to jsem jeste nevedela, co bude nasledovat. Jeho komplimenty, jeho jemne doteky. Doteky, ktere byly v ramci vysetreni. On sam si nic nedovolil. Kazda navsteva u neho me psychicky nicila, nebot jsem k nemu citila pritazeni a stydela se za to. Kdyz jsem na kontrole, mam nutkani ho pohladit, polibit a preju si totez od neho. On me max. pohladi po pazi, nebo po tvari. To je jeho projev sympatie, ale ja si na vic netroufam, nebot vim, ze jsem vdana a ne nejmladsi a nechci byt trapna. Ale silene trpim a trapim se. Pri odchodu z jeho ordinace mu chci rict jak ho miluju, ze bych s nim chtela jit na kavu, nebo na obed. Ale neudelam to. Prosim Vas, pomozte mi. Myslim na nej kazdy den uz treti rok.

OTÁZKA (16.11.2009 21:35) Marie Cerna

Jak se ma spravne chovat manzelka k manzelovi,ktery ktery je zcela zavisly na sve praci a odstranuje osobni zivot a stale stupnije a mnozi svou cinnost?.Chci mu pomoci,ale nevim jak,dekuji za odpoved,Marie

OTÁZKA (16.11.2009 7:08) Zdeněk

Pane doktore viděl jsem Vás nedavno v televizi a měl bych dotaz . 23 let jsem žil s mimořádnou ženou, která byla o 7 let starší a měla 3 děti z prvního manželství. Posledních 13 let jsme byli manželé a bydleli spolu. Bohužel manželka Marie (zde je její profil) http://www.rozhlas.cz/ladyradio/minulerocniky/_zprava/333132 letos ve svých 59 letech zemřela na rakovinu, se kterou jsme se potýkali 5 let. Posledních 14 dní jejího života jsme strávili společně v hospici a dodnes i po půl roce to má na mě hluboký dojem. Během manželství jsem určitě nebyl dokonalým manželem, ale nemoc nás na rozdíl od jiných spíše semkla a společně jsme absolvovali všechna vyšetření po nemocnicích a léčitelých, operace, léčbu i závěrečný hospic, kde jsme byli spolu ubytováni. Ve svých 51 letech už nejsem žádný mladík, ale starý se též necítím. Dokonce jsem zjistil, že vdovec ing. vůbec není špatná existence, zvláště když jste finančně zajištěn a můžete se věnovat jenom svým zálibám, jako jsou hra v orchestru, procházkám po lese, posilovna, závodně šachy zdravá strava, výlety. Během léta jsem měl asi 4 kamarádky od 28 do 50 let a nebyl by problém jich mít jednou tolik, každá druhá žena je dnes rozvedená, opuštěná, nemá všeobecný rozhled, musí chodit denně do práce, aby měly na nájem, mají špatně vychované děti atd. My jsme s manželkou ráno vstali, a teprve podle počasí jsme se rozhodovali zda půjdeme na zahrádku, ryby nebo na vycházku do lesa. Přitom jsme žili skromně-spali po tmě, koupali se nazí, vařili z vody atd. Problém pro mě je, že nejsem zvyklý žít sám, chtěl bych najít někoho podobného se stejným všeobecným rozhledem a dovednostmi, kam jsme přišli všude byla sranda, ale všichni kdo nás znali mi řekli, že je to nemožné, že takový člověk se rodí jednou za 50 let. že by pro mě bylo nejlepší mít placenou služku a žít sám. Na venek se chovám normálně, ale všechna důležitá rozhodování dál dělám až po vnitřní poradě s manželkou a nevěřím tomu, že za rok se situace změní jak jste [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (16.11.2009 2:29) dana_woersdoerfer@web.de

Dobry den, mam jeden problem, ktery me trapi uz 3 roky. Jsem vdana, 45 let, mam dospelou dceru. Stalo se mi neco, s cim jsem vubec nepocitala. Zamilovala jsem se do 1 muze, ktery mne je naprosto nedostupny. Po teto vete se jiste ptate, jestli mam nebo bych mela v umyslu se rozvest. Samozrejme, ze normalne ne, ale cit, ktery uchovavam od doby, co jsem ho poznala, je velice silny, stejne tak jako touha mu byt nablizku. Dale se jiste ptate, proc nedostupny. On je lekar, u ktereho jsem byla v osetreni. Jeho pristup ke mne byl velice jemny, distinguovany a sarmantni. Delalo mne to samozrejme velmi dobre, ale zaroven, jsem se mela na pozoru. Nechtela jsem byt trapna a davat neco najevo. Ale nebylo to lehke. Uz v cekarne jsem mela mekka kolena, bylo mne horko a nemohla jsem se dockat az ho uvidim. Ale on z meho chovani pocitoval naopak neduveru. Rikala jsem si, vzpamatuj se, on se chova urcite ke kazde pacientce, ktera se mu libi. On neni uplne nevinen na tom, co se ted s tebou deje. Budila jsem se touhou po nem, casto jsem brecela touhou po nem, myslim na neho vlastne stale. Jsem z toho zoufala, protoze je to muz, ktery me fascinuje a silene pritahuje. A jeste ke vsemu myslim na to, co mne rikal. Rada bych si to nechala pro sebe, ale mohu jen napriklad uvest. Rekl mne nekolikrat, ze jsem velice hezka zena. Ze muj projev a temperament mu dela velice dobre. Ze mam velmi mnoho prednosti, ktere mu imponuji. Ja jsem se drzela pozpatku, nechtela jsem v zadnem pripade dat najevo, ze jsem poblaznena. Ale touha po nem rostla vic a vic. Byla bych rada, kdybych mohla dostat odpoved na svoji E-mail adresu a nebylo to zverejnene. Dekuji

OTÁZKA (16.11.2009 0:17) Martina

Dobrý den, mohla bych k Vám přijít do poradny? A zvládnu to finančně? Mám několik problémů, které tak nějak zvládám, ale ráda bych si o nich promluvila, protože jsem někdy vysloveně nešťastná.

OTÁZKA (15.11.2009 16:27) Fanda

Dobry den, Nedavno jsem dal kosem pritelkyni po osmimesicnim jinak nadejnem vztahu. Duvodem bylo me neustale nervove napeti kvuli tomu, ze pritelkyne se rozcilovala kvuli malickostem, napr. cestou na vylet kousek za mesto byla uzavrena silnice, pritelkyne prastila do volantu, sproste zaklela a jelo se zpatky, odpoledne byla ticha domacnost. Duvodem mohly byt malickosti na nez jsem nemohl mit vliv a zmeny nalad z dobre k vzteku pri nemz se tvarila jako bych byl vzduch byly okamzite, s prumerne asi tydenni frekvenci. To ve me vyvolalo trvale napeti, ktere jsem pripisoval svym slabsim nervum a snazil jsem se ho prekonat. Ja jsem spise flegmaticke povahy a nesnasim negativni emoce, jsem na ne temer alergicky, ale tuto "alergii" jsem chtel prekonat, protoze jsem vedel, ze v zivote to obcas bude potreba. Kdyz jsem pritelkyni rikal ze mi to vadi, tvrdila ze se me tyto nalady netykaji, ze ja je prece nevyvolavam, a nedokazala pochopit ze mi vadi i kdyz je jen ve vzduchu negativni nalada (tj. nemluvi se mnou a tvari se nastvane). V case kdy u me pretrvavalo popisovane napeti jsem byl casto unaveny a nemocny. Posledni kapkou bylo patecni rano, kdy pritelkyne vstala s dobrou naladou, ale pred odchodem z bytu ji zacal stipat svetr, tak se nastvala, cestou do prace se na me ani nepodivala a na vikend, na ktery jsme meli plan, me poslala domu k rodicum. Pak mi tvrdila ze to nic nebylo, proste byla nastvana a hotovo, vic se nechtela bavit, tak jsem oznamil rozchod a rychle se odstehoval. Chci se zeptat, zda si myslite, ze bych mel se svymi slabymi nervy neco delat, nebo ze moje expritelkyne ma temperament neprijatelny pro flegmatika a mela by si najit jiny typ muze? Na zaver chci dodat, ze vztah jsem oznacil za nadejny z toho duvodu, ze az na ty chvile vzteku ji vidim jako zenu s mnoha dobrymi vlastnostmi a nazory a chceme tomu dat jeste sanci. Jen nevim zda to neni ztrata casu. Obema nam je 27. Predem dekuji a zdravim!

OTÁZKA (15.11.2009 15:24) Hana

Dobrý den. Jestli dovolíte, začnu krátkou úvahou a svoji otázku si nechám až na konec. Tak tedy: Milenka je póvl. Samozřejmě mám na mysli určitý druh milenky. Ne tu, která udržuje milenecký vztah z důvodu vyplnění určitých mezer ve vztahu partnerském, tu, kterou takové vyplňování plně uspokojuje a tím plní svůj účel. Mně se jedná o milenku, která žije sama, do zadaného muže se hluboce zamiluje, rozumí si s ním po všech stránkách, oba dokáží bezkonfliktně spolupracovat, mají stejný vkus a zájmy a vůbec by z nich mohl být docela šťastný a aktivní pár, nebýt jeho oficiální parnerky, respektive jeho nevůle se s ní rozejít. Záměrně ponechávám stranou důvody toho muže, dokonce si troufám věřit, že v některých případech jsou to důvody hluboce lidské. Ve finále je totiž úplně jedno, jaké jsou, na postavení milenky nic nemění. Z atraktivní dámy se tak postupně stává unavená hmota, která se obvykle vyznačuje rychlou nervózní chůzí se sklopenou hlavou (strašně se za sebe stydí), ze společenské ženy, která se tak ráda od srdce smála, je časem trpící osamělá doma se uzavírající osoba v lepším případě s promáčeným kapesníkem v ruce (v tom horším roní své slzy dovniř a vehementně tak podporuje všemožné psychosomatické poruchy). Její sebevědomí bere definitivně za své, připadá si zcela bezcenná, bez špetky lidské důstojnosti. Neustále přemítá, v čem je tak špatná, že nemá právo žít plnohodnotný život. Nejhůř vypadá vždy v pondělí ráno po depresemi vyplněném osamělém víkendu, od čtvrtka se již děsí víkendu nadcházejícího. Ale ona takhle žít nechce!!! V jejím nitru zuří bouře odporu a vzteku. Touží NĚCO udělat, vymanit se z trýznivých okovů. Měla by utéct? Ale kam? Nemá dost odvahy a ví, že před sebou se utéct nedá. Má se vrátit mezi lidi? Nemá chuť, dávno přerušila veškeré vztahy, nedokáže o své potupě s nikým promluvit. Měla by začít svého milence nenávidět? Ale jak, když se tak opravdově milují? Její přítomnost je peklo, její budoucnost černá díra. Pane doktore, prosím, co s tím?

OTÁZKA (15.11.2009 15:00) Míla

zdaj se mě sny opřítelkyni ja me podvedla a je to prAVDA ja jí ale miluju

OTÁZKA (15.11.2009 8:19) Míla

Má otázka zřejmě nadzvedne ze židlí spoustu lidí, ale prosím zkuste mi odpovědět. Deviantní vztah je : k malým dětem, ke zvířatům, k mrtvým - možná by se ještě něco našlo a NENÍ ke stejnému pohlaví. Ostatní se léčí, tohle ne. Proč to ostatní je úchylka a tohle ne? Je to stejné vybočení, dle mého názoru.

OTÁZKA (14.11.2009 20:52) Pavla

Dobrý den, nemám partnera,(mám celoživotní problémy se seznámením)práci, ani přátele, které bych chtěla,dlouhodobě mě pronásledují psychické problémy,které se usilovně řeším, ovšem ze začarovaného kruhu nejsem venku. Přitom jsem podle svého názoru i okolí pěkná, chytrá, zajímavá žena, je mi 31 let. Vím, že není možné dát univerzální radu, ale přesto se Vás chci zeptat, zda existuje nějaký způsob zvýšení sebedůvěry a sebevědomí,abych so do svého života přitáhla štěstí, kterého jsem jistě hodna. Děkuji Pavla

OTÁZKA (14.11.2009 18:07) Tereza

Dobrý den mám dotaz mám dceru 12 let a stále má ruku v kalhotkách a hraje si s ní.Přijde za mnou a chce aby jí roztáhla vagínu a dala jí tam prsty já to občas udělám a když se jí zeptám proč tak odpoví že jí tam něco bolí ale já vim že ne.Já osobně nemám přítele tak se uspokojuji sama třeba masturbuju a ona mě jednou přistihla s vibrátorem zasunutým v pochvě a jednou jsem přišla domu a šla do jejího pokoje a ona si ho tam zasouvala.Máme dům tak občas chodím po domě jen v kalhotkách měla jsem na sobě tanga ss vibrátorem a ona mi jedny vzala ze skřině a nasadila si je tak jsem jí vysvětlila že to nejni pro ní ale ona mě vubec nevnímala.Bere si moje poodprsenky a davá si tam ponožky nevim kde to pochitila.Včera byla u televize a já vedle ní jedla a ona si stáhla kalhotky a začala sí s ní hrát a prý jestli jí ukážu tu mojí tak jsem si stáhla kalhotky lehla si a roztáhla nohy a ona mi řekla ? ?e jí chce mít taky tak hladkou jako já a začala mi jí hladit a tahat mě za klitoris pak jsem jí řekla že to už stačilo tak šla do pokoje a masturbovala co bych sí měla dělat a co to zapříčinilo muže to být tim že já často masturbuji a ona mě občas vídí a já chodím doma občas nahá?

OTÁZKA (14.11.2009 16:44) Ivan

Vážený pane doktore, chtěl bych Vám moc poděkovat za rady, které jste mi poskytl a zachránil manželství. Psal jsem Vám, že jsem se zamiloval do jiné ženy, které měla více času pro mně než moje manželka. Ta druhá se mezitím ukázala jako vypočítavá dominantní manipulátorka, domina, která ukázala pravou tvář. Jsem rád, že ten vztah zůstal pouze v platonické rovině.Teprve nyní jsem pochopil, jakou skvělou manželku mám a také jsem si s ním otevřeně promluvil o mých pocitech a potřebě intenzivnější blízkosti. Deficit toho mně evidentně vedl ke schůzkám s tou druhou. Naše manželství dostalo nový rozměr a kvalitu. Mám sice černé svědomí, že jsem v myšlenkách zhřešil, ale v konečném důsledku to posílilo můj resp. náš skvělý vztah. Děkuji Vám moc pane Klimeši a přeji Vám hodně úspěchů. A podobně "postiženým" manželům, kterým ve vztahu něco chybí a začínají to řešit nevěrou, mohu jen přátelsky doporučit - lidičky, neukvapujte se a nejdříve udělejte maximum pro záchranu vašeho vztahu. Děkuji. Ivan

OTÁZKA (12.11.2009 15:12) Petr

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli by bylo možné poradit s problémem, do kterého se dostala naše vnučka. Má 12 let a rozvedli se jí rodiče, protože otec si našel jiný vztah a s matkou se odstěhovala, což s ní hodně zamávalo (dočasně bydlí u nás, ale během měsíce by měli mít vlastní byt). Otce má hodně ráda, ale ten se taky odstěhoval, takže má teď přetrhané všechny vazby na původní prostředí. V současné době nenávidí všechno kolem sebe, ikdyž se jí snažíme vytvořit alespoň trochu podmínky, které by jí nahradily, to co musela opustit. Děkuji

OTÁZKA (12.11.2009 12:11) Lea

Vážený pane doktore, mám dotaz na svůj problém intimního rázu. Je mi 25, mám třetího partnera, se kterým žiju. Zatím pokaždé se mi stalo, že jsem cca po roce sexuálně ochladla a nejsem schopná mít radost z milování. Doufala jsem, že u posledního partnera to nenastane, ale po roce a půl se to zase začalo projevovat. Milence nemám a neměla jsem, ale obtěžují mě občasné představy, že s někým zažívám vášeň. Děti nemám. Rozchody byly OK vždy pro obě strany. Tenhle problém můj partner nevnímá, stačí mu sex jen několikrát do měsíce a je naprosto spokojený. Mně to dá se říci vyhovuje, nemám a nikdy jsem neměla potřebu se milovat dvakrát týdně. Náš vztah je velmi harmonický a takové byly i předchozí. Ale proč přesto toužím po sexu s někým jiným, po nějaké "nárazové" vášni? Proč se mi to děje? Přestane to někdy? S posledním partnerem chci mít, na tozdíl od předchozích, rodinu a chceme to oba. Je to snad tím, že to navzdory všemu není "ten pravý"? Nebo mám ve svém prožívání sexu nějaké abnormality, kvůli kterým budu muset výhledově řešit nedostatek sexuality mimo vztah, nebo celibátem? Jde vůbec prožít plnohodnotný život bez pořádného sexu? S tím se nechci smířit... Děkuji Vám moc za názor. Lea

OTÁZKA (9.11.2009 16:52) Jana

Vážený pane doktore, před deseti dny se naší osmnáctileté dceři zabil přítel při autonehodě. Je to pro nás tragedie, protože jsme ztratili úžasného kamaráda a dcera velkou lásku. Vůbec nevím, jak se mám zachovat k jejímu žalu, výčitkám svědomí. Co mám dělat - nutit ji do školy a do činností nebo ji nechat a dát jí čas podle jejích potřeb? Jak dlouho, aby to bylo únosné a nepřerostlo to ve vážnější problém. Můžu jako matka vůbec něco udělat? Děkuji za odpověď

OTÁZKA (9.11.2009 10:36) Zdena

manzel si po 23 letech nasel znamost,ja ho ale stale miluji a nevim co mam delat ,chodime do manzelske poradny,ja i k psichiatrovy,ta znamost je byvala spoluzacka ze zakladni skoly,je vzdalena 250km.Vse me to trapi ale nevim si rady.chci ho zpet,bylo nam spolu po vsech strankach dobre.

OTÁZKA (9.11.2009 8:53) Lena

Vážený pane doktore, předevčírem jsem celá ubrečená seděla u počítače a hledala nějakou radu v různých článcích na téma, jak překonat rozchod. Narazila jsem i na Vaši poradnu a napsala zde svůj případ. Pak jsem si postupně četla Vaše odpovědi na podobné příběhy, jako je můj, a musím dodatečně moc poděkovat za Vaši práci. Mj. radíte ženám, aby dopřály svým partnerům dostatek sexu. S manželem jsem i přes jeho nesnesitelné chování a podezření na nevěru pokračovala v normálním sexuálním životě, což v našem případě znamenalo milování 3x týdně. Když nás byl manžel po měsíci od odstěhování navštívit, tak tu zůstal přes noc, a to se vším všudy. Bylo to ještě před tím, než jsem se najisto dozvěděla o jeho zhruba rok trvajícím koníčku (v tomto případě spíš zajíčku). Teď mi běží v hlavě nekonečný film, ve kterém se miluje s ní a pak zase se mnou. A z toho je mi špatně od žaludku. Myslím si, že nás hlavně rozdělila moje nelepšící se nemoc. Manžel naopak kvete, chce užívat život. Koupil si motorku, (na které já s ním ale jezdit nezvládala), chtěl mít doprovod do společnosti, (ale já už třeba za hodinu potřebovala odvézt domů). On se pak vrátil třeba až k ránu. Je hodně věcí, které mohu já, ale jeho nebaví - nejsou akční, a naopak jeho zájmy jsou pro mě nedostupné zdravotně. Léta jsme byli okolím považovaní za ideální pár, ale problémy jsme měli jako jinde. Manžel je s mým odchodem evidentně spokojený. Trápili ho v podstatě jen praktické věci, jako kdo mu vypere, vyžehlí. Dokonce se mě ptal, jestli by mi prádlo mohl přivézt. Moje NE ho naštvalo. Ve mně se úplně rozešel mozek s city. Hlava má jasno, ale emoce se bouří. Pláču a pláču. Usínám při meditaci, abych stopla filmovou smyčku, co mi běží v hlavě, ale v noci se mnohokrát budím a každé probuzení je krutější. Střípky těžkých snů zůstávají živé. Stejně silně rozchod prožívá i dcera. Snaží se žal skrývat. Resp. mluví o něm, ale pláče tajně. Co dělat, aby naše duše přestály tuto zkoušku a zůstaly zraněné co nejméně?

OTÁZKA (9.11.2009 8:20) Katka

Dobrý den. Už rok řeším se svým přítelem problém. Jsme mladí, děti nemáme, ale oba jsme se rozhodli, že už nikoho jiného nehledáme a rodinu plánujeme. Můj přítel v sobě ale objevil agresivitu a hysterii (zvláště, pokud je podpořená alkoholem), o které tvrdí, že ji dřív neznal a že ji nejspíš vyvolávám já. Přesto, že jsme do sebe zamilování a máme velmi silý vztah, už dva roky se často hádáme tak, že se bojím, že mě udeří. Hádky vznikají, samozřejmě, na hloupostech- ve všem důležitém se shodneme. On mě často velmi krutě ponižuje- vysvětluji si to tak, že je argumentačně slabší a když už neví, co by, vypálí na mě něco, co mi podlomí kolena. Často na mě křičí a sprostě mi nadává. Bohužel to ani po čase nepřizná a tvrdí, že nic takového se nestalo. Myslíte si, že máme šanci něco takového zvládnout sami? Děkuji vám, jste první, na koho se obracím. K.

OTÁZKA (8.11.2009 21:30) Katka

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat na Váš názor ohledně věci, která mě trápí. Už je to několik dlouhých měsíců, co jsme se rozešli. Našel si pak jinou přítelkyni. Já na něj přesto nemůžu zapomenout. Každý den na něj tisíckrát myslím a moc si přeju, aby se vrátil. Snažím se být ale rozumná a porozchodové kontakty jsem se snažila všelijak omezit. Ale on mě těď během tří týdnů 3x zkontaktoval, což mě opětovně znovu a znovu mate. Poslední výměna sms nebyla hezká. V podstatě to byla směs výčitek, vč. výčitky, že ho ignoruju. Nechápu proč mi to napsal, nic jsem pro jeho "útok" neudělala, nevyprovokovala jsem ho. Navíc, byl to on, kdo se rozešel. Proč teď stojí o kontakt? Říká, že chce být kamarád, ale proč teda ty divný výčitky, který mi nedávaji smysl? Moc bych ho chtěla zpátky. Nevím, co si o tom myslet, popř. co dělat. Myslíte, že to je jen sobectví mít o bývalce přehled nebo je nějaká možnost, že na mě myslí, byť takhle zdegenerovaně? Vždyť by měl být šťastný z nového vztahu. Prosím, poradil byste mi? Děkuji. Katka

OTÁZKA (7.11.2009 22:04) Simon

Dobrý den, neustále se nejsem schopen shodnout se svojí ženouj. T\ opkopvaně odchází i s dítětem to dalšího bytu, dřív jsem jí možná ublíýil, v posledních letech však nikoliv. nExtremně to, především v těchto podzimních dnech, špatně snáším. Co mám dělat? Jsem z toho velice nešťastnjý a psychicky vykolejený a vede to k chybám a nedostatkům v práci

OTÁZKA (6.11.2009 21:51) Eva

Vážený pane Klimeši, můj manžel je velice zaměstnaný člověk a nutno dodat, že i úspěšný. Rodinu skvěle finančně zabezpečuje, to je ale vše. Máme dva malé syny, kteří se nám narodili krátce (1,5 roku) po sobě. Začala jsem pracovat před dvěma lety. Vzhledem ke skutečnosti, že manžel je přes týden pryč a je veškerá starost o děti a o domácnost na mě. Jsem z toho věčného kolotoče vyčerpaná. Sice bych nemusela pracovat, což navrhuje můj muž, abych měla více času, ale na tuto variantu nechci přistoupit. Mám strach, že by nakonec ze mě byla "matka, co se obětovala a život ji proklouzl mezi prsty". Na mého muže mám vztek, že se vůbec nepodílí na chodu domácnosti, kluky nevezme do kroužků, nechodí na jejich besídky nebo představení, prostě nikam, protože má vždy něco důležitějšího. Nepochybuju o jeho lásce k nám, ale moje láska k němu pomalu mizí. Necítím z jeho strany podporu a i když děti má rád, ani pro ně není ochotný obětovat svůj čas a věnovat se jim. Nevím, jestli budu mít chuť zůstat s člověkem, který věčně nemá čas až děti povyrostou. Myslíte si, že je nějaká naděje na zlepšení? Moc Vám děkuju za odpověď. S úctou Eva

OTÁZKA (6.11.2009 20:14) Lena

Jsem pohledná žena vdaná 18 let. Až do loňského podzimu milovaná a milující. Tehdy poprvé v životě mi manžel začal vyčítat můj zdravotní stav (jsem v invalidním důchodu), že nepřináším do rodiny téměř žádné peníze, začal se doma zdržovat minimálně, sem tam přespával v práci, když "toho měl moc." Protože nemohu sportovat, nevydržím dlouho na společenských ani kulturních akcích, dávala jsem manželovi po celý náš společný život hodně svobody. Věřila jsem mu. Posledního půl roku už nebylo doma k vydržení, začal na mě křičet pro každou maličkost, hrubě se utrhoval i na naši dceru, všechno ho doma rozčilovalo. Tušila jsem podle všech indicií, co je za tou změnou v chování, ale rozhodla jsem se neobstarávat si důkazy o nevěře. Asi dvakrát jsem se snažila o všem mluvit, ale manžel jednou křičel a vehementně vše označoval za nesmysly, a podruhé mě ignoroval. Když se to táhlo tři čtvrtě roku, začala jsem uvažovat o odchodu. Díky permanentnímu stresu se mi zhoršovala i nemoc. Definitivní rozhodnutí mi trvalo dva měsíce. Následně jsem se svěřila naší 16leté dceři. Reagovala tak, že mě chápe a chce se odstěhovat se mnou, protože vztah mezi ní a tátou byl čím dál horší. Doma se nedalo volně dýchat. A konečně se dostávám ke svému dotazu. Jsme přestěhované dva měsíce, vše se zdálo být na dobré cestě. Adaptovaly jsme se na tu velkou životní změnu překvapivě rychle. Dalo by se říct, že se nám i trochu ulevilo. Všechno se ale naráz zhroutilo, když dcera poznala manželovu dvacetiletou přítelkyni (manžel nadále vztah s ní zapírá). Vyšlo najevo, že to mezi nimi skutečně trvalo celý ten, pro nás dvě, tak bolestný rok. Najednou jako by se protrhla nějaká hráz. I když se snažím o racionální myšlení, city si jdou svou cestou a já nejsem schopná přestat plakat. Cítím tak strašnou bolest a zradu. Dcera je velmi zklamaná a smutná. Poraďte, prosím, jak se vnitřně osvobodit?

OTÁZKA (6.11.2009 18:27) hana

Dobrý den, měla jsem vztah se svým šéfem asi pět let. Poslední dobou mi ale začli vadit jiné ženy, se kterými spí. Nevyčítala jsem mu to jen jsem někdy reagovala dost podrážděně. On je spíše dominantní povaha a muselo být vždy po jeho, tudíž se do mě neustále trefoval a tak vznikaly hádky a pak usmiřování. Začali jsme si budovat byteček podle našich představ, koupil mi krám. A pak po jedné hádce mě vyhodil z práce, že prý jsem to tak chtěla. Veškerou vinu hodil na mě. Sebral mi všechno, auto, krám, práci, byt. Jsem bez práce, v depresi, ale mám ho stále ráda.Nejdříve mě nechtěl vůbec vidět, když mě vyhazoval a pak jsme se viděli a vyspali se spolu. Měli jsme se sejít, ale volal, že potřebuje pauzu a že si to musí srovnat v hlavě a že už mě nemá asi rád. Já jsem na něm docela sexuálně i citově závislá a nevím si s tím rady. Co mám dělat? Čekat v naději nebo ho vymazat z paměti? Díky Hanka

OTÁZKA (6.11.2009 14:37) Anonym

Dobrý den, děkuji za Vaši knihu "Partneři a rozchody", pomáhá nejen mě ,ale mým kamarádkám. Je mi 37 let, od svých 19 let žiji s manželem o 15 let starším, nyní je mu 52 let (vypadá na 40). Je to sportovec a rodinný typ, který nás ( se syny) má rád. Svého muže mám ráda, žhavá láska to není, ale nesmírně si ho vážím . Ale co začínám pociťovat i se syny (10,12 let) je velmi direktivní jednání vůči mě a jim. Nesmíme se dívat na televizi, když jsou tam programy, které neuznává, nebo je tak začne probírat, že nám přeruší sledování, chodí po domě a důrazně nás upozornňuje, kde svítíme, kde přetápíme, jak špatně zavíráme dveře. Nechci vyvolávat hádky, ale jelikož jsem mladší asi vše beru lépe a kluky (puberťáky) bráním, pak samozřejmě stojím proti němu. Manžel nechodí do kina ( intelektuál, nic pro něj), domácí typ, ale já ve svém věku jsem do" světa" ( kino, divadlo, večeře atd..),ale chodit samotné, to nejde.Sám je vysokoškolák , ale moje VŠ studium okomentoval, že lepší a levnější rohlíky nebudou, již jsem ve 4. a můj titul Bc. bral jako netitul, on je dr. . Dostala jsem se do situace, kdy se koukám po mladších mužích, přitahují mě, ale hlavně typy jako výborní společníci v hospodě, ale děvkaři (takový byl i můj otec). Prostě mě láká to, co doma nemám,ale asi bych to doma mít nechtěla ( ale ve snu se je živě představuji) . Asi mě dostihl věkový rozdíl, ale rozvádět se nechci, ale nevím co mám dělat. Prosím o radu, děkuji, moc děkuji. Karla

OTÁZKA (6.11.2009 11:35) Pavel

Dobrý den je mi 19 let. Před pěti lety jsem byl na operaci s pupeční kýlou, a jako malé dítě jsem měl kýlu v třísle, která se ztratila. Chtěl bych posilovat s čínkama ale mám strach, abych zase neměl kílu. Myslíte že je možné abych posiloval? Na co si mám dávat pozor abych kýlu neměl znovu ? Děkuji :-)

OTÁZKA (4.11.2009 11:45) Milan

Po 30 letech manželství jsem se rozvedl. Moje exmanželka mě stále přitahuje, občas se spolu setkáváme a i se pomilujeme. Nevyčítám jí její nové vztahy, ale chci o nich vědět. Moje intimní potřeby i představy jsou většinou dále spojeny s její osobou. Rád bych s ní zažil v sexu i věci neobvyklé, třeba milování ve třech. Nevím, zda je tato moje fixace na exmanželku normální a zda se nejedná o nějakou sexuální úchylku. M.

OTÁZKA (2.11.2009 22:59) Břetislav Břeh, Zábřeh

Vážený pane Klimeš, Vaše odpovědi se mi většinou líbí, ale odpověď Pavlovi ( 22.10.09) mě zaráží. P. píše, že už výlety a podivné chování ženy trvá roky, že s ním nespí, že s ním skoro nemluví – on je tedy fakticky vdovec, kterému žena nezemřela. On se staral o děti, vařil, pral, uklízel, dával ženě volnost a dostalo se mu za to jen její pohrdání ,nevěra, lhaní. Je jistě možné, že do své ženy nevidí, že jí nechápe, že dělá dost věcí špatně, ale: ze strany ženy mi to přijde nefér. Buď je vztah s manželem tak neuspokojivý – tak ho má žena čestně skončit a nebo není tak špatný ( v lecčems jí to takhle asi vyhovuje, když ho dosud neopustila) a pak ona prostě zneužívá to, co jí manžel poskytuje. Žena si užívá výhod „hybridního partnera“. Manžel poskytuje zázemí, zdání normální rodiny navenek, přísun financí, postará se o děti a milenec poskytuje pocit dobrodružství, únik ze stereotypu, vášeň... A jí to takhle asi vyhovuje, ale vlastně manžela zneužívá. Připadá mi, že pro každého manžela je to situace dlouhodobě neudržitelná. Radíte mu, že má počkat a dovolit jí, ať žije podle svého svědomí, nešpiónovat a dál to nezhoršovat, ať to případně skončí ona. Když se tak bude chovat – trpělivě, plnit svoje povinnosti, nevyptávat se, nechá si všechno líbit, tak ho žena bude mít přesně tam, kde potřebuje, takhle jí to umožní žít dál dvojím životem – a může takhle žít klidně dalších 5 let. A možná jím bude pohrdat ještě víc, když on ze sebe nechá dělat blbce donekonečna. Co jí vlastně bude motivovat, aby něco měnila? Jistě to, co radíte může být dobré na přechodnou dobu, aby člověk nepokazil, co se dá. Ale žádný podváděný/á jistě nechce, aby se z toho soužití ve třech, jistě frustrujícího, z předstírání a lhaní stala norma. Vy sám by jste v tom dokázal žít? Není prostě někdy lepší říct – tak už dost a skončit to? (Z toho, jak se montuji do cizího problému je asi jasné, že se týká i mě. Také jsem se nepodepsal svým jménem, nechci, aby mě v tom někdo poznal.) S úctou,

OTÁZKA (2.11.2009 19:45) Milena

Dobrý den pane Klimeši, jsem 28let vdaná a můj manžel udržuje 8let pararelní milostný vztah se svojí bývalou přítelkyní, ta jej svedla po 25 letech nezájmu, když zjistila, že má výnosné zaměstnání. je rovněž vdaná a rozvádět se nejspíš nechce, to by si již zařídila. manželovu nevěru prozradil mobil a také jeho chování, úzkostlivě mobil schovává a vypíná, o mne již dávno ztratil zájem a to nejen v sexu, doma se téměř nevyskytuje, jen se nají, vyspí a vyžaduje servis- jídlo, prádlo atd. když o tom s ním chci mluvit je na mě hrubý a odmítá to, volala jsem i jí, ale cynicky se mi vysmála a poslala do blázince. mé dcery ( 19 a 27let) nechtějí abychom se rozvedli, mladší studuje 1.rok VŠ, já sama jsem na něm ekonomicky závislá. přemýšlím o tom, že si také najdu přítele, ale na to manžel asi čeká, aby mohl vinu za rozvod hodit na mne, velmi mne to psychicky vyčerpává. děkuji za radu. milena

OTÁZKA (2.11.2009 15:57) monika

proč tak nic pro ti rakovině ne máte aby se dala vilečit rakoviny všechny dělejte něco proto a pomáhej taky lidém a ne jenom co bě laskavě ják mužu někomu pomoc když má rakovinu a já nevim jakou napište prosim na emal dglovo díky

OTÁZKA (2.11.2009 9:55) Jitka

Pane Klimeši,před rokem jsem ukončila psychoterapii se zaměřením na noční děsi a úzkosti. Čas od času se v noci ještě budím, ale úzkost je podstatně mírnější a dobře jí zvládám. Problém je v tom, že na psychoterapeuta stále myslím, v duchu s ním rozebírám své problémy a nemůžu se těchto myšlenek zbavit. Chci si je řešit sama za sebe a ne s touto "pomocí". Myslím, že rok už je dlouhá doba. Hodně mě toto unavuje.

OTÁZKA (30.10.2009 9:40) Hana Š.

Dobrý den pane doktore, obracím se na Vás s problémem, který se týká mého 31 letého syna. Syn si před rokem a půl pořídil na hypotéku domek za Prahou, do kterého se chtěl nastěhovat se svou přítelkyní. K tomu nedošlo, protože se s přítelkyní rozešel. Nyní, po roce a půl ,bydlí stále s námi rodiči ve svém "dětském pokoji". Ač má vysokoškolské vzdělání, odmítá se od nás do domku přestěhovat, protože se obává bydlet v něm sám.Údajně by se tam cítil opuštěn a nikdo by ho večer nečekal. Prosím o radu, zda mám synovi sbalit kufry a sama ho přestěhovat nebo zda mám čekat, až se sám nějak rozhodne. Při soužití s ním nemáme finanční nebo nějaké jiné problémy, ale domnívám se, že v 31 letech není už normální bydlet s rodiči. Předem děkuji za odpověď.

OTÁZKA (29.10.2009 18:51) Andrea

Vážený pane Klimeši, ráda bych se Vás zeptala, zda je podle Vašich zkušeností nutná citová vyváženost ve vztahu muže a ženy. Co se může stát, pokud jeden miluje více a druhý méně a jak v takovém případě postupovat ? Dá se tato situace pokojně zvládnout tak, aby vztah nebyl narušen ? Za jakých předpokladů ? Je pravda, že se u muže rodí hluboký vztah déle než u ženy? Předem Vám velice děkuji za odpovědi.

OTÁZKA (27.10.2009 23:58) Katarína

Dobrý deň, pán Klímeš. Veľmi si cením vaše rady, ktoré dávate svojim čitateľom, a bola by som Vm veľmi vďačná, keby ste pomohli aj mne. Mám 25 rokov a mám skoro 6-ročný vzťah. S priateľom máme spoločné aktivity, nenudíme sa spolu, je to veľmi dobrý človek. Ale posledné dva roky máme problémy. Pred rokom som sa zaľúbila do iného muža. Potom to opadlo, a ja som ostala s priateľom. Tento rok nastala situácia, že nebývame v rovnakom meste. Chcela som s ním bývať, ale on odmietol, povedal mi, že chce ešte slobodu, že sa nechce zasnúbiť, ani ženiť, že raz áno, a že chce za svoju ženu mňa. ale ešte nie teraz. A nevie mi povedať na 100%, že uz o rok spolu bývať budeme. Má 25 rokov, keď mal 20, zomrel mu otec a ťažko to niesol. Celú vysokú školu nikam nechodil, a teraz má pocit, že o niečo prišiel, že nič nezažil. Veľmi mi chýba a vzťah na diaľku mi vôbec nevyhovuje, vidí, že sa trápim, ale povedal, že nevie, ako mi môže pomôcť. Ľúbi ma a je to slušný človek, milenku nemá, ale neviem, či má tento vzťah zmysel. Dokedy mám na neho čakať. Na jednej strane si poviem, že ho ľúbim, a stojí mi za to, aby som vydržala, ale na strane druhej, prečo by aj on nemohol urobiť niečo pre mňa. Som zúfalá, neviem, čo ďalej, a navyše sa v mojom živote objavil ďaľší muž, ktorý o mňa bojuje, nie je mi ľahostajný, za čo sa sama sebe hnusím, keďže svojho priateľa ľúbim, ale stále neviem, či nie je čas posunúť sa ďalej.

OTÁZKA (27.10.2009 21:04) Dan

Vazeny pane doktore, jsem zenaty a behem manzelstvi jsem si nasel svobodnou kamaradku (37). Jde jen o kamaradstvi, mame na spoustu veci stejny nazor. Obcas spolu zajdeme na obed, ktery vzdycky platim ja, ona se tomu nebrani, spis to vyzaduje. Myslite si, ze to muze znamenat, ze od naseho vztahu ocekava neco vic, nebo me jen zneuziva ? Dekuji za odpoved a zdravim, Dan

OTÁZKA (27.10.2009 20:47) Zdenka

Dobrý den, v červnu se nám narodilo první dítě. Po dobu těhotenství i teď po porodu mám problém se sexem. V těhotenství jsem měla pocit, že je dítě "u toho" a nedokázala jsem se uvolnit. Teď nemám na sex vůbec chuť, a když už by chuť náhodou byla, jsem unavená až líná něco provozovat. Manžel mě přitahuje, ale najednou mam pocit, že je sex něco špatnýho. Něco, co bych neměla dělat. Manžel už pomalu ztrácí trpělivost... A když už k milování náhodou dojde, líbí se mi to, ale zároveň už chci, aby to skončilo. Prostě myslim na jiný věci, nedokážu vypnout. Přemýšlím, že si najdu sexuologa. Děkuji za Váš názor!

OTÁZKA (27.10.2009 15:09) lenka

Přeju hezký den:), nedávno jsme skončili jeden komplikovanější vztah s člověkem, kterého si stále vážím a mám ho moc ráda. Chtěla bych s ním být dál, ale zkrátka to teď nejde. Problém je, že jemu je 22 a mě o 10 let víc (on studuje design, já pracuju v neziskovce). On je ze Slovenska, já z Brna. Vzhledem k oboru, který studuje, má dost otevřené plány a není schopen udržovat teď závazný vztah. V Brně byl na semestr a v té době jsme spolu chodili. Oba jsme do toho šli od začátku s tím, že perspektiva je malá, ale že nebudeme řešit dopředu a spíš si užijeme společného času, protože nám spolu bylo hezky. Já jsem si po čase vystavěla takové vzdušné zámky a chtěla jsem s ním být i přes komplikace, zkrátka bych se zasukovala, aby nám to vyšlo. Skončilo to nakonec tak, jak se dalo čekat. Řekl mi, že nechce vztah, kdy přijede, řeknem si pár hezkých slov a zas odjede. Nechce mi ubližovat a závazný vztah teď pro něj nemá smysl. Já věřím, že mě měl rád a nebyl se mnou jen kvůli zkrácení chvíle. Vím to podle toho, co mi řekl i jak se choval, a taky podle toho, co jsem cítila:-). Přitahoval mě i jako člověk. Mám ho pořád ráda a nelituju, že jsem s ním byla i když jen pár měsíců. Ten vztah byl moc obohacující myslím pro oba. Vím, že i pro něj to nebylo lehké rozhodnutí, ale vzhledem k situaci chápu, že to je asi rozumné řešení. Řekl, že vyhrává rozum nad srdcem:(. Teď mám spíš na srdci otázku, nakolik se má člověk snažit na milovaného člověka zapomenout, když racionálně vím, že ta šance je malinká, ale přesto srdce si poručit nedá.. nechci si ho vymazat ze života, protože na to ho mám moc ráda. Naděje, že minimálně zůstanem přátelé mě uklidňuje a na druhou stranu se tímpádem neumím ubránit naději, že třeba někdy budeme zase spolu jako partneři. Takže kdybyste věděl, jak je to s tou "falešnou" nadějí a kdy je vlastně falešná a kdy může člověka zachránit, ráda si o tom přečtu:) Jinak děkuju, že tu tak hezky odpovídáte:-). Přeju všecko dobré!

OTÁZKA (27.10.2009 15:00) lenka

OTÁZKA (27.10.2009 14:59) lenka

OTÁZKA (26.10.2009 20:46) dekuji za odpoved II.

O tom, že se od nás odstěhoval, jsem jeho mamince musela říct já, když se při návštěvě vnučky zeptala, kdy příjde domů. Když jsem ho pak upozornila, že mi to nepřišlo fér nechat to na mně, odpověděl, že jsem se přece nedohodli na tom, kdy, komu a jestli jeho odstěhování budeme ventilovat, že to je naše soukromá věc - ale jsou přece věci, které se neutají . A i když už to jsou tři týdny, kdy mi poprvé řekl, že odchází, já ho stále chci jako otce pro naše dítě a jako partnera pro sebe. Nechci se jen tak vzdát našich společných snů, které on podle mne strašlivě jednoduše dokázal zasunout hodně hluboko. Když se příjde podívat na dceru, a chodí (přes avizované návštěvy jen dvakrát týdně), docela často, tak si zároveň odváží z bytu oblečení, nebo nějaké podklady, naprosto neguje veškerá pozitiva našeho vztahu, která ještě před nedávnem vychvaloval... Snažím se nevyčítat, abych neřekla něco, co by mne potom mrzelo, nebrečet, být pozitivní, taky jsem mu řekla, že si zachovávám naději, že se jednou vrátí a že věřím, že naše sny začneme uskutečňovat... a čekám ve skrytu duše na přitažlivé síly, které by se snad mohly projevit. Podle čeho to poznám? Jak se teď zachovat dál, abych nezničila možnost jeho eventuálního návratu? A je tato možnost vůbec reálná?

OTÁZKA (26.10.2009 20:45) dekuji za odpoved I.

Vážený pane doktore, v září minulého roku jste mi odpověděl, že to je loterie vstupovat do vztahu s někým, kdo se právě rozešel. A že to je jako čekání na Godota, který možná příjde, ale možná taky nikoliv... Ten Godot tenkrát přišel a požádal mne, abych se k němu vrátila, což jsem udělala. Zažili jsme z mého pohledu nádherné období, kdy jsme se dohodli i na založení rodiny, což přes můj vyšší věk kupodivu bezproblémově klaplo. Chodili jsme spolu na ultrazvuk, prostě zažívali to, co zažívají rodiče, kteří se těší. Konečně měli s exmanželkou vyřešeno majetkové vyrovnání, vypadalo to, že vše máme před sebou. Při jedné ze schůzek, kdy dohadovali poslední podrobnosti, jí oznámil, že čekáme dítě. Ona na to zareagovala slovy, že to tedy znamená definitivní konec a málem se v restauraci dle jeho slov zhroutila. A asi mu tím zasadila brouka do hlavy, protože on se tenkrát (před skoro 3 roky) rozvádět nechtěl a stál o řešení problémů a zachování vztahu - navrhovatelkou rozvodu byla ona. A od té doby se začal měnit, začal pochybovat o nás dvou, o našich plánech ... a při mém nástupu na mateřskou, tedy 6 týdnů před porodem, mi řekl, že se k ní vrací. Bylo to pro mne naprosto nečekané, ve středu jsem se bavili o budoucnosti, o společných plánech a v sobotu nepřišel domů z návštěvy u ní a jejich dětí (19 a 15 let). Asi podmíněno stresem z nastalé situace jsem za dva dny porodila nuceným císařským řezem - každý den mne navštívil, za naší dcerou, která ležela v inkubátoru, chodil taky, ale s důrazem na to, že se na jeho rozhodnutí nic nezměnilo. Najednou nesouhlasil, že bude mít jeho příjmení, jak jsem se dohodli, nechtěl jí přihlásit v bytě s zdůvodněním, že neví, co se mi honí hlavou ... Měl v poslední době zdravotní problémy, přišel o práci, trpí depresemi, na které bere antidepresiva, podařilo mi přemluvit jej, aby si našel psychoterapeuta a snažil se o řešení ...snažila jsem se poskytovat mu podporu ve všech oblastech.

OTÁZKA (26.10.2009 17:21) Kristina B.

Dobrý den, mám takový dotaz. Myslíte si pane doktore, že je možné být celý život ve šťastném vztahu bez potomků a bez společných koníčků a většiny názorů? Já 25 let, přítel 29 let, 2 roky spolu, plánujeme příští rok svatbu, děti nikoliv. nyní jsme do sebe velmi zamilovaní až závislí na sobě. Jen mě občas napadá, že vlastně toho nemáme moc, co společného. Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (26.10.2009 8:51) Marie

Dobrý den, Rozvedla jsem se před lety s 16letou dcerou, která byla na otce velmi fixována. Narodil se mi z druhého manželství syn, ale kvůli dceři jsem měla problémy - vždy jsem ji ale hájila. Odstěhovala se k babičce, s původním manželem jsme měli ale nakonec přátelské vztahy. Před několika lety zemřel. Dcera se vdala, osamostatnila a mou zásluhou dostala po babičce byt, kde bydlela. Narodil se jí syn: půl roku bydlela u mne, než dostavěli část domu, byla jsem u porodu a snažila se jí pomoci, i když ne příliš finančně, protože jsem zůstala sama s druhým dítětem. Moje práce je velmi náročná, v týdnu nemám téměř volný čas, brala jsem jí napřed jednoho syna alespoň jednou měsíčně na celý víkend, po letech se jí narodil další syn, brala jsem si takto oba. Když potřebovala, vzala jsem si je i mimo tyto víkendy. Se starším jsem byla 2x na dovolené u moře, prakticky alespoň 14 dní z dovolené jsem jim věnovala. Přesto se často vyskytovaly mezi námi problémy, že hlídám málo a vše na ně že zabezpečují oni.. V létě to prasklo" úplně jeden víkend, který jsem se zdravotních důvodů potřebovala využít jinak. Dcera mi děti (které mám velmi ráda) zakázala vídat a nechce se se mnou vůbec stýkat. Můžete mi poradit, jak se mám zachovat? Děkuji

OTÁZKA (25.10.2009 8:28) maria

Pane doktore, za jakých okolností si žena zaslouží pár facek? Udělal jste to někdy?

OTÁZKA (24.10.2009 22:04) Petra

Dobrý den pane Klimeši, je mi 30 let , mám ročního syna a úžasného manžela. Problém je v našem sexuálním životě. Od doby co se narodil syn a vlastně i před jeho narozením jsem měla problémy se sexem. Pohlavní styk byl pro mě téměř vždy bolestivý a to i po použití lubrikačních gelů. Většinou jsem se tedy musela dost přemáhat, aby vůbec k něčemu došlo. Prošla jsem řadu gynekologických prohlídek s jediným výsledkem a to, že je vše v pořádku a po porodu se prý vše srovná. Paradoxně jediné období, kdy vše bylo perfektní bylo 9 měsíců mého těhotenství. Mám problémy se štítnou žlázou a chronický zánět střev, takže dost často bolesti břicha. Pohlavní styk už téměř nevyhledávám a to i z důvodu časté nespavosti syna a mé vyčerpanosti. Začínám ovšem mít dost velký strach o náš dosud moc pěkný vztah s manželem a chtěla bych poprosit o radu. Děkuji P

OTÁZKA (23.10.2009 9:34) Sidonie

Dobrý den, pane Klimeši. Jsem sice trochu starší (49), ale plná energie a Bohu dík zdravá. Můj problém je dost závažný a teď už vyhrocený. Více alkoholu u mého muže, než je zdrávo. Denně. Je to takové to celodenní (od 8. hod. ranní) popíjení pivka. Já mu večer říkám, že je k nepotřebě. A jeho matce, když mi vyčítá že se musím snažit já, říkám, že je buď nalitý /promiňte/ nebo spí. Poslední rok je to tak, že už i velice málo jí, téměř celé odpoledne o víkendu prospí a v osm veče je už v posteli. Naštěstí pracuje a tam to snad zvládá. Nebo jen sedí a kouká. Dříve velice schopný, aktivní, pracovitý, dobrý otec. Sice někdy dost despotický k celé rodině, ale já jsem se snažila vždy to nějak sklidnit. Dnes naprosto bez zájmů. Tvrdí, že mě má rád, ale když velice často má ten jazyk tak těžký, tak já mám prostě k němu odpor. Snažila jsem se organizovat různé akce, dovolené, ale už mě to nebaví. I narovinu mu říci co si o tom myslím a jak to chci řešit. Přitom nepomýšlím na rozchod - spíše bych mu chtěla pomoci. A hlavně s ním žít. Jenže ten odpor je docela silný a trvá dost dlouho a nevím, jestli bych byla schopna návratu. Věci, které bych mu nikdy neřekla, už se nebojím vyslovit nahlas. Ale jak jsem neěkde slyšela, alkoholika musí vyhodit z práce a opustit ho žena a až potom začne o tom přemýšlet. Takové buď já nebo něco, to nefunguje. Jsou to mé monology. On mlčí, tvrdí, že je v pořádku. Už jsem v tom stádiu, že si dávám vinu sobě a zpytuji svědomí, co kdy jsem udělala špatně. To popíjení trvá už 30 let, takže to muselo zákonitě nastat. Jak a kde a s kým toto řešit? Dotaz je chaotický, snad pochopíte co jsem myslela. Děkuji. S.Ch.

OTÁZKA (22.10.2009 22:06) Radomíra

Vážený pane Klimeši, nevím, jestli mi poradíte, ale byla bych tomu opravdu moc ráda. Jsem s manželem 21 let, máme dva syny. Oba jsou velmi hodní a chytří. Byla bychom asi pohodová rodinka, ale můj muž pije. Prakticky celých 21 let, takového jsem si vzala. Zpočátku to nebylo tak zoufalé, ale v posledních několika letech se to stupňuje. Pije sám, doma, lahve schovává...Není výjimkou, že je celý výkend přiopilí, leží, pospává, a je hádavý. Pokud ovšem ví, že musí do práce, dá si pozor. Ale veškeré volné dny a dovolené propíjí. Ostatní to netuší, jen mi doma víme, že je tomu tak. Tisíckrát jsem ho prosila, aby toho nechal, ale je to marné. Na léčení nepůjde. V práci nepije, chodí tam pravidelně, takže nemá problém. Jen naše rodina je už v koncích, pohled na neustále opilého člověka, který je schopen veškeré volno propít a prospat je zničující...prosím, co mám dělat, Radka

OTÁZKA (22.10.2009 16:07) Květa

Dobrý den pane Klimeši, jaký máte názor na "Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky" ? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (22.10.2009 16:06) Květa

Dobrý den pane Klimeši, jaký mate názor na "Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky" ?

OTÁZKA (22.10.2009 16:06) Květa

Dobrý den pane Klimeši, jaký mate názor na "Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky" ?

OTÁZKA (22.10.2009 15:39) Katka

Hezký den pane Klimeši, s manželem jsme 15let, máme tři děti (13let,6let a 1měsíc) , máme se oba moc rádi, ale manžel se mnou nikdy nebyl spokojený v sexu, jinak je vztah absolutně v pořádku. Téměř rok má milenku, konečně našel správnou partnerku pro sex, prý po tom dlouho toužil. Před několika měsíci tvrdil,že je to jen kamarádka, že si jen volají a esemeskují (několikrát za den), včera po jedné hádce mi přiznal, že spolu stále spí, nic jsem do té doby netušila, jsme téměř pořád spolu.Má mě rád, odejít nechce,je ke mně milý, zároven nechce vztah s ní ukončit. Mám to tiše tolerovat a čekat, že to skončí, je vůbec nějaká pravděpodobnost že k tomu někdy dojde? Nebo mám na něj tlačit a kontrolovat ho nebo to vše rovnou vzdát a ukončit náš vztah? Rozhodně ho nechci ztratit, ale nechci takhle ve trojici žít stále. Nevím, jak se mám zachovat, jaké mám možnosti?

OTÁZKA (21.10.2009 18:45) Klára

Vážený pane doktore, prosím poraďte. V květnu jsem se seznámila s mužem (55let). mně je 35. Začali jsme si psát maily, sms, řeším spolu práci, jeho bývalou rodinu (je rozvedený asi 20 let), poslední 3 měsíce se vídáme nejméně jednou týdně na kafe. Třetí měsíc mi píše erotické maily a sms, vyznal mi lásku, líbali jsme se, nic víc. Bližšímu kontaktu se neustále vyhýbá, vzrušuje mně přes net i na společných schůzkách, na společnou noc či intimnější chvíli si ale čas nenašel, prý má moc práce a prý je po dlouhém vztahu a nechce se zatím moc vázat. Přitom jsme tak dlouho v každodenním kontaktu. On sám mi do očí říká i píše, co vše by se mnou chtěl zažít atd. moc mně to ponižuje a bolí, nerozumím tomu, proč se mnou tak cvičí, je to jako cukr a bič. netlačím na něj, jen mi přijde přirozené chtít více společných i důvěrnějších chvil od muže, který sám říká, mně miluje a ví, že já jsem do něj také zamilovaná. Je abstinující alkoholik (dověděla jsem se později) a myslím, že se bojí selhání jako muž. Několikrát to zdůraznil. Je náladový a myslím, že i žárlivý. Chtěla bych alespoň porozumět jeho chování. Děkuji.

OTÁZKA (19.10.2009 21:46) Jechova

Vážený pane doktore, můj problém se netýká přímo partnerského vztahu, i když se tu a tam do mého manželství promítne. Žiju v neustálém silném vnitřním napětí a honbou za něčím, co ani nedokážu přesně pojmenovat. Jsem dost úzkostná a zároveň příliš výkonnostně orientovaná a nedokážu si to zakázat, uvolnit se. Je mi 36, mám tři děti, od batolete po školáka na konci prvního stupně ZŠ, dost mě zaměstnávají, ale přesto mám neustále pocit, že bych měla zvládat víc. Dokud jsem měla děti dvě, při RD jsem pracovala, a neustále jsem se zmítala ve výčitkách svědomí - pokud jsem se věnovala práci, vyčítala jsem si, že nejsem s dětmi, a když jsem byla s dětmi, myslela jsem na to, že zanedbávám práci do zaměstnání. Nyní jsem sice plně na RD, ale stále mám tendenci se něčím zabývat nebo si klást různé cíle, jako třeba jazyková zkouška. V okamžiku, kdy si takto stanovím nějaký cíl, pociťuju ho jako kouli na noze, a i když ho nakonec většinou dotáhnu do konce, nemám žádnou radost a dokonce ani pocit úlevy a štvu se dál. Myslím, že to souvisí s tím, že mám sklon v sobě pěstovat pocit méněcennosti - mám tendenci srovnávat se buď s vlastními nepřiměřenými měřítky nebo s konkrétními lidmi, kteří jsou v různých oblastech lepší než já, a mám sklon definovat se spíše na základě svých nedostatků a toho, co mi nejde či k čemu nemám talent, než naopak. I když vím, že si tím škodím, dlouhodobě si prostě nemůžu pomoct. Někdy pocit vnitřního pnutí a odcizení se sama sobě dostupuje takové síly, že mám pocit, že exploduji dovnitř a že navenek ani neexistuji. Přečetla jsem dost psychologické i duchovní literatury, ale v lepším případě jsem dosáhla jen velmi přechodného pocitu úlevy. Krátkodobý pocit úlevy mi přináší i fyzické vyčerpání. Mám celkem dost sebekázně, abych svoje vnitřní pocity nenechala ničit náš rodinný život, ale občas přece jen vytrysknou na povrch a nechovám se k dětem či manželovi, tak jak bych chtěla. Sama si už připadám hodně unavená. Děkuju, J.

OTÁZKA (18.10.2009 15:23) Pavel Blaha

Zdravim z daleka. Mam problem s karpentalnim tunelem na obou rukouch, je jine leceni nez operace? Mohu neco zkusit?

OTÁZKA (17.10.2009 23:05) Anonymně

Dobrý den pane doktore, jsem samostatná třicátnice s vlastním bydlením, která už je delší dobu sama. V této době jsem potkala člověka, o kterém jsem přesvědčená, že mi stojí za to s ním být. Zlomila jsem v sobě určité bariéry, které jsem si za dobu samoty vybudovala, abych s ním mohla navázat vztah. V současné době mu však umírají oba rodiče, o které se stará sám ve svém domě. Bohužel jsem od něj momentálně dostala košem, tvrdí, že se mu líbím, že jsem bezva kočka, že ho velmi těší má přízeň, ale že v této chvíli není schopen nějaký vztah navazovat, protože trvalá péče o takto staré rodiče ho absolutně vyčerpává a podřizuje tomu veškerý svůj osobní život. Navrhuje, abysme zůstali přátelé jako doposud a nadále se vídávali. Napsala jsem mu email, ve kterém mu sděluji, že jsem se rozhodla na něj nějaký čas počkat než se věci vyřeší a on se dá do pořádku, ale že se zároveň nebudu bránit případnému jinému vztahu s jiným člověkem, který by v tom mezidobí mohl přijít. Myslíte, že je to správný přístup? Nevím jak dlouho ti rodiče ještě můžou vydržet a taky nikde nemám záruku, že až bude po všem tak spolu opravdu začneme chodit. Bohužel se mi podařilo se už citově zaangažovat a myšlenka, že bych ho úplně měla vypustit z hlavy je pro mě děsivá a taky protože se znám tak taky nereálná. Díky za radu.

OTÁZKA (16.10.2009 17:23) Lucka

3účást Nebyla jsem schopna jedinného slova, položila jsem to mámě a totálně jsem se zhroutila, podpořil mě můj přítel, který v tu chvíly byl semnou, když mi mamka volala...Brečela jsem jako malý dítě, kterému vezmete hračku...Už je to rok, co dědeček umřel a mě pořád stále moc chybí i přesto vše...Strašně moc ho chci zpátky, smutek mě stále nepřešel a kdykoliv někdo mluví o svých prarodičím, stáhnu se do samoty a začnu brečet se slovy, že chci svého dědečka...Potřebovala bych pmoci ohledně toho, jak se né zbavit, ale jak se s tím vyrovnat...Je mi po něm strašně moc smutno...Ale občas si pokládám otázku, proč jsem brečela, když mi tenhlew dědeček umřel a proč jsem nebrečela i když mi umřel druhý dědeček, ktrý bydlel ve stejném baráku jako já, vykládám si to tak, že dědečka jsem viděla každý den a vím jaké měl trápení a poslední jsem ho viděla, ale toho který umřel před rokem jsem neviděla nějaký 2 roky...Děkuji za radu a omlouvám se za tak dlouhý článek nashledanou...

OTÁZKA (16.10.2009 17:23) Lucka

2)část A začal s tím, že mít manželku jako já mámu, tak by jí brzo nakopl, a takovýchto debat tam odezněla neuvěřitelná spousta a to vše jen kvůli tomu, že si táta dovymýšlel pár věcí jakožto to, že já se tahám s kde kýmněja, a že máma je alkoholička (abych to upřesnila, alkoholička jen proto, že si dala u známí jedno pivo).Od dědečka mě to docela zaskočilo, začaly mi téct slzy a naplnou pusu jsem jim oboum řekla, ať jdou se vší úctou do (pr**le) pokud hodlají takto nadále mluvit o mě a mé mámě, ke všemu se to vše odehrávalo před tehdy 5ti letým bráškou.Na místě sem se obou zřekla s tím, že pro mě jsou tak cizí, jako člověk, kterého vidím poprvé a začala sem jim vykat.(Zkráceně o mé osobě, já sem člověk, který se sebou nenechá manipulovat a už vůbec se nenechám peskovat od někoho, kdo o dané věci ví tolik, co já o tom, proč vietnamci mají šikmé oči)Z5 k problému.Od té doby, co sem se s nimi pohádala sem je rok neviděla a doma sem to všem vysvtlila, po roce se i táta vrátil domu a též i jemu sem vysvětlila proč sem se u babičky rok neukázala a proč o to nemám ani zájem, táta semnou sohlasil ale s tím, že jim nebudu dělat naschvály.(Nejsem přeci žádný parchant).Po nějaké době sem se dozvěděla, že děda začíná být nemocný.Tehdy, když sem se ho zřekla, tak sem si řekla, že nebudu brečet, až jeden z nich umře (Dědeček nebo babička).Dědeček byl v Praze na operaci srdce a ke mě se vše dostalo, až když byl doma takřka dva týdny před smrtí.Dostalo se ke mě, že se na mě pořád ptá a že nikdy nechtěl být tak chrubí, ale že ho k tomu naverbovala babička, která vždy měla rtadči cizí, než vlastní vnoučata.Strašně moc sem ho chtěla vidět,ale ona to zakázala.Začalo mi být úzko a po uplynulích 2 týdnech mi mamka zavolala na mobil, že je děda mrtví, nebyla sem schopna jedinného slova

OTÁZKA (16.10.2009 17:22) Lucka

1)část Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu.Před Vánocemi minulého roku, mi zemřel Dědeček se kterým jsem měla docela dobrý vztah do té doby, než se mí rodiče pohádaly tak, že máma tátu "vyhodila" a on šel bydlet ke svým rodičům.Mí rodiče se pohádaly na základě totální blbosti, která spočívala v tom, že mamka šla na kafe ke známé a přišla později domu to by ani tak nevadilo,vše spočívalo v tom, že táta neměl v čas jídlo na stole, které mu máma připravila do mikrovlnky, než odešla ke známé, aby si ho ohřál což on odmítal přiznat.Táta má docela blbou povahu a to v tom, že dokáže být agresivní.Nebudu popisovat celý děj hádky, jen to přiblížím tím, že v hádce se objevilo i uhození a tátovo roztrhlé obočí.Ze strachu jsem utekla z domu ke kamarádce, která tu byla na prázdninách a přespala jsem u ní, máma též chvíly po mě odešla ke své ségře, přes noc se táta sbalil a zmizel.Táta má dosti blbou povahu a to v tom, že má pořád tendenci vše převést na to, že mu bylo ublíženo tudíž svým rodičům řekl úplně celý děj jinak, než byl a jaký si měli mí prarodiče udělat obrázek, když slyšely jen tu tátovo versi vyprávění a jinou už ne?Tak se stalo, že sem jednoho krásného dne, šla k babičce s tím, že se jdu já a mladší bráška podívat za tátou, ale on tam nebyl, protože byl v práci a tak sem si u babičky dala alespoň kafe, při rozhovoru s babičkou sem se dozvěděla docela blbí věci naúkor mé mámy a mě samotné.Babička si kousek odemě stoupla a řekla mi, ať na mámu trochu dohlídnu, což sem nechápala, ale po chvilce mi bylo vše jasné.Z ničeho nic totiž na mě začala s tím, že když už chci spát s klukem (v té době jsem byla ještě panna) tak ať si doslova a do písmene beru gumu ať nejsem jak nějaká Ku*va, hodila po mě peníze s tím, že si mám já a bráška něco koupit ale ať to prej nedáváme mámě, aby si za to nekoupila alkohol, tak sem jí peníze vrátila s tím, že od ní nic nepotřebuju a ať se trochu mírní před prckem,nacož přišel právě onen zesnulý dědeček a začal

OTÁZKA (16.10.2009 14:50) Simona 40

Jak mám přežít rozchod? Přítel se se mnou rozešel a začal chodit s moji do té doby mejlepší kamarádkou.Jsem uplně nadně.Nejím ,nemůžu spát.Je to už měsíc,snažím se na to nemyslet,ale je to sinšjší než já.Do té doby jsme se nehádali,nenaznačil ani ,že už mu nevyhovuji.Asi tři týdny před rozchodem jsme byli ještě na báječné dovolené.Rozchod mě zdělil po telefonu a až po týdnu jsem se do kamarádky dozvěděla ,že to je kvůli ní,že si píšou a,že se sešli.ˇPrý ho začla zajímat,protože jsem o ni pěkně mluvila.Podotýkám,že před tím se viděli asi 3krát a to v moji přítomnosti.Já je seznámila.Vím,že když se takhle zachovali nemám čeho litovat,ale strašně to bolí.Přišla jsem o dva lidi ,kterým jsem bezmezně věřila.Jsem zoufalá a nevím jak z toho ven,jak zapomenout.Mám vztek,nenávidím je,lituju se.Prosím co s tím? Děkuji moc za radu. Simona

OTÁZKA (16.10.2009 12:43) Lída, Táibor

Dobrý den, ať se mi to zdá sebetrapnější, musím se zeptat, někoho, kdo tomu snad rozumí. V šestnácti (teď je mi 29) jsem onemocněla OCD. Projevovalo se to obviňováním sebe samé z nejrůznějších nehod, ublížení apod. Léčila jsem se atd. V 18 letech ani nevím proč jsem si vzpomněla na věk okolo 10 let, kdy jsem si se 4 letou "kamarádkou" hrála ... bohužel proti její vůli.... "na čarodějnice". Házela jsem ji do pomyslné "pece" - na postel. V těch osmnácti jsem si vybavila jen to vzrušení a její neochotu hrát si. Dál jsem ze své hlavy nevyšťourala nic. Jestli jsem ve hře pokračovala, nebo jsem ji opravdu pustila ... Co je důležité. Vyčítám si to od osmnácti let! Považuji se pomalu za pedofilku, bojím se, že ji to poznamenalo. Zajímalo by mne, zda jsou ty obavy oprávněné, nebo se jedná o zrádnost OCD - úředně jsem vyléčena od 23 let. Trápí mě to, pořád se bojím, že jsem pedofil. Že jsem ublížila. Dokonce se začínám bát mít děti, aby to nezdědili ... Vrací se to v cyklech. Nějaký čas si myslím, že jsem dobrý člověk, a pak bum, vzpomenu si na tohle. S rodinou té "kamarádky" dá-li se 4 letá tak nazvat jsme se přestali postupně stýkat, párkrát k nám přijeli když jí bylo asi 6. "Víme" o sobě navzájem pořád. Jako dítě jsem si to vyčítala jen tu chvíli, resp. měla jsem strach, že to na mě poví. Pak se to ozvalo v 18. Teď mě napadá, nepřestaly se s námi stýkat právě proto, že jsem třeba ublížila jejich dceři? Je to zamotaný kruh. Žiju v pocitech viny. Dřív se týkali i jiných činů, které nešly "prokázat" ale tento mi přijde obzvlášť zavrženíhodný. Trvá to asi týden. Mám i noční můry v nichž někomu ublížím, a pak cítím vinu. Asi to zase přejde. A pak se to asi vrátí. Co to je? Dá se to pojmenovat? Nebo jsem prostě sadistická pedofilka. Děkuju za radu, ať je jakákoli. Lída.

OTÁZKA (15.10.2009 21:22) Marie

Dobrý den pane doktore, nedávno jsem se od manžela dozvěděla, že se již rok se mnou necítí dobře, dokonce že ke mně už nic necítí a že tedy zvažuje odchod. Máme 2letého syna. I proto jsme šli do manželské poradny. Zde nám byla doporučena 6měsíční odluka (oddělené bydlení, návštěvy dítěte, výživné, přerušení našich kontaktů). Moc tomuto řešení nedůvěřuji. Jaký je váš názor na odluku? Může pomoci? Děkuji Marie

OTÁZKA (15.10.2009 10:59) Anna

Vážený pane doktore, prosím o radu, jak se vyrovnat s psychickými pocity po porodu dcery. Uplynulo od něj cca půl roku. Přes zdravé nekomplikované těhotenství a normální spontánní počátek byl lékaři uměle vyvolán, počemž se zkomplikoval a skončil operativně-Krist.exprese+kleště. Přes všechny své racionální snahy se stále nemůžu zbavit jednak výčitek, že jsem s medikam.zásahy souhlasila a že díky nim pak vše proběhlo, jak proběhlo (dceru jsem viděla po druhém dni, nebyla se mnou celý první týden) a zároveň pocitu obrovského selhání, že jsem vlastně dítě "sama neporodila" a že celá událost, na kterou jsme se těšili, se proměnila v hrůzný zážitek, jehož vzpomínky mně denodenně provázejí. Partner o tom příliš hovořit nechce, tvrdí, že vše nakonec proběhlo "normálně" a hlavně že se nic horšího nestalo. Uznávám, že to je sice pravda (následky mohly být i mnohem horší), ale veškeré tyto racionální závěry mi nijak zvlášť nepomáhají se popsaných pocitů zbavit, seč se snažím sebevíc. Už jsem zvažovala návštěvu psychologa, ale je to trochu obtížné (dceru nemá kdo hlídat a dosavadní zkušenost je taková, že téměř všichni reagují jako partner - "hlavně že jsme to přežili, tak co bys chtěla.."). Prosím o Váš názor. Děkuji Vám. Anna K.

OTÁZKA (14.10.2009 20:52) Ivan Koreček

Rád bych se více dozvěděl o zvláštním druhu lhářů - jejich lhaní je agresivní a útočné, jsou-li přistiženi při lži, svalují vinu na toho, kdo je odhlil, jsou tak dokonalí, že by nezávislí pozorovatel uvěřil spíše jim, člověk má dojem, že skutečně věří tomu, co říkají, byť je to jasná a prokazatelná lež. Má toto nějaký odborný název a lze se o tom (a jak na ně) někde něco přečíst? Děkuji.

OTÁZKA (14.10.2009 16:50) eva

pomuze mi nekdo s potratem

OTÁZKA (14.10.2009 15:14) Weilerová

Pane Klimeši,můj partner silně chrápe. Mám ho nutit, aby problém řešil nějakou operací, nebo byste upřednostnil oddělené ložnice?Děkuji ta odpověď.

OTÁZKA (14.10.2009 9:20) Aňula

Dobrý den. Je nám oběma padesát, jsme spolu 27 let. Vzali jsme se a prožili hezké roky, byl jediný muž, který mne uspokojil a když ne, žádný problém. Oba máme problémy. On by rád sex podle příruček(četnost, případně polohy, moje aktivita a vždy orgasmus, jinak je znechucen svou neschopností), já překonávala trauma ze znásilnění, nechutě vtěhotenstvích a hlavně kolem několika amovolných potratů, když mne nechránil (Jéé, promiň). Nemám nic proti pomazlení, jsem povolná, kdykoliv chce, ale odmítám už být aktivní. Přeju mu, ať si užívá, ale jsem už nějaká zmožená tím celým plněním plánu. Orálu nejsem schopná vůbec, moje ruce celé roky odmítal, že je moc citlivý... No, když jsme si promluvili, že čtrnáct roků se strachem z oplodnění a poté vykrvácení (doktor je daleko a je lepší to vyležet) holt udělalo svoje, připustil si to na pár minut a nejlépe si teď pamatuje, že je mi sex už fuk. ježíšmarjá, on sám byl vždycky tak spokojený, že páry kolem nás to zabalily po čtyřicítce a on se má, copak mu jako inteligentnímu člověku nedokážu říct, že jsem ráda, že žiju?! Jinak je všechno fajn, jsme schopni si vzájemně dopovídat věty a podobně. O rozsahu krvácení občas přehled měl, chtěla bych vidět jeho po čtrnáctidenním plazení bez dvou-tří litrů... Kéž už mám po přechodu.

OTÁZKA (12.10.2009 21:52) Gerhard

Měl jsem doma manželské problémy . . Manželka tvrdila, že se více věnuji a strávím času v podniku než s rodinou . . . Padlo slovo ROZVOD . . . Zašel jsem k našemu lékařovi požádat o radu . . . Doporučil psychologa, který se specializuje na manželské probblémy jako náš . . . Nevadilo mně, že pojišťovna neplatí a hodina nebyla levná . . . . Po čase manželka tvrdila, že to je chlap a nadržuje mně . . . Když jsem se svěřil, dal adresu a tel. číslo ženské . . . Po nějakém čase, když to podle mně nikam nevedlo, jen tak jsem se jí zeptal, zda je vdaná . . Odpověděla NE . . .Byla jste někdy vdaná? Kolik máte dětí? Odpověděla 4x a děti žádné . . . Vytáhnul jsem šekovou knížku, zaplatil a řekl jsem S pánem Bohem . . . To bylo před cca 25 léty, letos jsme slavili 41. výročí, vychovali a vzdělali spolu naše potomky, a dnes jezdíme spolu navštěvovat vnuky a vnučky . . . Furt mně vrtá hlavou, zda profesiánolvé jako třeba jste Vy, kteří se živí dávat rady popletům a zmateným v obtížném období jsou vzorní synové, bez problémů milenci, manželé a otcové, kteří si ve všem a se vždy umí poradit . . . .

OTÁZKA (12.10.2009 20:36) Pavla Švestková

Dobrý den, můžete mi poradit nějaké možnosti, jak řešit toto: Jsem vdaná, máme 2 děti, ale veškerá tíha a povinnosti všedních dnů leží pouze na mě. Samozřejmě i já pracuji na plný úvazek, ale manžel tvrdí, že já na to čas mám se odpoledne starat, ale on ne. Pracuje v reklamní branži, kde je zvykem být v práci až do večera. On nechce přijmout svou část odpovědnosti za chod rodiny (nemluvím o penězích) a já už to dál nehodlám snášet být jako svobodná matka, přestože partnera mám. Ani jeden nechceme ustoupit. Co s tím?

OTÁZKA (12.10.2009 15:55) Dáša

Moje otázka se týká mé matky. Trpí paranoou a je to už neudržitelné. K doktoru jí nelze dostat (že jí chceme s doktorem zabít) . Její konstrukce jsou naprosto fantastické a normálního člověka by nenapadly.Co se s tím dá dělat, protože už si s tím nevíme rady nikdo z rodiny. Mamince je 83 let a žije v jednom městě se sestrou v družstevním bytě po sestře. Ti si postavili domek. Sestra za ní pravidelně dochází a je vystavována neskutečným scéná. Já s bratrem jezdíme sporadicky. Pak jsme obviňováni z kdečeho. Prosím můžete mi poradit. Nějakou léčbu od boku, která by dostala matku aspoň do takového stavu, kdy by jsme jí přemluvili, aby návštěvovala doktora psychyatra. Děkji za váš čas i odpověď

OTÁZKA (12.10.2009 1:04) Laura

Doborý den. Chtěla bych se zeptat co si myslíte o tom, když jeden z partnerů chce již vstoupit do manželství, protože má jasno, ale ten druhý to chce ještě o něco oddálit. předem děkuji za odpověď.

OTÁZKA (11.10.2009 23:07) Karel

Dobrý den, pane doktore. S přítelkyní jsme spolu asi 3/4 roku. Poslední měsíce se však náš vztah prochází určitou krizí. Před několika dny jsme se dokonce téměř rozešli. Náš problém spočívá v tom, že přítelkyni vadí mé současné chování k ní. Jsem prý na ni moc hodný a nejsem přirozený. Má pocit, že jsem na ní závislý, že nejsem sebejistý a že ve vztahu nejsem vůdčí osobností. Stejně tak jí vadí, že ji příliš chválím a projevuji neustálý zájem. Přitom jsem prý takový dříve nebyl. V tom má pravdu. Tento typ chování jsem u sebe pozoroval i v předchozích vztazích. Začnu se takto chovat vždy, když získám pocit, že partnerka je "ta pravá". Poté dělám vše pro to, aby vztah klapal, abychom se nehádali ap. Přitom výsledek je naprosto opačný... Přečetl jsem si Vaši knížku Partneři a rozchody, takže mi mnoho věcí došlo. Přesto nevím, jakým způsobem toto své chování upravit. Existuje nějaká možnost, jak si natrénovat "lehký nezájem"? Když totiž zkusím přítelkyni vědomě ignorovat, nemám z toho dobrý pocit a tím víc se potom chovám submisivně (vyčítám si, že se k ní chovám takto). Stejně tak ve mně přetrvává pocit, že přeci není špatné projevit zájem, pochválit atd. Děkuji Vám za jakoukoliv radu. Karel

OTÁZKA (11.10.2009 21:35) Anna

Dobrý den. Je mi přes 40, 10 let žiju se svým současným manželem o 10 let starším, máme téměř tříleté dítě. Manžel je živnostník, pracuje doma, ale přesto, že je vlastně pořád doma (poměrně nerad chodí ven - jen pokud je pracovně povolán), moc se nepodílí na našem rodinném životě. Odmítá chodit ven se synem, nechce se s ním příliš zabývat, v pracovně se zamyká atp. Všechno svádí na pracovní vytížení. Cítím se vedle něj hodně osaměle: netrávíme spolu moc času, nemáme ani společný obývací pokoj, nechodíme ani společně spát, ani spolu už nespíme.... Z jeho strany necítím sebemenší zájem o sebe - a já už nějakou dobu nevím, jestli ho mám ještě ráda. Myslela jsem, že už takhle dožiju, jaksi bez citů (a taky bez sexu). Už roky se mi dvoří kamarád mého muže. Vždycky jsem jeho zájem s nadhledem odmítala, ale teď najednou se něco změnilo, dává mi najevo, jak mi rozumí a jak by mě uměl mít rád. Co teď? Najednou se mi třepou kolena, když si na něj vzpomenu. Jedna moje část by si chtěla začít nějaký pěkný románek, druhá by se sebrala, vzala dítě a opustila jednoho pro druhého, ovšem ta třetí jen mrtvě sedí, opakuje si, že je vdaná, a čeká, až ten smutnej život uteče.

OTÁZKA (10.10.2009 22:52) Karolina

Dobry den, je mi 34 let, ma dve mensi deti, bezvadneho manzela, se kterym se rozumim v podstate ve vsem, a i v posteli nam to funguje vyborne i po 10 letech. Presto se pristihuji, ze v posledni dobe otevrene flirtuji s radou muzu a zacinam si ruzne drobne aferky, ktere zatim vetsinou konci libanim, ale je zrejme jenom otazkou casu, kdy vyusti v opravdovou neveru. Zajimalo by me, proc to delam. Je to proste jenom z nudy? Proc si lide spokojeni v partnerstvi takhle zahravaji? Nebo ze by moje manzelstvi zas tak dokonale nebylo?

OTÁZKA (10.10.2009 21:16) S

Miluji kněze přestože jsem vdaná. Vzniklo to už dřív. Kam se s tím obrátit?

OTÁZKA (9.10.2009 8:24) Michal

Dobrý den, jsem 13 let ženatý, 3děti 11,8,1rok. Neshodujeme se na výchově dětí, manželka je přísnější a já "měkký". První větší krize přišla v r2005 měsíc po nastěhování do nového domu. Manželka mi vyčítá mnoho drobností, každá sama o sobě není důležitá, ale dohromady vedou k tomu, že náš vztah chátrá. Dva roky spolu sexuálně nežijeme. Důvodem je to, že se manželce nelíbila má tloušťka (měl jsem 90 kg). K tomu mi už dlouho říká, že jestli budu tlustý, tak se mnou nebude a pod. Když přijdu domů, často mě sotva pozdraví. Letos bez jakékoliv dohody zrušila přislíbený pobyt se známými na kolech (protože jí prý kolo nebaví, ale během měsíce si koupila nové...). Pak stejným způsobem ("nikam nejedu, jestli chceš, jeď si sám a už se o tom nebudu bavit") zrušila další akci a nakonec stejně tak i letní dovolenou. Mezitím se rozhodla že budeme mít psa. Když jsem nesouhlasil (máme plot kterým lehce uteče), řekla, že tedy řekne, že má líného manžela, který není ochotný postavit plot... Psa jsme nakonec koupili, ale za týden ho manželka bez domluvy prodala dál (šok dětí, když přišli ze školy a pes byl pryč). Letos jsem zhubnul 14 kg. O prázdninách mi manželka napsala e-mail, ve kterém mi píše, že jsem ješita, že jestli si myslím, že když zhubnu, tak se mnou bude chtít něco mít, tak se mýlím a že jsem stále pryč a že mi nechá děti, abych si vyzkoušel jaké to je atd... Už od března se občas bavíme o možnosti rozvodu. V létě jsem se seznámil se ženou, se kterou si rozumín. Před nedávnem mi na to manželka přišla a nyní řešíme, zda se rozejít. Ona nechce (myslím, že hlavně kvůli obavě o ztrátu životní úrovně) a já spíš ano. Ale neustále je mi jí líto a mám pocity viny vůči dětem (mám s nimi pěkný vztah a chtěl bych střídavou péči). Našel jsem si bydlení (neodešel jsem) a v ten okamžik jsem se skoro sesypal. Vůbec nevím, jestli mám odejít nebo ne. Když o tom přemýšlím rozumem, tak je vždy výsledek ano, ale jakmile zapojím cit,mám pocit viny a lítosti... A vůbec nevím co mám dělat.

OTÁZKA (9.10.2009 8:22) Anonym

OTÁZKA (9.10.2009 8:04) Emil

Pane ? Klimeši (co Vás trápí a zajímá).Nejméně před týdnem jsem měl na Vás dotaz,zatím bez odpovědi.Soudě podle Vaší podobizny a některých Vašich odpovědí by jste potřeboval poradit hlavně vy.Takový dr. Mysliveček by se nad Vámi určitě oblíznul.Hezký den přeje Emil

OTÁZKA (9.10.2009 7:55) Johana

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu. Jsem s přítelem více než 3 roky, posledních půl roku jsme spolu žili ve společné domácnosti, ale vzhledem k mé práci jsem se odstěhovala do 20 km vzdáleného města. Od té doby se mi zdá, že si nemáme o čem povídat, že mě tak trochu vynechává ze svého života. Když si o tom rozumně promluvíme většinou to skončí něčím uražením následně udobřováním. Když se vidíme jsem často podrážděná, nemám chuť na sex, ale přesto chci být neustále s ním. Mám pocit, že je to moje vina, že topím náš vztah. Přestože přítele opravdu miluji a nedokážu si představit život s nikým jiným, mám ohromný strach že jediným východiskem bude časem rozchod.

OTÁZKA (8.10.2009 21:43) Jan

Zdravím pane doktore. To co odpovídáte Markétě je zcela jistě výborná metoda na léčení či tlumení podobných zranění. Sám jsem zakusil silné ponížení při vyhazovu z firmy. Navíc z místa na které jsem krátce předtím vyhrál konkurz - což věru potěší! Dlouho jsem nemohl tu hořkost vytěsnit. I když jsem měl dost racionálních důvodů věřit, že profesně jsem celkem schopný, velmi těžko jsem to nesl. Žádný racionální boj mi nepomáhal a neulevily mi ani jiné pracovní úspěchy - až! - asi po dvou letech zazvonil telefon a v něm se k mému údivu ozvala ona firma a pozvala mě k pohovoru. Z hovoru vyplynulo, že během těch dvou let si s nikým nějak extra nepolepšili a že by mě brali zpět. Použili argument, že před tím si mě nemohli dovolit, ale nyní že jsou ochotni mě řádně ohodnotit (samozřejmě jsem tomu nevěřil, vyběhli se mnou tehdy docela hbitě a o penězích nepadlo ani slovo). Dali mi velmi slušnou platovou nabídku spojenou s mnoha výhodami a cca týden na rozmyšlenou. Nuže a já uvedl jako požadavek zhruba dvojnásobnou částku a dal týden na rozmyšlenou jim. Samozřejmě jsme se nedohodli. Ale ten pocit, ta úleva - doslova vysvobození - to bych přál každému ukřivděnému, poníženému, podvedenému, zrazenému zkrátka každému, kdo to někdy schytal třebas od partnera či nadřízeného. Pro mě to byl skutečný zázrak a onen tísnivý pocit byl v mžiku pryč a již se nikdy nevrátil. Trochu mě děsí, že jsem takového stavu nebyl schopen dosáhnout jinak než plnou satisfakcí na hraně "pomsty". Jinak vaše strategie války s "fantazijními postavami" je vskutku geniální a drze ji radím lidem, kteří nějaký takový boj vedou. Nic podobného jsem zatím neslyšel a myslím, že jste vskutku kápl na to "jak ty fiktivní trapiče elegantně zmasit". Málokdo si uvědomujeme, že bitevní pole je v naší hlavě tak reálné, zatímco skutečný viník si někde spokojeně pokuřuje v houpacím křesle. Když už nemůžeme odkráglovat jeho, vypoklonkujme tedy alespoň jeho stín z naší mysli. Všem tuhle poradnu doporučuji a nezapomínám Vás c [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (8.10.2009 15:05) Miluška

Vážený pane doktore, prosím Vás o Váš názor: žijeme ve společném manželství 16 let(vcelku spokojené), máme 15 letého syna. Oba pracujeme, syn je výborným studentem Gymnázia. O syna a celou domácnost pečuji já, včetně prací spojené s domem. Při výstavbě rod. domu a s tím spojenými pracemi mi manžel příliš nepomohl, toto období bylo celkem stresové. Jednou jsem mu toto vyčetla (je to pro mne dost fyzicky náročné) a dostala jsem od něj velkou facku a následovaly další. Byl to pro mne šok, že mne uhodil, neboť jsem mu vždy dělala pro rodinu vše.Časem jsem mu odpustila, ale nezapomenula. Jsem ten "blbec", který na sobě šetří, ale on ne, jel letos i sám na dovolenou-potápět se s kamarády. Já a syn jsme nemohli odjet, protože syna nastoupil do nové školy a ani by ho neuvolnili. Poslední dobou mívám často pochybnosti, zda s ním chci v tomto vztahu dál žít. Hezký vztah dává velkou sílu do života, ale pro mne je spíše někdy stresující. Velmi Vám děkuji za Váš názor. Miluška

OTÁZKA (8.10.2009 9:52) Lenka

Dobrý den, ráda bych si vyslechla náhled odborníka a zároveň muže na konflikt, se kterým se momentálně vnitřně potýkám. Jsme spolu s přítelem 8 měsíců, nežijeme spolu, ale snažíme se společně trávit volný čas, kterého je v našem prací zaneprázdněném životě poskromnu. Jsem s ním velmi spokojená, vážím si ho jako člověka a na jeho charakteru si cením laskavost, dobrý smysl pro humor, pozornost, podnikavost ect. Abych se dostala k věci, můj přítel udržuje velmi blízke vztahy s jeho bývalymi partnerkami, cca.3 osoby. Nejedná se jen o schůzky na oběd či kávu, ale i o vyzvednuti někde autem, nákup včetně odvozu domů a zarřzování jiných praktických věcí. Jedná se minimálně o jeden takový cčn týdně. On tvrdí, že se mu bývalé partnerky staly kamarádkami. Žádné jiné opravdové kamarádky, ne bývalé přítelkyně, ale takový komfort nemají. Zdá se mi zároveň, že je to on, kdo pro ně něco stále dělá, ale že tam není žádná reciprocita. Nehledám v chování svého partnera nevěru, nemyslím si, že by tam byla....alespoň ne nyní :) Muj konflikt je takový: chápu, že rozumný človek neutne kontakt s osobou, kterou kdysi miloval a projektoval si s ní společný život. Jsem na tom sama stejne s ex-partnery, občas se slyšíme, zajdeme na skleničku.. Jsem tolernatni když partner jde na kávu s "bývalkou", ale tyto služby a intenzita se mi příčí. Představuji si, jak to bude vypadat v budoucnu, hledám svoje místo na žebříčku priorit sveho partnera ... Jsem netolerantní? Může opravdu být bývalá partnerka v takové intenzitě kontaktu pouze kamarádka? Nebo je to nevyřešený vztah mého přítele ke svým bývalým parnerkám? Díky za Váš názor! S pozdravem Lenka

OTÁZKA (8.10.2009 9:00) zbynek

Kdy přestanou soudci a soudní znalci na našich dětech parazitovat? Máte prosím návrh, jak zkrátit tohle období?

OTÁZKA (8.10.2009 9:00) zbynek

Kdy přestanou soudci a soudní znalci na našich dětech parazitovat? Máte prosím návrh, jak zkrátit tohle období?

OTÁZKA (7.10.2009 17:28) Quido

Po cca 15 letech se mi na jare ozvala byvala pritelkyne o ktere jsem leta nevedel. Moc si rozumime a zacali jsme se schazet, jenze je 13 let vdana a ma dceru. Manzel ji opakovane podvadi, uz jednou od rodiny odesel, obcas je na ni hruby. Ted, po nekolika mesicich to chce "ukoncit" a dal se jen pratelit, protoze to je uz moc silne a vi ze by to uz chtela resit, na coz neni pripravena. Prece jen za 15 let je tech vazeb v rodine moc a je to tezke. Je nam cca 36, dal ? Chceme byt spolu, ale .... vime, co je asi rozumne, ale... Diky za radu Quido

OTÁZKA (6.10.2009 10:30) Rudolf

Dobrý den, pane doktore, 7 let jsem měl paralelní mimomanželský vstah. Já nyní 39, ona 47. Celou záležitost jsem v manželství zlegalizoval a po počátečním potácení a vypjatých emocích na všech stranách se vztah uklidnil a byl na všech stranách akceptován. Navštěvoval jsem přítelkyni každý druhý víkend, jeden den v týdnu. Prodloužené výkendy na horách, výlety, letní dovolené u moře. Podílel se na chodu domácnosti, vařil, pomáhal, spolu jsme řešili problémy a za tu dobu si vytvořil paralelní existenci. V prvních letech přítelkyně tlačila na rozvod, potom přestala, ochladl sex ve vztahu a náš vztah byl spíše "povídací" a zážitkový. Mě přesto velmi uspokojoval a byl jsem v něm šťastný. Proto, se tato druhá identita stala moji přirozeností. Její svět je půlka i mého světa (já žiji ve městě a pracuji v Praze v zahraniční firmě, ona podniká a žije na venkově). Nyní po sedmi letech náhle, během 15 minut se se mnou velmi brutálně rozešla a vztah ukončila a zdůraznila, že o mě nechce ani slyšet. Vše bylo podle ní celou dobu špatně, vztah dlouhodobě nefungoval, neměla si se mnou co říct, ustrnul, nudil jsem atd. Přitom minimálně 5 let byl náš vztah velmi intenzivní a citový a velmi jsme se milovali a téměř ve všem si rozuměli. Jsem v nové situaci pár dní a jsem naprosto ochromený. Je to jak po lobotomii, nevím co s půlkou svého života. Hrozně mi chybí ta polovina mé existence, její svět, venkov, farma, společné věci, chybí mi ten životní rytmus. Po sedmi letech už si skoro nepamatuji na život před vztahem. Veškerá moje současnost je spojena s těmito dvěma životy. Nevím co se sebou, co s životem. prosím, poraďte. Děkuji

OTÁZKA (5.10.2009 15:20) Lydie

Dobry den, v manzelstvi ziji uz 25let. Manzel je hodne sobecky, v rodine se nikdy moc neangazoval. Vsechno delam ja -prace, vychova dcery, organizace, financovani a chod domacnosti, a taky sirsich rodinnych vztahu. Vim, ze je to i moje chyba, ale dala jsem prednost klidnejsi domacnosti s vice praci, pred neustalymi konflikty. Kdyz jsem ho upozornila na jeho nedobry pristup, rekl mi, ze on to tak neciti.Tou dobou taky hodne pil. Postupne jsem ale zjistila, ze jeho nepritomnost neni jenom "pivo s kamarady" ale i pritelkyne. Kdyz jsem o tom zacala mluvit, rekl ze ten vztah je skoncen. Od te doby je vice doma, nechodi tolik na pivo, ale ja uz s nim neumim komunikovat. Jsem v neustalem napeti. Po ztichle dovolene v lete se rozhodl, ze pujde jeste na jednu dovolenou. Optal se mne, jestli nechci s nim, pro mne to vsak bylo zcela absurdni. Jeste predtim, nez jel, byl opet s kamarady pit a pak s nima zasel do "masazniho salonu" - jeste neco popit. Ve mne po tom vsem nastal zkrat. Ten, kdo rika, ze mu jde o rodinu, tohle nemuze udelat nejenom partnerce, ale i sobe.Tohle bylo uz podruhe. Prvne jsme se usmirili, ale zadala jsem ho, aby to uz nikdy neudelal. Udelal a ted. Navrhla jsem, aby jsme se rozesli. Rekl, ze bych to mela zvazit, a ze to nebude mit dobry vlyv na dospivajici dceru. To si mel ale asi uvedomit driv. Ja opravdu ted nevidim zadnej prostor a duvod, pro ktery bych chtela a mela tenhle vztah udrzet pri zivote. S manzelem od "zjisteni" existence jeho pritelkyne neudrzuji intimni kontakt ( pul roku) a od jeho navstevy toho podniku nejsem schopna s nim zdilet ani spolecnu postel. A v tomhle vypjatem obdobi jsem ted i ja nahodne potkala cloveka,ktery mne upoutal, bohuzel je to brzy, citim se vyhorela.Vztak je jenom pratelsky.Vsechny tyto zmatky a tichou domacnost dcera pochopitelne vnima a ja jsem toho nazoru, ze zit takhle neuprimne a v kompromisech bude mit na ni daleko horsi vlyv,jako pravda a priznani,ze jeji rodice uz neciti k sobe vztah. Pekny den. Dekuji.

OTÁZKA (4.10.2009 19:01) Sabina

Krásný den pane doktore, jsem pozornou čtenářkou Vaší poradny a pamatuji si, že jste v odpovědi jedné tazatelce vyslovil názor, že manželství které nepočítá s dětmi je prakticky "o ničem". Celkem souhlasím, ale mě je 45 let, partnerovi také, chodíme spolu dva roky a přemýšlíme o svatbě....Děti z pochopitelných /věkových/ důvodů neplánujeme. Mám z prvního manželství dceru 20 let a on má stejně starého syna. Oba jsme více než 10 let rozvedeni. Tak nevím, jestli do toho jít, nebo se dále jen tak scházet. Chci si ho vzít hlavně proto, abych mohla svůj byt přenechat dceři a abych byla lépe materiálně zajištěna. On si mě chce vzít /asi/ hlavně proto, že je křesťansky založený. U něj hraje roli i další faktor, zemřela mu máma a on na ni byl až nezdravě fixovaný , v každodenním kontaktu a tak se cítí velmi osaměle. Má nyní pouze sestru v USA, syna také v cizině a proto se bojí, že zůstane na stará kolena úplně sám. Já jsem spíš samotářsky založená, samota mě neděsí,spíš se bojím finančního strádání a on je na tom finančně i majetkově mnohem lépe než já....tak co vy na to? Děkuji za laskavou odpověď. S

OTÁZKA (4.10.2009 6:45) Eva Turková

Vážený pán Klimeš, je možné absolvovať u Vás konzultáciu osobne? Potrebujem počuť názor človeka ako ste Vy na to, čo sa u nás deje. Akýkoľvek termín mi vyhovuje.Predovšetkým však dúfam, že mi naisto odpoviete: áno alebo nie. Ďakujem veľmi pekne Eva Turková, Liptovský Mikuláš, toho času v Prahe

OTÁZKA (2.10.2009 11:37) Vanda

Dobrý den. Chci Vás nejdříve pozdravit,protože sleduji Vaše vystoupení např.v televizi a jste mi velice příjemný.Kdybych nebydlela tak daleko od Prahy,určitě bych volila návštěvu. Mám klasický problém. Nedokážu manželovi odpustit nevěru. Nebo zapomenout? Jsme spolu 15let,nevěra trvala 1rok. Znám teorii,ale v praxi se chovám jinak. Vyčítám,připomínám. Mám pocit,že musím všechno vědět,ale odmítá se mnou o tom mluvit-prý je to pravěk.Ale já na to myslím každý den. Nechtěl ode mne odejít,shodli jsme se,že mám na tom i já svůj podíl-stresující práce,dlouhodobý nezájem o sex.Brala jsem ho jako součást bytu.Dokonce mám pocit,že nevěra zachránila naše manželství,jako kdyby jsme se do sebe opět zamilovali. Ale ta bolest z podvodu ve mě zůstala. Celá záležitost je stará již 1rok. Pokud máte nějakou radu,moc Vám za ní předem děkuji.

OTÁZKA (2.10.2009 6:29) J.G. Pašek

Pane Klimeši, Vy musíte bejt zatoulanej anděl s žaludkem z litiny . . . To je hrůza s čím někteří příjdou o radu . . to musí být geny po předcích.

OTÁZKA (2.10.2009 1:14) Jan Kopr.

Zdravím. Je mi 22 a mám problém navázat jakýkoliv nový partnerský vztah, protože jsem stále fixován na svou bývalou partnerku. Problém je v tom, že jsem se s ní rozešel (z její iniciativy) již před více jak třemi lety. Po rozchodu jsme se více jak rok nevídali a já se pomalu vzpamatovával. Nicméně pak jsme se opět začali vídat jako přátelé, a dokonce se z nás stali velmi dobří přátelé. Od té doby pravidelně podnikáme společné akce, výlety, sport, večeře a hovoříme o všem možném. Ve spoustě věcí si skvěle rozumíme a přijde mi, že jsme oba na podobném intelektuálním stupni, takže se parádně doplňujeme. Ona za tu dobu vystřídala asi 4 partnery. Měla s nimi všelijaké problémy, se kterými se mi svěřovala a já se snažil naslouchat. Většinou se jednalo o takové věci, které u mne nebyly ani v nejmenší problém. Jsem k ní pozorný, rád se o ni starám, jsem tu pro ni, když potřebuje, většinou za ni jako správný chlap platím a s věrností nemám nejmenší problém. Přesně takových věcí se jí v oněch vztazích nedostávalo a proto skončily. Několikrát jsem se jí snažil říct, že bych ji rád zpět, ale byl jsem odmítnut. Moje chlapská ješitnost to nese špatně, a především já osobně to vůbec nechápu. Všechny věci, které od partnera očekává splňuji, a dokonce aktivity, které společně provozujeme navenek vypadají jako u perfektního páru, jen intimnosti chybí, byť u mne čas od času zůstává přes noc, ale spíme odděleně. Popsal jsem jí, jak těžce to nesu, ale stále mi je opakováno, že jsem pro ni vzácnější jako kamarád. Můj problém, ale možná netkví ani tak v tom, že mne nechce zpět, ale že na ni musím neustále myslet, a i přes usilovné hledání jsem nenašel žádnou další dívku, která by mne oslovila více. Pár příležitostí na nový vztah jsem měl, ale pořád jsem cítil, že miluji svou "kamarádku", a tak jsem vycouval, protože jsem věděl, že do nového vztahu s jinou partnerkou bych nedokázal jít naplno. Nevíte, co by mi pomohlo se oprostit od staré lásky a plně koncentrovat energii na nový vzt [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (1.10.2009 21:59) Wanda

mám roční vztah s mužem už jsme se sestěhovali,oba máme dospělé děti,a jsme rozvedeni.Seznámili jsme se na netu,no a můj přítel si tam stále vypisuje se ženami a vystupuje jako nezadaný,přišla jsem na to náhodou,nechal si otevřený PC. Mě to zkreslilo a dost ochladilo v sexu,před tím to bylo ok.Ztratila jsem důvěru v něho,dost jsem si věřila i jemu.Nemám práci jsem po autonehodě v CID,mám brigády,snažím se,ale mám chut se odstěhovat zpátky do svého bývalého bydliště,i práci bych tam snáze našla,právě tu,kterou jsem ukončila kvůli nové nadějné lásce.Přítel je lakomý a začíná mi vadit jeho lenost,nebo pohodlnost Když byla řeč o přestěhování,či koupi bytu,kde je snáze k mání práce.vždy to zahraje do ztracena Děkuji Wanda.

OTÁZKA (1.10.2009 21:35) Daniela

Dobrý den.Můj dotaz se týká mého manžela.Jsme spolu 19 let a poslední rok mě začal zanedbávat.Začal hrát hru na compu Travián,říkal,že to je lepší než šachy,s televizí se to také nedá srovnat.Já jsem pro něj jen vzduch a navíc pokud spolu mluvíme,tak se spíš jen hádáme.Má v hlavě jen tu hru a nic ho nezajímá.Do rána 2 krát vstane aby si mohl odlkiknout. Cítím,že ho ztrácím,napište mi prosím co mám dělat.Děkuji

OTÁZKA (1.10.2009 9:25) Nina Smiřická

Dobrý den, můj kamarád má problém s vyjadřováním, konkrétně se zadrháváním v řeči. Je inteligentní, studuje VŠ, ale pokud je ve stresu, nebo mu na něčem hodně záleží, nemůže mluvit, resp. nemůže vyslovit některá slova nebo slovní spojení . Moc ho to trápí a chce kvůli tomu i přestat studovat. Kvůli svému handicapu se stydí mluvit, což je problém, protože ve škole se musí ve větší míře verbálně prezentovat, čehož není schopen a raději volí formu útěku-straní se spolužáků, vynechává semináře, kde by měl mluvit. O tom, že by o svém problému promluvil s vyučujícími nebo spolužáky nechce slyšet, protože by prý ztratil poslední zbytky sebeúcty. Měl byste, prosím, nějakou radu? Moc děkuji.

OTÁZKA (1.10.2009 6:20) Libor

Dobry den je mi 47 let a potrebuji poradit . Na pocatku tohoto roku jsem poznal zenu ktera je mladsi o 7 let . Ziji v zahranici ji jsem poznal kdyz jsem travil dovolenou v cesku. Po dvou tydnech kratke znamosti jsme prerusili nas kontakt a po sesti mesicich na dalsi dovolene znovu obnovili. Za mesic po me druhe dovolene pricestovala i s mladsim synem a zacali jsme zit spolecny zivot.Nyni jsme spolu 2 mesice a stale posloucham nejake jeji poznamky jednou ze nema praci a doma ji mela potom kdyz uz pracuje hleda zase neco jineho cim mne depta. Jednoduse jsou tydny kdy 2 dny je pohoda a 5 dni se hadame nebo nemluvime spolu.Pritelkyne byla zvykla vse zarizovat sama ale zde se nedomluvi a to je pro ni depresivni protoze musim vyrizovat vse ja o to mne hned na pocatku zadala dnes vytyka. Snazim vse urovnavat kazdy spor jiz jsme si rekli ze zacnem jinak a nebudeme se hadat ale vraci se to znovu.Nevim jak dale co delat stale se ji omlouvat za chyby ktere jsem neudelal.Za kazdou radu moc predem dekuji

OTÁZKA (30.9.2009 18:19) Jarmila Nováková

Dobrý den,je mi 62 let a mému manželovi je 68 let.Po desetileté známosti jsme se vzali.Jsme spolu třetí rok.Bydlíme v jeho domku .Jeho matka tam žije také.Má 89 let.Vždycky jsem mu vyčítala,že se ke své matce nechová slušně.Vždycky mi to vadilo ,ale on mi vždy odpověděl,že se nemám é to starat ,že je to jeho věc.Ve skrytu duše jsem se bála,že se po čase bude taky tak chovat ke mně.A měla jsem pravdu.Letošní rok je neustále střídavě oblačno,On si myslel,že on je vůdčí typ rodiny co řekne to platí.Ale zapoměl na to že už není sám že má manželku a ta má taky svůj názor.Když vyjádřím svůj názor,tak je naštvaný a nekomunikuje se mnou.Raději je celý den na zahradě jenay nebyl se mnou.Ptala jsem se ho proč nekomunikuje ,ale on mi sdělil,že se nebude se mnou hádat a že je to tak pro něho lepší.Tak nevím proč se ženil když odmítá veškerou komunikaci.Všechno si řeší sám beze mne.Tvrdí ,že se nemám o nic starat,že stejně tu není nic mého.Mou finanční pomoc odmítá (na opravy domu atd.). Máme společné finance t.z.,že každý měsíc dáváme určitou částku,která kryje náklady na domácnost.Ostatní peníze má každý sám.Tak mi poraďte jak ho mám přimět ke komunikaci.

OTÁZKA (30.9.2009 16:19) křovas

tak mnoho štěstí..

OTÁZKA (30.9.2009 15:30) Marketa

Vazeny pane doktore, je mi 51 let, manzelovi 53 let a doposud trva nase tricetilete manzelstvi. S blizici se padesatkou prozival manzel krizi identity a choval se podle toho. Nasel si velmi mladou milenku ze zahranici, se kterou se videl velmi zridka, ale byl evidentne stasten. Tyden pred jeho padesatinami jsme s rodinou a prateli prisli na to, ze ma v zamestnani milenku tak starou, jako je nase dcera a ze vztah je pro nej i pro ni asi velmi vazny.Prozila jsem tezky sok a zacala se chovat podle toho. Byla jsem hodna a prosici, pak zase zla a spehujici, intenzita jejich vztahu ale nezanikala. Pak uz jsem se stala jen paranoidni a vyckavajici na zazrak. Manzel zustal s rodinou, vypadalo to najednou dobre a po roce a pul dalsi sok. Oznamil mi, ze se mu s milenkou narodil syn.Co bude dal, s tim si nedelal starosti.Vse potrebne, castost navstev, vysi alimentu atd jsem zaridila ja, tak jak bylo potreba a jak si manzel pral. Do ditete se naprosto zamiloval a chtel ho videt stale casteji. Jeho milenka si ale nasla nahradniho partnera a meho manzela odmitala.Nakonec zustalo jen u pravidelnych dvou, tri tydennich navstev syna v byte jeho matky.Obcas manzel dovezl syna i k nam domu a mohla jsem se podilet na jeho opatere.Prezila jsem i tohle. Vzala jsem situaci jako svuj osud a neustale bojovala za to, aby se nenarusily vztahy mezi manzelem a nasimi detmi.Ted ziji nekolik mesicu u dcery v zahranici a pomaham ji s ditetem. Manzel zustal doma sam a zcela evidentne se navratil k milostnym prozitkum se svou milenkou.Ta se mezitim rozesla se svym novym partnerem a zrejme jen ceka, kdy uz konecne podam zadost o rozvod.Travi s mym manzelem spoustu casu i noci.Na to mam dukazy.Az nyni jsem se dostala k vasim clankum a precetla vse, co se da na internetu najit. Vztah manzela s milenkou trva uz 4 roky.Manzel odejit sam asi nechce, veskerou neveru stale taji, ale se mnou se zacina stale casteji bavit jako s kusem hadru.Ma smysl jeste neco zachranovat/? Dekuji za odpoved.

OTÁZKA (30.9.2009 15:06) Anna

Vážený pane Klimeši, chci Vám popřát všechno nejlepší k dnešnímu svátku :-) . Moc děkuji za poradnu. Zdravím a přeji všecho dobré

OTÁZKA (30.9.2009 14:29) Katka

Dobrý den, moc prosím o radu. Mám problém při, nebo spíš po sexu s partnerem. I když při tom si to užívám, leckdy "až do konce", ale v podstatě pokaždé po sexu mě přepadne neskutečná lítost, že tak smutně a sama se cítím málokdy. Vzpomínám na pocity intimity se svým bývalým partnerem, kdy i po sexu jsem ho chtěla hladit, být blízko... A teď - samota... A pocit nulový intimity... Je to moc nepříjemné a bolavé - i pro partnera. Nikdy jsem po sexu nebrečela, až teď... Nevím, co dělat, abych se zbavila toho strašnýho smutku z osamění... Náš vztah, až na toto, je dobrý, rozumíme si, máme společné zájmy... Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (30.9.2009 10:11) Jarka

Vážený pane doktore, přeju Vám všechno nejlepší k svátku, hlavně pevné zdraví a lásku Vašich nejbližších. Jsem fanynkou vaší rubriky a už jsem se nad sebou díky vašim odpovědím mnohokrát zamyslela. Myslím si, že děláte opravdu prospěšnou práci. Díky.

OTÁZKA (29.9.2009 21:22) john58

neni to spise tim, ze zeny, kdyz opousteji svazek, tak uz maji zajistene "hnizdo" jinde a na partnera hraji "telenovelu"? ja si to zazil na vlastni kuzi, nastesti jsem to zvladl "par exelance", vcetne ziskani syna do vlastni pece / to mne zachranilo pred totalnim propadem "nekam" / a to me zpetne postavilo na nohy.... cca 5 let pred "konecnou" jsem bejvalce navrhoval rozchod, vedom si toho, ze prijdu o syna, ted uz se tomu smeji, jak jsem mohl byt tak "pitomy", ale stalo se... pak at se zeny nedivi, ze chlapi zacinaji byt setsakramentsky "opatrni" a ze vaznym vztahum neveri... docela se mi libi hlaska kamose, "opravdova laska je pouze mezi chlapy" / btw, ani jeden z nas neni gay, je to jen nadsazka, ktera ma neco do sebe, opravdovi pratele se nepomlouvaji, pritelkyne ano, opravdovi pratele si vzajemne pomahaji, u holek je to jinaci... / ale kdyz to holky chteji, tak to maji, zasely vitr, sklizi bouri...

OTÁZKA (29.9.2009 15:39) XY

Vážený pane doktore, jsme dva inteligentní lidé, kteří se tak dlouho hledali, až se našli. I po 9 letech máme jeden na druhém co obdivovat, shodneme se na tom podstatném a kvůli nepodstatnému se přece nezabijeme. Jsou z nás výborní kamarádi, jeden by za druhého dal ruku do ohně. Ovšem sexuální život jsme záhy odpískali, z manželovy "iniciativy". Vlastně sex byla taková anomálie někdy kolem svatby. Já nejsem ohava, manžel není gay, je prostě zřejmě asexuální. Narážky z mé strany jej velice stresují, léčit se ale nijak nehodlá. Co nadělám. Zvykla jsem si, protože mám v úmyslu s ním dožít a na nevěru, jak jsem zjistila, bych fakt neměla žaludek. Tu a tam se ovšem začnu litovat. Máte nějakou dobrou metodu na sebelítost? Jen mi prosím neříkejte, jak ochotně by se mnou měnila středověká matka po osmém porodu s vidinou devátého...Díky.

OTÁZKA (29.9.2009 13:57) Jan

Poraďte, jak se nezbláznit, když už i dříve renomovaný titul (LN) napíše " ŠTRÚDL". Nejde už jen o cílenou manipulaci, ale ti hoši jsou tak nedostateční, že ani neumí česky. Jak mají potom poznat, kde jsou hranice etiky a novinařiny, když elementární slova neumí nahradit těmi, která znají (např. ZÁVIN). Smutný obraz našeho školství a absence čtení doma. Prohřešky všeho druhu a nejen těmi gramatickými se "pyšní" všechny naše média. Nemyslíte, že na tu alespoň trochu myslící část populace to má velmi negativní vliv (i podvědomě vnímaný).?

OTÁZKA (29.9.2009 11:21) Marie

Zdravim Vas pane doktore, je mi 60 let, pred dvema lety mi zemrel muj druh. Sama nejsem, jsem obklopena cleny rodiny, vnuky i prateli. Jsem dost aktivni duchodkyne. Muj problem je ten, ze se citim unavena a touzim po klidu, kdyz si jej dopreji a zustanu doma, zase mne jakasi sila tahne ven. Jedna ma noha smeruje domu a druha ven. Nevim si sama se sebou rady. Prosim o Vas nazor a radu, jak z toho ven. S mnoha diky Marie

OTÁZKA (29.9.2009 8:58) Jana Kočendová

Dobrý den, na jakého odborníka se mám obrátit, když moje maminka (80 let) začíná ztrácet paměť. Děkuji J.K.

OTÁZKA (27.9.2009 22:52) Veronika

Dalším krizovým momentem je zřejmě můj věk, za dva roky mi bude 40, vnímám to. Dítě teď začalo docházet na dopoledne do školky a já najednou nemám náplň. Jsem vysokoškolačka, ale můj vystudovaný obor mě nebaví. Cítím v sobě potenciál a vůli na sobě pracovat, vytvořit si profesi, která mě bude naplňovat, ale zatím nevím, jak začít. Nerada bych teď už ztrácela drahocený čas zkoušením různých zaměstnání. Rozum říká vrať se domů, srdce se vzpírá. Zažila jsem vášeň a nedokážu už přijmout kompromis. Nevadí mi všední vztah, chápu, že člověk nemůže být pořád zamilovaný, ale nebudu už asi umět žít laskavý pracovně-právní vztah. Myslím si nicméně, že vina je převážně na mojí straně, můj muž má tu nejlepší vůli mě milovat. Myslím, že můj problém začal už v dětství, kdy jsem odmítala považovat svého otce za mužský vzor a teď se "pro jistotu" nechci odevzdat svému manželovi. Ale nejsem psycholog a je to jen má doměnka. Potřebovala bych najít novou motivaci a radost. Nedokážu ani prožívat zážitky svých dětí, dusí mě mé myšlenky. Já vím, mohla jsem s tím počítat a nepouštět se do dobrodržstvý s předem daným koncem, ale, už se stalo. Snažím se být ve společnosti kamarádek, manžela, dětí, sportuji, přihlásila jsem se do jazykového kurzu, dozařizuji nový dům, ale bohužel nic nepomáhá. A prosím, zkuste mi poradit nějakou alternativu k "přerušit veškerý kontakt s bývalým milencem", protože nevím, jestli to dokážu. JE MOŽNÉ NĚJAK ZJISTIT JAKÁ PROFESNÍ DRÁHA BY PRO MĚ BYLA NEJVHODNĚJŠÍ? LZE S SROZUMEM PŘIHLÉDNOUT K DOPORUČENÍ ASTROLOGA? JAK SE VRÁTIT DOMŮ? Děkuji za odpověď, s obdivem k Vaší profesionalitě a lehkosti stylu, Veronika.

OTÁZKA (27.9.2009 22:47) Veronika

Dobrý den, Nespím, trpím úzkostí, chci utéct ze svého těla, abych si už konečně mohla odpočinout, brečím. Potřebovala bych se vrátit "domů", t.j. k manželovi, přestože jsem od něj fakticky neodešla. Prožila jsem teď dvouletý vztah, obrovskou lásku, nemůžu na něj zapomenout. Opustil mě, protože se trápil, potřeboval jít žít vlastní život. Před očima vidím i dávno zapomenuté chvilky, jako bych je právě žila, cítím vůně, dotýkám se látky jeho kabátu, povídám se s ním, vidím ho přicházet a usmívám se a přitom je to jen fata morgána. Je to dva měsíce, oba jsme rozchod v objetí obrečeli. Chtěl se mnou žít, i s mými 3 dětmi, nabízel mi svůj dům. Je o 5 let mladší než já. Týden po našem rozchodu se rozešel i se svou dlouholetou přítelkyní, se kterou se, jak mi později řekl, celou tu dobu co byl "můj" nemiloval. Šíleně se trápím, představuju si jak si hledá novou lásku. Dívám se na ulici po holkách a říkám si "tak která asi?" Chci ho zpátky a přitom vím, že to není možné. Občas si napíšeme, on ale píše už jen zdvořile. Já se také snažím ho nechat jít, jak mě prosil, ale vždycky se mi to nepodaří.. Příští týden se snad uvidíme.. Můj manžel je velice hodný, slušný, láskyplný, moudrý a tolerantní člověk. Skvěle živí rodinu, miluje naše děti, nechává mi tolik prostoru, kolik potřebuji, je velkorysý, máme společný účet, vaří. Janek je můj první muž v životě (Martin druhý, víc jich nebylo). Teprve nyní jsem si uvědomila, že jsem podcenila sex. Milování s Martinem byla krásná báseň. Sex s mým manželem je celých dvacet let nuda, orgasmus jsem s ním nikdy nepoznala, nerada se s ním odjakživa líbám, o orálním sexu ani nemluvě. Přesto nemůžu o Jankovi říct, že by v posteli byl nešikovný, jen ta chemie je proti nám. Myslím, že můj problém začal už v dětství, kdy jsem odmítala považovat svého otce za mužský vzor a teď se "pro jistotu" nechci odevzdat svému manželovi. Ale nejsem psycholog a je to jen má doměnka. ..omlouvám se, pokračování napíšu do nového okénka.. V.

OTÁZKA (25.9.2009 20:56) MM

Dobrý den, zaregistrovala jsem v médiích vaši teorii o fázích rozchodu. Bohužel už je to dlouho a pamatuji si ji jen zhruba. Chci se zeptat, jestli tyto principy by měli platit i ve fázi, kdy se muž a žena "rozchází" ještě během zrodu vztahu mezi nimi. Přitahují se, ale nejsou si vzájemně jisti, jestli ten druhý je pro ně správný partner. Vyčkávají a mají přátelské vztahy. Potom jeden zjistí, že druhý příliš často střídá partnerky ( s jednou se údajně právě rozchází-nerozchází ) a neví, jestli je schopný vůbec někoho, hlavně jeho brát vážně. Na druhém vidím, že má taky výtky vůči prvnímu, ale nic konkrétního nesděluje, prý mu nerozumí. Jak nadějně podle vás vypadá společná budoucnost těch dvou? Bojím se, že když člověk příliš vybírá, zůstane sám. Děkuji.

OTÁZKA (25.9.2009 20:54) Lucie

Dobry den, muj poblem nespociva v reseni partnerskych problemu,presto jsem se rozhodla Vas pozadat o radu. Je mi tricet let a stale se mi nedari najit zadneho partnera. Nevim, zda je muj problem v nedostatku prilezitosti,jelikoz pracuji jako zdravotni sestricka, nebo problem ve me same. Rozhodne nejsem typ co stale sedi doma, ale okruh mych pratel je jiz hodne uzavreny a objevuje se v nem jen velmi malo novych tvari,nerku-li svobodnych,nezadanych muzu...to uz se statisticka sance rovna skoro nule. Bojim se,ze tim jak moc chci od sebe naopak muze odrazuju. Dosud jsem si ani s nikym nezkusila sex. Zkratka me to strasne trapi a uz si nevim rady.Pokud pro me mate nejakou radu,budu Vam vdecna.Diky Lucie PS: vzhledove jsem myslim naprosto normalni az na par kilo navic,ale vse v mezich normy .

OTÁZKA (25.9.2009 16:56) Sabina

měla jsem týden dovolenou a tím pádem i čas a pročetla jsem si celou Vaši poradnu. Musím se přiznat, že nerozumím jedné věci, proč doporučujete lidem min. 3 děti a proč vlastně vstupovat do manželství a zakládat rodinu. Je mi teprve 22 let a přiznám se, že moje touha mít manžela a děti je stále menší když vidím s jakými problémy se lidé v manželství potýkají. Samozřejmě je to patrné i z mého okolí, nejen z Vaší poradny. Jak jste sám uvedl, Bůh nikomu život bez problémů neslíbil a tak si myslím, jestli není lepší protloukat se sám, než si komplikovat život a s hrůzou očekávat co všechno mě s manželem a dětmi hrozí za problémy. Fakt je , že když na ženu přijdou mateřské pudy, tak je asi těžké odolat, také dvě výplaty jsou lepší než jedna, ale za jakou cenu? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (25.9.2009 12:17) Zuzana

Dobrý den, chci Vám poděkovat za Vaši poradnu a názory, které mě už párkrát dobře "nasměrovaly". Obzvláště oceňuji skutečnost, že jste křesťan. Jsem také křesťanka /protestantka/ a to víc mě mrzí, že v životě nejsem spokojená. Nikdy jsem nebyla šťastná ani ve škole, ani v zaměstnání, ani v osobním životě. Pokud ano, tak jen zpočátku. Modlím se denně za Boží vedení a pomoc, ale marně. Sice mě neprovází žádné tragédie a neštěstí, ale pořád to není to "pravé". Co byste mi poradil? Děkuji a přeji krásný slunečný podzim. Z

OTÁZKA (25.9.2009 8:14) Dana J.

Dobry den pane doktore,uznavam vice osobnosti v psychologii,ale vy jste jediny (a mozna je to tim,ze vam media umoznuji vyjadrit svuj nazor)kdo nabizite reseni,kteremu rozumi i laik.Preji vam hodne zdravi,moudrosti a radosti na kazdy den.S pozdravem Dana J.

OTÁZKA (25.9.2009 0:01) Zuzana

Dobrý den, předem Vám velmi děkuji za Vaši radu.... jsem 2 roky ve vztahu na dálku - tedy jedná se o mix dvou národností. Jednalo se o lásku až pohádkovou ... psalijsme si skoro každý den, telkefonovali, těšili se na sebe .. Před těmito prázdninami nastal rozchod ze strany partnera - důvody byly zmatené a matoucí - jazyk, vzdálenost, má to smysl ?, svoboda...apod... vydržel dva měsíce - kdy odjel na léto mimo svou zem a pak se ukázal u mých dveří s náručí ..strávili jsme několik nádherných dní...pak odjel a neozýval se - já to parkrát nevydržela a volala co se děje - jelikož jsem se bála da se historie neopakuje, řekl, že ne, že je vše ok...jen nemá čas jelikož se stěhuje za novou prací... pak si pro mě přijel a strávili opět pár dní hezkých a patý den mi řekl, že je toho na něho moc..moc lásky, objetí, sexu apod že mě chce nezávislou a silnou.... na druhou stranu já toho teď mám taky hodně a možná jsem ty volné chvíle u něho brala příliš s koncentrací na něho... druhý den jsem to neustála a byla zmatená kde je hranice mezi tím kdy ho svazuju svou láskou, že nemůže dýchat a co si mohu dovolit ... a tak jsem mluvila o své práci že je toho na mě moc...objetí jsem se nedočkala ... pochopení ano.. odjela jsem a obdržela jsem zprávu, že mi za vše děkuje a že jsem byla skvělá jako vždy a ať se opatruji, že mám jeho oporu ve vech prac. a jiných problémech... jsem ale zmatená .. je to opravdu jen tím, že je toho na mě moc...a u nás je vše v pořádku ? jsem zmatená...a bojím se ho znovu ztratit ..je pro mě důležitý... takové muže jen tak nepotkávám... snad jsem to napsala vystižně. Ještě jednou díky. S pozdravem Zuzana

OTÁZKA (24.9.2009 21:38) Ivo

Dobrý den, moc prosím o radu jak řešit svůj vztah - nevztah k jedné ženě, kterou znám už asi 20 let /od střední školy/, ale dali jsme to "dohromady" asi před 2 lety. Oba máme za sebou rozvod, ona velmi ošklivé manželství a to je asi hlavní problém. Nevím co si o ní mám myslet, jeden den je to ta nej ženská a na světě, miluje mě a dává mi to hodně najevo, plánujeme společnou budoucnost, pak zničehonic obrátí a řeší náš rozchod a tvrdí, že se k sobě povahově nehodíme. Sama přiznává, že trpí depresemi a krizí středního věku, ale léčit se nechce. Je totiž věřící křesťanka a chce, aby ji vyléčil Bůh. Rád bych znal váš názor, protože ji mám rád a záleží mi na ni. Děkuji. I

OTÁZKA (24.9.2009 16:15) Petra

Dobry den pane doktore, s pritelem jsme byli spolu 5 let, zacatek nebyl zrovna snadny, oba jsme byli v jinem vztahu (toto obdobi trvalo zhruba 3 roky). Po celou dobu jsem to byla asi spise ja, kdo trpel. Byla jsem ochotna ukoncit vztah, ale nemela jsem jistotu, ze to same udela i on. Takze jsem vyckavala, poslouchala spoustu slibu a ujistovani. Pres veskerou bolest, kterou jsem zazivala, jsem stale doufala, ze miluje me a vztah opusti. Az k tomu jednoho dne doslo, oba jsme vystoupili ze stavajicich vztahu a byli konecne spolu. Bohuzel ve me za tu dobu rostla neduvera a nepodarilo se mi ji prekonat i kdyz jsem s nim byla moc stastna. Diky teto neduvere jsem ho casem zacala ze vseho podezirat. Planovali jsme spolecnou budoucnost, ale chybela mi jistota, ze to tak opravdu chce a vysilovala jsem jeste vic. Bala jsem se, ze ho ztratim a nevidela jsem nic z toho co pro me delal. Je introvert, pochybnosti resil sam v sobe a ja o tom nemela poneti. Doslo to az tak daleko, ze ze vztahu utekl se slovy, ze chce byt sam a prijit na to co chce. Dala jsem mu tedy prostor k tomu, aby na to prisel. Vztah skoncil pred mesicem a pul, po celou dobu jsme nebyli v kontaktu. Uvedomila jsem si co jsem delala spatne, nebyla jsem to ja a doslo mi, ze nemohl dychat. I on si vse srovnal v hlave a dospel k zaveru, ze se mnou byt nechce i presto, ze laska byla silna. Duvody, ktere ho k ukonceni vedly, byly podezirani a neduvera. Udelala bych vsechno pro obnoveni vztahu a vim, ze bych duverovala, ale zda se, ze je presvedcen, ze by to nemelo cenu. Nechce tomu dat druhou sanci, ani moje prosba, aby to jeste zvazil nebyla k nicemu. Chtel mi rozchod vysvetlit, proto me kontaktoval a tim prohloubil mou bolest. Vasi knizku Partneri a rozchody jsem precetla asi 3x po sobe, hledala jsem v ni odpovedi. Nejsem si ale jista, zda se daji popisovane faze aplikovat i na byvaleho partnera. Byl a porad je pro me vsim. Nejde mi se s tim smirit. Opravdu je to definitivni konec? Muzu neco udelat? Predem dekuji.

OTÁZKA (20.9.2009 9:29) tibor farkas

vazeny pane je mi 54 behem vecera jdu 3krat na malou stranu je to normalni

OTÁZKA (18.9.2009 18:25) Dana

Dobry den, za posledni dva roky jsem si ve vztahu prosla velmi intenzivnim obdobim – od narozeni prvniho ditete, odhaleni pritelovy dlouhodobe nevery a asi 4 pokusu to prekonat, po me zaverecne odstehovani, usmirovani a pulrocni spolecny pokus to dat dohormady. Snad jen kvuli zaneprazdneni praktickymi problemy kolem ditete, jsme vse ustala vice mene bez odborne pomoci. Vztah pak zkoncil zcela necekane, ze dne na den, ve chvili kdy to vypadalo, ze se ho podarilo zachranit. I tenhle zivotni kotrmelec uz jsem nejak prekousla. Zda se ze partner ze vztahu "utekl" ne kvuli problemum mezi nami, ale proto, ze presto, ze je jiz ve strednich letech, dosud ma ve svem zivote ohromny neprehledny neporadek - problemy ktere odsouval, az ho dohnaly vsechny najednou a dostal se do ohromne psychicke tisne. O.K., po rozchodu se ke me choval velmi tvrde, odmitave - tvoril si barieru. Jenze, kvuli spolecnemu diteti se musime vidat. On mezitim nasel zpusob, jak se postavit na nohy. Je z niceho nic daleko vyrovnanejsi, mysli pozitvne a - udrzuje nas vztah na velmi pratelske urovni. Ja z toho mam v hlave zmatek. Po prvotnim soku z rozchodu jsem uz byla "na ceste od neho", nyni se nebranim pratelstvi, ale protoze jsem to nebyla ja, kdo vztah ukoncil, potrebovala bych se nejak "uzemnit, odizolovat", aby me jednou psychycky nezlomilo, az mi prijde predstavit zenu sveho srdce (umim si predstavit i ze se k nemu vrati ta byvala milenka...). On naznacuje, ze v budoucnu se muze stat cokoli, tzn., ze se k nam treba muze vratit, ale ja jemu i sobe zakazuji tyto predstavy, protze se obavam bolesti, kterou by mi zpusobilo nenaplnene ocekavani "stastneho konce". Co mam delat? Prijde mi nenormalni branit se pratelstvi, ale zaroven mi ten nas soucasny vztach prijde takovy strasne sterilni...nevim zda zivotaschopny... A neblokuju si tak prip. sanci poznat jednou nekoho jineho? Mam pocit, ze takto se budu stale podvedome chovat jako zadana... Dekuji a hezky den. Dana

OTÁZKA (18.9.2009 13:49) Alena B.

Dobrý den, pane doktore. Pred rokem mě zemřela sestra,byla po onkol.operaci,ta dopadla údajně dobře-negativni nález, ale pak přišly komplikace po ozařování. Nakonec převoz do Prahy na operaci,jinde ji nechtěli operovat,doufali jsme v lepší příští a najednou smrt. Byli jsme si velmi blízké,skoro denně jsme si volali či psali na chatu,ale přesto jsme nebyli, já a můj muž jak se říká v obraze, jak na tom je. Od její rodiny jsme se pak dozvěděli,že na tom byla hodně bídně.Možná to tak chtěla ona,abychom nevěděli. Ani normálně jsme se nevídali často, tak 3-4x za rok,bydlela dost daleko a teď, když byla nemocná, tak méně,říkali, až se zmátoří. Totiž, její muž a dcera.Do nemocnice jsem za ní nejela, také až prý se usadí po převozu. Teď mám výčitky, že jsem za ní nebyla, že si třeba mylela, že jí nemáme rádi a trápí mě to spíš pořád víc. Pak je tu ještě jedna věc, co mě mučí a nevím, jak se s ní vyrovnat. Při pohřbu, kdy jsem stála až u rakve, zvedli bez upozornění víko a já ji uviděla přímo před sebou.Nepoznala jsem vůbec, že je to ona. Byl to strašný zážitek, nebyli jsme na to připravení. Nějak se mě ten obraz vypálil do sítnice,teď ji takhle vidím pořád, pomalu každý den. Prožívám třeba něco hezkého a najednou ji vidím a zase ten pocit, jak jsem jí v tom nechala. Nechci na to myslet, ale přichází to samo. Je to normální a dá se to nějak překonat. Děkuji

OTÁZKA (17.9.2009 17:07) Lokutus

Dobrý den pane doktore. Nedávno jsem vaši knihu Partneři a rozchody a nezbývalo mi, než konstatovat, že kdybych si ji přečetl o pár let dříve, mohl se můj život odvíjet jinak. Našel jsem tam sebe, svou bývalou ženu a konečně jsem pochopil její motivy. Nepíši vám teď, abych se na něco zeptal, jen vám chci poděkovat. Díky vaší knize jsem se začal hlouběji zajímat o psychologii a pochopil spoustu věcí. Takže díky. :-)

OTÁZKA (17.9.2009 17:05) Lubomír

Pane Klimeši, obdivuji Vaši schopnost slušně a věcně odpovědět i na nesmyslný dotaz položený člověkem, který nezvládá nejen svou mysl, ale ani tělo a dokonce ani základy pravopisu.

OTÁZKA (17.9.2009 15:21) Marcela

Vážený pane Klimeši, ráda čtu Vaši rady a doufám, že mi také poradíte. Jsem o něco starší než Vy, již dlouho vdaná. Manžel mě už dávno nepřitahuje, nespím s ním, ale bydlíme spolu. Potřebuju peníze pro 2 větší děti-vysokoškoláky a občas auto. Jak jste někde napsal, celibát není pro každého a tak jsem si našla i chlapy. Problém nastal, když se na mě jeden vykašlal a já to nepřekousla. Je to už rok a půl, ale vždycky obrečím, když ho potkám. Vím, že to je blbost, krize středního věku ap. ale jak z toho ven?

OTÁZKA (17.9.2009 14:49) Jana

Pane doktore, jak mám reagovat na to, když manžel není schopen v hádce akceptovat jakákoliv pravidla dialogu, zato ovládá snad všechny komunikační fauly?Samozřejmě jeho vidění reality je natolik uzpůsobené vlastnímu pohledu, že se nedá nijak ovlivnit. Přemýšlela jsem o odborné pomoci, ale i za předpokladu, že by se mi jej podařilo přesvědčit, zřejmě v našem okolí není dostupná (žijeme poblíž okresního města a fundovaných psychologů, ke kterým by měl člověk důvěru, tu zase tolik není).

OTÁZKA (17.9.2009 12:51) A.E.

Milý pane Klimeši, byla jsem nejbližším okolím i některými členy rodiny ocejchována na super mrchu. Po 20-ti letech manželství, dvou vychovaných dětech a mnohaleté podpoře v zaměstnání, kterou jsem manželovi ráda poskytovala; si našel velmi mladou, atraktivní a jak sám říkal - "vysoce representativní" přítelkyni, se kterou se spěchal oženit. A ve mně se cosi strašlivě zlomilo, s rozvodem jsem ihned souhlasila, po zralé úvaze (musím si najít nové zaměstnání - takřka bez praxe) jsem se rozhodla, že obě děti svěřím do péče jemu a jeho nové ženě - všechno jsem to s dětmi nejprve důkladně probrala - návštěvy, společná péče atd. - , sbalila si téměř doslova svých pět švestek, a den po rozvodu se odstěhovala. Měla jsem velké štěstí - našla jsem si garsonku a novou práci, mám plat dostatečný ke slušnému životu a najednou se cítím strašně svobodná - nemohu najít dostatečné přirovnání, jak svobodná se cítím. S oběma dětmi se pravidelně - každý víkend vídám, v případě potřeby - rada, kontakt - si na ně na jejich žádost vždy udělám čas kdykoliv v týdnu. Přes to - získala jsem ocenění jak v záhlaví uvedeno. A bohužel se k těm stěžovatelům přidal i můj bývalý - prý jsem ho škaredě podrazila. Tak teď nevím - jako paní hostinská Tatrmužová v hostinci U Kamenného stolu - jsem zmije nebo nejsem zmije? Mě se totiž tenhle nový život strašně líbí.

OTÁZKA (15.9.2009 1:06) Hanka

Dobrý den, poradíte prosím jak se zbavit strachu o vlastní dítě? Proč se vlastně bojíme o vlastní děti? Není v tom tak trochu i naše vlastní ego? Mám roční holčičku a je velmi výrazná, ve znamení lva. Kamkoliv vejde, je středem pozornosti, zatím v tom kladném slova smyslu. Druhá moje otázka je, jak takové dítě vést tou "správnou" životní cestou? Děkuji předem za odpovědi.

OTÁZKA (14.9.2009 9:59) Linda

Dobrý den, pane Klimeši. Pokud vím, ve své knize Partneři a rozchody se zmiňujete i o snech a o tom, že jsou jakýmsi vypořádávání se s realitou. Dokázal byste odhadnout co by znamelnaly následující sny? Často se mi zdá o exkrementech a to v různých podobách. Asi nejčastěji však o špinavých a exkrementy a močí znečištěných záchodech. Záchody jsou další motiv, nemusejí být až tak nechutně znečištěné, ale většinou si na ně musím sedat, když potřebuji vykonat potřebu (např. jsou často vysoké a kdybych si nesedla, tak si počůrám oblečení), což je mi nepříjemné. Také dost často musím vykonávat potřebu přímo před jinými lidmi, např. záchod je umístěn na nějakém prostranství nebo je špatně zakrytý atd. Věděla jsem, že se mi tyto věci zdávají, ale v poslední době jsem se na sny začala soustředit a zjistila jsem, že se mi zdá alespoň jeden nebo dva takové do týdne, což mi připadá fakt hodně. Můžou mít tyto sny souvislost s mým rozchodem? S přítelem jsme se rozešli před půl rokem. Vím, že jsou exkrementy spojovány s penězi, peníze jsou pro mne sice důležité, ale ne nikterak patologicky, myslím, že můj postoj k penězům je zcela běžný. Člověk se rád cítí zajištěný, ale například luxus v podobě drahých aut, drahého vybavení, značkového oblečení se mi téměř protiví. Také mě napadá možnost nějakého traumatu z dětství - ve školce jsme chodili na záchod všichni společně, vyčkali frontu a pak se vyčůrali před zraky spolužáků. Ale nejsem stydlivý člověk a nepamatuji si, že by mě tato praxe ponižovala nebo bych se u toho styděla. Tak zkrátka nevím. Poradil byste? Jinak Vám přeji mnoho zdaru. Moc se mi líbí způsob Vaší práce. Vaši knihu Partneři a rozchody jsem četla už tříkrát a děkuji Vám za ni. Je úžasná, člověk v tom najde mnoho poučného por současnost i budoucnost a hlavně hodně konkrétních praktických rad. Ostatní říkají jen: na to se vyprdni, kašli na něj, musíš zapomenout, musíš se snažit, ale to nepomáhá, člověk neví, jak se na povel zapomíná... Takže ještě jednou děkuji! : [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (12.9.2009 21:11) Iva

Milý pane,Vaše poradna se mi moc líbí, jste nejen inteligentní a vzdělaný člověk, ale i velmi vtipný a máte šmrnc, Vaše odpovědi mají hlavu a patu i "šťávu" což se bohužel o kolegovi Šírovi tvrdit nedá....tolik pochvala. Jinak ale nechápu, proč necháváte lidi na odpověď tak dlouho čekat, někdy jim odpovíte až za půl roky, někdy asi vůbec. To není moc korektní a povzbudivé. Uvědomte si, že se často jedná o nešťastné lidi v nouzi, kteří netrpělivě čekají a vkládají do Vašich názorů velké naděje. Nezlobte se prosím za upřímnost, ale měl byste si být vědom své zodpovědnosti. Zdraví Vás Iva z Břeclavi

OTÁZKA (12.9.2009 15:46) Anežka

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat: jak se díváte na "slepované" vztahy? Mají cenu? Resp. jaký výsledek převažuje? Častěji se lidé po "slepení" zase rozchází nebo vytvářejí opět fungující vztah? A druhá otázka: Jak dlouho Vám osobně připadá rozumné dělat si naděje na návrat partnera, který odešel? Ten můj odešel za jinou po 3 letech našeho vztahu, z čehož cca 4 měs. se asi rozhodoval, kterou zvolí. Krizi jsme měli, ale tohle jsem opravdu netušila. Myslela jsem, že to bude něco banálnějšího třeba ponorka a že si to časem sedne. On totiž se mnou o tom nemluvil a když jsem nadhodila, vymluvil se na nějakou blbost. Nejsem si zcela jistá, zda je s ní šťastný. Vím, že na začátku mě asi nosil ještě nějakou dobu v sobě. Pak jsme se přestali zcela stýkat a já ani z okolí nic radší už nezjištiuji, protože mě zraňuje o něm cokoli vědět. Takže opravdu nevím, jak se jeho vztah s ní vyvíjí. Je to už 5 měsíců, co jsme se rozešli. Snažím se na něj zapomenout, ale nějakým divným poutem, které nedovedu vysvětlit, mě to k němu silně táhne. Zkrátka mám na srdci pořád neskutečně těžký balvan, který nejsem schopná odvalit. Pořád doufám, že se rozvzpomene na lásku, kterou ke mně cítil. Rozhodla jsem se, že odjedu na delší dobu do zahraničí. Ale i přesto tajně doufám. Rozum mi říká, že se stalo, co se mělo stát, že to tak v životě chodí, že mám teď šanci najít sama sebe (je mi 28, takže se pořád ještě přece jen hledám), že si najdu jinýho a blablabla, proč je to dobře, ale srdce táhne za ním stejnou silou jako na začátku rozchodu. Opravdu už nevím, co s tím a dost mě to vyčerpává. Uměl byste poradit? Ještě jedna věc: z Vaší knihy o rozchodech jsem vyčetla, jak se chovat k fantazijní postavě, když vám dokola říká něco špatného. Mě byste recept, jak zastavit to, když naopak jsem to já, kdo má potřebu fantazijní postavě něco říkat, dokola jí opakovat můj pohled na věc, popř. jí odchod vyčítat? myslíte, že doba 5ti měsíců je začíná být svým způsobem nějak patologická? Děkuji mnoh [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (11.9.2009 23:55) Irena

Dobrý den, jsem již víc než 10 let šťastně rozvedená / manželství bylo jedna velká hrůza/ a tři roky mám takový vztah - nevztah. To proto, že po celou dobu pořád řeším rozchod - nerozchod s tímto svým partnerem - nepartnerem, jednou jsem s ním totálně šťastná a rozhodnu se pro něj všemi deseti, pak udělá nějakou chybu /přijde pozdě na schůzku, nepozve mě na večeři, dá mi jen skromný dárek k narozkám....../ a já to vidím na rozchod. Pořád se nemohu rozhodnout, jestli je ten pravý nebo ne. Průšvih je v tom, že v pondělí ten pravý je a ve středu totálně není. On se na mé výkyvy už chudák naprosto zvykl a asi taky není úplně normální, protože mi to trpí a vždy pokorně odejde když ho vypudím a zase se stejně tak vrátí a nic neřeší. Zkouší se mi všemožně přiblížit ,ale stejně se mu podaří každou chvilku nějak selhat a naštvat mě a já ho zase "pokoušu". Když nad tím vším přemýšlím, tak asi fakt není ten pravý, jinak bych neprožívala takové zvraty. Problém je hlavně v sexu, ten je totiž naprosto dokonalý, nikdy v životě jsem neprožil tak intenzivní souznění. Nejspíš mě ohodnotíte jako hysterku, která neví co chce a asi to tak i bude. Ale já opravdu potřebuji pomoct. Děkuji za odpověď. I

OTÁZKA (11.9.2009 0:18) Martina J.

Dobrý večer, chtěla bych Vás požádat o radu týkající se praktického manželského soužití. Vzali jsme se poměrně nedávno, ale předtím jsme spolu chodili již víc jak 5 let a v podstatě celou dobu spolu bydleli. Což v překladu znamená, že jsme již od počátku museli řešit i provozní otázky společného soužití jako je špinavé nádobí a prádlo, úklid koupelny atd. Přiznám se bez mučení, že jsem zanedbala výchovu :) a všechny vyjmenované a spoustu dalších věcí dělala sama. Pomoc z jeho strany byla víceméně vynucená různě hlasitými žádostmi. V poslední době (asi rok) tento systém však těžce drhne, jelikož mám poměrně náročnou práci a přidaly se zdravotní potíže, takže chodím domů hodně unavená a na udržování domácnosti a muže přestávám mít sílu (a někdy i náladu). Po šichtě v práci přijde vaření, uklízení, k tomu i příprava do školy (dodělávám si doktorát), takže trpí i intimní soužití (oficiální zdůvodnění je, že jsme unavení). Neutešený stav naší domácnosti, jeho žaludku, police s oblečením a sexu je mi pak dáván za vinu, což nezřídkakdy vede k hádkám. Poraďte mi prosím, jak mám dosáhnout toho, aby si ze mě manžel přestal dělat matku, se kterou čas od času také spí, a uvědomil si, že nejenom na vztah, ale i domácnost jsou dva a začal pomáhat. Miluji ho a poměrně intenzivně mi tikají biologické hodiny. Mám ale strach si k tomu přerostlému dítěti pořídit další. Děkuji.

OTÁZKA (10.9.2009 18:42) Jenka

Dobrý den. S manželem žijeme spolu 20 let. Předtím jsme spolu 3 roky chodili. Máme dvě děti - 19 a 17 let. Do června jsem si myslela, že jsme šťastní. V březnu jsem následkem úrazu byla 3 měsíce nepohyblivá a manžel v té době začal chodit za naší sousedkou (33 let - 3 děti - 12,4 a 2 roky), kterou v lednu opustil muž. Ještě 7. června mi tvrdil jak mě miluje a 8.června mi sdělil (poté co jsem ho přistihla u ní) že odchází. Řekla jsem mu, ať si to dobře rozmyslí, že ho máme všichni rádi. Ale celé prázdniny jsme slyšeli jen, že odchází a že s námi nebude. Je tu s námi stále.Vše se zklidnilo,i když to nebylo jako dřív. Dokonce spolu i spíme. Poslední prázdninový víkend jsme si byli zatančit na takovém posezení venku, celý večer byl úžasný a pak najednou (asi po pár panácích) řekl, že jde za ní. Bohužel mi ruply nervy, šla jsem za ním, tam jsem milou paní vytáhla a dovedla k nám a vystěhovala jí jeho věci. Děti mi pomohly, protože jim tato situace také moc vadí. Manžel zfackoval mě i dceru(17),na syna si asi netroufl a odešel i s věcmi s paní. Ale druhý den ráno opět přišel a věci nastěhoval zpět s tím,že tam bydlet nechce, že dům je i jeho a že teď teprve zažiju to pravé peklo. Bála jsem se, protože přes týden jsme spolu sami, děti jsou na internátech. Ale nic moc se neděje. Jen si mě moc nevšímá, už neděláme nic spolu (dřív jsme hodně jezdili na kole a sportovali) , když něco řeknu, odpoví mi, že si bude dělat jen to, co chce sám. Nezajímám ho já, nezajímají ho děti a jejich potřeby. Odmítl jim dát peníze na školu a internáty. Všechno zatím platím já. Ale myslím, že už ani nechodí k sousedce. Nechápu jeho myšlení a chování. Nechce být se mnou a s dětmi, nechce odejít k milence, asi chce žít doma, ale sám. Přijde z práce, jde se projet na kole,pak do hospody, přijde tak ve 22.00 a jde spát. Nemluví a nic nechce řešit. Máte promě nějakou radu?? Moc bych si přála, aby se vše vrátilo do starých kolejí a byl to zase ten můj bývalý chlap. Děkuji Jenka

OTÁZKA (10.9.2009 14:23) Jirka

Dobrý den pane Klimeši, dne 27.8. jste v odpovědi Alešovi napsal: "Mužům často doporučuji – neironizujte své ženy a buďte každý den dvě hodiny s rodinou". Mohl byste to trochu rozvést? Mám totiž zcela stejný problém jako Aleš (akorát už trvá skoro 10 let, děti máme tři...) a zdá se, že mám i podobný názor na milenky a placený sex, jako má on a asi i Vy. Nedostatek sexu řeším konzumací pornografie na internetu, jenže mi to zabírá čím dál tím víc času a navíc to zjevně ovlivňuje moji míru vkusu, která se tak odklání od manželčiny. Zpět k otázce - kdy muži často ironizují své ženy a co si představujete pod pojmem "buďte každé dvě hodiny s rodinou"? Myslím, že k manželce nejsem ironický, ale je fakt, že když mi volá do práce, tak jsem podrážděný - jestli máte tohle na mysli... Na druhou stranu i v práci na rodinu často myslím, třeba vymýšlím, co budeme dělat, co doma vylepším ap. Jenže to nikdo neví... Děkuji.

OTÁZKA (10.9.2009 8:44) Lex

Nechci pri vychove syna opakovat otcovy chyby. Muj otec byl vtipny, optimista, skvely otec, ale obcas ho prepadla cholericka nalada a to byl ohen na strese. Vzdycky jsem byl hodny syn, studujici, poslusny. Jak jsem starnul a otec taky a horsilo se mu zdravi (byl silny kurak a to jej i zabilo) tak jeho cholericka povaha prevazovala jeho skvele vlastnosti a pozdeji kdyz uz jsem byl dospely uz jsme spolu nedokazali udelat zadnou praci spolecne abychom se nezacli hadat. Koureni otce zabilo a ja az po jeho smrti se mu snazim v duchu omlouvat, ze i ja jsem nebyl trpelivejsi pri jeho pozadavcich a koncilo to hadkou. A nyni mam skoro 4 leteho syna, ktery je cely po me a ja se obcas pristihnu, ze zareaguji cholericky jako muj otec. Toho se moc bojim, abych nezkazil nas vztah se synem. Otce jsem mel rad, ale od moji dospelosti bylo mezi nama neustale nejake napeti a ocekavani hadky. S moji sestrou tatka tento problem nemel. Co mam delat, abych neopakoval stejne chyby a obcasny cholerismus nezkazil vychovu?

OTÁZKA (10.9.2009 6:06) emil

Pane doktore,včera jsem měl dotaz ohledně komunistických vyznamenání,dosud nemohu najít odpověď.děkuji

OTÁZKA (9.9.2009 4:34) Emil Pešek

Vážený pane Klimeši,neustále se s kamarádem přeme o státních vyznamenáních za kom. režimu,ako zasl. umělec atd.jak jdou za sebou.Děkuji

OTÁZKA (7.9.2009 22:21) Ivana

Trápí mě velmi vnuk, který navštěvuje 3 třídu. Má ještě 2 mladší sestry. Žijí nyní jen s matkou, otec se od nich odstěhoval ke své matce, protože v takto velké rodině a v malém bytě prý neměl klid a nemohl se seberealizovat. A chlapec nyní považuje vše co řekne otec za úžasné, co chce matka, např. že má učit, opakovat, což požaduje paní učitelka, naprosto nerespektuje. Neposlechne mámu ani mě, dělá si co chce. Třeba jde spát oblečený, že je unaven, nechce si čistit zuby a ještě nám nadává krávo nebo kravko. Na mě vzal už klacek, na mámu na chatě se ohnal motykou, když chtěla, aby si šel číst. Je hrozně drzý a ještě k tomu navádí o rok mladší sestru. Nevíme, jak na něj, nefunguje to po zlém ani po dobrém. Prosím o radu, co dělat. S pomocí otce naprosto nelze počítat.

OTÁZKA (7.9.2009 16:01) Karolina

Dobry den, pane doktore, chtela bych vedet, jak nejlepe pomoci cloveku, ktery trpi depresemi. Muj pritel se konecne zacal vyrovnavat s rozvodem, ktery je pripominan prave probihajicim delenim majetku, k tomu ho postihla ztrata zamestnani, ktere miloval a zatim nenachazi dalsi uplatneni, a stupnujicimi se zdravotnimi problemy (tinnitus). Je pod znacnym stresem, navic cekame rodinu, vsim se dlouho trapil a mi se konecne podarilo ho presvedcit, ze jsou situace, kdy je treba pozadat o odbornou pomoc. Lekarka potvrdila, ze se jedna o depresi, predepsala antidepresiva ... a ja bych rada vedla, co pro nej muzu udelat ja. Nejsem si jista, jestli moje neustale presvedcovani, ze "to bude dobre", "to zvladneme" , utesovani a uklidnovani mu opravdu pomaha. Nekdy, kdy je toho na mne moc, mam chut s nim zatrepat a rict, ze tady neni sam, ze i ja mam nekdy obavy ... ale melo by to v tomto stavu smysl? Patrala jsem na internetu, vsude rady, co maji delat ti, co depresemi trpi, nikde ale, co mam delat ja, jako clovek, ktery chce pomoct. Docetla jsem se o "pozitvni myslence", kdy si depresi postizeny clovek ma na nejmene 17 vterin vybavit nejaky pozitivni zazitek, s tim, ze i tato chvilka staci k "preorganizovani" mozku v akutni situaci. Jen si nejak nedovedu predstavit, ze mu rano a vecer, kdy jsou stavy nejhorsi, neustale naseptavam do ucha: pozitini myslenku! Tim mu prece casem jen pujdu na nervy. Jak se tedy chovat? Mockrát dekuji.

OTÁZKA (7.9.2009 15:18) Michaela S.

Dobry den, je mi ctyricet jedna let a jsem 11 let stastne vdana. Dlouho jsme s manzelem nevedeli, jestli deti vlastne chceme mit. Na posledni chvili jsme se rozhodli, ze "spise ano" a ja jsem bez problemu otehotnela. Cele tehotenstvi bylo idylicke a bezproblemove, porod tez. Zdrava a krasna holcicka, ktera se nam narodila, ale behem prvniho roku zivota hodne stonala a nekolikrat byla hospitalizovana. Od te doby mam o ni strasny strach a kazde jeji kychnuti "resim" jako potencialni naznak tragedie (vsechny jeji hospitalizace zacaly jako banalni infekce - ryma, kasel atd. - a pak se rozvinuly v laryngitidu, bronchitidu, zapal plic atd.). Nicmene pres to vsechno je dcerka uzasne dite, velmi pozitivni, zabavna a spolecenska a jsme stastni, ze ji mame. Ja jsem zustala doma a po manazerske praci se mi ani nestyska, jedine, co me trapi, jsou neustale starosti o zdravi ditete a castecne i o zdravi moje a (stejne stareho) manzela. Porad myslim na to, co by se mohlo stat, a dopredu si predstavuju ty nejcernejsi scenare. Je mi jasne, ze je to jednak mym vekem "stare matky", jednak obrovskym narustem odpovednosti, na kterou jsem nebyla zvykla. Muj dotaz: Mame si porizovat dalsi dite i v situaci, jakou popisuji? Pres vsechny moje problemy me materstvi velmi naplnuje a rada bych, aby Karolina mela sourozence. Mam ale obavy, zda se moje uzkostne stavy druhym ditetem jeste nezhorsi. Manzel j v teto otazce neutralni, myslim, ze by dalsi dite i chtel, ale rozhodnuti nechava na mne, protoze se o dite alespon v ranem veku budu starat predevsim ja. Predem dekuji za pripadnou odpoved. Michaela

OTÁZKA (7.9.2009 13:51) Anonym

Dobrý den, pane Klimeši, nezdá se Vám, že už rozumíte téměř všemu? Není to myšleno zle, jen prosím o chvilku pozastavení. Mnoho zdaru.

OTÁZKA (7.9.2009 12:02) Jana

Pane doktore, abych do toho nevnesla zmatek, já Jana ze 7.9. 11:55 jsem jiná Jana, než ta ze 6.9. ..... I když jsem si svou situaci do značné míry zavinila sama svojí někdejší vstřícností k ukazování zpráv v mobilu, mailů apod. (abych ubezpečila o své věrnosti), dnes jsem v ponižující, stresující situaci a budu velmi vděčná za radu. Díky moc.

OTÁZKA (7.9.2009 11:55) Jana

Manžel i po deseti letech manželství přehnaně žárlí. Kontroluje mi můj mobil, zprávy v něm, kdo mi volal apod. Musela jsem mu dát heslo od mailové schránky, aby se ujistil, že si píšu jen s kamarádkami. Vím, že to je nedůstojné, ale už se bohužel stalo, že jsem kdysi svolila, aby se přesvědčoval, že jsem mu věrná. A jsem věrná stále. Chci jeho praktiky konečně odmítnout, ale bojím se, že to bude brát jako důkaz, že někoho mám. Poraďte prosím, jak z toho ven. Rozvést se nechci, máme malé děti.

OTÁZKA (6.9.2009 10:50) Jana

Vážený pane Klimeši, 4.nebo 5.9. jsem vám posílala dotaz ohledně vztahu s kolegou z práce. Jak jsem se dozvěděla, Lukáš čte vaši poradnu taky, proto prosím na můj dotaz neodpovídejte. Přece jen se do těch pár řádků nedá napsat vše a nechtěla bych, aby si dotyčný dost zjednodušenou zprávu - ve které by se teoreticky poznat mohl - přečetl. Asi by byla velká náhoda, kdybyste zrovna na můj dotaz odpověděl, ale i tak... Rozhodně pomohlo zkusit ten příběh narvat do pár řádků, spousta věcí se mi ujasnila už tím, že jsem dotaz položila... Koneckonců to je myslím osvědčená psychologická technika. Díky za vaši poradnu, odpovědi píšete výborně a zároveň s nadhledem :-) Jana

OTÁZKA (5.9.2009 22:03) Petra

Dobry den, mam dotaz: Jak mam resit problem tzv. "patchwork-family"? Muj pritel je rozvedeny a ma 10leteho syna, ktery je pro neho velmi dulezity a kteremu se hodne venuje. Me je 37 a rada bych mela rodinu, kterou partner aktualne - na zaklade rozpadu minule rodiny - odmita s tim, ze "se uvidi". V mem veku se na to nemohu spolehnout a tlacim na neho, bohuzel hodne. Z toho vznikaji stale stejne diskuse-hadky, ktere konci recmi o rozchodu. V souvislosti s hadkami mam i problematicky vztah k jeho diteti. Je tato situace neresitelna (resp. resitelna rozchodem) resp. jak mam postupovat, abych ziskala alespon moznost nejakeho spolecneho vyvoje smerem k "normalni rodine"? Nebo je to zbytecne a jenom ztracim cas? V beznem zivote si prima rozumime - stejne nazory, konicky, zajmy... v beznem zivote nemame problemy, k hadce dojde vzdy, kdyz se bavime o budoucnosti. Co muzu delat?

OTÁZKA (5.9.2009 21:28) Petra

Dobrý den pane doktore, před 9ti lety jsem chodila s přítelem - 4 měsíce, tenkrát nám bylo dvacet let a bylo to více méně studentská láska, teď se naše cesty opět setkali a je vidět, že náboj zůstal stejný, akorát, že oba máme na hrbě víc zkušeností, on má skoro dvouleté nemanželské dítě a já za sebou zrovna né moc veselé vztahy a taky spoustu zkušeností. Scházíme se asi tak od dubna a v červnu náš vztah došel opětovně do intimity, s tím, že z mé strany to bylo nabídnuto a z mé strany je asi větší zájem i nějakého vážného vztahu, a odpovědi se mi dostalo, že nechce ted žádný vztah,´protože se bojí, že zas dopadne špatně, ta žena, se kterou má dítě ho skrz dítě dost psychicky týrala. Nicméne přesto se spolu scházíme a komunikujeme skoro denně, a ta komunikace určitě není jen z mé strany..., přesto všechno, že se tomu tak brání, je na něm vidět, že když můžem být spolu, že si to moc užívá....., ale já se pochopitelně trápím.... protože tak moc ráda bych byla, aby se to nějakým způsobem posunulo.... když nám to tak klape... tak proč by, nee....poradíte mi prosím, co s tím ? Jestli se s tím dá vůbec něco dělat ? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (5.9.2009 0:55) Jana

Dobrý den, ráda bych se vás zeptala na váš názor. Je mi 24 let, před půl rokem jsem nastoupila do nového zaměstnání. V práci jsem poznala kolegu XY (27); od začátku to určitým způsobem jiskřilo. Kolega mě zval na pivo apod., vzhledem k tomu, že má přítelkyni (23, jsou spolu 5 let), jsem se k pivu stavěla rezervovaně. Po dalších peripetiích jsem si usmyslela, že bych s ním ráda prožila pouze románek - po pravdě, ač se mi líbil a bylo mi s ním dobře, jsem ho alespoň v té době neviděla jako svého životního partnera. Před tím, než jsme do toho "šli" mi řekl, že přítelkyni opustit nechce a já, že bych ho jako přítele nechtěla. Oba jsme uznali, že je to teorie a praxe nás může překvapit. Nemusím dodávat, že překvapila. Z taktického hlediska bych byla ochotna v daném uspořádání nějakou dobu setrvat (trvalo asi měsíc). Kolega však v dané situaci "chodit" neuměl - za což jsem na jednu stranu ráda - proto jsem ho postavila před otázku buď, a nebo. Rozhodl se, jak jsem ostatně očekávala, pro přítelkyni. Zpětně mi začalo být hodně líto, že jsem vývoj toho vztahu "urychlila" tím, že jsem se ho rozhodla dostat do postele. Vlastně jeho strategie - chodit spolu na pivo, na kolo a lépe se poznat - byla lepší. V současné chvíli je to tak, že se potkáváme každý den v práci (sedíme v kanceláři přes chodbu, občas něco pracovně řešíme, od začátku chodíme s dalšími kolegy na oběd). Myslím na něho (a ten vztah - co s tím) hodně často, v podstatě pořád, občas mám hroznou chuť s ním být, jindy mám pocit, že to zas až tak "horký" není. S pracovní koncentrací to není nejrůžovější. Kolega je na tom, myslím, velmi podobně jako já. Moje otázka - co dělat? Je kromě řešení vydržet a počkat, až to přejde - ač to vzhledem k dennímu kontaktu v práci není nejsnažší - jiné? Napadlo mě ještě začít všechno jakoby "od znova". Občas spolu zajít na kafe, zkusit, jestli nám spolu bude dobře i bez sexu... Je to podle vás v tuhle chvíli ještě reálné...?? Moc díky za odpověď, J.

OTÁZKA (4.9.2009 23:06) Alena

Pane doktore, Jsem vdaná 30 let a třicet let žiji pro rodinu – muže i svá dvojčata. Už od počátku vztahu jsme měli problémy (muž je nerozhodný a pokud jsme s někým ve sporu, jde vždy na jeho stranu proti mně), ale já jsem celé naše manželství bojovala za udržení vztahu, takže jsem s ním o všech věcech mluvila, vysvětlovala mu, že o problémech musíme mluvit, vytáhnout je na světlo a řešit je. Krize postupovala pozvolna a trvá už dlouho. Např. nemůžeme spolu stolovat, když připravím jídlo na stůl, už se mi svírá žaludek obavou, jak to dopadne. U jídla je totiž samá ironie, kritika, i když jsem mnohokrát vysvětlila, že jim podávám jídlo s láskou a odměnou mi má být příjemné stolování, ale stereotyp přetrvává. Jíme tedy jako psi, každý u své misky (ve svém pokoji). To samé s údržbou domácnosti, oba pracujeme, ale když je zapotřebí něco udělat v bytě, muž na mne začne křičet: „Zařiď si to sama a mě do toho netahej!“ Přitom já ho vždy pochválím, nevyčítám nebo jen málo (viz vaše práce o tom, proč muž doma nepomáhá). Hlavně nechodím do střetů zbytečně, mám taky ráda klid. Pokud něco nejde, tak mne hned obviňuje, u nás jsem nositel viny já. Přátel nám ubývá, protože on dokáže šlehnout slovem i ostatní, lidé z něj začínají být rozpačití. V posledních letech se na mne manžel dívá občas s nenávistí, už řadu let mě nejmenuje jménem, říká mi jen: „Ty“, Hele“ a tak. Letos to vyvrcholilo střetem kolem nějaké záležitosti, muž mi začal hrozit pěstí a řval na mne, díval se přitom na mne nenávistně tak, že mne bolelo srdce…. Na dovolené jsem viděla jiné lidi našeho věku, kteří se tam radovali, smáli a my byli jak dva cizinci. Celá léta jsem se podle nejlepšího svědomí snažila zachovat manželství. Teď mi došla trpělivost, jako by se ve mně něco přetrhlo, cítím spíš lhostejnost. Nikoho nemám ani nehledám, nechci se rozvádět, ale takto už nechci dožít život. Neříkám, že se mi děje něco strašného, muž má rád syna, dává domu peníze, nemá milenky, chodí do práce, nehraje ani [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (4.9.2009 21:28) Anonym

Dobrý den pane doktore, ráda bych se zeptala, jak nahlížíte na větší věkový rozdíl ve vztahu. Mě je 32 a partnerovi 45 (jsme spolu necelý rok). Já jsem bezdětná, partner (rozvedený) má dospělou dceru. Děti bych chtěla, partner by byl také pro. Myslíte, že 13 letý rozdíl by mohl být na závadu? Děkuji. Jana

OTÁZKA (4.9.2009 11:46) Helena

Co je smluvní rozvod a co znamená rozluka nebo odluka v manželství ? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (3.9.2009 16:01) Antonín Chalupa

Dobrý den, jsem s mojí partnerkou rok a trapí mě obdobný problem jako pana Aleše (13.03.2009 09:23). Jen to přišlo trochu brzo... Na začátku vztahu byla partnerka velice aktivní v oblasti sexu (první měsíce a pak klesající tendence), ale teď je pro ní sex obtěžující a nepříjemná aktivita... a rád bych podotknul, že oživění typu "novinek atd." téměř nezabírají. Co s tím? Díky Antonín

OTÁZKA (3.9.2009 13:50) Jana

Jak se vypořádat se zdegenerovanou komunikací v rodině.Říká se něco jiného než se myslí. Děkuji

OTÁZKA (1.9.2009 11:15) mICHAL

rodiče sourozence dětem nenahradí, vy jste tehsy doi té školy ve vlachově březí ráno v 4.00 měl takjé jít se starším mladším bráchou, a ne s mámou?ne?...přestaňme socialisticky klamat, jen tvrdá realita dává život, tam kde není, äni smrt nebere, opuštění polosirotci budou bloudit v drogách, motorkách, sexu, ...nejen ráno v 4.00 do školy.....

OTÁZKA (29.8.2009 19:45) Faddová

Vážený pane Klimeši, i když dotazů bych měla celou řadu, momentálně mě inspirovala otázka Aleše týkající se "sexuálního ochladnutí", mám stejný problém, ale s přehozením pohlaví a bez existence potomka - už dost dlouhou dobu (pár let) trpím sexuálním nezájmem partnera (43, já 33), což u mě vede k tomu, že do toho nejdu ani já, protože mi vadí, že po mě netouží. I já mám stejný názor na placený sex a milenecké úniky, i když jsem měla silné kompenzační období - relativně nevinné. Ale i mně už dochází trpělivost a odolnost, zvláštěpak vzhledem k tomu, že prakticky neexistuje chlap, který by po mě nevyjel (žiju v Itálii, kde je to jaksi místním zvykem). Pravidelně se mi stává, že si na nějakou dobu jednoho "kamaráda" "oblíbím" a směřuju k němu sexuální fantazie, což je pak při setkání s ním celkem explozivní směs, ovšem daří se mi to ukočírovat (mám dost silné sebeovládání, takže sex může proběhnout jen na základě rozhodnutí). Připouštím ovšem, že mě baví balancovat na hraně. Je ale možné, že se jednoho krásného dne rozhodnu, že čeho je moc, toho je příliš, a do nějakého toho úletu půjdu, což samozřejmě není řešení. Co tedy dělat? Navíc bych už brzy ráda miminko (jsme spolu 7 let a už nejsme nejmladší), ale to je další kámen úrazu, partner se o tom není schopen bavit, odpovědí je mi už po léta mlčení. Vím, že děti má rád - má přirozený talent a dobře a bez zábran si s nimi rozumí (snad dokonce lépe než já), navíc na začátku vztahu tvrdil, že je chce. Myslím si, že má "jenom" problém s rozhodnutím, ale byl by skvělý otec. Co s tím? Díky za odpověď, moc Vám fandím.

OTÁZKA (29.8.2009 19:41) Faddová

OTÁZKA (27.8.2009 10:26) Martina Kramariková

pane Klimeš, a kam na psychoterapii chodíte Vy? Četla jsem Vaše některé rady, zejména ty směrované na ženu žijící v Izraeli , která se provdala a "nevěděla co chtěla," nevěděla, že muže nemiluje a dala na rady okolí, aby se zabaezpečila. Musím říci, že jste jednostranný a vaše rady aby se cítila vinu jsou ryze trapné a neprofesionální. No, když to vezmu, poznala jsem horší psychology, kolegy. Ale rozhodně vidím a doporučuji rozšíření.

OTÁZKA (25.8.2009 8:30) Jana

Váženy pane doktore, můj manžel má dvaadvacetiletou dceru z předchozího manželství. Bydlí se svou matkou v bytě mého manžela nedalo od nás. Pravidelně se vídáváme, chodíme na večeře a máme bezproblémovou komunikaci. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy dcera s námi vyráži na každoroční dvoutýdenní návštěvu manželových rodičů (bydlí v jiném státě). Tyto dovolené se staly pro mě noční můrou. Z mého pohledu je dcera velmi rozmazlená a sebestředná (dělá nám scény kvůli tomu, že je špatné počasí, že je málo vychlazená limonáda, že jsme si vzali její sýr - který jsme koupili při společném nákupu, stále na ni musíme čekat, ...) Stejně tak je nepříčetná, když při návštěvě měst se chci podívat na památky. Během těchto dvou týdnů se stávám služkou, která se stárá o tuto slečnu - vařím, uklízím po ní, nakupuju atd. Zatím se mi vše podařilo udržet bez konfliktu, i když občas odcházím vše "vydýchat". Stále si říkám, že je to manželova jediná dcera a on pohled na ni nezmění - je to jeho úžasné milované dítě. Bohužel, bývalá manželka se stěhuje pryč z města a manžel se chce nastěhovat do svého bytu. Je to opravdu nádherný byt v úžasné poloze. Já si však nedovedu představit bydlet s jeho dcerou. Odmítám být služkou, která po ní bude uklízet ze stolu, prát ji její věci, snášet její nálady a starat se o vše, ale na druhé straně se snažím vyvarovat toho, abych manželovi sdělila svůj obrázek o jeho dceři. Zatím se mu snažím vysvětlit, že jsme příliš rozdílné na to, abychom bydlely spolu, a že soužití dvou "cizích" žen v jedné domácnosti nikdy nemůže být bezproblémové (jsme od sebe věkově dost daleko na to, že bych mohla být její matkou). Můj manžel ovšem těmto argumentům nerozumí. Nechápe, proč bych měla mít problémy s jeho úžasnou "malou" holčičkou. Plně chápu jeho otcovský pohled na dceru, ale odmítám být "doma na návštěvě" a plně se přizpůsobovat náladám a požadavkům jeho dcery. Mohl byste mi, prosim, poradit argumenty, kterými bych mohla manželovi vysvětlit tento problém? Děkuji.

OTÁZKA (24.8.2009 11:14) Milena

Vážený pane doktore, obracím se na Vás o radu, i když nevím, jestli mi je rady či pomoci. Rozváděla jsem se po 12 letech manželství a zůstala sama s dvěma dcerami, tehdy pětiletou a dvanáctiletou. Od té doby, už je 17 let, jsem si nového stálého partnera nenašla, snad z obavy z nového zklamání nebo z toho, přivést dětem domů někoho cizího, ani jsem se o to moc nesnažila. Věnovala jsem se hodně dětem a myslím, že jsme prožily hezké časy. Teď jsou ale obě dospělé, jedna dcera už je vdaná. Už delší čas pociťuji osamělost a chci to nějak řešit, taky proto, abych nezůstala dcerám na krku a neměla tendenci se jim plést do života. Zjišťuji ale, že to nějak nejde. Jedna věc je nedostatek příležitostí vůbec potkat potenciálního partnera, ale druhá, mnohem složitější, je seznamování. Zkoušela jsem i inzeráty, ale vždycky to ztroskotá na tom, že mi po čase začne vadit pocit, že mě ten dotyčný spoutává nebo využívá. Po několika takových zkušenostech, kdy jsem známost většinou ukončila já, už ztrácím odvahu. Vím, že bych se měla změnit, víc otevřít, ale nevím, jak na to. Dá se s tím něco dělat? Děkuji za odpověď, Milena.

OTÁZKA (23.8.2009 23:35) Lucie

Dobrý den, prosím Vás touto cestou o radu v těžké životní situaci. Věřím, že mi z hlediska své bohaté praxe dokážete poradit. Před 14 dny mne opustil manžel. Byli jsme spolu 14 let v naprosto pohodovém vztahu. Málokdy jsme se hádali, na všem se domluvili, měli stejné priority - především naše dvě děti 3 a 5 let. O ty se vždy vzorně staral. A hlavně jsme s opravdu milovali. Manžel mi najednou oznámil že se zamiloval, že mě již nemiluje, nemůže se mnou žít a odchází ode mne. Byl to vždy naprosto zásadový člověk, který tytéž případy velmi kritizoval, říkal, že by rodinu NIKDY nerozbil. Za děti by prý položil život. Nyní mu na dětech prakticky nezáleží, i když o ně zájem jeví, ale již se jim "nehodlá obětovat". Náš vztah byl prý mizerný, on trpěl (nikdo z našich přátel ani já jsme si nevšimli) a už to se mnou nemohl vydržet. Pošpinil vše co se dalo a vinu dal především mě. Je to úplně jiný člověk. Když jsem mu to řekla, řekl, že mu láska otevřela oči a teprve teď je to skutečně on. Když jsem mu popisovala problémy s dětmi, např. dceřinu hru s panenkami, při které mluvila o tatínkovi že odešel a vzápětí se opravila že umřel, srazilo ho auto, protože nedával pozor a může si za to sám, řekl, že se to asi dalo čekat, mrzí ho to, ale on je teď spokojený. Jsem v šoku. Když jsem mu řekla, že je v nějakém poblouznění a že až se probere, bude litovat co napáchal, řekl že litovat nikdy nebude, že se mnou už by NIKDY žít nemohl. Překotně plánuje že nás s dětmi odstěhuje do menšího bytu. Nechápu to. Nic jsme si neudělali, důvody uvádí např. že jsem nebyla dost pozorná k jeho zdrav. problémům, že jsem mu málo dávala najevo lásku. Sex, který byl téměř denně prý za moc nestál. Ten pocit já jsem rozhodně neměla. Prosím Vás o Váš názor, mám čekat až vystřízliví, nebo mám brát vážně co říká, i když vím, že to není pravda? Jak dlouho to může trvat? Jak se mám chovat? Znáte podobné případy? A jak to končívá? Má v tomto stádiu cenu zkoušet manželskou poradnu? Děkuji za odpověď

OTÁZKA (22.8.2009 22:58) ivana

chtela bych jeste pridat neco k me otazce. jak jsem jiz napsala je mi 26 let. A tak trochu se potykam s mensi existencionalni krizi. jak jsem jiz napsala ma vasen k "nepolapitelnym" muzum mi prinasi hodne adrenalinu a endorfinu, ale taky radu trapeni. Muj nejdelsi vztah trval pouze 7 mesicu, zato pocet mych milecu ma dve nuly. zkousela jsem pred par mesici byt s muzem, ktery byl zodpovedny, pravnik, moc hezky se ke mne choval...sex s nim se mi nelibil, nudili me prochazky, vecere, kina...bylo to jako ze spatnyho filmu. nakonec jsem ho opustila po 2 mesicich. chtela bych nekoho blizkeho, ale myslim, ze volba mych partneru neni spravna. nemam nouzi o zajem ze strany muzu, jen mam spatny vyber. lze nejak sama sebe preprogramovat na hodne muze a byt opravdu a uprimne rada s hodnymi muzi?

OTÁZKA (22.8.2009 22:49) Lenka

Dobrý den pane doktore, jak byste vysvětlil chování člověka, který je jeden den vstřícný a dokážete se s ním domluvit, nadšený z určité věci a vzápětí jako by se obrátil o 180 stupňů. Další obraty nevylučuje. Jednou by vás samou láskou snědl a potom vás div ani nezná. Při očním kontaktu někdy uhýbá, jako by byl nesmělý, nejistý... Pokud mu vyjdete vstříc, je to někdy lepší, jindy se opět stáhne. Nevím, co si o tom myslet, navíc mě jeho chování znejisťuje. Takže pak ani nevím, co mám dělat, a balancuju mezi extrémy. Co dělat, aby se kontakt trochu vybalancoval? Děkuju s pozdravem.

OTÁZKA (22.8.2009 22:37) helvetia

Vážený pane doktore, měla jsem důvěru k Vaší erudici a k Vašim úsudkům, ale jak postupně čtu Vaše odpovědi, tak ji ztrácím. Nejen že jste mi více než půl roku neodpověděl na můj dotaz, ale na základě Vašich odpovědí v poslední době si kladu otázku, kdo vlastně potřebuje pomoc - zda ti lidé, co Vám píší nebo Vy sám. Zatímco děláte tragedii z nějaké skleničky vína a radíte "úprkem úprk", tak ženám, jejichž muž veřejně a přiznaně žije s jinou, radíte vyčkávat a na bigamii přistoupit. Vaše odpověď paní Petře ze dne 20.8. mne šokovala. To snad nemůžete myslet vážně, že ze tří narozených lidí jsou dva deprivanti??!! A že je to jako normální a v pořádku??!!! Jsem si vědoma toho, že deprivantů, sociopatů a psychopatů je více, než je zdrávo, ale že by dvě třetiny populace??? No, to tedy Bůh s námi!!!!

OTÁZKA (22.8.2009 22:25) Ivana

Syndrom "zlych muzu" Chtela bych se dotazt na to co mne jiz dlouho trapi. Pritahuje mne pueze a jedine jeden typ muzu: bohemove, umelci, tanecnici, Djs, a podobne. Chapu, ze tento typ muzu je nejspis pritazlivy pro vsechny, ale ja nejsem schopna intimne se sblizit s normalnim, zodpovednym, pracujicim muzem. Nepritahuje me. je mi 26 let, profesne se nevenuji nicemu spojenemu se svetem umeni, ale miluju muze, co se profesne zabyvaji cimkoli umeleckym, jsou nepolapitelni, maji kouzlo, jsou sexy... prestoze mi vztah s timto typem muzu ublizuje. da se nejakym zpusobem zmenit, aby me tito muzi nepritahovali?

OTÁZKA (21.8.2009 14:29) Pavel

Je rozumné vybízet čtenáře k pokládání dalších otázek, když nestíháte zodpovědět ty již položené? Je sice pravda, že můžete podobné dotazy shrnout pod jeden typ, nicméně i tak máte moře práce. Já sám ale také ztrácím často čas na internetových diskusích, ale vím, že je to špatně.

OTÁZKA (21.8.2009 11:12) Anonym

Dobrý den. Vím, že hromadění starých nepotřebných věcí je nějaká porucha, ale zajímalo by mne, jak je to s opačným problémem? Když má člověk nutkání pořád vyhazovat (dávat někomu, kdo to ještě využije) všechno již nepotřebné, např. oblečení, boty, knihy, časopisy, různé věci z domácnosti, např. cyklist. helma, autosedačka, boby na sáňkování apod. Všechno, z čeho děti již vyrostly nebo co již vím, že nikdy nepoužijeme. Po vyházení věcí cítím úlevu. Děkuji

OTÁZKA (20.8.2009 22:39) drb vrb

Drbu nesympatické politiky od rána do večera, a spíš jim to pomáhá. Co byste poradil v tomto případě?

OTÁZKA (20.8.2009 14:12) anabela

Chcela by som sa opýtať, čo si myslíte o perspektíve vzťahu, keď je muž o 12 rokov mladší ako žena ? Ja som už dva roky zaľúbená do muža s takýmto vekovým rozdielom - ja mám 32 a on 20. Na začiatku nášho bližšieho spoznania boli sympatie a príťažlivosť obojstranná, avšak mám dojem, že keď sa to dozvedela jeho matka, s ktorou žije v jednej domácnosti, tento vzťah mu zakázala a on sa začal bez vysvetlenia odo mňa dištancovať. Až na výnimky, keď matka nebola na blízku, vtedy to bolo celkom fajn, ale takých príležitostí bolo málo. Myslím, si, že férové by bolo, keby mi to aspoň vysvetlil. Na druhej strane mám dojem, že sa obáva, že by som si začala vzťah s druhým mužom. Viackrát sa stalo, že keď som sa rozprávala s druhým mužom, istým spôsobom na seba upozornil svojou blízkosťou alebo tým, že niečo povedal chlapcovi, s ktorým som konverzovala, teda vstúpil do rozhovoru. Matka tohto chlapca je veľmi autoritatívna žena, rozvedená, starajúca sa o viacero deti a akoby sa bála, že keď si jej syn začne vzťah so mnou, dopadne s tými istými problémami ako ona, teda nevyštuduje VŠ a bude žiť v chudobe. Nemožem si pomôcť, ale vo mne stále pretrváva citová väzba k nemu, je pre mňa veľmi príťažlivý. Ďakujem za odpoveď.

OTÁZKA (20.8.2009 13:26) Petra

Dobrý den, pane doktore, s přítelem žiji ve společné domácnosti již 3 roky. V době, kdy jsem se "dali dohromady", se rozváděl se svou první ženou. Začátek vztahu vypadal poměrně slibně, i když ne úplně idylicky. Přítel záhy po začátku našeho vztahu začal s podnikáním a trávil se mnou velice málo času. To jsem těžce nesla, jsem osoba dosti emotivní a citlivá. Potřebuji blízkost druhého stejně jako vědomí, že "mě potřebuje". Náš vztah prošel různými fázemi, dokonce jsme se dvakrát nakrátko rozešli. Jedním z důvodů bylo i to, že přítel nechtěl v budoucnu rodinu. Pro mě je rodina naopak základním stavebním kamenem spokojeného života. Nicméně prý situaci přehodnotil a s rodinou do budoucna počítá. Asi před měsícem zjistil, že bude muset v rámci podnikání doplatit veliké dluhy v horizontu 4 let. V návaznosti na to mi řekl, že tedy dítě "si neudělá" a ženit se vlastně nechce vůbec. Nevím, do jaké míry je to rozumný postoj vzhledem k finanční situaci a do jaké míry projev vlastních přání. Mělo by mě varovat, že stejný postoj zaujal vůči své první ženě, kterou si vzal pro to, "aby jí udělal radost"? (děti neměli, nikdy je s první ženou nechtěl). Děkuji za Váš názor. E.

OTÁZKA (19.8.2009 20:00) Majda

Dobrý den, chtěla bych vám jen poděkovat za vaši odpověď ohledne lhaní u psychologa. A z této zkušenosti mohu říct, že i tyto poradny můžou k něčemu být, protože vaše tipy, na co se zaměřit, mi sedly, že jste se trefil..

OTÁZKA (19.8.2009 13:12) Karina

Zdravím Vás, mám asi neobvyklý dotaz konkrétně na Vás!:-) Jak se Vám daří po zdravotní stránce?:-) Doufám, že je všechno OK. Taky by mě zajímalo, jak může psycholog zvládat tolik problémů cizích lidí, aby se z toho sám nezhroutil? Měl jste někdy pocit, že toho je na Vás moc? Nepotřeboval jste sám někdy psychologa nebo se jen "vyplakat"? Já bych to dělat nemohla. Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (19.8.2009 13:11) Karina

OTÁZKA (18.8.2009 20:01) Zora

Vážený pane doktore, děkuji za radu. Moje máma a moje babička (mámina matka) mají spolu podivný vztah, ve kterém funguji trochu jako nárazník a trochu jako vrba já. Máma babičkou, svojí matkou, pohrdá, dává jí to najevo, odsekává jí, mluví s ní jako puberťačka, nikdy si s ní nesedne, nepopovídá, neřeší s ní nic, jejím radám se vysmívá. Babička zase neuznává mámu, zlobí se na ni, že je protivná a hysterická, pořád se mě vyptává, co mámě kdy udělala, že je taková, atd. Nevím, kde se tento vztah vytvořil, resp. kdy a proč. Když byla máma malá, měla zelený zákal, babička se o ni podle vyprávění hodně starala, vozila ji k lékařům, na operace. Žili na vesnici na statku, máma si stěžuje, že neměla kontakt s dětmi, že pak byla ve škole outsider. V pubertě máma asi žádný zvláštní vzdor neměla, pak si našla muže, toho babička moc neschvalovala, ale ani nezatratila, vzali se, měli nás, tři děti. Bydleli v nedalekém městě, každý víkend a celé prázdniny jsme trávili u babičky, pomáhali, pracovali, žili podle jejich vzorce. Babičku jsme jako děti masírovali, uklízeli jí kuchyň, krmili zvířata, hodně jsme pracovali, ale nikdy jsme jí to neměli za zlé, tenkrát. Na tom statku s babičkou a dědou žil ještě mámin mladší bratr, byl moc hodný strýček, bližší než náš otec. Když mi bylo 14, nečekaně zemřel, bylo mu 33 a prý se udusil zvratky, když byl sám v pokoji. Babička ho našla, těžce to nesla, začala i pít. Myslím, že máma se snažila babičce ztrátu vynahradit a tím víc se o rodiče starala, jezdili jsme na statek pořád. Nikdy jsme neměli jiný program. Asi před třemi lety, když mi bylo už 26, se naši rozvedli. Máma několikrát babičce řekla, že to je její vina, že měla mámě říct, aby tolik nejezdili k nim, ale aby si taky hleděla manžela atd. Že jí prostě neporadila a nechala mámu, aby se pořád starala jen o ně. Babička si zase myslí, že máma nikdy nechtěla slyšet žádné rady. Zajímalo by mne, jak se v tomto vztahu mám pohybovat, jak se z toho nezbláznit, případně, jak jim pomoct? Děkuji!

OTÁZKA (18.8.2009 20:01) Zora

OTÁZKA (18.8.2009 13:29) Anna

Dobrý den,pane doktore,je mi30 a před 3 měsíci jsem se seznámila se současným přítelem(42). Je z USA.Vyprávěl mi o svém dětství.Matka schizofrenička,živila se prostitucí.Přítel tedy nezná svého pravého otce.Je ze 7 dětí.Jeho matka si našla jiného partnera, který se k dětem choval celkem krutě.Později utekla se skupinou hippies a od té doby ji neviděl.„Otec“ si našel novou manželku,která děti týrala.Kočovali z místa na místo,protože otec vždy zaplatil jen první nájem.Přítel nikdy neměl dlouhodobé kamarády,vždy jen čekal na povel:Sbal si své věci do krabice,odpoledne odjíždíme.Od malička byl zvyklý na posměšky vrstevníků. Ve škole přesto prospíval skvěle,neboť je bystrého úsudku,má dobrou pamětˇ a nadprůměrnou inteligenci. Na rozdíl od svých sourozenců (většina s psychickými problémy,některé z jejich dětí schizofrenici) vystudoval univerzitu (musel proto vstoupit do armády, která mu platila stipendium). Procestoval celý svět a je velmi schopný. Hned na začátku mi sdělil,že děti sice zbožňuje a přál by si je,ale že své děti nechce,protože má strach,že by zdědily psychickou chorobu po někom z jeho rodiny a že on sám se obává toho,jak by zvládal výchovu dítěte. Jeho postoj není výsledkem pohodlnosti či odporu,spíše reálného strachu (příběh o sebevraždě jeho sestřenice atd...)Kromě toho všeho je extrémně fixován na malého syna svých sousedů,kterému by snesl modré z nebe.S nadsázkou bych řekla, že je s ním i radši než se mnou :-)Snažím se to chápat, ale děti bych s ním chtěla mít. Důsledky (ne)výchovy jsou na něm sice trochu patrné-strach z opuštění,následná uzavřenost,nedůvěra,občasné stavy úzkosti,podceňování... Ale to na mně také. Cítím, že se mnou roztává, i když je potřeba občas lehce korigovat některé jeho záměry ve vztahu k jiným lidem (v sociálních dovednostech je samouk,ale ochotný se učit).Intelektuálně si velmi rozumíme, jenom ty děti...Nechci na něj tlačit, ale... PS: poskytujete klasické osobní konzultace? Pokud ano, jak se k Vám dostanu? Děkuji mnohok [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (18.8.2009 13:26) Jana

Dobry den, mela bych nasledujici dotaz. Vcera jsme byli s manzelem pozvani na vecirek. Vse bylo OK az do doby, nez se na vecirku zjevil jeden muj byvaly milenec. Muj manzel vi, ze jsem s dotycnim mela kratky pomer v dobe, kdy jsme se s manzelem jeste neznali. Uz jednou se nam s manzelem stalo, ze jsme toho sameho ex-milence potkali pri spolecne veceri v jedne restauraci, tam se ale lip predstiralo, ze ho nevidime. Na vcerejsim vecerku to tak jednoduche nebylo. Ukazalo se, ze muj ex-milenec je kamarad kamarada meho manzela - na nestesti pro mne. Vcera jsem se nakonec z vecirku odebrala po omluve hostiteli (vymluva na zdravotni potize) zahy po prichodu ex-milence. Vubec jsem totiz nevedela, jak se mam chovat a ona situace byla pro mne nesmirne neprijemna. Byla jsem strasne nervozni. Manzel se na rozdil ode mne s mym ex-milencem patricne (dokonce az pratelsky) zvital, i kdyz presne vedel o koho se jedna. Ja se takhle pretvarovat neumim, proto jsem radsi z vecirku co nejdriv odesla- manzel zustal. Ma otazka je, jak bych se podla Vas mela pri takovychto prekvapivych, neplanovanych, nahodnych setkanich s ex-milencem chovat. Docela totiz hrozi, ze se vyse zminena situace muze znova opakovat, ted kdyz je jasne, ze muj manzel a muj ex-milenec ma min. jedneho stejneho kamarada.. Je tedy dost dobre mozne, ze se opet na nejakem podobnem vecirku, kde budeme s manzelem zvani, objevi i dotycny byvaly... Predem dekuji za odpoved.

OTÁZKA (18.8.2009 13:25) Jana

OTÁZKA (17.8.2009 14:14) eva

Dobrý den, žiju s člověkem, který má Aspergerův syndrom. Už na něj nemám sílu.Njeraději bych z domova někam utekla. Přestože se snažím nebrat si věci osobně. Dělam pro něho maximum< ale nic není dostatečně, stále jsem nějak hodnocena a něco mýám korigovat, zatímco on jenom leží a spí a jí a deprimuje mě pasivitou atd.

OTÁZKA (17.8.2009 7:39) Alwxandra

Dobrý den! Psychologickou otázku nemám. Ale chtěla bych Vám velmi poděkovat za Vaše literární dílo Psycholog a jeho svědectví o Kristu. Považuji to za za nejlepší dílo, co jsem v poslední době četla. Není to sice knížka na jedno čtení, ale v mnohém s Vámi soiuhlasím. Nebylo by lepší, kdybyste se k tématu vrátil a napsal pokračování nebo analýzu dalších palčivých otázek, se kterými se 21. století potýká? Než se věnovat poradně běžným psychologickým poruchám? Klinických i ostatních psychologů máme dostatek, ale literátů na téma Vaší vynikající knihy, abychom lupou hledali. Pomáhat bližnímu se musí, ale jde o to, jakou formou. Přes moje subjektivní názory Vám přesto velmi děkuji. I kdybyste napsal pouze tuto knihu, patří Vám dík. Přeji všechno dobré.

OTÁZKA (14.8.2009 14:25) DL

Dobrý den. asi se na Vás obracím s dotazem na který dostanu podobně jako u předchozích tazatelů odpověď "s úprkem úprk". Jenže já nemám kam a jak uprchnout. S manželem žiju 15 let a máme dva syny. Kromě toho vychovávame moji dceru z prvního manželství. Manžel pije. Nevím jestli vyhovuje charakteristice alkoholik, ale pije každý den - přes týden tři piva, o víkendech i šest a víc. Opravdu střízivého ho ale vidím jen ráno a odpoledne na společné cestě do práce. Manžel byl celé období našeho soužití žárlivý, co se zvyšovalo množstvím požitého alkoholu. Kromě toho má velmi vysokou potřebu sexu. Naučila jsem se mu tyto potřeby plnit každý den, někdy i několikrát, protože jen to potlačovalo jeho žárlivostní scény a navozovalo doma relativní klid. Bohužel ne vždy jsem schopna to zvládnout a odmítnu a pak nastanou dost škaredé situace, kdy mi vulgárně nadává a slovně mně ponižuje. Je to už několik let co mně napadl i fyzicky, když jsem mu ale pohrozila trestním oznámením tak už se to pak neopakovalo. Ale obavy z útoku ve mně zůstali. Asi nejsem bez viny, po třinácti letech manželství a soustavných obviňování z nevěry jsem měla mimomanželský vztah který byl velmi hezký, ale bezperspektivní. Manžel se o něm nikdy nedovědel. V tomto období jsem i já manželství zvládala líp, byla jsem asi šťastnější a to se odráželo i svým způsobem na manžela. Tento vztah skončil a já znova své manželství nezvládám. Vím že můj muž není špatný člověk, máme už spolu něco odžitého, Vím, že kdybych od něj odešla, své pití by uplně přestal kontrolovat a taky vím že bych sama ze svého platu své dospívající děti neuživila a na něj bych se pokud pití nezvládne spolehnout nemohla . Nemám s dětmi a psy jít ke komu ( je nás moc) , moje rodina žije na Slovensku, mám tu práci která mně baví a nechci ji opustit. Na domě je hypotéka kterou bych sama nezvládla, Manžel nemá pocit že má problém, a já ho neumím donutit řešit to.

OTÁZKA (13.8.2009 22:35) Magdalena

Dobrý den! Ráda bych se zeptala na váš názor na moji babičku (matka tatínka). Je mi líto, že to musím tak napsat, ale celý život škodila, kde mohla. Má dva milující syny, i přes to, že na ně psala udání, nadávala jim a bila je před nastávajícími snachami (divím se mamince, že už tenkrát neutekla, dělala jí peklo už za svobodna), v dětství se o ně starala její starší a velice hodná sestra. Já a moji dva bratři máme už své děti, ale stále je u nás nevyřešená a nevyřčená výtka vůči našemu tatínkovi, pro kterého byla matka vždy vším. Jak je to možné? Když přijela na Vánoce a nadávala naší mamince, my děti jsme plakaly a tatínek místo aby jí dal najevo, jak se má chovat, nic neřekl. Když bylo hodně zle, zavezl ji na vlak a poslal domů. Ale na příště přijela zas a vše se opakovalo. Rodičům psala dopisy plné nenávisti. Vedla si deník, kdy jí kdo "ukřivdil", prostě něco šíleného. V dětství syny bila gumovými kabely a psychicky je týrala. Zatajovala jim, kdy se vrátí jejich otec, který jezdil na týdenní směny do práce apod. Chodili tak každý den k vlaku a vraceli se s pláčem, že nepřijel. I jeho bila před syny a on ji měl přesto moc rád. Pořád to nemůžu nějak pochopit a vstřebat. V současné době je zmatená a paradoxně bydlí 2. rokem u rodičů v domě, v tom nejintimnějším soukromí. Přenechali jí ložnici a pořád ji mají za zády. Moji rodiče očividně schází. Psychicky. Ještě před rokem byla plná nenávisti a nadávala jim, např. když nám dětem něco dali, když měla méně polévky... Když se rozzuřila k nepříčetnost, začala do rodičů kopat. Byla jsem těhotná a několikrát se s ní pohádala, i když to není můj styl jednání. Dost nás to všechny ničilo. Momentálně je už mírná a zmatená, bez sil, ale pořád se s ní nemůžeme smířit. A co náš tatínek? Jak mu odpustit, že se nezastával naší maminky a nás, když jsme byly bezbranné děti? Teď ji nastěhoval mamince do bytu a ta se o ni musí starat. A tatínek jí ani nepoděkuje. Hodně nás to mrzí. Co to je za zvláštní vztahy? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (13.8.2009 15:47) Jitka Drvotová

Dobrý den, já mám otázku trochu z jiného ranku. Co dělat, když se čkověk stane terčem šikany na pracovišti. I když jsem podala stížnost, obrátilo se to všechno stejně proti mě. Jak postupovat? Nechat si to líbit? Odejít? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (12.8.2009 18:15) Jaroslav

Dobrý den, chtěl bych Vás poprosit o názor. Mám 20letého bratra, který je svojí povahou introvertní. Ve společnosti našich společných přátel určitě. A teď už k mému dotazu. Jelikož spolu bydlíme, jsem přesvědčen, že žádnou známost doposud neměl. Poslední asi rok a půl tráví hodně volného času na jednom seznamovacím serveru a když jsem tam navštívil jeho profil, byl jsem překvapen, kolik má v přátelích slečen z různých koutů republiky s komentářemi, jak je každá úžasná a jak ji má strašně moc rád. Tyto komentáře jsou oboustranné. Dá se toto nazvat nějakou "diagnózou"? Jakože to, co by chtěl prožívat v reálném životě hledá ve světě virtuálním? Děkuji Vám za odpověď

OTÁZKA (12.8.2009 14:39) Alžběta, rozvod ano nebo ne?

Jak se rozhodnout? Žít formálně s manželem jen kvůli dítěti, nebo se rozvést? Od narození miminka (2,5 roku) se hádáme, nerozumíme si, každý má své priority (já malou, manžel "svoji" rodinu - tj. jeho rodiče). Vlastně to začalo už před 8 lety, kdy neměl práci a nechtěl si žádnou najít - nic se mu nezdálo dost dobré. Několikrát jsme se rozešli. On myslel, že kvůli penězům, já kvůli jeho nespolehlivosti. Prý láska všechno překoná. Jenže jsme chtěli miminko, on dokonce víc. Pokračovalo to v těhotenství - pořád jen sliby, že se postará, bude chodit na gynekologii atd. Nakonec mu našel práci jeho bratr. Nejhorší pro mě bylo, že mě nepodržel, když jsem šla na "císaře", ještě hůř jsem nesla, když pak musela malá na 2 operace nožičky .... rehabilitace, trápení atd. Nikdy mě nepodržel. Vždycky jsem to nějak po dlouhých bezesných nocích zatlačila do pozadí jen, aby měla malá tátu. Jenže jsme jak 2 cizí lidé, nemluvíme spolu, o sexu vůbec nemluvě, táta pořád slibuje, jak si bude s malou hrát a nic ....

OTÁZKA (12.8.2009 14:37) Anonym

OTÁZKA (12.8.2009 13:13) Nela

Dobrý den, pane doktore. Je mi 32 let, a mám 8 měsíců přitele, se kterým asi 6 měsíců společně bydlíme. Rozumíme si, partner je cizinec /USA/, ale ani já nejsem původem z Čech, oba jsme v minulosti hodně cestovali a žili v jiných krajinách, a teď to vnímáme tak, že si dokážeme představit život v ČR, oba jsme tu kvůli práci, máme ještě smlouvy na několik let a v práci se nám daří. Trápí mě ale, že v podstatě nikdy nemluvíme o budoucnosti, ne, kde budeme bydlet, ale jestli vůbec budeme spolu, jestli si představujeme, že budeme někdy žít v manželství - nejde ani o to, jestli spolu, ale jestli si tak svoje životy vůbec představujeme, ani neříkám o dětech, rodině. Více-méně z náznaků vím, že partner si manželství a "klasickou" rodinu přeje, ale my dva konkrétně o tom nikdy nemluvíme. Já si uvědomuji, že 8 měsíců vztahu není dlouho, a nechtěla bych se dostat do pozice, že partnera nutím do něčeho, na co je ještě "objektivně" brzo, osobně jsem si říkala, že počkám rok, a jestli bude vztah ok, promluvím si s ním o tom. Ale teď je to pro mě čím dál tím těžší, nedokáži skoro na nic jiného myslet, probírám to s kamarády, a z toho plyne, že ve vztahu vzniká z mé strany jakoby napětí - jinak jsme k sobě otevřeni a myslím, že dokážem mluvit "o všem", ale o tomto ne /já to nedokážu, on ani nezačíná/. Před asi 2 měsíci mi zemřel tatínek, se kterým jsem měla moc blízký vztah, i když již dlouho nebydlím s rodiči, a to ve mě ještě zintenzivnilo touhu a přání nějak si "uspořádat život". Neříkám, že chci hned teď dítě nebo svatbu, ale nějak si potřebuji ujasnit, že to vidíme s partnerem stejně. Co s tím? Čekať, protože "je ještě brzo", nebo si o to říct, a když, jak?

OTÁZKA (10.8.2009 21:49) Anonym

Yeeahaw! Nekonecna party v Rosicich! Ne, je furt silene urazena ))) A kde ses?

OTÁZKA (10.8.2009 10:42) Jana Urbancová

Dorý den,můj manžel si od začátku našeho vztahu neustále vymýšlí.Nejdřív jsem si myslela,že to je proto aby zapůsobil na okolí(na mě).a asi naivně jsem předpokládala,že to časem přestane.Máme 1,5 roční dítě a jeho lži jsou už takové,že nevím co bude zítra.Netuším čemu můžu věřit.Nechápu to.Lže i v případech kdy je snadné mu dokázat jeho lži.Díky jeho lžím bydlíme v pronájmu splácíme dluhy.Byli jsme u psychologa.Chtěla jsem se zeptat jestli je možné úplné vyléčení a nebo jen zmírněníní jeho lží.Sama teď řeším jestli ho mám dál podporovat ři jeho docházení k psychologovi a nebo raději odejít.Je hrozně těžké žít s člověkem kterému nevěřím.Pokud je nějaká možnost pokusím se mu opět alespoň trochu důvěřovat.Děkuji za odpověď

OTÁZKA (10.8.2009 9:06) Eva

Vážený pane doktore, Jsem studentka VŠ a už při studiu na škole jsem začala pracovat ve firmě, kde bych ráda zůstala i po škole. V současnosti vykonávám spíše administrativní práce, ale občas na mě vybyde i něco z oboru. Můj problém spočívá v tom, že mi asi až příliš záleží na tom, abych byla v práci dobrá. Často mám pocit, že zadaný úkol vysoce přesahuje mé odborné dovednosti. Když pak odevzdávám práci, nikdy nemám pocit, že si za ní můžu stát. To pak přikrmuje moje obavy, zda jsem si vůbec dobře vybrala obor ke studiu. Na gymnáziu jsem se nemusela skoro snažit a měla jsem většinou výborné známky. Na VŠ jsem trochu narazila, sice jsem už pochopila, že musím přidat, ale to ze mě dříče taky neudělalo. Studuji teď s průměrnými studijními výsledky, ač mám hodně nadprůměrný počet kreditů (semestr jsem se pokoušela studovat 2 VŠ, pak jsem toho radši nechala). Už se mi stalo, že jsem byl nucena si zkoušku zopakovat. Vím, že to je normální, že bych měla být vděčná za to, že vůbec možnost studovat mám, ale dost to otřásá s mým sebehodnocením. Vždycky jsem si sebou, co se týká nějakého intelektuálního výkonu, byla dost jistá. Teď už to neplatí, uvědomuji si, že spoustu studentů má mnohem větší předpoklady než já. Byla jsem, jako typický nejstarší sourozenec, vychována k velké ctižádosti. Nevím, zda jsem schopna si své představy realizovat. Už teď občas trpím velkým stresem a řekla bych, že to začíná mít psychosomatické doprovody (ekzém, krvácení z nosu). Až absolvuji školu, budu se pohybovat ve vysoce konkurenčním prostředí, s nadějí na vysoké ohodnocení; ale nevím, zda jsem schopná to zvládnout. Rozhodně to musím zkusit, ale budu si sebe vážit, i když neuspěju?

OTÁZKA (9.8.2009 18:21) Jana

Nevím jestli mi můžete poradit,protože stejně to budu muset vyřešit sama,jsem 22 let vdaná a vždycky jsem vše u nás zařizovala já,ale ted máme víc problému a už žádný vztah jen výčitky a tak i když jsem si to osobě nemyslela mám milence,ale milence děláme spolu,stále se hádáme a to i když jsme sami jen asi jednou týdně se pomilujeme,je něžný a je to krásný,ale mě to ubližuje protože jsem srab abych ukončila oba vztahy nechci rozhřešení,ale radu jak se vzpřímit a nebýt takový slaboch

OTÁZKA (8.8.2009 14:40) ilona

Dobrý den pane doktore,právě prožíváme s manželem finále manželské krize.Manžel začal před 2lety žárlit,připouštím,že měl důvod,virtualní sex,ale řešila jsem netovým světem svoji samotu.Chtěla jsem s tím skončit,pakliže by změnil přístup ke mě jako partnerce.Stale mě,ale obviňoval z nevěry/realný/nevěřil mi,propadala jsem se do netového světa hloubš...až jsem neměla sílu bojovat v realném světě s manželovou žárlivostí,netušila jsem,že zapojil všechny páky na sledování mě/pc,telefon,mě/z pocitu neřešitelné situace mě začalo být vše jedno.nechodila jsem na schuzky,nevolala jsem nikomu,sms jen kamarádkám,starala jsem se o něho,milovala se sním.Nestačilo ho realně přesvědčovat o své lásce-nevěřil mi.Ted už vím proč,žil daleko víc mým virtualním světem než já.viz kontroly.Když už mě obvinil,že druhé dítě chci jen,abych hrála komedii-byla jsem mu nevěrná, jednou-ale ne tělem-nemohla jsem se milovat s jiným mužem.Zjistil to muj muž a od té doby trvá finále krize.Nejdříve si vzal půl roku na rozmyšlenou,ted se mám odstěhovat-bude přemýšlet jestli pocity které má jsou láska,někdy mu prý chybím,tvrdí,že už nežárlí a nemiluje mě.Věří,ale že ho miluji a nepodvedla bych ho.Ale jinak realně mluví o rozvodu.Přesto se semnou miluje.Miluji ho,ale nejistota jak to dopadne mě ubíjí. Asi nemá cenu nad tím přemýšlet.Mluvit sním nemá v podstatě cenu,nepřizná,že dělal chybu,že žárlil.Dává vinu jen mě.Nepopírám,že ji nesu též,netušila jsem co jeschopný dělat,aby mě uhlídal,Realný svět byl pro mě nejduležitěší a ten on viděl zkresleně,Všechny ty rozhovory jsem chtěla vést s ním,jen kdyby poslouchal a chtěl mluvit.Asi je to beznadějná situace.Jsme manželé 15 let.

OTÁZKA (7.8.2009 20:12) Hanka

Dobrý den pane Klimeši, Vaše kniha je moje nejoblíbeněší a dost mi pomohla před 2 roky zmírnit trápení.Jsem rozvedená a můj druhý 5letý vztah nevyšel. Nyní mám přítele a za pár dní to bude rok co se známe.Začíná se bohužel podobat tomu předešlému.Vídáme se každý týden 2-3dny. Většinou jezdím já za ním vzhledem k jeho zaměstnanosti. Byli jsme i na dovolené spolu delší čas a vše bylo hezké.On byl pozorný a podělil se semnou i o práci atd. Bohužel má i své špatné nálady. Často se mu stává to, že najednou začne tvrdit, že jsme jen kamarádi a to prý proto, aby si mě mohl vážit.Vždy mě to zamrzí, protože spolu děláme vše a já to cítím jinak. Často tvrdí o ženách, že jsou na peníze a každá ho opustí, protože je nemá.Jeho názor na ženy je, že má každá milence. O mě pochybuje také. Často mě upozorňuje na pěkné, ženy kolem nás. Já takové situace ignoruji, sama ho nijak neprovokuji. Mám ho ráda. Často už jsem od přítele slyšela, dost nepěkných věcí a neznat Vaši knihu asi bych to vzdala. Někdy je s ním tak dobře a pak něco řekne nebo udělá a mám chuť už ho nevidět. Včera byl u mě 6tý den a noc před odjezdem jsme se k sobě nedokázali intimě přiblížit. Nejdříve řekl, nějakou poznámku ve smyslu že ho můj syn nezajímá. Zamrzelo mě to.Řekla jsem mu můj názor, že mě musí brát i se synem pokud mě má rád. Na to se zasnažil a se synem si povídal.Později chtěl sex bohužel z mé strany bylo po romantice.Později jsem se zasnažila poslední večer napravit, ale už nechtěl abychom spali v jedné místnosti.Šla jsem tedy spát do druhé místnosti bez naléhání. Ráno mi řekl, že jsem ho zklamala a že si mě neváží už ani jako kamarádky. Nerozumím tomu vždy, když přijede moc se těší a postupně jako by byl přesycen.Nemám prý teď jezditi. A věci mi prý pošle poštou. Nakonec jsme mu zavolala, měl utrápený hlas a domluvili se, že si je někdy vyzvednu.Ten večer říkal, že ho život tlačí a že musí vyřešit náž vztah. V průběhu vztahu se mě ptal jestli si ho vezmu.Nechci ho ztratit, poradte jak ?Děkuji

OTÁZKA (7.8.2009 16:00) Klára

Vážený pane Klimeši, je mi 49 let a mám 77 matku. V dětství mi říkávala, že mám štěstí, že mám bezstarostnou povahu po otci, ale ona že to má v životě těžké, protože je citlivá.Je pravda, že jsem vždy cítila oporu a lásku ze strany mého táty, s mámou byl můj vztah divný. Starala se o mě výborně, ale očekávala ode mě vždy něco jiného než jsem splňovala. Táta mě měl rád jaksi bezpodmínečně. Z mých studijí na gymnáziu byla zklamaná, chtěla abych se vyučila kadeřnicí nebo krejčovou. Má VŠ studia komentovala s úšklebkem, že proč se tak dřu, když se stejně vdám a budu doma s dětmi a bude mi to na nic. V podstatě vše, o co jsem se kdy snažila, nějak shodila. Celý život si stěžuje na různé bolesti, smůlu atd. ovšem tak, že si připadáme za to odpovědni. Napřed byl hlavním hromosvodem jejích nálad můj otec, po jeho smrti jsem to já. Bydlíme v jednom rodinném domě, v dvou bytech. Při práci na zahradě mi stojí za zády a kritizuje, že se to má dělat jindy a jinak, otráví mě dokonale. Zvala jsem ji na obědy, ale polévka byla moc silná/slabá,když jsem udělala játrové knedlíčky, chyběly jí nudle, tak už jí nezvu. Večer za ni zajdu téměř každý den, ale většinou vyslechnu nářky a stížnosti na svého syna, vypočítává práce, které udělala, protože „se na to už nemohla dívat“ a jak se u toho nadřela a že je jí z toho špatně, samozřejmě s podtextem, že jsme to měli dávno udělat my. Nemohu navštívit kamarádky nebo se zdržet ve městě, aby mi to nevyčetla. Je to komické v mém věku, že? Daří se nám všem dobře, jsme relativně zdrávi, mám slušnou práci, hodného přítele, syn studuje VŠ, ale nemůžeme se z toho radovat naplno, protože naše babička je mistrní v nastolení dusna. Zdá se mi, že žije spokojeně,ale chtěla by nám organizovat život a když se nedáme, je ztělesněním ublíženosti. Cítím se z toho vyčerpaná a bezmocná a tak má i částečně pravdu, mohla bych jí věnovat více času, ale už nějak nemůžu. Máte pro mě nějakou radu? Děkuji Vám.

OTÁZKA (6.8.2009 16:51) Jahodnice

Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda věříte na horoskopy, resp. zda naše životy nějakým způsobem ovlivňuje den, hodina a minuta našeho narození, Děkuji, J.

OTÁZKA (6.8.2009 15:55) Vikina

Dobry den, Byla jsem partnerovi neverna a moc me to mrzi, Chtela bych ho nejen zpet, ale hlavne mu to nejak vynahradit, pomoci prekonat co nejlepe a nejrychleji. ZAtim je vse velmi cerstve, on je pevne rozhodnuty, ze vztah ukonci. Zatim jsem ho nebombardovala emaily ani zpravami a vyckavam. Ale jak se mam chovat po urcite dobe? A jak mu mam dat najevo, ze o nej velice stojim, kdyz je nejlepsi nechat ho ted v klidu? Nechci o nej prijit, velice me trapi co jsem mu udelala. Kdyz jsem si na Vasich strankach precetla co vsechno muze nevera zpusobit, jak dlouho trva se s ni vyporadat a ze nasledky si podvadeni muze odnaset i do dalsich vztahu vydesila jsem se. Musim a chci vztah obnovit a pomoci mu to prekonat, nechci mu takhle ublizit. On je skvely, vim ze me miluje a je verny. Dekuji za reakci a preji hezky den.

OTÁZKA (6.8.2009 14:07) Jiří

Vážený pane doktore, rád čtu občas Vaši rubriku, protože tu jsou konečně prezentovány neotřelé názory relativně mladého odborníka s dnešní době vzácným světonázorovým pozadím. Jsem padesátník, po dvou rozvodech, s medicínským vzděláním, vztahově neúspěšný (tzn.nyní cca 15 let sám) Na základě dlouhého přemýšlení, vlastních zkušeností se nicméně považuji v v určitých oblastech za poměrně znalého. Píšu Vám po přečtení Vaší reakce na dotaz Jany, která si stěžuje na svého "cholerika". I když s ní sympatizuji, je-li skutečnost taková jakou ji líčí, ráznost a stručnost se kterou se vypořádávate se složitými problémy, někdy neodpovídá ani těm problémům, ani Vašemu světonázoru ( např. pokud má dotyčný problémy se sebeovládáním , jedná se asi do značné míry o vlastnost jeho osobnosti, kterou změnit může nanejvýš obtížné - přirovnání, které používáte, není fér - doma se člověk cítí bezpečně a nechce se zuby nehty kontrolovat. Dalo by se říci- Bůh ho takovým učinil, takže jeho vina je přinejmenším spoluvinou). Navíc je hodně žen,které dobře vědí, co toho jejich nejvíc rozzuří a rády to říkají znovu a znovu. A pane doktore - Vaši klienti by Vás neměli štvát, není ani profesionální ani moudré. Soudě podle stylu Vaši odpovědí, jste také tak trochu cholerik. Manželovi Jany se ve Vaší odpovědi nedostalo spravedlivého procesu. Vím samozřejmě, že Vaše rubrika není právnická, ale vztahová, i tak ji ( spravedlnost)občas postrádám v některých vašich reakcích. Na druhé stručnost a jasnost některých je osvěžující. Toto není otázka. Přeji Vám hodně štěstí, ať spolu s vašimi lékaři zvítězíte nad Vaší chorobou, a ještě hodně lidem dobře poradíte.

OTÁZKA (6.8.2009 13:46) Anna - pokrač.

Ke mně domů chodil běžně, mému synovi (tehdy 9 let) nijak významně nevadil, syn ho respektoval a choval se k němu hezky. Ale k sobě do domu mě přítel pozval až po pěti letech, to už byl rozvedený a manželka už tři roky žila jinde, ovšem dcery zůstaly s ním a zřejmě se bál mě pozvat, když ony si to nepřály! To mě hrozně vadilo a ponižovalo. Asi rok po rozvodu jsme se bavili o svatbě a on řekl, že SE ženit nechce, přitom to říkal mně, tedy konkrétní osobě, s kterou už víc než pět let chodil a říkal mi, že mě miluje. Toto mi zopakoval i další rok. Cítila jsem se hrozně, pořád se srovnávám s jeho bývalou, i když vím, že je to nesmysl. Ale JI si vzal a měl s ní dvě děti. Mně hned na začátku řekl, že už žádné dítě nechce, přestože jsem ho s ním mít moc chtěla. Ona byla hýčkaná, nepracovala, měla na co si vzpomněla. Já chodím do práce a jsem vlastně cizí osoba, každý máme svůj dům, ale bydlíme hlavně u mě, přesto žádné peníze na domácnost od přítele nedostávám. Připadá mi, že vůči mně uplatňuje přítel postup, jaký měl uplatnit kdysi vůči exmanželce. Přítel se věnuje hlavně práci a svému koníčku, ale my dva společně vlastně nic nebudujeme a nic nás k sobě nepojí (manželství, děti, majetek atd). Mám pocit, že jsem možná promarnila druhou šanci začít znovu, můj syn nemá sourozence, já jsem pouze "přítelkyně" a to mi, jak začínám zjišťovat, čím dál silněji vadí. Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli bych si přítele po tom všem ještě vůbec chtěla vzít. Přitom je mi s ním moc dobře. Ale mám pořád pocit že jsem něco míň než jeho ex, což mi při její povaze a charakteru strašně vadí. Navíc jsem se párkrát přesvědčila (naposledy před dvěma lety), že mě jeho dcery mohly urážet a on to druhý den přešel, omluvu nežádal ani pro sebe ani pro mě, prostě jim to prošlo a asi projde vždy. Poradíte mi prosím, co se sebou, co s námi? Ještě dodávám - já 45, on 52. Díky moc.

OTÁZKA (6.8.2009 13:19) Anna

Vážený pane doktore, díky za Vaše rady a úžasně vtipné glosy, vždycky mě to hrozně vzpruží :-) Můj problém je následující: jsem devět let s partnerem, je tři roky rozvedený. S manželkou spolu v době našeho seznámení již asi tři roky intimně nežili, předtím prý velmi sporadicky. Bývalou manželku znám déle než jeho a vždy jsem si kladla otázku, jak s ní může někdo vydržet, že to musí být nějaký pitomec. Nepokrytě ho využívala jenom jako posluhu a dodavatele peněz, sama nepracovala, přesto měla, co chtěla a dokonce si vynutila služku. Zcela bezostyšně a vpodstatě veřejně mu nasazovala parohy s každým, kdo se nachomýtl. Přitom byla tlustá a velmi hlučná, panovačná, sebestředná, nevzdělaná, prostě z mého (a mnoha jiných) pohledu nesnesitelná a dost primitivní ženská. Po několika letech (krátce rozvedená) jsem potkala jejího muže (tedy toho pitomce) a bylo vymalováno :-)) Předpokládala jsem, že v situaci, jaká panovala v jeho rodině, pro něj nebude problém takový vztah ukončit i formálně, ale nakonec to trvalo 5 let (!). Strašně se bál, že přijde o dcery (tehdy 16 a 11 let), že ho zavrhnou. Manželka dcery vždy využívala jako prostředek k jeho vydírání a prosazení svých cílů. Dcery stály vždy při ní a mě nenáviděly (a to myslím platí dodnes), evidentně jsem byla označena za viníka rozpadu manželství, přestože dcery musely vidět a slyšet, co se tam dělo a přítel jim prý opakovaně zdůraznil, že manželství nefungovalo dávno předtím. Mezitím manželce pořídil na hypotéku byt a koupil auto, a to i přesto, že svému milenci ručila za zády manžela svým účtem (kam si dala půl milionu - polovinu peněz za prodanou nemovitost - a manželovým domem! Když její milenec zkrachoval, málem o dům přišel! První dva roky našeho vztahu mi přítel dost "zatápěl", připadalo mi, že neví co chce, bylo několik rozchodů, nebyl schopen se ke mně jasně přihlásit a rozvést se. Vůbec jsem to nechápala, choval se jako strašný slaboch a měla jsem pocit, že já ho mám mnohem radši než on mě.

OTÁZKA (6.8.2009 4:20) Viktorie, 21

Dobry den, Je mi 21 let, v dubnu jsem se rozesla s pritelem, ktery byl o 9 let starsi, nikdy jsem jej doopravdy nemilovala, byl pro me spise oporou, byla jsem na nem zavisla. Tesne po nem jsem si nasla kluka, ktery se do me zamiloval, ale ja jsem ho trapila ( nevera, nesdelovani veci o sobe, davala jsem mu prostor pro podezrivani) Rozesel se semnou, ackoliv vim, ze me miluje, ale tohle mu prijde jako jedine rozumne reseni. Vim, ze jsem si po rozchodu s dlouholetym pritelem mela dat pauzu, abych si utridila myslenky. Nebylo rozumne hned navazovat novy vztah, ale ted uz mam jasneji, vim co chci. Jemu zda se uz dosla trpelivost a o navratu nechce ani slyset. Za tu kratkou dobu co jsme spolu jsme se rozesli vickrat ( ja jsem vzdycky neco provedla a rozchod inicioval on) Ted jsem to ovsem prehnala ( nevera ). Mam strach, ze uz se nevrati. Vsichni z jeho blizkeho okoli ho prede mnou varuji. Chtela bych mu aspon nejak vynahradit to peklo co jsem mu provadela a vysvetlit mu, ze ted uz mam v hlave jasneji, ale nevim jak to mam udelat na emaily a sms nereaguje, kdyz mu zavolam a chci ho videt, prijde, ale nikam to nevede, mam pocit jako by ode me neco ocekaval, ale nevim co.. Preju hezky den

OTÁZKA (6.8.2009 4:19) Viktorie, 21

OTÁZKA (5.8.2009 22:01) Mirka

Jak jste prisel ke jmenu Jeronym?

OTÁZKA (5.8.2009 17:49) Monika

Vážený pane doktore. Mě i manželovi je 31 let a máme čtyřměsíční holčičku. Začali jsme spolu chodit ve dvaceti letech a pár měsíců na to i spolu bydlet. Moc jsme se měli rádi, celou dobu jsme spolu velmi dobře vycházeli, všude jsme chodili spolu a hádali se jen málo kdy. Chtěli jsme v budoucnu založit rodinu,ale ani jeden jsme na to nespěchali. Brali jsme se před třemi roky a asi půl roku poté jsem vysadila antikoncepci s tím, že založíme rodinu. Milovali jsme se častěji než dříve nejen kvůli dítěti, ale také jsem pociťovala zvýšenou chuť na sex, ale otěhotnět se nám nepodařilo. Nechávali jsme tomu tedy volný průběh, i když to bylo celkem psychicky náročné také kvůli tomu, že na nás tlačila rodina a přátelé. Za nějaký čas jsem si uvědomila, že už o mě manžel neprojevuje takový zájem jako dřív a když jsem se ho zeptala, jestli se něco děje a jestli mě má ještě rád, vždycky řekl, že ano a choval se chvíli zase normálně. Tak jsem si myslela, že má jen nějakou krizi a že je to po tolika letech asi normální. Loni v létě jsem konečně otěhotněla. Ze začátku bylo vidět, že se manžel na dítě těší. Od Vánoc jsem byla pořád nemocná a měla o dítě strach. Také porod jsme měli dost těžký a malou nakonec vytáhli císařem, ale naštěstí byla v pořádku, i když už měla namále. Od porodu byl manžel jako vyměněný a začal se chovat úplně jinak. 14 poté mi řekl, že už mě nemá rád, nic ke mě necítí a už se mnou nechce být. Prý neví proč se to stalo, nic jsem mu neudělala, ani mu na mě nic nevadilo. Spravit to nechce, protože to prý nemá cenu, že už to nebude nikdy jak dřív a že už mě neumí mít rád. Řekl, že mi pomůže ze začátku a pak odejde. Pak jsme se domluvili, že to kvůli malé ještě zkusíme a dokonce jednou navštívil i psycholožku, ale když jsme s malou byli 14 dní pryč a vrátili se, řekl, že se chce rozvést, že jsme mu nechyběli a když byl sám, tak byl šťastný. Jiná žena v tom není, že by mi to řekl. Myslíte, že se to dá ještě nějak zachránit? Mám ho pořád ráda. Moc děkuji za odpověď.

OTÁZKA (5.8.2009 13:43) jana tumova

dobry den,ja bych potrebovala poradit na koho se mohu obratit,spise kdo by mi pomohl se zarlivosti,predem dekuji

OTÁZKA (4.8.2009 19:58) Pavlína K.

Dpbrý den, můj dlouholetý přítel je s největší prstí psychopat. Není schopen citu k ostatním, empatie je prázdný pojem, vždy si svoje vlastní selhání zhodnotí jako správná řešení. V osučasné době po mně chce až maniakálně dítě. Buď bude dítě a my nebo nebo nebudme my. Dítě je prý hodnota sma o sobě. Má dítě z prvního manželszví, se ksteým se ale stýká sporadicky a neustále jemu i jeho matce znepříjemňuje život. Tedy zjm tak, že nejsi-li honý podle mých představ, máš smůlu. Nemáš ani moji lásku, náklonnost(tyto city neumí projevit vůbec) a nemáš ani finanční podporu(je hodně m je ajetný-neuznává než vlastní pravidla). Člověka potřebuje vůlastnit. Mám pocit, že kdykoli udělám něco jinak, než si on sám představuje, jsem zavrženíhodná má to za následek rozchod. Pak buď přijdu znovu a "polepšná" nebo je konec. Pokaždé rozjede novoiu "kampaň" seznamování na internetu a situace se opakuje. Zůstavají po něm jenom zlomená srdce a zklamané ženy, které vývoji vztahu nerozumí. Jeho specialitou jemodjezd na dovolenou v předem neurčeném termínu. Pakliže se dotyčná nedokáže operativně přizpůsobit, jede na dovolenou s nějakou jinou ženou a sex s ní pokládá za svoji povinnos. Je citově plochý, chacení za ruku ho děsí, na veřejnosti se mě neodtkne, nedá najevo jakýkoli vztah. Naopak má potřebu mě ponižvat před ostatními a zesměšňovat mě. Večer nemám moc síly chvat se jako dobrá milenka. Pak si neví rady a jeho slova mně zní v uších - udělej s ní něco, ať se jí chce. Věnovala jsem tomu vztahu už 12 let. Kdo zná psychopaty, ví, že mají i světlé chvilky, které stojí za to. Děkuji za odpověď co dál. Z toho vztahu se asi opravdu zblázním. Pavlína K.

OTÁZKA (3.8.2009 9:35) Michaela

Dobrý den, před měsícem jsme se po více jak 3 letech rozešli s přítelem. Hrozně mi ale chybí, on se ale prý už vrátit nechce. Poslední dobou před rozchodem jsem na něj nebyla moc milá. Teď budeme bydlet ještě s pár kamarády v jednom bytě. Myslíte, že když už budu milá a vstřícná, tak se k sobě ještě můžeme vrátit? Nedokážu si bez něj svůj život představit.

OTÁZKA (30.7.2009 15:20) Anonym

Dobrý den,naše trápení trvá 16 let, kdy jsme si do naší novostavby nastěhovali manželovy rodiče. Ačkoliv jsme se ze všech sil snažili nastavit hranice, nikdy nebyly respektovány. Tchýně má názor, že ji syn musí poslouchat... Manžel s ní nesouhlasí, nechtěl, aby nám ničila život a raději jsme se odstěhovali do bytu.Štěstí trvalo pouze rok a půl, protože zemřel tchán a my jsme se vrátili kvůli vdově zpátky. Nyní 2 roky žijeme s ní, máme každý svoji domácnost, ale ona nechce respektovat naše právo mít svůj názor. Manipuluje buď pláčem nebo zuřivostí a nám i našim dětem toto soužití ničí život. Psychicky na tom nejsem zrovna nejlíp a nevidíme žádné východisko. Ona dům opustit nechce,ale sama v něm může těžko žít. Znovu zdůrazňuji, že se s ní nedá vůbec normálně komunikovat. Vy nějaké východisko vidíte? Moc děkuji za odpověď.

OTÁZKA (30.7.2009 11:40) Marcela

Dobrý den pane doktore, trápí mne vztah s mojí 37 letou dcerou, měla jsem ji ve 20ti letech, nevím, něco jsem asi zkazila já, dcera se se mnou nebaví, pouze když potřebuje hlídat děti (moje vnoučata), tak mi zavolá, jinak je ke mně protivná, vysloveně je na mne alergická. Kolikrát mi vysloveně zkazí náladu, snaží se vylívat si vztek na mně, musím se v její přítomnosti ovládat, nejraději bych jí někdy z chutí vrazila facku. Snažím se být v pohodě, ale vždy od ní odcházím rozladěná, ať se snažím jakkoliv, a je mi to líto. Dcera vystudovala vysokou školu, nebyly s ní žádné problémy, přitom s jejími vrstevnicemi jsem schopna bavit se o všem, myšlením si troufám říci že nejsem stará, ale v komunikaci s mou dcerou to nelze. Když se jí ptám na jení záležitosti, tak se mi s ničím nikdy nesvěřuje, a když já jí chci sdělit svoje věci, okřikne mne, ať ji nezahlcuji svými problémy a že jsem sebestředná. Kolikrát si říkám, že nebýt vnoučat, tak už bych to vzdala a nevnucovala bych se jí. Musela jsem ji zřejmě v dětství nějak zklamat, dopustila jsem v její pubertě, že jsme se odcizily. Vychovávala jsem ještě syna, který byl o 8 let mladší než ona a zřejmě jsem udělala nějaké chyby. Se synem bylo hodně práce, byl temperamentní a těžko zvladatelný, do toho pak přišel rozvod, a já jsem si u dcery asi něčeho nevšimla. Vyčítám si, že jsem něco zvorala, a ona mi to neodpustila. Děkuji Vám za Vaši odpověď. Marcela

OTÁZKA (30.7.2009 8:59) Jan Novák

Dobrý den pane doktore, před dvěma měsíci mě propustili z práce. Díky solidnímu platu a odstupnému zatím netrpím materiální nouzí.Nějaké zkušenosti mám a věřím že si i v této krizy najdu novou práci. V čem je ale problém. Ráno vstávám v 8:00, nic mě nebaví k ničemu se nemůžu přinutit a přitom vím že bych se měl učit angličtinu a dělat další věci pro budoucí práci. Mám z toho nepříjemný pocit viny. Co s tím, jak se mám vrátit znovu do životního rytmu. Díky za radu.

OTÁZKA (30.7.2009 7:49) Kami

Vážený pane doktore, před časem jsem se seznámila s milým mužem (35) a zamilovala se. On žádný vztah nemá a neměl (nedostatek příležitostí, mnoho práce). Začali jsme se pravidelně vídat, jemu je se mnou dobře, jak říká, chová se ke mně velmi něžně, nicméně stejně tak často tvrdí, že do mě není zamilovaný (neodpovídám zřejmě představám o jeho ideálu, ač mi říkává, že jsem krásná). Mám pocit, že na jednu stranu vztah chce, ale nad druhou stranu je to pro něj peklo - měnit svoje návyky (už se smířil s tím, že asi svou vysněnou polovičku nenajde). Nejsem si moc jistá, jak se vůči němu chovat. Zamilovaný není, ale chová se tak. Jsem z toho trochu nešťastná, nevím, jestli tomu nechat naprosto volný průběh, nebo se pokusit přerušit kontakt, aby se ukázalo, jestli mu budu chybět... Děkuji za každou případnou radu.

OTÁZKA (29.7.2009 20:21) Alena

Vážený pane doktore, jsme s partnerem 10 let, máme dvě malé děti. Nevím, jestli ho ještě miluji. Několik prvních let, když byl například přes noc pryč, pociťovala jsem až fyzicky bolestivé stýskání. Nyní je mi to jedno, necítím nic. Taky u mě vzrostla alergie na některé jeho fyzické projevy - pískání v nose, chrápání. U jednoho stolu spolu nejíme už několik let - vadí mi mlácení příboru do talíře, cpaní jídla do pusy k prasknutí, občasné mlaskání,..Jsou tedy často chvíle, kdy bych ho nejradši zabila (obrazně řečeno). Uvědomuji si, že je za tím jakási moje přecitlivělost na fyzické projevy lidí - jeho nectnosti mi vadí i u jiných. Nechodím proto do multikina, v restauraci musím sedět zády nejlépe do rohu a co nejdál od lidí, apod. Na druhou stranu mám ráda chvíle, kdy si hraje s dětmi - je k nim úžasně trpělivý, je na ně hodný. V těžkých chvílích mi dovede být oporou, i když jinak v běžném životě je totálně nezodpovědný, co se rodinných financí týká a doma neudělá sám od sebe nic, dokud nevypěním...

OTÁZKA (29.7.2009 18:55) bohuslavapolakova@seznam.cz

Dobrý den pane doktore.Prosím Vás o radu,jak dnes,kdy je zrušen zákon o léčbě alkoholem,bez souhlasu alkoholika,mohu postupovat,problém je v tom,že je tady majetek,bojím se,že vše příjde vniveč.

OTÁZKA (29.7.2009 13:41) Veronika Bártová

Dobrý den, nevím si rady...Mám velice dobrého kamaráda, s kterým máme i intimní vztah,oba se máme rádi, trávíme spolu hodně času, skvěle si rozumíme, cítím z něj lásku, kterou ke mě cítí, ale řekl mi, že se nechce vázat, že nechce žádný vztah. Jsme oba rozvedení a bez partnerů. Mám jej také moc ráda a chtěla bych, abychom byli spolu, jako partneři. Nevím, zda toto mohu od něj v budoucnu očekávat. Je to normání, vymlouvá se, nebo to bere, že jsme jako pár, ale bojí se to říct nahlas...??? Předem mockrát děkuji za Vaši odpověď.

OTÁZKA (29.7.2009 13:04) lucie

Dobrý den,pane doktore, líbí se mi Vaše rady, které kolem ničeho nekrouží a jdou přímo k věci. Sama mám také problém. Jsem přes 2 roky vdaná,ale s manželem jsme toho prožili na 2 životy.Aspoň mám ten pocit.Před 3 lety ho srazilo auto, dodnes je invalidní.Původní informace byla, že do rána zemře, ale zabojoval.Hrůzu toho zážitku pro mě raději nebudu popisovat.On si naštěstí měsíc po havárii nepamatuje vůbec a pak jen to lepší.Já mám posttraumat.stres.syndrom, dodnes se s tím peru, sama, manžel je bezradný, když o tom začnu mluvit, a na návštěvy u psychologa nebyl čas. Pro manžela je to vyřízená záležitost-hlavně, že ten prevít alkoholik sedí(co ho srazil).Máme skoro 2letou holčičku a čekáme za pár týdnů druhou. Po manželově úrazu se mi totálně změnil žebříček hodnot.Zdá se mi, že jsem jaksi otupěla,rezignovala.Jsem schopná nad vším mávnout rukou a říct, že když nejde o život...A to i v poměrně zásadních otázkách jako je výchova dcerky.Věci, přes které dřív nejel vlak,nijak neřeším.Občas mírou své "tolerance" překvapuji sama sebe.Bojím se, kam až to zajde,abych dětem neublížila v budování jejich žebříčků hodnot-vzdělání, důlednost ve výchově... Mám začít chodit k psychologovi,psychiatrovi, nebo to přejde samo?Nejsem si ničím jistá a tu hrůzu týdnů strávených u manželovy postele s tím, že nevím, jestli mě vůbec pozná a jestli jestě někdy otevře oči, mám pořád v tak živé paměti, že se mi o ní zdají reálné sny. To pak mám pocit, že mám jedno dítě navíc, že se o něj musím postarat a chranit ho před celým světem, i když je to hloupost, manžel už je zase chlap jak hora, nic takového nepotřebuje a nechce. Jenže to vím, ale uvnitř mě to mám naprogramované jinak. Asi je celý ten dotaz trochu zmatený, ostatně stejně jako já. Děkuju za odpověď a přeju krásný zbytek léta. lucie

OTÁZKA (29.7.2009 8:57) Stáňa

Dobrý den, pane doktore, chtěla bych se zeptat, jestli ordinujete v Brně a dalo by se s Vámi setkat a konzultovat osobně. Děkuji za odpověď, pěkný den.

OTÁZKA (29.7.2009 7:22) Lenka

Dobry den mam prozbu jsme s manzelem 13 a mame 3 deti chce odeme odejit ze pri uz me nema rad nic keme neici.bude to 7mesicu co mel neveru s 20slecnou chtel odnas odejit nakonec nezustal a ted je to zas nanovo .Ch ce pome zmenu jenze nevim jakou prosila jsem ho at mi da sanci ale tu mi nechce dat prej uz je rozhodlej.Moc ho miluji a nedovedu si predstavit zit bez nej co mam delat mam se snazit oneco kdyz ten druhej nejevi zajem .Hlavne mi vadi ze radeji je nekde venku celou noc a neda osobe vedet .Dekuji Lenka

OTÁZKA (27.7.2009 12:13) Pavel

Dobrý den. Jen jsem chtěl říct, že tato poradne je k ničemu, když tady nikdo neradí. Potřeboval jsem poradit již před třemi měsíci a dnes je mi již každá rada k ničemu, jelikož vše skončilo v nemocnici. Raději to tady pane Doktore zrušte, když Vás nebaví lidem pomáhat a odpovídat na dotazy, které někdy jsou velice vážné a mohou změnit lidem celý život a nebo ten život také zachránit. Je to na nic, taková poradna!!!

OTÁZKA (26.7.2009 16:22) Karolina

Dobry den, rada bych vas poprosila o radu. Jsem s pritelem 3 roky. Predtim jsem ho nekolik let odmitala, vzdy jsme se sblizili a ja jsem pak couvla, protoze jsem mela pocit, ze se k sobe nehodime - ja jsem spis "divoka", rada cestuji, rada poznavam nove veci, lidi, jsem nekdy az prilis emocionalni, zatimco on je racionalni, city nevyjadruje, nerad se vzdaluje od domova, atd. Kdyz jsme spolu nakonec zacali chodit, stale jsem si nebyla jista a rekla jsem mu, ze si nejsem jista, jestli mame byt spolu, ale jestli si nekdy jista budu, bude to pravda. Preferuji uprimnost. Asi po 4 mesicich jsem zacala citit k nemu silny cit a rekla jsem mu to. Nejdrive jsme meli asi 1,5 roku vztah na dalku. O vikendech jsme se navstevovali. To bylo vzdy skvele. On jeste studoval, zije u rodicu, takze se tak nejak snazil napsat diplomku, jinak nic moc nedelal. Nakonec dostudoval, chvili pracoval, ted uz je zase nezamestnany, asi rok. Doma pomaha, rad je s rodinou, dela veci na zahrade, ale neni cilevedomy a nema moc jinych zajmu. To je sice jiny problem, ale souvisi to s tim, na co se chci zeptat. V dobe, kdy jsem se prestehovala do mesta, kde on zije, a on dal vypoved v te kratkodobe praci, na me prisly materske pudy a zeptala jsem se ho, jestli taky uvazuje o zalozeni rodiny, ze bych to potrebovala vedet atd. On rekl, ze nevi, co vlastne chce, ze dite urcite ne, pak nastalo nekolik strasnych mesicu, kdy jsme se skoro rozesli, ale nejak to neslo, nevim, zavislost, laska??jen jsme breceli a resili. Nevim, jaky byl jeho problem. Myslim, ze ma strach. V te dobe rekl, ze nevi, jestli me miluje, jestli chce se mnou byt, a ze by to zjistil jedine v pauze. Ja jsem pauzu navrhla, ale on bal, ze bych si nasla nekoho jineho. Od te doby se veci utisily, vysvetlily...snazime se fungovat. Dokonce mi rekl, ze me miluje. Ale problem je nasledujici: Ja mu neverim. Zarlim na vsechno/vsechny, vymyslim si nejhorsi scenare, dokonce slidim v jeho mailech. Citim se hrozne. Jak mam obnovit svou duveru k nemu?

OTÁZKA (25.7.2009 19:19) Nana

Dobrý den, pane doktore. Mám dotaz. Asi před dvěma měsíci mě seznámila kamarádka se svým známým, který prý stojí o vážnou známost. Mně je 25, jemu 28. Oba máme za sebou dlouhodobý vztah. Sešli jsme se třikrát, vždycky to bylo moc fajn a měla jsem ze schůzky dobrý dojem. Našli jsme plno společných témat ke konverzaci. Po první schůzce o sobě dal vědět až za měsíc a půl! Během té doby jsem ho pustila z hlavy. Myslela jsem, že nemá zájem. Když se pak ozval, napadlo mě, že třeba potřeboval vyřešit nějaký osobní problém a teď bude všechno probíhat "normálně". Jenže jsem se spletla. Zase se neozývá. Já nechci působit jako že ho uháním, takže ho nebombarduju esemeskama a telefonáty. Je mi jasné, že kdyby o mě stál, čas by si udělal. Myslím, že jsem mu dala svůj zájem dost najevo. Akorát nechápu, že když jsme byli spolu, dvořil se a bylo vidět, že se mu líbím a pak ani neodpoví na sms... Vůbec se neorientuju. Vím, že můj "problém" není nic vážného, jen bych to chtěla pochopit. Pokud bude ve Vašich silách mi to vysvětlit :-) Jsem moc vděčná za Vaši odpověď!

OTÁZKA (25.7.2009 12:08) Roman

Dobrý den, chtěl jsem Vás poprosit, zda byste se mohl ještě vrátit k odpovědi z 9.7., kdy jste odpovídal na otáku Martiny ohledně ambivalentnímu vztahu. Její dotaz se týkal partnerského vztahu. Ovšem já jsem v popisu osoby okamžitě poznal svého kolegu. Samozřejmě jen jako. Není učitel, nežije s matkou,... U nás v práci platí za "divného pavouka", morouse, někdo říká, že je asexuál, někdo že je schizofrenik a psychopat. Ale jako pracovník je naprosto perfektní, je vzdělaný, dokáže s kolegy většinou vyjít. Jenže je prostě jinej. A z toho občas plynou problémy.Můžete mne odkázat na nějakou knihu, nebo mi krátce vysvětlit, jak nejlépe s k takovému člověku chovat a jak s ním vyjít? Co je to vlastně zač - nemoc, nebo postižení? A ten člověk to o sobě ví? Jak to vnímá?

OTÁZKA (25.7.2009 0:33) Pavel

Před 2 roky jsem přišel na její vztah s mladším kolegou-podřízeným,do té doby bez vztahu.Slíbila,že toho nechá.Po 6 měsících mých žárlivých vyzvídání její 1.návrh na rozvod.Poté jsem se zklidnil,po návštěvě psychologa mi došlo,že jediné,co můžu je zachovat klid.Později jela na služ.cestu,po odjezdu jsem zjistil,že s kolegou a antikoncepcí.Před rokem požadavet přestat mi říkat,kam jde,s kým a kdy přijde.Po mém nesouhlasu před Vánoci další návrh na rozvod.Prohlásil jsem,že ona je nespokojená a rozbila vztah,rok a půl nezajímá o domácnost a volný čas mladšího syna je na mě,tak že ona opustí domácnot a odejde.Kdysi skutečně prohlásila,že by snad dokázala žít i sama a bez dětí.Jinak předtím to byla naprosto vzorná matka.V únoru další návrh na rozvod, poté vše utichlo.V květnu jsem ji nachytal skoro u kolegy doma,po dovolené,kam s námi odmítla jet a zůstala sama doma jsem našel antikonc.,údajně zdrav.probl.(sex u nás není).Nevěřím,měla ji dobře ukrytou a měla na ní srdíčko. Kdysi mě jsem byl opakovaně obviněn,že jsem jí zkazil život,že chtěla žít jinak,že jsem ji stále s dětmi tahal na výlety.Nepiju,nekouřím,zastanu všechny dom.práce,s dětmi je spíš kamarád.Mám koníčky,cestuji,čtu,mám spoustu přátel,mám značný všeob.přehled,stále něco nového vymýšlím.Ona je z vesnice,doma nečetli,nikam nejezdili.Jinak je VŠ,matem.uvažování jí jde,ale fantazii nemá.Mimo kolegy bez přátel.V minulých letech jsem jí nechal volnost,děti bral na víkendy,pral,umýval,aby měla čas na práci.Občas vyrážela na nákupy na celou sobotu kamsi,ale říkal jsem si,je to její svědomí,co dělá. Snahy rozvést se cítím,jako snahu zlegaliz.její vztah.Roky se mnou mluví na půl úst,celé týdny sotva pozdravila.Jsem v klidu,cítím jen smutek a opovržení,smířený se stavem.Dal jsem jasně a rozhodně najevo,že se buď vzpamatuje,vztah ukončí,bude se ke mě chovat slušně,žít s rodinou a nebo ať odejde k němu,protože jinak o rozvod požádám já a uvedu svoje důvody.Napadá vás nějaké jiné řešení?Partneři a rozch.jsem četl :-)

OTÁZKA (23.7.2009 16:44) Ivan

Vážený pane doktore, dovolte položit mi dotaz, za který se stydím. Jsem poměrně krátce ženat a zamiloval jsem se do jiné ženy, která je rozvedená. Moji manželku mám moc rád, nikdy jsem ji nepodvedl, nemohu ji nic vyčíst, stará se o mně, ale už asi rok spolu vlastně nic nemáme, jsme spíše přátelé, ona jen pracuje, pracuje, pracuje. Neměli jsme ani dovolenou, víkendy je v práci. Děti nemáme. Ta druhá žena je pro mně rádkyně, kamarátka, umí naslouchat, má na mne čas - zdůrazňuji, že jde o platonický vztah, denně si píšeme maily, někdy si telefonujeme. Na rozvod nepomýšlím, to vůbec. Ale cítím, že jsem se dostal do patové situace. Chci obě resp. ani jednu nechci ani ztratit, ani ranit. Prosím o radu. Děkuji Vám. Ivan

OTÁZKA (23.7.2009 12:42) Jarmila, Ostrava

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu ohledně syna. Mám čtyří děti, 23,20,17 a 10 let. Se třemi vycházím dobře, ale s dvacetiletým synem je velké trápení. Byl z našich dětí vždy ten "nejživější", ale nikdy bych si nemyslela, že by se dokázal chovat takhle...Po maturitě se začal toulat tak,že jsme nikdy nevěděli, jestli se na noc vrátí domů, nebo zůstane někde jinde. Občas se vrátil dost opilý. Domlouvali jsme mu, ale on na nic nedbal a tvrdil, že ve školním roce je dost času na to, aby se choval jinak. Bohužel ve svém způsobu života pokračoval, což mělo za následek ukončení studia na VŠ (nezískal potřebné kredity) v březnu tohoto roku. Po poměrně těžkých hádkách jsme ho donutili jít alespoň na čtyři měsíce na brigádu (měl pocit, že prožívá těžké období a my máme stejně povinnost ho živit). K jeho cti musím říci, že nám v tyto měsíce přispěl na domácnost Kč 1.500,-/měs.. Dál se však po nocích toulá,nedávno se opět silně opil, dál nechce doma vůbec s ničím pomoci. V jeho více než dvaceti letech je ochoten občas umýt nádobí (pokud si nedomluví jinou "akci"), jinak má pocit, že je naší povinností se o něho starat, protože se opět dostal na VŠ a je vlastně student, tudíž má teď prázdniny.... Situace loňského roku se opakuje...Když přijde domů a nemá nachystané jídlo, křičí a vyvolává scény...Opravdu si s ním nevíme rady, trpí tím celá rodina. Když mu řeknem, ať si najde nějaký pronájem a žije si za svoje svým vlastním způsobem, doslova hystericky řve, že ho nemáme právo vyhazovat z domu....Opravdu máme povinnost se o něho starat, ať se chova, jak se chová?

OTÁZKA (22.7.2009 15:34) Jana

Vážený pane doktore, jsme s přítelem šest a půl roku, posledního rok a půl spolu bydlíme. Seznámili jsme se na VŠ, společně jsme studovali/promovali. V posledním ročníku jsme spolu začali bydlet na koleji, poté půl roku ve spolubydlení. Nyní máme pronajatý byt. Mám potíže s usínáním vedle přítele, přičítám to malé posteli - na dovolené jsme měli standardní a spala jsem dobře. Mám dojem, že mě při usínání ruší jeho dech, nedokážu se uvolnit, rozbuší se mi srdce. Řeším to tak, že jdu spát do obýváku, v poslední době už spím jen tam ... je mi to líto, vztahu to asi neprospívá. Opakovaně jsem přítele žádala, abychom si koupili velkou postel, ale blokuje to, nevím proč. Také jsem se s ním několikrát bavila o naší budoucnosti, svatbě, ale většinou je to má samomluva, z jeho strany to vyzní naprázdno, nechce se to tom bavit. Přitom v našem soužití se začíná chovat jako bychom manželé byli - dotazy, co bude k večeři, abych mu vyžehlila košile. Ale zase se stará o auto a také uklízí, je pořádný. Je nám oběma 27 let, mám pocit, že by se vztah měl někam vyvinout, ale přítel asi nechce převzít odpovědnost. Několikrát jsem mu v žertu řekla, že jestli si mnou není jistý, tak že teď má poslední šanci utéct. Nerozumím tomu, je nám spolu dobře, fáze zamilovanosti byla krásná a poté to přešlo do pěkného stabilního vztahu, myslím, že se máme opravdu rádi (sex je čím dál lepší, ale ne tak často, jak by si přál, kvůli horm. antikoncepci jsem něměla chut, vysadila jsem a čekám na zlepšení, ale obávám se že po letech už to nebude spalující vášeň jako v začátcích). Nejradši bych se vdala a měla rodinu, ale s tímto jeho přístupem klesá moje nadšení a motivace. Před měsícem jsme byli na svatbě jeho staršího bratra (je mu třicet), tak jsem jim tajně záviděla (jsou spolu tři roky). Proč to u někoho jde a u nás ne? Asi to není vážné, ale ráda bych věděla, jestli se mnou pro život počítá, jak na tom jsem, myslím, že už jsme si dokázali, že by to mohlo fungovat. Děkuji za Váš názor. Jana

OTÁZKA (21.7.2009 14:48) Martina

Dobrý den, pane doktore, chtěla bych Vás poprosit o radu. Jsme s přítelem už 13 let (od našich 16), ale musím podotknout, že jsem skoro nikdy neměla pocit, jak Vy říkáte "přechozeného vztahu". Asi proto,že jsme spolu chodili 2 roky na gymplu,pak přišla VŠ každý v jiném městě, pak společné bydlení v nájmu, pak koupě bytu a do toho nás stmelovaly okolnosti typu rozvod mých rodičů, finační a další problémy jeho matky atd. Je to nejbližší člověk,kterého mám. Vážím si ho proto,jak je inteligentní, tolerantní, vstřícný. V poslední době ale tráví hodně času u počítače. Chtěla bych, abychom více sportovali,jezdili na bruslích,kole, chtěla bych nějaké další zážitky...Ale všechno to znamená vyvinout z mojí strany obrovskou aktivitu,aby tomu tak bylo...Přítel je nejspokojenější v poslední době doma a nebo i přizná,že ho to nebaví, ale sám s žádnou iniciativou nepřijde, max. kino nebo divadlo. A bohužel se to odráží i v sexu. Zážívám nejžahvější období svého života. Mám pocit, že bych "mohla" pořád. Jenže mě to jaksi přestává doma na tom stejném místě bavit...Když jdeme někde lesem a já navrhnu, že bychom mohli skočit za strom, řekne přítel,že ne a je vidět, že se mu nechce. Celkově byl vždycky v tomhle směru méně odvázaný...Ale byly doby, kdy jsme se v přírodě milovali bez problémů. Začínám z toho mít mindrák. Dělám něco špatně? Jaké strategie fungují? Přítelovi je 29, není přeci ještě tak starý... Myslím,že má trochu i pocit,že mi nestačí. Při milování dáva málo najevo to,jak se mu to líbí. Je to asi tím, že je takový introvert. Vždycky jsem to dokázala nějak odhadnout,ale v poslední době, je to čím dál těžší...Jak zlepšit milování po tolika letech vztahu? Předem děkuji a přeji hezké dny

OTÁZKA (20.7.2009 22:15) Pavel

Manželka posledniho pul roku trpí depresi a uzkosti lečila se dva měsíce v psichiatricke lecebne.po navratu z lecebny je na tom hur nez kdyz tam jela. Jsem uz bezradný nevím jak ji pomoci.Nic nezabira.Co mám delat abych ji vratil zpet do rodiny o kterou pri svých problemech ztratila skoro zajem.Máme tři děti 11,9,3 roky a ty nechápou co se s maminkou děje proc s nimi neni tak jako dřiv a je snimi vetsinou babicka nebo az prijdu z prace já.Děkuji za odpoved.Pavel

OTÁZKA (20.7.2009 9:27) Ivona

Dobrý den, chtěla nych se zeptat proč mě stále přitahují starší a nepoužitelní muži.Po déle než ročním odloučení jsem se rozvedla s manželem, známostí z VŠ.Mám v péči dvě malé děti a bývalý manžel se na jejich výchově přiměřeně podílí.Citově mám pocit,že jsem za vztahem s bývalým manželem udělala tlustou čáru.Pro sebe jsem si zanalyzovala,že bych si ráda našla někoho hodného,spolehlivého, kdo by mi dával najevo,že mě má rád, čili něco odlišného od mého nepovedeného manželství.Přesto mě takoví muži vůbec nepřitahují a zřejmě ani já je ne.Zato pro mě mají nesmírný půvab (a je to vzájemné!) muži nepoměrně starší, ale často zadaní nebo takoví, kteří se rozhodně nechtějí do žádného vážného vztahu pouštět.Tím pádem se v oblasti vztahů ocitám na mrtvém bodě. Rozumem to mám tedy zpracované,ale citově s tím nic nedokážu, nemůžu citům "poručit"a najít pro sebe půvab v někom perspektivnějším.Poradíte co s tím? Děkuji

OTÁZKA (19.7.2009 20:34) Manuela Töllner

Dobrý den pane doktore, mám dotaz k chování po rozchode. S byvalym partnerem jsme spolu byli dva roky, dle meho nazoru velmi hezky vztah, hodne povidani, hodne sexu, hodne akci.. Po dvou letech neuveritelna zprava: partner vedl paralelni vztah, ja byla ta druha, s onou prvni slecnou byl v dobe zacatku naseho vztahu jiz pet let, vztah meli vzdy jen na dalku (nekolik let v cizine, pak kazdy vikend, kdy nebyl se mnou v jinem meste - casto jsem o vikendu pracovne mimo republiku). Nic jsem netusila. Partner se po nahodnem odhaleni zhroutil, brecel, pry se neumi rozhodnout, ja ale citila, ze se priklani k druhe slecne, takze jsem ve sve hrdosti odesla stredem a trapila se pote nekolik mesicu tajne doma. V dobe krize partner nebyl schopen mluvit o citech (ale to vlastne nikdy predtim, pouze jednou mi rekl, ze me miluje). Co me vsak nejvic mrzi a co nechapu, je jeho chovani po rozchodu: vidame se bohuzel v praci. I kdyz me tvrdil, ze me miluje a nevi, jak se rozhodnout, a ja mu vubec neublizila, a vlastne ani nic nevycitala, po nasem rozchodu me prestal zdravit, tvari se jako borec, kdykoli jde kolem. Pritom me tajne sleduje napr. zpoza rohu nebo oknem... Je to jiz pul roku, nedavno jsem se jela koupat do naseho lomu, a on se tam necekane objevil. Nejdrive se schovaval v krovi (je mu 33 let), pak, kdyz jsem byla ve vode, prisel k me dece, a usadil se tri metry ode mne (lom je obrovsky, sednout si mohl kamkoli, nevidela bych ho...). kdyz jsem se vratila, ignoroval mne krome kratkeho pozdravu, a sedel tam uplne zticha dalsich 10 minut. mam pocit, ze kdybych ho neoslovila stylem otazky, co to ma znamenat, tak by mne klidne nechal beze slova i odejit. Nasledny maly rozhovor byl vlastne jeho monologem o praci, a akcich, ktere podnikl... jsem z toho velmi smutna, mozna jsem cekala neco ve forme omluvy, mela jsem ho velmi rada. Je normalni, ze muzi timto zpusobem nekomunikuji a i kdyz zenu meli radi, nejsou schopni vec uzavrit jaksi normalne?? dekuji za odpoved. Manuela

OTÁZKA (17.7.2009 17:18) Liška

Dobrý den, obracím se na Vás s problémem, kterému nerozumím. Vaši knihu Partneři a rozchody jsem četla v době mého poměrně problematického rozvodu. Nyní, když je vše vyřešeno, s novým partnerem jsme se konečně sestěhovali do (zatím provizorní) garsonky a tento týden konečně dostali klíče od nového, těžce zaplaceného bytu. Problémem jsou velmi časté "hádky", malicherné spory o hlouposti, které ale neumím zvládnout a cítím obrovský vztek a agresi vůči partnerovi. Potom ječím a nadávám, obviňuji, ironizuji apod. Výstup trvá možná půl hodiny a poté, partner se samozřejmě odmítá dál hádat, a cítím jeho znechucení, poté se cítím zahanbeně a stydím se za své chování. Dvakrát se stalo že hádce byla přítomna dcera, a ani to mne nedokázalo přimět se ovládnout. Toto chování mne překvapuje a nerozumím tomu, obzvlášt v situaci, kdy jsme si těžce vybojovali, co jsme chtěli a místo aby nastala pohoda, je co cca 14 dní "výstup". Zvláštní je to v situaci, kdy stojím a křičím na partnera výčitky, že se vlastně nechci hádat, ale něco mě jakoby vnitřně "nutí" pokračovat. Ještě dodám, že spolu také pracujeme, i když nejsme spolu 24 hodin denně. Seznámili jsme se na pracovní cestě, já byla vdaná, on měl přítelkyni. Prosím o Váš názor, co se to vlastně děje a o doporučení vhodného dalšího postupu. Děkuji a přeji Vám krásné léto. Liška

OTÁZKA (17.7.2009 16:22) Štěpánka

Dobrý den, pane doktore, při pročítání poradny jsem objevila dotaz muže na jeho ambivalentní vztah k přítelkyni "OTÁZKA (04.03.2009 21:37) Martin" . Prosím můžete mi poradit, co ve vztahu k takovému muži má dělat a očekávat žena? Je nějaké řešení do budoucnosti? Děkuji Vám předem za odpověď. Štěpánka (39 let)

OTÁZKA (17.7.2009 15:54) Jana

Dobrý den, žiji s manželem 6 let a na začátklu roku se nám narodila dcera. Náš vztah tím poměrně dost utrpěl, první měsíce jsem měla hroznou honičku, z rodiny mi nikdo nepomůže a manžel od dítěte dává ruce pryč, tak půl hodinky nebo hodinku denně si s ní pohraje a pak si jde po svých. Stěžuje si, že na něj nemám čas a že takový život nestojí za nic. Jsem z toho dost zoufalá, snažím se u něj vzbudit zájem, ale on mi akorát říká, že pořád o dítěti poslouchat nechce, že chce mít taky nějaký život. Vím, že má dcerku rád, ale najevo to příliš nedává moji práci na mateřské shazuje. Mám pocit, že už si mě neváží jako dříve, před MD jsem měla jsem dobře placené zaměstnání a byla jsem v práci úspěšná. Jak z toho ven?

OTÁZKA (16.7.2009 14:09) Jitka

Vážený pane Klimeši, děkuji za Vaši velmi zajímavou a poučnou rubriku i za Váš čas a úsilí, se kterým se jí věnujete. Ráda se od vás taky poučím, jak jednat v situaci, ve které se nacházím. Mám manžela a milence. Oba jsou velmi kvalitní lidé a ani o jednoho nechci přijít. S manželem mě pojí společná minulost, dospělé děti a přátelství, co vzniká po létech, po překonaných velkých potížích. Dává mi zázemí a oporu, ale náš vztah je víc o zvyku než o citovém souladu. Téměř chybí z jeho strany citové projevy, jakoby se za to, co cítí, styděl. S milencem prožívám naopak silný citový vztah. Je obětavý, vstřícný a stejně naladěný jako já, máme společné zájmy i názory, tak si opravdu dobře rozumíme. Je mi jasné, že situace není udržitelná dlouhodobě, ale cítím se s nimi šťastná, protože dohromady jsou schopni poskytnout mi vše, co potřebuji. Jsem však trochu rozpolcená. Štěstí, které prožívám, by mohlo ublížit manželovi i manželce mého milence a vlastně nejen jim. Chtěla bych proto přetavit náš tajný milostný vztah na přátelský. Nevím jak na to, abych nikomu neublížila a abych zachovala pěkný vztah k oběma mužům. Poradíte?

OTÁZKA (16.7.2009 11:02) Saša

Dobrý den pane doktore, líbí se mi Vaše "trefné"odpovědi s prvky humoru. Rozhodla jsem se poprosit o názor. Manžel se před rokem zamiloval (poprvé za dobu manželství) - máme 3 děti (9,11,14 let), nyní se napůl odstěhoval k přítelkyni s tím, že přes den za dětmi dochází, v noci už doma není, což děti nevědí. Iniciativa byla od přítelkyně (dostal "nůž na krk", ať si vybere, kde chce být). Dosud přes týden bydlel doma a k ní docházel na víkend (přítelkyně má dítě a je dosud vdaná). Své problémy jsme před dětmi neventilovali. Otcovské povinnosti plní dál a možná i intenzivněji. Většinu svých osobních věcí má i nadále doma. My dospělí se domlouváme na zabezpečení chodu domácnosti lépe než dříve a tak, aby domácnost fungovala a o děti bylo postaráno. Faktu, že se zamiloval se nedivím, stát se to může každému z nás, ale máme nějakou zodpovědnost vůči dětem a musíme tedy tento stav "ukočírovat", což bohužel nezvládl. Já už jsem za ten rok situaci vzala na vědomí a akceptovala s faktem, že mám prostě nezralého muže. Ale došla jsem k závěru, že když už ho neřeším jako svého partnera, je mi dobře a můžu se znovu nadechnout . Můj dotaz: Mám obavy, že tento jeho partnerský vztah nebude trvalý a manžel se bude chtít časem vrátit i ke mně. A já vím, že už ho zpět nechci, k čemuž jsem došla opravdu po zralé úvaze. U nás domov má, ale jako táta dětí nikoli jako můj partner, což pochybuji, že bude schopen pochopit a akceptovat. Děkuji a zdravím Vás.

OTÁZKA (15.7.2009 21:40) Vlastimil

Dobrý den pane doktore, setkávám se ve svém okolí se zajímavým fenoménem, který bych nazval kamarádská homosexualita. Ve svém okolí vnímám několik mužů o který vím, že nikdy nenavázali žádný bližší vztah se ženou. Většina z nich však má "dobrého" kamaráda se kterým tráví většinu času nad svým koníčkem. Pohybuji se totiž v komunitě železničních nadšenců a příznivců MHD. Nikdy tyto dvojice nevystupují jako milenecký nebo partnerský pár, na veřejnosti se prezentují pouze jako výše zmiňovaní "dobří" kamarádi a nejsou mezi nimi ani žádné intimní styky. S vyjímkou tajného držení se za ruce, když to nikdo nevidí. Nemůže nastat u člověka, který nikdy blíže nepoznal ženu, vlastně si ani na žádnou netroufl, kompenzace vztahu tím, že se upne na muže? Tito lidé o kterých mluvím jsou ve své podstatě neatraktivními jedinci (ať už kvůli svému koníčku, nepřijde mi normální jet do jiného města jenom proto, abych si tam vyfotil jezdící tramvaje) či svoji vizáží a jinými povahovými rysy. Tím mám na mysli hlavně výraznou submisivitu. Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (15.7.2009 13:35) vaclav smrk

dobry den, oba moji rodici jsou alkoholici ve velmi pokrocilem stadiu. pokousel jsem se je dostat do leceben - vice ci mene neuspesne. dnes jsem v situaci, kdy jsem na vztah s nimi (po konzultaci s nekolika psychiatry, kteri vsak resili onen alkoholicky problem rodicu) v zasade musel ze sveho zivota vyloucit. bohuzel to vsak nejde na 100%. po vice nez 10ti letech komunikace s alkoholem vice ci mene ovlivnenymi rodici jsem se dostal do situace, kdy mam pocit, ze uz to neni jen velmi negatini vnitrni pocit, ktery to cele ve mne zachovava. je to spis silici pocit vnitrniho zklamani z neschopnosti jim pomoci, z neschopnosti se od toho zcela oprostit..... jakou pomoc, zda vubec, mohu vyhledat ja?

OTÁZKA (14.7.2009 21:47) Tom

Vážený pane doktore, trápí mne mé nízké sebevědomí. Je mi 28 let. Problémy začaly v podstatě vstupem na SŠ. Se spolužáky jsem se dokázal normálně pobavit do chvíle, kdy některý ,třeba i v dobrém, poukázal na nějaký můj nedostatek nebo slabost (a že jich není málo), to jsem vždy zrudnul a nebyl schopný mu oponovat. A tento problém přetrval dodnes. V zaměstnání neumím reagovat na připomínky svého šéfa, neumím mu správně odpovědět, koktám, zajíkám se, neumím dát dohromady smysluplnou větu. Šéf je cholerik a chce všechno hned. Po chvilce, když nad nějakou jeho připomínkou uvažuji, tak mě napadají argumetny, které jsem mohl použít. Už jenom jeho přítomnost stačí, aby se mnou mávaly emoce. Neumím se pak plně soustředit na práci, dělám chyby a když mi někdo něco vytkne, tak to dopadne jako na střední škole, zrudnu...Chybí mi bystrost, pohotovost, přesnost a sebevědomí. Existuje nějaký recept, cvičení, nebo cokoliv co by mi mohlo posílit sebevědomí? Odráží se to totiž i do partnerských vztahů, které jsem v podstatě ještě nezažil, což mně trápí asi nejvíce. Děkuji

OTÁZKA (14.7.2009 2:03) Maria

Dobrý den. Vybírám si nevhodné partnery - zamilovávám se do učitelů, nadřízených, ženatých, podstatně starších (ač u mě otec normálně fungoval)... Vrstevníci pro mě neexistují, jsou pro mě vzduch a nedokážu to překonat - po pár schůzkách vztah vždy ukončím, protože vidím, že nejsem schopná dalšího sblížení, dokonce cítím odpor. Zajímají mě jen muži nějakým způsobem exkluzivní, nedostupní, v něčem úspěšní (bohužel zřeba i v tom, že mají šťastnou rodinu). Vyčítám si ty nevhodné vztahy. Je nějaká cesta, jak svoje preference změnit, případně jak mám s touto svou "orientací" pracovat, abych neubližovala sobě ani druhým? Předem děkuji za odpověď. S úctou Maria

OTÁZKA (13.7.2009 23:47) vasek

zdravim musim rict ze jsem si precetl radu vasich odpovedi a musim rict ze nektere vase rady povazuji za neuveritelne hloupe ... napr ta rada ohledne nemcinare ,,, z toho co jsem si precetl je velice pravdepodobne ze ten muz o kterem je zde rec je pomerne bystry a slusny jedinec nic mene jeho chovani muze vysvetlovat rada veci jedna z nich je napr obycejna nejistota z zen zrejme nekdy v minulosti nebyl uspesny u zen ktere ho pritahovaly a z jejich pritomnosti se citi velmi znejisten protoze presne nedokaze pochopit proc vlastne nebyl jako partner uznan a pochopen ... z toho muze pramenit rada velmi trapnych az komickych pocitu co i z uceneho jedince dokazi udelat v kontaktu s atraktivni zenou komickeho trotla ... jina vec je zda by zrovna studentka mela volit jako sveho partnera nejakeho ucitele .... zivot je nic mene velmi slozity a pokud to obema bude vyhovovat tak proc ne ...dalsi rada ohledne 30 lete tazatelky co bydli u rodicu a ma pritele ktereho ji rodice rozmlouvaji ... nemam nic proti tomu aby se k nemu zkusila nastehovat nic mene rekneme si na rovinu nejake zivotni rozhodnuti jako ze najednou sbalim kufry a jedu bydlet k cloveku ktereho poradne neznam no ..to chce notnou davku odvahy radit matce jejimz jedinym zazemim jsou jeji rodice ... a ta teorie o tom ze se rodice vzdycky se vsim smiri to je absoulutne k smichu . ... pokud se tato tazatelka boji ze by mohly vzniknout komplikace tak je docela mozne ze je jeji obava velmi realna a az pak zustane na ulici bez pritele z ktereho se vyklube nekdo uplne jiny a vy ji budete radit ze koneckoncu co nas nezabije tak nas posili tak si rekneme na rovinu ze to muze byt posledni vec co tato pani zazije pred naslednym dlouhodobym pobytem na psychiatrii s moznym dlouhodobym postizenim zdravi .... myslim ze clovek ma zkouset vsechno mozne co vede vpred ale opatrnosti neni nikdy na skodu a pobyt na dovolene treba 14 dni u pritele pak 14 dni doma je mnohem moudrejsi s uctou vk

OTÁZKA (13.7.2009 14:01) KKK

Pane doktore, protože tu hrůzu , co se na mě navalila, kterou nemůžu pochopit ,vstřebat , musím aspoň někomu svěřit a požádat o pomoc.. Zjistila jsem po roce nádherného sužití s mužem, s kterým jsem si rozumněla, že je bisexual. Chlap, o kterém by si to nikdo ani ve snu nepomyslel , natož já. Pořád je ke mně milý, i když už mně řekl, že mě má jenom rád, svedl to na náš věkový rozdíl, je mladší. Nevím co dál, miluju ho, on mě má "rád". Jsme spolu, i když už si pořídil záložní bydlení. S takovým problémem jsem se nikdy nepotkala a teď si nevím rady, ani se mně nechce žít dál.

OTÁZKA (13.7.2009 13:24) Jana

Pane doktore, je mi 51 let, již 3 roky chodí s přítelem, který je extrémně žárlivý, začalo to plíživě, nejdříve jsem si ničeho nevšimla, i když zpětně jsem si uvědomila, že příznaky byly od počátku.Začalo to tím, že začal klást otázky, kdo mi volal, kde jsem byla, prohlížel mi kabelku, vadilo mu, že chodím do jógy, do angličtiny, že jdu s kolegy z práce na večeři, že se na někoho podívám, že promlávím s masérem atd.,atd. Dokonce si vymýšlí, stále se to stupňuje, např, zcela nevinný telefonát - telefon jsem zvedla před ním, odpověděla do telefonu, řekla jsem mu, že volal známý a že se ptal na syna a začalo peklo, jako kolikrát předtím. Slyšel , že mluví Slovák a protože nade mnou bydlí Slovák - má totiž zmapované mé okolí , tak usoudi z telefonátu a protože ve sklepě se často svítí, že chodím do sklepa a sleduji s tímto Slovákem DVD, že mu to prý o mě někdo řekl, myslím, že mu to nikdo neřekl, to by si vymyslel ten dotyčný něco příhodnějšího, ale je to výplod jeho chorého mozku. Za týden na to se se mnou z toho důvodu rozešel, pak opět mě chtěl zpátky, ale po dvou dnech opět se svítilo ve sklepě a opět problém. Rozešli jsme se a zase sešli opravdu hodněkrát, já bych to vydržela - tedy ten rozchod, ale on vždy zavolá a já se zase vrátím, protože kromě té žárlivosti dá se říci je to báječný muž. Ale já si už před rodinou a okolím připadám hrozně. Všichni známí , rodina by byli rádi , kdybych se k němu už nevracela, ale já na to nemám odvahu a nemám tu oporu. Je tu i obava z toho zůstat sama a nechuť hledat nového partnera. Navrhla jsem mu psychologa, ale nechce. Taky ve své žárlivosti mě uráží a chová se ke mě jako k lehké ženě. Nechápu, že přesto, jak se ke mě chová, ho mám stále ráda, ale vím, že je to cesta do pokel. Prosím poraďte.

OTÁZKA (13.7.2009 12:03) Helena

Po male oslave povyseni se ozval me kamaradce clovek, ktery tam byl, ze jsem ho zaujala a ma o mne, rozvedenou, uprimny a zcela vazne mineny zajem. Byl mi moc sympaticky a po dvou mesicich jsme spolu zacali chodit. Bydlel asi 20 km daleko oba jsme meli svoje zamestnani. Byl pry strasne stastny. Konecne nemusi zit sam. Je mu pres 48, ma 2 deti, ktere ma moc rad. Jenze jsme nebyli spolu tak casto jak bych chtela, ale byla jsem i tak stasta. Stale nemel tak moc casu a jine povinnosti. Ja ovsem casto taky. Tu a tam mu zase do naseho randeni neco vlezlo. Vse jsem chapala. Stale od nej neco chtela sousedka, vypomoc , dovest to a ono. Za rok nasi znamosti jsem se ho zeptala, kdo to je. On mi odpovedel, ze ji zna uz 10 let. Ja na to nic. To mi pripadalo normalni. Pak rikal, ze v tom byte vedle bydlel. Nic mi nedoslo. Pak mi sdelil, ze je to jeho byvala pritelkyne, kterou si chtel brata se kterou zil. Pohadali jsme se. Diskusi chtel odlozit na dalsi den, tak jsem radsi odesla. Nakonec mi doslo, ze pro ni dela veci na komputeru, vozi ji autem atd. Chtela jsem vysvetleni, ale on mi poslal SMS, chci byt sam, pochop to. Sla jsem k nemu domu neohlasena o otevrela mi tato sousedka zabalena pouze v rucniku. Po telefnu mi pritel vysvetlil ,ze ona ma samozrejme klice od bytu, kdyz tam ma veci v lednici, auto maji spolecne a na mitinky jezdi spolu Jinak ze ona, ktera se opravdu pred par tydny vdala za noveho muze, ho absolutne nezajima. A ze na me ovsem nema cas. Me se zda, ze ona ho vyuziva. Rozesli se pred tremi roky. Ovsem od te doby se pritel neozval, ze pry mi jeste zavola....naopak s byvalou se neformalne a bez problemu styka dal. Ja jsem ovsem v soku a dost psychicky na dne. Nas vztah timto skoncil. Zadne vysvetleni nic. Mam se pry omluvit za scenu v jeho byte s jeho byvalou odenou pouze v rucniku.

OTÁZKA (13.7.2009 11:28) Helena

OTÁZKA (12.7.2009 16:34) Markéta

Pane doktore, četla jsem různé Vaše články a teď bych se na Vás chtěla obrátit s obrovskou prosbou o radu..Jsem tak zoufalá, že přemýšlím o odchodu z tohoto světa...Žila jsem v manželství s notorickým lhářem .Celý život s ním byla iluze. Po rozvodu jsem se seznámila s mužem, se kterým jsem byla 6 měsíců..Najednou hrozně ochladl a když jsem mu říkala, že ho mám ráda, vždy se jen tak zvláštně zatvářil. Nakonec jsem mu poslala sms, že ho nemůžu nutit aby mě měl rád. Odepsal - mám tě rád, ale jinak, než by jsme oba chtěli. Jsem z toho nervozní. Nezlob se...Já tomu vůbec nerozumím, co to znamená? PRoč mě nikdo nemá rád, když mám v sobě tolik lásky. Prosím, napište mi brzo...............

OTÁZKA (12.7.2009 12:43) merit.

Dobrý den pane doktore Mám dojem,že jste vystoupil v jednom pořadu Čt. A tam jste se zmínil cituji:máme vládu jakou si zasloužíme.Stále trváte na tom ,že sestavení kandidátek na volebním lístku je vlastně podvod na voliče ?Můj názor je totiž shodný s tím Vašim děkuji merit.

OTÁZKA (11.7.2009 23:29) Ester

Dobry den pane doktore, před nedávnou dobou jsem se seznamila s velmi zajímavým, inteligentním a šarmantním mužem. Na počátku našeho vztahu se vše zdálo vpořádku, avšak již po velmi kratké době jsem zjistila, že zřejmě trpí nějakou duševní poruchou. Čas od času se u něj zcela bezdůvodně objevují naprosto nekontrolovatelné výbuchy vzteku. Vím, že hádky jsou ve vztazích celkem na běžném pořádku, ale v tomto případě mám pocit, že je za tím něco více. Dotyčný pochazí z adoptované rodiny, a kdysi jsem někde četla, že existuje něco jako hraniční porucha osobnosti, a bývá právě častá u adoptovanych jedinců. Náš vztah se momentalně zhroutil, a když jsem tomuto muži zdělila, že nejsem schopna jeho brutální výbuchy vzteku unést, a proto ho opouštím, pokusil se spáchat sebevraždu. Prosím tedy o radu, zda by to případně mohla být HPO jak jsem se zmínila tzn, jaké jsou znaky této choroby a zda je možné tuto chorobu léčit. Velmi mi na tomto muži zaleží a ráda bych mu pomohla, zároveň se častečně bojím o svoji bezpečnost, jelikož je v některých situacích jeho chování naprosto nepředvídatelné. Děkuji

OTÁZKA (11.7.2009 12:39) Pavel

Mělo Vaše (již dávné) oholení vousů nějaký psychologický důvod? Chcete vypadat mladší?

OTÁZKA (10.7.2009 18:29) Jaroslava

0pravdu si myslíte, že člověka k nevěře vede pouze touha po dobrodružství a nezřízený sex. Nikdy vás nenapadlo, že to může být právě velmi zlý partner, který vás stále uráží a napadá a ať uděláte co uděláte, nikdy to není dobře. Přidá-li se k tomu žárlivost s omezováním návštěv vlastní rodiny a urážení matky, nikdy vás nenapadlo, že se takový život nedá dlouhodobě vydržet a po několika letech člověk zatouží po tom, aby ho měl opravdu někdo rád a vážil si ho.Jak může být vztah, ve kterém se lidé urážejí a ponižují, ale je to v manželství, dobrý. A vztah mimo manželství, kde najdete údtu a lásku špatný?Jak dlouho byste vydržel žít ve vztahu, kde vás partner systematicky ponižuje a stále vám předhazuje, že jste před oltářem slíbil v dobrém i zlém, tak musíte denně trpět to zlé.A možnost odejít z takového svazku není žádná.A partner stále vidí jen svou pravdu a vy se už nedokážete přes ten příval urážek přenést?Myslíte si, že se dá milovat s člověkem, který vás napadá, uráží a ponižuje? Nedá, protože organismus se brá ní a není schopen přijmout ani dotyk. Když vás jedny ústa uráží, nemůžete je líbat.Kdo je pak vinen z nevěry partnera, ten který touží po lásce a normál ním vztahu, nebo ten, který k nevěře svého partnera dohnal zlým chováním?

OTÁZKA (10.7.2009 9:40) Anonym

Vážená pane doktore, je mi 35 let, mám za sebou dva vztahy o kterých jsem si myslela, že je to to ono, ale nebyly. Teď už se bojím nějaký vůbec vyhledávat, protože si vybírám v podstatě stále stejný typ partnera a to dominantního (jako můj otec i starší bratr ...) Vždy jsou moc hodní, ale jakmile někoho miluji, tak se po 2 letech totálně podřizuji i přesto, že jsem v době bez partnera naprosto v pohodě sebevědomá a podnikavá ženská.Dokud jsem ve vztahu spokojená, všechno klape jak má. Mám hrůzu z hádek, takže po čase dělám vše pro to, aby jich bylo co nejméně, to je, že se raději podřídím i když s tím nesouhlasím. V obou dvou případech láska partnera vyhasla po 3 letech, pak bylo ještě 1,5 roku zkoušení, kam až jsem schopná zajít a následovalo vyhasnutí lásky a opuštění mé osoby v naprosto vyčerpaném stavu bez energie a v hlubokých depresích. V obou dvou případech to probíhalo naprosto stejně i když jsem si po prvním partnerovi slibovala, že už to neudělám. A znova jsem to udělala a tím ztratila partnera. Hloupé je, že mě oparvdu přitahují jen dominantní muži a ti pohodoví, se kterými by nebyl problém a asi by jsme byli spolu šťastní, prostě časem utrápím svým nezájmem. Abych pravdu řekla, na partnerský život a mateřství jsem rezignovala. Jsem z rozvedené rodiny a představa, že by mé dítě vyrůstalo bez otce je nepřípustná. Děkuji

OTÁZKA (10.7.2009 0:14) Renata

na doporučení přítelkyně jsem se začetla do Vaší práce a zjistila kolik chyb dělám i ve svém věku. Je mi 42 let, mám dospělého syna a 5tým rokem přítele(není otec syna, syn bydlí samostatně400 km) o kterém jsemsi myslela, že ho do nedávna bezmezně miluji a náš vztah fungoval na příjemné reciprocitě, jen do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že to je jednostranná podpora totální využívání z jeho strany. Je neskutečný egoista, který se stará o své vlastní věci.... jak materální, tak i sociální. Když mi došlo jak mě doslova využívá, rozhodla jsem se s ním rozejít.... není moc místa popisovat celý složitý vývoj našeho vstahu, jsem submisivní typ a nemám potřebu vládnout, ale za čas se každý můj vztah dostane do podobné situace, cítím se zneužívaná ve všech směrech, jsem příliš empatická a napojená na lidi a pro ty které miluji udělám úplně vše a ještě se chlubím,že je to vše moje potěšení a že vlastně nic zpátky neočekávám. Nyní jsme ve fázi kdy se můj partner snaží, aby bylo vše jako před tím, ale já mám jinou představu, kterou jsem mu sdělila - žijeme jenom z jeho peněz, protože peníze které vydělám dáváme do společné jeho kasy, má veliký majetek o kterém tvrdí, že je náš, ale manželé nejsme, jak z toho ven. Nechtěla bych ho ztratit je velmi vtipnej a zábavnej, moudrej, vzdělanej a spoustu dalších nej, jenže pokud bude stále trvat na nastaveném, že vše je pouze jeho a já bych měla být ráda, že to mohu užívat, pak budu muset odejít. Jak s ním mám vést nejen hovor ale vůbec svůj život, abych se za čas necítila využívaná a bezcenná? První manželství skončilo podobně. Partner má 16.tiletou dceru, která stěhuje od matky k nám na mou intervenci, ale nějak si uvědomuji, že ta dvě ega mě absolutně zničí a dopředu se bojím! cítím se slabá, ohrožená a mám strach, že budu agresivní, jakmile ucítím manipulaci, která jim je oběma vlastní. Děkuji za to, že jste tak silné emoce nazval jednoduše, lépe se s tím žije.

OTÁZKA (9.7.2009 18:32) IDOL

Pan inzinier, uz ma to volajakou trapi v PL Bohnice. Doc.Chocholusek je vraj heterosexualny a ja som docil veril, ze by mohol byt moj milenec. Co mam robit panko moj? Ved to je take absurdne! A co vy vobec viete, co je take absurdne?

OTÁZKA (9.7.2009 17:32) IDOL

Nedavno jsem si nadelal nekolikrat do hnizda pane profesore. Pak musel zrizenec Jarda dlouze uklizet moje klecove luzko. Co mam prosim delat, aby se to neopakovalo? Jinak me muzete oslovovat pane architekte. P.S. Nekdy se citim i jako Napoleon nebo Sarkozy.

OTÁZKA (9.7.2009 10:53) Radomír

Dobrý den pane doktor. Prosím o radu, co dále. Moje druhá, mladá manželka mě miluje tak moc, že její přirozená žárlivost přešla v chorobnou závislost, nenávist v okolní svět, lidi a také v nenávist mých dětí z prvního manželství. Zašlo tak daleko, že vyhrožuje v lepším případě rozvodem a odstupným ve výši 3 milionů, ale co je horší, že vyhrožuje sebevraždou. Na mé děti se není schopna ani podívat a chytá záchvaty nenávisti a zlosti. Zašel jsem k jisté paní psycholožce a ta u ní konstatovala poruchu osobnosti s příznaky schizofrenie a jako příčinu tohot jejího stavu uvedla její nepovedené dětství, kdy měla otce alkoholika, matku ani neznala, jelikož jako vysoká Komunistická pohlavářka byla věčně mimo domov. Její stav se nelepší, ale naopak je to horší a horší, takže si nejsem jistý, jestli ty dechové a očistné terapie paní Mgr. mají nějaký efekt. Problém je v tom, že její psychycké vydírání, kdy mi nedovolí s mými dětmi ani na bazén, nebo výlet, nebo dokonce je vzít na dovolenou moři se nedají dlouho snášet. Její věčné nadávání mým dětem, že jsou parchanti, debilové atd. se nedá přehlížet do nekonečna, jak mi radí paní Mgr. Psychického teroru, ktereho na mě používá si již všímají i lidé kolem nás, včetně mých rodičů a sousedů. Co je ovšem další problém, že jejich psychických problémů si všimli také u ní v práci a radili již několikrát, ať se jde léčit. Její vyhrožování sebevraždou je pro mne o to horší, že pracuje, jako zdravotní sestra na oddělení, kde se lehce dostane k různým přípravkům, kterými by si mohla opravdu ten život vzít, ale také by mohla v tomto jejim stavu ublížit pacientům, kteří mají po složitých opracích. Můžete mi tedy něja poradit, co mám dále dělat, nebo za kým zajít? Děkuji moc za Vaší odpověď

OTÁZKA (9.7.2009 9:31) Ivona

Dobrý den. Pane doktore, snažím se vyřešit svůj 11letý vztah s mužem, je mi 60let, jemu 54let, pomohla jsem mu s výchovou dcery, která dospěla a odstěhovala se. Bydlela jsem ve stejném domě, tam jsme se poznali. Hodně mě trápily jeho scény s jeho dcerou a jeho matkou, i naše problem. vztah a snažila jsem se mírnit situace, dcera se vyplakala, mužovi jsem říkala, jak ve svých výbuších a jednání zachází za hranici úcty. Zase jsem to přešla, že bude líp. Vychovávala jsem při tom své děti, vztahy mezi námi fungují. Přestěhovala jsem se do jiné čtvrti města, zase jsme se vídali a vztah pokračoval, ale při posledním nedorozumění, kdy se na mě zlobil (přijel k nám z Prahy syn, byl nemocný se zuby, já jsem zubní instr.), věnovala jsem se mu pár dní, omluvila jsem se přítelovi a pak zavolala, ale byl uražený a měsíc byl naštvaný, chtěl vrátit prstýnek. Další měsíc se víceméně dohadujeme a nežijeme spolu, jen k nám přijde, dohadujeme se a já už se bojím vrátit do vztahu, co zase bude. Pomyslím-li na návrat, cítím úzkost. Podobné situace se opakují už 11let. On tvrdí jak mě má rád, že jsem jeho nejlepší žena, že se neumí rozcházet a že do konce života bude mít problémy.Cítím určitou lítost nad tím vším. Doma řešíme případná nedorozumění jinak, otevřeně a rychle, a zase je dobře. Prosím, co se s tím dá ještě dělat. Děkuji.

OTÁZKA (9.7.2009 7:44) marta

Dobrý den, pane doktore. Je mi 47 let a jsem 28 let vdaná. Narodila jsem se v Praze,tatínek byl trochu bohémštější, doma jsme měli ve zvyku střídat práci a zábavu - výlety, divadlo, výstavy, přátelé. Manžel je z venkova a když jsme se kdysi vzali, byl to pro mne zpočátku šok. V rodině mého manžela se pracovalo každé odpoledne po návratu z práce a celý víkend od slunka do slunka. Nic jiného neznali. Když jsme dostavěli dům, manžel koupil traktor, políčko, les, včely, králíky a začal chodit na melouchy pomáhat stavět domy svých známých. Leta jsem byla celé víkendy stále sama. Nejdřív jsem se snažila zvládat co nejvíc,myslela jsem se, že třeba někdy budeme se vším hotovi. Ale děti, dům,práce, zahrádka u domu, protože muž má další pozemky. nakonec jsem se nějak naučila žít vlastní život a dostat do něj také věci, po kterých jsem toužila já. Bohužel to ale vedlo k odcizení, začali jsme žít každý sám vedle sebe. Dnes už jsou děti dospělé a já jsem před dvěma lety potkala někoho, s kým bych chtěla být. Neumím to ale vyřešit, manžela je mi hrozně líto, je velice šikovný, pracovitý, hodný a nejspíš mi nebyl nikdy nevěrný. Připadám si špatná a stále bojuji mezi pocitem odejít nebo zůstat a dožít. Manželovi jsem asi před půlrokem nazanačila, že bych z manželství chtěla odejít, ale začal hrozně pít a já to nezvládla. Jeho sestra je totiž silná alkoholička a já mám strach, že bych měla výčitky svědomí, že jsem z něja také udělala alkoholika. Zárověň se bojím zůstat, že budu zbytek života litovat, že jsem možná propásla šanci být šťastná.

OTÁZKA (8.7.2009 13:33) Mařenka

Dobrý den, můj dobrý známý měl několik let vztah tak trošku na dálku. Jeho přítelkyně studovala dálkově na jednom konci republiky, jinam jezdila za rodiči, pracovala v Praze, kde se na začátku seznámili, ale odkud se můj známý po ukončení studia odstěhoval. Jezdili za sebou podle možností, a můj známý se nemohl dočkat, až jeho přítelkyně zakončí studia a bude mít tuto životní etapu za sebou, a také se netajil vidinou společné budoucnosti. V posledním období se viděli méně, což přítelkyně sváděla na školu (a můj známý měl pro to pochopení), avšak po úspěšném absolutoriu mu řekla, že již nějaký čas má vztah s někým jiným, a že si ho bude brát. Také se dozvěděl, že čekají dítě. Po nějaké době nenávistné emoce vychladly, ti dva spolu začali postupně komunikovat, a dnes (dítě je již na světě) mají tajný vztah! Přičemž ona si stěžuje, že jim manželství příliš neklape a dokonce mému známému dává naděje, že by mohla muže opustit a vrátit se k němu. On v to doufá. Já jsem však silně skeptická. Co si o tom myslíte vy, pane doktore?

OTÁZKA (7.7.2009 14:54) Petra

Dobrý den, Můj otec má dlouhodobou medikaci na bipolární poruchu (lithium) a právě oslavil 60 let. Žiju daleko od rodičů a můj bratr bydlí blízko, nicméně právě kvůli tátově nemoci a jeho povaze, zejména schopnosti svalit vinu za cokoliv na lidi nejbližší s ním odmítá žít ve společném domě. Větší vzdálenost nás dvou dětí způsobila, že si všechny své nálady vybíjí na svojí ženě. Dlouho ho velmi podporovala, v nejhorším období, kdy byl hospitalizován dokonce převzala odpovědnost za rodinu, dostavěla rodinný dům a podporovala ho, jak bylo možné i když se s věkem stává stále svéhlavější. Poslední dobou ale ztrácí síly. Otec ovšem intervence ze strany mě a mého bratra většinou obrátí proti ní a chová se jako by nás mamka proti němu poštvala. Já bych před vlastní svatbou nerada vyvolala krizovou situaci v rodině, protože promarněných dovolených, vánoc a velikonoc si pamatuji ještě z dospívání dost a dost. Hlavní problém je, že otec již pravděpodobně nemá v životě žádné velké radosti, chybí mu pocit dobře vykonané práce a příjemně stráveného času. A v těchto okamžicích pak zkazí náladu všem ostatním, zaujme pozici ukřivděného pasivně agresivního zabedněnce a trvá dny až týdny, kdy nás vezme znovu na milost a začne s námi komunikovat. Pro kohokoliv, kdo s ním sdílí střechu nad hlavou je to dlouhodobě neúnosné. Poslední dobou to padá hlavně na mačinu hlavu, protože my jsme vzácní, zatímco u ní má jakoby pocit, že ji má „jistou“.Co byste v této situaci poradil? Sama zvažuje vyhledání odborné pomoci, ale já se bojím, že ona může změnit sebe, ale že chyba je opravdu u něj. Má smysl mu dát najevo, že má své ženě projevovat úctu, kterou si za péči o něj zaslouží? Nebo jí mám poradit, ať na nějaký čas odejde, aby viděl, jaké to je být jako kůl v plotě (jsem spíše pro tuto léčbu šokem)? Velmi mě trápí, v jakém napětí musí ona žít a sama na svém vztahu vidím, že vyrůstání v takovéhle rodině velmi ovlivňuje také důvěru ve svazek a v jeho dlouhodobé úspěšné fungování. Děkuji za čas.

OTÁZKA (7.7.2009 14:10) Kateřina

Pane doktore,v březnu jsem se s Vámi chtěla poradit o mé kritické situaci v rodině,ale dosud jste mi neodpověděl,byla jsem na hranici života a potřebovala jsem pomoci,má taková poradna smysl???

OTÁZKA (7.7.2009 12:48) Pavel

Dobrý den, můžete mi vysvětlit, proč většina žen vnímá hodné, srdečné muže jako slabochy? Mně tato spojitost charakterových vlastností poněkud uniká.

OTÁZKA (7.7.2009 11:51) Tonda

Dobrý den, mohl byste mi prosím poradit, jak ženu přesvědčit nebo jakkoli jinak přimět, aby neignorovala svojí tloušťku? Nechci aby držela diety, jen aby se víc hýbala a sportovala. Blíží se jí 40 a mě vadí, že je čím "rozkydlejší". Jelikož vím, jak těžce tohle téma nese, otevřu ho tak jednou za 2 měsíce až půl roku, ale v podstatě k ničemu, diskuse nemožná. Je to její věc, má moc práce, atd., ale je jasné, že je to v podstatě pohodlnost. Sám sportuju, takže bych jí měl inspirovat. Není to tragedie a v šatech vypadá ještě celkem dobře, ale v posteli se to neschová a mě to začíná odpuzovat... Díky za vaši odpověď i za to co děláte.

OTÁZKA (7.7.2009 9:50) Denisa

Dobrý den, zklamal mě partner. Dal mi po několikaměsíčním vztahu, kdy v podstatě všechno klapalo, najevo, že o náš vztah zas tak moc nestojí. Sice jsme se nerozešli, ale nevím, jak dál, jak se zachovat. On se nijak zvlášť nesnaží náš vztah zachránit, zdá se, že vyčkává, co bude, ale nijak to neřeší. Rozumná řeč s ním moc není. Bohužel já ho opustit nedokážu, i když mi vadí, jak chladně se teď chová. Jak zapomenout? Jak se zbavit té zahořklosti a zklamání a hlavně jak se do nejdřív oprostit od pouta, které k němu mám a jak být nad věcí? Máte nějakou radu či vysvětlení? Děkuju Denisa

OTÁZKA (6.7.2009 5:02) Katka

Dobrý den, prosím o pohled zvenčí. Můj problém je patrně v tom, že pod touhou rodinného krbu mám tendenci nalepit se na (byť i jen potencionálního) partnera. Bojím se, že ho v náručí udusím. Jsem z rozvedené rodiny (udřená matka, starší bratr, mladší sestra). Postava otce v mém životě stále chybí. Je mi 31 let, mám dvě děti (6 a 4 roky), partner odešel, když jsem byla po 2. těhotná. Před 2 měsíci jsem se seznámila s mužem o 14 let starším. Je rok rozvedený, má 4 děti (nejstarší 15 let, nejmladší 7 let) - tráví s nima každý 2. víkend. Sám říká, že na nich dost "vysí". Mé syny zná, bere je, oni berou jeho. Se svými dětmi mě zatím neseznámil. Od počátku byl ke mně dost důvěrný - vyprávěl o svém nešťastném manželství, o zhrzené lásce k milence (paralelní vztah při "nefunkčním" manželství - skončil před 5 lety). Jako by hledal někoho, kdo mu pofouká bolístky. A já se chytla. Najednou mám silnou touhu starat se, pečovat, milovat, vařit polívku s játrovými knedlíčky... Po pár společných výletech, víkendech. Oba máme něco najeto. Zdá se mi, že dělá 1 krok vpřed a 2 kroky vzad. Rozum říká: "Brzdi! Tenhle chlap má svých problémů dost." Jenže jak si čuchnu k rodinnému krbu, ztrácím 6. smysl a chci všechno a naplno. Dost se trápím. Asi je jedno, jestli je to Karel nebo Jarel. Problém je ve mě. Začínám si myslet, v obavách, že mám zůstat sama, tak jako moje matka, její matka a moje děti budou jen další, co vyrostou bez otce. Jak to bude s jejich dětma? Snažím se zuby nechty být ta silná, milá, žádné výčitky (tento týden neustále posouvá schůzku - samozřejmě se na ní upínám a těším se). Na druhou stranu, známe se 2 měsíce - co o sobě víme? Příliš silně do něj promítám své touhy a čekám jejich naplnění. Chci prášek na uklidnění, chvílema si připadám jak posedlá. Prosím o jakoukoli reakci. Děkuji.

OTÁZKA (5.7.2009 23:50) Michal

Všechno v páru je tak či onak oboustranné. Třeba muž vzbudil v ženě sklony a aktivity, které by bez něj zůstaly zasuty nebo nepotřebné. Není všechno vědomé, zodpovědnost a kontrola v emočních věcech bývá spíše následná.Stejně je někdo dobrý divák, pozorovatel, a ač passivní, aktér se díky němu rozehraje až třeba za okraj rozumných možností.Kdyby byl svědek méně vnímavý, aktér by se držel zpátky. Proto ručíme za všechny děti svých žen a živíme je, když překročíme hranice intimity, jsou všechny nějak naše.Bez přijetí podílu se nedá skutečně truchlit a nic moc se nevyřeší, neuzdraví. Rodina je konstelace, ne privátní byznys.

OTÁZKA (4.7.2009 0:33) Pavel Traveský

Dobrý den, chci se Vás zeptat, zda je možné uchovat vztah na "dálku" a resp. jak. S partnerkou jsme vice jak 3 roky spolu a nyní se dostala na VŠ mimo naše bydliště. Vídali bychom se cca 1-2x za 14 dnů. Děkuji za odpověď Pavel.

OTÁZKA (3.7.2009 20:09) jarka

Dobry den,pane doktore,je to jiz teměř 2měsice.co můj zet´ odešel od rodiny.Vše vím jen od dcery,s ním jsem nemluvila. Nevěra v tom zřejmě není.Již 2krát je navštívil dětm dal dárky,poseděl asi hodinu a odjel.Bydlí prý u rozvedeného kolegy. O ničem nechce mluvit,neřekne proč odešel,kouká smutně a vypadá zoufale.Chce se rozvést a neví proč.Pochází z rozvedené rodiny,žil jen s matkou a ml.bratrem.S otcem,Slovákem se začal stýkat teprve před 10 roky.Matka je alkoholička a nikdy mu moc sebevědomí nedala.Je ženatý 17let,má syna 15let a dceru 10let.Působil jako sebejistý a sebevědomý muž,nicméně introvertní. Staral se dobře o rodinu,pomáhal i v domácnosti.Byl vlastně máma-táta.Pracuje u bezb.služby,práci má rád.Mně se to jeví jako těžká deprese,ale jak mu pomoci.K nám se vždy choval slušně.Děkuji za odpověd¨.

OTÁZKA (3.7.2009 14:11) Zuzka Cerna

Dobrý den, jak prosim zpátky ke svému bývalému? 5 let, harmonicky vztah i porozumeni, problemy zvladnutelne, podobne nazory i pohled do budoucna-zalozeni rodiny. Jenze to ztroskotalo na kulturnich rozdilech - on nemec, ja 3 roky s nim ve spolecne domacnosti. Chtela jsem do CR a tak vztah nikam nevedla, pouze k zaniku. Ted v CR s hruzpu zjistuji, ze to byl idealni partner a kamarad, ze domov jsem mela u nej, ne tady. Co ted`...On se sprajcnul a zpatky me nechce, i kdyz je sam. Chce poznat jeste nekoho jineho (byla jsem jeho prvni). Zijeme 8 mes. v odlouceni. Ma to jeste cenu?

OTÁZKA (3.7.2009 9:03) Ludmila

Pane doktore, mám chytrou kamarádku, studuje VŠ, má zajímavou práci... Ale jedna věc mě na ní ohromně překvapuje. Během svého života měla několik vztahů, ale vždy s kluky, kteří byli učňové, bez perspektivy. Nechci říkat, že by to byli nějací lidé druhé kategorie, ale přece jen vedle ní to tak vypadá. Jednou jsme si vyšli na večeři, já vzala svého přítele vysokoškoláka a ona svého zedníka a opravdu to nešlo. Bylo ale vidět, že jí vadí, když on plácnul nějaký nesmysl. Přijde mi, že si to vše uvědomuje. Co si o tom myslíte, má smysl jí nějak naznačovat, že tohle pro ní není to pravé? Jednou jsme se kvůli tomu pohádali, tak už se k tomu nechci moc vracet, ale často nad tím přemýšlím.

OTÁZKA (2.7.2009 23:14) Pavel

Dobrý den pane doktore. Mám problém se vztahem k bývalé partnerce. Chodili jsme spolu téměř dva a půl roku s jednou přestávkou po dvou letech. Oba rozchody jsem chtěl já, protože se mi vztah nezdál dostatečným. Měl jsem pocit, že mi nedává tolik, kolik by měl, že by to mělo být lepší a ke konci jsem dostal i impulz, že by to lepší být mohlo. Měl jsem pocit, že bychom měli být kamarádi, že se k sobě nehodíme, což se mi teď zdá, že z nějaké části ovlivnila i rodina. Začali jsme spolu chodit ve čtrťáku na střední a myslím, že v té době jsem se nechával ještě dost ovlivňovat okolím. Rodiče mě chtěli mít doma, když jsem začal dojíždět na vysokou a celkově každá činnost měla být s nimi spojená, a když nebyla měl jsem z toho divný pocit. A ještě k tomu se do toho připletl vztah partnerky a mojí starší sestry. Myslím, že na sebe navzájem žárlily a nemohly se vystát, což znamenalo, že když jsem něco dělal se sestrou partnerka byla naštvaná, že se jí nevěnuju a naopak. Nyní, když jsme již půl roku po rozchodu, zdá se mi jako bych se do ní znovu zamioval. Občas se vídáme, ale ona chce být jen kamarádka, takže se role docela otočily. Říká, že chce vyzkoušet nějaký dalšší vztah, že si se mnou užila už dost, že se hodně trápila právě těmi problémy u mě v rodině, takže už má dost blízkého kámoše. Nyní nevím, co mám dělat. Vyčítám si rozchody a vnímám problémy z velké části jako svou vinu. Mám jí opravdu rád a myslím, že by nám to mohlo fungovat, ale asi ne na této planetě, přesto mi strašně chybí. Nechci zanedbávat sestru s rodiči, ale mám pocit, že mám právo na větší volnost. Rozumově si to odůvodním, ale pak přijde zvláštní pocit a nakonec jsem jim vždy dal přednost... Předem děkuji za rady.

OTÁZKA (2.7.2009 16:58) Iveta

Dobrý den,mám asi trapný dotaz,ale rozešel se semnou přítel po dvou letech.Celou dobu to klapalo,ale poslední dobou sme se hádali protože jsme byli oba ve stresu a prostě to nevydržel.Při rozhovoru říká furt,že neví jestli ještě něco cítí nebo jestli nám dá ještě jednu šanci.Poraďte jak dokázat toho aby sme byli opět spolu a klapalo to,aby mi uvěřil,že to zas bude jako dřív.

OTÁZKA (2.7.2009 15:38) Marcel

Dobry den Pane doktore, obracim se na Vas s nasledujicim problemem, kdy se odemne odstehovala ma zena. Zili jsme spolu asi 7 let skoro celou dobu co jsme se znali, pred 4mi lety jsme se brali. Jsem hodne zamestnany clovek, takze na domacnost byla ma manzelkam z vetsi casti sama, coz mi casto vycitala stejne jako moji neporadnost, a toto uvedla i jako duvody odchodu, vcetne toho ze jsem k ni malo pozorny a ze uz me nemiluje. O problemech ohledne domacnosti a uklidu jsme mluvili casto asi posledni dva roky, bohuzel jsem se nedokazal poradne zmenit. O svem zameru ze se odstehuje a zkusime zit nejakou dobu sami mi rekla cca pred mesicem s tim, ze uz mi to chtela rict davno a ze se uvidi jestli si budeme chybet. Bohuzel jsem zjistil, ze je zamilovana do nekoho jineho a ten dotycny do ni, ze se znaji cca 6 tydnu. Planovali jsme, ze az se odstehuje tak se budeme vidat, chodit na vecere, prochazky a podobne a ze se pokusime nas vztah urovnat. Bohuzel ja toto nedokazu s vedomim, ze miluje nekoho jineho a rekl jsem ji, ze ji vidat nemuzu. At si veci v sobe urovna a pokud zjisti, ze by to chtela zkusit, at prijde. Ona mi na to rekla ze by to chtela zkusit i pres to, ze miluje nekoho jineho, cemuz vubec nerozumim. Chtel bych se Vas zeptat na Vas nazor, co si o tom myslite a co byste mi poradil jak se mam zachovat, pokud se to da.

OTÁZKA (2.7.2009 12:54) Martin

Pane doktore, pred tremi mesici jsem potkal okouzlujici, vyrazne mladsi divku. Pronikave inteligentni, empaticka, nadana (hudba, malirstvi), rozvinuta sebereflexe. Doslo k bleskovemu mentalnimu i citovemu sblizeni, sex take neni problem. Impulzivni chovani (schopnost jednorazove vydat veskere penize), takrka nulovy time-management a planovani, uzkostne stavy, poruchy spanku (ranni nespavost 4-5 hodina), nesoustredenost a prozvraceny den pred zkouskou – tomu vsemu jsem neprikladal prilisnou vahu. Nyni otevrene hovori o detstvi v rodine s domacim nasilim, opusteni otcem, drogach a sebeposkozovani. Na samotny vztah si nemuzu stezovat, presto mi blikaji vsechny poplachove kontrolky (jsem spis ukostliva osobnost). Co stim? Jsem v zahranici, takze moc moznosti konzultaci nemam. Predem diky za odpoved.

OTÁZKA (2.7.2009 12:31) Libor

Dobrý den.. Měl bych na Vás otázku jak uspořádat vztahy mezi mou přítelkyní a mou dcerou (téměř17l).z prv.m.Dcera žije se svou matkou a je typický dnešní adolescent s laxním přístupem ke škole,dost často s nevhodným chováním k autoritám atd. Přítelkyně, i podle vyjádření její matky nikdy takové období ve svém životě neměla a byla vzorné dítě.Jsou okamžiky kdy mě tlačí abych byl přísnější,ráznější..Konk.př.:Dcera dostávala celý rok ode mne peníze na obědy ve šk.jídelně,na obědy použila cca 1/4 a zbytek přes 3000kč utratila nebo propadly v nevybraných obědech..mé řešení bylo důkladný pohovor,zatržení kapesného a brigáda na prázdniny..pokud alespoň trochu sklopí hlavu a bude pracovat,část mi vrátí tak půjdem dál..Přítelkyni přijde že situaci řeším příliš schovívavě a podobné situace které se vyskytují čas od času jí rozčilují... Mám pocit že víc přitlačit na dceru by bylo spíš kontraproduktivní(umím si představit jak bych se v jejím věku choval já sám).Jak mám vysvětlit přítelkyni že to stačí,potřebuji od tebe spíš zastání a pomoc v klidu,ne další hrocení.. Díky L.H.

OTÁZKA (2.7.2009 4:52) Karel Mlynar

Pane doktore, mam dotaz, ktery zde jeste nezaznel. Jsem zenaty, je mi pres 50 a bohuzel (nebo bohudik, jak se to vezme) mam za sebou nekolik mileneckych vztahu. Ziji s manzelkou povetsinou oddelene (pracuji v zahranici a domu se vracim pravidelne za asi 3 mesice na par tydnu), nase 2 deti jsou jiz odrostle a samostatne. Problem: vsechny posledni milenky mi po par tydnech vztahu vzdy rekly, ze chteji ode mne dite. Mam jednoduchy dotaz - co k tomu zeny jako takove vede? Vzdy argumentuji tim, ze po mne nebudou nic chtit, nebudou mne pronasledovat s alimenty, potichu by uznavaly, ze bych byl otcem jejich ditete. Podotykam, ze to nebyly zadne teenagerky, ale zrale zeny, kterym se proste jejich byvale vztahy nepovedly a povetsinou rady ziji samy a nechteji se jiz vazat. Jen prosim zadne mudrovani a kazani moralky, muj dotaz vyplyva vlastne ze zivota a chci se dopatrat duvodu, co ty zeny vede k jejich neobvyklym, vazne vyrcenym, pranim? Predem dekuji a preji Vam hodne zdaru, Vase poradna nema chybu...

OTÁZKA (1.7.2009 21:03) Bohunka

Dobrý den pane doktore, můj dotaz je i není o partnerských vztazích ale o vztazích mých dvou synů. Oba se oženili a oba založili rodiny. Bohužel vyšlo najevo, že jeden z nich provozuje intimní styky s manželkou toho druhého - tedy s manželkou svého bratra. Když na to přišla nevěrníkova manželka, zničilo to celou naši rodinu. Jedno manželství se udrželo, syn manželce odpustil a kvůli dětem spolu žijí dál, ale vztah není dobrý.S druhým synem se manželka rozvedla. Tomu to však nějak nevadilo a vzápětí si našel jinou ženu s dětmi a s tou se údajně oženil. Nevím-přerušili jsme s ním styky. Je to šílené, ale pro podporu podváděného syna a záchranu jeho rodiny, mě za živa zemřel druhý syn. Myslíte, že to má nějaké řešení?

OTÁZKA (1.7.2009 0:36) Petr

Vážený pane doktore, po roce jsme se rozešli s přítelkyní (1974) a to kvůli tomu, že stále rušila rande kvůli vyčerpanosti či výletům s kamarády mě. Naposledy byla s nimi sama na dovolené 14 dní. Máme každý svůj byt. Ona je neustále vyčerpaná z práce a navíc tvrdí, že byla v dětství psychicky týraná. Přistihl jsem jí ovšem, že tato období mělo minimálně 2 časové verze-odlišnosti. Odmítala se jít léčit ačkoliv já sám jsem šel dobrovolně cca po 25 letech řešit k odborníkovi jiný problém,abych jí dokázal, že to možné je... Neustále mě podezírala, že jí nevěřím a tvrdila, že jí pomoci není-že to ví ! Nemá skoro žádnou energii, je schopná hodně spát a nebo jen tak koukat sklesle tzv. "do blba". Když jsem jí chtěl nějak motivovat, aby došlo ke změně - stále stejná písnička : " Mě nikdo nepomůže-já Ti říkám, že to je důsledek stresů z dětství" ...a hotovo.. Takže se nám to rozpadlo a rozešli jsme se. Je mě to velice líto, protože jsem měl naopak tehdenci jí věřit a i pomoci. Nedovedu si ovšem představit to, že bychom měli mít děti, protože to by nezvládla energeticky vůbec - samozř. jsem jí toto nesdělil nýbrž doufal, že jí někdo z psychologů pomůže - domluvil jsem to už ...ale nikam nešla / Mělo to by cenu - co myslíte ? Je mě to celé líto. Těsně před rozchodem jsme se domluvili, že spolu zkusíme žít v jedné domácnosti... ale pak vztah radikálně rozbila s tím, že to nemá cenu. Největším problémem bylo se domluvit, kdy se uvidíme - to mě byla schopná vždy pouze v SMS oznámit, že dnes nee - a poté mobil okamžitě vypnula, aniž čekala na mojí odpověď (návrh náhr. termínu). Když jsem jí to řekl, tak říkala, že to není pravda. či o tom nevěděla..a tak stále dokola / Většinou tedy byl mezi námi jeden den časový posun...

OTÁZKA (29.6.2009 14:13) Ada

Dobrý den pane doktore,jsem 3 roky vdaná,s manželeme jsme před svatbou spolu chodili 4 roky,6 let spolu žijeme.Stavíme RD,chtěli jsme založit rodinu.Bohužel se nám dítě nedařilo a když po roce a půl ano,bohužel jsme o něj přišli.Já se z toho vzpamatovávala dlouho,snažila se poté přijít do jiného stavu,což se povedlo toto jaro,ale ve chvíli,kdy jsem se od manžela odstěhovala.Manžel se se mnou rozešel,úplně se změnil-nechce mít žádné starosti se mnou,se stavbou domu,s dítětem.Prý by se mnou zůstal jen kvůli domu a dítěti a to nechce.Chce si prý užívat,mít nějakou kamarádku,se kterou pojede občas na výlet.Na podzim si koupil motorku,o které mi neřekl,měl ji schovanou u kamarádů,začal navštěvovat hospody,diskotéky,se mnou se mu nikam nechtělo.Já asi udělala chybu v tom,že jsem mu neustále vyčítala,že někam chodí s jinými a se mnou nechce nikam (předtím jsme spolu občas někam zašli,ale většinu času jsme po večerech trávili doma,o víkendech na stavbě domu),dělala jsem i dost hysterické scény,to nyní přiznávám,ale v tu dobu mi to opravdu připadlo líto,že já jsem doma a on každý večer někde "trajdá".Druhé těhotenství bohužel opět nedopadlo,což manželovi očividně vůbec nevadilo,spíš si asi oddechl.Prý je poslední měsíce nesvůj,nervózní,začal kouřit a to dost,nyní špatně spává,tak začal brát nějaké léky na spaní a na nervy.Občas se vídáme,chová se ke mě jako ke kamarádce-vypráví mi,kde byl na diskotéce,o nějakých svých kamarádkách,jak s nimi byl tam a tam,jak u něho občas některá přespí...nevím, co si mám o tom myslet.Naše manželství nebylo vždy růžové,nejvíce jsme se hádali kvůli jeho lžím-koupil auto,já o tom nevěděla,měl dluhy,ze kterých jsem ho vytáhla,přišla jsem na ně náhodou.Hlavní problém byl ale komunikace z jeho strany-skoro žádná,nevyprávěl mi nic o lidech z práce,co by chtěl on,připadne mi,že jsem všechno organizovala a vymýšlela já,on pokud mu to nebylo proti srsti souhlasil,pokud ne,tak byla hádka.Myslíte si,že má cenu,abych takový vztah zachraňovala?Děkuji.

OTÁZKA (27.6.2009 17:19) Jana

Mám asi šedesátiletého muže.Všuda vystříhává erotické a porno dívenky a rozvěšuje je různě po domě.V osobních věcech a dokladech má také různé nahotinky.Pžipadá mi jako uchyl.Já to strhávám a zahazuji,za chvíli nje to tam znovu.Vpráci jsme měli taky takového člověka a byl to pedofil.O sex se mnou přitom nemá zájem.Je asi alkoholik,denně si dává pivo,často se zřídín tak,že nedojde domů a leží na cestě.To mě strhne vždy někam na dno a pak se pracně hrabu ven,mám deprese.JE TO NORMÁLNÍ A CO MÁM DĚLAT?Jana

OTÁZKA (27.6.2009 6:51) Frank

Vážený Jeronýme, manželce na zahradě žerou slimáci kytky a zeleninu. Co mám dělat?

OTÁZKA (25.6.2009 18:23) karla

Vazeny pane doktore, zaujalo me, jak v jednom predchozim prispevku hovorite o ,psychickem zmrzaceni z detstvi'' jako dusledku prehnene kritiky rodicem. Ja sama si v poslednich letech (je mi 36 let) uvedomuji, jak moc me ovlivnila neustala kritika moji matky v detstvi a dospivani. Neustale kritizovala muj vzhled, vahu, obleceni atd. Kdyz se dnes s odstupem let podivam na fotografie z te doby, vidim, ze jsem zas az tak hrozne nevypadala, ale matka je perfekcionistka a i na sebe ma velmi vysoke naroky. Vzdycky tvrdila, ze me kritizuje, protoze ji na mne tak zalezi a tak moc me miluje (je fakt, ze by jinak pro me udelala prvni posledni). Ted v dospelosti a jako matka dvou deti si uvedomuji, ze mi tim dost posramotila sebevedomi, dusledek cehoz se promita do veskerych rovin meho zivota, od vztahu partnerskych k pracovnim....Da se s tim neco delat? Matce nechci nic vycitat, ona to nemyslela zle, ale muzu se s tim sama v sobe nejak efektivne vyporadat? Dekuji.

OTÁZKA (25.6.2009 16:32) Alena

Vážený pane doktore,je mi 32 let a jsem rozvedená. Už asi rok žiji s partnerem o 17let starším, ve vztahu nemáme (zatím ) žádny problém. Jediné co mne vrtá hlavou, jak sdělit rodičům můj vztah se starším mužem, pocházím z vesnice a mojí rodiče jsou stejně staří jako přítel. Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (25.6.2009 14:48) Karolína

Dobrý den, zajímalo by mě, podle čeho poznám, že je můj partner smířený s rozpadem svého dřívějšího manželství? S bývalou ženou nebydlí přes dva roky. Od ženy odešel k přítelkyni, se kterou se po půl roce rozešel, v té době se oficiálně rozvedlo i jeho manželství. Já jsem ho poznala půl roku po tom. Na můj vkus má však stále ke své bývalé až moc blízko. Mají spolu šestnáctiletou dcerou, tvrdí, že chce být s ex kamarád kvůli dceři. Po rozvodu strávili vánoce spolu, byli na víkend u jeho rodičů, občas nějaký výlet. Po celou dobu našeho půlročního vztahu mu jeho ex neustále volá pod různými záminkami. Když jsme spolu, zavře se s telefonem do vedlejší místnosti. V době dovolených hlídá ex dům, venčí psy. Neobvyklé nejsou ani nákupy pro ex. Sekání trávy a další úpravy kolem domu. S dcerou se stýká většinou tak, že je navštíví obě. Teď měli společnou návštěvu, přítel chtěl u "holek" (jak o dceři a ex někdy vypráví) dokonce i přespat, přestože od sebe bydlí kousek. To jsem se ohradila. Jinak nám vztah funguje, ale někdy mám pocit, že je on jeho ex a pak já. Můžete mi prosím poradit, jak se zachovat?

OTÁZKA (25.6.2009 14:44) kateřina

Vím, že ne všechno jste schopen vyřešit, ale aspoň odborný pohled.MÁM ZA SEBOU 30-TI LETÉ MANŽELSTVÍ,3 DOSPĚLÉ SAMOSTATNÉ DĚTI. MANŽEL POCHÁZÍ Z RODINY Z 5-TI DĚTÍ, SYSTÉMEM KDO SI CO URVE, TAK MÁ. jAKO NEJSTARŠÍ TO MĚL ZŘEJMĚ NEJTĚŽŠÍ, TAKŽE JE OPRAVDU EGOISTA A SOBEC. PO CELOU DOBU MANŽELSTVÍ JSEM PRACOVALA NA DVA ÚVAZKY, ŘEŠILI JSME NĚKOLIK JEHO NEVĚR, VŠECHNO VYDRŽÍM, PROTOŽE SI MYSLÍM, ŽE MÁ SMYSL RODINU DRŽET, ALE NICMÉNĚ JSEM NAŠLA PŘÍTELE, KTERÝ MÁ ODLIŠNÝ PŘÍSTUP, MYSLÍ NA MNE S DÁRKEM, S KVĚTINOU A OPRAVDU MÁ O MNE ZÁJEM JAKO O MOU OSOBU, NEJSEM TYP MODELKY .VZTAH TRVÁ 2 ROKY A JIŽ NEJSEM S TO TAKTO ŽÍT, JEDEN DEN HLEDÁM PODNÁJEM, PAK ZASE PŘIJEDOU DĚTI A JÁ SE UTÁPÍM VE VÝČITKÁCH.VNUCI JEŠTĚ NEJSOU A JÁ SE BOJÍM, ŽE TED JSEM OBĚTOVALA KUS ŽIVOTA KVŮLI DĚTEM A PAK ZAS KVŮLI VNUKŮM.VE VZTAHU S MANŽELEM NEJSEM OPRAVDU SPOKOJENA, JE TO TAKOVÝ VĚČNÝ BOJ, VŠECHNY VĚCI ŘEŠÍME KAŽDÝ PO SVÉ LINNII, NICMÉNĚ NAVENEK PŮSOBÍME JAKO RODINA, MÁME SPOLEČNÉ PŘÁTELE, JEZDÍME NA CHALUPU A POD. ALE TYTO VĚCI NEDĚLÁM RÁDA, JEN PRO NĚJAKÉ FALEŠNÉ ZDÁNÍ POHODY. NEVÍM JAK Z TOHO VEN, ŘEŠÍM TO NAÁVŠTĚVAMI KARTÁŘEK A POD. ALE RACIONÁLNĚ VÍM, ŽE SE MUSÍM NĚJAK ROZHODNOUT, ALE BOJÍM SE VSADIT JENOM NA CITY. SO S TÍM?

OTÁZKA (25.6.2009 14:34) Raduza

Vazeny pane doktore, bydlim v jedne domacnosti se svoji tetou, ktere je 63 let. Teta opakovane trpi endogennimi depresivnimi stavy. Leci se jiz nekolik let - leky i psychoterapie. Bohuzel se jeji stav prakticky nelepsi. Stale je hodne pasivni, nejradeji by porad spala nebo alespon lezela, je hodne nejista, ma problemy s vyjadrovanim, pameti. Prakticky ji je jedno, jak vypada. Zije velice nudnym stereotypnim zivotem. Nema temer zadne pratele. Manzel ji zemrel pred 3 lety. Ma dve deti, ktere bydli relativne blizko, ale prakticky ji nenavstevuji. Ona je na svou rodinu velice upjata, ale temer veskery kontakt se svymi detmi musi navazovat ona sama - napr. ptat se, zda muze prijet na navstevu apod. Pisi proto, ze bych chtela tete nejakym zpusobem pomoci. Myslite, ze je mozne, aby z tety byla zase zena, ktera zije plnohodnotny zivot, ze ktereho se raduje? Nepomohly by jine leky, jina terapie, zapojeni jejich deti do lecby apod.? Predem Vam moc dekuji, ze se budete mym vzkazem zabyvat.

OTÁZKA (25.6.2009 12:35) Mirka Šindlerová

Chtěla jsem se zeptat, jak bych měla postupovat při sbližování s opačným pohlavím. Je zřejmé, že má strach z věkového rozdílu(16), opravdu nevím jak ho zlomit, nejhorší na tom je však to, že nejsem schopna ho dostat z hlavy, nemůžu se soustředit v práci. Myslím si, že by nepomohlo se odstěhovat za prací do jiného okresu. Mluvíme spolu skoro každý den, a mám z něj opravdu smíšené pocity, někdy mám dojem, že jsem dostala kopačky a jindy zase ne. Opravdu mi poraďte. Mně naopak ten věkový rozdíl vyhovuje. Předem děkuji za odpověď.

OTÁZKA (24.6.2009 19:11) Vartina

Dobrý den. Jsem vdaná 5 let, děti 4 a 2 roky. Manžel před 2 roky dostal nabídku pracovat v zahraničí, chvíli dojížděl na víkendy domů,pak jsem souhlasila,že se tam přestěhujeme.Plán byl na 2-3 roky. Mladší dceři byly 2 měsíce,pro mě to byl šok, stěhovali jsme celý dům..Nemohla jsem si zvyknout,měla jsem z toho zdravotní potíže.Manžel to přehlížel.Po pul roce jsem si jakž takž zvykla a manžel v tu chvíli řekl,že se prace nevydařila a jedeme domů.Stěhování po 11 měs.zpět.Pak manžel hledal práci,v ČR i zahraničí.Našel zase v zahraničí,já zůstala tady doma, vozila starší do školky ze satelitu přes celou Prahu atd.,protože v době návratu už proběhl zápis do školek a jinde bylo plno.Teď manžel tlačí na to,abychom se stěhovali zase za ním. Já nechci,po předchozí zkušenosti a taky chci o září chodit do práce a děti dát do školky. Práci už mám zařízenou, což v zahraničí bude daleko těžší... Manžel děti má moc rád. Práci v ČR nehledá,tvrdí,že takovou nesežene,nechce přistoupit na žádné kompromisy.Nyní by stěhování bylo tak na 1,5 roku,co by bylo potom, záleží na situaci, finanční krizi atd. S manželem se nedá rozumně mluvit, až se mi zdá,že vydírá.Nevím,co mám dělat,když se přes můj velký odpor přestěhujeme, budu tam nešťastná. Když zůstanu taky,manžel mi bude vyčítat,že jsem rozbila naše manželství,protože ženy přece následují své muže, své živitele,jak on říká. Současný stav víkendové manželství taky nefunguje. Nevím, jak se zachovat, díky za radu.

OTÁZKA (24.6.2009 13:24) daniela

Mohu se zeptat co je příčinou vzniku alkoholismu/ je možné, že by jedním ze spouštěcích mechanismů bylo opití se ve 12letech/

OTÁZKA (24.6.2009 10:22) Anonym

dobry den pane doktore,rada bych vedela vas nazor na meho byvaleho manzela.byli jsme manzele deset let a ja teprve po tech letech zjistila ze mi manzel lhal.od zacatku vztahu mi vypravoval,ze byl ve valce ve vietnamu,verne popisoval strileni vsechny hruzy,co tam prozil.mel take poranenou nohu,coz bylo udajne z valky.dale mi vypravoval,ze je bratrancem zpevaku nedvedovych.nebyl duvod neverit,vse verne licil a nikdy nikomu sve hystorky nepozmenil a tak jsem mu cerila,protoze proc by mi lhal.prisla jsem na to tak,ze jsem mu chtela udelat radost a zjistila si cislo na frantu nedveda a pozadala jsem ho aby bratranci prijeli zahrat k narozeninam.to zdeseni,kdyz mi rekl,ze nikoho takoveho nezna.hned jsem mu vlezla do papiru a zjistila,ze ani ve valce nebyl.zacala jsem si uvedomovat spousty jinych lzi a neverila jsem mu uz ani pozdrav.a jeste bych vas prosila o dalsi nazor.jednou jsem se necekane vratila domu a pristihla manzela u porno casopisu,jak se uspokojuje.na tom by nebylo nic divneho,sice me to zamrzelo,ale to dela prece kazdy.jenze manzel to pak delal stale casteji,a se mnou styk mival hodne zridka.nechapala jsem to,protoze ja nejsem zenska,ktera rika,ze ji boli hlava.nevim,co se stalo nebot jsem si nikdy nemohla stezovat,ze by milovani bylo spatne.domnivam se ,ze trpi nejakou uchlkou.dekuji predem za odpoved.romana

OTÁZKA (21.6.2009 9:45) Anonym

Dobrý den,moc vás žádám o radu. Je mi 42 let a jsem 6 let rozvedená. Mám přítele,4 roky jsme se navštěvovali,pak mi nabídnul,abych se přistěhovala k němu,byla jsem přesvědčena,že mě má rád a bude si vážit když tento krok udělám. Má 2 dospělé syny,které žijí s matkou. Jsou u nás každý den a otec by jim dal první poslední.Finančně jim pomáhá,oba studují,platí matce výživné a u nás dostanou vždy vše. S nad by mi to ani tolik nevadilo kdyby na mě nešetřil a dostávám se k jádru problému. Přidávám příteli na bydlení,podotýkám,že mi naúčtoval i 25 kč za rádio,to mě poprvé zarazilo. Pokud něco chci,vždy za své,pokud dovolená,musím si svou část zaplatit. Kupoval lístky do kina,doma si vezme za ně peníze a já mu je dám. Synovi přidal 6000 na řidičák,druhý v květnu maturoval a otec mu dal 5000 odměnu. Moc mě to trápí,nikam nechodíme,vždy je rozladěn když něco utratí. Vařím,uklízím a poslední dobou mi vyčítá,že uklízím málo. Pochvalu a podporu jsem nedostala. Myslím,že toto je jeho pravá tvář a dál ,že bude jenom hůř. Našla jsem si tady dobrou práci a nemůžu se jen tak zbalit a jít bez jistot. Mám dceru,studuje a bez práce si nemůžu dovolit být. Prosím o radu,jak mám jednat s takovým člověkem,moc mě to trápí,špatně spím,přestala jsem se smát a často se mi derou slzy do očí. Je nějaká cesta ven? Děkuji za odpověď . Dana

OTÁZKA (19.6.2009 16:14) Alena

Dobrý den pane doktore,mám jeden problém , se kterým se už řadu dní peru a bez uspěchu.jsem stále nervozní a podrážděná a zajímalo by mne jak mám čelit obyčejným všedním záležitostem.neustále křičím na svou dcerku , vše mi vadí a nejhorší je , že toho v zápětí lituji a hned si řeknu , že to příště neudělám...trpí tím manžel , dcera a já samotná.chtěla jsem , že si zajdu někde do pordany a když se už rozhodnu a nadejde den , kdy tam mám naplánovano jít , tak si řeknu , že to musím zvládnout sama a nedělat ze sebe blázna.nejsou mé dny takové všechny , jsou i dny , kdy se tšíme jeden z druhého , je nám spolu dobře,ale mě to dost trápí a nevím co mám dělat..do deseti počítat už nepomáhá,jsem někdy na !prášky!z toho jak se chovám , pořebuji někoho nezávislého aby mi poradil a co mám dělat ve chvíli kdy jsem rozzuřená...

OTÁZKA (19.6.2009 11:53) Brigita

Dobrý den pane doktore. Před 12 lety jsem se rozvedla. Zvládla sama vychovat dvě děti. jejich otec většinou nebyl schopen ani platit výživné, ale já jsem byla ta "schopná podnikatelka" a tak nám nic nechybělo: byly dovolené u moře, zahraniční jazykové pobyty,VŠ...nakonec jsem byla schopná i koupit jim oběma byty. Měla jsem taky "nějaké" vztahy s muži, bohužel, spíš nezávazné. Zanedlouho mi bude padesát let, nevypadám tak nejhůř ale zjišťuji, že se cítím hrozně vyčerpaná a osamělá. Mám sice dost přátel, nebo spíš přítelkyň. Jezdím s nima na kole, chodím do divadla...ale když jsem doma sama, opouští mne veškerá energie a radost ze života. Mám pocit, že sice můžu ještě skoro všechno (mám konečně čas i peníze a dokonce i to zdraví) ale chybí smysl a chuť a asi hlavně radost ze života. Jako by mě život už jen unavoval. Nechci tím zatěžovat děti ani přátelé (sama nesnáším ufňukané lidi). Asi rok docházím pravidelně k psychologovi ale pořád se mi tento stav vrací a mám pocit, že čím dál častěji a silněji. Cítím se prostě nepotřebná a nemilovaná. Nepotřebná asi není to správné slovo, ono pořád někdo něco potřebuje. Já bych chtěla aby mě někdo chtěl, ne jen potřeboval. Je to tak strašně banální a nedospělé, když si to čtu, sama si říkám "proč si ta ženská, sakra neužívá života a neváží toho, co má?". Můžete mi , prosím, pomoci najít odpověď. A poradit, co s tím dělat? Děkuji

OTÁZKA (17.6.2009 18:32) Honza

Vážený pane doktore. Je mi téměř 23 let a před 9 měsíci mě po 6 letém vztahu opustila moje o rok starší přítelkyně. Náš vztah byl, řekl bych, asi trochu neobvyklý, a to z toho důvodu, že jsme spolu kvůli škole v jiném městě trávili jen víkendy a prázdniny. Všechno bylo ale fajn, avšak až do chvíle, kdy se navíc projevila moje introvertní vlastnost - OBČAS, když jsem přijel v pátek domů z intru nebo o víkendu z večer z brigády, hned mi zvonil tel. - "co dnes apod.". Někdy jsem byl opravdu utahaný a potřeboval jsem si lidově řečeno odfrknout - a sám. Přítelkyně to nikdy nemohla pochopit, vždy začla hysterčit, že ji už nemám rád a tak. Proto jsem jí začal OBČAS lhát Jsem tam a tam, dělám to a to... Prostě jsem OBČAS potřeboval být sám. V den D, krátce po 6. výročí mi bez nejmenšího varování oznámila rozchod. Řekla, že je to kvůli maličkostem, ale jí vadí (jsme spolu málo, nikam kvůli mým brigádám nejezdíme, že jsem lhal). Navíc mi řekla, že mi po 2 letech chvíli zahýbala, ale nakonec po vybírání mezi ním a mnou se rozhodla pro mě. Snad nejhorší ale bylo, když řekla, že se mnou většinu času nebyla šťastná Nevím z jakého důvodu mi nakonec řekla, že se třeba někdy potkáme a zkusíme to znovu (což mi později řekla i její sestra) a že můžem zůstat přáteli. Rozchod u mě probíhal velmi těžce. Dlouho jsem jí psal ty prosílkovské a naříkací SMSky a tak. Po pár měsících jsme si občas napsali "Dobrou noc", "Dobré ráno" a nic víc. Před Vánoci (3 měsíce poté) jsem se rozhodl pro ni postavil z krabic a barevného papírů dům, který jsme spolu občas plánovali. Stavěl jsem ho měsíc, práce jako blázen, ráno na Štědrý den jsem jí ho zanesl pěšky až před dům a předal. Byla milá, strasně moc. K ránu přišla SMS "Myslím, že je to to nejhečí, co jsem dostala" Zavolal jsem jí, ale znovu mě odmítla, prý by se nic nezměnilo a že mi třeba za půl roku zavolá, anebo nezavolá, je to 50 na 50. Nyní je to onen půl rok a nezavolala. Můj problém je prostý, chtěl bych ji zpět, ale nevím, co dělat... D [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (16.6.2009 13:18) adned

Dobrý den , prosím Vás o pomoc a radu se svým přítelem. Poprvé se to stalo před půl rokem a kousek, kdy mi začal lhát psal si se dvěma holkami s práce forma emailu byla dost koketní na nanějakou dobu přestal s tím že už to neudělá atd.... pak jsem se mu podívala do telefonu a posílal jedné holce smskou pusu a děkoval jí za večer , když jsem na něj nastoupila řekl mi že s ní byl na večeři aby si prý uvědomil jestli s se mno má být. Tak začalo opět slibování hory doly i s horákama.............. Dopadlo to tak, že jsme si dali pauzu na půl roku, ostěhoval se ode mne a bydlel u kamaráda. Užíval si života chodil po plesech a barech......... Pak jsem se spolu sešli a on mi říkal jak si vše uvědomil, že jsem pro něj ta jediná. Nebude mi už nikdy lhát nechce zase ztratit moji důvěru .Mám ho pořád ráda, jen jsem mu zase jako blbec naletěla. Otěhotněla jsem s ním a včera jsem se dozvěděla, že si opět píše zase s nějakou s holkou s Prahy, prý se nikdy neviděli jen si píšou ta údajná má před svatbou a napsala mu : doboru noc lásko. On si vymýšlel že to je kamarád, protože mu samozřejmě volala i domů, nikdy to nevzal!! Přišla jsem na tu smsku protože jsem mu opět nevěřila, vím že se nemá koukat jinému do telefonu, že je to jeho soukromá věc ale mě to fakt nedalo a jen jsem se utvrdila v tom co jsem si celou dobu myslela. Kdyby jsem s ním nebyla těhotná tak jde jen už musím myslet na dítě. Včera jsem vedli dlouho rozhovor a on s brekem mě prosil, že to dělá protože to je pro něj něco zakázáného a že je na tom závislý a prosil mě aby jsem s ním došla k psychologovi aby jsme to spolu vyřešili. Nevím jestli to může být nějaká porucha. Jen já fakt už nemám sílu s ním být . NEVĚŘÍM mu, ztratila jsem v něm veškerou důvěru. Prosím Vás poraďtě mi co mám dělat a jak se mám zachovat. Nejvíc mě mrzí že ani moje těhotenství ho nepřimělo aby to s ní to dopisování ukončil. děkuji Vám J. D.

OTÁZKA (15.6.2009 13:34) Lhářka

Dobrý den, chodím k psycholožce a začala jsem jí lhát. Vymyslela jsem si historku o tom, že mě otec zneužíval (hladil, kde já jsem nechtěla). Vím, že jsem to neměla dělat, ale to, že mě bil mi nějak přišlo málo, nedůležitý.. Nevím, proč jsem to udělala, dokonce jsem při svém vyprávění i brečela, ale teď mám černý svědomí... Přiznat se jí stydím.. Někde ve vašem článku jsem četla, že i lhát při psychoterapii někdy může pomoci, ale nejsem si jistá, jestli tohle je můj případ... Mohl byste to prosím nějak blíž vysvětlit? Díky.

OTÁZKA (14.6.2009 22:09) Michall

Spánek je týmová věc i u koní, pokud hřebec nemá po ruce dalšího savce, dost se unavuje podvědomou odpovědností. Tak i kláštery stavěly dormitáře.V týmu se lze střídat v kontrole okolí, nebudit se zcela, nebudit se tak často.Spánek se zkrátí, odpočinek je hlubší.Málokdy usínám "vědomě", spíše ponořením do příběhu. Pokud ale někdo odmyká dům obvyklým způsobem, vítají ho psi, usínámí nastupuje rychle.Proč mají málo šancí prostá vysvětlení?

OTÁZKA (14.6.2009 18:27) ivadurajova

Vážený pane doktore,,,,,,dovolila jsem si vám napsat, a také bych byla ráda, kdyby to šlo mi nějak odpovědět, předem moc děkuji . Byla jsem vdaná skoro 20 let, muž alkoholik, agresivní apod,,,,,Jsem rozvedená již delší dobu, po roce vztah 3 a půl roku m ten již je minul. Pak opět sama , poznala jsem časem muže ..vdovce, trvalo to rok, zemřel na rakovinu. Opět tedy sama , až na radu dcery jsem si dala inzerát do seznamky, ozval se muž , poznání a setkání,,,,a trvalo to 4 měsíce, musela jsem to ukončit. Byl sprostý, sobec, nedokázal přijímat vše tak, jak je možné a vhodné. Žádný přístup. To člověk pozná až spíše časem. Jsem sama, někdy je mi strašně líto, že tu není nikdo, kdo by byl i kamarádem, nemám již ani žádné sebevědomí, bojím se dalšího poznání myslíte, že je to v této věci , ? Že ten strach dělá právě to, že člověk se již bojí. V loni jsem prodělala hodně starostí s dcerou porodila předčasně, byla na tom špatně málem mi umřela i včetně malé vnučky. Byla na ARU v HK 3 neděle. Navíc jsem měla otce nemocného , sotva dcera přišla domů otec zemřel. Ještě k tomu ten vztah, on nedokázal podržet, nedokázal být oporou a navíc, jak jsem uvedla byl sprostý, protože mu šlo jen o sebe nepochopil, jaké obavy tu jsou, co všechno to obnáší. Zůstala jsem sama na vše. Sice to také zvládla, ale asi mě to dost poznamenalo . S matkou si moc nerozumím , není to tak, aby člověk mohl a svěřil se s vším co ho trápí. Je to celé zapeklité a ani se pak v sobě nevyznám. Někdy mám dost divné stavy, léčím se ..štítná žláza, jsem vlastně i v přechodu , tudíž jedna souvislost s druhou. Můžete mi poradit , jak to celé zvládat. Nebo zda bych neměla zajít k psychologovi , ? Moc děkuji. IVA

OTÁZKA (14.6.2009 17:24) Matous

Dobry den, muj dotaz se tyka mozneho pratelstvi mezi muzem a zenou. Je toto mozne a jaka jsou rizika? Mam svoji kamaradku-pritelkyni dosti rad. Rad pro ni delam ruzne veci, jako treba opravy v byte, rad s ni jezdim na vylety, da se rici ze na mnoho temat mame podobny nazor (napr. zivotni styl, zarizeni bytu, pristup k zivotu, krestanskou viru....). Ona pro me zase treba rada vari. Co ale jakoby v nasem vztahu chybelo je jakasi pritazlivost ci snad prohlubovani toho vztahu ci schopnost pocitovane intimni blizkosti, nevim, jak jinak to nazvat. Tak jsme v podstate neco jako dobri kamaradi. To uz takto je neco vice nez dva roky, co jsme se seznamili. O nasi situaci jsme se bavili a vnimame to podobne. Dali jsme si svobodu hledat jine partnery, ale zaroven by nam prislo skoda to, kdybychom se uz nikdy nevideli a nepodnikali akce spolu a tak se casto navstevujeme a travime spolu vetsinu vikendu. Mam ale nekdy pocit jakesi vycitky vuci ni, ze hledam a ona ne a hrozi, ze tak zustane sama (je ji 32 a me 40). Ty vycitky mi tak snadno neumoznuji nekoho jineho oslovit. I kvuli tem vycitkam jsem ji materialne zabezpecil, pokud by zustala sama - mozna jsem tak chtel i kompenzovat ten nepovedeny zacatek, nebot na pocatku, kdyz jsme se seznamili, jsme to brali jako chozeni vcetne milostneho zivota. Ale mel jsem pocit, ze to jakoby prekrucujeme na neco jineho, nez to melo byt, tak jsme sli ke zpovedi a s milovanim prestali. Moc jsme o pocitech ze zacatku nekomunikovali, dalo by se rici, ze jsme si tou uzavrenosti i lhali, meli jsme strach priznat si pravdu?..Dneska jsme jako pratele a je to takto celkem fajn,tedy az na to, ze nekdy mam pocit, ze doufa ve svatbu se mnou,ale nerika to. cili otazka je, zustat a byt tak jak jsme a hledat zaroven jinde, nebo vstoupit do manzelstvi a problemy tam resit (doufat, ze pritazlivost prijde tim, ze se osvobodime od emocnich bloku a zraneni ) nebo se rozejit a nestykat se radeji? Jaky je vas nazor? Diky za odpoved.

OTÁZKA (13.6.2009 10:37) Marie

Dobrý den, seznámila jsem se s mužem, se kterým mi bylo dobře. Byl zábavný, veselý, chytrý a pozorný. Říkal, že hledá partnerku sportovní, chytrou, vtipnou, která by měla ráda jeho dítě a pomáhala mu v práci. Ptala jsem se, jak pomáhat v práci, vždyť každý máme jinou profesi? Snad podporovat tě, co se práce týká? Prý mi to vysvětlí později, odpověděl. Po velmi krátkém čase mne představil svému synovi jako svoji partnerku a budoucí nevlastní maminku. Kromě polibku a objetí mezi námi nic jiného nebylo. Ale psával a volal mi, vždy řekl něco pěkného a milého. Třeba jen tak zavolal aby mi řekl, že mne má rád nebo že je rád, že jsem. Tak jako v běžném zamilovaném vztahu. Samozřejmě jsem s ním po nějaké době chtěla trávit delší čas,ale nikdy k tomu nedošlo.O víkendu jsme spolu nikdy nebyli. Moje víkendové telefony nezvedal. Cítila jsem se zmatená a podvedená. Mluvila jsem s ním o tom, odpověděl, že je vše úplně jinak, než si myslím, a že se vše brzy dozvím a zase byl milý. Několikrát jsme se domluvili na setkání, při kterém dojde k vysvětlení, ale nikdy k němu nedošlo. Buď mi poslal jako omluvu dárek a řekl, že důvod je prácovní zaneprázdněnost anebo se vůbec neomluvil. Pak zase klidně zavolal. Nakonec jsem si dala věci do souvislosti a pochopila, že je homosexuál. Naznačuje tomu několik věcí. Jednou jsem na jeho milé zavolání reagovala podrážděně a řekla jsem mu, že jestli je jiné orientace, pochopím to, nebudu ho odsuzovat a můžeme zůstat přáteli. Že prý když si to myslím, nemám více volat a telefon. položil. Cítím se podvedená, zneužitá. Stále s tím nejsem smířená, potřebuji to slyšet od něho, že to tak je, že nevěděl, jak mi to říct...? A asi potřebuji omluvu.....Ptám se tedy, jak dalece jsem blízko pravdy? Byla to pouhá bezohlednost a pokus o snahu ukázat se před společností jako heterosexuál? Ale proč do toho zahrnul i syna? Je vůbec možné, že by byl důvod úplně jinde? Dnes, když si po dlouhé době zavoláme, jedná se vždy už jen o služební hovor. Děkuj [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (13.6.2009 0:01) Smutná

Prosím, múžete mi poradit, jak zůstat v současném světě optimistou a neztrácet naději? Jsem už v předdůchodovém věku a poslední dobou mi bývá často smutno z toho, jak se svět stále mění k horšímu, jakoby se zbláznil. Čím dál víc mám pocit, že se už do tohoto světa nehodím a těm mladým už nerozumím. Ty hodnoty, které u mě bývaly (a stále jsou) důležité, jsou jaksi nemoderní a mnohým k smíchu. Připadám si v tomto světě čím dál opuštěnější. A to přesto, že si jinak nepřipadám až tak stará.

OTÁZKA (12.6.2009 17:51) Natalie

Dobry den, prosim Vas o radu. Jiz nekolik let beru prasky na spani (Stilnox) - zacala jsem v obdobi osobni krize, kdy jsem nemohla spat a zaroven si nemohla dovolit byt vycerpana z nespani. Vim, ze tento stav je spatny a rada bych se zavislosti zbavila. Vnitrne jsem se rozhodla, ze neprekrocim davku jedne tablety a to dodrzuji (i kdyz jeji ucinek uz je minimalni - pokud nahodou potrebuji, jsem schopna zcela normalne fungovat - oproti tomu, jak to bylo na zacatku i treba jen s pulkou). Myslim, ze problem je hlavne psychickeho razu, kdy mam strach byt bez teto berlicky a pokud si ji nevezmu, jsem opravdu tak vystresovana, ze neusnu. Zaroven jsem si vsimla, ze i kdyz jsem opravdu unavena a "na padnuti" s pripravami na spani (sprcha, cisteni zubu, odlicovani apod.) zacinam byt jakoby nabuzena a pocituju jakysi vnitrni neklid. Zkousela jsem ruzne autorelaxace podle kazety, ale tudy asi cesta nevede, nemelo to efekt. Podle jedne knihy jsem take zkusila metodu, ze jsem proste nekolik noci (skoro) nespala, coz skoncilo vycerpanim a nemoci. Poradite mi prosim nejaky postup jak ´"na sebe" vyzrat? Podotykam, ze pres den usnu, kdyz jsem unavena, bez problemu a zivotni obdobi mam ted jedno z tech klidnejsich, bez vyraznych problemu. Predem dekuju a srdecne zdravim.

OTÁZKA (12.6.2009 15:46) Karla

Dobrý den, prosím o radu ohledně mého partnerského vztahu.Před několika lety jsem se rozvedla,můj bývalý manžel si začal vztah s mou dobrou kamarádkou ajá zažádala o rozvod.Popisování průběhu našeho rozvodu by bylo na knihu a tak jen stručně,protože si myslím,že s tím má současná situace souvisí. Žili jsme 2 roky v jednom bytě,manžel se odmítal odstěhovat,chtěl dostat z bytu mě,nakonec jsme se soudili o členství v družstvu.V této době mě manžel zlomil žebro a psychicky týral natolik,že jsem po poradě s odborníky odešla s dětmi do azylového bydlení.K rozbvodovým řízením se nedostavoval a tak jsem byla rozvedená až po 2 letech.Po dalším roce,kdy jsem s dětmi našla podnájem a situace se rádoby uklidnila,jsem se potkala s člověkem,který byl také před rozvodem.Bylo mi to jedno,potřebovala jsem po těch hrůzách být s někým,kdo na mě nekřičí a je ke mně laskavý.Netlačila jsem na něj s rozvodem,dokonce jsem se trochu bála,že to u něj spěje k rozvodu,protože jsem si neuměla představit,že bych s ním žila.Nakonec se rozvedl,pokojně po dohodě,jeho bývalá žena má přítele.Znám se s jeho dětmi a on s mými,všechno funguje jakoby dobře.Jen spolu nebydlíme,protože asi podvědomě víme,že by to nefungovalo. Je mi s ním dobře a mám ho ráda,ale nevím jestli dost na to abych dokázala snášet dalšího člověka v naší rodině,který by třeba kritizoval moje děti,nevím jestli je to ten pravý,abych udělala takový závažný krok.On se tedy také k ničemu takovému nechystá,jak jsem z našich rozhovorů pochopila...Zároveň je mi smutno z takovéhle zamotanice po 3,5 letech.Připadám si,jako bych se zastavila na půli cesty a nemůžu tam ani zpátky. Jsem z úplného manželství,rodiče jsou spolu doteď i po všech krizích a dramatech a mamka říká,že je ráda.Nerozumím si,nevím co chci,zakázala jsem si vztah?Jsem z toho čím dál tím zoufalejší,prosím poraďte mi,jak mám svoje vědomí,podvědomí či co to je rozklíčovat....Srdečně zdravím K.

OTÁZKA (11.6.2009 14:11) Leda a Laďa

Dobrý den pane doktore, partnerské vztahy jsme se "učili" u dr. Plzáka a naše manželství funguje s humorem úspěšně už 39 let. Teď si vyhledáváme a rádi čteme i to, co napíšete vy a zajímá nás, jak se díváte na teorie dr. Plzáka, zejména ty o partnerských vztazích a zda jsou podle vás realizovatelné v současné době. Děkujeme.

OTÁZKA (10.6.2009 19:16) lenka

dobry den je mi 25let,62kg a vysledky vad neutr.trubice a down.choroby jsou MS-AFP 38.9iu/mL ;1,29MOM.uE3 2,4nmol/L ;0,78MOM. hCG hCG95,02kiu/L ;3,28MOM. PPAP2,88iu/L ;1,87MOM RIZIKO M DOWN 1 Z 5300, RIZIKO NTD 1 Z 1600 Na genetie mi rekli ze pravdepodobnost je mala ze by bylo postizene ze riziko je stejne jako ze bych mohla potratit pri odberu plodove vody tak jsem odber odmitla ,samozrejme se porad ujistuji zda jsem udelala sravne?mam pro jistotu se objednat na 3d ultrazvuk nebo mam pockat 2.7.jsem objednana na norm.ultrazvuk u sve doktorky?jinak zadne nemoci v rodine nemame.dekuji za odpoved

OTÁZKA (10.6.2009 10:16) Blanka

Dobrý den pane doktore,neumím si už sama poradit s mým problémem. Četla jsem zde Vaše odpovědi,tak jsem se rozhodla zkusit zaslat dotaz.Připadám si,že neustále řeším vztah mezi mým manželem a mou matkou.Stále jsem mezi nimi jako pinpongový míček.Můj manžel mou matku nemá rád a mne to trápí,nevím jak se k tomu už postavit,zda to nechat plavat či jak to řešit.Navíc se vídají dosti často,protože bydlíme pár metrů od sebe.Kvůli tomu se i často s manželem hádáme.Jak se k tomu mám pane doktore postavit?Děkuji moc za Vaši odpověď a mějte se moc hezky.

OTÁZKA (9.6.2009 23:08) Žežulka

Dobrý den. Zajímalo by mě z psychologického hlediska, jestli si myslíte, že pan Paroubek má sebereflexi? Jestli vyvodí osobní důsledky z výsledku voleb? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (9.6.2009 19:50) Jana B.

Dobrý den pane doktore, jaký má vliv na vztah rozdílná úroveň vzdělání partnerů? S přítelem máme velmi pěkný vztah, ale zatímco on nemá ani maturitu, já jsem minulý rok dodělala vysokou školu. Momentálně pracuji, ale přemýšlím o doktorátu. Kamarádi mi na to řekli, že to nevadí, ale já si přesto myslím, že v budoucnu by to mohl být velký problém. Děkuji za Váš názor.

OTÁZKA (9.6.2009 12:30) Anka

Dobry den, to co pise maminka Monika o svem synovi Kubovi, ktery ma obcas zlostny zachvat by mne taky zajimalo, tak prosim, odpovezte ji. Dekuji, Anka

OTÁZKA (9.6.2009 9:43) Bagr

Velice by mě zajímalo,zda by jste se uměl uživit něčím jiným, než oblbováním?

OTÁZKA (7.6.2009 6:18) Honza

Milý pane doktore, v mnoha Vašich zdejších odpovědích zmiňujete fantazijní postavy. Existuje nějaká hranice mezi fantazií a realitou? Přijde mi, že v podstatě všechny postavy jsou fantazijní, pokud je "zpracovávám" skrzevá mysl. Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (5.6.2009 19:44) Martin (25)

Dobrý den, Chtěl bych se zeptat jestli se dá studovat ženská a mužská zamilovanost, např. od prvotní fáze, pokud jsou nějaké druhy zamilovanosti, zvýšení příjemný prožitků, nebo jak zamilovanost kontrolovat, jak ji vnímat atd. Budu velice rád za odpověď, nebo i za odkazy na literaturu. Děkuji Martin

OTÁZKA (5.6.2009 10:10) zuza

Poraďte mi , máme agresivního, bezohledného souseda. Obtěžuje nás hlavně hlukem. Dlouho do ranních hodin vyřvává a třeba do rána hrají na zahradě v pergole tenis. Jsou opilí namol. Všechny nás budí. Staří rodiče nechtějí být u nás na návštěvě. Volal jsem polici, čekal jsem bez výsledku 3 hodiny. Všichni v ulici se bojí, na upozornění o tom, že nás obtěžuje se jen směje. Chce se prý bavit a užívat si

OTÁZKA (4.6.2009 22:11) Jakub

Vážený pane Klimeši, někde jsem četl (a cítím to i na sobě),že člověk není ve své podstatě monogamní tvor, že jeho přirozeností je mít za život více sexuálních patnerů. Proč je tedy nevěra chápána jako něco nemravného? Co si myslíte o pohanských rituálech, kdy v nějaký konkrétní den v roce měli lidé sexuální volnost a po zbytek roku pracovali a žili spokojeně žili spokojeně se svým partnerem? Je pro člověka přirozené, aby dejme tomu ve třiceti zaparkoval s vědomím, že pokud se chce chovat morálně a nechce ublížit, nesmí si již nikdy dopřát báječnou vyjížďku tam a zase zpátky s někým milým a přitažlivým, s vědomím, že ví ,kde je jeho pravé místo a kde má povinosti, tj. u rodiny? děkuji za Váš názor.JakubN.

OTÁZKA (4.6.2009 11:52) Roman

Vazeny pane doktore, jsem s pritelem pul roku a mame se radi, hned po mesici jsme se k sobe nastehovali. Muj pritel ovsem ma neustale vyhrady k tomu, jaky zivot vedu, tvrdi, ze s nim netravim dostatek casu a nejsem u nej na prvnim miste. Velice casto (v posledni dobe skoro neustale) kvuli tomu vznikaji konflikty, kdy mi pritel vycita, ze mu to delam naschval, ze porad pracuji ci travim radsi cas s prateli ci spolupracovniky, neodpovidam mu okamzite na sms... Je pravda, ze jsem docasne pracovne velmi vytizeny a jsou tydny, kdy jsem v praci od rana do vecera. Na druhou stranu, vecery, vikendy a take dovolene spolu travime, chodime za kulturou, jezdime k rodicum apod. Pritel ma velmi prchlivou povahu a casto je v hadchach az sprosty, cehoz pote lituje, ovsem jeho nazor, ze pro nej se nechovam spravne se tim nezmeni. Mam pocit, ze neprijal moji spolecenskou osobnost a nejradeji by me mel plne pod kontrolou. Vznikaji kvuli tomu neustale velke hadky a je to vycerpavajici. Po ostatnich strankach jsme spolu spokojeni (pritahujeme se, mame podobne zajmy a pohled na zivotni hodnoty), hovorime o budoucnosti a mame se radi, ale nevim, zda do trvaleho vztahu je tato situace unosna nebo by bylo lepsi vztah nyni ukoncit. Dekuji za radu, Roman

OTÁZKA (3.6.2009 13:04) MOnika

Dobry den, mam trileteho syna a doslo mi , ze prestavam zvladat a nerozumim a neumim si vysvetlit jeho chovani . Kuba je zdravi kluk , nekdy ma navali "strasneho obdobi " cc kazde tri mesice tak tyden 10 dni. Dostava zachvaty place ..jen tak ..k nicemu se nevazou - Jde se obouvat a najednou nechce ..domlouvame vysvetlujeme a zacina to bulenim, rvanim, obcas me kopne nebo jinak uhodi ..za to jako maly dostal pres ruku nebo pres nozhu ( pokud me kopnul) a striktne se reklo "mama se nebije" ..vse pokracuje tak, ze zacne rvat "obejmout obejmout" ( objeti jsem NIKDY neodeprela a fuguje jako samozrejmost nejen pri konfliktech) kdyz ho chci ale obejmout uhne ( schvalne) pak zacne rvat ruku dej mi ruku , tak mu chci dat ruku a on ucukne nebo ji naprahuje schvalne vedele te moji a stale rve ze chce podat ruku idkyz mu ji podavam...je uplne mimo tak mimo , ze mam obcas penu v koutcich ust ( pry z toho jak rve a nepolyka..tak se mu delaji ze slin bublinky - neni to pena jako od samponu) je uplne histericky a trva to ve stejne intenzite i hodinu ( drive i dve tri) ..mam prostudovane ucebnice, internet, zkousela jsme metodu objeti ( coz teda u histerickeho dite nefunguje ) , domlouvani tichym hlasem( i hodinu) , objimani, odchod do jine mistnosti ..ignorovani, i na vyprask doslo, straseni bubakem ..sliby..NIC proste nic nemuzu delatKUba je uplne mimo a ten zachvat neklesa ale drzi se treba hodinu ,zacne vyvadet jako blazen, treba v aute chce najednou ven a hazi sebou od jedne strany k druhe ( jak z filmu ). Doma vola o pomoc a ze ho boli, ale ja OPRAVDU nic nedelam nebo u neho nejsem..je to hrozne lidi se zastvuji a jedna pani na me volal policii ze ho tyram..a ze pry stastne dite se na mamu tesi. Jedna pani na me zavolala z balkonu, ze da vedet socialce..Sveho syna miluju, venuju se mu dovolim si tvrdit vic, nez vetsina mych kamaradek matek ,atak me takove poznamky velmi zranuji.NAvic kdyz je po vsem Kuba mi rekne uplne v klidu mami promin nebo mam te rad pojd jdemem domu .

OTÁZKA (2.6.2009 9:25) Lenka

Dobrý den, pane doktore. Bylo mi třicet let, pracuji jako právnička. V práci s kolegy i klienty vycházím dobře, i na školách jsem byla docela oblíbená. Dle hodnocení okolí nejsem krasavice, ale hezká žena. Přesto mám problémy s muži. Byla jsem vychována v rodině, která není věřící, ale vyznává zásadu, že vše až po svatbě. Nemám vůbec žádné zkušenosti jak se říká od pasu dolů. Někteří muži mi to nechtěli tolerovat a posmívali se, jiní nutili do toho, že mě okamžitě - tj. do měsíce, někdy i týdne vztahu zaučí, většina mi to však vůbec nevěří a ještě mi nadávají, že jsem trapná, abych si tu srandu dělala z někoho jiného. Tak se bojím, že zůstanu sama, kamarádky už mají rodiny, a já tak pomalu zbývám poslední a cítím se stále více osamělá. Někteří, aniž by věděli, kde je můj problém, říkají, že musím mít nároky, když mám školu atd., a proto jsem sama. Já však vím, že problém je to, že chci až po svatbě. Byla jsem u psychiatra a nenechal mě nic dokončit. Odešla jsem s tím, že prý mám přehnané nároky a ikdo mi není dost dobrý, přitom psychiatr si ani nevyslechl, že jsem nikoho neměla, ani to, jaké mám nároky. Začínám trpět depresí, přestávám sportovat, vzdala jsem doktorát. Jiný muž mi řekl, že už je pozdě a že můj problém je handicap a nikoho nenajdu.

OTÁZKA (2.6.2009 8:45) Jana

Dobrý den, pane doktore, chtěla bych Vás požádat o radu o v této situaci: myslím si, že má kolegyně z práce (50 let) trpí mentální anorexií. Začalo to v lednu držením povánoční diety, ale přerostlo to v téměř úplné odmítání jakéhokoliv jídla. Patrně to vše souvisí s její situací doma (manžel odchází k jiné ženě). Ráda bych kolegyni pomohla, ale nevím jak. Děkuji za odpověď a přeji pěkný den.

OTÁZKA (2.6.2009 0:51) Tereza

Dobrý den,chtěla bych vás poprosit o radu, která se týká mého vztahu-nevztahu. Je tomu už více než rok, co jsem potkala báječného chlapa, který byl vždycky milý a pozorný, dokonale jsme si rozuměli a plánovali společnou budoucnost (v podstatě to byl spíš on, kdo mluvil o svatbě atd.). Vždycky jsem věděla, že mu dělá dobře dělat dojem na holky, ale nikdy mi to nepůsobilo problémy, protože jsem mu věřila, že by nebyl schopen překročit hanici. Jenže zhruba před třemi měsíci potkal va vlaku nějakou holku a začal ji balit. Když jsem mu na to přišla, že si spolu píší, lhal mi a klidně se mi přitom dval do očí a dál si s ní vesele dopisoval. Tvrdil, že jen potřeboval zjistit, jestli se ještě někomu může líbit. Řekla jsem mu, aby to skončil a to taky udělal. Jeli jsme spolu na dovolenou, která byla skvělá, jenže po návratu jsem zjistila, že si s ní znovu začal psát - tvrdil, že jí chtěl jen vysvětlit, proč vztahy předtím přerušil. Evidentně to bylo tedy asi něco vážnějšího, byť tvrdil, že s ní nic neměl (což už mu dnas nevěřím) a že už je to pryč, že chce, aby byla jen kamarádka, se kterou občas zajde na koncert (líbí se mu totiž, že poslouchá stejnou hudbu jako on).Od začátku ale tvrdil, že jsem holka jeho života a že chce být jen se mnou - že prý ona zdaleka nedosahuje mých kvalit, atd. Když mi pak ale položil otázku, jestli je pro mě nezbytná podmínka, že s ní přestane být v kontaktu a já řekla, že ano, tak to neudělal a dokonce za ní jel (je z jiného města).Odešla jsem od něj...On mi ale řekl, že si myslí, že je to jen provizorní, že prý oba uděláme vše proto, abychom se k sobě vrátili, o což se teď celkem snaží, ale ne dost. Jádro problému je tedy v tom, že si nemyslím, že by mě "nahradil" kvůli té holce jako takové, ale, že si chce ještě užívat a je trochu nevyzrálý (je mu 24, mně 26). Nevím, co teď mám dělat - lepší vztah jsem nikdy neměla a mám ho pořád ráda, ale nevím, jestli mu dokážu odpustit a znovu mu věřit.Myslíte, že by takový vztah mohl ještě fungovat?Děkuji

OTÁZKA (1.6.2009 17:13) Petra

Dobrý den. Řeším asi obvyklý problém s pubertálním synem a chtěla bych Vás požádat o radu. Synovi je 16,5 roku a o prázdninách by chtěl se spolužáky odjet na pár dní někam k rybníku. Chtějí jet sami samozřejmě bez dospělých. Nechci syna příliš svazovat, je mi jasné, že se musí a chce osamostatnit, ale zároveň mám o něj strach. Nedávno byl totiž se stejnými spolužáky na oslavě čarodějnic a tam se poměrně dost opili. Můj syn sice nebyl úplně na mol (jeden ze spolužáků ale ano), ale přiznal se, že on ještě s kamarádem koupil tvrdý alkohol. Když se zeptám, co tam budou dělat, tak představu vlastně nemá. Turistika ho nebaví, jeho největším koníčkem jsou hry na PC. Mám strach, že by se jejich výlet zvrhl v popíjení alkoholu a že by se někomu mohlo něco stát. Nevím ani jak je to po právní stránce, stále ještě není plnoletý a zodpovědnost nesu já. Na druhou stranu vím, že stát se mu může něco i doma. Prosím o Váš názor. Děkuji.

OTÁZKA (1.6.2009 13:31) Honza

Dobrý den, je mi 51, manželce 38. Žijeme spolu spokojeně 20 let, máme 2 děti. Několik posledních let však mezi námi začínají vznikat stále častěji konflikty. Jejich počátek mohl být způsoben i tím, že jsem asi 6 let trpěl silnými bolestmi hlavy bez neurologického nálezu. Vloni jsem se s nimi léčil zhruba půl roku na psychiatrii, léčba byla úspěšná a já se s elánem vrhl zpět do smysluplného života. Bohužel naše problémy s manželkou se stále stupńují. Cítím z jejího jednání despekt, ztrátu jakékoliv autority v domácnosti. Přitom celý život bylo naše manželství spíše konzervativního charakteru. Důvody vidím v tom, že manželka již několik let získává velmi dobré postavení v zaměstnání, po nuceném skončení podnikání jsem já měl problémy (asi před 3 lety) nalézt práci. Jsem méně finančně ohodnocen (i když stejně mám silně nadprůměrný plat) než ona. Jsem však přesvědčen, že mi to nevadí - naopak, vzhledem k tomu, že hospodaříme společně, tak jsem rád, že prostě rodina ty peníze má :-). Určitě jejímu vztahu ke mně nepřispěl pobyt na psychiatrii a následné léčení. Všechno toto si uvědomuji (domnívám se bez pocitů méněcennosti), ale nevím, jak s tím bojovat, co s tím dělat. Dá se získat zpět ztracená autorita? Dá se s její ztrátou smířit (já jsem přesvědčen, že při mé povaze ne). Tak, jak žijeme v poslední době - pro ilustraci - poslední 4 měsíce až na několik dvou až třídenních pokusů o návrat do "normálu" jsou u nás hádky či naopak tichá domácnost - je to naprosto neúnosné, oba ztrácíme chuť a sílu cokoliv podnikat, děti našimi problémy trpí (což si uvědomujeme, ale stejně to nedokážeme řešit), práce doma stojí, zrušili jsme veškeré společenské kontakty. Poslední měsíc jsem v podstatě neopustil domov a dělám jedinou činnost, která mě ještě baví a jde - tedy pracuji (naštěstí mohu z domova). Přitom manželka neustále deklaruje, že nechce abychom se rozešli. Jenomže společný život je pro všechny zúčastněné očistcem.

OTÁZKA (1.6.2009 10:09) Hana

Dobrý den. Můj dvouletý vnuk se jmenuje Jeroným. Naše rodina si na neobvyklé jméno rychle zvykla, líbí se nám a problém s ním nemáme.Dcera se ale stále ve společnosti setkává s nepochopením, lidé místo Jeroným říkají Jarolím, Mám obavu, aby si děti ve školce i škole na jméno zvykly. Děkuji.

OTÁZKA (31.5.2009 18:29) Tonda

Vážený pane doktore, přítelkyně/25 let/ je neadekvátně přecitlivělá, často brečí. Nemá důvod, nebiji jí, nekřičím, neponižuji. Důvod? Banalita vždy- jiný názor, dělám-li věci po svém..přeslechnu, že se mě ptala- nereaguji. Rozbrečí se.. Díky za radu jak se k ní mám chovat když takto začne.Tonda

OTÁZKA (30.5.2009 21:47) Kačka

Dobrý den, pane doktore, ráda bych zjistila Vaše rady na problém zvaný prokrastinace. Jak prakticky postupovat, aby ji člověk zredukoval? Co je její příčinou? Díky.

OTÁZKA (30.5.2009 8:06) Sara Kla.

Mam muze typu Dr.Jekyll-Mr.Hyde a soky na dennim poradku, nedavno k tomu pribyla zprava o jeho rakovine krve a nasledna chemoterapie. Nekdy to beru jako svou lekci, ucici me lidskosti, odpousteni, trpelivosti, moudrosti.. touzim byt v pohode nezavisle na vnejsich okolnostech - da se toho dosahnout?

OTÁZKA (29.5.2009 13:28) Radek VI

Odešel jsem s hrdostí, že jsem společensky nepoklesl a vtipně jsem to převyprávěl v práci. Tam jsem u části kolegů zapsán jako zkušený holkař, díky svým cynickým řečem o ženách. Jiní myslí, jaký mám krásný vztah, když o něm tak romanticky vyprávím, samozřejmě si to vymýšlím. Děkuji odpověď. Radek

OTÁZKA (29.5.2009 13:25) Radek V

Jsem ten, který se chce s ženami jen kamarádit. Ale uvnitř po nich toužím. A v tom rozhodném okamžiku se opět vytratím. Navíc jsem zpohodlněl a už mne nebaví někde běhat za ženskými. Když jsem nedávno přinutil zajít do nočního klubu, tak jsem proseděl 5 hodin s profesionální „společnicí“.

OTÁZKA (29.5.2009 13:22) Radek IV

Na celou věc se následně dívám s ironií a sám ji beru jako vtipnou, vždyť jsem se dobře pobavil. Ovšem čím dál častěji mi úsměv mrzne na rtech. Vždyť kamarádů už v mém věku jenom ubývá. Často si muži stěžují: Se mnou se ženy chtějí jen kamarádit. U mě je to obráceně:

OTÁZKA (29.5.2009 13:21) Radek III

Když jsem navštívil asi před pěti roky prostitutku, po 1 hodině rozhovoru jsem odešel, protože jsem necítil sebemenší vzrušení. Řekl bych, že je to nějaký psychický blok. Třeba s dívkou flirtuji. Může to být moje nebo i její iniciativa. Ale nestane se, že bych tuto konverzaci „dotáhl až do konce“.

OTÁZKA (29.5.2009 13:20) Radek II

Nejčastěji ze situace jednoduše vycouvám a udělám ze sebe nedostupného. Pak se třeba od nějakého kamaráda dozvím, jak moje cena u Té dívky stoupla. To mi udělá radost a zároveň mě to mrzí. Jako bych pohlavní styku z principu odmítal.

OTÁZKA (29.5.2009 13:19) Radek

Dobrý den, je mi 34 let a dosud jsem neměl s žádnou ženou pohlavní styk. Ne snad že by mě to nelákalo, nebo bych byl homosexuál. Nedělá mi problém se s ženou či dívkou seznámit. Ovšem situace nikdy nedojde dál, než k nezávaznému flirtování. .

OTÁZKA (29.5.2009 6:51) Jitka

Dobrý den,jak se zbavit závislosti na muži,který mě zřejmě podvádí.Píšeme si čtyři roky a dvakrát do roka spolu jedeme na pár dní.Zjistila jsem,že vyhledává na seznamce pořád jiné ženy.Jsem vdaná,on ženatý a neschopný pohlavního styku,přesto ho mám ráda,žiju s alkoholikem.Děkuji

OTÁZKA (28.5.2009 22:29) Helena

Aničko, nechte si ho. Nechci se pouštět do analyzování, jen vidím podstatnější pro než proti. Držím palce. Kolegyně medička-matka

OTÁZKA (28.5.2009 15:38) Veronika XI.

Mnohokrát děkuji

OTÁZKA (28.5.2009 15:37) Veronika X

před odjezdem do práce a teď je na lodi a je smutný a mě to také trápí. Sleduji, že nejvíce jsme k hádkám náchylní, když odjíždí. Je to podvědomě tím, že víme, že budeme 14 dnů každý sám? Jak mám zkusit vysvětlit příteli, že výměna názorů občas prostě je?A jak s ním mám komunikovat, aby se otevřel?

OTÁZKA (28.5.2009 15:37) Veronika IX

domů a já mu v klidu říkám jen ať mi to příště řekne a když se nedovolá tak ať mě najde, říkám víš, jak mě to pálelo a on, že neměl vůbec čas. Prostě úplná banalita, která skončila vykonstruovanou výměnou, tak , že to odpoledne jsme místo do plánovaného aquacentra nejeli nikam. Bylo to 2 dny

OTÁZKA (28.5.2009 15:36) Veronika VIII

také vodu - a já pěnu na nohách, vylezu z okna volám, co se děje, říká mi tak si to prosím Tě otři za deset minut to půjde, teklo to za hodinu a půl, pálilo mě to, ale neřešila jsem to, říkala sem si, však do tří měsíců bude vše hotové a já vidím, že už mele z posledního nechám ho tak. Přišel

OTÁZKA (28.5.2009 15:35) Veronika VII

Nikdy se neotevře a o svých pocitech nemluví. Mám pocit, že to pociťuje za svou slabost. Například poslední konflikt vznikl z toho, že jsem si dopoledne holila nohy ve vani a přišel elektrikář napojovat zvonek, přítel na mě v domě volal ale nedovolal se a tak vypli elektřinu a tím pádem

OTÁZKA (28.5.2009 15:35) Veronika VI

musí partneři snažit vyjít vstříc. tzn., že občas máme s přítelem na věc jiný názor a sdělíme si to nikoliv hádkou po italsku, ale v klidu. On má po té pocit, že náš vztah nefunguje, tvrdí, že touží po klidu a nechce řešit ani problémy, které by měly posílit náš vztah, což mě přirozeně trápí.

OTÁZKA (28.5.2009 15:34) Veronika V

práci a dnes v 31 letech má vše, co potřebuje k životu až na tu rodinu, kterou, jak tvrdí nikdy neměl. Nesnáší konflikty, těžce to snáží a je pak hrozně rozhozený, nesnese ani výměnu názorů klidnou řečí. Můj názor na věc je takový, že na světě neexistují dva stejní lidé, ale vzájemnými kompromisi si

OTÁZKA (28.5.2009 15:34) Veronika IV

navíc, od 12ti bydlel u babičky a od patnácti sám v bytě, který matka zakoupila. Vlastní otec se začal angažovat až po vojně a s matkou nemá dodnes dobrý vztah, např. mami ji vůbec neoslovuje. Po vojně začal jezdit na lodích, vydělal na dům, auto, veškeré zázemí, vše co si vybudoval má za svou

OTÁZKA (28.5.2009 15:34) VeronikaIII

pohladím a řeknu mu, jak mi na něm záleží tak se rozbrečí. Čím to je? Mám trošičku pocit zda si to nenese z dětství. Jeho rodiče se rozvedli, když mu byl rok, vyrůstal s mamkou, ta si našla nového muže, s ním měla 2 dcery, muž jí pil, pak se léčil, přítel byl

OTÁZKA (28.5.2009 15:33) Veronika II

zcela jistě nebyl takový problém, kdyby mezi námi občas nedošlo k výměně názorů a on po té neodjížděl do práce takový zablokovaný. Cítím pak z něj, že se mi odcizuje. Nechce, abych na něj sahala a ani si ho objímala a přitom, když ho

OTÁZKA (28.5.2009 15:33) Veronika I

Dobrý den, chtěla bych poradit ohledně soužití s mým přítelem. Žijeme spolu třičtvrtě roku, ovšem náš vztah nefunguje jako většina běžných vztahů tím, že přítel je námořník na nákladní lodi, takže 14 dní v měsíci je na lodi a 14 dní doma. To by

OTÁZKA (27.5.2009 12:06) Žaneta

Muž přede mnou zasněně říká,že si chce v životě ještě užít,že si pořídí ještě nějaké babátko(se mnou ne)je mu 50,máme tři odrostlé děti. Nemá takovou "hvězdu",ale už se baví se svou mladou studentkou v restauraci.Má na mě vysoké nároky.Chová se ke mně neuctivě,je nervní.Mohu s tím něco udělat?

OTÁZKA (26.5.2009 11:40) Anonym

Dobry den, jak bojovat s pocity že jsem si mela vzít nekoho jineho? casto napadne že jsem si mela a mohla vybrat lépe. Vybrala jsem rozumem ale srdce me táhlo jinam. Manžel se stal se kvůli stresu v práci nevrlý a verbálně agresivní. Druhý měl také horší vlastnosti, k ženám byl ale galantní. Děkuji!

OTÁZKA (26.5.2009 10:27) Hana

Dobrý den, před několika měsíci jsem potkala muže, který byl v té době ještě ženatý,teď už je rozvedený.Než se rozvedl, choval se ke mně, jako že o mě bojuje a teď když už můžeme být skutečně spolu, tak mě připadá, že dává "zpátečku",že teď je zaskočen situací, nemá čas a nestojí o mě.Co mám dělat?

OTÁZKA (25.5.2009 23:06) Šťastná matka samoživitelka

Se zájmem sleduju Vaše odpovědi a opravdu by mě zajímalo, co byste odpověděl na variantu šťastné matky, která respektuje zájmy otce svého dítěte a dovolí si ten luxus přivést ho / dítě / na svět a vůbec nepřemýšlí o tom, že by to mělo být jinak. Jste schopný vnímat nekonečné možnosti reálného života a přitom nevynášet jednoznačné soudy?

OTÁZKA (25.5.2009 13:44) Katarína

Vážený pane doktore!!!Jsem slovenka,ale už 5let žiju přechodne tady v české republice,mám přítele,se kterým máme krásnyho synčeka,ale mám takovej problém,se kterým si nevím rady a tak bych vás chtěla poprosit o radu:Trvá to hodně dlouho.Bývám hrozně nervozni,někdy je to až k nevydržení,všechno mi vadí,vůbec nejsem s ničím spokojena a taky mě rozhodí i malá drobnustka.Vůbec nevím,co se to se mnou deje a taky se divím,že to až doted se mnou vydržel můj přítel.Někdy řeknu i takový věci,když jsem nervozni,který mě pak hrozně mrzí.Moc vás prosím o pomoc a děkuji za přečtení.

OTÁZKA (25.5.2009 13:26) mirka

Dobrý den, proč mívají naše maminky tak často syndrom opuštěného hnízda, když my děti vyrosteme a máme svůj vlastní život, to znamená, že se s nimi chceme vídat míň, neradit se s nim, nesvěřovat se...?

OTÁZKA (25.5.2009 9:57) Ingrid

Dobrý den, manžel mi byl po 20-letém manželství opakovaně nevěrný. Naš vztah byl skutečně výborný a i kdyby partnerství náhodou skončilo, budu na vše vzpomínat pouze v dobrém, byly to skvělé roky. Momentálně žije s milenkou, poskytla jsem mu půl roku na rozmyšlěnou a na vybranou, hlavně kvůli dětem, protože obě velice špatně snášely jeho nevěru a lži s ní spojené. Bohužel manžel v tomto období s nimi neudržuje téměř žádný kontakt, občas napiše formální SMSku, jsem z toho docela zklamaná. Rozumim jeho krizi, mám pro ni docela pochopení, ale nechápu, proč přerušil vztah se synem a dcerou. Mužete mi naznačit, proč se to děje?

OTÁZKA (22.5.2009 20:29) Petr

Dobrý den,pane doktore, četl jsem od vás knihu partneři a rozchody a moc se mi líbila.Dokonce bych si dovolil tvrdit,že mi objasnila i spoustu mých osobních zážitků a pocitů.Ale píšu hlavně proto,že bych chtěl vědět jak řeší své problémy psycholog.Sebereflexí nebo využíváte svého kolegu či kolegyni.Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (22.5.2009 19:04) Martin

Vážený pane doktore, prosím Vás o pomoc s pojmenováním příčiny svých psychických stavů. Jedním je vztahová nejistota. Pokud mě žena odmítá a jsem do ní zahleděný, někdy i víc než to, nesmírně mě přitahuje a já cítím upřímnou bolest z jejího odmítání. Pokud se ale situace změní, chvíli si užívám pocit štěstí, dokud se zase neobjeví nějaká taková, která mě dříve nechtěla nebo nějaká zcela nová slečna. Co tyto pocity způsobuje a jak se jich vyvarovat? Druhým stavem je silný pocit marnosti při jakýchkoli náznacích (televize, text písně, život) sexuálního styku ženy a muže prostě jen tak. Jakou příčinu můžu vidět za svými opravdu hlubokými pocity beznaděje v situacích, kdy sex pro ženu znamená pouhou aktivitu? Je v tom pocit, že mi takhle někdo může snadno přerat partnerku, enbo se v tom dá vyčíst víc? Děkuji mockrát za zvážení mojich dotazů a za jejich odhalení. Přeji hodně úspěchů a sil v tak přínosné práci jako je třeba tato. Martin

OTÁZKA (22.5.2009 14:02) nikola

Dobrý den pane doktore mam problem miluji jineho muze a stim co ziju mam dceru ktera je postizena co mam delat?Dekuji

OTÁZKA (22.5.2009 10:13) Anna

Dobrý den, moc prosím Vaši radu. Můj přítel je Američan, s velice dobrou kariérou a finančně slušně zaopatřený. Já jsem studentka medicíny. Chodíme spolu půl roku. Pravidelně se vídáme, letenky financuje on. Chtěl finančně podporovat i mě, ale já odmítla, nechtěla jsem být na něm závislá. Přítel poměrně často mluvil o společné budoucnosti a o dětech. Vztah máme dobrý, jsme oba nekonfliktní a chováme se k sobě hezky. Při poslední návštěvě se bohužel stalo, že jsem vynechala antikoncepční pilulky dvě po sobě v prvním týdnu (vlivem cestování a následné únavy). Přítele jsem upozornila a nabídla mu použití kondomu. Vtipkoval, že „komplikace“ spolu vyřešíme. Po návratu a vynechané menstruaci mi vyšel pozitivní těhotenský test. Byl to šok. Zavolala jsem to příteli a nechali jsme si víkend na rozmyšlenou. Přítel tvrdí, že spolu dítě mít nemůžeme. Půl roku je prý příliš krátká doba na to, aby se lidé vzali, pokud „někdo náhodou otěhotní“. Musel by mě znát spíš delší dobu, aby se mnou mohl plánovat budoucnost. Je mu 38 a je svobodný. Ženatý nikdy nebyl, jen jednou zasnoubený. Mě je 26. Mám za sebou první ultrazvuk, kde tlouklo srdíčko a miminko bych si chtěla moc nechat. 14 bez přestávky brečím. Moji radiče se sice nabídli, že mě i miminko budou finančně podporovat, ale nabádají mě, abych si nekazila život. Mám před poslední státnicí, nemám peníze, práci ani praxi. S přítelem nikdy nebudeme mít šanci, opravdu se poznat. Trávíme spolu vždy týden, deset dní… Vídáme se zhruba po měsíci. Jezdím spíš já, je to pro mě jednodušší vzhledem ke škole. Po mém nástupu do práce někde v Čechách ovšem čas nebude… Přítel neplánuje společné bydlení. Chce, abych nastoupila tady. Prosím o radu, jak se v celé situaci zachovat… Taky nevím, jestli to vůbec přítel myslí vážně… Momentálně mám pocit, že se mi úplně hroutí svět… Moc Vás prosím o radu (prosím co nejdříve, měla bych stihnout miniinterrupci co nejdřív). Velice děkuji

OTÁZKA (22.5.2009 9:01) Katka

Nezdál jste se, ale jste super! Konečně někdo, kdo dokáže poradit lidsky a hlavně dobře. Jen tak dál a mějte se krásně!!!

OTÁZKA (21.5.2009 13:33) Jana

Vážený pane doktore, co dělat s manželem, který prosedí celé dny u internetu a o rodinu nejeví zájem. Nekomunikuje s námi, stále se to zhoršuje. On sám si svou závislost neuvědomuje. Je nějaké řešení, když on o to nemá zájem?

OTÁZKA (21.5.2009 11:04) Gina

Dobrý den pane doktore, dostala jsem se do fáze o níž jste mluvil již dříve a to období nutnosti postarat se o staré rodiče a to jako jedináček. Bohužel tatínek jako velice činorodý a aktivní právník podlehl najednou mozkové mrtvici a již téměř 2 roky je upoután na lůžko v LDN, bez možnosti zlepšení stavu. Maminka, která byla 100% na tatínka vázána a vždy trochu nervově labilní,se psychicky o minulých vánocích zhroutila a přes vyčítavé a hysterické stavy jsem ji dostala na léčení , odkud vyšla po téměř 2 měsích posílená. Bohužel nyní se stav zase horší... Rodiče v aktivním věku neodhadli situaci a zůstali ode mne 130km, přesto, že jsem je donutila zakoupit v Praze malý byt, do kterého se ale nikdy nechtěli nastěhovat. Jako zaměstnaný člověk s dcerou na vysoké a zaměstnaným manželem mám již často pocit, že každotýdenní dojíždění, někdy i v týdnu, starost o obě domácnosti a k tomu sem tam narážky manžela, že si nemůžeme naplánovat vlastní život ( je mu 62 let a zřejmě má obavy kolik mu aktivně ještě zbývá...), se mi zdá, že mne to již hrozně vyčerpává. Maminka navíc používá citové vydírání typu - jsem tu sama, nemám za kým jít, je mi špatně, vím, že toho máš moc a já se podle tebe asi válím doma, zařídím to sama tak, abys s tím neměla strosti a pod.Mám výčitky svědomí, že jim musím být k dispozici a protože maminka za mnou nechce, jiné řešení než jezdit a jezdit a doufat, že to manžel i já vydržíme, nemám.Jak mám natrénovat, aby mne její "vydírání" nevykolejovalo a zůstala jsem pořád klidná a vstřícná?! Už se mi to přestává dařit. Děkuji

OTÁZKA (20.5.2009 18:13) Karel V.

Dobrý den, od dětství mi rodina vyčítala sexuální lenost. Sám jim musím dát za pravdu. Během studia VŠ se to ještě zhoršilo, po I.atestaci též, po druhé také,po docentůře , ještě více,po specializačních zkouškách - nic moc,příprava na profesůru- je pravda- mám více práce a větší zátěž, ale nic,..... Někdy se nedokážu donutit lehnout do postele a ani onanovat.... Občas to přerůstá do stavů, kdy se probudím v pět ráno a než vstanu, je pozdní odpoledne- a pořád neonanuji. Někdy (čím dál častěji) trpím absolutní nechutí cokoli dělat -s penisem -a jen sedím a koukám na porno-filmy a nic., případně opakuji jednoduché mechanické postupy.)PŘETAHOVÁNÍ, STAHOVÁNÍ)...A NIC. Bojím se, že kvůli tomu nebudu schopen fungovat v sexu s ženou, ani v zaměstnání. Je tohle ještě obyčejná impotence?...něco co mohu ovlivnit jen svou vůlí, či bych měl vyhledat nějakou ženu, dívku, důchodkyni? pomoc? A jakou? samotnému mi to nějak nejde...a kluci říkají, že jim ano!!!! Ale ti se mnou nechtějí mít nic společného....Děkuji za odpověď

OTÁZKA (20.5.2009 18:08) Ivana

Dobrý den,píšu jako dcera za svojí mamku,protože už si nevím rady.Moje mamka se s mým tátou rozvedla když mi bylo 8 let,protože ji táta bil.Našla si proto přítele(opravdu chytrý chlap-programátor) a odešla k němu. S ním měla mého brášku.Jenže se chytil party a na rodinu stále víc kašlal a mamče chyběla láska,a tak si našla dalšího přítele a odstěhovali jsme se k němu.Jenže po půl roce mamča zjistila že pije a má exekuci na bárák a stále vyhrožovaly mamce ať jim dá peníze.Tak si našla dalšího,už vypadal opravdu že to je rodinný typ (sám má 2 dospělé děti) ,jenže po půl roce mámu poprvé uhodil a do teďka CHRONICKY ŽÁRLÍ,každý den se hádají, máma je pořád doma,nesmí ani ke své mamince,která bydlí za rohem.Nesmí chodit ani na navštěvu za kamarádkama.Má ho ráda,ale už dál takhle žít nechceme,a proto se obracím na Vás s prosbou o radu.Už několikrát jsem mamku přemlouvala,ať se postaví na vlastní nohy a žije sama bez chlapů,ale bojí se že by to finančně nezvládla.Děkuji mnohokrát...

OTÁZKA (20.5.2009 17:39) Martina

( pokračování předchozího dotazu) ...Vůbec tomu nerozumím. Když jsme byli spolu o samotě, normálně jsme se bavili, jako kdybychom byli kamarádi, jindy jsem měla pocit, že mu to nebylo moc příjemné, když se mnou byl sám. Zdál se mi nervózní. Já nevím, co si o tom mám myslet. Jednou jsem stála na chodbě u nástěnky a něco četla, viděla jsem, že se ke mně blíží, on mě nejdříve neviděl. Ale jakmile mě spatřil, úplně se jakoby odvrátil, otočil se, zmizel za roh a čekal, až tam stát nebudu. Jakoby se bál projít okolo mě. (Podotýkám, že jsme na té chodbě byli jen my dva, nikde nikdo). Když se na něj usměju, většinou mi úsměv oplatí, jindy mně ale připadá, že si snad myslí, co si to dovoluju se na něj usmát. Když třeba okolo mě projde, nebo když vím, že jde za mnou, tak čekám, že se u mě zastaví nebo na mě třeba zavolá a začne se se mnou bavit, ale on nic. Jen mě pozdraví, jako bychom se spolu nikdy dříve nebavili. Někdy cítím, jak se na mě dívá. Jsem do něj zamilovaná až po uši, každou chvíli na něj myslím, ale to jeho chování mi připadá někdy opravdu zvláštní. Mně ale strašně přitahuje. Chtěla bych vědět, co si o tomto muži myslíte. Co si myslíte o jeho vztahu k ženám? Proč nechce být se ženou o samotě, co za tím může být? Je to schizoidní psychopat? Má cenu o něj usilovat? Jsem do něj strašně zamilovaná a nevím, co mám dělat. A ještě bych se chtěla zeptat, jestli nějak souvisí třes nohou a silné záškuby svalů s poruchou osobnosti nebo s psychikou? To také na tom muži pozoruji, že když sedí a má nohu přes nohu, tak se mu ta noha občas strašně třese. Nebo občas má tak silné záškuby v paži, až jsem se toho i lekla. Děkuji za odpověďi na mé otázky, které jsem rozdělila do dvou částí kvůli velkému počtu znaků.

OTÁZKA (20.5.2009 17:23) Martina

Dobrý den, potřebovala bych od Vás poradit. Zamilovala jsem se do jednoho muže. Je to učitel němčiny, učí mě. Odhaduji, že je mu něco málo přes 30. Přítelkyni nemá, a řekla bych, že asi ani žádnou nikdy neměl. Samozřejmě to nemohu tvrdit stoprocentně, ale domnívám se. Vím, že bydlí s matkou, ale jestli bydlí i s otcem a bratrem, to netuším. Je velice inteligentní, o všem má přehled. Působí docela chladně. Je velmi upřímný, hodně věcí ale pohaní a zkritizuje. Připadá mi někdy také trochu zmatený. Je slušný – vždy pozdraví a poděkuje. Cítím, že ke mně má důvěru a věří mi, když má někoho o něco požádat (a pokud u toho samozřejmě jsem), tak jsem to vždy já. Je přísný, hned člověka opravuje, když něco řekne špatně, vyžaduje naprostou přesnost (třeba ve výslovnosti), je to puntičkář. Připadá mi, že ženy nemá moc rád, někdy mám pocit, že si o nich myslí, že jsou to „nuly“. Jednou se zmínil o nějaké hodině fyziky, a řekl, že ženy by měly sedět vzadu, protože tomu stejně nerozumí. Připadalo mi, že ženy chtěl zesměšnit. Když se třeba na něco při hodině zeptá mužů (teď nemyslím gramatiku ani nic z němčiny, ale třeba „Co víte o …?“ nebo „Kdy byla založena…?“), a ten to neví, většinou nic nenamítá. Ale pokud má na otázku odpovědět žena, která ale odpověď nezná, tak jí říká, že by to měla vědět, prostě jak je možné, že to neví, atd. Nebo když třeba položil otázku (samozřejmě v němčině): „Co jste už dokázala?“ a žena odpověděla: „ Ještě nic“, tak řekl: „Jak to?“, „Jak to?“ Z toho plyne, že on si asi myslí, že už něco měla ve svém věku dokázat. Na druhou stranu si myslím, že je ten učitel galantní (přidrží ženě dveře apod.). Opravdu zvláštní vztah k ženám. Někdy mám pocit, že o ženy nemá zájem. Vždy, když ho vidím nebo potkám, tak jde sám, asi upřednostňuje spíše samotu. Někdy máme společnou cestu na autobus, připojí se ke mně a jdeme spolu. Jindy mě ale připadá, že mě úplně přehlíží, někdy mám pocit, že se mně vyhýbá, jen aby se mnou jít nemusel. Vůbec tomu nerozumím. Když [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (20.5.2009 12:12) ad Wagi

milá wagi,je v tom někdo jiný,to mi věř,zdravím,I.

OTÁZKA (20.5.2009 11:15) Dáda

Dobrý den, co si myslet o sdělení manžela, že se s manželkou musí prvně rozejít a vyrovnat se s rozchodem, aby k sobě mohli ještě najít cestu. Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (19.5.2009 12:34) Wagi

Ahoj, tímto chci tak trochu ulevit svý dost zničený dušičce a hlavně vás ostatní poprosit o radu ! Chodím rok se svým přítelem.. dosud bylo všechno jak má být... spali jsme spolu 2-3x v týdnu a zkoušeli všechny techniky a pomůcky a bylo nám strašně fajn. Snad to nebude znít domýšlivě, ale jednou mi přítel dokonce řekl, že ještě z žádnou nic takového nezažil a že se mu třásla i kolena a jeho orgasmus trval snad minutu! V tý době jsem lítala v oblacích! Líbilo se mi, když mě překvapil když jsem se převlíkala nebo ve spánku... Jenže před dvěma měsícema jsem začala zjišťovat, že se frekvence sexu rapidně snížila tzn. 1x za 14 dní poté i 1x za měsíc. Snažila jsem se nakupovat si nové prádélko, pomůcky i jsem vyzkoušela švédské kapky a nic. Bla jsem z toho hrozně nešťastná... přičítala jsem vinu sobě, co dělám špatného? už se mu po roce nelíbím? Jednou už jsem to nevydržela a zeptala se ho přímo a jeho odpověď zněla: "Mám prostě sníženou chuť na sex!" Jeho odpověď mě dost ranila, já mám sex ráda a on se i díky tomu raději ke mě netulí, abych náhodou na něho nedostala chuť! K doktorovi ho asi nedostanu... ale řekla jsem mu, že sex je pro mě stejně důležitej jako ostatní věci ve vztahu. Upřímně si myslím, že tvoří 50% klapajícího vztahu... protože sex pomáhá k dobré náladě a i přístupu k tomu druhému! Máme zkusit výrobek Arginmax nebo něco podobného, pomůže to vůbec? Jelikož jsem četla, že ta nechuť může trvat i rok než se to vrátí do starých kolejí a nebo také celý život a to já asi neunesu! Už takhle si to vyčítám, že o mě nestojí, chodím do práce jak bez ducha, už se ani k němu nechci přitulit, protože mi to připomene to, že o mě nestojí, připadám si nežádoucí... tvrdí, že mě má stále rád a líbím se mu. Tak proč? tohle si kladu každičký den co mi to řekl! PROSÍM PORAĎTE MI VŠICHNI, KDO S TÍM MÁTE ZKUŠENOSTI A HLAVNĚ KDO TO ÚSPĚŠNĚ VYŘEŠIL! Budu vám vděčná z celého srdce, jinak mi asi neštěstím pukne a vybrečím si oči !

OTÁZKA (19.5.2009 3:07) Darell

Promiňte teď jsem slyšel Vaši odpověď v rozhlasovém odpovědi. Nevěděl jsem že bojujete o život. Tedy prosím první otázku Vy osobně pomiňte. A nebo vůbec neodpovídejte.... určité odpovědi mám, jen mě zajímal Váš osobní názor. Přeji Vám štěstí.

OTÁZKA (19.5.2009 2:51) Darell

Chtěl bych se zeptat Vás i obrazně lidí tady píšících. Myslíte, že se ze života dostanete živý ? Myslíte, že bolest , pochyby, strach (a těch typů je), určité bláznoství, deprese, krize a nejistota nepatří k životu stejně jako radost, smích, jistota, empatie, a dobrá nálada ? A nezpůsobuje většinu negativních psych. problému právě obecná společenská představa o identitě, určité roli ve společnosti i životě, času ve významu Vaší odpovědi p. Adrianě a času tak jak jej chápeme, jako celku (jako např. stresující faktor) ? Co si myslíte o C. Höschlovi ? A co o Stanislavu Grofovi ? A co o postspirituální krizi ?

OTÁZKA (18.5.2009 23:12) Lucia Krivosudska

Dobrý deň,čítala som od vás knihu partnery a rozchody,veľmi ma zaujala.Som 16 rokov vydatá a mám dve deti.Manžel mi povedal,že má milenku,ale že najprv ma prestal lúbiť,až potom si ju našiel.Prišiel o prácu,povedal že už so mnou nemôže byť a odišiel s nou do Španielska za prácou.Ja som mu povedala,že ho s detmi lúbime a budeme nanho čakať.Povedal,že sa chce o nás starať.Máme za ním prísť na dovolenku do Španielska(samozrejme ona tam nebude).Dohodli sme sa že detom povieme,že do Španielska išiel sám za pracou.Znášam to dosť zle,psychologička mi povedala,že sa mam tváriť že mi na nom nezáleží,ale ja to tak necítim.Písali ste,že ak partner nie je manipulatívny typ,paradoxná fáza sa nedostaví.Bojím sa ,že je to môj prípad.Prosím poradte mi.

OTÁZKA (18.5.2009 16:30) jirka

Dobrý den Pane doktore,mám problém s mou přítelkyní,před cca 3 měsíci mě podvedla a lhala mi do očí,že to není pravda,až tuto sobotu jsem zjistil,že to pravda je,chci jí odpustit,ale mám problém s tím,že nedokážu překousnout jen pomyšlení na to,že se "válela" s tím dotyčným a jsem celkem v rozpacích,když si k ní mám třeba jen lehnout.Opravdu nevím,jak mám tohle vyřešit.Děkuji za odpověď

OTÁZKA (18.5.2009 12:10) Tereza

Dobrý den, myslíte si, že jde dohromady láska a strach? To vypadá jako hodně nesmyslná otázka, že..? S přítelem jsme se rozešli již před 3 měsíci, ale stále se vídáme (on o to velmi stojí). Řekl mi, že mě pořád miluje, ale bojí se do vztahu znovu pustit (že mi opět ublíží, nezvládne to atd.). Prý není žádná chyba ve mě, ale v něm, ale mě se to nějak nezdá. Přece kdyby mě opravdu miloval, nebál by se být se mnou...Co mysíte? Díky ze Váš názor.

OTÁZKA (18.5.2009 1:01) Anka K.

Dobrý den, pane Klimeši, S mužem máme hezký vztah, nadhernýho dvouletýho chlapečka a čekáme další děťátko. Tož v tomhle jsme spokojeni. Leč trápi mně, kde žít. Muž má rodinu v Prahe, já až na Slovensku. Chtěli bychom velkou rodinu, tak 3 děti, možná 4. Proto chceme menší domek s velkou zahradou Za přijatelnou cenu-abychom nemuseli obětovat život s rodinou na to, že budem od svitu do mrku dřít na hypotéku. Tak jsme si našli podle našich představ, ale všechno je to daleko od rodiny. Trápi mně to neustále, zda by naše děti vyrastali radši v Praze,i když je fakt hnusná, ale měli by blízko velkou rodinu mého muže? Nebo radši velice hezký kraj, ovoce ze zahrádky,parta z ulice(ve městě sleduji,že mládež už spolu moc nepeče jak to bývalo kdysi,tam,kde bydlí tchyně,jsou ty déti vlastně na samotkách-ze skol chodej pozde-v blizkosti nejsou,tak dochazej,když pak přijdou dom,nejdou von, ale mastěj hry na pc, a soused souseda nepozná). Co myslíte Vy? Jak by jste se rozhod Vy? Nebo neznate někoho, kdo by mi věděl poradit? Vopřed děkuji a přeji hezky den1 Anka

OTÁZKA (17.5.2009 13:42) Lucie

Dobrý den mám problém, můj muž ,kterému je 55let,ztratil zájem o sex. Snažím se používat různé sexuální praktiky - po měsíci muže " donutím "k sexu,manželovi se to líbí ,ale pak mi řekne ,že na sex chuť nemá,že ji ztratil,jak mám pokračovat dále?S manželem si rozumíme,nehádáme se máme se rádi,nechci ho do sexu často nutit,aby vše nebylo horší.Zkoušela jsem různá afrodiazika-potraviny,tablety,vůně..nic nezabírá. Prosím můžete mi poradit.Děkuji .

OTÁZKA (17.5.2009 13:02) Klára

Dobrý den, překvapivě mám na vás otázku. Je mi 16 let a chtěla bych vědět, jestli je nějakým způsobem možné odejít od rodiny. S matkou i s otcem absolutně nevycházím, z prvu sme to všichni sváděli na můj věk, na pubertu, ale já už teď vím, že s nimi v jednom domě prostě nevydržím. Matka mě poslední měsíc absolutně ignoruje, otec naopak chodí a neustále mi něco vyčítá. Známky ve škole, moje názory, mé přátele, mého partnera...I když si myslím, že nic z toho se až zas tolik nevymyká tomu pomyslnému zlatému střednímu proudu. Když mu dojdou "argumenty", přistupuje k fyzickým trestům. Podle mě už to není rodičovské kárání a tomu, že "to dělají pro moje dobro" už taky nevěřím. Tagže se ještě jednou ptám, jestli je možné jakýmkoli způsobem se v tomto věku osamostatnit. Nebo to vyřešit soudní cestou, a svěřit mě do péče komukoli jinému. Doufám že jste pochopil můj problém, protože většina lidí, za kterými jsem s touhle otázkou šla, mě dala takové ty rady jako "to chce čas, na tohle máš věk, to je normální, oni tě mají rádi a jen se o tebe bojí" ....Předem díky za odpověď...

OTÁZKA (17.5.2009 3:29) Ester

Vážený pane doktore, Z finančních důvodů od 17 pracuju. Rodiče jsou rozvedeni a oba vydělávají tak málo, že z toho sotva vyžijou, ještě se sourozenci. Dlouho stačilo vydělávat sama na sebe, to ještě nějak šlo, chtěla bych studovat. Obojí mi nejde, potřebuju k učení soukromí a klid, když jsme 4 v bytě 2+1 v tak temperamentní rodině, nejde to. Snsd je to jen výmluva, ale zase když si sednu v soukromí, dokopu se k tomu i si to pamatuju. Před 1.5 roku máma přišla o práci a při vší snaze další ne a ne najít, pro dobrou práci všem přijde moc stará a když v zoufalství hledá práci třeba jako něčí sekretářka, odmítnou ji, že je překvalifikovaná. Tu a tam něco vydělá, ale bez mé pomoci držet domácnost nejde. Teď na plný úvazek pracuju v práci, kterou nesnáším a nejsem v ní dobrá, jako jinde, ale nemůžu odejít. Ráda bych se odstěhovala, ale bojím se, že doma by nebyl příjem. Učím se, abych se dostala na školu, pracuju a snažím se dělat něco pro sebe, sport a různé zájmy a tak mi nezbývá vůbec žádný čas, ani na spánek ne. Mám tak 4 až 6 hodin času na spánek denně. Začala jsem trpět silnou nespavostí, neusnu. Když ano, při každém nic se budím a prášky na spaní mi nezabírají. Nemám pocit, že bych měla nějaký domov a z výplaty mi nezbyde vůbec nic, spíš se mi ještě tvoří dluhy. Takhle je to pořád do kola už 5 let s žádným zlepšením. Navíc mám sklony k depresi (někdy k hypochondrii), s čím se snažím bojovat, třeba tím, že netrávím žádný čas sama, sportuju, jím zdravě atd., ale už to vůbec nezabírá. Jsem vyčerpaná a zoufalá a nevidím žádnou cestu z tohoto ven. Projevuje se to na mně i fyzicky. Na začátku roku jsem během dvou měsíců přibrala skoro 15kg, které přes veškeré cvičení a diety nejdou dolů, spíš je to ještě horší. Hormony jsem si nechala kontrolovat, vč. štítné žlázy, tím to není. Navic mám z toho všeho poškozený cyklus a prý mi stres devastuje tělo do té míry, že v 21 letech vůbec nemám ovulaci. Prosím poradte, jak se ze situace buď dostat, nebo se s ní vyrovnat.

OTÁZKA (16.5.2009 18:54) katerina45

dobry den chtela bych pomoc je mi 18let mam o hodne starsi pritele je mu 48 ale jak se rika vek nezalezi .ale hlavni je co ten clovek skryva v srdci , ma problem moc ho miluji myslim si ze ma jinou chova se ke me zvlastne , moc vas prosim o to jak mam zlepsit svuj vztah moc mi na to zalezi z pozdravem katerina

OTÁZKA (16.5.2009 12:58) Jirka

Vážený pane doktore Klimeši, velmi si vážím Vašich srozumitelně a bez vyhýbavosti formulovaných názorů na problém, proto jsem se rozhodl Vás poprosit o názor. Jsem v situaci, kdy si nevím tak úplně rady, resp. bych se nerad držel plané naděje a hledal stébla jako tonoucí... Vše se seběhlo asi následovně - v průběhu posledního ročníku VŠ studia jsem se více seznámil s jednou spolužačkou. Věděl jsem, že má vztah (celkem 6let), posléze jsem se dozvěděl, že poslední rok se v onom vztahu necítí spokojená. V té době jsem o ní jako o partnerce neuvažoval. Nicméně jsme zjistili, že si rozumíme a pak se věci seběhly docela rychle. Zmíněné "poznávací" stadium trvalo asi dva měsíce, pak už byla situace neudržitelná a v průběhu čtrnácti dnů se slečna - říkejme jí třeba Lucie - rozhodla k ukončení dlouhodobého vztahu. Víceméně přešla z jednoho do druhého. Věděl jsem, že je to riziko, přesto jsem do toho šel. Celá rodina měla bývalého partnera v oblibě, takže Lucie stála sama proti názoru rodiny. Začátek byl tedy opravdu krušný. Bývalý partner se jí snažil získat zpět /to činí dosud/, alespoň nejbližší rodina se po prvním měsíci uklidnila. Byly jsme spolu tedy dva měsíce, kdy jsme si na sebe snažili zvyknout. Těžko se mi to teď zpětně hodnotí. Třeba tři dny, týden, bylo vše "v pohodě", najednou to na partnerku dopadlo,zastesklo se jí po bývalém partnerovi, po klidu, který vzhledem k začátku jsem jí nemohl nabídnout... Byl jsem nejistý a podrážděný, ona ze mně. Na dotaz, zda svého rozhodnutí vztah ukončit lituje vždy odpověděla, že ne. Ale už jsme byli ze všeho unavení, že jsme se dohodli, že se vrátíme ke vztahu "spolužáci" a uvidíme co bude dál. Tvrdí, že mě miluje, ale že si potřebuje srovnat myšlenky, udělat onu pomyslnou čáru. Oběma nám je 25, jdeme společně do doktorandského studia. Jde mi o váš názor, zda je možné postupně partnerku získat, jakou si zachovat pozici, vzdálenost. Lucku miluji a rád bych jí získal, ale nechci si také dělat plané nadějě. Velmi Vám děkuji

OTÁZKA (16.5.2009 11:08) milus

Co má dělat matka jediné dcery(23let),která je členkou sekty a zatratila rodiče a blízké,kteří ani neznají důvod.Jak se mám smířit-žít s tím,že jsem dceru s veškerou péčí a láskou vychovala a ted nemám na ni nárok ani s ní mluvit.Děkuji za příspěvek

OTÁZKA (16.5.2009 7:14) Ivana

Dobrý den,mám problém se svým přítelem,chodíme spolu něco málo přes rok,přítel bydlí ve svém bytě a já také ve svém.Přesto většinu času trávíme spolu v mém bytě.Přítel mě žádl o společné bydlení minulý rok ale zdálo se mi to brzo po měsíční známosti ,navíc mám doma 11 letého syna a nechtěla jsem tehdy v tu dobu narušovat chod naší rodiny.Minulý týden jsme se s přítelem nepohodli kvůli malichernosti,on chtěl jet na výlet na kolech já pořebovala synovi nakoupit oblečení na tábor.Cítil se uražen když jsem mu sdělila že at jede na kolo a já pojedu nakupovat.Ten den již se mnou nemluvil,druhý den také ne,byl smozřejmě ve svém bytě,tudíž nebyli jsme spolu.Druhý den už jsem byla zmatená a žádala ho o vysvětlení,zvyšoval na mě hlas,byl nepříjemný a já v návalu zlosti ho požádala o navrácení klíčů od mého bytu.Klíče mi během hodiny donesl..poté se mnou nekomunikoval,když jsem se snažila celou situaci objasnit,neměl zájem.Sešli jsme se po 4 dnech a on mi sdělil že asi nechce ve vztahu pokračovat,ale že se nechce hned tak rozchzet,že si není jistý a že si to musí ještě rozmyslet.Mám ho velice ráda,sdělila jsem mu to a omluvila se za neuvážené věci co jsem provedla.Ted je vztah po 10 dnech na bodě mrazu,snažím se s ním mluvit přes sms zprávy ale odpovídá stroze,někdy skoro vůbec ne.Poraďte.Děkuji za pomoc a odpověď

OTÁZKA (15.5.2009 17:16) Karel S

Dobry den Prosim o radu. Mame s manzelkou dve male deti a po narozeni druheho se nas sexualni zivot rozpadl. U manzelky je na vine je vseobecna unava diky starostem o deti a take muj nezajem o manzelku ktera mi najenou po tehotenstvi pripada neatraktivni. Uplne jsem o sex s ni ztratil zajem ale je mi jasne ze bez nejakeho reseni mi hrozi nejaky ulet ktery proste nemusim "ukocirovat" Cestou nevery vsak nechci jit. Navic travim mnoho casu v praci a to cele situaci take neprospiva. Mam pocit bezvychodne situace a doufam v nejaky obrat ke kteremu bych chtel prispet. Nevim vsak za ktery konec to vzit a neudelat chybu ktera by mohla vyustit v pripadny rozpad manzelstvi.

OTÁZKA (15.5.2009 16:58) Dita

Vážený pane doktore, našla jsem v této poradně Vaši větu "Lidé často rodičovství odkládají z malicherných důvodů..." a napadlo mě, zeptat se Vás, zda i mé pochyby Vám tak připadají. Je mi 28 let, manželovi 31, jsme spolu 4 roky a početí dítěte stále odkládáme. Shodli jsme se na tom, že ani jeden z nás zatím přání mít potomka necítí, spíše obavy z rodičovství. Zároveň si uvědomujeme, že bychom za pár let 1 nebo 2 děti mít chtěli a že bychom neradi byli tzv. "starými" rodiči, jak jsme své rodiče sami v dětství a pubertě vnímali (maminkám bylo kolem 37 let a otcům přes 45, když nás počali). Proč se rodičovství obáváme? Za prvé kvůli materiálnímu zabezpečení dítěte - máme byt na hypotéku (skoro na 30 let) a téměř celý jeden plat padne splácení hypotéky a poplatky za bydlení. Z druhého platu hradíme vše ostatní, většinou nám něco málo zbyde. Při představě, že místo jednoho platu bychom pobírali výrazně nižší mateřskou a živili dítě (natož dvě), máme obavy, že bychom to finančně těžko zvládali. Samozřejmě se můžeme uskromnit, ale vidíme u přátel, kteří děti mají, že i tak jsou výdaje za nezbytné věci pro děti vysoké. Já se navíc obávám, že by se mi v těhotenství nebo po porodu vrátila deprese event. gen. úzkostná porucha, se kterými jsem se několik let léčila. Neumím si představit v takovém stavu pečovat o miminko. Manžel je zdravý, ale stejně jako mě ho občas přepadají obavy, zda by byl dobrým rodičem, zda je na to připravený...Moje sestra, která dítě má a poporodní depresí si prošla mi radí "jít do toho". Prý všechno (i ty finance) nakonec zvládneme, protože prostě budeme muset. Co mi radíte, jako odborník i jako otec? Děkuji za Váš názor.

OTÁZKA (15.5.2009 14:08) Dominik

Dobrého dne. To je tak... Ženy mě mají rády. Jsem asi zábavný společník. Dokáži jim hodiny naslouchat, spoluřešit jejich "vnitřní záležitosti", pomáhám jim se vším možným, s nákupy, prací na zahradě, se stavbou, počítači, úklidem, opravama... Jsem prý "ten, který rozumí ženám". Ale... spát se mnou nechtějí. Že prý nechtějí "přijít o kamaráda". Divné, což? Nemám problém ženu oslovit, hovořit s ní... A to je možná to. Během jednoho dvou setkání jsme kamarádi. A tak se mi kupí kamarádky. A kupí a kupí a čísla se do telefonu už nevejdou. Jenomže kamarád taky rád. A sex mi je věcí, která dává ostatní věci - prostě se pak daří, člověku je jasné, co mu jasné nebylo...etc, prostě to všichni známe (tedy ti šťastnějí). Tedy nemám problém seznamovací. Je to v něčem jiné. Ale v čem? Taky mi zcela chybí senzor, který vycítí, kdy žena "chce" nebo je dokoce do mě "zakoukaná". Prostě veškeré neverbální signály vůči mé osobě jsou pro mě neviditelné. Ač nehýřím miliony, žebrák taky nejsem. Tak trochu nadprůměr. Stalo se mi, že kámoška přespí u mě. Dokonce vedle mě! Ale řekne "a buď hodný", tak jsem "hodný". Ano je pro mě ano a ne je pro mě ne. Jak to mají ženy je pro mě záhadou. Co s tím? Přece nelze být někým jiným. Prostě chovám se přirozeně a NIC. Nechtěj. Chtěl se intenzivně kamarádit na věčné časy. :-( A nebo, že by čerstvý čtyřicátník měl odzvoněno? Už mě to leze krkem. A vyhazovat za "to" peníze... Hm...

OTÁZKA (14.5.2009 22:42) Anonym

Dobrý den, mám takový problém. Momentálně jsem na mateřské už čtvrtým rokem. Jsem z rodiny, kde všichni kromě mně mají VŠ, dobré postavení a vydělávají hodně peněz. Stejně tak má jediná kamarádka. A všichni mi to dávají patřičně najevo.Můj manžel zastává dělnickou profesi, jeho rodiče mají pouze základní vzdělání a můj manžel mezi mou rodinu nezapadl. Prostě si nemají co říct. Je mezi něma jako člověk z jiné planety. S manželem jsem se seznámila přes inzerát, protože o mně muži neměli zájem. Je to moc hodný člověk, který by pro mně a naše děti udělal vše. Dře ze všech sil abychom se měli lépe. Dokonce dálkově studuje Vš. Dělá však pouze to na co ho navedu. Tvůrce našeho rodinného plánu jsem já. Někdy mám pocit velké tíhy, protože jen já rozhoduji, jen já nesu zodpovědnost. Manžel byl v dětství pod taktovkou své matky a já jsem tu taktovku převzala. Nemůžu mu ji ale svěřit, protože on je opravdu v některých věcech naivní a méně se vyzná. Mám ho moc ráda. Můj broblém je, že místo abych byla spokojená, věnuji většinu svých myšlenek soupeření a srovnávání se s ostatními. Kdo je chytřejší, kdo toho víc ví, kdo si našel lepšího manžela, kdo má lepší děti. Soupeřím úplně ve všem a mám pocit, že ve všem jsem horší, než lidi se kterými se stýkám. Jsem z toho úplně zdeptaná. Nemám radost ze života cítím jen stres, napětí a pocit prohry. Mám také strach, že naše děti budou málo schopně a budou proto v životě trpět. Mám třeba strach, že se neožení, protože nevydělají dost peněz aby našli nějakou ženu. Vidím totiž kolem sebe, že ženským jde dost o peníze. Přitom vím, že si tak zbytečně kazím těch pár let, co jsme tady na světě. Ale nemůžu si pomoct. Nechci svůj a i manželův život takhle promarnit. Co mám dělat?

OTÁZKA (14.5.2009 15:47) Dagmar

Dobrý den, pane doktore, ráda bych Vás poprosila o Váš osobní názor na diagnozu Chronický únavový syndrom.Opravdu existuje tato nemoc? Pokud ano, mohl byste mi, prosím, poradit , jak je možno ji v ČR léčit anebo alespoň zmírnit její příznaky ? Mám 4 leté těžké zdravotní problémy, avšak lékaři jsou v názoru na tuto diagnozu velmi nejednotní a dávají mi protichůdné informace. Předem mnohokrát děkuji za jakoukoli Vaši radu.

OTÁZKA (14.5.2009 15:32) Marketa

Dobry den, zaujaly me Vase odpovedi a rada bych znala Vas nazor. Jsem matkou dvouleteho chlapecka. Syn je chtene dite, ale pece o nej je pro me od zacatku velmi psychicky narocna. Syn byl velmi plactive miminko, vyzadujici pozornost 24/7, i nyni ma sva specifika a neni to tzv. tabulkove dite. Je to velmi vzdorovita povaha, prakticky vsechno mu musime rikat obracene, protoze dela vzdy pravy opak toho co po nem chceme. Nemluvi a tak veskerou konverzaci cely den obstaravam ja, za nas oba. Jak se lidove rika, dava mi peknou sodu. Tesne po jeho narozeni jsem mela pocit uplneho rozpadu vlastni osobnosti a ted ji jen pomalu hledam zpatky. Mam pocit, ze se mi vlastni zivot vymkl uplne z rukou, ze jsem v zajeti casove osy dane mym vekem a biologickou plodnosti. Na materske jsem v podstate velmi nestastna, chybi mi kontakt s jinymi lidmi, zpocatku jsem se snazila vyhledavat ostatni maminky, ted jsem radeji sama a povidani si o vychove deti me upne desi. Jeste horsi je pro me predstava, ze bych dite sverila do pece jine osobe nebo instituci. Radi bychom meli jeste jedno dite, ale mam obavu jestli to vubec zvladnu. Sama nemam sourozence a tak chci synovi podvedome vykompenzovat, to co mi v detstvi chybelo. Manzel me pocity nechape, pro nej se mnoho nezmenilo, pokracuje ve sve praci. Ale co ja, mam pocit, ze uz se do normalniho zivota nezaradim, prestoze mam VS, mam pocit , ze budu kompetentni na to delat tak max satnarku. Vim, ze za svoje pocity si mohu sama, prehnanymi pozadavky na sebe jako na matku na jedne strane a na druhe strane hledam co vlastne krome te matky jsem. Kazdopadne se necitim dobre a v "chodu" se udrzuji jen silou vule a nic jineho mi vlastne nezbyva. Dekuji za Vas nazor.

OTÁZKA (14.5.2009 13:26) Lenka

Dobrý den pane doktore Klimeši! Před nedávnem jsem ve vašich odpovědích narazila na termín "vyhýbavá osobnost". Můžete ho, prosím, blíže specifikovat? Případně popsat, jak taková osobnost funguje v jednotlivých fázích vztahu? Děkuji.

OTÁZKA (14.5.2009 11:31) Alex

Dobrý den, žiji s partnerkou již zhruba 12 let, máme se velmi rádi a vztah až dosud fungoval skvěle. Nyní ale dochází k tomu, že mě partnerka přestala tělesně přitahovat. Pohlavní styk jsme spolu neměli už několik měsíců! Samozřejmě se to podepisuje i na vztahu jako takovém, je tam určité napětí, s partnerkou jsem to samozřejmě otevřeně neřešil, ale ona to pochopitelně intuitivně vycítila a je stejně tak nešťastná, jako já, ačkolv se to snažíme oba skrývat. Co mám dělat? Problém je zjevně na mé straně a nemyslím, že by se to jen tak zlepšilo (partnerka je o pár let starší a v poslední době navíc dost přibrala). Když pominu tenhle problém, náš vztah je po všech ostatních stránkách výborný a rozhodně bych nechtěl, aby se jen kvůli nepřítomnosti erotična rozpadl, nebo dlouhodobě rozvolnil.. a řešit to nějakou milenkou je pro mě morálně nepřijatelné. dík za odpověď.

OTÁZKA (13.5.2009 18:44) Jan

Dobý den. Je mi 50 let. Jsem bez práce a bylo by mi jedno co bych dělal. Jen ať zajistím rodinu, ale prostě není. Už mně nebaví doma vysvětlovat proč to nejde. A vlastně už mně nebaví ani ten život. Opravdu nemám sílu žít dál. Na to asi radu nemát?? Odpovídat nemusíte.

OTÁZKA (13.5.2009 15:45) david

Viditelná znamení,kterými nám Pán Bůh říká,že nás má rád.

OTÁZKA (12.5.2009 17:40) Dana

Dobrý den.jen bych bych se chtěla zeptat jestli je anomálie když mám! jedno!oko dvoubarevné(nahoře světle zelené,dole kaštanově hnědé)Vím že to není ani zdaleka váš obor,ale nikdy jinde se mi odpovědi nedostalo.předem děkuji

OTÁZKA (12.5.2009 13:47) Simona

Přeji hezký den, je mi 40let.Mám vše co člověk k životu potřebuje,milého manžela, chytrého a pozorného syna, i nějaké hmotné statky, zajímavou práci, ale nejsem šťastná.Mám pocit, že jsem stále sama (i když obklopena lidmi). Cizinec mezi domorodci.Již do raného dětství mi říkají mimozemšťan.Neumím se povznést.Moc ráda si přečtu vaši odpověď.

OTÁZKA (12.5.2009 12:17) sarita

Vážený pán doktor, môj príbeh je veľmi dlhý, takže to trochu skrátim, priatelím sa 18 rokov so ženatým mužom, máme spolu 15 ročnú dcéru, dnes mi je jasné , že sa nerozvedie a po toľkých rokoch to už ani chcem hoci pred 10 rokmi som to tak strašne chcela, že sme sa na 5 rokov rozišli z mojej strany. Ja som sa kvôli nemu rozviedla hneď na začiatku. Neviem si bez neho život predstaviť, deti má už zabezpečené, len jedno neviem pochopiť, ako môže manželka takéto niečo tolerovať, keďže vie o všetkom , mne tvrdí, že s ňou intímne nežije, neviem, či tomu mám veriť, ale zase keď si predstavím, že sme spolu 7 dní v týždni a z toho intímne 2 dni, tak tomu aj verím, že nemá chuť na manželku o 14 rokov odo mňa staršiu. On je odo mňa starší o 13 rokov, ale aj po toľkom čase si vo všetkom rozumieme, stará sa aj o dcéru nepriamo samozrejme. Môj problém je v tom, že stále na ňu žiarlim a ona sa v pohode /no neviem či v pohode, pretože neviem čo je doma/ o neho stará, perie mu , varí, upratuje, vôbec to neviem pochopiť. Či sa bojí, že keby ho vyhodila, prišla by o financie alebo neviem. Pretože aj ja by som sa oneho s radosťou starala ale už som sa s tým tak trochu zmierila, že to tak nebude. Aký máte na toto názor? Pretože si myslím, že nejde len o krátkodobú nevereu, alebo nejaký flirt z jeho strany a môžem povedať, že po toľkých rokoch sa ľúbime ešte viac ako predtým. Už si nahováram, že možno preto, že spolu nežijeme. Ďakujem.

OTÁZKA (12.5.2009 10:22) Hana

Dobrý den, Chtěla jsem se Vás zeptat a také slyšet nazor muže, který je jistě vzdělaný. Před pár měsíci jsem se seznámila s mužem velmi inteligentním se zajímavou osobností. Mám 20 let, příteli je 32 dělí nás dálka asi 500km, Já ještě studuji a on také už 3 VŠ. K tomu všemu je ještě herec a politik s zajímavou minulostí. Myslím, že jsme se do sebe bláznivě zamilovali, ale bohužel mu nedochází ve vztahu zásední věci a neumí si vytvořit priority i když by nejspíše moc chtěl, mám pocit že není pro praktický život, ale teoreticky je o tom přesvědčen! Těmi zásadními věcmi myslím například, že i po 4 letech od jeho rozchodu s bývalou partnerkou mu stále visí její fotka v pokoji! Myslím, že to není normální, já mu vše řekla ne přímo, a rozešla jsem se sním, ale on mi teď asi týden den co den píše a volá jako moc ho to mrzí a že by chtěl ještě jednu šanci, ale já mu nevěřím a nechci se trápit, tvrdí že mu vše došlo a už bude jiný člověk je ochotný se vzdát kariéry a odstěhovat se za mnou.... Myslíte, že je možné aby se muž změnil natolik rychle? Ráda bych mu věřila a žila s ním šťastným životem, ale je toho příliš moc co mu nedochází... Měla bych mu dát ještě jednu šanci? Je opravdu přesvědčivý, ale já se bojím že se vše bude opakovat.... Předem děkuji za odpověď a Váš čas. S pozdravem Hanka

OTÁZKA (11.5.2009 16:02) zdena

dobry den potrebovala bych poradi je mi 33 let a ziji skoro 7 let se svym pritelem a on ted hraje hru pres pc a tam v tehre jde i lasku to by mi ani tak nevadilo ale preslo to do realneho zivota a mam strach ze me necha a le ja ho moc miluju probtali jsme to a on mi rekl ze to byl ulet psal si s dotycnouu hrackou smsky a dost eroticke ted mi tvrdi ze ro skoncil a predemnou ji napsal sms text uz mi nepis miluji svoji pritekyni.nevim jestli mu mam veri a jsem na vazkach ja ho nechci ztratit moc mi na nem zalezi je to kus meho zivota.to vite kdyzmi bylo 27 tak mi zemrel manzel a uz to nechci zazit znovu ztratit chlapa ktereho moc miluju poradte mi co mam delat uzira me to jestli to skoncil nebo ne moc dekuji za odpoved

OTÁZKA (11.5.2009 12:16) Denisa

Dobrý den, prosím o radu.Už 5 let žiju s přítelem o kterém jsem byla maximálně přesvědčená že je to ten pravý.Zažila jsem si dost ošklivé manželství,plné ran a urážek,pak druhý vztah,který také skončil kvůli partnerově vášni kouření marihuany.Jsem velmi tolerantní,nikdy jsem žádnému partnerovi nic nezakazovala.Doma mám pořádek o 2 děti je také postaráno.Co se týká intimního života,myslím že ani zde není problém.Můj současný přítel je velmi pozorný člověk,věřila jsem mu,je pro mě velkou oporou,ale přišla jsem a to nechtěně na velké zklamání.Asi měsíc jsme se spolu nemilovali.Pořád se vymlouval na starosti,únavu.Stále se choval stejně pozorně,prostě v pohodě,tak že by mě nic nenapadlo a jednou jsem se vrátila domů,něco jsem hledala v počítači a našla jsem tam nahraný záznam,jak si to můj přítel rozdává s nějakou "slečnou" přes web kameru.Krve by se ve mě nedořezal.S přítelem jsem to samozřejmě řešila,nebyl schopen mi to vysvětlit.Brečel,omlouval se slíbil že to už neudělá.I když se chová pozorně,je milý a vím že teď nic opravdu nedělá,přesto mám strach mu věřit.Nechápu proč to udělal,neměl opravdu sebemenší důvod.Pro mě je to velké zklamání a hodně mě to mrzí.Nevím jak se s tím vyrovnat,zapomenout nejde.Rozejít se nechci,prostě nevím jak se chovat.Snažím se nic nevyčítat,nic nepřipomínat.Přítel mě pořád ujišťuje že se nemusím ničeho bát že mu to za to nestojí,zbourat náš vztah.Já už opravdu nevím jak mu zase věřit a nemít myšlenky když jsem v práci co se doma děje. Děkuji za odpověď Denisa

OTÁZKA (10.5.2009 21:09) Lucie

Vážený Pane doktore,obracím se s prosbou o pomoc a posouzení mé situace ve vztahu.Je to 3roky co jsme spolu (v kontaktu skoro denně;já 28,on26).Myslím, že máme krásný vztah.Dobře se známe,umíme se společně rozhodovat,podporujeme se,pomáháme si,velmi dobře si rozumíme-máme podobnou profesi,společnou víru,morální zásady,vyznáváme podobné hodnoty a máme podobná přání.Umíme naplnit volný čas, těšíme se na sebe.Před půl rokem jsme se zasnoubili, za dva měsíce plánujeme svatbu.Začátek našeho vztahu byl trochu divný.On kolem mně půl roku chodil,chtěl mně poznat,já mu nevěnovala pozornost.Pak odjel a začali jsme si psát.Tehdy mně zaujal,ale když jsem po jeho návratu ukázala zájem, stáhl se.Pak nám dal šanci.Není to člověk, který by si věřil, velmi se bojí chyb.V jeho rodině se partnerským vztahům rodičů,strýců a tet moc nedaří.Přesto po rodině touží a já vím,že se nám šťastná rodina může podařit.On je od přírody pesismista,dříve trpěl depresemi,které se občas mají tendenci vracet.Já optimista,ale v mých těžkých obdobích stává se optimista z něj.Pravdou je, že naše láska nezačala "přeskočením jiskry",vzhledově mně nezaujal,já jej také ne,přesto jsme se sblížili.Vím, že pro něj nejsem ta,ze které mu se podlamují kolena,ale že mně má velmi rád za to jaká jsem.Já vím, že jej miluji a zamilovala jsem si svým způsobem i jeho vzhled.Jenže oni to ti chlapi mají jinak-pro ně je vzhled velmi důležitý.Není to tak, že bych jej nepřitahovala vůbec.On mně požádal o ruku,protože ví, že se mnou může být šťastný,protože ví,že potřebuji upevnění vztahu,a taky proto,že by na to prostě už byl čas.Ale chtěl by se víc zaangažovat a k tomu prý potřebuje cítit něco víc.Začíná se ptát jestli nejsme jen přátelé a odkud já beru tu jistotu,že jej miluji.Prosím o radu-zdá se mi,že moc toho udělat (kromě trpělivosti)nemůžu.Dá se nějak probouzet jistota tohoto typu?Vzbuzovat odvaha?Říkám mu a dávám najevo,že jsem s ním šťastná,ale jestli chce svatbu zrušit a rozejít se,že to ustojím.Děkuji Vám.S úctou L.

OTÁZKA (9.5.2009 17:06) Markéta

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak se zbavit pocitu ponížení. Před určitou dobou jsem se do někoho zamilovala, on mě odmítl. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se z toho dostala. Pořád na něj ale docela často myslím. Mám ale pocit, že z mé strany jde jen o pocit ponížení, jako bych čekala, že se vrátí, bude chtít věci změnit a tím se to vynuluje. Ale protože už do něj zamilovaná naštěstí nejsem :-), chtěla bych se tohoto pocitu nějak zbavit, abych měla už konečně skutečný klid :-)

OTÁZKA (9.5.2009 13:23) jarmila

Pane doktore,jsem 9let bez partnera,bývalý manžel byl alkoholik,násilník,mám syny 22-15let,nyní již 2 roky se starám o maminku 78 let,která má2 stupen bezmocnosti,mám těžkou práci,prostě celý svůj život se musím obětovat ,sama mám různé zdravotní problémy,žijeme v malém bytě ,nikdo nemá své soukromí,já již nevím jak dál,maminka vše údajně chápe ,ale o jiné péči nechce moc slyšet,poslední dobou jsem psichicky vyčerpaná,unavená,nic mne nebaví,nechci být na vše sama ,ale z mužů mám vlastně strach,sourozencti nechávají vše na mne,ale já už nevím jak dál.děkuji za radu Jarmila

OTÁZKA (7.5.2009 8:59) Simona

Vážený pane Klimeši, velmi děkuji za Vaši knížku Partneři a rozchody. Chtěla jsem se jen zeptat, možná mi to ve Vašich textech jen uniklo, jak se má chovat deflektor (ten který se odtahuje), aby rovnováhu ve vztahu vybalancoval? Nacházím se v této situaci poprvé, vždy předtím jsem byla ten kdo se víc přitahuje, tam byl postup jednoduchý přestat tlačit :-) Děkuji předem za odpověd

OTÁZKA (6.5.2009 9:30) Danka

Vážený pane Klimeši, představte si situaci, kdy při konverzaci ve skupince dvou mužů a jedné ženy, kteří se znají jen krátce a relativně málo, si najednou ti muži začnou mezi sebou vyprávět o svých schůzkách, flirtování atd. s jinými ženami. Jako kdyby tam ta jedna žena nebyla. Kde je chyba? Je snad v té jediné přítomné ženě, že asi na své okolí nepůsobí dost žensky a přítomní pánové ji považují za a) dalšího chlapa do party, b) lesbičku, která si jejich klábosení o ženských taky ráda poslechne, c) kus nábytku, d) vzduch? Nebo je to jen tím, že v české kotlině některým pánům chybí určité vychování? Díky za psychologickou analýzu. :-)

OTÁZKA (5.5.2009 16:48) Anonym

Dobrý den, obracím se na Vás , jsem na dně a už nevím jakým způsobem se k dané věci postavit, abych ji ještě nezhoršila a zároveň ji vyřešila.Problém je, že já se snažím všemožnými způsoby danou situaci řešit, ale manžel nechce. Pokusím se Vám v rychlosti popsat celou situaci- žijeme spolu 9 let, manželé jsme 7 let, žijeme spolu od počátku vztahu, který ještě donedávna byl více jak ideální, byli jsme i pro bližšší i cizí naprosto úžasný pár, dávali nám to najevo i cízí lidé a ono to opravdu tak bylo, nikdy jsme neměli problém, ve všem jsme se shodly, nikdy jsme se nehádali nikdy nic neřešily.Když jsme si pořídili domek, který jsme si postavili úplně sami , tak jsme se těšily, že bychom se alespoň při tom mohli na něčem neshodnout, ale máme toho tak hodně společného, že se to nestalo.Povahově jsme zcela odlišní, manžel je naprostý flegmatik já jsem generál(vždy to bylo tak, že náš vztah jsem v rukou držela já-bohužel všemu co popisuji dále jsem to přestala dělat), což je pro mne ideální, jelikož manžel mé některé přestřelky, kterých jsem si vědoma, přecházel, jelikož věděl , že jsou krátkodobé. Šíleně jsme se milovali, spíme pod jednou malou peřinou, abychom si byli co nejblíž apod. Již v začátku našeho vztahu, jsme si přáli děti, byla jsem až překvapená , že chlap může takto brzo uvažovat.Jen pro úplnost manžel měl jen jeden Vážný vztah přede mnou.To co bylo mezi námá jsme nezažili ani jeden, on sám byl sebou zaskočen, nikdy nic takového necítil .Manžel je naprosto úžasný chlap, šikovný (extrémě), chytrý má dost vysoké IQ, má přehled, je společenský má rád humor je velký sportovec,i krasavec, má jednu chybu, neumí řešit osbní problémy, řeší je útěkem, již to několikrát udělal. Měli jsme i jasno, že bychom chtěli mít děti vlastní ale, také dítko adoptovat. Zažádali jsme o adopci a snažili se o vlastí dítě, to nám moc nešlo, a podstupovali jsme všechny testy a postupy, při kterých jsem neotěhotněla, vždy v mezi pauze jsem otěhotněla a dvakrát potratila, vyšla [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (4.5.2009 22:22) Michaela

Dobrý den pane dokore, mám takový menší problém, mám nebo spíše měla jsem bájšný vztah s mužem o pět let starší. Mi je 19 a mu je 24. Měli jsme celkem dobré vztahy mezi sebou, milovali jsme se, plánovali budoucnost, moji školu, jeho práce, veškeré problémy jsme řešili společně. Jelikož on se zadlužil kvuli své rodině a smrti svého otce, snažili jsm eto všechno dát dopořádku, abych po dostudování mohli žít spolu. Jenže jak čas plynul a přítel začal mít čím dál větší problémy v práci, které bohužel nezavinil on, ale jeho nadřízení, peníze nějak se nedostavovali. Dluhy se stopli, pomalu začali i úroky navyšovat, nemohl dál, tak odešel z práce a začal hledat novou, já mu s tím hodně pomáhala, našel nějakou,a le po pár dní zjistil, že víc do toho dává než vydělává, a ještě k tomu nevyplatili z minule práce asi dva měsíce za sebou. Začalo to mezi námi hodně cloumat, ale já mu říkala, že to nějak zvládnem a pořád jsem si malovala krásnou budoucnost která se měla uskutečnit během měsíce. čím více se blížil termín mých zkoušek, tím více jsem na něj tlači, nejen ze stranky peněz, ale i lásky, začala jsem dělat hysterické scény a vyčítat mu veškerou věc. Pak jsem se na čas uklidnila. Byl z toho hodně zklamaný a vyyčerpaný, říkal mijak potřebuje moji podporu, ale já hystericky vždycky vletěla, že on chce po mě podporu a co on dává mi, že já mám před zkouškama moje největší životní překážka na kterou potřebuji hodně sil, že mě o ni chce připravit. Natolik jsme se hystericky hádali až jsme se rozešli. Já mu na to ale v tu chvili začala vyhrožovat, že si něco udělám, že spáchám sebevraždu a než to udělám, že napíšu dopis ve kterém všechnu vinu a následky mě sebevraždy může on. On se odstěhoval a já se vrátila k rodičum. Jenže já se pak z toho vysplala. už je to měsíc pryč co není den kdy na svými chybami přemýšlím. Zjistila jsem že jsem byla hrozný člověk. Hodně sobecká. Tedka jsem se dala do své pohody našla jsem znovu sama sebe uvědomila si veškeré chyby a začala jsem žít uplně [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (4.5.2009 16:23) xx

jiřko,jestli máš jedno dítě, zabal to.nebude to brát konce,věř mi,zdravím

OTÁZKA (4.5.2009 11:34) Iveta

Dobrý den. Mám přítele, který je o dost starší a zkušenější než a já se najednou začala bát polohy Na koníčka. Byla jsem před ním jen s jedním, a to byl vlastně taky panic, takže jsem se tak nebála, že bych mohla něco zkazit. Nevím teď docela co dělat, ještě taky nejsem docela nejhubenější, tak se toho dost bojím a nevím jak se přemoci. Už mě to samotnou strašně štve, sama bych to taky možná chtěla, jen se toho strachu prostě nemůžu zbavit. Samozdřejmě i vůči němu mě to mrzí, jelikož už mi několikrát říkal při řeči nebo i v posteli, že tuhle polohu má rád. Předem děkuji za odpověď. Iveta

OTÁZKA (3.5.2009 17:16) Jiřka-76

Dobrý den pane doktore,jsem s manželem 16 let naše manželství nikdy moc dobře nefungovalo,ted si našel milenku a jezdí víkend co víkend za ní,trvá to asi měsíc pokaždé když se vrátí tvrdí že je to jen kamarádka a že sám neví kolikrát tam ještě pojede,že ani neví co vlastně hledá?Má letos 41 let a má pocit že mu najednou život začíná utíkat pod rukama,že chce ještě něco zažít,má hodně nízké sebevědomí.Ale když se ho zeptám jestli mně opustí a chce to mezi náma skončit tak tvrdí že ne že jsem pro něho priorita č.1 a naše dcera.Ale jak mám vědět jestli mi stále jenom nelže a nechce mít obě?Tato situace mě ničí a on nic řešit nechce!Když začnu něco řešit tak hned začne řvát že ho nemám deptat!Ale to přece takhle dál nejde věčně jsem v nejistotě?Prosím poradte mi mám ještě nějakou šanci naše manželství zachránit nebo je to defin.konec?Děkuju za odpověd.

OTÁZKA (2.5.2009 16:55) Vladěna

Četla jsem Vaši odpověď paní Adrianě z 30.4. a musím upřímně říct, že jsem se zhrozila. Místo abyste jím poradil něco, co by jí mohlo pomoci (například zapojit více manžela, aby měla chvilku času jen pro sebe a na setkání s přáteli, které by ji povzbudilo a dodalo energii), zahrnul jste ji značně depresivní tirádou. Chápu, že jako křesťan berete tento svět za místo utrpení, po němž by měla následovat blaženost v nebi, ale prosím nevnucujte tuto vizi lidem, kteří jsou už beztak v dost špatném psychickém stavu. Pokud se trápím, jsem v beznaději a chybí mi síla, rozhodně mě neupokojí představa, že většinu života strávím opečováváním a posluhování nebo že po smrti vstoupím do království nebeského. To chce spíše dát pár tipů, co dělat teď, jak účinně řešit současnou situaci, a hlavně povzbudit! Jestli máte osobní trápení, není moc dobré ho takto ventilovat. Nejsem sice psycholožka, ale něco podobného je z vašich rad opravdu cítit. Zkuste to zvážit, než zase odpovíte. Přeju hezký den a hodně optimizmu.

OTÁZKA (2.5.2009 11:21) Soňa

Dobry den. S mojim priatelom som uz vyse 1,5 roka no posledne 2 mesiace na to vobec neklape. S počiatku som ja chcela pauzu, ale on nie , a teraz ,mesiac dozadu navrhol ze bude lepsi rozchod. TAk sme teraz akože rozídení, ale vraví že je to ,,rozidenie´´ iba pre jeho psychiku, že sa tak cíti slobodnejší, a lepsie. Jeden deň mi povie,že už sa nemám do jeho života miešať, a na druhy sa mi za to ospravedlnuje a vravi ze ma ľúbi. Priatelia mi vravia že ma len využíva a mení si to jak chce, ale ja ho poznám, bola som s nim vyse roka a viem ze taky nie je .. Keď nie sme spolu tak mi volá že čo robím a ako sa mám, a viem že mu na mne záleži, aj spolu ešte spávame-a vtedy je najzlatší.. Myslím si že som velmi tolerantná partnerka , ale tieto jeho stavy ma ubíjajú.. Dôvod jeho rozchodu bol ten, že si na mna zvykol , a uz ma nebral ako nieco uzasne , ale samozrejmost .. kebyze sa takto rozideme tak by som sa cez to preniesla, ale nechapem preco mi potom vravi ze ma este lubi, ze chce byt so mnou ,keď ho ignorujem tak mi vola , ak nie sme spolu napr. 4 dni tak ked sa opat stretneme je to zas na chvilu v pohode, ale potom zas pride stav kedy o sebe nechceme pocut .. a neviem ci ma zmysel zachranovat takyto stav vzhladom na nas mlady vek, ja mam 17 , on 18 .. Myslíte si, že sa dá opať zaľúbiť do toho istého človeka , treba mu dať pauzu a nevídať sa s ním, alebo to už nemá zmysel a mali by sme śť každý vlastnou cestou ?? Ďakujem

OTÁZKA (1.5.2009 21:36) barbora

pane doktore, nedalo mi to a koupila jsem si Vaši knihu Partneři a rozchody ...po dlouhotrvající krizi jsme se rozešli s manželem. manželství bylo bohužel (nebo bohudík?) velmi krátké, snaha o řešení problémů intenzivní, krize přišla brzy po svatbě, manžel u mne totálně ztratil důvěru a zřejmě neexistuje způsob, jakým bychom toto dokázali překonat. jsme od sebe asi dva měsíce a já jsem čekala standardní průběh rozchodu, přibližně takový, jaký popisujete ve své knize a jaký jsem už vícekrát zažila... ale nic z toho nepřichází. stesk ano, ale ne po něm, spíš všeobecný pocit smutku. žádné fantazijní představy, žádná konverzace s ním uvnitř mé hlavy, žádná potřeba kontaktu ani z jedné strany. Myslíte, že to je tím, že bychom byli tak "vyzrálé" osobnosti, nebo je to tím, že pokusy o zachování manželství nás stály tolik sil, že na nějaké porozchodové "tance" už prostě nemáme? Je to vůbec "normální"? Každopádně, Vaše kniha je výborná a mně pomáhá se zorientovat i v jiných vztazích, že jsou partnerské:-)

OTÁZKA (1.5.2009 21:15) Alena

Pane doktore, poraďte prosím, jak mohu pomoci svému šestiletému synovi, již delší čas bojuje s úzkostmi, poslední dva týdny začal mít i fyzické obtíže (dělá se mu nevolno, špatně se mu dýchá, apod.) Jeho problémy začaly ve školce (nelíbí se mu tam), neustále se stupňují, poslední dny je naprosto zoufalý a špatně se mu dělá několikrát denně, už i doma (zde je jinak vše v pořádku, žije v úplné, harmonické rodině). V září nastupuje do školy (té se už teď také bojí). Měl by docházku do MŠ přerušit? Nevím, zda-li to je správné řešení, ale jsme už všichni vyčerpaní. Objednali jsme se k psycholožce, ale to je běh na delší trať, jak mu mohu pomoci při návalech úzkosti již teď? Moc děkuji za odpověď.

OTÁZKA (1.5.2009 10:51) Petra

Dobrý den, je mi 24let a mému příteli 29let,již něco kolem půl roku se snažíme o miminko, ale stále se nám nedaří. Nejsem schopna vysvětlit si čím to může být. Já žádné gynekologické problémy nemám a nikdy jsem neměla a přítel je také zdráv. Jediná má obava je ta že jeho bratr (dvojče) je neplodný a já mám strach zda tím že jsou dvojčata nebude mít také tento problém. Je zde nějaká vazba?A pokud ano jaké jsou procenta neplodnosti u dvojčat? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (30.4.2009 23:21) Míša

Dobrý večer.Mám už 3 roky přítele a zatím nám to klapalo.Aspoň já jsem to tak chápala.Proto mně poměrně šokovalo.když jsem zjistila,že náš společný kamarád je hlavně jeho kamarád.Jsem z toho dost rozpačitá.ptala jsem se ,jak to chce řešit.Prý nás miluje oba.Taky řešení - pro něho...Jakou mám šanci,že zůstane opravdu semnou a za kamarádem si jen tak občas odskočí?Jeho zná 7 let,mně 3.Možná Vám připadám pitomá,ale chtěla bych aby semnou zůstal.Vlastně je to možná lepší,než kdyby lítal za ženskýma.Tvrdí mi,že mně miluje.S kamarádem je to jen tělesné.Jsou prostě věci,které pro něho žádná holka udělat nemůže...Pane bože,vždyť to musí děsně bolet...Taky bych se nerada dočkala toho,že budeme mít dítě a on mi oznámí,že odchází ke kamarádovi.To mu raději budu tolerovat ty odskoky.Asi vám připadá hloupá.ale já mám pořád ráda.Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (30.4.2009 14:54) Honza

Vážený pane doktore, moc mne neuklidnilo, že se psychologové připravují na léčbu "posteuthanazního syndromu". Připomnělo mi to starý smutný vtip o dvou psycholozích, kteří míjejí zmláceného člověka v příkopu s poznámkou "Ten co mu to udělal, by určitě potřeboval naši pomoc".(A jdou dál). Řekl bych, že když nechám stařečkům zakroutit krkem, protože jsem trošku unavený, tak výčitky svědomí jsou spíš známkou zbytku lidskosti než diagnózou. Nezačínáme už žít v tom "krásném novém světě" Aldouse Huxleye?

OTÁZKA (30.4.2009 14:10) Matěj

Dobrý den pane doktore, v jedné z odpovědí jsem si přečetl: "Hlavní je nestrčit hlavu do smyčky zvané šibeniční hypotéka na třicet let.." Dost mě to zvedlo ze židle. Je mi 32, jsem ženatý, mám synka a jsem dost starý na to, abych žil vlastní život - tedy měl své bydlení. Můžete mi poradit, jak to lze udělat a "nestrkat hlavu do smyčky"? Pokud jste dostal či zdědil byt nebo dům, sláva na výsostech Vám. A nějaká smysluplná nehraběcí rada nám prostým lidem by nebyla? Rád se jí budu držet :-)

OTÁZKA (30.4.2009 11:15) Sara

Dobrý den. Je mi 25 a přitel je o rok starsi. Jsme spolu 4 roky, z toho 3 zijeme spolu. Tento rok v cervnu jsme se chteli brat, vsem jsme to rekli. Najednou ale jsme se zacali hadat, kritizovat a zacali jsme si prilis vsimat nedostatky toho druheho. Dohodli jsme se tedy ze zrusime svatbu na dobu "neurcitou". Moc se nam obema ulevylo a zas je vsechno v poradku. Nevim, ale jestli je to v poradku... chapu to tak ze proste jsme se na to jeste necitili, mam ale strach ze se to zlomy. Nekdy bych chtela otehotnit a uz byt jista, ale prijde mi to nefer, jednak chce studovat, ostatne ja take chci jit na magisterske studium. Mam ale strach, ze nas vzah mezi tim zrezavy. Děkuji. PS.omluva za pravopis,jsem cizinka.

OTÁZKA (30.4.2009 11:04) Lucie

Dobry den pane doktore, letos mi bude 32let, 2rokem provdana a trvale ziju v Izraeli. Muj zacatek zde byl psychicky i fizycky velmi narocny musela jsem prestoupit na zidovskou viru coz byl velmi dlouhy a vycerpavajici proces. Diky memu manzelovy, ktery vynalozil neuveritelne usili mi pomoci jsme tento proces uspesne ukoncili. Nasledovalo doresit dalsich uredni zalezitosti - umim perfektne anglicky jazyk ale mistni jazyk je hebrejstina, kterou ovladm jen malo. Jazyk byl dalsi duvod proc mi muj manzel musel hodne pomahat se vsim vyrizovanim. Strucne receno byly to velmi narocne 2roky. Manzale jsem si vzala, protoze jsme se znali spoustu let a mela jsem pocit, ze po prakticke strance je to clovek, na ktereho se da 100% spolehnout, a ktery se bude vzdy umet postarat o me i o pripadnou rodinu. Nebyla jsem do nej zamilovana, ale vsichni mi rikali, ze takova manzelstvi byvaji nakonec ta nejlepsi. Dnes ziju v zemi, kterou miluju, ale stale nejsem schopna citit nic blizsiho ke svemu manzelovy a to i potom vsem co pro mne udelal. Citim k nemu respekt a jsem mu vdecna a vzdycky budu. Problem, ale je ze po fizycke strance je mi jeho blizkost velmi neprijemna. Kazdy jeho dotyk je mi neprijemny a sexu s nim se vyhybam. V teto oblasti jsem snim mela problem uz od zacatku naseho vztahu - on ne. V posledni dobe je to, ale horsi a horsi a ja bez nadsazky jeho blizkost nesnesu. Ted me zacal on i jeho rodina tlacit, dost intenzivne do deti. Vpodstate se uz nebavime onicem jinem. Nedokazu si predstavit mit snim deti. Pro nej je to ale priorita c.1. Ja to tak necitim. Zacinam uvazovat jstli s nim mam zustat nebo se rozvest. On tvrdi, ze v mem veku, kdyz se snim rozvedu uz nikdy nenajdu muze jako on, ktery by pro me delal to co on. Jsem z rozveden rodiny, nechci byt jako moji rodice. Nevim jestli jsem schopna ztravit zbytek zivota v manzelstvi s muzem, ktereho fizycky nemuzu vystat -hlavne nevim jestli je to vubec spravne -do toho proste nemuzu privest deti. Citim se vina a nestasna.

OTÁZKA (30.4.2009 10:15) Milan

Minimální počet dětí si mají lidé dohodnout už před svatbou. Jinak nemá žádný muž právo bránit své ženě rozmnožovat se a ani žádná žena nemá právo bránit svému muži rozmnožovat se. Aby odmítání dalšího dítěte nebylo zdrojem životní frustrace a důvodem rozpadu rodiny, musí se na počtu dětí domluvit ti lidé prostě předem. Například my jsme se domluvili rychle sloganem TŘI JSOU LEPŠÍ NEŽ JEDNO a ty tři se nám skutečně povedly a naše manželství je pevné a už se těšíme na vnoučata. Kdyby ale mělo přijít ještě čtvrté, taky bychom ho nezabili, na tom jsme se taky dohodli už před svatbou.

OTÁZKA (30.4.2009 9:31) Krajánek

Pane doktore, namísto odborného vysvětlení tazatelce, která trpí tzv. postabortivním syndromem, se snažíte bagatelizovat potraty. Dáváte rady špatné, protože jsou amorální.. Římské právo, z něhož vyšlo evropské zákonodárství, mělo preambuli: Inde date leges non firmior omnia poset. (Proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno). Kdo může být ještě víc slabší, než je nenarozené dítě? Stát už není "společným domem", kde mohou všichni žít v určité základní rovnosti, ale stává se stává se státem tyranským, když se odvažuje rozhodovat o životě slabých a bezbranných (nenarozených, starců) ve jménu jakéhosi veřejného blaha, které ovšem není nic jiného než prospěch některých jedinců. Navenek se vše jeví tak, jako by právo bylo zcela zachováno, alespoň tam, kde zákony dovolující potrat a eutanázii jsou schvalovány demokratickým způsobem. Ve skutečnosti jde pouze zhoubnou napodobeninu zákona a demokratický řád je tu ve svých hlavních zásadách zrazován. Potrat a eutanázie jsou zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit!

OTÁZKA (29.4.2009 15:53) ivana

Manžel byl celý život poněkud zvláštní. Zdálo se, že to patří k životu vědce. Po třiceti letech zjišťuji, kdy už jsem z něho sama "na nervy", že trpí Aspergerovým syndromem. To vysvětluje všelijaké zvláštnosti v jednání, ale já už vydala veškeré síly a toleranci na maximum. Nejraději bych z domova utekla.. Co byste mi radil?

OTÁZKA (29.4.2009 10:30) Josef

Vážený pane doktore, po krachu osmiletého vztahu jsem se s rozchodem s přítelem vyrovnával tři roky. Pak se zčistajasna objevil kluk čerstvě po rozchodu a okamžitě jsme si padli do oka i do noty. Všechno jsme vnímali stejně, bylo to něco neuvěřitelného. Po měsící velmi intenzivního a fantastického setkávání mi ale zničehonic zavolal, že se vrací k bývalému příteli (jsou spolu na jednom pracovišti, jejich vztah je komplikovaný nicméně jaksi výhodný). Jsem v šoku, nejsem schopný slova. je šance, že by se situace ještě zvrátila? Nebo jsem byl jen na hraní? Děkuji a přeji Vám, ať jste šťastný.

OTÁZKA (28.4.2009 13:45) eva

pane doktore.mam takovi problem,do vztahu davam vse,mame tri krasne deti ale partner dava prednost intimnim partiim zenam z internetu.me se to samozrejme nelibi.uz jsem mu to rekla ale zadna zmena.ma takovi vztah jeste nejakou sanci.

OTÁZKA (27.4.2009 20:18) Kristýna

Dobrý den, můj problém se týká mého partnera. Doufám, že Vaše odpověď mi dodá optimismu, protože už jsem zoufalá. Týká se to rapidního poklesu sexuálního apetitu mého přítele. Jsme spolu už 7 let a pamatuji si, že ještě tak před 2,5 lety byl můj partner velmi sexuálně aktivní, dokonce víc, než mi bylo milé - chtěl sex klidně každý den, i několikrát. Pak ale přibral během jednoho roku asi 20 kg (nyní výška 185 cm, váha 115kg) a nevím jestli důsledkem toho, ale zhruba od té doby, co má problémy s váhou se vyhýbá sexu. Nemá problémy s erekcí, po této stránce je vše v pořádku, jenže on mi tvrdí, že nemá chuť. Ani jsem se mu kvůli váze nikdy neposmívala, nekritizovala ho, takže nemá důvod nějakého studu kvůli nadváze. Nyní je situace taková, že spolu spíme tak jednou za 3 týdny, občas i za měsíc a mě to nestačí. Vzhledem k tomu, že jsou to takové intervaly, často se stane, že můj partner se pak při sexu ,,neudrží,, a vyvrcholí velmi rychle, takže to pak celé trvá třeba jen minutu. A já pak když si představím, že teď budu znova měsíc čekat na něco, co může dopadnou úplně stejně, je mi do breku. Nikdy jsem ho nepodvedla a ani bych to nechtěla udělat, ale ta ,,abstinence,, mě velice frustruje. Vibrátor jsem si ještě nekoupila, i když se k tomu odhodlávám, ale vím, že mě nemůže uspokojit dokonale, protože mi jde i o blízkost partnera při sexu, ne jen o rozkoš. Je mi 23 let, jemu je 31. Vysvětloval mi, že je to asi věkem, ale s tím já nesouhlasím. Chtěla bych mu nějak pomoct..nebo spíš sobě, protože jemu to naprosto nevadí, vadí mu jen to, že to vadí mě. Podle mě to ale u takto starého člověka není normální. Asi 10 měsíců podniká v autodopravě, takže je vlivem toho i ve stresu, ale naše problémy začaly dříve, proto nemyslím, že by to na ně mělo zásadní vliv. Nemá žádné zdravotní problémy. S ničím se nikdy neléčil. Budu Vám vděčná za jakoukoli radu.

OTÁZKA (25.4.2009 20:06) Johanka

Dobrý den, prosím Vás, potřebuju poradit v jedné věci. Odmalička mám problém s pořádkem. Teď je mi už přes padesát a zdá se, že se to stále zhoršuje. Mám ve svých věcech chaos, pořád něco ztrácím a hledám. Když už je to neúnosné a dokopu se k tomu, abych uklidila, nedaří se mi úklid dotáhnout do konce a za pár dní je opět chaos. Hrozně mi to vadí, závidím všem, co mají věci v pořádku a stále na svém místě. To je prostě nad mé síly. Mám taky problém někoho si domů pozvat, stydím se, že to doma nemám tak v pořádku, jak bych měla ( i chtěla) mít. Myslím, že mi chybí smysl pro systém. Máte pro mě nějakou radu? Děkuji.

OTÁZKA (24.4.2009 10:06) zezule

Vazeny pane doktore, po nekolika letech v zahranici jsem ziskala skvele misto s vynikajici perspektivou, zatimco muj manzel (se stejnym vzdelanim a stejnymi zkusenostmi) jenom pomerne nezajimave a hlavne neperspektivni zamestnani. Mame skvely vztah a rodinu (2 deti), je nam spolu moc dobre, ale po roce je jasne, ze se muj manzel citi v praci, a nasledne i doma, nespokojen. Zacal hledat nove zamestnani, ale zatim dost neuspesne. Manzel dela vsechno, aby jeho nespokojenost neovlivnovala nas vztah, rodinu nebo me zamestnani, ja ale presto doma skoro nemluvim o sve praci a dosazenuych uspesich. Jak se mam zachovat? Jak ho mohu nejlepe podporit?

OTÁZKA (24.4.2009 7:40) Nika

"Na životy blízkých lidí se nehrabe" - - - ? Moje mateřština je sice čeština, ale nějak tomuto výroku nerozumím. Myslím si, že nebudu sama... Mohl by pan doktor výše uvedený výrok ještě ozřejmit? Díky...

OTÁZKA (23.4.2009 22:15) Karel

vážený pane doktore.. sám jsem měl spoustu problémů a samozřejmě jsem přišel na to, že pomocná ruka je na konci mé vlastní paže.. ale o to nejde musím konstatovat, že mezi politiky i žurnalisty bohužel kvete především hloupost, bohužel.. jak pročítám Vaše názory, jsem opravdu rád, že i tak je možné potkat inteligentního člověka.. držím Vám palce a Vašim pacientům přeji ať se jim daří, s řešením jejich problémů za pomoci Vašich rad.. :-)

OTÁZKA (23.4.2009 19:57) Marie

Dobrý den, v roce 1974 mi po těžkém porodu v 7 měsíci zemřela dcera, v té době jsem měla 7letého syna a 5 letou dceru.Ztráta třetího dítěte však byla hrozná, dlouho jsem se z toho dostávala,ne však úplně, to nejde.Později se manžel se mnou rozvedl.Celý další život není dne kdy bych na holčičku nevzpoměla,nepíše se mi to lehce.Nyní jsem v důchodu.žiji sama, s dětmi a vnučkami mám velmi dobrý vztah. Ale stále mi chybí moje třetí dítě, strašně moc. Nemohu se s tím smířit, je stále věkem horší a horší. Žije se mi s tím strašně těžko.

OTÁZKA (22.4.2009 17:23) Karol

Dobry den pan doktor.Mam svoju prvu sexualnu partnerku.Milujem ju a ona miluje mna.Ale nemozem dosiahnut ejakulaciu.Robili sme to asi hodinu aj pol a nic.Vyskusali sme viac poloh ale neuspesne.Prosim som zufaly poradte mi.Neviem kde moze byt problem,v strese niesom.Skusali sme aj rozne druhy kondomov aj ultra tenky.Nemoze to byt tym ze dost casto masturbujem (pri tomto s ejakulaciou problem nemam)?Povedal by som ze to aj prehanam.Alebo preto ze som fajciar?Mam 19 rokov.

OTÁZKA (22.4.2009 11:59) Petr K

Dobrý den, pane doktore. Mám otázku ohledně nevěry, své nevěry. Můj primární vztah je koplikovaný, protože už nějaký rok žiju s ženou která odchází od manžela, ale kvůli dětem, to jaksi nedotáhli do úspěšho konce. Nicméně vztah s ní má myslím užasný základy:) A přes to (koplikovaná situace není myslím mojí omluvou) jsem začal něco s nádhernou, chtyrou (a taky zadanou). Znám se, vždycky pár let sekám dobrotu a pak koketuju s paralerním vztahem. Je to normální? Je možný žít v monogamii? Souvisí to nějak se zralostí? Nebo je to jen o tom, že život a představa o něm jsou dvě různý věci? Předem díky Petr K

OTÁZKA (22.4.2009 9:31) Vašek

Dobrý den, mám problém se svoji partnerkou a chtěl bych vás požádat o radu. Předem musím říci, že je nám spolu moc hezky a věřím jí(nemám důvod nevěřit), ale vadí mi pár věcí které mi nepřijdou normální. Jsme spolu 3 měsíce a předtím měla s bývalým přítelem vztah 6 letý. Vím, že k němu má blízko, ale už by s ním nic bližšího nechtěla mít. Problém je MOBIL. Někdy večer když jsme spolu a můžeme si užívat jeden druhého, tak si dokáže SMSkovat pořád až do noci s bývalým přítelem a jinak když nejsme spolu tak má kolem 10h provolaných s ním měsíčně(má tarif s ním neomezené volání). Zatímco my si sotva napíšeme pár SMS denně. Myslíte že je normální že spolu stále mají společný účet volání a ikdyž kamarádsky, tak si pořád volají a píší? Ničí nám to vztah, ale nechci dělat naschvály a psát si také s někým. Ví že mi to vadí...Mám jí říci mobil nebo já? Nebo myslíte že to časem ustoupí? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (21.4.2009 22:54) Petr S.

Vážený pane doktore, v jedné z březnových odpovědí jste se zmínil o změnách osobnosti u léčených alkoholiků. Alkoholik starý svět usekne a katapultuje se do absolutního jinde, zkráceně cituji. To jsem udělal a daří se mi abstinovat čtvrtý rok. Změnil jsem bydliště, práci, telefonní číslo. Usekl jsem všechny vztahy - s přítelkyní, s kamarády i příbuznými. První rok jsem se cítil dost osaměle, pak jsem si bohužel zvykl, aniž bych si vůbec všiml jak. Teď mám obavy, zda budu ještě někdy schopný nějaký vztah navázat. Odvykl jsem si normálně mluvit s lidmi, přestože nejsem žádný zaražený introvert, v práci úspěšně komunikuji s mnoha lidmi, ale výhradně v pracovní, neosobní rovině. Vlastně si tam s nikým ani netykám. Občas nějaká ta porada nebo pracovní schůzka plynule přejde do soukromých hovorů a tyhle situace mi v poslední době způsobují už i fyzické potíže - zamotá se mi hlava a dostavám závratě, když se mě někdo zeptá, jak budu trávit víkend (ačkoliv jsem chvíli před tím vesele a v plné kondici plkal o logistických problémech firmy). V mém donedávna oblíbeném obchodě s čajem jsem se málem složil, když mě čajovníci začali lákat na diskusní večer o pu-erhu. Teď kupuji čaj přes internet. Musel jsem přestat kvůli stejným potížím chodit do knihovny. Knihovnice měly snahu komunikovat a já se bál, že jim tam omdlím. V posledním roce jsem nedokázal dorazit ani na jedno (přes internet domluvené) rande, neboť na fázi těšení se spolehlivě navázala fáze deprese, nechuti vidět kohokoliv a při snaze o sebepřekonání jsem se začal motat na ulici doslova jako opilec. Když udělám čelem vzad a řeknu si, že nemusím s nikým mluvit, když nechci, jsem rázem jako rybička. Myslíte, že se s tím dá ještě (bylo mi 40) něco dělat, nebo jsem prostě v rámci léčby závislosti přejel na jinou kolej i ve vztazích s lidmi ?

OTÁZKA (21.4.2009 18:37) Olga

Dobrý den pane doktore. Jsem zubní lékařka a byla jsem nyní tři měsíce v PN kvůli úrazu ramene. Teď jsem nastoupila na zkrácený úvazek. Jsem zaměstnaná v soukromé ordinaci, šéf je pohodář. Když se mi stal úraz, hrozně dobře zareagoval, netlačil na mě otázkami typu Kdy už konečně půjdu zase do práce atd. Teď nám do ordinace přišel dotaz z Blesku, jestli bychom nechtěli jít do chatu on line. Blesk nesnáším. Šéf se mě zeptal, jestli bych do toho šla. Mám te´d dost času a s chatem jako takovým problém nemám. Nechat se ale vyfotit a zveřejnit svoje jméno do bulváru tohoto kalibru je mi proti srsti. Zároveň mám pocit dluhu vůči zaměstnavateli. Mohlo by to ev. přinést reklamu našemu zařízení... Chtěla bych to odmítnout, ale bojím se pocitů viny, co budou následovat, výčitek, že jsem pro práci neudělala, co jsem mohla, když už tedy nedělám u křesla naplno - pocity viny, vyčitky vůči někomu a přehazování již proběhlých mých rozhodnutí jsou pro mě celkem typické, mám úzkosti, ale snažím se s nimi pracovat, říkám si, že odmítnout toto by mohl být dobrý trénink, ale nevím jestli zrovna tenhle kontext (zaměstnání, kde jsem dlouho nebyla) je ke cvičení ten správný. Ráda bych dotaz nezveřejňovala, díky. Děkuji a přeju prima den.

OTÁZKA (20.4.2009 21:19) L.

Dobrý den, predne se omlouvam za chybjejici diakritiku. Minule leto se se mnou rozešel muj přítel (on 31, ja 28) po 3 letech vazného vztahu. Odstěhoval se, ale chtěl se i nadále přátelit. Jeho zduvodneni rozchodu bylo ze chce byt sam, chce svobodu. Choval se v dobe rozchodu dost divne, nekdy az srandovne, jako utrzeny ze retezu. Uvedomuji si ze jsem ho leckdy omezovala, ikdyz jsem byla rekneme v pravu, nyni vim ze byl problem v mem stylu komunikace. Pozdeji uz se vyjadroval ze mu chybi vztah, ale hleda zenu s kterou se bude 100procentne milovat- idealni harmonicky vztah. Prezto se styka s zenami, ktere jsou myslim ve vecech, ktere mi pozdeji vycital problematictejsi nez ja, nicmene trvaly vztah nema. V porovnani s predchozimi patrnery je velmi citlivy na kritiku a hadky. Máme společné přátele a pracovní projekty, takze jsme se cca jednou za 14 dni setkali, snazila jsem se na nej netlacit, ale nekolikrat se zeptala na jeho postoj k nam, vzdy rekl ze ted nechce navrat, nas vztah negoval, ale nemuze nic do budoucna vyloucit. Dokonce jsem spolu i po rozchodu cca 1 měsíčně měli sex, zpočátku z jeho iniciativy (asi do konce roku), pak spiše z mé. Nas intimni zivot byl do posledni chvile skvely, po rozchodu byl ale chladny, neznosti velmi rad prijimal, ale nevracel, bylo to pro mne smutne. Kdyz uz jsem nemohla dale a citila ze musi prijit zmena, napsala jsem mu SMS ze bych se chtela pokusit o opetovne sblizeni a ze jej mam nemenne velmi rada a pripomela ze bychom na tom museli oba pracovat. Jeho odpoved doslovne znela ze mne ma take rad, ale drive mel mnohem vice a nedari se to vratit. Vzala jsem to jako uzavreni jiste faze. Jeste jsem mu odpovedela, ze chapu ze se to neda vynutit a ze dekuju za to dobre co bylo a tim komunikaci uzavrela. Od te doby se nestykame, je to cca 2 mesice. Cely prubeh rozchodu byl slusny a pratelsky, mozna az neprirozene na to jak moc jsem se tim trapila. On se jevil vzdy nad veci. Nyni si hledam novy vztah, ale pokud by muj byvaly vyja [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (20.4.2009 15:36) Jana H.

Dobrý den. Dostala jsem se do tíživé životní situace. Moje matka važně onemocněla a byla ji před nedavnem amputovana dolní končetina. ma svůj byt ale ve více jak 180 km vzdaleném městě, nyní ji přivezou ke mě. jsem dcera a žiji sama děti již mají vlastní rodiny. Vím ,že musím tuto situaci řešit i s pohleem na budoucnost, a hledat umístění v některém domově důchodců nebo podobném zařízení. do LDN ji dat nechci . Nevím nakolik bude schopna chůze po navratu z rehabilitace a jestli se naučí chodit s protézou. Sama jsem važně nemocna. Nevím jak ji tuto situaci mam říct a jak ji přijme. V místě jejího trvalého pobytu ji také nechci nechat,malo bychom se setkávyly. Ma svůj byt a dosud si téměř všechno dělala sama a stale mluví o tom, že se tam vratí. zatím jsem jí to nevyvracela. ale nevím co dal. děkuji za odpověd.

OTÁZKA (20.4.2009 12:49) Jan K.

Vážený pane doktore, občas zabloudím do vaší e-poradny jako pasivní čtenář. Jsou pro mne zdrojem mnohého poučení. Na nynější problémy jsem však nenašel ani mezi řádky odpověď jak k nim přistupovat. Jsme manželé středního věku (děti 11let holka a 17 let kluk) možná v počínající nebo krátce trvající krizi. Krize začala velice pozvolna asi od doby (cca před rokem) kdy jsme ložnici zrušili a zařídili v ní pokoj pro dceru. My jsme nejakou dobu spali v kuchyni, pak několik měsíců jsme spali odděleně (manželka v obýváku). Nyní bydlíme několik měsíců v domku, který stavebně adaptujeme a spíme pořád odděleně. Problémem (pro mně) je že děti poslední dobou (možná ještě před přidělením dětského pokojíku dceři) vyžadují, dle mého, nepotřebné hmotné věci a maminka jim téměř všechno schválí (tatínka se na souhlas ani radši neptají). Možná i z důvodu, že to podle mého někdy přesahuje běžný rámec jsou někdy moje reakce trochu přehnané (řvaní...). S manželkou máme na věc častokrát rozdílný názor. Nemůžu si pomoct, ale trvám na tom aby děti odváděli taky nějaký výkon v rámci možností (škola, pomoc v domácnosti) za to (a nejenom za to) že jim plně finacujeme všechny jejich zájmy a koníčky. Tu ložnici jsem zpomenul z důvodu jestli by to nemohlo souviset s nejakým odcizením s manželkou i na fyzické úrovni protože v duševní oblasti se mi zdá, že jen velmi těžko se dokážeme domluvit. Jsem skoro přesvědčen, že kromě tohoto problemu máme k sobě jinak hodně blízko. Společné zájmy však už několik let nepěstujeme, protože máme pořád "něco důležitějšího". Intuitivně se mi zdá, že s dětmi později odejdou i tyto problémy. Chtěl bych to ale vyřešit dřív, pokud by to šlo. Děkuji za odpověď

OTÁZKA (20.4.2009 10:21) Karolína

Važený pane doktore, četla jsem vaše rady zde a souhlasím, že vztah má mít vývoj. Stojím teď před rozhodnutím zda mít s partnerem rodinu. Jsme spolu necelé 3 roky. Myslím že city mezi námi jsou silné, povídáme si, máme společné zájmy, má přátele kterých si moc vážím, po rodině toužíme oba. Vadí mi ale 2 věci. 1.má časově i finančně náročného koníčka. Chce abych jeho zájem sdílela. Bohužel mě to nebaví. Tráví tím mnoho času a mě to přijde jako divný druh nevěry. Do svého zájmu investuje hodně času(téměř všechny víkendové dny) i peněz. Jako ženskou mě to trochu uráží. Přestal mě zvát na večeře, nic mi nekoupí, ani maličkost a to jsou jeho přijmi celkem vysoké. Vím že ho nepřinutím aby do mě chtěl investovat a to je proč zvažuji jestli dál vztah rozvíjet. Mě totiž vůbec nejde o drahé věci a drahé večeře, ale právě o to jeho chtění mi to dát. Na druhou stranu vím že na každém člověku se najdou důvody proč si ho raději nebrat a v mnoha věcech pro mne důležitých mi vyhovuje a jsem s ním ráda. Lze si v takovém konfliktu nějak pomoct? Rozhovor s ním jsem zkoušela. Mluvit se s ním dá dobře i oproblémech. Ale výrazné změny nevidím. Děkuji za váš čas.

OTÁZKA (20.4.2009 2:10) MS z Prahy

Važený pán Klimeš, chcem Vám poďakovať za ´partnerské psychologické minimum´, ktoré uverejňujete a to nielen na týchto stránkách. Rada by som sa spýtala na Váš názor mojich vzťahových peripetií. Milovala som muža o 30 rokov staršieho a prežili sme spolu nádherných 5 rokov tzv. ´being soulmates´ s tým rozdielom, že som dlhodobo nevidela jeho potrebu mať viac než jednu soulmate. Rozchod s ním bol pre mňa krutou ranou a ztratou akýchkoľvek životných istot (finančných, interpersonálnych, pracovných). V dvojročnom hľadaní samej seba a zároveň pokukovaní po event. novom partnerovi ´podľa svojích predstáv´ sa u mňa prejavila rada psychosomatických príznakov úspešných ale nikam nepatriacich tridsiatničiek. V tejto dobe úplnej samoty, keď mi myseľ podsúvala myšlienky, že aj Boh ma opustil som ako stroskotanec stretla veľmi silného človeka, ktorý mi však vobec koncepčne nezapadal (a nezapadá?) do obrazu životného partnera. Má o mnoho menej honorovanú prácu, o mnoho menej spoločnosťou hodnotenú atraktivitu vizáže, pochádza z úplne inej kultúry, je dogmatický v názoroch, v ktorých ja som benevolentná, nemá so mnou žiadne spoločné koníčky, ale.... má pre mňa naprosto atraktívne a v našej spoločnosti nedoceňené charakteristiky. Je rodinou i vierou veľmi silne zakorenený, je si sebeistý tým, kým je, nie sú mu vzdialené hodnoty ako čest rodiny a hrdosť na svoju zem, je všeobecne vzdelaný, ľudia si ho vážia za jeho rovnosť, pretože čo hovorí, to žije. Priznám sa, je do určitej miery trochu samorost, nesputaný konvenciami...aj keď v žiadnom prípade žiaden hippie z maringotky. Chcem sa spýtať a dopredu sa ospravedlňujem za svoju neschopnosť zodpovedať si danú otazku sama, možem byť šťastná dlhodobo s týmto mužom? On tvrdí, že so mnou spokojný je a bude, pretože sa tak rozhodol a ja tiež vraj časom prídem na to, čo je v živote skutočne doležité. (Snáď :-) Ja som zaistená, VŠ,zcestovalá, atraktívna, oscilujúca medzi materiálným a duchovným mámením, často povrchná s množstvom koníčko [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (19.4.2009 21:06) Martin S.

Dobrý den, pane doktore, chci se zeptat na varianty řešení situace, kdy si myslím, že jsem obětí manipulace ze strany příslušníků své vlastní rodiny. Jsem svobodný, takže se nejedná o partnerku ani děti. Situaci jsem si více méně přivodil svým naivním chováním a myšlení předchozích pěti let sám (i když impulsem byla možná vlastní autonehoda), takže teď už se bojím udělat jakýkoli krok, který mě mohl vrátit ke svobonému rozhodování sám o sobě. Myslíte, že na změnu chování manipulanta existuje nějaký osvědčený recept? Kromě vzetí nohou na ramena, tzn. úniku z jeho dosahu? Žádný kolega z vašeho oboru mi zatím nedal odpověď, asi se nedokážu konkrétně zeptat nebo spíš popisuju tu omáčku. Děkuji předem za odpověď.

OTÁZKA (19.4.2009 17:17) Andrea V.

Dobrý den. mám problém, který mě už dlouho trápí. Byla jsem před 10 lety vdaná za movitého pána, po 3 letech manželství ve zlaté klícce jsem se rozvedla. V té době jsem hodně dala na otce, který pořád kritizoval, až nás rozved. Po roce jsem si našla dalšího partnera, se kterým mám teď 2 děti. Když to teď /10 let jsem vdaná po druhé/ srovnávám, začíná mi pomalu docházet, že tentokrát hodně kritizuje moje mamka, a já začínám uvažovat o rozvodu. Odstěhovala jsem se od rodičů asi 200 km, oni mi pořád volají a říkají, že je to nefér, že jsem tak daleko. Mám strach, že to skončí jako s 1. manželem, vlastně ani nevím, jestli nemají pravdu a zase je to napravý partner. Nevím, co mám dělat, jestli zachovat manželství a otce svých dětí, nebo opět návtrat k rodičům... rozum mi říká manželství, cit rodiče, babičku a dědu dětem. Mám takový špatný pocit, že jsem násilím přetrhala vazby a napadlo mě, že mi to jednou moje děti vrátí a jestli, když se vrátím, tak moje děti budou taky u mně? Nejsem normální.... Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (19.4.2009 11:37) Karel

Dobrý den. Již týden žiju ve velké nejistotě. Po 10 ti letém vztahu s přítelkyní mi jednoho rána řekla, že si musí nechat všechno projít hlavou. Když jsem se zeptal co všechno, tak mi odpověděla - že neví, jestli jsem ten pravý a že potřebuje čas. Na to odešla již na 4 noci ke svým rodičům. Ptal jsem se zda-li je v tom někdo třetí, ale ona mi řekla že ne. že si jenom potřebuje všechno srovnat. Když si píšeme, většinou nechybí miluju tě nebo smajlík. Přátelé mi řekli že se jedná o přechozený vztah. Prosím o radu co mám dělat. Děkuji za odpověď

OTÁZKA (18.4.2009 21:27) Lucie

Jen se bojím, že náš vztah byl pro něj vlastně jen polovztah, že u něj nikdy žádné přitažlivé síly nenastanou a když ano, bude je ventilovat směrem k P., bude o ni tak usilovat, až ji zase získá. Myslím si to správně? Jak se to podle vás může vyvíjet dál? Podobný dotaz jsem tu nenašla, Vaši knihu mám rozečtenou. Díky moc. (je to ještě pokračování minulého dotazu, ten konec je důležitý, omlouvám se)

OTÁZKA (18.4.2009 21:26) Lucie

Dobrý den, budu vděčná za Vaši radu. H. znám 8 let,svěřovali jsme se s problémy, párkrát jsme se spolu vyspali (já nikoho neměla a že on ano jsem neřešila). To už žil s P. Měli krize, jejich dítě není jeho, a poslední 3 roky mi často posílal SMS, jak mě miluje, že se nastěhuje, že chce být se mnou atd. Odmítala jsem.Na jaře se rozešli a do podzimu se snažili to vrátit, ale nedařilo se. Na podzim jsem ho viděla,zas začaly SMS typu miluju tě a já se rozhodla, že do toho půjdu.Konečně jsem měla pocit, že s tím člověkem chci být se vším všudy, dlouho jsem to s nikým nezažila. Ale on se choval zvláštně. V jednu chvíli mě miloval, plánoval opravy na bydlení (mém), chtěl se nastěhovat. V druhou chvíli, když jsem chtěla koupit lístky do divadla na duben, mi odpověděl–kdoví, co bude v dubnu. Bylo to krásné 2 měsíce,pak se to horšilo, unikal mi tím víc,čím víc jsem se chtěla přiblížit. Po 4 měs. to došlo tak daleko, že řekl, že to nemá cenu, že se rozejdeme. Že je pořád pryč, že je radši v práci nebo s kamarády, že by mi ubližoval. Na můj dotaz,jestli se chce vrátit k P. vždy tvrdil, že ne. Ujišťovala jsem ho, jak je pro mě důležitý,že když spolu budeme o všem hodně mluvit, zvládneme to. Odjel a v noci psal,že mě miluje,že si urovná hlavu a za 14dní se vrátí. Vrátil, 3týdny to šlo. Pak jsem se zase ptala, kdy se uvidíme, řekl že 2dny bude na akci, kde bude i P. (ale s ní že tam nejde), a pak teprv přijede. Já ztratila nervy a řekla, že to nemá cenu, že to nezvládám. On-že to asi tak bude lepší. Stále to sváděl na práci a povahu, že nedokáže žít s nikým. Až v noci, kdy jsem mu psala, jak moc pro mě znamená a ptala se ho, přiznal, že stále myslí na P. Prosím o radu, co dělat dál. Nevídáme se, nekontaktuju ho a když se 1x ozval, odpověděla jsem normálně. Nechci na něj být hnusná (i když často ty pocity mám), zakazuju si mu psát. Je to dobře? Jak ho získat zpátky? Jen se bojím, že náš vztah byl pro něj vlastně jen polovztah, že u něj nikdy žádné přitažlivé síly nenastanou a když [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (18.4.2009 12:33) Anonim

Dobrý den, prosím Vás o radu! Moje máma je psychicky na dně! Nevím jak jí mám pomoct. Můj otec má dluhy 350 000 kč, mamka si vzala půjčku na 150 000 a pomáhá mu to splácet, ale dnes z táty vylezlo že dluží ještě další peníze! Mamka se mi doma sesypala a neví jak to všechno zvládneme! Bydlíme v rodinném domku,který už dva roky táhne moje mamka sama ze své výplaty. Bojím se, že k nám přijde exekuce a seberou nám věci díky tátovím dluhům. Dům prodat rodiče nechtějí, protože jsme tady se sestrou vyrůstaly a nechtějí nám kazit budoucnost a hlavně nechtějí ovlivnit naše výkony ve škole.Táta odešel z domu a moje mladší sestra je z toho velmi špatná stejně jako já. Chtěla bych nějak pomoci, ale nevím jak. Scháním si neustále brigádu,aby na mě mamka nemusela nic platit,ale nikde neberou díky finanční krizy. Bojím se toho, že už se to mezi rodiči nespraví a my budeme muset prodat dům,a že mamka se mi zase zhroutí a ja zustanu se sestrou sama.Prosím poraďte!Děkuji

OTÁZKA (17.4.2009 11:25) Hanka

Dobrý den,pane doktore, 8 let a 8 měsíců jsem měla přítele. Ženatého.Ale to jsem věděla od začátku. ze začátku to bylo krásné (to asi píšou všechny milenky), ale teď už chci víc. Chci to , co má jeho manželka.Jistotu, že se vždy vrátí. Ale čím víc chci já, tím víc ho ztrácím. Je to na dlouhé psaní,obracím se na vás, protože už nevím jak dál. Cítím, že mě opustí,ale neunesu to. Neumím si život bez něj představit.Ještě musím napsat, že je mi 45 let a mám dospělou dceru. On také. Kdybych vám mohla psát na e mail a všechno vypsat, byla bych klidnější. Momentálně jsem tak zoufalaá, že se mi nechce žít. Ale musím. Dcera mě potřebuje, mám jenom ji. Prosím, můžete mi poradit ? Asi byste mi nedal svou e mailovou adresu? dĚKUJI.

OTÁZKA (16.4.2009 17:50) Marek

Dobrý den pane doktore. Řeším osobní problém který bych neváhal nazvat bezcitnostní. Jedná se o velmi emoční situace. Například když umřeli moji prarodiče tak jsem se s tímto faktem vyrovnal v +- 10 minutách a na pohřbech jsem byl naprosto klidný. Když mi zkončil podle mě skvělý vztah (trvající 2 roky) za 15 minut jsem byl naprosto v pohodě připaven najít si někoho jiného. Dnes se semnou rozešla další slečna a já si do půl hodiny našel někoho nového na koho to tak říkajíc zkoušet. Trochu mi to vrtá hlavou a hlavně ostatní mě považují za bezcitného mizeru, ikdyž cítit umím, pouze neřešm věci se kterými nemohu nic dělat. Předem děkuji za odpověď. Marek

OTÁZKA (16.4.2009 16:09) František

Vážený pane Klimeš, Moc dík za to co píšete (ať už tady nebo ve svých knihách)... máte dar krásně a srozumitelně věci vysvětlovat problematiku a nehalit ji do nesrozumitelných formulek.. Také děkuji lidovkám, že vám přidělili tento prostor.. Přeji Vám mnoho pracovních úspěchů a pěkný osobní život

OTÁZKA (16.4.2009 15:14) Petr M.

Dobrý den pane doktore. Nevím jak začít. Jsem pět let ženatý, s manželkou čekáme druhé dítě. Manželka, ač mi to neřekla, miluje někoho jiného. A nejhorší je to, že to není muž, ale žena. Samozřejmě že se to odrazilo i na našem intimním vztahu. Žena i já jsme tradiční katolíci, takže o žádném rozvodu nelze vůbec mluvit. Myslím si, že moje žena nikdy nenajde sílu mi říci pravdu o svém vztahu. Bojím se, že sice prožijeme život vedle sebe, ale bude to oboustranné peklo. Díky dětem i tradičnímu okolí nenajdeme odvahu si "nalít si čistého vína". Děkuji za jakoukoliv radu i takto přes net. S pozdravem Petr M.

OTÁZKA (16.4.2009 14:31) Maya

Dobrý den, pane doktore-trápí nás velký problém - předmětem týrání jsou mí rodiče. Žijí na konci vesnice, mají souseda, který je neustále slovně uráží, posílá na ně různá udání-mojí mamince řekne,že celá vesnice ví,že byla komunistka a že kradla...ona je zhroucená, protože nic z toho není pravda a když se souseda s velkým sebezapřením zeptám, proč jí takto nadává - vše mi do očí popře, naprosto udiven,že nikdy nic takového neřekl. Vyvrcholilo to,když maminku fyzicky napadl - volali jsme Policie - a od té chvíle nerozumím absolutně ničemu. Ten člověk má snad nadpozemský dar přesvědčit.- Policii řekl,že si to maminka vymyslela-oni uvěřili,na přestupkové komisi taktéž-uvěřili, maminka musela zaplatit správní poplatek tisíc korun a přišlo jí vyrozumění,že si vše vymyslela. Je členem KMČ a členem ODS. Když jsem si na jeho chování stěžovala na KMČ a na Magistrátu, OPĚT došlo k tomu,že všechny přesvědčil, že on je v právu a naopak maminka je agresorka. Před námi nestydatě tvrdil nestydaté lži, které na druhý den popřel, že je nikdy neřekl. Poraďte prosím, máme co do činění s psychicky nemocným člověkem a je na místě obava o život maminky?????Všechny právní kroky selhaly,nikdo nám nevěří a už opravdu nevím,na co přísahat:)

OTÁZKA (16.4.2009 14:04) claude

Dobrý den , pane Klimeši. Pročítám si otázky a odpovědi a většinu Vašich odpovědí bych mohl podepsat. Myslím že jedním z největších problémů je špatná a nedostatečná komunikace mezi lidmi. Všeobecně tolerované obelhávání se stalo pravidlem a nejlepší jsou ti kteří nás dokáží nejlépe oblbnout. Nazývat věci a jevy pravými jmény bez zbytečné diplomacie vidím jako jediný možný směr. Zatím jsme na tom tak že už mnozí začínají lhát i sami sobě. Vím že pravda není krásná, ale měli bychom se k ní stavět čelem. Co Vy na to?

OTÁZKA (16.4.2009 13:23) Bára

Vážený pane Klimeši, mám poněkud zvláštní "problém", dokonce se zdráhám ho problémem nazývat. Já jsem totiž šťastná :) Mám úžasného manžela, s nímž si i po mnoha letech skvěle rozumím a prožíváme spolu spostu legrace, mám práci, úspěšně studuji, mám střechu nad hlavou, všichni v mé rodině jsou zdraví, jsem obklopena skvělými přáteli. Nikdy jsem nemusela řešit žádný opravdu závažný problém. Samozřejmě řeším spoustu každodenních starostí jako každý jiný, ale nechci ani nemám potřebu si stěžovat (stěžování všech a na všechno, jak je u nás dobrým zvykem, mi je odporné). Někdy trpím intenzivními pocity viny, že si tak skvělý život nezasloužím, zvláště když kolem sebe vidím tolik utrpení (mluvím samozřejmě o skutečném utrpení, nikoliv o to typicky českém "remcání"). Zkrátka nevím, proč zrovna já se mám tak dobře, nicméně každý večer před spaním za to děkuji bohu. Můj problém spočívá v tom, že žiji neustále ve střehu. Trpím obludnou obavou z toho, že tohle štěstí nemůže trvat věčně a že zákonitě musí přijít nějaká strašná "jobovka". Mám hrozný strach, že manžel nebo já nebo někdo z mých blízkých vážně onemocní, že se někdo zabije v autě, že nebudeme moci mít děti (zatím jsme se nepokoušeli) apod. Když jede manžel na služební cestu, mám opravdu nepřekonatelnou hrůzu z toho, že se nabourá, a když mi dlouho nezvedá telefon, dostávám téměř hysterické záchvaty pláče. A navíc se bojím, že tyto úzkosti budu přenášet i na vlastní děti. Já jsem velmi svobodomyslný člověk a chtěla bych, aby moje děti vyrůstaly v toleranci a svobodě, ale bojím se, že je svými úzkostmi budu svazovat a otravovat jim život tím, že budu neustále kontrolovat, že jsou zdraví a naživu. Dá se s takovými úzkostmi něco dělat? Děkuji a srdečně zdravím

OTÁZKA (16.4.2009 11:04) Jitka K.

Dobrý den pane doktore, s tím mým jsme se vzali po 25 letech, již jsme také v letech, máme oddělený majetek. Teď jsem si koupila za své peníze malou nemovitost, asi 200 km daleko a chci tam jezdit tak jedenkrát za měsíc něco dělat atd. Manžel je strašně proti tomu, pořád je zle. Já říkám, vždyť jezdíme 25 let jenom na tvojí nemovitost, tak občas můžeme jet i na tu moji. Nechce prostě dovolit tam jezdit ani mě, abych si tam mohla něco zajišťovat. Co tomu říkáte?

OTÁZKA (16.4.2009 10:54) Petr

Dobry den pane doktore, chci se Vas dotazat na Vas nazor na knihu Umeni milovat od Ericha Fromma. Domnivam se, ze je to vynikajici publikace, ktera muze pomoci mnoha nestastnym. Doporucil byste ji i svym pacientum? Dekuji za odpoved a preji pekny den!

OTÁZKA (16.4.2009 10:18) Tomáš

Dobrý den pane Klimeši. Chtěl jsem se zeptat, jak se nejlépe vyrovnat s krizí v partnerském svazku, když se do toho zaplete sekta. Konkrétně Scientologická sekta, která jednoho partnera tlačí do rozvodu, rozchodu či odloučení poté, co se jim nepodařilo přesvědčit o své víře (nebo možná zmanipulovat či indoktrinovat) druhého partnera. Mechanismus nátlaku je hezky popsán v časopise Rolling Stone: www.r-factor.cz/clanky/rolling-stone/Rolling-Stone-7.htm

OTÁZKA (16.4.2009 9:43) Anonka.-(

Dobrý den mám takovej problém..no ikdyž já bych možná žekla že je problém s vyučujícím...minulé úterý jsme měli ve škole den a ten den jsme se tam bavili jakoby o Velikonocích...pletli jsme pomlázky,vařili velikonoční jídlo a pak jsme si měla každá třída připravit nějakou scénku ohledně Velikonoc.A řeklo se že až to všechno zkončí tak pdvní stupeň jde po 4 hodině domů a druhý stepeň tedy i já po 5 hodině.No a já a kámoška jsme se už ráno zeptali jestli by jsme mohli jít domů dřív a ta učitelka řekla že si to rozmyslí no a jak to skončilo tak jsme se jít teda šli zeptat jestli můžeme a ona nám řekla že jo.No a tak jsme šli.No a v úterý nám řekla jako co si to dovolujeme odejít když jsme jí to ani neřekli,ale my jsme se jí za ten den ptali 2x a naposledy nám teda řekla že jo,ale ona tvrdí že o ničem neví..A tak to šla hned říct ředitelovi.A my jsme včera sli obě do ředitelny a on nám jako v ysvětloval kdy můžeme odejít ze školy a kdy ne..třídní nám hrozí napomenutím...může nám dát napomenutí...když jsme jí donesli omluvenku(sice až po tom co to všechnno musela jít říct ředitelovi) hrozí nám napomenutí..prosím pomocte...myslím že je to celekm nespravedlivý..děkuju za odpověď :-(

OTÁZKA (16.4.2009 9:30) KAREL

Před pěti lety jsem se rozešel s přítelem - bylo to zatím ztráta v životě největší - byly jsme jak rodina. Celá situace dopadla tak, že jsem po roce smutnění musel vyhledat pomoc psychiatra - a ten nasadil po testování Seropram. Ten beru do dnes, protože dodnes jsem sám a trápí mě to. Nemůže tak dlouhé požívání antidepresiva ublížit. Ptám se proto, že někdy na mě "leze" stav něcojakománie, a by jste tu v jedné odpovědi zmiňoval, že antidepresiva mohou vyvolat sklouznutí jiným směrem. Jinak jsem docela spokojený a veselý.

OTÁZKA (15.4.2009 23:47) Žížalka

Dobrý den, pane doktore, myslíte si, že lze milovat dva muže najednou? Mám již 5 let přítele, se kterým si velmi rozumím. Před časem (asi půl roku) jsem ale potkala jiného úžasného muže. Oba jsou si v něčem podobní, ale zároveň na každém obdivuji něco jiného. S žádným z nich společně nežiji, jenom se občas vidíme. Nemám pocit ničeho špatného a každý vztah mě něčím obohacuje. Nechci ani nikomu ubližovat. Příteli, který se objevil jako druhý, jsem řekla o tom prvním. Myslíte, že to může vydržet dlouhodobě a že je to normální?

OTÁZKA (15.4.2009 19:57) Pavel

Vážený Jeronýme, musím Vám sdělit, že jste mne překvapil tím, že jste na moji provokaci ohledně MUDr. Nešpora vůbec reagoval; a k tomu zcela vážným tónem. Děkuji Vám, dobře jsem se bavil. Je vůbec otázka nakolik otevírat veřejně své srdéčko k pošlapání, i když u Vás je to tak trochu profese a tak trochu volba. Je přirozeně pravda i to, že několika lidem pomůžete Vaší poradnou v jejich problémech, a to nejen tazatelům, ale třeba i dalším čtenářům, jsou i lidé, kteří na Vás spoléhají, což zavazuje. Sice s úspěchem pochybuji, že Vás jen toto může učinit šťastným, ale přeji Vám, abych se mýlil. S úctou PV

OTÁZKA (15.4.2009 13:44) JANA

ŽIJI S MANŽELEM UŽ 10LET,A NIKDY NEONANAVAL.DNES RANO JSEM HO ALE NACHITALA JAK ONANOVAL .CHTELA JSEM SE ZEPTAT PROČ MUŽ ONANUJE KDYŽ SEX MUŽE MIT KDY SE MU ZACHCE?

OTÁZKA (15.4.2009 13:19) Soňa H.

Pane doktore, buďte prosím tak hodný a vyberte k zodpovězení dotaz od Jitka Z.Planá. Ten její přítel je evidentní násilník a když už ne kvůli ní tak aspoň kvůli dítěti by měla prchat rychle pryč a na žádný řečičky už nedat. Moc děkuji.

OTÁZKA (15.4.2009 10:42) Ilona

Vážený pane doktore, po 15tiletém manželství jsem opustila svého manžela, s kterým mám dvě děti 16 a 9. Naše manželství nemělo pevné základy, jelikož jsem přišla po 3měsíční známosti s ním do jiného stvavu a hádky u nás byly na denním pořádku. Ale vzhledem k tomu, že jsem neměla žádný jiný vztah, brala jsem vše automaticky a tak že to má být. V našem vztahu byla dost velká nedůvěra ze strany manžela , stále mě podezíral s nějakých jiných vztahů a z mé strany nedůvěra v člověka , který mě né jednou fyzicky napadl. Nemožná komunikace o čemkoli, vyhrotila v můj odchod. Můj manžel se stále nemůže s touto skutečností srovnat a stále mě chodí esemesky, týkající se mé špatné výchovy (děti máme ve střídavé péči), mého hrozného chování vůči němu, mého nového vztahu atd. Vím, že to pro něho je bolestivé období, ale pro mě je dost psychycky náročné snášet urážky, které mi chodí. Chtěla jsem si změnit číslo, ale vzhledem k tomu, že máme děti ve střídavé péči to bude dost nereálné. Prosím o radu, jestli nějaká existuje a také se bojím , toho, jak děti budou reagovat na mého nového přítele, kterým mě exmanžel stále vyhrožu, že to řekne dětem. Děkuji I.

OTÁZKA (14.4.2009 19:47) Kateřina G.

Dobrý den. Mému partnerovi je 50 let, je to španělský lékař. Jsme spolu rok poté, co jsme spolu byli několik měsíců před 4 lety, kdy se on po několika měsících bez jediného slova a vysvětlení vytratil. To byl ještě se svou ex-přítelkyní. Když jsme se znovu po těch 4 letech shledali (kontakt vzešel z mé strany), tvrdil, že na mě bez ustání celé 4 roky myslel a že mě strašně celou dobu miloval. Před rokem kvůli mně odešel od oné své přítelkyně, k níž se před těmi 4 lety vrátil, jak on tvrdí z majetkových důvodů (a které se mu tentokrát podařilo vyřešit). Jeho ex i jeho bývalá manželka ho obě bily a jejich domácnosti byly sicilské. Píši vám, abych se na prvním místě zeptala, zda s člověkem, který vás jednou opustí tak, aniž by vám řekl jediné slovo vysvětlení, ačkoli jste spolu byli a plánovali společnou budoucnost, a který na všechny mé úpěnlivé snahy o vysvětlení odpovídal mlčením a pokládáním telefonů, zda se tedy s takovým člověkem dá vůbec počítat, totiž zda je existuje podobné zkratové chování, a pokud ne, o čem takové jednání vypovídá. A další moje otázka se týká jeho nálad. Dalo by se říci, že pravidelně ztrácí hlavu a rozčílí se do nepříčetnosti, kvůli něčemu, co se obvykle nějak týká našeho vztahu, a v takových chvílích, kdy nad sebou takto ztratí vládu, mu nejsem schopna v klidu nic vysvětlit, uráží mě a obviňuje a je hrubý, ale nikoli vulgární. Když se pak vzpamatuje, naprosto na nic z toho, co mi řekl, si nepamatuje. Já se cítím zraněná a on očekává normální komunikaci, a když mu vysvětlím, co mně řekl, shrne to tím: že si nic nepamatuje a že není možné, že mně něco takového řekl. Nejde o žádný extrém, ale oproti zamilované idyle, která vládne jinak, jde o závratný rozdíl. Je to velmi vyčerpávající a navíc mám pocit, že s každým podobným výbuchem se zvyšuje jeho agresivita a neúcta vůči mně. Nevím, zda pomůže v analýze informace, že můj partner prodělal rakovinu prostaty a močového měchýře a trpí všemi těžkými důsledky, které jsou s touto nemocí spojeny.

OTÁZKA (14.4.2009 10:49) Jitka Z.Planá

Dobrý den.po nevěřě manžela jsem od něho odešla.Našla jsem si slušného,hodného přítele.Bohužel takový dlouho nebyl.Asi po týdnu na mě začal nadávat,kvůli tomu že můj syn nechal hračky na koberci a abych ten bordel uklidila.Vzala jsem to s rezervou.Jeho špatné nálady se ale stupnují,jeden den je roztomilej,mazlivej a pak ráno vstane a nadává.Jednou mě fizicky napadl,vyvázla jsem naštěstí jen s modřinou na ruce.Ale dost mě zarazil jeho poslední výstup,díval se na hokej a malej si hrál a povídal si u toho,jenže to mu vadilo.Řekl mi at si s ním jdu no ložnice a dám ho do postýlky,což sem ihned odmítla,protože nechápu proč by moje dítě mělo kvůli hokeji být sticha a nesmělo si hrát.Několikrát mi zopakoval abych s ním odešla,ale opět sem odmítla.Pak na mě začal řvát,abych s malým vypadla,hádka se proměnila v potyčku.Jenže přítelovi asi stoupla agresivita do hlavy,odběhl do kuchyně a začal na mě řvát že mě zapíchne že mě má plné zuby,vráti se zpět s nožem.Shodil mě na gauč a mířil na mě.Začla sem na něho křičet at se uklidní.Pak si nejspíš uvědomil co dělá.Takovéhle výpadky má dost často,chtěla bych proto vědět jak by se tahle situace dala řešit,hodněkrát jsem od něho odešla a le vždy sem se vrátila zpět,protože jsem uvěřila na jeho sliby,že se změní.Pomozte mi prosím!!!!!

OTÁZKA (13.4.2009 19:43) ava

vykašli se na něj,nestojí za to.

OTÁZKA (13.4.2009 10:28) Petra

Vážený pane Klimeši, je mi 30 a mému příteli 35. Plánujeme společný život. ale máme již od začátku (asi rok a půl) problém v sexu. Ze začátku to vypadalo, že si musíme na sebe zvyknout, ale teď ( půl roku)z partnerovo strany nevidím žádný zájem. Jsem stále odmítána. Mluvit o tom nechce, jen mi jednou řekl, že ve svých 30ti letech nevím co je sex. Kromě sexu je ke mně pozorný, hodný, ale mám strach, že tento vztah kvuli sexu nevydrží. Myslím, že jinou ženu nemá, ale na intermetu potají prohlíží porno stránky. Dost se mě to dotýká, myslíte, že to dělá proto, že už ho nepřitahuju? Nebo je to u chlapů normální? Mám ho moc ráda, ale nevím co udělat. Také bych už chtěla dítě. předem děkuji za radu.

OTÁZKA (12.4.2009 13:21) Renata

Dobrý den, máme manželskou krizi a nevím jak z toho ven, s manželem jsme 6 let, pořídili jsme si dům na hypotéku máme 2 malé děti ,jsem na mateřské dovolené, prostě manžel je radši v práci než s náma doma, vadí mu křik dětí, že je musí hlídat a pomáhat mi doma, tak aby měl klid od nás tak je radši v práci, a kvůli tomu se hádáme že je víc v práci než snáma, dětíi vidí jen večer tak asi 15 minut když jdou spát, co mám dělat a jak postupovat. Máme oddělené ložnice, už spolu ani nespíme. díky za odpověď. Renata

OTÁZKA (11.4.2009 10:11) Míša L.

Pane doktore, mám úplně, ale úplně stejný problém jako Věrka V. Jsem 27 let vdaná,dvě dospělé děti, dokonce už babička. Ráda bych ještě žila, ledacos zkusila. Manžel pleje na zahrádce a spí.Máme i jiné další problémy, ale Věrce se to moc podobá. Odpovíte mi také?Děkuji Míša

OTÁZKA (10.4.2009 14:07) Helena G.

Jen stručně k naší výměně: Popravdě jsem spíš nečekala, že mi odpovíte, ale příjemně jste mě překvapil, tedy v tom smyslu, že jste sem svůj postoj napsal (a zdá se, že upřímně) a lidé si ho tady mohou přečíst a udělat si o vás třeba detainější obrázek, to je férové. Jinak jste mě zas tak nepřekvapil, a máte pravdu, vaší knihu jsem nečetla, a zatím mě to ani neláká, a to paradoxně právě z toho důvodu, který vy pokládáte za impuls k jejímu čtení. Věřím však, že mechanismus, který popisujete, jinak většinově funguje a vy jste na to vsadil. Není vlastně důležité jak to hodnotím nebo v čem se názorově lišíme, odpověděl jste mi na dotaz, přestože tématicky přímo nezapadal do této poradny, a za to děkuji. HG

OTÁZKA (10.4.2009 13:24) Věrka V.

Vážený pane doktore, baví mě číst Vaše odpovědi, tak jsem zvědavá jestli něco vymyslíte na můj dotaz. Bude mi skoro 50, jsem vdaná 25 let, děti obě nad 20 let a teď řeším, co se životem dál, nebo, popravdě řečeno, se spíš bojím řešit co dál, ale připadá mi, že mě můj současný život nenaplňuje. Vyvinuli jsme se během těch let s manželem v naprosto odlišné bytosti, já jsem spíš aktivní tvůrčí typ, co potřebuje chodit na koncerty, jezdit na lyžích, na vodu a pod., setkávat se s přáteli, on usíná každý večer u televize většinou hned po zprávách, jediný jeho koníček je rekonstrukce domu, které se věnuje během víkendu. Bolestné je pro mne taky to, že spolu léta nemáme téměř žádný fyzický kontakt, protože on (možná jen moje) dotyky nepotřebuje a já často tak toužím po pohlazení nebo objetí, že z toho šílím. Sexu je taky jako šafránu a obvykle to vyžaduje nějakou manipulaci z mé strany. Je z toho nějaká cesta ven kromě rozvodu? Takhle mám pocit, že umírám zaživa. Moc děkuji za odpověď.

OTÁZKA (9.4.2009 15:57) P.

Dobrý den, tak jsem právě dočetl Vaší knihu o Kristu. Takovýto pohled mě opravdu překvapil - mile. Nikdy jsem neuvažoval o tom, že by Ježíš netušil, co ho čeká a jak to má udělat a že na to přicházel až časem. Každopádně mi přišlo, že si sám v jedné kapitole odporujete: Tvrdíte, jak vzniká mýtus o stvoření světa, jak to vzniklo, třeba tak, že roku 4000 př. Kr. se dítě zeptalo "... a tatí, proč se v sobotu nesmí pracovat?" a tatínek řekne, že Bůh odpočíval a pak se na to nabalovalo další a další až vznikl mýtus. Až potud plně souhlasím, podivné je právě to, že pak stavíte na tom, že Adam s Evou byli reální lidé, kteří mohli mít dar nesmrtelnosti, ať už zakódovanou v genech nebo jakkoliv jinak, pak na tom stavíte docela složitou hypotézu a vlastně předpokládáte, že A&E jsou historicky doložitelní. Není to divné, když následují v Genesis hned po stvoření světa a jsou v těsné blízkosti "mýtu"? Díky za odpověď, P.

OTÁZKA (9.4.2009 14:57) ava

a jinak,život je jinde než na stránkách tohoto plátku.každý žije,jak umí a nemá cenu rozebírat a patlat se v problémech.

OTÁZKA (9.4.2009 14:55) ava

ahoj Katrin,jsem na tom taky tak, pečlivost je vrozeáé.a vyčerpaná jsi pro to,že špatně spíš.musíš si občas udělat radost,něco pěkného na sebe, výlet,atd.uvidíš,že všechno bude dobré.zdravím.

OTÁZKA (9.4.2009 14:39) Jiří

Moje žena mi byla nevěrná, já na nevěru přišel a zjistil jsem že to byl můj kamarád. Momentálně žena po mě chce čas aby si to vše rozmyslela co chce a aby si to prý sedlo. Ale když se jí zeptám stále odpovídá, že neví co chce. Co radíte dát jí čas nebo vztah ukončit?

OTÁZKA (9.4.2009 13:47) Katrin

Vážený pane doktore, zajímal by mě Váš názor na to, kde dělám chybu. V dětství mě rodiče nikdy moc nechválili (na vysvědčení jedna dvojka zbytek samé jedničky a jejich reakce: "co ta dvojka?!") vedli k disciplíně, plnění povinností, ne příliš hlasitým projevům, prostě neobtěžovat. Dělala jsem vše, jak si přáli a přesto více citů projevovali bratrovi, který měl horší prospěch i chování. I přesto se mi, hlavně vlastním přičiněním, podařilo vybudovat s rodiči pěkný vztah.Nyní je mi přes třicet, při náročném zaměstnání dokončuji druhou vysokou školu, jsem vdaná a máme pěkný vlastní byt. Mám několik velmi dobrých přátel, hodně známých, v práci s kolegy nadstandardní vztahy. Na první pohled ideální. Přesto se necítím šťastná, ale spíše hodně vyčerpaná. Pro své okolí včetně rodičů funguji už roky jako vrba, které se zavolá když mají starosti nebo se něco stane, v práci mám více úkolů než kolegové, protože moje práce je vždy odvedena rychle a dobře. Domácnost zvládám sama, manžela moc neobtěžuji. V poslední době ale cítím, že mi docházejí síly. Mám pocit, že jsem na všechno sama, nemůžu a možná ani už neumím se na nikoho spolehnout. Moje okolí (včetně rodiny, manžela) odmítá slyšet, že jsem unavená, že mám z něčeho obavy...odbývá mě se slovy, že to zvládnu a hovor stočí na svá témata, přesto mám se všemi výborné vztahy, žádné konflikty. Jedu na opravdu vysoké otáčky, snažím se toho zvládat hodně, kladu si další cíle, přestože mě jejich dosažení nedělá nijak šťastnou. Přehnaně doma uklízím, jsem přecitlivělá, depresivní. Mám problém s jídlem (když se najím, mám špatné svědomí, přitom už nyní mám podváhu). Prostě vše (domácnost, studium, práce, můj vzhled) musí být perfektní. Chtěla bych se od tohoto stavu osvobodit, umět občas něco hodit za hlavu a užít si život, cestovat, ale nejde mi to a hlavně mě v těchto touhách nikdo nepodporuje. Jak se dá dosáhnout vyrovnanosti, pane doktore? Děkuji.

OTÁZKA (9.4.2009 12:12) Klara

Dobry den! Mam ponekud neobvykly problem. Je mi 28, dosud jsem nemela pritele, protoze ke vztahu necitim ani fyzickou ani psychickou potrebu, a deti rovnez neplanuji. Energii venuji praci a konickum. Co mi vadi, je, ze moje okoli na me pohlizi velmi divne a citim znacny tlak, abych uz "nejakeho chlapa" mela. Prijde mi ale hrozne, pretrpet chozeni s nekym, jen proto, ze to ostatni povazuji za normalni, s tim, ze si jednou mozna zvyknu. Jsem se svym zivotem spokojena, ale jak to mam dat najevo druhym? Vzdy reknou jako na kolovratku, ze mi stejne neco chybi a ze ten pravy jednou prijde, aniz by vzali v uvahu muj pohled. Dekuji za radu a hezky den.

OTÁZKA (9.4.2009 12:12) wehon

Takový keci jsem ještě neslyšel. Muž má milovat jen jednu ženu a tý být věrnej!!!!

OTÁZKA (9.4.2009 9:05) Jindra

Dobrý den, zatím žádný dotaz, i po 20 letech je to docela prima :-) - jenom si Vaši poradnu tak občas čtu a moc se mi líbí Vaše odpovědi. Je vidět, že jste asi nejen dobrý psycholog, kterého práce baví, ale taky rozumný člověk. Hodně zdaru!

OTÁZKA (8.4.2009 20:52) Zuzana

Vážený pane doktore, četla jsem zde nedávný dotaz týkající se bydlení s matkou/ tchýní v jednom domě a Vaši odpověď. Nacházím se v obdobné situaci, trápí mě a stále se snažím najít způsob, jak ji co nejlépe zvládnout. Před dvěma roky koupila manželova matka v našem domě sousední byt a nastěhovala se, neměli jsme z toho radost, naopak obavy o soukromí, klid, relativně dobré vztahy, manžel s matkou navíc pracuje, také jí to přímo řekl. Rozhodla se podle svého uvážení, nechápala a ani teď nechápe, o co se nám jedná, že má někdo jiná přání, představy, své potřeby, své soukromí, ráda rozhoduje a organizuje, kolikrát neslyší a nevidí druhé. Pochopitelně to je můj pohled... Někdy u nás týden nezazvoní, ale jsou týdny, kdy zazvoní každý den, chce manželovi něco říct pracovně, na něčem se domluvit, přinese ovoce, koláč nebo se mezi dveřma zeptá, jestli se může podívat na malou – máme půlroční dceru. Snažím se ji respektovat jako manželovu matku a jako babičku naší dcery, ale jinak to není člověk, kterého bych vyhledávala, mám jiné zájmy, jiné názory, nemám ráda její monology a suverénní soudy. Finančně nám často pomohla, nejsem nevděčná, ale není to pro mě prostě to nejdůležitější. Nechci vyvolávat konflikt, ani to moc neumím, raději bych se domluvila, ale v její přítomnosti se často cítím odzbrojená, neverbální cestou projevenou nelibost při otevření dveří ani slušné požádání, že bych se na návštěvě jednou dvakrát týdně raději vždy předem domluvila, nebere na vědomí. Jak docílit „předem ohlášených návštěv“? Jak docílit „zřetelné a tvrdé čáry, která přesně definuje pravidla soužití“? S člověkem, který komunikuje jiným způsobem? Děkuji moc za Vaši odpověd.

OTÁZKA (8.4.2009 17:59) Simona

Dobrý den.Prosím o radu.Dva roky chodím s ženatým mužem.Je nám spolu dobře.Když se náš vztah provalil myslela jsem ,že ho přítel ukončí a zůstane s manželkou.On si pronajal byt a odešel od ní.Brala jsem to jako jasný signál ,že chce být se mnou.Půl rok byl užasný.Ve všem si rorumíme.Nebydleli jsme společně,ale trávili jsme spolu veškerý volný čas.Najednou se přítel začal chovat otažitěji,měl pro mě méně času.Ted mi zdělil,že přemýšlí o návratu k manželce a dětem.Prý potřebuje čas na rozmyšlenou co dál.Jsem z toho neštastná.Je to pro mě rána z čistého nebe.Nechci ho ztratit.Co mám dělat?

OTÁZKA (8.4.2009 15:10) Helena

Vážený pane doktore, bude mi 21 a již od počátků mé ,,sexualní činnosti" na sobě pozoruji jakousi nechuť. S předcházející partnery jsem to nijak zvlášt neřešila, bylo to dáno věkem, říkala jsem si, že jendou ta chuť příjde, ale nestalo se tak. Nyní to bude dva roky co jsem se svým přítelem a uvědomuji si závažnost situace. Přítel je nespokojen, nedivím se, přeci jen rozumím tomu, že vy muži to máte prostě poněkud jinak. Jen bych chtěla podotknout že v přitažlivosti ani v orgazmu chyba není, po této stránce je vše zcela v pořádku. Chtěla jsem se tedy zeptat, zda existují nějaké preparáty, které by mou chuť k sexu zvýšili, popřípadě zda by mi pomohla návštěva psychologa nebo sexuologa. Děkuji za radu.

OTÁZKA (8.4.2009 12:54) tereza

Dobry den: muj pritel je vysoky manager; kdyz si povidame, vetsinou vubec neposloucha co rikam. Zacne mluvit o necem jinem.

OTÁZKA (8.4.2009 12:46) Dan

Dobrý den pane doktore,jak se může projevit v životě ženy ve vztahu k mužům fakt,že v dětství a zejména v pubertě zažívala věčné zákazy a despotické chování nevlastního otce, kterého nenáviděla.Otec tím jen docílil rebelie ze strany nevlastní dcery,která se provdala už v 18 letech jen,aby z domu vypadla Děkuji za odpověď..

OTÁZKA (8.4.2009 9:03) katerina

Dobrý den, chtěla bych to nějak zestručnit :) Jsem 3 roky rozvedená, můj exmanžel odešel ze dne na den a našel si další - 5. ženu, se kterou má 5. dítě. Já o předchozích nevěděla, stejně jako ta současná neví o nás předchozích :) jde o to, že jsem byla dlouho sama a pak jsem začala chodit s úžasným mužem. Ráda, že mě bere i s tím, že mám syna atd. jsem plánovala budoucnost ( on má také dítě ve stejném věku ) , jenže časem mi začalo docházet, že je to ten největší sobec pod sluncem. Žádné dovolené společně, žádná podpora, výpomoc, během doby našeho chození jsem byla v hodně vyhrocené situaci stran bydlení - ani náznak nabídky jít k němu do jeho velkého bytu, alespoň na čas. Nechci tady rozebírat proč a co děláme špatně, spíš by mne zajímalo, že ačkoliv mám celý život nastaveny ty priority jako je rodina, zázemí ( prostě to v čem jsem vyrůstala ) tak stále jen narážím na špatné protějšky. Je možné, že hledám špatně? Že máme nějaké nastavené parametry a podle nich hledáme? I když blbě ? :)) Hezký den Kateřina

OTÁZKA (8.4.2009 3:50) Firri

Vážený pane doktore, prosím o radu, nevím jak mám přistupovat ke zmatenému manželovi. Jsme svoji 10 let, máme 2,5 roční dítě, se kterým jsem na mateřské. Manžel mi v lednu řekl o dalším asi půl roku trvajícím vztahu, který byl údajně platonický, nicméně spolu se vídali a zvažovali další společný život. Doma se to v jeho chování docela promítalo, byl takový duchem nepřítomný, unavený, tak nějak bez chutě. Pak na můj popud o rozhodnutí se manžel v únoru odstěhoval do pronájmu, sám, asi po týdnu řekl, že ten vztah ukončil a že se vrátí, ale ještě nějakou dobu bude bydlet tam. A já jsem se s tím taky potřebovala vyrovnat, tak se mi to hodilo. Dohoda byla, odstěhování na max. 2 měsíce. Pak jsem navrhla, že to na 3 měsíce můžeme zkusit spolu a pak se rozhodneme o dál. Ty dva měsíce před týdnem uplynuly a manžel stále neví, zda se chce vrátit. Prý mu na nás záleží, asi mě ale už nemiluje a tak stále váhá. Se mi s ním docela špatně komunikuje, navíc ani sám asi neví, co chce. Prý je už z toho rozhodování citově vyčerpaný. Vím, tohle, zda se mnou chce být, je na něm. A já na jednu stranu cítím, že bych měla bojovat o udržení rodiny, počkat nebo třeba ho aj nějak svádět, víc přilákat. Na druhou stranu, kdyby se rozhodl, že se vrátí, bojím se, že bude dál "přežívat", zůstane takový vyhořelý a to bych ho raději nechala jít. Omlouvám se za dlouhou esej a děkuji předem za radu.

OTÁZKA (8.4.2009 1:08) nechce být jmenována

Je mi 38 let. Rozvedla jsem se před 5-ti lety, po 6-ti letém vztahu, bohužel bezdětném, ač oba zdraví. Ten vztah byl silný, rozumněli jsme si, pokud jsme se vyjímečně hádali, tak konstruktivně. Nenaplněná touha po dětech se nám však postupně vkradla do všech oblastí soužití, až to vyvrcholilo déle než roční krizí, kdy se mi bývalý manžel postupně odcizoval, o situaci vůbec nechtěl přes mé veškeré snahy mluvit, až navrhl rozvod. Měsíc po rozvodu, kdy jsme spolu dál bydleli, (byli jsme jako sourozenci, kteří spolu dobře vychází), mi oznámil, že už rok má přítelkyni. Naštvala jsem se, že mě rok tahal za nos a chtěla jsem, aby se hned odstěhoval, což udělal. Po roce a půl mě vyhledal, a vyprávěl, že tenkrát nevěděl co se sebou, že žádná přítelkyně nebyla a není, že mi jen potřeboval dát nějaký podnět, abych ho vyhodila, abychom se od sebe odpoutali a že nebyl připraven na to, že mu budu tolik scházet a že vlastně jediný důvod rozchodu je to, že přestal věřit, že spolu můžeme mít děti. Obrečela jsem to, ale měla jsem v té době už několik měsíců přítele, se kterým jsem si sice nerozumněla až tak dokonale jako s býv. manželem, ale vztah se jevil perspektivně (teď spolu budeme 4 roky, máme dvě malé děti). Nyní je však situace taková, že jsem na jednu stranu šťastná, že mám děti, ale s přítelem se asi po dvou letech začal vztah horšit , co se mu na mně dřív líbilo, teď nesnáší. Je vznětlivý, vyprovokuje ho i neutrální podnět , je pak slovně agresivní, po těchto výlevech se neomluví, naopak mě obviní, že jsem ho vyprovokovala, tak radši ani moc nemluvím, což je zase špatně taky. Bývalý manžel je pořád sám,tajně si voláme,občas se vidíme,chtěl by mě zpátky i s dětma (a měl by je rád) a děti by nebyly v hádkách.Zatím jsem však rozhodnutá nebrat dětem tátu a vydržet nefunkční vztah,ale je to hodně těžké, když vím, že blízko je někdo,se kterým by to bylo jinak. Jak vidíte vztahy udržované "jen" kvůli dětem?Jaký máte názor na to, jak bývalý manžel zrežíroval odchod? Děkuji

OTÁZKA (7.4.2009 17:26) amaterka

Dobrý den, potřebovala bych poradit,co mám dělat.Jsme s přítelem spolu 7 let a už 5 let bydlíme spolu sami v bytě.Teď když jsme si byt dodělali a máme čas na sebe,tak spolu nějak nedokážeme komunikovat.Přibližně 2 roky jsme řešili problémy v rodině,kterých bylo najednou bohužel moc a naše problémy jsme bohužel vždycky odsunovali až na vedlejší kolej a teď se to na nás strašně navalilo a nevíme jak dál.Už měsíc se jenom hádáme a přítel mi řekl,že za tu dobu už ztratil veškeré city a nic a nikdo ho nezajímá.Bohužel se do toho celých těch 7 let pletla i moje mamka a pořád přítele za něco odsuzovala a já jsem bohužel udělala tu chybu,že jsem se ho nikdy před ní nezastala a teď mi to samozřejmě vyčetl,jenže já jsem měla strach,že přijdu o mamku.Také mi přítel řekl,že se zapletl do nějakého průšvihu,ale nikdy z nej prý nedostanu,co udělal,to mě samozřejmě trápí,protože on se uzavřel do sebe a jenom se tím trápí.Prosím poraďte mi,jak mu mam pomoc,když on tvrdí,že o to nestojí,ale já na něm vidím,že to sám nezvládne.Taky jsem mu při hádkách v nervu řekla,že je děvkař atd. a teď mě to mrzí,ale už to bohužel nejde vzít zpátky.Chtěla bych náš vztah zachránit,ale opravdu nevim jak,jsem psychicky na dně,beru prášky na uklidnění,jinak bych to asi nezvládla. Děkuji moc za radu!

OTÁZKA (7.4.2009 11:56) Michaela

Dobrý den, pane doktore! Po 7 letech jsme se s manželem rozvedli, protože on si našel dívku v Íránu. V době, kdy začal o rozvodu mluvit jsme měli syna, kterému byly 2 roky, já byla na MD. Po osmi měsících nastal rozvod, se kterým jsem "musela" souhlasit. Teď to již bude rok, co budu rozvedená, našla jsem si asi před půl rokem nového partnera, který se ke mě nastěhoval, ale vnitřně cítím, že to není ono. Jako bych přestala tím rozvodovým řízením vnímat všechnu radost, štěstí, lásku, přijde mi, že už jsem jakoby zapomněla snad i milovat. Zřejmě jsem si měla dát delší čas než si najdu nového partnera, ale asi to v tu dobu byla jakási náplast na mé srdíčko, které tolik rozvodem utrpělo. Svého bývalého partnera jsem až do poslední chvíle milovala, myslela jsem si, že svá slova vezme zpět, připadalo mi to od něj jako žert, který skončí. Měli jsme dítě, které jsme si toužebně přáli, postavili dům, takže nám nic nechybělo. Ale asi to bylo málo, když manžel hledal něco jiného. Takže náš vztah skončil. A nyní, když si přijede pro syna, cítím, že to v sobě nemám stále vyřešené. Ne, že bych ho milovala, nebo chtěla vzít zpět, to samozřejmě ne, ale takové ty vzpomínky se mi stále vracejí a já nevím, jak se jich zbavit. Nedokážu mu odpustit, ale asi bych měla, abych měla dost energie a lásky pro svého nynějšího partnera. I když cítím, že taková ta pravá láska tam už není. Chtěla bych, aby mi bylo zase fajn, dokázala se odprostit od minulého vztahu a začít se věnovat naplno svému synovi a i partnerovi, protože je chápavý a dává mi čas se z toho dostat. Ale možná, že právě teď bych potřebovala spíš nějaký ten klid bez partnera než být s ním. Jak se zachovat, aby bylo líp? Dokážete mi poradit? Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji hezký den.

OTÁZKA (6.4.2009 10:41) Lenka

Vážený pane doktore, existuje způsob jak říci muži, že o něj máte zájem,ale chcete ho poznávat, aby se neurazil? Poznala jsem zajímavého člověka, ale bylo to na pivu s kamarády, což je těžko někoho poznat. Když jsem ho viděla podruhé na výletě, kam mě pozval, tak se už pokoušel o nějaké dotýkání, opakovaně na mě tlačil, ať jdu k němu domů (podívat se na fotky) a fotografoval mě přesto, že jsem mu řekla, že to nepovažuji za vhodné. Po 4 hodinách výletu jsem byla natolik vyčerpaná, že už jsem z toho měla jenom pocit vzteku a začala být nepříjemná - ve smyslu lehké prudění a shazování ho. Teď zpětně to vnímám negativně…jakým způsobem říci, že mám zájem, ale že nevím, zda mám zájem o vztah a to o vztah milenecký a že bych ho chtěla poznávat, přičemž výsledek je nejistý – pro něj. Osobně mám s tím negativní zkušenost…většinou dojde k naštvání muže – něco ve smyslu nevíš co chceš a následné naštvání mě.

OTÁZKA (5.4.2009 12:22) Veru

Dobrý den pane doktore, s přítelem jsme spolu asi rok a půl a do této doby byl náš vztah skvělý, ve všem jsme si rozuměli, skoro hned jsme spolu začali bydlet a dokonce jsme začali mluvit o svatbě. Možná i v souvislosti s tím jsme se víc začali bavit i o naší minulosti. Přítel měl přede mnou jen jednu partnerku, já víc sexuálních partnerů, to věděl od začátku. Nyní se mě však zeptal na přesný počet a já mu to přiznala, i včetně několika krátkodobých vztahů. On se s tím nedokáže vyrovnat, vadí mu to, i když většina z toho byla před cca 5 lety. Říká, že se ve mě hrozně zklamal a že už to mezi námi nebude jako dřív. Že si už ani nedokáže představit naše milování. Já vím, že jsem v životě udělala hodně chyb, ale už je to dávno a dost jsem se poučila. Také chápu jeho, protože má silné morální zásady. Ale nevím, jak mu pomoct v tom, aby se přes to mohl přenést. Děkuji Vám za radu.

OTÁZKA (5.4.2009 12:01) broucek

Dobry den. Jsem kratce ve vztahu s partnerem, od ledna 2009. Bude mi 34 a jemu 42. Mela jsem dost sexualnich parneru, ale pouze jeden dlouhodobejsi vztah, a to s cizincem. Parner se chova dominantne, ale ani ja nejsem "seda myska". Od pocatku mame ponekud problemy s komunikaci. Muj partner si o vecech nerad povida, vetsinou mu pripadaji jako blbosti. Jenze me ne a pak jsem nastvana, z cehoz je nastvany i on a tak porad dokola. Nekolikrat jsem spory chtela resit odchodem, ale nakonec to nedokazala. Myslim, ze jsem zamilovana a on me taky ma rad, presto je pro nas tezke spolu vyjit. Vycita mi dost veci z minulosti, ze jsem egoista, ma na me ustepacne poznamky. Taky ze nemam zivot srovnany. Me ten jeho taky moc srovnany nepripada, rozdil je v tom, ze oba pusobime hodne sebevedomne, ale ja se dokazi dost sebekritizovat. Ja jsem z toho vsecho casto nastvana. Nevim, jestli je chyba ve mne nebo je to proto, ze jsme pro sebe nevhodni.Dalsim problemem je sex. Ja bych se chtela milovat kazdy den. On rika, ze to neni fyzicky mozne. Pri sexu se mu sice na zacatku penis ztopori, ale pak "splaskne". Milujeme se klidne i dyl, dokaze me i takto uspokojit, ale chtela bych si to poradne uzit s tvrdym penisem. On mi rika, ze je unaveny. Rika, ze povbuzovaci lakty brat nebude. Pripadam si v teto situaci vic jako muz nez zena. Mozna bych se mela rozejit. Vadi mi, ze si o tom nemuzeme v klidu popovidat. Zda se mi, ze bere ohledy jen na sebe a ne na me.Vse co chci ja, je vicemene spatne. Doufam, ze mi poradite, jestli jsou jeho reakce ohledne sexu korektni. Predem dekuji za odpoved.

OTÁZKA (3.4.2009 23:27) Anonym

Co dělat s člověkem,který na vás chorobně žárlí,nenáviví a závidí vám vše co děláte.To vše je i v případě,že si toho člověka nevšímáme pro jeho neustálé vyhledávání sporů.Dokonce nám tady vyhrožuje fizickou likvidací,posekáním noh a smrtí,kterou mimochodem přeje všem našim blízkým a dětem.Taky nám stále hrozí soudem a vulgárně nadává a uráží nás.Myslím si,že to bude její neschopno smířit se srealitou úspěšnějších lidí,kterým jde jen o pořádek a klid.Podle nás by potřeboval takový člověk řádné odborné vyšetření.Jenže co s tím můžeme dělat my všichni,kterých se to týká a znepříjemnuje tím život všem okolo.ˇČlověk aby se tady pomalu bál,co může takový člověk udělat jen proto,aby nám uškodilDěkuji za radu.

OTÁZKA (3.4.2009 12:23) Lenka Taunerová

Dobrý den, termín porodu mám za dva týdny a můj partner začíná být vysoce neklidný a často mám dojem, že mi dítě vytýká. Náš vztah začal loni a po pár týdnech kdy jsme spolu trávili skoro 24 hodin denně jsme se do sebe zamilovali a následně začali žít. Měla jsem nevyřešené problémy a přestěhovala se do Itálie. Chtěla jsem mít v životě nějakou jistotu a vysadila jsem antikoncepci, takže přiznávám, že jsem s ním chěla mít dítě.Když jsem mu to oznámila, tak byl nejdřív naštvaný, že je to moc rychlé a já mu přiznala, že jsem to udělala proto, abych ho neztratila. Bylo to podlé, vím, ale milovala jsem ho. Náš vztah pokračoval, začali jsme si těhotenství užívat a oba jsme se na miminko těšili. Jenže teď mu vadí, že nemám dodělanou vysokou a spoléhám prý jen na něj a při dítěti toho už moc nestihnu. On má 30 a říkal, že dítě plánoval až kolem 33 let. Přitom jeho kamarádi a spolužáci už dítě mají. On mi pak řekl, že dítě chtěl, až by měl vybudovaný svůj život a byl si jistý, že našel tu pravou ženu. Místo, aby mě teď podržel, začíná mít pochybnosti a dítě mi mnohdy vyčte. Přesto se ale budeme v červenci brát. Myslíte, že to mého partnera časem tyhle chvilkové výlevy přejdou? Děkuji

OTÁZKA (3.4.2009 11:41) dita

este som chcela dodat, ze momentalne preziva vraj spokojne obdobie, pocit uvolnenia.. snazim sa ho sama nekontaktovat, ak mi vsak napise on a zaujima sa o to, ako sa mam, slusne mu odpoviem. Pretoze vraj sa vie vcitit do mojich pocitov, nakolko v minulosti zazil nieco podobne. Ubezpecuje ma, ze to bude dobre rpe nas oboch. Neviem, ci sa ma pyta pretoze ma pocit "previnenia", alebo z uprimneho zaujmu a skor mat ie jeho otazky drazdia, nez by som z nich mala pocit laskaveho zaujmu.

OTÁZKA (3.4.2009 11:21) dita

dobry den pan doktor, mam 32 rokov, momentalne prezivam rozchod po 3r. vztahu, ktory inicioval moj priatel (35) koncom III/09, vraj mal zo mna depresie z osamelych vecerov, ze stale musel na mna cakat. Ak bol za kamaratmi, mal vycitky svedomia, ze bezo mna. Na jednej strane chapem pocit samoty, sama som ju prezivala. Absolvovali sme spolu dovolenky, vikendy. Vlani som presla sedeniami u psychologa, kvoli manipulativnemu spravaniu mojej matky. Zneprijemnovala nas vztah od sameho zaciatku v r.2006. Avsak mensie "krizy" sme zvladli. Dohodli sme sa s priatelom na spolocnom byvani od I/09, zial do toho moja mama vazne ochorela (VIII/08)a po mesacnom pobyte v nemocnici som sa o nu doma nasledne musela starat., v praci som musela nahradit dve chybajuce kolegyne, takze partnerovo "volanie o pomoc" som asi prehliadla. Po mojom navrhu, aby navstivil poradnu, prehlasoval, ze to este vydrzi a vrhol sa na pracu aj doma, aby si vyplnil vecery bezo mna. Ako sa zlepsoval matkin stav, tak som sa snazila travit s nim viac casu. A byvanie s nim planovala od IV/09. Jeho stavy sa zacali zhorsovat, v mojej pritomnosti prezival doslova triasky, po mojom opatovnom navrhu navstevy poradne, tentoraz spolu, suhlasil, avsak poradca bude k dispozici az koncom IV/09, medzicasom sa priatel "poradil" s kamaratom, ktory mu odporucal rozchod. Tak sa aj stalo. Ked som mu povedala o mojom navrhu byvania, povedal, ze uz je neskoro a ze neveri, ze odidem od chorej mamy. Najprv vahal, nebol si isty, ci robi dobre, ale po dvoch tyzdnoch mi napisal, ze je pokojny a vyrovnany, aj ked mu obcas byva aj horsie. Nasla som si par uryvkov z Vasej knihy, ktore ma povzbudili. Chcem pochopit mechanizmus rozchodu, avsak ju nemozem zohnat a do psych. poradne idem az koncom aprila. Neviem ako sa mam teraz k nemu spravat, je predpoklad castych nahodnych stretnuti. A par znamych ma utesuje, ze nic nie je stratene, neviem, ci v to dufat, alebo si to radsej nepriat. kazdopadne sa snazim zariadit si zivot bez neho. Dakujem

OTÁZKA (3.4.2009 10:49) Věra

Dobrý den pane doktore, prosím o Váš názor - jak čelit s postupujícím věkem (44) přibývajícímu pesimismu - kolotoč práce, práce v domácnosti, zase práce .... i když samozřejmě se snažím v rámci možností prokládat i radosti - v zimě hory, v létě dovolená, občas kino, divadlo apod. Jsem vdaná, rodina funguje dobře (2 děti), manželství i po 25 letech také, problém je v mé hlavě, jsem už trochu semletá životem, vidím, jak stárnou a odcházejí lidé kolem mě, někdy mě deptají i jen hrozby životních krizí - smrt, nemoc, možné zalíbení manžela v mladší ženě - když všude se teď straší s druhou mízou :-) atd.) Jak nabýt optimismus a životní elán (když jsem podstatou pesimistka s kolísavým sebevědomím) když "dobrých zpráv je čím dál méně a nepomáhá ani horším zprávám dávat úsměvná hesla" :-) Děkuji

OTÁZKA (2.4.2009 21:23) David

Vážený pane doktore, buďte, prosím, tak laskav a odpovězte mi na moji otázku. Před několika měsíci jsem se strašně zamiloval do jedné slečny a rozešel jsem se se svojí přítelkyní a skončil tak náš celkem krátkodobý vztah, o němž jsem od začátku věděl, že nebude mít dlouhého trvání. Zpočátku to vypadalo, že mé pocity byly tou slečnou opětovány, ale pak jsem zjistil, že to z její strany byl jen flirt. Říkala, že jsem sympatický, milý i pohledný, ale že se mnu nechce žádný vztah navazovat. Od té doby jsem psychicky dole a začal jsem brát antidepresiva a anxiolitika (v malé míře). Pořád se snaží vymyslet něco, jak ji přesvědčit, že já jsem pro ni ten pravý :-), ale bez výsledku. Prosím tedy o radu, má-li smysl o ní ještě usilovat a jaký je případně nejlepší způsob, abych na ni zapomněl a již se tím netrápil. Díky

OTÁZKA (2.4.2009 19:10) Karel V.

čtu Vaše odpvědi a táži se nemáte problém s BABAMA?

OTÁZKA (2.4.2009 17:40) Irena

Dobrý den, pane doktore, asi rok a pul jsem žila s přítelem, který byl starší a chtěl mermomocí děti, byl shopen chtít to odemne přes to, že jsem řekla, že nikoliv nechci , ale ne ted hned, at chvilku počká, řekl, že on už nemá na co čekat a jinak, že to pro něj nemá cenu. Nakonec jsem se odstěhovala a rozešla se s ním. Ted žiju asi rok s jiným mužem , který mi vyhovuji, ale mám pocit, že ho dotuji a že mu to vyhovuje. Už bych ten vztah jinak ukončila , protože mám pocit, že si jeho finanční hospodaření , je bud to tak tajemné, nebo nevím.Mám čekat, že se stane zázrak, nebo poradte mi, jak se mu pokusit vysvětlit, že ze vzduchu popřípadě uživit rodinu nejde.Díky

OTÁZKA (2.4.2009 15:52) Pozorovatel

Muž může milovat dvě ženy, ale věrný by měl být pouze jedné z nich - nemyslíte ? Ono je otázkou, co si většina lidí představí pod pojmem milovat. Mnoho lidí si plete zamilovanost se skutečnou láskou. Navíc milovat mohu svou matku, své děti, své přátele, Boha. No a pod pojmem "láska" pak spoustu lidí vidí pouze sex. Opravdová láska a opravdové milování je o schopnosti obětovat se pro druhého člověka. Oběť - toto slovo dnešnímu "modernímu" člověku příloš nevoní. Lidé by si chtěli spíše užívat a brát pro sebe - než se obětovat pro druhého člověka. Co myslíte ? Mám na lidi hodně velké nároky ?

OTÁZKA (2.4.2009 15:33) karel

Dobrý den jsem 10 let ženatý, máme s manželkou 2 děti a celkem normální spokojené manželství. V posledním půlroce se začala manželka scházet se svým bývalým ženatým spolužákem a otěhotněla s ním, vzhledem k tomu, že jsme měli v té době napjaté vztahy (kvůli této situaci), nespali jsme spolu, takže otcovství je jisté. Situaci řešit potratem odmítá, tvrdí že mě má ráda a že chce žít dále se mnou a že šlo jen o úlet, že se poučila. Prosí mne, abych dítě přijmul za své nebo se alespoň nerozváděl, přitom však o svém těhotenství informovala pravého otce. Nevím jak se zachovat, mám ji rád, ale po tom co provedla si neumím představit že ji ještě někdy uvěřím. A jsou tady ještě naše děti, které tak mohou přijít o normální rodinu.

OTÁZKA (2.4.2009 14:59) Dana

Pane doktore, slyšela jsem, že rizikovým partnerem, na stejné úrovni, nebo dokonce horší, je považován lakomec. Už dva roky mám vážný vztah s mužem, který se mi v počátku naší známosti zdál přímo ideální: samostatný, pracovitý, vzdělaný, se smyslem pro humor. Čím déle náš vztah trvá a já se na něj emocionálně vážu, zjišťuji, že zřejmě to není to „pravé ořechové“ a obávám se, skončím jako využívaná, nešťastná oběť.Požádal mne, abych se k němu přestěhovala. Oba dobře vyděláváme, jeho výdělek je ale větší než můj, a naše společné žití si představuje takto: všechno si financujeme každý zvlášť, proto také mi nedává žádné peníze na domácnost, v začátku známosti mi řekl, že ode mne nic nežádá a co potřebuje, to si sám koupí. Osmiletá praxe ale ukázala, že vše co do ledničky uložím, bezstarostně zkonzumuje, jestli tam něco pro mne zůstane, to ho nezajímá. Také mi někdy bývá trapně na společných večeřích, když se nemá k placení za naše hosty, tak to raději sama zaplatím. Financuji také jeho oblečení, protože se předpokládá, že na svém postu musí reprezentovat, takže když mu něco koupím a jemu se to líbí, předem avizuje, že nemůžu očekávat, že mi za to dá něco na oplátku, protože mne předem o to nepožádal, vlastně to ani nepotřebuje. Postupem našeho společného soužití jsem jaksi „automaticky“ zprvu, z pozice když ne já – kdo to udělá- sem-tam uklidila jeho domácnost, a skončila jsem jím tvrdě vyžadovanou starostí o jeho domácnost, včetně praní, žehlení, nakupování, vaření. Pomáhám mu s výchovou jeho dvou dětí, které má střídavě v péči od jedné své ex-manželky a jedné bývalé přítelkyně. Jsem v jeho očích ceněna za to, že s dětmi velmi dobře vycházím a že jsem si za dva roky u nich získala autoritu a přemluvila jsem je k určitým povinnostem, ke kterým je on za působení beze mne nedokázal přimět. Když jsme my čtyři spolu dohromady tvoříme spolu obraz ideální rodiny, úspěšných rodičů, skvělých, slušných a chytrých dětí. Musím přiznat, že obě děti mi velmi přirostli k srd [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (2.4.2009 14:47) realista

může,v bordelu i čtyři,pokud jste ale pouze premiér,musíte se uskrovnit s dvojkou,....

OTÁZKA (2.4.2009 14:44) realista

může,v bordelu i čtyři,pokud jste jen v pozici premiéra,musíte se uskrovnit s dvojkou,.....

OTÁZKA (2.4.2009 14:26) Marta

Mám masochistické sex. fantazie (včetně například představ o znásilnění)... Nedovedu si ale představit něco takového absolvovat, myslím, že se vše vzrušující odehrává opravdu jen v mé hlavě... Můj sexuální život moc nefunguje, "běžné" intimnosti jsou oproti fantaziím slabé.. Nemáte prosím nějakou radu? Děkuji.

OTÁZKA (2.4.2009 11:01) Josef B. z Habrovky a Christnetu

Milý Jerome, to, jak vedeš zdejší poradnu, je moc milý, občas ji zálibně čtu. (a nechce se mi teď hledat mail, tak píšu tudy) ahoj, Josef Basík

OTÁZKA (2.4.2009 10:19) Karolína

Vážený pane doktore, jsme s mužem 10 let manželé a máme 3 děti. Manžel je poněkud úzkostlivý a celou dobu manželství se u něj projevuje sklon k určitému, řekla bych, obsedantnímu jednání: při zamykání mnohokrát kontroluje, zda je dobře zamknuto (tak minimálně 1-2 minuty lomcuje dvěřmi, i brzy ráno, když všichni ostatní spíme a jsme doma), často kontroluje, zda je zavřený plyn, voda, aj. vytahuje spotřebiče ze zásuvek, schovává "nebezpečné" (dětem)předměty (neříká mi o tom). Nejstaršího syna (8 let) nechce pouštět nikam samotného, ani do trafiky přes cestu, něřku-li do skautu (tam ho nechce vůbec přihlásit, aby nebyl zneužívaný)... Když odjíždíme celá rodina pryč, třebas jen na jeden den, minimálně čtvrt hodiny chodí po celém bytě (my už stojíme na chodníku před autem) a vše znovu překontoluje, zda je zavřeno, zamknuto, vypnuto... Jeho chování se nezhoršuje, po celou dobu manželství je konstantní. Je to záležitost již poruchy, nebo jen hraniční větší úzkostlivost v rámci normy? Manžel je nekritizovatelný, nemá rád psychology ani psychiatry? Mám s tím něco dělat nebo není třeba zbytečně vířit vody?

OTÁZKA (1.4.2009 16:45) Ondřej

Vážený pane doktore, s manželkou jsme spolu osm let, po svatbě (před čtyřmi lety) jsme žili, myslím, ve spokojeném a harmonickém vztahu. Před zhruba rokem a půl si manželka začala ztěžovat, že už necítí totéž, co dřív, s jistou nechutí se účastnila některých společných aktivit, méně jsme spolu mluvili apod. Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost, říkal jsem si, že jsme spolu takovou dobu, že to celkem přirozeně ustupuje prvotní zamilovanost a nic moc jsem nedělal. Žel teď vše dostoupilo fáze, kdy si není manželka jistá, zda chce v manželství pokračovat. Zpětně si uvědomuju, že jsem její rozladění ze vztahu dlouho přehlížel, ale poslední dobou se mi zdá, že se mění, po stránce hodnot, zájmů, tráví více času s novými kamarádkami... Je mi jasné, že jde o typickou ukázku přechozeného vztahu (děti nemáme, já je už nějakou dobu chci, manželka ne). Dá se s tím něco dělat? Zatím jsme spolu, snažím se komunikovat, být vstřícný, dávat a činit pozornosti, ale bojím se, že navázala jakési kamarádství (s kamarádem, se kterým je jí, podle jejích slov, dobře) přes internet. Nevím, jak moc tlačit na pilu, či to nechat času, aby se věc usadila, ale zase bych moc nerad propásl některou z posledních šancí…

OTÁZKA (1.4.2009 13:40) Nini

Milý pane doktore, se zaujetím čtu vaše odpovědi na dotazy, týkající se partnerských vztahů. Sama bych měla jistě řadu dotazů týkající se mně osobně , či mých blízkých, zažila jsem různé mezní situace, někdy dost těžké, zatím však nemám potřebu se svěřovat, až doposud jsem si vždy nějak poradila. Přesto jsem touto cestou Vám chtěla poděkovat za Vaši poradnu, že vůbec existuje, že je možné se na někoho obrátit. Až budu mít pocit, že to potřebuji, určitě to udělám. Srdečně zdravím a díky.

OTÁZKA (1.4.2009 12:04) Linda

Vazeny pane Klimesi, zminujete se o svem claku o "Prechozenem vztahu".V jakem cisle casopisu "Psychologie dnes" by mel vyjit? Momentalne je v trafikach 3 cislo a tam jsem Vas clanek nenasla. Je to tema, ktere momentalne resim. Mohu se o nem docist nekde jinde? Jsem vdecna za Vase nazory.

OTÁZKA (30.3.2009 21:35) AVA

ahoj, šárko, máš pravdu,že nejsou.viz seznamka štěstí.cz, je tam pár nepoužitelných týpků,někteří i s fotkou,stále dokola,tak se měj.

OTÁZKA (30.3.2009 16:17) Lucie

Davide Davide, vy jste normální neochotnej lenoch.

OTÁZKA (30.3.2009 14:38) David (25)

Dobrý den. Holka po mě chce, abych chodil o víkendech švagrovi pomáhat na stavbě. Ten nápad se mi vůbec nelíbí. Holka tvrdí, že bych pro něj mohl nějakou drobnost udělat, že on nám taky pomůže až budeme potřebovat. Přitom mu (a dalším) pravidelně odvirovávám a přeinstalovávám pc. A dělat půl roku nádeníka na stavbě se mi opravdu nechce. Dobrák jsem, ale od sud po tud. Ať si najde zedníka. O jeho pomoc v budoucnu nestojím, je to lenoch a flink, ten by se na nás leda vys ototcil se zady. Dokážu zařídit věci i bez něj. Co bych taky potom řekl svým rodičům, když za nima jezdím jednou měsíčně, ale jiným můžu betonovat o víkendech bazén. Jak to vysvětlit holce? Dělá takové scény, že jsem ji včera musel poslat domů. Chová se nerozumně, nenechá si nic vysvětlit, má jen svoji pravdu. Chtěl bych, aby všechno bylo jako dřív.

OTÁZKA (29.3.2009 14:33) Šárka

Dík Avo za podporu :-)) Ale kde jsou ti ostatní????? Asi prostě nejsou, co? :-((

OTÁZKA (29.3.2009 10:06) AVA

AHOJ, NEJSI SAMA,JSEM STARŠÍ A POCITY MÁM STEJNÉ.NA INTERNETU TRÁVÍ OPRAVDU ČAS ZOUFALCI, KTEŘÍ JSOU SCHOPNI JEN PSANÍ,NE NORMÁLNÍHO ŽIVOTA.TAK SE MĚJ A ZDRAVÍM

OTÁZKA (28.3.2009 19:57) Šárka

Pane doktore, chtěla jsem se zeptat, jaké máte ze své praxe zkušenosti se seznamováním na inzerát (na internetu). Je mi 38 a protože ve svém okolí neznám jediného volného chlapa (ani mí přátelé - a že jich mám!- neznají nikoho, s kým by mě mohli seznámit - prostě asi blbej věk) zkusila jsem na doporučení kamarádek a po velkém váhání inzeráty. Nevím, kde je chyba, ale mám docela nepříjemné zkušenosti. Nestačím odrážet nabídky ženatých pánů, ačkoliv mám v textu inz. jasně uvedeno, že hledám vážný vztah s nezadaným mužem. Když už narazím na někoho "vhodného" , v naprosté většině po krátké době nemastné neslané konverzace (myslím dopisování) mě začnou různě napadat, mají jízlivé a ironické poznámky atd. Vůbec nevím, jak správně reagovat, nechci se dohadovat, ale nechci si taky nechat všechno líbit, když jim odpovídám, tak dál roztáčím spirálu a k ničemu to nevede. Je mi to strašně nepříjemný a nabývám dojmu, že inzerenti jsou zhrzený zoufalci, kteří se snaží najít ještě větší zoufalce než jsou sami a těm to pak nandat, případně za někoho vrátit., nevím, jestli je to pravda (nerada zobecňuju), ale na mě to tak prostě působí. Moje představa byla, že si s protějškem vyměníme pár vzkazů, fotku a když si budem sympatický, dáme si osobní schůzku. Mám tři rozdílný inzeráty na třech různých seznamkách a za rok jsem nebyla ani na jednom rande. Přitom si myslím, že v osobním setkání by byla moje výhoda, jsem komunikativní, společenská a tzv. " v kolektivu oblíbená". Zatím jsem neměla ani jednu možnost se "předvést". Jsem opravdu takovej exot, nebo i jiní mají stejný problémy? Čas utíká a mě to trápí. Děkuju za odpověď.

OTÁZKA (28.3.2009 15:23) Standa-Plzeň

Dobrý den pane doktore.Jsem 17 let ženatý a mám dvě dcery 13 a16 let.Je to dva měsíce co jsem se šíleně zamiloval do jedné úžasné ženy.Myslím jen na ni,nic mě nebaví a nezajímá.Chtel bych být pořád s ní ale nevím jak mám ukončit vztah s manželkou kterou už nemiluji ale pořád ji mám rád a nechci jí nějak ublížit.Nemáme v manželství nějak velké problémy ale mě vadí že od ní nedostanu pusu,to tak maximálně o narozeninách.Nedokáže mě pohladit,vzít za ruku a takové drobnosti které já potřebuji.Několikrát už sem jí o tom říkal co potřebuji,ale pokaždé řekne že jí to nějak nejde.Sex máme tak jednou,max. dvakrát měsíčně,což pro mě taky není dostačující,ale už sem si zvyknul.Co mám dělat,jak se mám zachovat?Vím že to rozhodnutí stejně budu muset udělat sám,ale já o tomhle nemám komu říct tak píšu vám.Děkuji za jakou koliv radu

OTÁZKA (28.3.2009 3:36) Alenka

Dobrý den. Ráda bych znala Váš názor. Mám přítele kterému je 48 let (mě je 41let). Nežijeme spolu, ale vídáme se celkem často a jsme v denním telefonickém kontaktu. Nevím si rady s jeho reakcemi a názory. Nevím jak se k nim postavit. Pokud mám splín, což nebývá často, toužím se s ním podělit, vypovídat se, vyslechnout od něj něco milého,.. Jeho reakce ale bývá ta, že "neví co pro mě může udělat".. ..že on když se takhle cítí, zaleze si do kouta a tam své nálady a problémy chroupe tak dlouho, až nalezne řešení a po té je schopen opět normálně fungovat. Vím, že ženy a muži fungují trochu jinak. Jsem tolerantní a pokud má své dny, nepíchám do vosího hnízda, stáhnu se a vyčkám až sousto "dochroupe". Je to proti mé přirozenosti, ale protože jej miluji, není mi proti mysli udělat něco mimo své pohodlí. Mrzí mě jeho přístup. Toužím být ve své slabé chvilce vyslechnuta,obejmuta, utěšena. Toužím po povzbuzení. Ne od kamarádky či matky, ale od člověka ke kterému mám jinak nejblíže. Jak si jeho postoj vysvětlit? Jak reagovat? Je to jeho sobectví, pohodlí nebo mé nepochopení a vysoké očekávání?

OTÁZKA (27.3.2009 15:00) Kratochvíl

Dobrý den, moje maminka - důchodkyně si chovala vždy jednoho býčka ( měla registrovanou stáj) a po cca 1,5 roce jsme ho po veretinární prohlídce dali na jatka. Jednu polovinu jsme si vzali zpět a jednu polovinu nám jatka propplatila. Jako důchodkyně nemusela do výše 20 tis. Kč tento příjem zdaňovat. Nyní již maminka tutu činnost vykovávat nechce a tak já si chci koupit býčka na sebe. Jsem normálně zaměstnán ve firmě a tutu činnost bych vykovával bokem. Ptám se jak by to bylo při prodeji.. Pokud bych býčka prodal musím si příjem přičíst určite ke svému daňovámu základu. Ale jak to bude s výdaji ( mohu uplatnit odpisy na budovy, náklady na krmení, pohonné hmoty, energie...a ostatní přímé výdaje bez toho abych se registrovla jako nějaký soukroný zemědělec? Nebo lze použít na výdaje paušal v daňové přiznání tj 50% z příjmů? ( Musím ještě odvádět nějaké další zdravotní a sociální pojištění¨, když jsem u zaměstnavatele - strojírenská firma normálně pojištěn?

OTÁZKA (27.3.2009 14:33) Dana

Z prvního manželství mám v péči 6 letou dceru. Víc než 2 roky žijeme jako rodina s mým současným přítelem. On je také rozvedený, ale bezdětný. Vše funguje docela dobře. Mají s dcerou pěkný vztah, říká mu i tati. On i jeho rodina ji vzali takřka za vlastní. A v tom je zároveň i problém. Čím dál víc totiž žárlí na biologického otce, mého bývalého manžela, který má s dcerou také pěkný vztah, má o ni zájem a docela se snaží. A já jsem za to ráda. Bere si ji na víkend po 14 dnech, na prázdniny, jezdí s ní k moři atd. Přítel nesnáší ex-manžela celkově, ale především ve vztahu k dceři. Vadí mu dárky od něj, je na dceru nepříjemný, když se od něj vrátí atd. Naposled dělal hroznou scénu, když zjistil, že ve školním deničku v nadepsané části: matka dítěte a otec dítěte, je uvedený biolog. otec, zatímco on jen jako kontaktní osoba -přítel matky. Tvrdí, že otcem je ten, kdo se stará o dítě víc. Bojujeme s tím od počátku vztahu a je to čím dál horší. Hádáme se kvůli tomu a dcera to vnímá. Dokonce si před přítelem raději schovává hračky, které dostane od otce, aby nebylo zle apod. Je třeba říct, že přítel je celkově dominantní typ. Situace je o to horší, že sám má tento vzor zažitý, protože ho vychovával otčím a jeho biologický otec se nestaral. Proto tento model považuje za správný. Dokonce uvedl, že kdyby měl děti a rozvedl se, tak se o ně nebude starat a nechá to na novém příteli matky. Nevím, co dělat. Byť o správnosti nejsem přesvědčena, snažíme se o dítě (chce to hlavně on a nemám sílu a odvahu mu říct,že bych ještě počkala). Naopak mě občas přepadají i myšlenky na rozchod, ale mám strach zůstat sama s dítětem. Nevím jestli jeho vlastní dítě by bylo řešením? Co mám dělat?

OTÁZKA (26.3.2009 22:16) Miroslav Nový

Zdravim, mam problem se svym penisem. jsem s pritelkyni dva mesice a muj penis sepri sexu sice stopori i kdyz to je nekdy prace ale vydrzi tak maximalne dve minuty a pak pri sexu vypadne z pochvy ven uz maly. Mam strach jestli nemam neco s toporivymy telisky nebo jak se to jmenuje. Poradte mi prosim je mi 20 let, myslim ze jsem mlady na to abych mel takove problemy. Dekuji.

OTÁZKA (26.3.2009 21:49) Renča

Dobrý večer pane doktore,mám velký problém sama se sebou.Minulí rok jsem začala podnikat,předělala jsem hospodu po našich a kolektyv lidí je pořád stejné a nemají radi ani mě!Díky tomu jsem poslední dobou strašně zatrpkla a neumím ovládat své emoce jsem kolikrát zlá až se sama sebe bojím.Jsem podrážděná a nevím kudy kam,jak ovládat sama sebe a narážky druhých.Je to pro mne celkem důležité se naučit ovládat a vypouštět nebo s podnikáním můžu skončit!Vše se pak odráží v manželství i na dětech.Chtěla bych s tím něco udělat a nevím,jak a kudy kam.Děkuji za odpověd

OTÁZKA (26.3.2009 17:17) vrták

jo, jo. další pan samožer, se spoustou odkazů na vlastní už skoro kanonizované texty, další rány do palice nešťastníkům, co stejně jako on věří, že život je dohoda, rozumný plán, cesta... na všechno odpověď, skoro na všechno netový odkaz a uctivá laskavost, poroučím se; faráře odfoukly průmyslový jatka a plný regály v marketech, tož teď tu máme tyhle Jeronýmy; co blbnou hlavu už tak zblblým. místo, aby řekli, -žijte, volové jak umíte; na ty nejdůležitější otázky vám stejně nikdo neodpoví. hola hola! čest a slávu nešťastným a těm několika, co jsou šťastně živi z bědného života těch nás všech...

OTÁZKA (26.3.2009 17:10) Jana

Vážený pane doktore,mám 35 let a zatím jsem nenalezla trvalý vztah.Docela mě to už trápí, protože bych ráda v dohledne době založila rodinu a měla partnera, o kterého bych se mohla opřít.Na podzim jsem potkala člověka,se kterým jsme si padli do oka. Také po několika schůzkách jsem měla pocit, že naše názory i životní hodnoty jsou blízké.Na začátku vztahu - tak první dva měsíce byl ke mně velmi pozorný, dokonce mi nabídl, že mi půjčí auto a že pojedeme na společnou dovolenou. Já jsem měla z něho a z jeho chování velmi dobrý pocit, tak jsem na něho ani netlačila, abychom na tu dovolenou jeli hned a nechala jsem věcem volný průběh. Po oněch dvou měsících jsem si však všímala, že jeho "zapálení" čím dál více slábne. Když jsem koupila lístky do divadla, tak se omlouval že nemůže a že je utahaný z práce. Začali jsme se vídat čím dál tím méně, a když už se nám povedlo se vidět, tak nechtěl ani jít si někam sednout, většinou se to začalo omezovat na to, že jsme seděli v autě. On se i několikrát zmínil, že má od nového tvrdší podmínky v práci a že i finančně to nevypadá růžově. Když jsme se před vánoci bavili, jak to uděláme s tou plánovanou dovolenou, řekl, že mi ji chce dát jako dárek k narozeninám v únoru.Jenže v únoru na den mých narozenin my nekoupil ani kytku, a a ni se nezmínil o té slibované dovolené. Vím, že ho mohla ovlivnit třeba nepříznivá situace v práci, ale všichni blízcí lidé v mém okolí mí říkají, že finanční krize nemá vliv na to, jestli mám někoho rád nebo ne. Nevím, proč partner tak náhle změnil své původně pozorné chování vůči mě a přijde mi to jako zrada. Když jsem se ho ptala, jak vidí naši budoucnost, říkal, že do budoucna se mnou počítá. Řekla jsem mu, že se vídáme málo a že si myslím, že partneři by měli trávit spolu volný čas, aby se důkladně poznali Řekl mi jen, že teď je jiná situace, než v době, kdy jsme se seznámili. Poté mi dal najevo, že jsem pro něho "přítěž" a tak jsme se rozešli. Jsem z toho zhrzená. Mohla jsem někde udělat chybu?Díky.

OTÁZKA (26.3.2009 12:27) Silvie

Dobrý den Vážený pane doktore,chtěla bych Vás požádat o radu.Týká se to mého neustálého boje o děti.Je toho hodně ale to je na delší psaní,a já už si nevím rady.Měli jsme soudního znalce,(vyžádal si ho bývalý manžel)a z jeho vyšetření vyplívá že bývalý je labilní,má zklony k depresím atd,a že by výchova pro měj znamenala značnou psychickou zátěž atd ale přezto u soudu řekl že bude lepší střídavá péče.Nevím už kudy kam,Starší syn se ve škole zhoršil v chování,ale podle psychologa to je puberta.mladší syn k němu nechce aleto nikoho asi nezajímá.Pokud jsem vám podala málo informací řekněte mi to prosím a já Vám je dodám.Opravdu jsem v koncích a nevím jak dál.Chtěla bych aby děti měli konečně klid a věděli kde mají domov a né aby byly týden u otce a týden u mne.Děkuji Vám za vaši odpověd.

OTÁZKA (25.3.2009 23:43) růžena

pane doktore mám problém se svými syny jsem 12 et rozvedená našla jsem si přítele nebydlel u nás jen jsme se scházeli nebo jezdili na dovolenou bez dětí byli jsme spolu asi 7 let ale moji synové ho neměli rádi já jsem si připadala jako mezi dvěma kameny z jedé strany kluci a j druhé můj přítel tak jsem se s ním rozešla byla jse rok sama a našla jsem si nového přítele situace je stejná nejstarší syn 31 má už svou rodinu a bydlí v jiném městě s ním vychází docela dobře ale ti další 22 a 28 let bydlí se mnou doma ho ignorují a nemají ho rádi přítel mi doma lecos pomůže uvaří i pro kluky ale oni se k němu chovají hrozně někdy ho ani nepozdraví opět si připadám jako mezi těmi kameny kuci už nemluví ani se mnou a jen se doma hádáme přítel u mě je tak 4 dny v týdnu ale už začíná být naštvaný kvuli jejich chování a já jsem z toho neštasná te starší mi řekl že se odstěhuje a že mě nechce do konce života vidět nechci se s přítelem rozejít ale bolé mě jak se kluci chovají prosím poradte co s tím děkuji růžena

OTÁZKA (25.3.2009 17:21) Anna

Vážený pane doktore, už od dětství mě pronásledují dvě témata: emacipace žen a mimořádný strach z porodu. Proč jsem tak velice citlivá na jakékoli neodůvodněné podceňování žen a nespravedlnosti z toho plynoucí, když nemám žádné osobní negativní zkušenosti v tomto směru? Proč mě už od puberty pronásleduje hrůza z nepředstavitelné bolesti při porodu a proč jsem jako mladá byla tak chytlavá na hororové příbéhy na toto téma, ačkoliv mě tím nikdo nestrašil? Děti mít nemohu a když jsem to zjistila, trochu se mi ulevilo. I když - později jsem poznala gynekoložku, která by mi snad i s tou neplodností pomohla -díky novým lékům- ale hlavně jí věřím, že bych s ní i tu svou fobii možná přemohla. Děkuji Vám za odpověď a přeju Vám pevné zdraví.

OTÁZKA (25.3.2009 14:56) Anna

Vážený pane doktore, spolu s manželem žijeme 10 let, brzy se nám narodila dcera. Tři roky jsme žili v klidu, ale postupně jsme se s manželem začali odcizovat. Nejprve mi řekl, že nechce další dítě, začal hodně jezdit na dovolené s přáteli bez nás - je velký sportovec a já v té době ještě tolik nesportovala. Poté se přidali i výčitky- nedostatečně jsem se starala o domácnost, byla jsem nedůsledná ve výchově naší dcery, neměl si se mnou co říct. Já jsem se zpočátku moc trápila a občas i vyčítala. Mám ale bohužel povahu, že hledám chybu u sebe. Vedlo to k tomu, že jsem mu svými omluvami dávala pocit, že s ním souhlasím. Vevnitř se to ve mně ale pěkně pralo. Teď spolu už rok a půl žijeme pouze formálně, spolu se vzájemně nebavíme ani nedohadujeme, chabá komunikace probíhá pouze pokud se to týká naší dcery. On ji velmi miluje, když je doma, tak se jí věnuje a teď ji začal občas brát i na své dovolené. Jezdíme s dcerou každý zvlášť. Před rokem jsem se pokusila odejít, ale nedokázala jsem to dokončit. Mám velký strach o dceru. Jsem ale moc nešťastná, mám pocit, že jsem se sama zavřela do vězení. Teď opět sbírám odvahu, to nějak řešit. Záleží mi hlavně na dcerce. Manžel se mnou odmítá jakkoliv se o tom bavit.Tuším, že tahle hra pro ni není nejlepší, ale chci vědět, co je pro ni menší zlo. Zda zůstat a nebo odejít. Děkuji Vám za Váš čas a odpověď

OTÁZKA (24.3.2009 22:01) Vlastimil

Vážený pane doktore, mám problém, moje holka si na mě stežuje, že semnou není dobrý sex, můj problém spočívá v tom že nemám žádnou výdrž, rychle se vzruším a nevím, co dělat! prášky nebo něco takového nechci brát! Myslím si že je to zbytečný, nebo myslíte že ne? Rád bych znal Váš názor, a jestli by ste mi mohl pomoci, byl bych Vám moc vděčný, sem už zoufalej. Když sem si přečetl nějaký stránky, co se má dělat, a že mám být trpělivý že časem se to zlepší, ale je to pořád stejný :( a bojím se,že mě holka kvůli tomu nechá, vím že to není vše, ale láska bez sexu, je o ničem... Prosím poradí te?

OTÁZKA (24.3.2009 20:48) Martin Ztracený

Vážený pane doktore, chtěl bych se Vás zeptat na rozbor svého špatného pocitu týkajícího se partnerřina sexuálního života. V každém vztahu, ve kterém jsou city, mám velmi sklišující pocit, pokud se jedná o minulé partnery s nimiž měla moje slečna pohlavní styk. Taktéž mám podobný problém s představou, že má bývalá slečna, ke které stále něco cítím, má sex s jiným mužem. Jak se psychologie dívá na tento pocit? Prosím Vás o odpovd, protože toto je problém, který sám nemůžu vymyslet a potřebuju zkušený pohled třetí strany. Děkuji mockrát. Martin Ztracený

OTÁZKA (24.3.2009 19:30) Pavel

Vážený pane doktore, prosím o Váš názor v následující věci: jsem ženat již 15 let, se ženou máme 2 děti (10 a 5 let). Od chvíle, kdy jsme se seznámili, jsem si všímal toho, že má žena se svou matkou často mluví o různých nemocech, přičemž ale obě jsou celkem zdravé. S dětmi se to podstatně prohloubilo a je to čím dál tím horší. Má žena nemocemi žije, neexistuje hovor s matkou, v němž by si nelíčily kdo má kde jakou chorobu. Totéž platí i o kamarádkách. Podotýkám, že kromě běžných nemocí jsme všichni zdraví. Naše domácnost připomíná menší lékárnu, máme léky v lednici, v koupelně i v kuchyni a neustále přibývají nové. Jednou za čas ty haldy proberu a vyházím ty prošlé, ale brzy je vše při starém. Co mě trápí je to, že žena neustále láduje do dětí různou medicínu a vitamíny, po každém zakašlání okamžitě přiběhne s utrápeným výrazem a leje do nich další sirup. Neprospívá jim to fyzicky, ale ani psychicky. Obě považují život v neustálé "nemoci" za normální. Pokud je něco skutečně bolí, matka je namísto vlídného slova a uklidnění ještě více stresuje tím, že se tváří, jako kdyby byly na pokraji smrti. Menší holčička již od 3 let běžně říká, že jí bolí hlava (jak to slýchá od maminky) a žena místo toho, aby jí vzala kolem ramen a řekla něco ve smyslu "ale jdi ty breto", přiřítí se k ní a začne jí měřit teplotu. Snažil jsem se na to téma s ženou několikrát mluvit, ale reaguje velmi agresivně, obviní mě z toho, že snad na tom, že jí záleží na zdraví dětí, není nic špatného. O nemocech mluví neustále, "šíleně" jí bolí záda, "strašlivě se jí rozjela hlava", děti mají "příšernou" rýmu (po každém kýchnutí). Začínám být už na jakoukoli zmínku o nemocech velmi alergický a stahuji se do sebe. Netuším, jak změnit svůj postup, snažil jsem se dost, ale bezvýsledně. Co byste mi poradil? Děkuji moc.

OTÁZKA (23.3.2009 19:41) anonym

Pane doktore, mému manželovi je 52 let. Vždycky měl rád kamarády a pivo. Jediné, co je dobré na mém manželství, jsou dvě děti, 23 a 22 let. Manžel podniká, nemá tedy pevnou prac. dobu. Firmu může řídit i po telefonu. Od pondělí do páteku je denně v hospodě cca od 11 hod. do cca 17 hod., někdy do 19 hodin. Někdy - pro klid doma, si ho nevšímám, ale když jsem "vytočená" nadávám mu a on je agresivní - sprostý, pinižuje mě (přitom vydělávám přibliožně stejně jako on). Já tvrrdím, že je alkoholik, on tvrdí, že lžu, že chodí do hospody a že když nepije tajně doma, není alkoholik. V sobotu a neděli si alkoholu (ani piva) nevšimne, ale jen začne pondělí, až jde mezi své "štamgasty" do hospody a skončí v pátek. Stydím se za něho a nenávidím ho. Už několik let uvažuji o rozvodu, ale nemám kam jít. Pronájmy jsou drahé. Dcera už doma nebydlí, syn bydlí s námi. Když chce svému otci domluvit (když přijde napitý), tak to nemá význam, protože manžel je i na něho agresivní, hned by se rval. A když je střízlivý, tak syn nechce toto téma rozebírat a je rád, že je klid. Nevím,co mám dělat. Vím, že mi poradíte, abych se s ním rozešla. Je možné, aby tomuto "alkoholismu" časem propadl i syn? Občas zajde s kamarády na pivo a já už z toho mám panickou hrůzu, aby nedopadl jako jeho otec. Zdrcená Ivana.

OTÁZKA (23.3.2009 16:43) Honza

Dobrý den, mám na Vás velkou prosbu o pomoc. Mě je 26 let a půl roku mám o rok mladší přítelkyni. Já byl chvíli sám, ona měla přítele, se kterým byla asi 5 let, ale v poslední době už jim vztah vůbec nefungoval a definitivně se rozešli. Poté jsme se spolu seznámili, zpočátku bylo všechno v pořádku a i když bydlíme od sebe poměrně daleko, vídali jsme se často, dokonce jsme se navštěvovali navzájem. V poslední době se však její chování velice změnilo, nechtěla se moc stýkat, natož abych k nim jezdil nebo nechtěla k nám. Zde nastal první problém, uznávám zaviněný mnou, neboť jsem neustále navrhoval schůzky a tím se to ještě více zhoršilo. Toto i další věci jsme si vyříkali a chvíli bylo vše v pořádku. Situace s jejím chováním se ale začala opakovat a mě pořád vrtalo hlavou, proč. Náhodou jsem pak zjistil, že jí její bývalý přítel začal po čase nevybíravě psychicky ubližovat, nadávat, poté se zase choval příjemně a tak dokola. Ona ho však už nechce, ale bydlí kousek od sebe a to jí ještě více ubližuje. A zde je celý kámen úrazu – mrzí mě její chování vůči mě, které není tak jako dříve, ale mám pro to pochopení. Jenže já teď vůbec nevím, jak se k ní mám chovat, chtěl bych jí moc pomoci, ale nevím jak. Dřívější zamilované sms a vzkazy jsou pryč, stejně jako vídání se. Kamarádka mi poradila, ať ji dám čas, srovná si to v hlavě a vyřeší s bývalým, a ať se moc neozývám (píši jí teď méně, ne zamilované sms, nenavrhuji další schůzky atd.). Moc ji miluji, jsem z toho smutný a nevím, jak z této situace vyjít, nechci o ní přijít a nechci ji ještě víc trápit. Co byste mi doporučil Vy, co mám dělat a jak se teď mám k ní chovat? Mockrát děkuji za odpověď a přejí Vám hodně úspěchů.

OTÁZKA (23.3.2009 14:23) Romanka

Dobrý den, mám 1,5 roku přítele, je vdovec a stará se o 15-ti letou dceru. Já mám 6-ti letou dceru. Vídáme se o víkendech. Přítel je rodinný typ, je abstinent, nekouří, nechodí do hospody, nechodí za kamarádama, nezůstává dlouho v práci. Dělá všechny domácí práce. 2x týdně mi nosí květiny, je velmi pozorný, všímavý, co se týče vztahu ke mně nemůžu mu nic vytknout, je to úplný poklad. Rozhoduji se, zda se k němu přestěhovat. Dcera půjde od září do školy a ráda bych se do té doby rozhodla. Přítel má totiž jednu vadu - podle mě nemá vztah k dětem. Vyžaduje naprostou poslušnost na slovo, vpodstatě s nimi nekomunikuje, nezajímá se o ně, jenom o mě. O víkendech všechny aktivity podnikáme společně - lyže, bazén, dovolená (vše financuje). Myslí si, že to stačí a na ostatní jsem tu já. Dcera k němu má neutrální vztah. Spíše ho toleruje. On od ní vyžaduje naprostou samostatnost, - příprava oblečení a věcí do školky, na kroužek. Na všechno si musí myslet sama. Dává jenom příkazy. Dcera s ním nechce být sama. Taky mi již několikrát řekl, že mě má radši než svou dceru. Co si o tom myslíte? Mám se rozhodnout podle toho jaký krásný vztah má ke mně nebo hledat někoho koho si zamiluje dcera? Děkuji

OTÁZKA (23.3.2009 13:52) Ester

Pane doktore, prosím Vás o radu, jak se zbavit nepříjemného pocitu žárlivosti na přítelovu bývalou partnerku, se kterou jsem se nikdy nepotkala a vím o ní jen z jeho neutrálního vyprávění. Nikdy se nesnažil o ni mluvit špatně, prostě uzavřená kapitola. Po čtyřletém vtahu se s ní rozešel defacto kvůli mě. Cítím, že je mi plně oddán, má mě rád a na bývalku zapomněl, (nebo by rád), ale já mu ji stále v narážkách připomínám, tím že se vyptávám, jak to měl s ní, co dělali tak a jinak a dožaduju se srovnání i když mě to pak trápí. Vím, že to dotyčnému není příjemné, kolikrát se kvůli tomu pohádáme i když mě neustále utvrzuje, že má rád mě a chce být se mnou. Vždy se mu omluvím a slíbím, že už o ní nebudu mluvit, že jsem ráda, že si "vybral" mě, ale samozřejmě to nedodžím a v návalu emocí opět vybuchnu s "trapnou" otázkou týkající se jí. Mě samotné to je nepříjemné, ale bohužel jsem to tak měla na začátku každého vztahu, kdy jsem se vždy chtěla jakoby ujisti, že jsem pro něho prostě lepší. Ráda bych se této "bezdůvodné" žárlivosti zbavila. Moc Vám děkuji za radu!

OTÁZKA (23.3.2009 9:06) Jirka

Dobrý den pane doktore, je mi 35let jsem 13 let ženatý máme s manželkou 2 krásné děti už školou povinné a moje manželka začala chodit do večerní školy. Já jsem byl v mládí velký rebel a stihl jsem si užít jak se říká Vše. Moje žena je opak. Její zkušenosti se zábavou i s muži byli před naší svatbou minimální. Moje žena je moc hezká, vzorná matka celkem chytrá a velice praktická a já jíopravdu miluju a vážím si jí. Co se týče sexu tak tady jsem já ten co je aktivní. Sex máme sice méně než bych si já představoval ale kvalita je v 90% výborná. Bohužel poslední dobou to začalo tak nějak ochabovat. Žena začala chodit častěji po práci nebo po škole " prý s koleginěma nebo se spolužačkama na kávu apod. Nejdříve jsem to nebral za důležité ale bohužel jsem nad tím začal přemýšlet. Asi jsem udělal velkou hloupost ale tajně jsem se podíval manželce do mobilu a bohužel jsem zjistil že si píše se svým spolužákem, který je taky ženatý a já jsem ho už dokonce vyděl. SMSky bohužel vypadaj " Ahoj miláčku, budeš zejtra taky sám? pa tvoje Pusinka." Tak opravdu nevím co mám dělat. Nechci jí ztratit ale nechci bejt za vo.... Nevim jestli jí to mám říct. Určitě to skončí hádkou, proč se jí hrabu v mobilu atd. Co by jste mi poradil?? Děkuju.

OTÁZKA (23.3.2009 2:01) Ilona P.

Važený pane Klimeši jsem 30 let vdaná a mám pocit že už si nemáme s manželem co povídat, děti už máme samostatné a tak už jsme jen sami dva,pokud není co řešit tak si každý děláme to co chceme,manžel jde na pivo a já si čtu nebo provádím domácí práce.Nikdy jsme se moc nehádali ale poslední dobou vzniká nějaké napětí a hádky bývají na denním pořádku. Společné zájmy moc nemáme já jdu ráda do přírody on do společnosti, a takhle je to pořád. Někdy bych mu to chtěla povědět ale už ho slyším jak říká co si to vymýšlím za blbosti, určitě by to nepochopil. Nebylo by snad lepší ukončit toto manželství a jít si opravdu každý svou cestou,stejně si žijem každý ve svém světě. Děkuji Ilona P.

OTÁZKA (22.3.2009 21:09) Lenka

Vazeny pane doktore, jsem s manzelem uz 16 let.Mame 2 deti ve veku 10 a 4 roky.Muz ma dceru z 1 manzelstvi (18 let).Manzel byl jiz rozvedeny,kdyz jsme se seznamili.Zili jsme celkem spokojeny zivot,ikdyz zamilovanost se jaksi vytratila.Postavili dum.Radovali se z nasich deti.Nyni se manzelovi po 25 letech ozvala davna laska z dob vojny a sdelila mu ze ma syna,kteremu je 25 let a ze ho chce videt.Muz je s nimi v kontaktu.Syna videl.tvrdi,ze nepotrebuje testy DNA jak je mu podobny.Ze zpravy neni nadseny,ale asi ani mu nevadi.Nejvice zprava zasahla me.Nemuzu spat,jist,je mi zle.Porad brecim.Chtela jsem pro sve deti vzor otce s dobrym charakterem,aby si ho vazily.Jsem z toho zoufala.Citim to jako zradu.Muz,ac o tom nevedel,mi tim ublizil.Uvazovala jsem i o rozchodu.Stydim se za to,bojim se to rici svemu okoli,svym rodicum a hlavne nasim detem.Jsem opravdu tak spatna?Chapu,ze ho ten mlady muz asi chtel ze zvedavosti poznat,ale ublizilo to jen me.Myslim ze pokud manzela nekontaktovala jeho matka hned v pocatku tehotenstvi,nebo kdyz byl maly,tak na to nema ted narok.Co tim sleduje?Jsem z toho nestastna.Diky za odpoved.Lenka

OTÁZKA (21.3.2009 21:17) linda.mel@seznam.cz

Dobry den mam problem se svym vztahem k sexu. Malo na nej myslim a sama od sebe nevyzaduji. Neumim se podelit o sve predstav&1085; a fantazie protoze skoro zadne nemam. Me zacatky milostneho aktu jsou uplne laksni.I kdyz vim,ze se mi to bude libit.Mam staleho partnera ,ale tento problem mam uz 6 let . A u mych dlouholetych vztahu se tento problem objevil jako zasadni. Chci mit rada sex,tesit se na nej,probadavat ho a vyvijet se v nem. Zamilovat si ho. Je mi 25let se sexem jsem zacinala v necelych 17. Nevim jestli je to mnoha partnery se kterymi jsem spala,ale vzdy jsem to chtela.A pak se od nich nedockala te spravne sounalezitosti a pak se nevedome necitila jako by mi ukradli kus me sexuality nebo spise neukradli,ale neotevreli. Ted nemam chut na sex ani s partnerem ani sama se sebou. Vyhybam se mu, ikdyz vim,ze mi take udela moc dobre.Proc mam vuci nemu takovou averzi a kde se vubec vzala.mozna i ten pocit ze musim,ale ja bych chtela nemusat a chtit!Proc se nedokazu uvolnit a spravne naladit.Moc u toho myslim nebo o tom moc premylim.Proc se tomu neoddam a spokojene si neuzivam ty slestne okamziky.Nekde tam ve me je ta dracice,ale nejaka zakleta,ale nevim jak ji vysvobodit. Co je spatne,kde je co zablokovane a proc. Stalo se to v mych zacatcich sexualniho zivota? Jsem mlada,krasna a nevim si rady se svou sexualni strankou.Vim co je spatne,ale nevim jak nato. Proc nechci zazivat tak krasne chvile sama od sebe.Nevim jak to spravne uchopit a zacit mit ze sexu radost.Prosim poradte mi co to je a jak to spravit.Dekuji mockrat.Linda

OTÁZKA (21.3.2009 21:14) linda.mel@seznam.cz

OTÁZKA (21.3.2009 13:30) Lenka

Dobrý den, s mužem se známe 10 let, vdaná jsem 2 roky, máme 1,5 roční dítě. Manžel je cca 3 roky chronicky nemocný se střevem, z toho první 2 roky byl na tom zdravotně poměrně dobře díky lékům, ale posledních pár měsíců je na tom mnohem hůř tělesně a psychicky. Předtím, než onemocněl, byl vždy tak trochu "hypochondr", každou podle mě nepodstatnou bolístku značně přeháněl a dramatizoval, poté psychicky dost těžce nesl první 2 roky nemoci, kdy byl na tom ještě dobře. Je od přírody pesimista. Vždy jsem se snažila jej podporovat, povzbuzovat, dodávat mu naději, že bude lépe, snažila jsem se, aby přišel na jiné myšlenky atd. Náš (můj) problém nyní je ten, že teď se cítím již psychicky vyprázděná, zdá se mi, že nemám již vnitřní sílu jej dále povzbuzovat. Je mi to už tak trošku jedno. Vzdalujeme se, každý máme svůj život, já bych se chtěla radovat s dítětem, jak to jde, on ale mluví jen o své nemoci. O dítě se také moc nezajímá. Nemáme si už pomalu co říct. Prosím poraďte. Děkuji Vám. Lenka

OTÁZKA (20.3.2009 22:22) buraak1

Dobrý den, chtěl bych se zeptat co se dá dělat s problémem, že ve škole nemám z nervů hlad a i po škole cítím bublání v břiše. Jím denně to samé a o víkendu jsem v pohodě a ve školní dny tyto komplikace.

OTÁZKA (20.3.2009 20:24) Mario Szaboo

Strašně smrdím co s tím mám dělat miju se příliš často asi 1xtýdně ale pořád smrdím:-(

OTÁZKA (20.3.2009 9:45) LAURA

Dobrý den, vyčítám si své pocity a postoje ve vztahu k mateřství. Situace je taková, že mám dvouleté dítě, poslední 3 měsíce pracuji na poloviční úvazek a teď jsem více méně neplánovaně otěhotněla podruhé. Byla jsem na mateřské dva roky a cítila jsem, že už musím z toho stereotypu doma pryč, načerpat nové podněty a být zase "mezi lidma". Teď, když si představím, že za devět měsíců budu opět uvázaná doma, není to pro mě příliš radostná představa. Vyčítám si takové myšlenky, protože mám dojem, že bych si měla spíše vážit toho, že máme krásné zdravé dítě, fungující parnerský vztah a netrpíme nouzí. Doma si připadám izolovaná a špatně snáším to, že muž přichází z práce až večer a jsem s dítětem celý den sama, ačkoli se snažím vídat se s kamarádkama, známýma apod. Když jsem delší dobu s dítětem sama, mé stavy se blíží depresi, proti které zabírá jen to, když jsem mezi lidmi, komunikuji s nimi. Když jsem v práci, ve společnosti lidí, jsem nucená fungovat a cítím se mnohem vyrovnanější. Vím, že bych si to mateřství měla užívat a mnohdy tomu tak je, ale někdy se cítím izolovaná a osamělá. Co si s těmi pocity mám počít? Myslím, že mé dítě ani rodina si to nezaslouží. Děkuji za Váš názor.

OTÁZKA (20.3.2009 4:18) Marie

Dobry den pane doktore, zajimal by me vas nazor na perspektivy meho vztahu. S pritelem jsme spolu 2 mesice, zije ve meste vzdalenem 4 hodiny autem a travime spolu dva vikendy v mesici. Je mi 32 let, jemu 39. Pristi rok planuje zmenit misto, a vzhledem k tomu, ze ma pomerne specificke zamestnani, je pravdepodobne, ze nove misto by bylo daleko (v zahranici). Ptala jsem se ho co bychom v tom pripade delali a on rekl ze by se odstehoval. Nijak to nespecifikoval a ja jsem do toho v tu chvili nechtela vic vrtat. Nechci ten vztah predcasne odepisovat, ale zase bych nerada ztracela cas. Ocenila bych vas nazor na situaci. Dekuju za odpoved.

OTÁZKA (20.3.2009 2:14) Jan

Vážený pane doktore, doporučuji Vám prostudovat (případně dostudovat) oblast problematiky sexuologie, resp. ED. Vaše odpověď na níže uvedný dotaz je nehodna lékaře duše. OTÁZKA (Martina) Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o radu ohledne mého partnera. Nemá zájem o sex. Vůbec. Ze začátku našeho vztahu jsme byli oba velice nesmělí, takže to nevypadalo až tak divně. V současné době už ale spolu několik let žijeme a stále nic. Obejme mě, dá mi pusu a tím jeho zájem končí. Když někdy zkusím zajít dál, třeba ho začít hladit, odmítne mě, že na to nemá náladu. Zkoušela jsem se ho ptát, v čem je problém, odpověděl, že ho nemám nutit, když na to nemá náladu. Ale on ji nemá nikdy, zdá se. Nevím, jestli tyhle potřeby opravdu vůbec nemá, nebo jestli má nějaký problém, který mi nechce přiznat. Ale vadí mi to čím dál víc, protože já tyhle potřeby mám a je velmi frustrující, když zůstávají nenaplněné, být neustále odmítaná. Bojím se chvíle, kdy zatoužím po dítěti, protože s tímhle partnerem je to zřejmě nereálné. Mám ho i přesto ráda a hodně si rozumíme, rozchod by byl po těch letech velice bolestivý. Na druhou stranu mi za chvíli bude 30, tento stav mě trápí a nerada bych jednou litovala, že mi „ujel vlak“. Mám se s ním rozejít? Nebo má smysl vyhledat odbornou pomoc? Psychologa? Sexuologa? Partnerskou poradnu? Předem děkuji za odpověď a přeji pěkný den. ODPOVĚĎ (05.03.2009 09:16) Vážená Martino, pokud tento stav trvá déle než dva roky, je čas na akci. To znamená napřed bych mu zcela na rovinu řekl (nebo napsal, je-li Vám to bližší), že chci vědět, co za tím je. Žádné vyhybavé odpovědi neakceptujte. Blbce by z Vás dělat opravdu nemusel. To si nezasloužíte. Pokud by stále nereagoval, tak šrapnel neboli nějakou hop-trop akci – nemáte, co ztratit. Třeba ultimátum, že pokud se to v oblasti sexu nezlepší – společná návštěva sexuologické poradny, nebo nenaskočí-li sex alespoň jednou za měsíc, tak navrhněte třeba rozchod dohodou s tím, že zůstanete dál kamarádi. Šrapnely jsou do [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (19.3.2009 22:33) Patrik

Dobrý den je mi 15 let.Mám problém myslím si že můj penis je moc malý. Měří mi něco málo pod 13 cm při masturbaci.vyroste ještě?a při masturmaci je hodně tvrdý je to normalni?

OTÁZKA (19.3.2009 15:53) Michaela

Vážený pane doktore, chtěla bych Vás požádat o radu, i když nevím zda-li znáte odpověď. Mám problém se svým přítelem. Přítel před 10 lety byl narkoman a úspěšně se vyléčil, problém je, že nadměrně často konzumuje alkohol a většinou i ve větší míře, kterou nezvládá a je velmi agresivní. Nemyslím si, že je alkoholik, ale problém spočívá v jeho agresivitě. Chtěla bych se Vás proto zeptat, jestli netušíte čím to může být způsobeno a jestli existuje nějaká poradna nebo léčebna pro tyto lidi, pokud ano tak kde? Předem Vám děkuji za odpověď.

OTÁZKA (19.3.2009 12:40) Kateřina

Moje manželství trvá 34 let ,bylo až do nedávna vcelku spořádané a normální,jsem veselá a splečenská,vzorně se starám o svého muže,který je dost často mimo domov.Vychovali jsme 3 děti,vše je takové dost pohodové.Před půl rokem jsem měla problém s prsem a byla jsem na tom nervově velice špatně,můj zájem o sex velmi opadl a manžel se ani moc nezajímal,co mne trápí,jsem velice citlivá a nedokázala jsem mu to říct.Myslel si,že o něj nemám zájem.Po vyšetření jsem byla v pořádku,ale náhodou jsem zjistila,že manžel navštívil několik prostitutek ,některé,mnohem mladší,než já,ale opravdu nepohledné.Byl to pro mne obrovský šok,chtěla jsem si i sáhnout na život,protože m i tento druh žen je velmi odporný.Manžel tvrdí,že to byl jen úlet,ale já s tím stále bojuji a absolutně nevím,jak dál a jak tuto situaci řešit.Jsem v sexu dost aktivní a velmi mne baví,teď je tu ale blok a nejsem si jistá,jestli je možné takovou hrůzu ustát.Moc Vás prosím o radu a pomoc.

OTÁZKA (19.3.2009 10:47) VERONIKA

VAZENY PANE DOKTORE,UZ DELSI DOBU ZVAZUJI ROZVO.MUJ MUZ SE LECIL PRED DESETI LETY Z GEMBLERSTVI,JENZE MU TO NEJAK NEPOMOHLO.CELICH DESET LET JSEM SE MU SNAZILA UTVORIT DOMA ZAZEMI ABY V TOM UZ DALE NEPOKRACOVAL NO PROSTE JAK MALEMU DITE DAVATE NOVOU HRACKU TAK JA JSEM HO MOTIVOVALA K NOVIM VECEM ABY NEZLOBIL.UDELAL NA MNE SPOUSTU DALSICH PODRAZU A JA SE PRESTO VSECHNO PRENESLA A TEN PROBLEM VYRESILA DOKONCE SEM JSI SNIM VZALA HYPOTEKU KOPILY JSME BYT A PORIDILI SI DRUHE DITE,CHVILI BYL KLID A PAK VSE ZACALO NA NOVO.KDYZ JSEM MU PRED PUL ROKEM ZDELILA ZE SE CHCI ROZVEST TAK MY ZDELIL ZE MENI ZAMESTNANI A ZE BUDE DOMU NOSIT VYPLATNI PASKY ABZCH MU VERILA A ZE ZACNEM NOVI ZIVOT.NO A VCERA JSEM ZJISTILA ZE OPET VYBRAL PENIZE Z VYPLATY ,KDYZ JSEM SE HO ZEPTALA PROC TAK MY REKL ZE TO UDELAL NASCHVAL AZE TO BUDE DELAT STALE DOKUD JSE PRY NEZACNU CHOVAT JINAK. KDYZ SNIM NEMLUVIM JE ZLE .A KDYZ SNIM MLUVIM TAK JE TAKY ZLE.TAK JA UZ OPRAVDU NEVIM.

OTÁZKA (19.3.2009 8:05) Jana

Dobrý den, prosím poraďte mi, co mám dělat. Rozešla jsem se s partnerem - chodili jsme spolu rok a půl - a pro něho je to dost těžké se s tím vyrovnat. Pro mě taky, ale spíš proto, že vidím, jak se trápí.... Co mám dělat? Říká, že si život beze mě nedokáže představit....

OTÁZKA (18.3.2009 17:19) lenka

chtěla bych se zeptat jak mám klukovi dát kopačky aby ho to nebolelo

OTÁZKA (18.3.2009 15:42) Petra

Vážený pane doktore, situace v mém manželství se pravděpodobně vykrystalizovala ve prospěch milenky manžela, se kterou udržuje 5letý vztah a půl roku s ní žije. Během pár dnů, relativně bezdůvodně, takže zřejmě byl manželovi položen milenkou nůž na krk. Manžel nevolá, neodpovídá na sms, nesnaží se mě vidět. Akceptuji "jeho" rozhodnutí, ale prosila bych o názor na jednu věc. Máme vypořádané společného jmění, veškerý nemovitý majetek jsme s manželem převedli na syna. Za stávající situace nechápu, proč se manžel pořád nechce rozvést. Např. pro kontakt s lékaři uvedl syna, pro případ úmrtí jako vypravitele také syna ... Chce, abychom zůstali přátelé, počítá s tím, že po něm budu dědit. Na dotaz, zda má náš vztah ještě šanci, neodpoví nebo odpoví vyhýbavě. Domníváte se, že už mám vše vzdát a smířit se s definitivním koncem vztahu, přestat manžela kontaktovat? Z Vaší zkušenosti, za jak dlouho je možné, že se manželovi třeba zasteskne a chtěl by se vrátit? Děkuji za názor.

OTÁZKA (18.3.2009 15:30) Jana

Vážený pane doktore, zajímalo by mě, jak se lze vzrovnat s "následky" projevů cholerika. Ve chvílích zlosti a vzteku padají silná i vulgární slova, po uklidnění je mi řečeno, že v takových chvílích přece létají slova bez přemýšlení a že je nesmím brát vážně... "vždyť mě přece znáš, vždyť vidíš jinak moji lásku..." Jenže když je člověk v pondělí kráva a v úterý láska a toto se pravidelně opakuje, oslabuje to po určité době mé city. Navíc se mi stírá rozdíl mezi tím, co vlastně platí a co je jen prázdné útočné slovo. Sama jsem vyrůstala v prostředí, kde platilo "važ slova" a tak v soužití s člověkem, který má za slovním vyjádřením tu váhu úplně odlišnou, je pro mně velmi obtížné. Náš vztah není v počátcích, máme již malé děti a společnou představu o budoucnosti. Děkuji.

OTÁZKA (17.3.2009 21:44) Jana

Vážený pane Klimeši, mám 15ti letou dceru, vdaná jsem 17 let. Manžel začal studovat VŠ až ve 30 letech po r.89, do toho se nám narodila dcera a naprosto přirozeně jsme si rozdělili svoje povinnosti. Já péči o dceru, domácnost a naprosto vše, co k tomu patří, to vše ráda a dobrovolně bez jakékoliv frustrace, že se nevěnuji svojí kariéře. On při studiu byl schopný nás dobře finančně zajistit a velmi cílevědomě budoval svoji kariéru. Někdy jsem měla pocit, že je workoholik. Musím uznat, že pouto mezi námi bylo pevné, rozuměli jsme si a proto jsme dokázali překonávat běžné problémy, které k delšímu soužití patří. Ale nějak rychle uplynula doba a nyní je dceři 15 a já jsem neustále finančně závislá na manželovi. Měla jsem spoustu činností, ale nepřemýšlela jsem moc prakticky, takže to nikdy nebylo nijak zvlášt spojeno s finančním ohodnocením. Nebylo to také nějak zásadně potřeba. Nyní se situace mění. Manžel je na "volné noze" se všemi riziky, které k tomu patří. Souhlasila jsem s jeho žádostí a pomáhala jsem mu v práci se vším, co potřeboval. Opět bez ohledu na svoji realizaci. Musím podotknout, že bohužel on mi v mých " povinnostech" nepomohl s ničím. Neumí ani zapnout pračku. Když nejsem doma a požádám ho o vyvenčení psa, stane se, že doma najdu psí výkaly. Je zcela zabrán do své práce a ohání se s argumenty, že nás musí živit. Když jsem se vzbouřila, řešil to nevěrou - odreagováním. Komplikuje to trochu problém, že moje profesní CV je nulové. Ale myslím, že jsem velmi schopná se rychle něco naučit a použít svůj potenciál :-) Přesto mě něco brzdí. ( Absolvovala jsem seminář regresivní terapie a přišla jsem na souvislosti s mojí závislostí, ale v reálném živote trochu nevím, co s tím). Můžete mi zkusit poradit, jak se dostat z této závislosti? Děkuji.

OTÁZKA (17.3.2009 20:45) Erika

Dobrý den,po 5ti letém víkendovém vztahu jsem se dozvěděla, že je partner ženatý a má půlročního syna. Chci vztah ukončit, ale partner se mne nechce vzdát,slibuje hory doly, ale já mu 5ti letech lhaní už nevěřím. Obávám se však jeho patologické závislosti na mně. Prozatím mi jen slibuje, ale bojím se, že přijdou výhrůžky, že ho nesmím opustit,že bude vyhrožovat mým blízkým. Mne hluboce miluje a je mnou přímo posedlý, přesto na svém stavu nic měnit nechce a nebude. Poradíte jak z toho ven. Mám obavu z dalšího vývoje.Děkuji

OTÁZKA (17.3.2009 15:39) Anonym

Dobrý den Je mi 30 let s přítelkyní jsem spolu 12 let z toho 7 let spolu žijeme. Máme 4letého syna. 3 měsíce po narození syna přítelkyni zemřel otec (nemoc trvala asi 2 měsíce). Načeš se přítelkyni „rozjela“ manická deprese. Zhruba rok probíhal tak že jsme takřka obden byli u doktora s tím že přítelkyně umírá. Uprostřed noci se budila zborcená potem a pocitem srdečního kolapsu. Brnělo a dosud ji brní polovina těla atd. Po již zmíněném roce a dlouhém přemlouvání navštívila psychiatra obdržela antidepresiva a začala docházet k psychologovi. Na radu psychiatra jsem od ženy „neodfiltrovával“ běžné provozní starosti o malé dítě a pokoušel se co nejvíce zdůrazňovat že neumírá a že její potíže jsou psychického rázu. Chod domácnosti byl více méně na mě a spolu s docela náročnou prací (programátor) jsem byl po dalším roce už docela vyšťavenej a přiznám se že sílu sem měl už akorát na to abych za daných podmínek nějak fungoval. Před dvěmi lety se stalo asi nevyhnutelné přítelkyně potkala někoho kdo jí na rozdíl ode mě „rozuměl“ a měl pro ní „pochopení“. Vztah trval 2 roky. Dozvěděl sem se o něm tak, že po té co to moje přítelkyně s dotyčným člověkem ukončila, mi poslal mail ve kterém mi vše dopodrobna vylíčil včetně proběhnutí potratu. Začínám se s tím vyrovnávat, navštěvuji psychologa a snažím se zachránit co se dá. Problém je v tom že s přítelkyní jsme spolu nikdy moc sexuálně nežily. Celou dobu mi tvrdila že nemá na sex chuť, že jí to bolí atp. Po tom co opadli emoce jsem se rozhodl, že tento vztah hodlám udržet pouze za předpokladu že bude plně funkční to znamená včetně sexu (a samozřejmě počítám že k tomu nedojde v řádu týdnů). Protože mi přítelkyně řekla že s milencem po nějaké době přestala také spát se domnívám, že jde o nějaký, a doufám že řešitelný, sexuální problém. Chtěl jsem se zeptat na to co mám potažmo máme dělat a jestli si myslíte že na rozfungování našeho vztahu ještě máme vůbec šanci.

OTÁZKA (17.3.2009 9:42) Tonda

Vážený pane doktore,děkuji za Vaše vyjádření k mému problému.Musím napsat,že jste trefil do černého.Skutečně má nová přítelkyně si dává zejména k televizi víno a to často.Při rozhovoru s ní jsem si dovolil použít některá Vaše slova.Ona tvrdí,že není akoholik a dát si trochu vína na tom není nic špatného, když ho má ráda.Zeptal jsem se jí jestli by vydržela bez té skleničky vína třeba týden.Odpověď byla ano.Jaký by jste volil další postup pane doktore a mohu jí být já nějakým způsobem nápomocen? Děkuji za Vaše vyjádření.Přeji pěkný den.Tonda

OTÁZKA (16.3.2009 14:03) Pavlína K.

Dobrý den, ráda bych poprosila o radu. Kdykoli se s někým /tedy osobou opačného pohlaví/ seznámím a vzájemně se sbližujeme, podvědomě na něm hledám nějakou chybu nebo věc, která mě začne odpuzovat. Mohou to být maličkosti a "blbosti" typu: ruce, palce, zvyklosti, pachy....Ještě jsem snad neměla vztah, který by neskončil nebo nebyl poznamenaný tímto zlozvykem. Bohužel si s ním nevím rady a raději žádné vztahy nevyhledávám. Děkuji za odpověď

OTÁZKA (14.3.2009 21:56) Tomáš

Pane doktore, mím problémem je že dříve jsem neměl problém spát s dívkami, co měli přítele a po té co jsem se snimy vyspal sem je pustil k vode. ted sem ale bouhzel narazil na divku u ktere to nejde. Muzete mi prosim poradit co mam delat proto abych byl zase normalni. Ted uz se ani neotacim kdyz kolem projde opravdu pekna divka. Dekuji.

OTÁZKA (14.3.2009 10:58) anonym

Vážený pane doktore, je mi 25 let a s přítelem jsem necelé čtyři roky. Několikrát jsme se už rozešli a po necelém měsíci zase sešli. Teď spolu sedm měsíců žijeme v pronajatém bytě. Oba pocházíme z vesnice a tak je pro nás žití v bytě nová zkušenost. Ovšem tuto zkušenost nese přítel špatně. Přenáší na mne své nálady,ale bavit se s ním o tom nedá. Navíc mne teď začíná ubíjet otázkami "kdy už se rozejdeme". Když ho beru vážně, osočí se na mne, že jsem hrozná a že bych neměla být tak vztahovačná. Poraďte mi prosím jak mám na tyto jeho výlevy reagovat. Mám ho ráda a sama se v tomto vztahu cítím být spojená. I když čas od času si říkám, že to nemám za potřebbí. Děkuji Vám za odpověď. S pozdravem Pavlína

OTÁZKA (13.3.2009 22:08) misa

Dobrý večer,žiji s manželem 12 let a máme dvě děti.Pokud je muž bez alkoholu ,je ten nejlepší manžel a táta,pokud se napije a já něco řeknu,tak mě zmlátí a nyní došlo k tomu,že si vztek vylévá i na dětech.Oba jeho rodiče jsou alkoholici,kterými pohrdá.Myslíte si,že je možné takového člověka ještě změnit?To,že je velký žárlivec a napadá mě kvůli práci,pracuji ve zdravotnictví,na to už jsem si "zvykla",ale jeho pítí a zloba mě začínají čím dál víc děsit.

OTÁZKA (13.3.2009 15:31) Tomáš

6ijeme 17.let v celkem harmonickém manželství.Máme patnáctiletého syna.Manželka se přiznala s nevěrou se svým spolupracovníkem.Mně prý má ráda ae jeho miluje. Chtěla k němu odejít ale navštívili jsme poradnu a dohodli se to zkusit znovu.Po přiznané nevěře jsme si řekli jak a co je třeba změnit a co se se nám nelíbilo.Nastalo nelehké obdodí ale postupně se manelství vracelo k nomálu.Po pěti měsících se manžeka odstěhovala s tím, že jí náš vztah nenaplňoval a já zůstal se synem.Nevím zda se vráila k milenciči nikoliv.Má náš vztah ještě nějakou šanci.I nadále je to žena kterou miluji. Děkuji

OTÁZKA (13.3.2009 11:04) Martin

Dobry den pane doktore.Potreboval bych od vas poradit co dal s nasim spackanym zivozem.Loni jsme se s manzelkou skoro rozvedly protoze si nasla o dost starsiho muze ktery pry byl hodnejsi a vsimavejsi nezli ja ale vse se nejak urovnalo a jsme jiz opet rok spolu,vse funguje jak ma,dokonce planujeme i mimco ale me stale trapi ta zrada.Urcite na tom mam svuj dil ale porad to ve me kvasi,stale ji to vycitam asi je to hloupost ale nevim jak si mam poradit proto vas zadam o radu jak se mam k me zene chovat a nevycitat,vim tezko asi radit.Potreboval bych asi vyplachnout mozek ale to bohuzel nejde.Dekuji predem a preji hezky den

OTÁZKA (13.3.2009 10:28) lenka

Dobrý den, je mi přes 40, žiji ve spokojeném manželství s jedním dítětem, s manželem si rozumíme, máme podobné zájmy a koníčky, jediný problém je, jak jinak, sex. Manžel věděl i před sňatkem o mém nepříliš velkém zájmu o intimitu (-nemám to "správné puzení") a byl ochoten se s tím smířit. Často od něj slyším, jak ho to mrzí, ale mě na druhé straně mrzí, že věděl, do čeho se mnou jde a teď slyším často výčitky. Nabídla jsem mu možnost pořídit si stálou spolehlivou milenku, s tím nesouhlasí. Uvědomuji si riziko takové nabídky, ale navýšení četnosti styku odmítám-jsem spokojená a domnívám se, že naopak by takový sex stál nakonec "za starou belu".Manžela mám ráda, ale myslím, že kompromis byl už jednou domluven a vyhovoval; přijde mi absurdní, aby dva dospělí vzdělaní lidé narušovali svůj vztah neporozuměním v této oblasti, jakkoliv pro mnoho lidí, potřebné a důležité.V zaměstnání i jinde se často setkávám s příznivými reakcemi mužů na svou osobu, těší mě to, ale to je všechno - nejsem zcela frigidní, mám jednoduše sexuální potřebu a žádostivost menší než většina lidí.

OTÁZKA (13.3.2009 10:00) Martin

Vážený pane doktore, obracím se na Vás s prosbou o radu ve vztahu. Začal přes postel,a až po společných prázdninách jsme spolu začli chodit. Celkem jsme spolu byli dva roky,se dvěma rozchody.Většinou kvůli mě,protože jsem nemohl unést stížnosti.Měl jsem pocit,že se všechno musí točit jen kolem ní a taky nechtěl mít tak vážný vztah.Připadala mi nespokojená.Vzájemně jsme si hráli role,aby ten druhý poznal,že něco nebylo v pořádku.Jen jsem svou nejistotou,co od vztahu chci,kazil to,co mezi námi mohlo být. Nadobro partnerský vztah ukončil můj odjezd do zahraničí.Za tento semestr jsem pochopil,co bylo špatně.Po návratu jsme nestýkali,avšak dostal jsem zprávu,kdy zmínila nějaký problém.Hledala u mě pomoc,protože jí ostatní kluci nepomohli,nebo jsem pro ni už jen kamarád,se kterým mluví? Začali jsme se stýkat a já se zamiloval,i když jsem věděl,že už je možná někdo jiný.Chvilku jsem to v sobě držel,ale zanedlouho jsem se jí vyznal,popsal co jsem dělal špatně a jak to vidím dál. Přitahuje mě svým milým vzhledem i chováním.Můj cit k ní je spojen s ochraňováním „svojí holčičky“,udržovat ji v bezpečí a spokojenou,může být tato láska spíš otcovská?Dále mě přitahuje představa spolubydlení,stěhuje se totiž do svého,i toho jsem už schopen.Jsem v takovém rozpoložení,že bych ji bral se vším,co o ní vím,i když jsem si vědom,že opravdu více myslí na sebe.Jak si vysvětlit tohle? Její odpověď na moje vyznání byla vyhýbavá.Aniž by v tom prý hrál roli někdo další,nevidí důvod začít se mnou.Je to její obrana,blok,který staví všechny ostatní nade mě? Pokud ano,co s ním?Mám pocit,že moje slova měla vyvolat víc.Jakoby to nepochopila.Proč se se mnou tedy vídá?Mému stavu ještě tíží představa toho,že je s jiným mužem,hluboce mě zraňuje.Je to projev mého přivlastňování si ji,nebo je to něco běžného? Prosím o radu,mám zkusit zapomenout,nevídat ji? Ukázat jí,že o ni opravdu stojím a vytrvat a nechat ji,aby poznala,jak jsem se změnil? Děkuji za odpověď a za možnost konzultovat tuto věc s Vá [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (13.3.2009 9:23) Aleš

Dobrý den, je mi 31, mám malou dceru a manželku-vzornou matku. V partnerském vztahu je to horší. Po narození dcery jakoby "sexuálně ochladla". Nejedná se pouze o sex, ale o přízeň a chtít udělat radost tomu druhému. Zpočátku jsem to přisuzoval změně hormonální hladiny a samozřejmou fixací matky na dítě a naopak. Ale tato záležitost trvá už 2 roky a spíš je to horší. Nechci se chovat stejně, to by zřejmě vedlo k rozchodu. Několikrát jsme to mezi sebou probírali, ale s mizivou a krátkodobou účinností. Jediné, co dřív pomáhalo, byl v malé míře alkohol nebo mé odmítnutí. Manželku mám stále rád, ale nevím, jak si (nám) poradit. Mimochodem moráně se neztotožňuji s placeným sexem, či náhradou manželky v mileneckém vztahu-to beru jako jednostranné sobecké "nouzové" východisko. Děkuji za odpověď

OTÁZKA (12.3.2009 19:55) agneta

Pane Klimesi, prozil jste umrti blizke zeny? Muj manzel zemrel na rakovinu tlusteho streva behem 2,5 mesicu. Jsem neprirozena, kdyz po trech letech ja i nase 3 se nemohou s timhle smirit? Myslim, ze tohle je nad vase sily. Jedna dcera mela anorexii po teto situaci, druha ma stale depresi. Prosim, nemluvte o prirozenem smutku. Dekuji vam Agneta

OTÁZKA (12.3.2009 18:02) Petra

Pane doktore, jak byste hodnotil následující chování dospělého potomka, který už nebydlí s rodiči, přesto se (pro rodiče bezdůvodně) zahaluje do podivné samoty, nebere jim klidně i měsíc, dva mobil, nereaguje na emaily. Přestože ví, že rodiče, vzhledem k tomu, že jsou oba těžce nemocní jeho pomoc nutně čas od času potřebují, protože jinak si ji musejí zaplatit, mockrát ji také sám od sebe sliboval, ale zůstalo jen u slov. Pokaždé se sám objeví nečekaně a zase slibuje pomoc a podporu (o finanční se v tomto případě nejedná), pak odejde a zase nic. Situace už se opakuje pěkných pár let, je mu už 40, takže o nějakých pubertálních výkyvech a dokazování si samostatnosti snad nelze uvažovat. Když na velmi krátkou návštěvu přijde, je chápavý a pomoc slíbí, pak ale odejde a rodiče tak stále jen čekají a čekají. Bratr není ženatý, nemůže u něj jít o nějakou poruchu, nebo je to jen jeho nějaká svévole? On je si velmi dobře vědom, že jeho chlapská ruka je našim velmi potřebná, ale nic pro to neudělá. Jak mu pomoci, jak pomoci našim, aby se tak netrápili nad jeho doufejme že jen zdánlivou netečností? Vztah mezi rodiči a ním byl vždycky moc hezký, upřímný a spíše partnerský. Proto je to hrozně trápí, ale nevědí sami, jak z toho ven. Pomohl byste radou? Děkuji vám jménem rodiny!

OTÁZKA (12.3.2009 16:33) Tomáš

Dobrý den, rád bych se vrátil k otázce pana Nováka o lenosti (15.01.2009 10:44), kde jste popsal stávající stav, ale já bych vás chtěl poprosit abyste nastínil cestu k řešení, či doporučli publikaci která tento problém řeší. Popisované je přesně můj případ (když jde do tuhého - termíny v práci, zkoušky ve škole, ale i ve vztahu), jsem schopný vyvinout opravdu velkou aktivitu, mám ale obrovský problém se motivovat k práci i v meziobdobích kdy "nic nehoří". V těch jsem obvykle demotivovaný, a často jen tak celý den chodím od ničeho k ničemu, je těžké začít pracovat a každá maličkost mě lehce vyruší a odláká od práce (u VŠ studia si přivydělávám programováním, pracuji tedy doma, přestává mě to bavit, a chci si co nejdříve najít zaměstnání na poloviční úvazek). Platí o mě i vaše věty o adrenalinových sportech a nechopnosti jít včas spát. Tenhle stav vadí čím dál více jak mě, tak mé přítelkyni (čemuž se nedivím), protože vidím, že kdybych raději pracoval bez těchto výkyvů, dokážu toho mnohem víc (a budu na sebe moci být hrdý). Chtěl bych se vás zeptat, jak u sebe tuto vlastnost změnit. Jsem ochotný na sobě zapracovat, nevím ale kterým směrem. Máte zkušenosti s klientem, kterému se povedlo takovéto návyky úspěšně změnit? Pokud ano, jak na to? Děkuji vám za váš čas!

OTÁZKA (12.3.2009 15:19) Eva

Pane Klimeši, chtěla bych vám položit několik otázek, ale nechci je zveřejnit ve vaší poradně. Máte také soukromou e-mailovou poradnu. Děkuji za informaci.

OTÁZKA (12.3.2009 14:41) Jakub

Mám hezký a funkční vztah a přesto denně přemýšlím, jak z něj ven. S partnerkou jsme spolu přes dva roky, bydlíme spolu. Je inteligentí, vzdělaná, profesně úspěšná a samostatná, mimořádně hezká. Je hodná, milá a tolerantní. Nikdy se nehádáme. Sex je dobrý. Finančně jsme nadstandardně zajištění, vyděláváme oba a řekl bych že hodně. Shodujeme se v názorech na manženlství (ne) a děti (v dohledné robě ne, pak možná). Máme přiměřenou škálu společných a přiměřenou škálu vlastních koníčků a zálib. Oba máme dobrou práci, kde si nás váží, úzký okruh přátel a široký okruh známých, kamarádské vztahy s rodiči. Oba jsme pod třicet. Stejně skoro denně přemýšlím, jak z toho vztahu ven. Nedokážu vypátrat proč. Docela se obávám, že to je klasické pálení dobrého bydla a že jsem prostě věčně nespokojený, takže odcházet z takového vztahu nemá smysl, protože budu přibližně stejně nespokojený, ať už to budu mít zařízené jakkoli. Také jsem přemýšlel, zda prostě nejsem radši sám... Před tímto vztahem jsem dlouho byl a nemůžu říct, že by mi to vadilo, je to docela fajn. Nebo mne napadlo, jestli mi neůžou chybět ve vztahu impulsy, jestli bych nepotřeboval někoho, kdo třeba není tak "ideální", ale kdo se se mnou "alespoň" pohádá. Existují nějaké typické důvody tohoto stavu, nad kterými bych měl pouvažovat? Existuje doporučení hodný způsob, jak takovýto vztah, ukončit? Partnerku mám moc rád a představa, že jí ublížím se mi velmi nelíbí. Přecejen, rozchod s mrchou, kterou nemůžete vystát je o hodne snazší, než rozchod s milým hodným děvčetem, které máte rád. Děkuji.

OTÁZKA (12.3.2009 14:29) Jana

Vážený pane doktore, je mi 29 let a snažím se zbavit svého nešvaru se křečovitě uculovat ve chvíli, kdy chci někomu sdělit něco úplně vážně. Lidi v práci to podle mě mate a neberou pak přiměřeně vážně to, co jim říkám, nebo dochází k nedorozumění. Stává se mi to hlavně ve větší společnosti, třeba na poradě, připadám si pak jako puberťačka, tak často raději nic neříkám. Jsou zkrátka situace, kdy chci působit jednoznačně. Prosím, poraďte, existuje nějaká terapie i na takovéto drobné obtíže, nebo návod na domácí trénink, proti takovým tikům?

OTÁZKA (12.3.2009 14:02) Božka

Dobrý den pane doktore.Jsem štastně vdaná matka 3dětí .Před 6lety jsem se rozvedla s bývalím manželem nebylo to lehké období.Jenže poslední dobou trpím uzkostnými stavy strachu o své děti i o manžela a nemám k tomu duvod.Muj obvodní doktor mi předepsal antidepresiva je to o něco lepší ale pořád to není ono.Mám také sestru dvojče která zrovna prochází depresemi a stejnými stevi.Její psychiatr ji diagnostikoval poruchu obscese je možné že tím trpím také a jek se to dá léčit děkuji za odpověd hezký den.

OTÁZKA (12.3.2009 12:43) Tereza

Vážený pane doktore,prosím poraďte mi.Jsem vdaná 5 let.S manželem jsme před svatbou spolu chodili 10let.Máme dvě děti,ale manžela nemiluji.Ráda bych od manžela odešla,ale říkám si,co děti.Doma peru,žehlím,vařím zkrátka starám se o celou domácnost a ještě si hraji s dětmi.Manžel,když přijde domů,zeptá se jak bylo a co jsem cely den dělala,pak si zapne počítač a jde si hrát.On nejde k dětem a nejde si hrát s nimi.A nebo si lehne k televizi a čeka,co bude k jídlu.Děti ani nekoupe ani neuspává zkrátka nic.Když za ním přijdou,ať si s nimi hraje,tak jde.Ale asi jen tak na 10 minut.Všechny akce a výlety vymýšlím já.Je pravda,že na počítači,kdyz jsme jeste spolu jen chodili,travil celý volný čas a častokrát až do noci.Že by se mnou jel třeba na kole,nebo na hory ani nápad.Myslela jsem si,že když se stane otcem,změní se.Když jdeme na ples,pomalu nemůžu s nikým jiným tancovat.Takové akce většinou končí hádkou,že mu nedávám na jevo,jak ho miluju atd.Před rokem po jedné takové hádce jsem se sblížila s bývalým sousedem.Známe se tedy už 13 let.Je rozvedený,žena od něj odešla kvůli jinému.I když je starší o 17 let,mě je 33 je skvělý,hodný a upřímný.Stali se z nás milenci a máme se opravdu rádi.Chtěla bych k němu odejít,ale nevím,co děti.Nerada bych jim vzala tátu,ale když on se jako táta nechová.Ano ,chodí do práce,vydělává peníze,ale to já budu za půl roku taky.Končí mi totiž mateřská.A pak toho budu muset stíhat ještě víc a mám strach,že na to budu celý život sama.Je snad špatné chtít kousek toho štěstí taky jen pro sebe?Prosím poraďte mi.Děkuji.Tereza

OTÁZKA (12.3.2009 8:25) pavel

Dobrý den, máme s manželkou velký problém, nedokážeme spolu spát, tedy respektive manželka se mnou, tvrdí že ji te smnou bohužel nejde.Je pravdou že nás od narození syna provázejí partnerské neshody, hádky a odcizení,ale 2 roky už je dlouhá doba.nevím co s tím mám bohužel dělat...

OTÁZKA (11.3.2009 21:08) Michal

Může mít žena sex když má menstruaci. A může při menstruaci otěhotnět, když se do ní udělám. děkuji za odpověd

OTÁZKA (11.3.2009 11:20) Máří M.

Vážený pane Klimeši. Je mi 29 let a mám za sebou řadu více či méně nešťastných vztahů - cítím se neuvěřitelně prázná, unavená a zklamaná. Před nedávnem se mi začal opět častěji ozývat můj první přítel, jediný se kterým jsem měla relativně hezký a dlouhodobý vztah. Byli jsme spolu cca 3- 3,5 roku ale je to už 7 let zpátky. Vím, že by se ke mě chtěl vrátit a já z toho mám strašně rozporuplné pocity. Pokusím se Vám nastínit svá pro a proti, ve kterých se už vůbec nevyznám. - On se se mnou 3x rozešel a já si řekla, že po třetí se k němu už nevrátím - dnes ale vidím i svoje chyby, chápu, že ty rozchody byly spíš volání o pomoc a dovedla bych mu to odpustit. - ten člověk je hodně poznamenaný rozvodem svých rodičů a myslím, že nikdy úplně nedospěje - jen těžko si ho dovedu představit v roli otce rodiny. Tím, že mě ale muži tolik zklamali by mě však momentálně tenhle "mateřský" vztah vyhovoval. - chová se naprosto podřízeně a na slovo mě poslouchá a bojím se, že si ho proto nebudu dost vážit, i když já jako "dominátorka" jen tak s někým nevydržím ... - fyzicky mě nepřitahuje, i když co si pamatuju, v sexu nám to kdysi docela fungovalo. Když jsme se viděli asi před 2 roky, pokusil se mě dotknout a mě to bylo nepříjemný. Nedovedu odhadnout, co by to ve mě vyvolalo dnes. - svým vzhledem a trochu dětským chováním je na první pohle jiný než ostatní. Blázni mi jsou strašně sympatičtí, ale nevím, jestli bych někoho takového dlouhodobě snesla v roli manžela. Zároveň si uvědomuju, že poklud si ho nevemu já, nejspíš se neožení, a to je mi líto - cítím za něj nějaký kus odpovědnosti. Vím, že nám by ten vztah fungovat mohl a cítím k tomu jakési "Boží povolání" - vím, že se mi ve třiceti už těžko podaří najít někoho, kdo mi nabídne tak absolutní a bezvýhradné lidské přijetí, pocit tepla a jistoty - každé jeho zavolání ve mě napřed vyvolá pocity, jako když se mi zvedá žaludek ... když se spolu chvilku bavíme, je mi to docela příjemný ... S vděčností ...

OTÁZKA (11.3.2009 7:35) Zuzana

Dobrý den, mám problém sama se sebou. Už 8 let mám hodného přítele, se kterým jsem si vždy rozumněla a dovedu si s ním představit rodinný život. Před 3 roky jsem začala dělat narážky na svatbu, ale on vždy řekl, že jsme mladí (je mi 26 a jemu 29 let) a že se vezmeme za rok. Letos jsem tedy čekala žádost o ruku :-), ale on se mne místo toho zeptal, jestli se skutečně chci vdávat - já jsem odpověděla že ano. (Vím, že kdybych ho přinutila, tak by si mne vzal, ale já jsem po této jeho otázce úplně ztratila chuť,protože cítím, že to není z jeho vůle.) Stejné to bylo i s bydlením - mám vlastní byt, který jsme společně předělávali s tím, že se tam pak nastěhujeme, ale jemu se do stěhování moc nechtělo, řekl že po dovolené, ale po ní si přinesl jednu tašku a stejně bydlí napůl u maminky (trvá to 1,5 roku) - já jsem se však zařekla, že nutit ho nebudu. Navíc jsem v posledním roce začala toužit po tom, zkusit ještě něco jiného (chtěla bych být ještě zamilovalná) a začala jsem vidět partnerovi chyby,které ani tak nemusí chybami být (nemáme společné zajmy, ale zase si dáváme volnost k provozování samostatných koníčků,...). 3/4 roku jsem se s tím snažila vypořádat sama, před měsícem jsem o tom partnerovi řekla - ten je na mne teď ještě hodnější a opravdu se snaží (má mne moc rád), ale já to nedokážu ocenit. Úplně jsem se přestala těšit na to, až přijede... Přestala jsem mít chuť něco s ním podnikat... Vím, že lepšího partner bych nenašla, že vždy mi něco bude vadit (navíc ani nemám moc příležitostí se seznámit), ale mám teď pocit, že když s ním zůstanu něco mi uteče (nedokážu si tyto myšlenky vysvětlit, ale nemůžu se jich zbavit - opravdu jsem taková nikdy nebývala :-( a stereotyp mi nikdy nevadil, ba naopak). Přemýšlela jsem nad tím, dát si s partnerem pauzu, ale nevím jestli to něco vyřeší. Opravdu bych moc chtěla, aby to bylo jako dřív... Může se moje myšlení někdy vrátit do starých kolejí? (Už to trvá hrozně dlouho a já se tím trápím.)

OTÁZKA (10.3.2009 14:40) poully

Dobrý den, moc prosím o radu.Můj partner2x týdně chodí do hospod s lidmi ze stejné branže /opravdu se schází, aby si popovídali o novinkách, popřípadě vyměňovali, nabízeli či kupovali věci./. To je fakt. Při té příležitosti tedy partner pije pivo. V poslední dobou, začalo to asi v říjnu nebo listopadu 2008, byl "přiveden" kamarádem domů ve stavu, že o sobě nevěděl. Další den omluva a slib,že to se už nestane.V prvním týdnu nového roku přišel opět dost napitý,ale tvrdil,že z něj není cítit alkohol, pohádali jsme se a byl i trochu agresivní, ale věděl, co dělá. Druhý den následovala omluva, a že to nikdy už neudělá. Nedělá mu dobře míchání piva a fernetu.V minulém týdnu přišel zase šíleně opilý z dopoledního slavení v hospodě narozenin kamaráda. Zbytek neděle od 15h. prospal-druhý den opět následovala omluva, a že to ví,že mu nedělá míchání piva a fernetu dobře, ale že si prý nemůže pomoci.Že prý ví, že je blbej.Chtěla jsem,aby,se poradil s odborníkem,jak na svou slabou vůli vyzrát.Řekl,že se zeptá nějakého psychologa. Domnívám se,že se opije a "neodolá" objednáním fernetu od,rádoby, kamaráda nebo kolegy, který zřejmě nespěchá domů, nebo to jeho partnerce nevadí, nebo žádnou nemá a nezná jiný způsob trávení volného času. Je možné, že se partner začal opíjet právě, když se sejde s tímto určitým člověkem. Moc prosím o radu.Partner je člověk, který ve svém oboru opravdu něco dokázal a znamená, je velmi inteligentní, proto mi nejde na rozum, že se dokáže opít jak "ruský mužík" a chovat se jako primitiv.To, že se mi to nelíbí,případně se s ním rozejdu, jsem mu řekla.P.

OTÁZKA (10.3.2009 12:41) Julinka

Dobry den, prosim o radu. Chodim s pritelem 2 roky a od zacatku spolu bydlime, ted u nej v novem byte (prave jsme se prestehovali). Jiz 4 mesice mame "krizi", kdy mam pocit, ze me partner jiz nemiluje. Mam pocit, ze je ke me malo pozorny a navic se mnou prestal pred 2 mesici spat. Rika, ze me ma stranne moc rad, ale ze me nemiluje..ze se ke mne snazi najit zpatky cestu. Jsem dost resici clovek a situaci hodne hrotim. Nechci aby se mnou byl ze soucitu nebo pocitu zodpovednosti. Takze jsem situaci hrotila svym zpusobem jsem ho chtela donutit aby zacal na nasem vztahu pracovat nebo se se mnou rozesel. Dopadlo to tak ze jsme se rozesli...pry proto ze mi ublizuje (svym chovanim) a ze to nechce. Pry se do me chce (chtel) blaznive zamilovat ale ze to nejde. Nechce ale abych se od nej odstehovala. Ja ten vztah nechci zabalit a chci na nem pracovat, ale nevim co je dobry pristup. ODstehovat se a nechat vecem volny prubeh, nechat ho "vydechnout" s tim, ze se uvidi co dal...a nebo s nim zustat a spolecne se snazit nas vztah a nase chovani k sobe zlepsit? Taky me jeste napadla navsteva nejakeho partnerskeho poradce ale nevim... Nyni se ke me chova moc hezky, pozorne a vlastne tak jako bychom se nerozesli. Nevim ted vubec jak se zachovat a chovat k nemu. Predem dekuji.

OTÁZKA (10.3.2009 11:36) Jana

Dobrý den,chtěla bych Vás požádat o Váš názor. S přítelem jsme 4,5 roku. Je nám 20 let. Stále bylo všechno v pořádku až poslední dobou ne. Před 7 týdny se mi zdál přítel divný. Nejdříve jsem to nechala být,ale nedalo mi to a zeptala jsem se co se děje. Řekl mi,že teď se cítí lépe když je sám,že neví proč,ale že to tak je. Stručně řečeno. Říkal mi,že už neni tak zamilovaný jako na začátku,že už nemá chuť náš vztah nějak dál rozvíjet. Neví proč, prý prostě ta počáteční zamilovanost nějak přešla. Mě to dost trápí,protože já ho stále miluji jako na začátku. Proto jsem souhlasila s tím,že mu nechám prostor aby si vše srovnal v hlavě. Takže již 7 týdnů čekám co tedy bude dál. Problém však je že ani po 7 týdnech přítel prostě neví co chce, ale on vážně neví. Je pravda že teď měl dost jiných problémů - s bydlením (od října je v Praze na VŠ), v rodině, teď se školou. Ale to jsem měli oba, oba jsme šli do Prahy na VŠ. Tvrdí mi,že se vše nějak změnilo přesunem do Prahy. Je zde jako ryba ve vodě a zdá se mi že mě už k tomu nepotřebuje.Nechapu co se změnilo. Ale vím že ho to trápí. 4,5 roku je opravdu dlouhá doba, ještě v takovém věku (od 15 do 20). Prožili jsme spolu uplne vsechno. Teď se to dostalo do takové fáze, že už to asi neni ono,ale neni to ani na to abychom se rozešli. Prostě to nějak stagnuje a nevime co s tim. Těch 7 týdnu je pro me opravdu silenych, vsichni mi rikaji at to ukoncim ja,ze preci nebudu cekat az se rozhoupe,ale ja to nedokazu. Nemam zadny duvod, porad ho miluju. On moc dobre vi ze ja bych to neukoncila a je mozne ze toho trochu vyuziva,nevim. Je tedy pravda ze vzdy to bylo spise tak ze se vse tocilo kolem nej. A kolikrat jsem z nej mela pocit ze si mysli ze me ma jistou. A kdyz jsem se ho na to zeptala tak mi rek ze to tak neni,mozna ne,ale pusobil tak na me. Asi je to zpusobene tim ze vi ze ja ho opravdu moc miluju a v podstate bych pro nej udelala prvni posledni. Coz asi taky neni dobre.Asi byste potreboval mnohem vice podrobnosti,ale tak aspon nejaky [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (9.3.2009 21:06) Dalimil

Dobrý den, mám jednu otázku z oblasti teologie. Četl jsem Vaši knihu "Svědectví o Kristu" a velice mě zaujala. Jsem studentem teologie a psychologie a tak jsou mi tato témata velice blízká. Týká se to otázky reálného a fantazijního Boha. Zajímalo by mě, jak je možné, že reálný Bůh není emotivní (str. 168 ve vaší knize), když nám ho tak Bible popisuje, vždyť kolik je toho ve starém zákoně napsáno například o Božím hněvu. Nemohu pochopit právě tento rozpor, jestli tedy bible popisuje fantazijního Boha, jak ji můžeme věřit? Děkuji mockrát :-)

OTÁZKA (9.3.2009 13:20) Karolina

Dobrý den, jsem vdaná 9 let a mám 2 děti. Manžel hraje automaty. Hraje stále. Vždy jednou nebo dvakrát do roka ujede a prohraje peníze od 20 - 50 tisíc. Vždy když na to příjdu, tak slibuje, že přestane a vše bude dobré. V dobách, kdy nehraje je dobrý táta i manžel. Vůbec nevím co mám dělat. Nevím zda mám od něj odejít nebo dál jeho hraní tolerovat a čekat, že tento kolotoč někdy skončí. Podvědomě však vím, že to nejspíš neskončí nikdy. Léčení odmítl. Chci od něj odejít, ale bojím se zůstat sama s dětmi. Potaďte mi prosím co mám dělat. Ještě je poměrně důležité, že bydlíme v manželově domě. Kdybych odešla, musela bych platit sama podnájem a vše z rodičovského příspěvku. Předem děkuji za radu

OTÁZKA (9.3.2009 2:45) Iva

Dobrý den, více než před rokem jsem absolvovala protialkoholní léčbu. Abstinuji, ale můj život se v peklo teprve proměnil. Nic mě nebaví (skutečně vůbec nic), začala jsem se vyhýbat lidem, potím se, nejím (téměř nic, úbytel váhy o 15 kg za rok), nespím (max. 2 hod. k ránu) a vše se pomalu zhoršuje až k myšlenkám na sebevraždu (ve smyslu: konečně budu mít klid já i okolí, stejně už se nemůžu napít, tak co ?) Bez alkoholu pro mě život ztratil naprosto smysl. Nebavím se, necítím lásku ani soucit, jsem strašně prázdná, nedokážu se uvolnit, běžné věci jako práce, nákupy, sledování TV - jsou pro mě jen ztráta času, protože mě to k životu nestačí, lituju se a už nevím jak dál... Psychology jsem vystřídala tři. Můžete mi napsat svůj názor, jestli mám ještě někdy šanci "žít" ?

OTÁZKA (8.3.2009 14:15) danulka

Dobrý den,s manželem prožíváme delší dobu krizi(oba změna zaměstnání-oba nespokojení)našel si přítelkyni,stav trvá zhruba 5 měsíců.Vyčítá mi,že jsem se k němu nechovala pěkně,ano byla jsem vzteklá,já mu vyčítám,že proč vyřešil takhle-mohli jsme jít do poradny.On teď ke mě jak říká nemůže najít cestu,ikdyž mě má rád.Poměr ukončit nechce.Do poradny ano.Jsme vyčerpaní psychicky i fyzicky-hubneme.Stále mu dávám najevo,že ho mám ráda,řekla jsem mu,že mu odpustím,pak ,že na něj počkám,teď že mě musí ztratit,aby ke mě našel cestu zpět.Myslím,že si to snad i přeje-abych mu to ,,vrátila".Vím,že má výčitky,mrzí ho to.Sex s námi oběma.Přesto vztah s ní neukončí.Opravdu nevím,jak se zachovat.Říká,že pokud k ní odejde,už se nevrátí.Máme 3 děti,nezvládla bych to -zůstává a mě tím moc ubližuje.Vše si to prý uvědomuje.Prosím poradíte nám?Jak se k němu mám chovat?Dlouho jsem důvěřovala,teď jsem prověřovala.Mluvím s ním upřímě,on mi z poč.lhal-teď již ne,stále spolu rozebíráme,trápíme se tím.Přestávám mu věřit, myslím,že tohle bude konec-z mé strany.

OTÁZKA (7.3.2009 21:43) Katerina

Dobry den, s byvalym pritelem nejsme spolu uz dva mesice, bohuzel jsme se behem sedmi mesicu, co jsme spolu byli, rozesli ctyrikrat, on se mnou dvakrat, ja s nim dvakrat, me druhe rozhodnuti bylo finalni (samozrejme jsem se chtela vratit zpet, ale on to prirozene odmit, oba jsme vedeli a vime, ze proste nemuzeme chodit tam a zpet), ovsem ackoliv jsem si doposud myslela, ze jsem jaksi ok, nejsem. moje srdicko trpi a porad ho miluji. problem byl v tom, ze on mi sice rikal, ze me miluje, ale ze do mne neni zamilovany- v zivote jsem nepoznala tento typ muze, i kdyz z toho co mi rekl, ve vztahu nejdriv miluje toho druheho, a potom se zamiluje- viz predchozi dva vazne vztahy- mu zamilovani se trvalo rok a rok a pul. Nechtela jsem cekat, zda se do mne zamiluje ci nikoliv. jaka je podle Vas prosim casova sance, tedy jak dlouho mi bude trvat, nez se z meho smutku dostanu? bohuzel neziju v CR a nemam dostup k Vasi knizce, kterou bych si opravdu moc rada precetla. muzete mi velmi prosim rici neco k typu muzu, kterym trva minimalne rok se zamilovat??

OTÁZKA (7.3.2009 18:31) Petr

Dobry den, mam dotaz. Ziji s partnerkou ktera ma roztrousenou sklerozu a chtela by dite. Je to realny nehrozi postizeni ditete? Moc si to mame obavy ale alespon jedno dite cheme. Partnerka normalne chodi do prace a nejake vetsi zdravotni omezeni nema. Dik za odpoved. Petr

OTÁZKA (7.3.2009 17:37) magdaléna

Dobrý den, mám takový problém, nevím jestli mi poradíte, ale snad. Moje 16 letá dcera začala chodit s mužem o 10 let starším. Zatím to je jen chození, nic víc, ale je velice zamilovaná a on ji má rád taky, je hrozně hodný, milý, hned jsem mu ale vysvětlila, že dcera je ještě mladá, má před sebou školu apod. Na vše mi odpověděl, že ji má rád, počká až jí bude více, bude tolerovat moje požadavky, zatím spolu chodí do kina, na jídlo apod. Nevím ale jak se s tím vyrovnat a hlavně jak to oznámit ostatním. Je to přece dost velký rozdíl. Dcera říká, že nepotřebuje chodit s nějakýma blbýma puberťákama, kteří chlastají, kouří apod. Je to problém nebo ne, já nemůžu pořád rozdýchat to, že moje dcera už začíná být dospělá, a že už má ráda i někoho jiného než jen rodinu. Co s tím?

OTÁZKA (6.3.2009 10:36) anonym

Dobrý den pane Klimeši, měla jsem vztah, ve kterém jsme se s přítelem asi 4 krát rozešli. Před měsícem mě vyhledal a chtěl vztah navázat znovu s tím, že mu moc chybím a že naše rozchody byly pouze nedorozuměním. Měl i představu o společném žití. Několikrát jsme se sešli a mně se zdálo, že je všechno moc hezké a že se konečně všechno stabilizuje a konečně začneme budovat pevný vztah. Pak mi náhle přišla sms, že to nemá smysl, že náš vztah už dozrál a že jeho city se změnily a k tomu že jsem mu chyběla-že to byla chyba - prý pouze citová závislost. Vím, že se to asi může stát. Přijde mi to však trochu zmatené a mám pocit, jako by sám utíkal před něčím-co by ho mohlo zranit. Řekl mi, taky, že má strach se otevírat. Ale asi ho omlouvám a moc přemýšlím o tom, co už je ztraceno. Děkuji Vám za radu. Je možné, že situaci nevidím reálně.

OTÁZKA (5.3.2009 23:46) Pavla

Dobrý den,mám nového přítele,kterého opustila partnerka (ještě to není asi ani rok) a on ji hodně miloval,když si s ním chci o tom promluvit,tak se do sebe uzavře a nechce mi nic říct,prý mi do toho nic není,to by mi třeba ani tak nevadilo,jako mi vadí,že si hrozně hlídá svoje soukromí a když se ho na něco zeptám,tak se akorát naštve.Já o něm díky tomu vlastně skoro nic nevím.Přijde mi jestli z toho nemá nějaký komplex.Moc Vám děkuji za odpověď.

OTÁZKA (5.3.2009 23:29) Klakoš

Pane Klimeši, v článku (části Vaší knihy) píšete, že nevěrní (muži i ženy) by se měli ptát u terapeuta při řešení nevěry: K čemu došlo v mém partnerském vztahu, že se tohle mohlo stát, že jsem šel/šla hledat jinam? - Co nenacházím ve svém partnerském vztahu, že jsem proto ochoten/ochotna začínat si s někým jiným? - Můžu něco udělat, abych znovu získal/a to, o co jsem v partnerském vztahu přišel/přišla? - Co mi moje zkušenosti s milencem/milenkou mohou sdělit o tom, co se děje v mém partnerském vztahu? Neměly by otázky znít od obou v mnaželském vztahu a tudíž - Co můžeme oba...co nenacházíme (či nám přebývá...), atp.? Terapeut přeci nemůže radit a pomoci jen 1/2 páru, změnu a pomoc potřebuje celé manželství. Jaký je váš názor? Děkuji

OTÁZKA (5.3.2009 22:30) Magda

Dobrý Den Pane Klimeši. Chtěla bych se vás zeptat na otázku ohledně svého partnera, jsme spolu už náky den , ještě jsme spolu nespali a chtěla bych se váz zeptat co mám dělat když se mu nepostaví..děkuji

OTÁZKA (5.3.2009 14:14) Alena

Dobrý den, jsem vdaná 13 let, s manželem máme 2 děti. Když jsem čekala druhé, manžel mi byl nevěrný. Tvrdí, že šlo pouze o sex, ale mám pocit, že jsou se svou milenkou stále v kontaktu. Pracují v jednom areálu a navíc mě stále někdo informuje o manželově nevěře, o jejích schůzkách a pokračujícím vztahu. Nevím čemu věřit, vše zní dost důvěryhodně. Nevím jak se zachovat.

OTÁZKA (5.3.2009 12:52) Julis

Dobrý den, mám problém partnerský, ale i finanční. Půjčila jsem dlouholetému příteli (vztah je dlouhodobý, ale nežijeme spolu) značnou finanční částku. Prý na pár týdnů, ale už to budou 2 roky a nic mi nevrátil. Na urgence odpovídal, že jde o překlenutí finanční tísně do doby skončení dědického řízení po jeho otci, ale dověděla jsem se, že dědictví bylo ukončeno před rokem. Navíc mi společný kamarád řekl, že mu také půjčil skoro půl milionu a nemůže z něj nic dostat. Prý přítel má trestní stíhání pro podvody za nějakých 5 - 6 milionů a ho vyhodili z práce kvůli zpronevěrám. Pokoušela jsem se s přítelem spojit, ale už dva měsíce nebere telefony, když jsem přijela na návštěvu, nebyl doma. Jeho rodina nic neví, švagrová na mne jen křičela, že kvůli němu přijde o barák. Je mi jasné, že moje peníze jsou ztracené, tohle nemůže splatit, když ho asi zavřou. Penize bych oželela, ale nechápu, jak mi to mohl udělat. Musel vědět, že má tolik dluhů, že mi dluh nesplatí, ale předstíral, že to je na chvilku. Choval se jakoby o nic nešlo. Přitom ho už naháněli další věřitelé - sousedi, příbuzní, kamarádi. Nedovedu to pochopit, byl to vždycky hodný člověk, nepije, nemá nákladné záliby. Opravoval dům, myslela jsem, že si na to vydělá. Nemohu se odhodlat mu něco říci, bojím se výstupu, navíc je to asi zbytečné. Je mi moc líto, že ztrácím blízkého člověka, se kterým jsme toho hodně prožili. Chtěla bych vědět, jak se mám vyrovnat s tím, že mne podvedl, pořád na to musím myslet, chtěla bych mu nějak pomoci, ale nevím jak a taky mám na něho zlost. Je to teď jiný člověk, takového bych ráda neměla. Ale stejně mne mrzí, že ho zavrhuju, asi bych mu nějak pomoci měla. Mám kvůli tomu výčitky svědomí, ale říkám si, že za své potíže si může sám. Přesto si pořád představuji, jak je asi zoufalý, utíká před věřiteli, před soudem, lže ... Je mi ho moc líto. Nevím, jak se rozhodnout a moc mne to trápí. Mám na všechno prostě zapomenout, dělat, že neexistuje nebo ho zkusit nějak podržet?

OTÁZKA (5.3.2009 9:37) Lenka

Pane doktore, ve vedlejší poradně jakéhosi rš jsem si přečetla dotaz dívky (29), která má partnera (39), se kterým by chtěla v budoucnu založit rodinu. On jí však tvrdil, že už dítě nechce ( má 1 z předch.vztahu) a že bude lepší se rozejít. Zároveň dívka a její kamarádka objevily, že chlap má podaný inzerát na net. seznamce, kde uvádí, že hledá vážné seznámení a v budoucnu děti chce a v tomto smyslu komunikuje s uchazečkami. Přitom dál před partnerkou dělá jako by nic a dokonce začal mluvit o tom, že by si možná přece jen to dítě s ní pořídil. Chudák holka se ptá, jestli mu má říct, že ví o tom inz. "Poradce" rš jí radí ,aby ve vztahu s ním pokračovala, o inz. se nezmiňovala a "nebrala mu jeho tajemství", že by měl pocit, že ho "kontroluje" a byl by na ní "naštvaný". Zdá se vám tohle normální??!! Podle mě holku nechce a jen co narazí na nějakou jinou, tak vezme kramle. Jak mu dotazující se může v budoucnosti věřit, když nyní lže jí i těm chudinkám uchazečkám, které mu v dobré víře odepisují na inzerát? A k té poradně - myslíte si, že je správné, že na seriózním serveru radí lidem v takových situacích, jaká je uvedena výše, nějaký "zkušený svůdník rš"??? Jestli není vhodné, abyste mi odpovídal zde, můžu se vás zeptat nějak jinak (mailem)? Díky.

OTÁZKA (4.3.2009 21:37) Martin

Dobrý den, mám s dívkou asi 3měsíční vztah, který je " na dálku" - víkendy,občas přes týden se setkáváme. Navíc je je to můj první vztah. Mezi námi je to nekonfliktní zatím, teda já pořád hledám nějaký důvod k rozchodu, neustále přemýšlím nad tím, jestli nejsem příliš svazován a pořád živím představu rozchodu, přitom náš vztah funguje skvele. Tak i onak. Nevím proč jsem tak nespokojený, když mám relativně všechno. Přitom jsem na ní i závislý a i mě odpuzuje. Systémem když nejsme spolu, přitahuje a naopak. Ještě je tady věc, že se bojím že by rochod těžce nesla, je subtilní a silný introvert. Děkuji předem za jakýkoliv postřeh.

OTÁZKA (4.3.2009 21:37) Martin

OTÁZKA (4.3.2009 10:34) Janet

Dobrý den, už 4 dny mám velké bolení hlavy na jedné straně a cítím tlak za okem. Cítím únavu pravého oka a když se podívám nahoru, velká bolest mě vrátí oči zpět. Ze včerejška na dnešek jsem nemohla přes bolest ani spát. Už jsem chtěla volat pohotovost, ale únavou jsem usnula. Dělá se mi taky od Té doby špatně od žaludku. Zkusila jsem ibalgin, ale skoro vůbec nezabírá, nepomáhá. Má obvodní doktorka má bohužel dovolenou. Vůbec nevím co to může být. Prosím Vás o radu. Děkuji.

OTÁZKA (3.3.2009 18:28) eva

Dobrý den, pane doktore, jsem už delší dobu v pro mě dost zoufalé životní situaci a mám strach, že jí sama nezvládnu. Cítím, že se začínám propadat do stavů, kterých se dost obávám a že by to asi chtělo psychologa či dokonce psychiatra. Nicméně už jsem to asi 3x zkusila a vždy se stejným výsledkem. Po první návštěvě, kdy jsem dle svého názoru řekla skoro vše, co jsem vnímala jako problém, jsem na další schůzce už pomalu nevěděla, co říkat, nastávala hloupá ticha a po takto polopromlčené hodině si terapeut řekl o běžnou taxu současných psychologů – tedy 500-1000,- Kč. Čekala jsem, že mě sami budou vést, ptát se, případně mi vysvětlovat, prostě jsem potřebovala odbornou pomoc. Vykecat se mohu kamarádce! A protože mi to bylo fakt trapné, začala jsem se i ptát, co sám terapeut, jak se má apod... Poraďte, jak si vybrat opravdu vhodného terapeuta, který by pomohl a neuvedl mě spíš do ještě větších depresí, že mi není pomoci a buď si to vyřeším sama (což se mi očividně už skoro roky nedaří a teď je řekla bych opravdová krize). Nebo není co radit, takhle terapie prostě probíhají a můj pocit beznaděje je oprávněný? Děkuji mnohokrát za odpověď i za to, že poskytujete takovéto online rychloporadenství a srdečně zdravím.

OTÁZKA (3.3.2009 13:50) panika

dobrý den, mám problém s panickými stavy. Je to stav, který se jen těžce popisuje, většinou nastává tak hodinu po usnutí ,kdy se probudím s bušením srdce a neskutečným strachem se smrti, nemám kam před těmi myšlenkami utéct, a je to opravdu hrozný pocit, v poslední době mě tyto stavy přepadají i přez den. Prosím o radu, jelikož jak říkám je to púocit opravdu hrozný

OTÁZKA (3.3.2009 9:47) Dagmar

Dobrý den, Zvažuji již delší dobu návštěvu psychologa, ale nejsem si jistá, jestli nejsem spíš už případ pro psychiatra. Jsem již dva roky doma po autonehodě, kdy se mi od základu změnil život. Přišla jsem o práci, přátele a můj muž si raději našel práci, kdy je doma všeho všudy pět dní do měsíce (tak nemusí nic řešit a dívat se na mě jak chátrám...). Vím, že to lidi jako já (myslím tím po nějaké nehodě) to mají těžké, musí se k tomu postavit čelem a řešit svoji situaci. Ale mě se jednoduše nechce. Nechce se mi mezi lidi (když už musím, jedině s hudbou v uších a pomalu se zavřenýma očima, vadí mi, doopravdy, třeba v autobuse se modlím, ať si ke mě nikdo nesedne),nechce se mi nic dělat, vše vykonávám jen jako stereotyp. Prý to je deprese. Ale já mám pocit, že to pomalu chci vzdát. Už mě nebaví běhat po doktorech, cítit se pod psa. Opravdu přemýšlím (tajně, jen tak pro sebe) o tom, že si vezmu život. Měla bych vyhledat něčí pomoc, ale nemám dobré zkušenosti s psychology, protože já vím, co by mi pomohlo, nepotřebuji rozebírat vztahy s matkou, nebo se šťourat v minulosti. Nevím spíše to, JAK se k tomu donutit, jak se přinutit vstát a nejednat jen jako robot. Proto si myslím, že by mi možná pomohl spíše psychiatr. Jen si to nedokážu přestavit, že někam přijdu a znovu budu nmuset poslouchat ty řeči o tom, co bych měla, jak bych měla jednat, fungovat, najít si něco pozitivního...jak říct lékaři, že tyhle řeči mi jsou pro mne k ničemu? Nechci se sama pokládat za někoho, kým nejsem, ale dříve jsem to byla já, na koho se lidé obraceli s problémy, dneska už vím, že jen říkat, že to bude lepší a radit (najdi si nějaké koníčky, nové přátele...blablabla), prostě nepomáhá. Já bych i chtěla něco změnit, ale opravdu se nemůžu přinutit.A tak se obracím na vás, co teď? Jak vlastně rozlišit, který z doktorů je pro mne vhodnější? Poraďte mi prosím, na koho se vlastně obrátit? Díky za váš čas, cením si toho. Dagmar

OTÁZKA (2.3.2009 22:14) Benešová

Reaguji na dnešní téma "Máme dát syna do elitní školy?" . Opravdu není správné se zeptat především toho syna? Jedná se přece o střední školu, ne o jesličky, které jsem skutečně vybírala bez konzultace se svým dítětem. Děkuji

OTÁZKA (2.3.2009 20:18) Monika

Dobrý den pane doktore, prosím chtěla bych se zeptat zda muž může mylovat 2 ženy. Ten můj mi to totiž tvrdí a je o tom přesvědčen. Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (2.3.2009 17:19) Eva

Dobrý den, mám problém - velmi si přeji miminko, je mi už 29 let a tento stav trvá již cca 4 roky. Chodím necelé 3 roky se svou velkou láskou, chceme se vzít. Chceme též postavit domeček - jenže to je asi ten problém - nemáme dostatek peněz na firmu, takže se bude stavět svépomocí a proto partner chce mimi ještě odložit (chce ho, ale až budeme trochu "za vodou"). Jenže já si myslím, že se tato stavba s pomocí přítelových kamarádů může pěkně protáhnout a já se moc trápím - vidím miminko, už mám slzy na krajíčku, kupuju potají dětské věci, potají když není přítel doma, tak si hraju na "těhotnou" - vycpávám si svetr polštářem..myslím, že už se ze mně asi stal blázen..Mám pocit, že na rozdíl od mého přítele již nedovedu čekat. Každý večer při braní pilulky antikoncepce jsem plná vzteku a zoufalství. Abych řekla pravdu - já bych se bez toho baráčku i obešla - ano, je to pěkný, ale klidně bych dál bydlela v podnájmu a raději měla děťátko...Jenže já přítele i chápu - stavba, málo peněz a do toho ještě ta zas...hospodářská krize, kdy přítel začal brát výplatu o 5000 Kč nižší - má strach, já vím, já vlastně trochu taky, ale pudy jsou u mě mnohem silnější než strach z nedostatku peněz atd. Nejvíce mě ale štve jedna věc - přede mnou přítel chodil s dívčinou, se kterou se seznámil, když byla těhotná, a to ne s ním!!! Chlapečka pak považoval za svého. Pak se ale rozešli a on už nemá kontakt ani s ní a ani s chlapcem. Jenže - kdyby s ní i nadále byl - hypoteticky- tak by stejně dítě měl - do stavění, do krize...a to by mu nevadilo..?! A já se musím takhle trápit...jeho věčným coby kdyby a čekám a čekám a čekám.... (Dále bych vás poprosila, zda nemáte kontakt na nějakého dobrého psychologa v Hradci Králové nebo Pardubicích - mám totiž od mala nízké sebevědomí a slabou sociální fobii - ne před cizími lidmi, ale paradoxně hlavně před lidmi, které znám, hlavně před kolegy v zaměstnání - raději pracuji sama, pokud se musím přizpůsobovat kolektivu, tak rudnu, špatně dýchám, bolí mě h [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (1.3.2009 21:31) Lucy

nastěhoval,ale stále u mě nebydlí,pošta mu chodí střídavě do zaměstnání nebo k ní..ona ví vše o našem vztahu a používá to proti mě..nic neplánujeme a jeho matku pořád neznám..jsem už zoufalá jak mu mám vysvětlit,že si stále přijdu jako na druhé koleji??jako ta co si jí neváží..o jeho ženě se nesmím ve zlém zmínit..rozvedeni ještě nejsou a žádost si podala ona..špehuju ho,lezu mu i do věcí a užírám sama sebe..tvrdí mi jací jsou přátelé,ale ona s ním řeší své roinné problémy,oslovuje ho jako za manželství,píše mu,že je jeho holčička,posílá mu polibky,ale přitom už žije s jiným mužem..on chce abych ji tolerovala ale já nemohu..po tom všem..co mám dělat poraďte..děkuji za odpověď zoufalá

OTÁZKA (1.3.2009 21:26) Lucy

Vážený pane Klimeši,nevím jak v kostce nastínit problém jaký mám tak aby mohl být adekvátně zodpovězen..před čtyřmi roky jsem si začla s mužem,ženatým mužem já byla v té době zadaná..předcházelo tomu tzv.přátelství kdy jsme oba citíli,že je v tom daleko víc..následky byly katastrofální..svěřovala jsem mu vše,pracovali jsme na stejném pracovišti a vlastně i jeho žena..od chvíle kdy se náš vztah změnil v milenecký a krásný se vše zhroutilo v momentě provalení..milenec nevěděl jak odejít od manželky,já liovala,že jsem zahodila celkem dobrý vztah..ale vracet jsem to nechtěla,nemohla jsem byla jsem slepě zamilovaná..milenec nakonec odešel od manželky..střídavě se však vracel k ní a zase ke mě,jezdil za ní,trávili spolu dovolenou,vánoce,byla s ním když mu zemřela babička,já byla ale prý také ta co miloval..dostávali jsme stejné dary stejné sms,a my se hádali kvůli jeho neschopnosti si vyřešit minulost,došlo i k fyzickému násilí,nakonec si jeho manželka také našla přítele,nedokázal se stím smířit,dělal jí scény,mě však stále tvrdil jak mě miluje..pak se náš vztah změnil,byl chladný,téměř jsme spolu nespali,věci nikdy neměl u mě všechy,nekomunikovali jsme spolu,neměli jsme plány,budoucnost,společné zájmy..prostě nic..v té době jsem už nemohla dál,náléhala jsem na něj aby jsme náš vztah dali do pořádku,ale neslyšel,nejednal..nakonec jsem se seznámila s jiným mužem a chtěla tento vztah skončit,on mi tvrdil jak mě muluje ať mu dám šanci,že vše změní..podlehla jsem po několikáté co jsme se věčně rozcházeli a scházeli,kvůli jeho ženě a že náš vztah nebyl plnhodnotný..mezitím se z mého ex stal můj přítel,se kterým se i on baví a navštěvujemese..jeho ženu však stále tají,vypíná si mobil,stále jí něco zařizuje,jsou téměř každý den v kontaktu a já jsem už úplně psychicky vyčerpaná,má nového přítele tak nechápu proč rodinné problémy neřeší s ním,tchýni neznám,nikdy mě nepředstavil jako plnohodnotnou partnerku a ta ještě naschvál přes jeho ženu posílá jemu dárky a věci,on se sice

OTÁZKA (1.3.2009 12:29) Petra

Dobry den, chtela bych radu. S pritelem jsme spolu asi rok a ctvrt, chystame se stavet dum a mit casem deti, vztah bereme opravdu vazne. Vztah sam o sobe je velmi kvalitni, mam ale obavy z budouciho spolecneho ziti. Ja jsem sama extremne sobestacna, v poslednim rocniku VS, jiz 7 let nebydlim s rodici. Pritel je ale muj opak. Pred pul rokem se vratil ze zahranici po 4 letech a opet se s radosti nastehoval do sveho detskeho pokoje (vek 34 let) k rodicum. Je prvorozeny, ma dve mladsi sestry. Je matkou a take sestrami již odmala opečováván, matka radeji nyni zustala doma, aby se mohla o nej a manzela lepe starat.(vsichni jsou ale zcela zdravi a jiz hodne davno dospeli.) Pritel nikdy nemel jedinou domaci povinnost, neni schopen temer uvarit caj, nikdy neuklizi, pracovni obelceni mu pripravuje kazdy den matka, urady za nej vyrizuje vetsinou sestra, talire po obede ani neodklada, vari se vetsinou jen to, co jemu chutna.(neji vubec zadnou zeleninu, takze je to dost narocne ale matce to vyhovuje...), skrine mu uklizi taktez matka, kufy na dovolenoumu bali kompletne sestra atd..Ja se snazim o prevychovu,ale jednoznacne bezuspesne. Pokud je u mne doma, je schopen par taliru umyt na mou zadost,ale je z toho uplne zniceny.. A to jsme ve stadiu zamilovanosti, nechci vedet, jak to bude v nasi spolecne domacnosti...Zatim nepripousti moznost se odstehovat od rodicu ze sveho pokoje, dum musi byt taktez postaven ve stejne vesnici jako bydli rodice. Duvod: jsou stari a on se musi starat hlavne o ne- dluzi jim to.(vek 53 a 60 let).Jeho puvodni predstava byla, ze budeme vsichni i s nasimi budoucimi detmi bydlet dozivotne v byte s jeho rodici , to jsem ale radikalne zamitla. Existuje nejaka sance, ze by se zmenil a nebo se musim vyrovnat s tim, ze na vse budu potom sama a on bude dozivotne zavisly na matce? Je nejaka kniha napr., kde bych se docetla, jak s tim bojovat? Jsme zatim spokojena, stastne zamilovana,ale ma tento vztah budoucnost nebo jsem proste jen naivni? s pranim krasneh [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (27.2.2009 16:25) Jarka

Dobrý den, pane doktore, co si myslíte o terapii v podobě tzv. imaginací?

OTÁZKA (27.2.2009 14:48) Klára

Pane Klimeši,mám problém s mým 11-letým synem.Zamiloval se do spolužačky a je jako vyměněný.Není to brzy,že je takto schopný vnímat lásku?Vím,že ho to brzy přejde,že to nebude láska navěky,ale jak mám reagovat na jeho chování.Je vůči mně arogantní,uzavřený do sebe a hloubavý.Prosím o radu,jak s ním v tomto jeho období vyjít.Děkuji.

OTÁZKA (27.2.2009 11:35) schwedka

Jak se pozná člověk trpící bajivou lhavostí?

OTÁZKA (27.2.2009 8:46) ZUZKA

Dobrý den,chtela bych Vas poprosit o radu jak ziskat svého pritele zpet,je to asi 14 dni co jsme se po 3,5 letem vztahu a z toho rocnim bydleni spolecne rozesli.Ja jsem mu udelala mnoho spatneho,omluvila jsem se,ale pozde,behem tech 14ti dnu si nasel byt a stehuje se tam.Nikdy jsme si nebyli neverni a planovali jsme dokonce rodinu.Plakala jsem a prosila ho at mi odpusti,rekl ze to nejde,ze pohar pretekl a nevidim na nem zadne znamky litosti.Stale spolu zatim bydlime a take spime,je to krasnejsi nez drive,hladime se a libame,nevim ale jak to bez nej zvladnu a take nevim zda a jak mam o nej bojovat,moc bych ho chtela zpet.Dekuji za radu.

OTÁZKA (27.2.2009 7:31) Romily

Dobrý den, jsem studentka, je mi 25 let. Před několika lety jsem měla přítele, se kterým jsem vpodstatě žila (moje dětství a následný vztah k rodičům nebyly a nejsou ideální). Vztah jsem ukončila kvůli přetrvávajícímu násilí-klasický scénář, kdy jsem ho stále omlouvala, že to já přece opravdu nedovařila brambory, nezalila kytky... Vztah jsem ukončila ve chvíli, kdy mi chtěl zakázat i studovat VŠ. Nyní, asi dva roky od rozchodu, mám nového přítele. Je na mě hodný, jsem si jistá, že ho miluji. Ale mám strach. Vím, že by mě nikdy neuhodil, ale stále se bojím, když se mi něco nepovede, když něco nestihnu, že mě potrestá. Jak se toho pocitu zbavit? Je to jen ve mě, mého přítele něco jako chleba k večeři, protože nebyl čas, rozhodně nerozhodí. Jak říkám, vím jistě, že mi neublíží, ale trápí ho mé stálé omluvy a vyhýbání se pokaždé, když se něco takového stane. A mě pak trápí i výčitky svědomí, že vím, že by to neudělal a přesto reaguji, jako by se k tomu chystal. Děkuji za odpověď, s pozdravem Romily

OTÁZKA (26.2.2009 21:44) Lenka

Dobrý den, pane doktore, prosím Vás o radu.S přítelem jsem sedm let a myslím, že je závislý na online hrách.Jeho hraní sice není na úkor práce, pravidelně sportuje a nezanedbává svůj zevnějšek, jenže ve všech ostatních oblastech jej hraní již ovlivňuje.Stále žije u svých rodičů, kde mu zejména maminka poskytuje "kompletní servis" a tak má všechen čas(vyjma toho sportu 3x týdně)volný pro hraní.V posledních měsících už snad téměř nic nesdílíme. Nechtěla jsem ho omezovat, zahrnovat výčitkami..netušila jsem,že se to může tak vystupňovat.Když nyní došlo z mé strany na diskuzi,jestli spolu dál být, svěřil se, že na hraní musí pořád myslet, začíná se projevovat na jeho zdraví(nedostatek spánku-o víkendu chodí spát k ránu, bolesti očí, hlavy...).V rámci toho našeho rozhovoru jsme učinili nějaké dohody,protože mě přesvědčoval, že přijít o mě nechce..je to týden a já mám pocit, že dohody pomaličku, ale jistě berou za své.Také mluvil o společném bydlení a já mám obavy,že hlavním motivem je rýpání stran rodičů, že stále sedí u počítače.Nevím,co dělat..svědomí mi radí, neopouštět ho po tolika letech pohodového vztahu, když má problém..na druhou stranu mě to však velmi vyčerpává a takové partnerství mi už téměř nic nedává.V současné době trpím úzkostmi,potřebuji klid,což rozchod také nepřinese.Doufala jsem,že na internetu najdu nějaké vodítko,ale k mému zklamání jsem zjistila, že je toto téma na internetu ještě málo otevřené.Přitom přítelových kamaradů-hráčů je v okolí skutečně poměrně dost a co vím,způsobuje jim to také problémy hlavně po té sociální stránce.Jedná se o dospělé muže(žena v jejich partě není),kteří mají rodiny a právě děti zanedbávají.S podobnou vyhlídkou mě děsí nějaké plánování společné budoucnosti a rodiny.Vážně nevím, jak to řešit a hlavně, jestli vůbec.Na hru si nenechá sáhnout, je vzteklý,...i přesto, že jsem se snažila být velmi diplomatická a přímou výčitku ještě ani neslyšel.Tuším,že hry jsou nyní na místě přede mnou.Prosím, prosím...poraďte.

OTÁZKA (26.2.2009 20:34) Lenka

Dobrý den, chtěla bych se zeptat co mám dělat, protože už jsem zoufalá a nevím jak dál. Mám 11letého syna, je autista vysocefunkční. O autismu vím celkem dost, v tomto směru už jsem informovaná. V posledních dvou letech je problém škola. Ze začátku jsem si myslela, že je to nevhodným prostředím, protože syn byl ze školy dost špatný. Tak jsme školu změnili, jezdíme do sousedního města. Něco se zlepšilo, něco zůstává stejné. Můj syn je extrémně bojácný. Nevím jestli je to mnou nebo jestli by byl takový i bez mého vlivu. Není schopen vůbec dělat samostatně poměrně dost jednoduchou domácí přípravu do školy. Stále čeká, že budu všechno řešit za něj. Ale já už jsem nadoraz a některé situace jsou pro mě natolik vyčerpávající, že můj pud sebezáchovy říká dost, takhle už to dál nejde. Dříve jsem přičítala spoustu věcí jeho postižení, ale nyní si myslím, že to je spíše povahový projev jeho osobnosti. Mám pocit, že ať dělám co dělám, pořád je to málo. Připadá mi to spíše jako citové vydírání. Mohl byste poradit co dál?

OTÁZKA (26.2.2009 15:40) Martina

Pane doktore, mým problémem je to, že se vidím zcela jinak, než mne vidí ostatní. Mám 3 malé děti a chtěla bych se jim věnovat, ale od rodiny neustále slyším, jak jsem daleko lepší manažerka a organizátorka než matka. Okolí se jevím jako úžasný obchodník, který dostane každou zakázku - přitom mě je prodávání šíleně protivné a říct si o peníze mne stojí děsné úsilí. Jak je možné, že vlastně od začátku mé kariéry jsem vždycky šikovně vmanipulována do pozice, která mi "nesedí", byť v ní dosahuji dobrých výsledků? Neznám sama sebe nebo nevím, jak si to mám vysvětlit. Děkuji předem za Váš názor.

OTÁZKA (26.2.2009 15:27) tonda

Dobrý den,u mé nové přítelkyně jsem shledal velice zajímavou věc která se zdá být neskoro až neuvěřitelná. Při několika schůzkách jsem zjistil,že je z ní cítit alkohol.Na mou otázku,že je z ní cítit alkohol odpovídá,že nic nepila.Později si pak vzpomene,že opravdu něco pila.Na mé otázky proč tedy před tím tvrdila,že nic nepila odpověděla.Že neví proč se tak chová ,a proč se bojí říct,že něco pila.Jak jsem se dozvěděl z jejího vyprávění její sestra se léčila na alkohol.Přítelkyně se nejeví,že by měla problémy s alkoholem.V čem by jste Vy spatřoval příčinu takového chování? Mám tomu věřit?Děkuji za Vaše vyjádření

OTÁZKA (26.2.2009 13:58) Ilona

Dobrý den pane doktore, naše dcera se před rokem a půl rozvedla . Manžel s ní nespal, nevěnoval se rodině a vyvolal v ní bulimii protože je jí říkal, že je tlustá a proto s ní nespí. Dcera je jako proutek. Několikrát odcházel od rodiny a pak se zase vracel. Sliboval ji , že se polepší , ale vždy zůstal stejný. Mimo jiné ji i podváděl a spal si s jinými ženami.Dcera má maléděti a našla si přítele, který ji i děti miluje a děti díky němu poznaly co je to otec. Říkají mu taťko Radku a mají ho moc rády. Vztah dcery s přítelem byl dobrý do doby než začal bývalý manžel stupňovat své úsílí a slibovat , že už ji nikdy nezklame. Dcera má za sebou 7 týdenní pobyt na psychiatrickém oddělení , kam ji dostal už loni její bývalý manžel. Má za sebou návštěvy u pana psychologa, ještě před rozvodem který ji říkal, že její manžel není vhodný pro rodinu a nezmění se. Nyní chodí opět k paní psycholožce, bohužel pan psycholog zemřel. Je to pořád jako na kolotoči, dookola bývalého manžela obhajuje, za všechno mohla ona a on byl moc mladý a začala věřit jeho slibům a s přítelem se rozešla. Protože ho má sice ráda, ale v srdci má stále svého bývalého. Jsme už naprosto bezradní. Paní psycholožka ji řekla, že pro dítě je lepší když ho vychovává biologický otec, než otec náhradní. Náhradní otec je naučil spoustu věcí a věnoval se jim jak mohl. Biologický otec je posadí k počítači a nechá je hrát , už i malého syna naučil hrát hry na počítači. Pak jim řekne , aby to mamince neřekli. Veme si je jednou za 14 dnů na šest hodin a to je všechno jeho věnování dětem. S manželem jsme dceři řekli, že jejímu bývalému manželovi nevěříme po všech zkušenostech , které s ním máme ani slovo a už ho nechceme nikdy vidět. Dcera si prošla peklem a znova chce do něho vstoupit. Myslíte si, že je možné , aby se člověk , který je sobec a nemá zájem o rodinu mohl změnit ? Vysvětlujeme dceři, že ji chce jen odlákat od svého přítele a znova bude tam kde byla. Platí za něho dluhy , které udělal . Děkuji

OTÁZKA (26.2.2009 13:02) Honza

Dobrý den, od dětství mi rodina vyčítala lenost. Sám jim musím dát za pravdu. Během studia VŠ se to ještě zhoršilo. Někdy se nedokážu donutit vstát z postele a jít do školy. Občas to přerůstá do stavů, kdy se probudím v osm ráno a než vstanu, je pozdní odpoledne. Někdy (čím dál častěji) trpím absolutní nechutí cokoli dělat a jen sedím a koukám do zdi, případně opakuji jednoduché mechanické postupy. Bojím se, že kvůli tomu nedodělám školu, anebo později nebudu schopen fungovat v zaměstnání. Je tohle ještě obyčejná lenost, něco co mohu ovlivnit jen svou vůlí, či bych měl vyhledat nějakou odbornou pomoc? A jakou? Děkuji za odpověď

OTÁZKA (26.2.2009 11:50) may

Jaká práce,myslíte,že je vhodná/a je jí schopen/ pro závažně choromyslného? Proč choromyslní i přes závažnost toho,že jako přes hlavu jsou lidmi odpisování,nezaměstnáváni,umistováni do ústavů,mají malý důchod,platí poplatky a přitom nedosáhnou na výhody ZTP?

OTÁZKA (26.2.2009 10:43) Eliška

Vážený pane doktore,nemohu se vyrovnat se smrtí manžela.Zemřel již více než před 2 lety.Byli jsme spolu šťastni,podnikali jsme spolu.Mám děti,vnoučata ale stále jsem smutná,někdy protivná a plačtivá.Je to asi běžný problém starších lidí,kteří přišli o partnera. Snažím se ,snažím,ale nějak se nedaří dostat chuť do života.

OTÁZKA (26.2.2009 10:18) Pavel

Ještě navazuji na předchozí příspěvek,připadá mi to ,že se manželce tedˇnehodím do plánů které si stanovila,protože bych po ní chtěl aby mi věnovala čas a ten vlastně ani nemá,ani nepotřebuje abych ji rozptyloval zbytečnými dotazy.Tvrzení o vymazání z hlavy dřívější soužití s dětmi beru jako záminku,dávno jsme si všechno vysvětlili a vyříkali a následující roky byly hezké.,ale tedˇse ji to spíš hodí.Vyhýbá se mi,protože mi celý měsíc vůbec nevysvětlila o co jde a já samozřejmě propadl panice.Tedˇkdyž vím příčinu,chci se zachovat tak,aby bylo lépe.Nevěrný jsem nebyl,nechodím po hospodách a jsem spíše hodný a chápající,toužím i po 8 letech po své ženě.

OTÁZKA (26.2.2009 10:08) Pavel

Dobrý den,prosím o radu jak postupovat.S manželkou jsme spolu 8 let,oba jsme se podruhé brali z lásky.U mne ve výchvě zůstal kluk,u paní 2 děti.Soužití občas přinášelo potíže a tak jsme se domluvili že budeme žít odděleně s ohledem na děti.Vídali jsme se každý den,trávili spolu krásné chvíle a říkali si jak se máme rádi a až děti vyrostou,budeme spolu.Scházet jsme se měli kde.Tento stav je poslední 2 roky.Na Vánoce se mnou manželka přestala komunikovat a začala se věnovat pouze dětem a práci.Vím že nikoho jiného nemá,pracuje na pojišťovně kde si hodně vydělá a práci věnuje prakticky veškerý čas.Mne řekla,"dej mi čas,musím si to v hlavě srovnat,nic ti nelibuju."Najednou mu tvrdí že musí vymazat z hlavy společné soužití s dětmi,ale já vím že ty dva roky potom byli i z její strany plné citů a lásky.Pravda je,že ke konci byla strašně unavená prací,tedˇje snad ještě víc.Pozoruji,jak je psychicky vyždímaná,a jak mi řekla,i cizí lidi ji lezou na nervy.Snažím se ji dát čas,ale někdy to není jednoduché.V současné době je ráda,když ji ani nevolám,natož po ni něco chtě fyzicky i duševně.Také mi řekla,že se můžeme rozvést abych nemusel čekat a pak si mne zase třeba najde.Když jsem ji řekl,jestli rozvod,tak napořád a už mne neuvidíš,tak od toho upustila.Ptal jsem se jí,jestli mne má vůbec ještě ráda,řekla mi že ano ale jako člověka.Její únava je opravdu obrovská,je nervózní,tráví moře času na cestách,má na starosti celý severočeský region. Můj pocit je ten,že si vzala do hlavy že chce zabezpečit své děti,protože tvrdí že nikoho jiného nemají.Podotýkám že všechny naše děti jsou od 18-22 let.Mám ji opravdu rád,nechci o ni přijít,ale jak mám postupovat abych to ještě nehoršil a jak to spíše zlepšit,aby se vše vrátilo jako dřív?Na nic ani rozhovory nemá čas ani chut.Prosím o radu,trápím se,ale neumím si to vysvětlit.

OTÁZKA (26.2.2009 0:29) Lukáš

Dobrý den,chodim s pritelkyni asi dva roky.za tu dobu jsme spolu uz dost zazili.Byli jsme spolu 4 mesice v Kanade a od te doby,je to asi 5 mesicu spolu bydlime.Taky si hodne verime a vse dobre klape,protoze se bezvadne doplnujeme,jsme nerozlucna dvojka a mame se radi.Ale...je to rok,porad si stezovala na bolesti v zadech a okolo ledvin.Doktor ji lecil na nachlazene ledviny a bolesti porad neustupovaly.Pak sla ke gynekologovi a ten ji poslal okamzite na operaci,protoze mela dve velke cysty.Ale od operace cyst ubehl rok a ona pribrala 10kg a nemuze se toho zbavit.A dalsi vec-po operaci cyst dostala nejake leky na preruseni menstruace na 6 mesicu.Kdyz jsem to zjistil,tesil jsem se na sex 4 tydny v mesici.Jenze vedlejsi ucinky techto leku byly popsany na zadni strane-uplna nechut k sexu-bohuzel,vyrobce leku se nespletl...Behem doby uzivani leku me to sice vadilo a chybelo,protoze pred tim jsme se milovali 3x-4x tydne a behem teto ,,inkriminovane'''' doby pouze 1x za mesic - maximalne,a to jeste jen s chladnym vyrazem typu - uz aby to bylo!!Rikal jsem si ze je to tema lekama a cekal az je dobere.Ale to co me mrzi ze prasky dobrala uz pred 3 mesici a porad nema chut na sex,dokonce i libani je pro nas uz tabu.Zkousel jsem i kdejake finty,prekvapovani,jemne svadeni,eroticka masaz,vecere pri svickach a porad nic.Mrzi me to protoze ji mam rad a sex mi chybi.V uvodu jsem psal ze spolu bydlime a ze byla na operaci cyst.Po operaci ji doktor doporucil tehotenstvi,protoze deti jeste nema a je ji 27 let.Planujem to tak za rok,ale popravde,posledni dobou se mi v hlave honi myslenky,jestli bych vydrzel cely zivot milovat se jednou za dva mesice a s clovekem ktery se u toho tvari neskutecne otravene.Mame se moc radi a milujem se,jen ta stranka sexu me tizi,nechtel bych kvuli tomu o ni prijit,ale ani se sam trapit.Ona se porad vymlouva na to ze je to tema cystama a nechce o tom mluvit.Vzdycky ji tim zkazim naladu,kdyz se snazim si tom promluvit.Prosim o radu,jsem uz zoufaly....

OTÁZKA (25.2.2009 23:43) Vinicius

Vazeny pane doktore, pred necelym rokem jsem se rozesel s pritelkyni hlavne z toho duvodu, ze jsem se jeste nechtel zenit. Ona ano (blizici se jeji 30 let zrejme sehralo svou roli). Nas vztah byl absolutne bezproblemovy, prakticky ve vsem jsme si rozumeli. Po nasem rozchodu se vdala, po necelem pul roce, snad jeste drive (neudelala chybu?). Me je to velice lito (ale tak rozumne), co me vsak velmi zarazi je jak to holky radi rikaji hruba cara. Priklad: napisu sms v dobre mire blahoprani k Vanocum, narozeninam atd., ona vubec (nestve me to, jenom se tomu obcas podivim, mela me velice rada) a na takovou mou sms nebo mail ani neodpovi... Muze to snad byt jeste tim, ze ani ona s tou situaci neni uplne vyrovnana? Proc holky nekdy delaji takove extremni paleni mostu? Nejsem z Vaseho oboru, ale mam pocit, ze tedy jeste ani ona s tim neni uplne vyrovnana (chodili jsme spolu ctyri roky) nebo je tak stastna s manzelem, ze by ji treba i ta jeji odpoved sms-kou pripadala vuci nemu nefer... Pisi proto, ze i po roce je me to, co se stalo, velice, ale opravdu velice lito a dosti casto na ni myslim... Vasi knizku o partnerech a rozchodech jsem bohuzel jeste necetl (jsem dlouhodobe v zahranici), ani nebudu mit kdy tak brzy - cili jak se z tohoto co nejdrive dostanu? :-) Predem dekuji za odpoved a omlouvam se za absenci diakritiky. S uctou V.

OTÁZKA (25.2.2009 20:09) Mariana

Vážený pane doktore, děkuji za tuto poradnu. Před lety mě opustil partner těhotnou s dvojčaty těsně před porodem, podle svých slov se necítil na tu zodpovědnost, přál si mít svobodu. Byla to rána. Vnímala jsem, že ke mně ochládá, ale přičítala jsem to blížící se změně v našem životě. Roky jsem v sobě živila naději že přijde nějaký happyend. Bohužel ne, ani na financích se s ním nedá domluvit, dluží, nezajímá se. Mám Vaši knihu a jak přesně píšete, když mám všeho dost propadám lítosti a vzteku v jaké situaci mě nechal, že spálil mosty a co teprve naše děti bez otce. Když se mě nezjeví jeho „fantazijní postava“ tak ho potkávám v realitě, s přítelkyněmi (nemá stálou) a mě to pořád bolí. Měla jsem ho velmi ráda. Jak z toho ven? Pozitivní afirmace nebo stylem přej a bude mi přáno? Nové partnera zatím nemám. Děkuji.

OTÁZKA (25.2.2009 19:12) n.

pane doktore, muj muz je o 8 let mladsi nez ja

OTÁZKA (25.2.2009 18:21) Honza

Dobrý den, pane doktore. Zajímal by mně Váš názor na astrologii, řízení se horoskopy a pod. Mám pocit, že čím dál tím více lidí propadá této disciplíně a je ochotno na základě postavení hvězd se nejen řídit, ale i měnit běh svých životů sobě i svým blízkým. Co si o tom myslíte?

OTÁZKA (25.2.2009 14:40) Lenka

Dobrý den pane doktore,prosím Vás o pomoc.Nevím,jak komunikovat se svou snachou,ale i synem.Řeknete si tchýně.Celý život pracuji ve zdravotnictví,lecos jsem viděla a zažila,ale nyní jsem spíš v šoku.Mladí jsou spolu již skoro 5 let ,ze začátku bydleli u druhých rodičů tam o italské scény a bujaré pití nebyla nouze,prostě ta holka v tom vyrostla,shání si svoje bydlení ,ale po komfliktech, jsem jim nabídla bydlení u sebe,manžel mi nedávno ¨bohužel zemřel ,je to pro mne velká rána.Udělala jsem to jen a jen proto,že mají malého synka a chtěla jsem pro něj více klidu a lepší prostředí.Jsem stejně celý den v práci.Od počátku se nemohu smířit hlavně s tím,že jí dělá problém pozdravit,poděkovat a hlavně,že je hrubá na malého.Naše rodina je poněkud konzervativnější.Prostě přišla k nám úplně z jiné sociální vrstvy a my jsme v šoku.Když 10 měsíční dítě leze na kraj postele a je Vám řečeno,jen ať spadne,aspoň tam příště nepoleze,nebo mi zakazuje vzít 2leté dítě za ruku na chodníku,když silnice je 1 metr od něj,to mne rozzuří,prý ho tím rozmazluji,neustále dítě je na cestách vedro ,zima po marketech jen za těmi úžasnými nabídkami,dluhů rodiče její mají kam se podívají,OK karty apod.Líto je mi i tatínka té slečny,po mnoha letech manželství je propitý alkoholik,který nemá v rodině absolutní slovo,tak asi dopadne můj syn.Jak mám prosím ochránit to malé dítě,co z něj vyroste?V současnosti jsem se dopracovala k tomu,že u mne bydlí,nemáme si co říct,věnuji se pouze hrám s vnoučkem,když mi ho chvíli nechá,ona nás všechny s ním vydírá.Jsem v nevýhodné pozici tchýně,ale já se za svůj život stydět nemusím.Prožila jsem krásný život s milovaným mužem.Něco tak sprostého ,vulgárního jsem u nás nezažila,je to hloupost i mého syna s kterým už na toto téma se komunikovat nedá vůbec.Poraďte mi prosím.Děkuji

OTÁZKA (25.2.2009 13:32) Marie

Dobrý den. Prosím o radu. Moje sestra se velmi nešťastně vdala. Vzala si týpka, který ji ponižuje, kontroluje, nenechá ji říct jedinou větu, aniž by její tvrzení nedoplnil, neupravil nebo aspoň nezrelativizoval. Snaží se ji neustále poučovat, což je zvlášť pikantní, vzhledem k tomu, že na rozdíl od ní, nemá žádné vzdělání a ani rozhled. Nikdy nepřečetl jedinou knihu, nikdy nikde nebyl, nikdy nejspíš ani nepocítil, že by mu to mělo chybět. Chová se k ní jako ke služce a bohužel za těch pár let, co spolu bydlí už jako služka opravdu vypadá. Sám se zajímá jenom o svoje koníčky, udělat něco v domácnosti ho ani nenapadne, o penězích rozhoduje výhradně on, každou utracenou korunu si zapisuje. Mají společný účet, kam posílají obě výplaty, ale ona nemá k účtu dispoziční právo, protože účet byl původně jenom jeho. Nevím, jak ji pomoci. Na rozvod neslyší, protože svatbu měla v kostele. Zdá se mi, že už úplně rezignovala. Před časem mi řekla, že na ní už nezáleží. V poslední době, se mi zdá, že má deprese. Nemluví, je mimo, jako by byla na práškách, nikdy si nepostěžuje. Nemůžu se na to dívat. Říkat něco jemu, nemá cenu, jenom funí nebo se přihlouple pochechtává. Nemyslím, že existuje jiné řešení než rozvod, ale jak ji vysvětlit, že je zcela legitimní se tyrana zbavit a ne se jím nechat úplně zničit.

OTÁZKA (25.2.2009 13:20) Nesy

Dobrý den ,pane doktore,po dlouholetém manželství s alkoholikem , jsem se rozvedla ,jediný syn 43 letý pije také,nechodí do práce,vždy¨jsem chtěla mít rodinu,vnoučata-nešlo to,moc trpím,mám deprese,je to čím dál horší,nic nepomáhá,žiji s přítelem a jeho synem celkem v dobrém vztahu ale minulost trápí,bolí,ubližuje,stále se hlásí a útočí,bývalý manž. posílá neslušné SMS,už jsem úplně na dně nic mi nepomáhá,nechci otrávit život i nynějšímu partnerovi což se mě začíná úspěšně dařit,co s tím? Děkuji za slovíčka-neštěstná,zničená,smutná,zarmoucená Nesy.

OTÁZKA (24.2.2009 14:58) anonym

Vážený pane doktore, nemám k Vám teď konktrétní otázku, chci Vám "pouze" moc poděkovat za "Partnery a rozchody", Vaše anlýzy v této knížce a i v odpovědích na otázky v této rubrice mi po rozchodu (byl to typický dost dlouho trvající"polovztah") velmi pomohly. Přeji Vám nadále (a co ještě nejdéle!!!!!!!!!!) takto bystré fungování Vašeho mozku. Kéž by takových bylo více!!!!!!!!! Libor

OTÁZKA (23.2.2009 20:54) Radka

Prosím o radu, již delší dobu mám sny plné strachu. Války, sopky, vraždy, pády z výšky. Jsem člověk extrovertní, zaměstnání mám náročné /personalistka/ a manželství je také náročné. Ale připadám si, že jsem optimistická a spíše lehkovážná, poraďte, co ty sny znamenají?? Je to nějaká kompenzace mých potlačených starostí ??Děkuji

OTÁZKA (23.2.2009 14:08) nezaměstnaný

Jaký máte názor na používání psychodiagnostiky ve výběrových řízení na zaměstnání? Kdo "neproleze" přes psychotesty je bez šance na získání zaměstnání. Vysvětlení typu, že každý se na něco hodí atd. atd. , jsem už slyšel mnohokrát. Mám tu zkušenost, že psychologové, za pomoci psychotestů, diskriminují část společnosti v přístupu k zaměstnání a tudíž i k obživě a životu.

OTÁZKA (23.2.2009 13:30) Magda

Pane Klimeši, dovolím si teď obrátit na Vás s problémen, který neumíme s manželem vyřešit. Jsme spolu něco málo přes 30let a za tu dobu jsme překonali dvě manželovy dlouhodobé nevěry, které nás donutily přehodnotit manželství a něco i změnit. Poslední nevěra zkončila před čtyřmi lety. Tedy asi šlo i o krizi stř. věku? Po té se však změnil náš intimní život. Zpočátku pár týdnů jsem ho odmítala, nemohla jsem překonat ztrátu důvěry, potom trvalo několik měsíců, než jsem se dokázala úplně uvolnit. Pak měl zase manžel nějaký blok a týdny neměl vůbec chuť na milování. Asi tak podvědomě reagoval zase on na moje chování. Pomohla nám trpělivost a nenaléhání. Jenomže naše soužití intimní i to osobní je stále víc parťácké a bez špetičky vášně. Manžel není zvyklý příliš dávat city najevo, ale neslyšet měsíce až leta větu mám tě rád, toto ti sluší.... Pokud chci fyzický kontakt, musím se o to sama postarat. Pokud chci společné zážitky, musím zorganizovat. Pokud nechci vedle manžela večer jen usnout, musím se přivinout. Moje aktivity neodmítá, ale sám je jaksi bez života. Není nemocný, nemá existenční potíže. Omezil koníčky, ale ještě je pěstuje. Nejsem ošklivá, zanedbaná ani hádavá a jsem přesvědčená, že manžel za žádnou sukní neběhá. Unavuje mě ta jednostrannost a nevím, co s tím. Nechci to ještě vzdát. Když jsem to manželovi řekla, chvilinku se víc snažil, ale není to v něm, snaha zase velmi rychle odezněla. Poradíte co s tím? P.S. Děkuji za Vaši užitečnou rubriku, za Váš čas i energii.

OTÁZKA (23.2.2009 12:41) Hanka

dobrý den pane doktore, mám velký problém se svou matkou která již řadu let pije cca 8 let od smrti mého otce a do toho bere antidepresivní léky. bydlíme ve stejném domě a v poslední dobe se situace stává velmi neúnosná.neustále mě slovně napadá v opilosti rozbíjí v domě věci ,způsobuje si různá zranění atd. celé noci se vším mlátí je úplně mimo a druhý den o ničem neví a dělá jakoby nic.když jí to řeknu sprostě nadává že to není pravda a že vše dělám já. nepomáhají domluvy,nabídky pomoci,prosby, vyhrožování prostě nic.léčit se odmítá problém prý nemá.četla jsem spoustu článků o alkoholismu a vím, že pokud sama nebude chtít nedá se nic dělat..prosím o radu kam se obrátit jak se jako rodina máme chovat velmi s tím trpíme a hlavně je to psychicky náročné. děkuji.hanka

OTÁZKA (23.2.2009 11:10) zlomené srdce - pokračování

Nechal mi tady věci (různou elektroniku), kterou jsme koupili společně, a nic za ni nechce. Ještě 2 měsíce mi bude platit polovinu nájmu, abych měla čas si najít něco jiného levnějšího. Prý se budem dál vídat, pořád jsem superkamarádka, se kterou si rozumí a nechce mě odstranit ze svýho života. Řekla jsem mu, že takhle rychle to nejde, že je to moc narychlo, že potřebuju čas si zvyknout na to, že jsem sama a že se mnou není. A on souhlasil, takže poslední dny za mnou vždycky přišel a strávili jsme spolu skoro celý den, zůstal i přes noc, a jsme domluveni že mě bude chodit navštěvovat. Já stále věřím, že je to jen krize, kterou můžeme překonat, třeba si od sebe jen odpočinout, ale že to půjde....on tomu nevěří. Jinou určitě nemá. Nevím co mám dělat, chci aby se do mě znovu zamiloval. Napadlo mě, že bychom se třeba neměli měsíc vůbec vidět, aby si to v hlavě utřídil, jestli mu chybím nebo jestli je mu líp beze mě. Jenže to bych zase nezvládla já, úplně sama. Nechci jen tak zahodit 6 let života, chci to zkusit nějak napravit. Jsem zoufalá.... dávám si to za vinu, jak jsem se k němu chovala a myslím si, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč už mě nemiluje. Prosím poraďte, nevím co mám dělat.

OTÁZKA (23.2.2009 11:05) zlomené srdce

Chodili jsme spolu 6 a půl roku, přes 3 roky spolu bydlíme. Mě je teď 23, jemu 27. Vždycky jsem si myslela, že jsme ideální pár, prostě pro sebe stvořeni. Máme rádi stejné filmy, máme stejné názory skoro na všechno, prostě se máme i po tolika letech o čem bavit až do noci. Žádné větší problémy (nevěra, lži) jsme neměli, občas nějaká ta ostřejší hádka i s nějakou tou fackou, ale za hodinu to už bylo dobrý. On je strašně hodný a nerad mluví o svých pocitech a vztazích, já naopak. Problém je, že jsem na něm už od začátku vztahu závislá. Kam jde on, jdu já. Raději než jít s někým jiným na pivo, sedím s ním před televizí i po tolika letech. Pár dní bez něho bylo trápení, nesnáším samotu. Nemám žádné pořadné kamarádky, spíš známé. On je můj nejlepší kamarád. Před pár dny jsem přišla domů, on seděl na gauči, vypadal jako kdyby někdo umřel, a řekl mi, že odchází. Už měl všechno odstěhované (k rodičům). Bez jakéhokoli upozornění nebo náznaku. Prostě mě má rád jako kamarádku, ale necítí ke mě to co dřív, prostě už mě nemiluje, je prázdný. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Už jsem s ním plánovala budoucnost, děti,vlastní bydlení apod, ale nestrašila jsem ho, protože jsem vždycky připoměla, že chci děti až po třicítce. Vůbec to nechápu, takhle z ničeho nic. Samozřejmě že jsem psychicky úplně v pr... Nedokážu se na nic soustředit, několik dní skoro nejím. Samozřejmě sem se s ním už druhý den setkala a snažila se ho přemluvit, že mu dám víc volnosti, víc času na jeho koníčky a kamarády, že mu nebudu nic vnucovat, že oddělíme finance (protože mi pořád vyčítal, že všechno utrácím jenom já) atd... Přiznala jsem mu, že jsem se k němu nechovala tak hezky, jak si zaslouží, a že jsem mu příliš diktovala život a že vím, že to tak není správně a proto to chci zkusit napravit. Jenže on nevěří, že to pomůže, respektive že se změním, ani neví, jestli je to opravdu tím, nebo mě jen prostě přestal milovat. Zajít společně do poradny kategoricky odmítnul. Nejhorší na tom je, jak je pořád hodný. N [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (23.2.2009 11:01) Radka

Dobrý den pane doktore, poraďte mi, jak přežít vztah na mateřské s dvěma dětmi a manželem sice vzdělaným ale totálmě líným ignorantem, který se jako vzdělaný člověk vůbec nechová. Tvrdí , že dělá vše pro mě a mé děti, ale opak je pravdou. Jediné, co chce, abych mu vyvařovala, posluhovala, točila se okolo něj, ale hlavně abychom já i děti byly potichu a neotravovaly. Sám sebe vidí jako vzorného manžílka /co přece nosí domu těch čtyřicet klacků/a otce a mě jako tu línou. Když jedeme na hory, tak zase dělá ze sebe sportovce, tj. obejde i s kočárkem hotel, to je všechno. A vůbec, péči o rodinu bere jako nutné zlo- nepije, nekouří, ale také nechce nic řešit, prostě klasika, balvan, se kterým nic nepohne. Děkuji

OTÁZKA (23.2.2009 10:55) Radka

OTÁZKA (22.2.2009 12:50) Bohumil

Dobry den, pane doktore, muze fungovat pratelstvi mezi muzem a zenou priblizne stejneho veku aniz by se to "zvrtlo" v neco jineho. Zajima me Vas obecny pohled, samozrejme pripad od pripadu se to asi muze lisit. Dekuju.

OTÁZKA (22.2.2009 1:51) Maruška

Vážený pane doktore, hledám odpověď na jednu otázku a jsem úplně bezradná. Je mi 40, nedávno jsem se rozvedla a myslela jsem si,že už nebudu mít partnera,kt. by mě miloval. Před 2 měsíci jsem se seznámila s mužem, kt. mi připadal fantastický. Má stejné zájmy, krásně si umíme povídat atd.Řekl, že jsem pro něj žena, kt. hledal celý život.Cítila jsem, že mě moc miluje. Hned na začátku vztahu mne seznámil se svojí dcerou a maminkouDnes jsem přišla na to, že neukončil předchozí vztah a stále se stýka se svojí bývalou přítelkyní, ze kt. se údajně před půl rokem rozešel. Není to pravda, nerozešel. Byli jsme spolu na chatě, řekla jsem mu ať vypadne z mého života. Plakal, prosil mě, že jsem pro něj vše. Odjížděl, že se chce zabít, že život pro něj nemá beze mě smysl a další kecy.Možná jsem naivní, ale myslím si, že mě opravdu miluje. Myslím si, že když mě představil svým nejbližším, že to se mnou myslel vážně. Napsal mi, že mu za to rodina nadávala, protože jsem milá a upřímná a tu druhou nemá nikdo rád.Nedokážu vůbec najít odpověď na to, proč neukončil předchozí vztah? Ptala jsem se ho, řekl že to už měl v plánu.Zkuste mi, prosím, pane doktore říci nezávislý názor na tuto situaci. Máte pocit, že mám pokračovat ve vztahu s takovým člověkem? Docela mě zachvátilo zoufalství, z toho, že nejsem schopná potkat člověka, kt. by byl věrný a miloval mě. To je všechno, co chci. Je to tolik pro dnešní dobu?

OTÁZKA (22.2.2009 0:25) Martin

Dobrý den, pane doktore, chtěl jsem se zeptat jestli si mužu dovolit přivést domu holku když ji miluji a moje rodina ji nema rada ale chci aby se to zmenilo. Prosím poraďte mi.

OTÁZKA (20.2.2009 15:54) Severka

Pane doktore, existuje něco jako patologická lakomost.?Když jedinec, i když dobře vydělávající je tak strašný škudlil, že si sám škodí. Např. náš známý, ač padesátník, dost nemocný člověk, raději půjde pešky, trasu dlouhou 12 km, málem vypustí duši, ale přednost pro něj je, že ušetří benzín a hlavně motor svého auta. Celý život šetří věci, vlastně jim slouží, než aby věci sloužily jemu. Dokonce si přestal kupovat nové oblečení, a máme dojem, že i když vydělává čím dál tím víc, o to víc nuzněji žije. Samozřejmě, že mu to narušilo všechny jeho manželství, každá od něj utekla a ačkoliv je to inteligentní a milý člověk - tohle nemůže pochopit. Zřejmě to vůbec nemá s inteligencí nic společného. Stále se soudí o nějaké korunové nedoplatky, v konečném výsledku platí tisícové penále a soudní výlohy. Jak mu pomoci?

OTÁZKA (20.2.2009 15:04) Co stím..

Dobrý den pane doktore. Je mi 65 let manželce také já jsem ještě plně funkční,ale žena už né nesnáší pohlazení,polibek a sex ,už vůbec né a odmitá se mnou spát,aby ji neobtěžoval,několikrát jem ji řekl,že si najdu nějakou náhradu na to mi neodpověděla a chvá se pořád stejně,jinak žijeme ve spořadaném manželství,sám se uspokojvat to není ono.mám si najít nějakou ženu k mém věku,která by mne pochopila a občas poskytla to co mi schází?Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (20.2.2009 14:25) Hana

Dobrý den, pane doktore. Prosím pomozte mi se zorientovat v situaci, která je pro mě nová a neznámá. Je mi téměř 32 let, ač se o sobě domnívám , že jsem silně "prorodinný" typ, nikdy jsem netoužila po dítěti, nikdy nevozila kočárky, svěřená děcka jsem "vychovávala" spíše spartáncky, nicméně jako každá normální ženská, mám k dětem kladný vztah a počítám (tedy doufám, že mohu počítat) s mateřstvím jako naprosto přirozenou součástí mého života. Se svým partnerem žiji šest let, dle mého názoru, ve vyrovnaném,pěkném vztahu. Doposud jsem ovšem nepocítila potřebu mít s ním potomky, dokonce jsem se duševně začala čistě pragmaticky a vědomě na mateřství připravovat, neboť je mi jasné, že vzhledem k mému věku není na co čekat a děti "jednou " mít chci. To co mě znejistělo, je fakt, že jsem potkala muže, o kterém jsem "věděla" téměř ihned, že on by měl otcem mých budoucích dětí. Ten pocit, doposud neznámý, mě vystrašil a to především ona "vnitřní jistota". S tímto mužem mě spíše pojí pouto společných celoživotních zážitků, hodnot a podobného způsobu života, než že by se jednalo o náhlou zamilovanost (známe se již několik let). Uvědomuji si, že jsem věku kdy by měly začít tikat biologické hodiny a je to jedno z možných vysvětlení - potom se ovšem ptám, proč nemám stejný pocit u mého partnera (náš vztah považuji opravdu za velmi pěkný a stabilní) nebo proč to prostě není tak, že "chci teď okamžitě a střelhbitě dítě". Myslíte si že jsem zešílela? a nebo je to tím, že jsem prostě "jenom" ženská a nechávám se unášet emocemi (nebo hormnony či jinými fajn produkty vlastního těla)? Děkuji za odpověď a přeji Vám pěkný den.

OTÁZKA (20.2.2009 10:48) Artep

Dobrý den,pane doktore jsem s manželem 11 let,od svatby 7..Za ty roky my byl několikrát nevěrný..při první nevěře se mi sám přiznal..O těch dalších nevěrách jsem zjistila z mobyl.telefonu..Vždycky jsem byla dost žárlivá..poslední dobou se snažím nežárlit a už vůbec ne mu číst sms.Jenže on si mobyl schovává a když někomu píše..teda asi někomu o kom nesmím vědět my telefon neukazuje..Poslední dobou mám pocit,že někoho má.Když byl s kamarádem na oslavě narozenin apřijel domu opilý,říkal,že byl s nějakou ženou na kávě..nevím kdy..ale každopádně,když jsem se zeptala,jestli má nějaký důvod mě podvádět,tak říkal třeba ten,že nejezdím k jeho babičce s dětma(8 a 2 roky)Celý dny trávím s dětma doma a on je v práci..občas někam zajde s kamarády na skleničku..Jenže já nikam nechodím.Spolu už jsme se dlouho nebyli pobavit.Říká že mě miluje..a myslím že rozvod by asi nechtěl..já taky ne,,protože to taky moc miluji a nechci ho stratit..ale zároveň,jestli teda někoho má,tak se nechci s žádnou o něj dělit!Nevím co mám dělat aby my byl věrý a nemusel jsem mít pochybnosti..Odpustila jsem mu všechny ty nevěry ale nikdy mu to nezapomenu..On žárlivý moc není,nebo to spíš nedává najevo:(V sexu si rozumíme až moc dobře..on by chtěl po dlouhé době sex ve 3(se ženou)jenže já nevím,jestli na to mám ještě přistoupit..je pravda,že se nám to líbilo objema:)Nevím,jestli to třeba není tím,,že mu nedávám,to po čem touží..Poraďte prosím co mám dělat..jak ho v případě nevěry "získat"zpět.. děkuji za odpověď

OTÁZKA (20.2.2009 9:20) Aknavi

Mam 48 rokov a 7,5 rocny intenzivny vztah s muzom o 14 rokov starsim. Planovali sme spolocny zivot a spolocnu kupu bytu. On zije sam, ja s dcerou, ktora konci VS. Vlani koncom leta sa zacal spravat chladne. Napisala som mu mail, kde popisujem svojem pocity, obavy a boli tam aj iste vycitky .... doteraz sa neozval. Viem, aj neviem si to vysvetlit. Aky je Vas profesionalny nazor? Dakujem Vam.

OTÁZKA (19.2.2009 19:35) Pavla (28let)

Vážený pane doktore, máme s přítelem téměř devítiletý vztah, prošli jsme si oboustrannými chybami a nevěrami. Poslední 3 roky je již vztah velmi kvalitní, myslím, že ani jeden z nás již nemá pocit, že by měl hledat někoho jiného. Oba pracujeme, přítel zatím jen krátce a já přes tři roky. Sehnala jsem pro nás byt, ve kterém společně žijeme 1 rok. Problém je v tom, že již delší dobu toužím po rodině, poslední dobou se moje potřeba navýšila natolik, že jsem se opakovaně přítele ptala a naznačovala, jestli bychom se nemohli vzít a založit rodinu. Pokaždé odvětí, že to má v plánu, ale nemám na něj tlačit, že mě chce překvapit.... Poslední dobou však podobné konverzace končí hádkou. Nevím jak postupovat dál. Čekat jako puťka v koutě, až se rozhoupe anebo zaútočit? Útok patrně nebude to správné řešení... děkuji za Vaši odpověď

OTÁZKA (19.2.2009 15:41) Jiří

Mám přítelkyni, která je krásná, zábavná, inteligentní, tolerantní. Čím je náš vztah delší a čím více se známe, tím více se máme rádi. Je to vůbec normální? :)

OTÁZKA (19.2.2009 15:10) Katka

Vážený pane doktore, s manželem jsme spolu 11 let (10 let manželé) a máme spolu 2 děti (9 a 7let).Do narození prvního dítěte byl náš sexuální život naprosto bez chybičky. Vzhledem k tomu, že jsem byla manželova první sexuální známost, využila jsem příležitost a vše ho naučila podle svých představ. O to horší je ale naše současnost. Mě je 33 a manželovi 29, takže je v nejlepším věku,...jenže spolu téměř nespíme. Velmi se milujeme, ale ne tělesně. Prostě nemám chuť na sex. Vůbec mi nechybí, jenže manželovi ano.Ale nechci se do sexu nutit. Naposledy jsme se milovali před několika měsíci, ale i tak je to většinou 1x za 2-3 měsíce. Vždycky mám po sexu bolesti, což jsem řešila i se svou gynekoložkou. Bohužel mi ale nijak nepomohla.... Rádi se vzájemně objímáme a vzájemně si dáváme polibky (nelíbali jsme se ale už několik měsíců, protože také nechci). Kdykoliv manžel projeví zájem a dotkne se mě jinak, jsem v pozoru, napjatá jak struna a cítím odpor. Dá se s tím ještě něco dělat???? Manžela opravdu miluji a nedovedu si představit, že bychom spolu nebyli.....jenže se bojím, že si takhle najde jinou. Moc děkuji za odpověď. Katka

OTÁZKA (19.2.2009 15:05) a

Dobrý den, žijeme spolu celkem v pohodě 20 let. Moje žena 47 se zamilovala do 29 mladíka a chce se rozejít. Jakou dobu jí mám dát k případnému návratu? Děkuji

OTÁZKA (19.2.2009 14:36) Pavlína

dobrý den, stručně Vám popíši mou situaci. Je mi 30 a s partnerem jsem 5 let, máme spolu dceru - 3 roky, která ho zbožňuje což se o mě říct nedá. Mám ho plné zuby, přistihla sem se, že na něho začínám být alergická.O sexu ani nemluvím!!! Potíž je v tom, že jsem před 2 lety zjistila, že mi byl nevěrný s matkou mé známé a tudíž jsem ho opustila.Našla jsem si přítele se kterým jsem dokonce čekala dítě, ale odjel pracovat mimo republiku a to byl konec.Muj ex mě jaksi oblbl a já se k němu vrátila, šla na potrat...život šel dál.Jenže teď nějak vnitřně cítím, že s ním být nechci,na druhou stranu nechci vzít dceři otce.Co mám dělat???On je jak pijavice, i když ho opustím, stejně mi ho později bude líto, jak chudáček trpí a vezmu ho zpátky.Mluvit s nim o tom nemůžu, všechno zlehčuje a když o nás už přeci jen začnem mluvit, končí to maximálně tím, že vidím rudě a sem na infarkt.Předem děkuji za radu

OTÁZKA (19.2.2009 14:25) Petr

Mám hezkou milující ženu, hodné děti, zajímavou práci, pěkný byt, téměř spacenou hypotéku a nové auto. Jsem spokojený. Nemám žádný problém. Děkuji Vám.

OTÁZKA (19.2.2009 14:07) log-in

Dobrý den.Pro mnohé dnešní moderní občany je i u nás nevěra něco jako být in.Dokonce mnohé "celbrity" zásobují bulvár svým způsobem života.Co z Vašeho profesního ale i osobního přístupu je to být in?Děkuji

OTÁZKA (19.2.2009 13:52) Jindra

Sonjo, každej chlap si potřebuje zašujat s jinou ženskou, to je normální. A tak nepátrej a buď ráda že se ti vrátí.

OTÁZKA (19.2.2009 13:00) Anna R.

Vážený pane doktore, myslíte, že můj partner (52, já 45) mě opravdu miluje, i když jsme spolu už 8 let a ani v prvních letech našeho vztahu nechtěl začít se mnou znovu, tj. mít společné dítě (prý už má dvě a ty mu stačí) a vzít si mě (prý už se nechce ženit). Dítěte už jsem se vzhledem k věku vzdala, ale mám pocit, že mě připravil o druhou šanci v životě, moje dítě z prvního manželství o sourozence, a užírá mě, že mu nestojím za to, abych byla jeho ženou. Jinak si rozumíme a máme se rádi, ale cítím se nějak nedoceněná a bezprávná a dost mě to ponižuje Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (19.2.2009 12:54) Valerie

Dobrý den, ráda bych se vás zeptala, zda je normální, když žena lehce po čtyřicítce nemá žádnou potřebu sexu (čtyři roky po rozvodu žije sama) a nedovede si už ani představit sdílet s někým soustavně svou intimitu. Také mě zajímá, proč si ženy s dominantními otci vybírají dominantní partnery, s nimiž pak ale mají potřebu bojovat o rovnocenné postavení a dochází tak k trvalému masakrování jednoho druhým. Co má dělat žena, které "slaboši" neimponují a machům není schopná se podřídit. Existuje nějaký poddruh normálního chlapa?! Děkuji.

OTÁZKA (19.2.2009 10:14) Larus ridibundus

Na nevěru (mezi ženskou a mužskou rozdílu nedělám) mám tento názor: Občasná nevěra je příjemné zpestření života, proč si život nezpestřit ?? Ale pozor ! Nesmí se "provalit". Pokud jsem hňup, a neumím nevěru utajit, znamená to vždy buď rozchod, ať už v reálném čase, či po několika létech (pokud nejsem "onuce" či podpantofelník nebo závislačka), jako "vyrovnání" se se stavem, který před časem u partnera nastal. Nebo jinak: Když partnere neumíš zahýbat, tak Tě zcela po právu nakopnu do.... a rozvedu se. Je tento názor správný ??

OTÁZKA (19.2.2009 9:34) IDOL

PANE DOKTORE, MILUJI DANU KUCHTOVOU, ALE ONA NEODPOVIDA NA MOJE NABIDKY NA NEZAVAZNE SETKANI S POVIDANIM U KAVY. CO MAM PROBOHA DELAT?

OTÁZKA (19.2.2009 2:16) Kateřina

Vážený pane doktore, chtěla bych Vás poprosit o radu v souvislosti se svojí kamarádkou. Je jí 31 let a má za sebou tři dlouhodobější vztahy s partnery, u kterých se časem ukázalo homosexuální zaměření. Poslední vztah, když vyšlo najevo, že partner má přítele, skončil nyní interupcí. Prosím, mohl byste mi vysvětlit, v čem je problém, že si vybírá tento typ mužů? Když mě s nimi vždy seznámila, jasně jsem jejich zaměření viděla a příslušný vztah jí vždy rozmlouvala. Jak je možné, že ona to nevídí a naopak si takové partnery vybírá? Vůbec nevím, jak ji pomoct. Předem velice děkuji za odpověď.

OTÁZKA (18.2.2009 23:22) Marcela

Dobrý den, v dnešní době si mnoho párů pořizuje děti, aniž by se předtím vzali. Existují nějaké výzkumy, které se zabývají tím, jaký dopad na život dětí má fakt, že jejich rodiče nebyli oddáni? Zajímal by mě také váš osobní názor na tuto věc.

OTÁZKA (18.2.2009 15:30) Mikkael87

Dobrý den, Potřeboval bych znát Váš názor... Moje kamarádka (Lucka, 16 let), žije pouze s matkou (34 let), která ji už přes dva roky dělá doma každodenně ze života peklo. Vím, že má kamarádka je ve věku puberty, kdy by výchova měla být jednosměrná, vedená k nějakému účelu, ale myslím si, že zde je to velmi přehnané. Její matka, která je teď momentálně doma kvůli pracovní neschopnosti během týdne prakticky nic nedělá. Kdykoliv přijde Lucka domů, ihned na ni její matka začne křičet, kde to zase byla, že "takhle to tady fungovat nebude holčičko, tady se musí něco dělat, všechno ti zakážu" apod., vyhrožuje ji fyzickým násilím každodenně, párkrát již k napadení došlo. Chápu, že by doma měla pomáhat, což dělá, ale aby její matka na ni jen křičela, ubližovala ji hláškama "takovyho hajzla jsem vůbec neměla porodit", či ji dokonce mlátila a sama nic nedělala, jen se bavila a utrácela peníze na večerních akcích mi nepřijde normální. Kamarádka je z toho už docela hodně zdrcená, protože nemá pocit pevného rodinného zázemí. Nedávno přemýšlela nad vyhledáním pomoci psychologa, tak se Vás chci zeptat, zda-li doporučíte nějaký postup, co v této situaci dělat... Děkuji za odpověď a přeji pěkný den

OTÁZKA (18.2.2009 14:16) Klara

Dobry den pane Klimesi, mate nejaky navod, radu, metodu, jak se vymanit z nefunkcniho vztahu? Je mi 35 a jsem 10let vdana, ale pred vice nez rokem jsem se odstehovala z naseho spolecneho domu. Duvodem byla ma dlouhodoba nespokojenost a narustajici frustrace z neuspokojene sexualni potreby a potreby fyzicke intimity. (Coz jsem zacala resit mimomanzelskymi vztahy s logicky nasledujicimi pocity viny atd.) V poslednich letech prirozene take sililo me prani mit dite. Problem je v tom, ze ve vsech ostatnich ohledech jsem s partnerem naprosto spokojena (a ze jsem velmi narocna), proto jsem se take pokousela ignorovat sve potreby a zamerit se na vsechna positiva naseho vztahu, bohuzel to u mne vedlo pouze k stale se prohlubujicim depresivnim stavum. Manzela mam velmi rada, obdivuji ho, respektuji ho, imponuje mi inteligenci a smyslem pro humor, stale se mi libi, ale sexualne mne nevzrusuje (za ta leta bez sexu jsme prirozene vice jako kamaradi, sourozenci). Bydlime jak jsem zminila oddelene, ovsem temer kazdy den se vidame (pracujeme ve stejne lokalite) nebo alespon komunikujeme via sms. Jsem z toho zoufala, protoze citim, ze pokud chci mit rodinu a plnohodnotny vztah, musim se ze stavajici situace vymanit, ale nedokazi ukoncit vztah v sobe, natoz primo deklarovat konec, prerusit kontakt, a uz vubec si nedovedu predstavit zazadat o rozvod. Manzel se nemini vzdat a stale usiluje o zachovani vztahu. Cetla jsem vasi knihu Partneri a rozchody, ktera mi umoznila pojmenovat mnohe situace, procesy a pocity, kterych jsem si byla prubezne vedoma. Domnivam se, ze jsme typickou ukazkou ustrnuti ve vztahu. Situaci mam myslim zanalyzovanou (mozna az moc), ale jak dal, jak se z toho vymanit? Kde vzit odvahu a silu? Existuji nejake figle, jak primet sam sebe k akci/rezu? Muzete doporucit nejakou publikaci na toto tema? Dekuji predem za odpoved. K

OTÁZKA (18.2.2009 12:00) Magdalena

Dobry den pane Klimeši, rada bych znala Vas nazor na problem s kolegou v zamestnani, ktery se dostal do nadrizene pozice, ale znacna cast podrizenych se na zaklade zkusenosti s nim domniva, ze patrne trpi manickou poruchou. V hovorech s jinymi mluvi tento ctyricetilety muz (s VS vzdelanim a PhD titulem) zasadne jen o sobe a vecech, ktere zajimaji jeho. Casto si pritom vymysli ruzna spiknuti lidi kolem. Dela mu obtize konverzace, do niz se stejnou merou zapojuji vsichni. Ma stavy, kdy prekypuje energii, vymysli napady (casto banalni, napr. zmenu oznaceni na dverich pracoven na jinou barvu). Nekdy svitori, ale jindy lidi vubec nezdravi, malem by je zaslapl. Miva nekontrolovatelne vybuchy vzteku kvuli banalitam. Strida navaly pratelskosti a nevsimavosti. Nemame bohuzel sanci jeho pracovni pozici zmenit. Velmi podleza nadrizenym a zvlaste neprijemne je, ze krome sbirani informaci na lidi si take casto zcela vymysli, aby je pospinil. Kdyz nic realneho nenajde, proste si to vyfabuluje. Mne osobne by pomohlo vedet, zda trpi poruchou. Tezko se zije s tim, ze je to jen bezohledny darebak. Situace na pracovisti je samozrejme velmi stresujici. Dekuji Vam predem za odpoved.

OTÁZKA (17.2.2009 16:16) Ivana

vim, ze vase poradna se zabyva rozchody a stranek na toto tema je na siti pomerne dost. Moje otazka je trochu jina, rada bych se vas zeptala na doporuceni, kde nalezt (treba i na webu) informace o tom, co prijde po rozchodu ve vztahu k detem. I kdyz se dva rozhodnou rozejit, chteji, aby rozchod deti zasahl co nejmene. Bohuzel na toto tema jsem toho zatim moc nenasla. Napriklad, jak jim rict, ze se mama a tata rozchazi, ze tata bude bydlet jinde, treba s jinou tetou, na co si dat pozor, co urcite neudelat, jak potom rozumnet reakci deti. rada bych si k tomuto tematu nacetla vice. je mi jasne, ze doporucite poradnu a ze kazdy pripad je individualni, presto bych ale rada znala informace ze sirsich zdroju, verim, ze existuji nejaka doporuceni. dekuji.

OTÁZKA (17.2.2009 15:21) Macek

Dobrý den pane doktore, chtěla bych se jen zeptat zda je možné aby muž miloval 2 ženy. Děkuji M.

OTÁZKA (17.2.2009 11:09) Mirka

S manželem jsme spolu od střední školy. Je to již skoro 20 let. Máme 2 děti (4 a 8 let). Od doby co se narodily děti se situace zhoršila. Jak to bývá - já s dětmi doma, manžel podnikatel se spoustou práce a také koníčků. Já koníčky nemám, ani mít nemůžu, protože není možné pravidelné hlídání dětí. Já jsem se upnula na děti, manžel na práci a začali jsme se odcizovat. Časté hádky, časté manaželovi "pracovní" schůzky v restauraci a ranní příchody, které mi vadí. Prý ho domů nic netáhne. Hádali jsme se kvůli tomu že chodí pozdě domů. Vyčítala jsem mu mnoho práce a málo času stráveného s rodinou. Situace vyvrcholila sms, která přišla manželovi před 14 dny a já jí našla. Nejsem chorobně žárlivá, ale když si manžel začal telefon schovávat, měla jsem podezření. Manžel místo omluvy a vysvětlení zaútočil. Prý je mnoho let ve vztahu nespokojený, rozhodl se mně opustit. Vše si srovnal v hlavě. Dětem vykládá, že opouští mně, je ne, stále je jejich otec, ale co je to platné. Odchází prý kvůli dětem, aby nezažívaly hádky. Navíc nás ale neopustil, nemá prý kam jít, takže se doma vzájemně trápíme. Já s ním nesmím komunikovat, prý si nedovede představit, že by se mnou ještě mohl žít, spát, existovat. Bere děti na výlet, já s nimi jet nesmím. Prý když se mi to nelíbí, můžu vypadnout já, nebo prý můžeme společně vychovávat děti a každý si žít po svém. Odpustila bych mu úlet, ale takhle žít nedokážu. Prý se se mnou necítí jako člověk, nic ho netěší, má pocit že mu křivdí celý svět,... Manžel je ve své podstatě moc hodný člověk, býval to chudý kluk z vesnice, na začátku vztahu neměl nic stejně jako já. Mám pocit, že podnikáním vzrostlo příliš jeho sebevědomí, on tvrdí, že to není pravda. Já byla s dětmi dlouho doma, nemám žádné peníze, bojím se rozvodu a vyrovnání majetku, navíc ho bohužel mám stále ráda, což situaci ztěžuje.

OTÁZKA (17.2.2009 1:56) Míša

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu: přítel přestal mít potřebu sexu, před rokem a půl, když zjistil, že jsem těhotná. Na dítě jsme se moc těšili a jsme jinak šťastní. Objímáme se líbáme a je to dobré, ale nemá chuť na nic víc. Je mi líto přijít o milence, i když přátelé jsme větší. Na začátku říkal, že se bojí, kvůli břichu, nedávno zas, že to nikdy nevnímal jako potřebu. Asi by se divil, kdyby se slyšel před pár lety. Jsme spolu 10 let, je nám 30 a 35. Znám ze svého okolí podobný případ. Zvláštní je, že neví čím to je, i když po hádce třeba je schopen nahlédnout spor zvenku. Nechci to zkazit nátlakem, nejvíc mi to vadilo v těhotenství, jako bychom se ale nějak zbytečně podváděli když o tom mlčíme. Nikdy dřív jsme neměli tenhle problém, různé neshody během let, ale intimně jsme si moc rozuměli, možná trochu v době před otěhotněním jsem si přála sex více než on. Ale vůbec mě nenapadlo, že něco, co tak dobře fungovalo, je tak křehké. Mohl by být unavený, ale za rok a půl? Nebo jsem moc matkou dítěte? Rodičovství si užíváme oba. Začlo to už v těhot, které ale ještě nebylo vidět. Nedávno zmínil, že nemáme žádný čas a je ted jiné období.. Snad je i odrazující můj stálý zájem? Poraďte, prosím, co bych měla udělat. Díky zdravím Vás Míša

OTÁZKA (16.2.2009 22:43) Riki

Dobry vecer, moc Vás prosim o radu ohledně manželství. Jsme s manželem již 14 let. Máme 2 malé děti. V poslední roce mě manžel neustále kritizuje, dokonce i sprostě nadává. Někdy i vůbec za nic. Stačí slovo, které se mu zrovna "nehodí". Nemůžu si s ním ani promluvit. Všechno mu na mě snad vadí. Pohlazení - v to už ani nedoufám. O sexu ani nemluvím. Neustále mi hrozí rozvodem. Připadá mi, že ho to se mnou nebaví. Kamarády ty rád má a na ně si vždy čas najde, to samé na alkohol. Mám strach, jest-li někoho nemá. Říkal, že ne. Rozvádět se nechci, už kvůli dětem. Do poradny jít nechce. Moc děkuji a přeji krásný den.

OTÁZKA (16.2.2009 19:13) Helena

Dobrý den pane doktore....osměluji se a prosím o Váš názor.Mé manželství bylo 20 roků plné hádek,napadání,urážení,ponižování a žárlivosti.Manžel podnikatel,který se k cizím lidem chová mile,vždy s úsměvem a ochotně.Doma však bylo vše jinak.Trpěla jsem dlouhodobím nemluvením,půl roku,týdny...střídalo se to.Vždy si našel záminku nemluvit.Po letech se odstěhoval do dílny,kde má jakousi garsonku a ihned si našel přítelkyni.Podala jsem žádost o rozvod,on ji přijal a souhlasil.Jeho jednání jsem si nedovedla zdůvodnit.Vždy jsem pro něho byla hrozná,za všechno jsem mohla,špatně jsem se chovala..viděl na mě všechno špatně a přesto na mě strašně žárlil.Zlejšího člověka jsem v životě nepotkala.Napadlo mě zda nebude chyba v jeho psychice.Pročetla jsem si paranoiu,patologickou žárlivost,kverulantství....prostě spousta aspektů na něho sedí.Je možné že to byla příčina jeho chování?Bude se k další ženě chovat podobně?nebo jsem byla já ta špatná.Přiznám se,po tolika letech když chlap opustí ženskou,není mi do smíchu a hlavou se mi honí kde co..ale zase si říkám že ten očistec co jsem měla s ním už nikdy více.A taky asi žárlím na to,že se mnou nikdy po nákupech nechodil,veškerá péče o děti a domácnost byla jen na mě,nic nepomohl.S novou mladší fešandou jezdí po nákupech a obletuje ji.Je mi všeho líto,ztracených let i dětí,které si jen kupuje drahým zbožím.Jak z toho ven pane doktore?Je nějaká rada? Děkuji

OTÁZKA (16.2.2009 18:07) syria

Nevim co se stalo, ale z přátelství bylo najednou: neotravuj mi život, nekomentuj muj blog a dej mi pokoj apod. apod. přitom jsme spolu nic neměli, i když on chtěl,a le jsem o 20 let starší...mam pocit, že mu šlo jen o sex a když nedosáhl lsvého, tak to bylo najednou strašné.Nechce vubec se mnou mluvit a říká, že jsme zakomplexovaná. Pora´dte mi co mam dělat?

OTÁZKA (16.2.2009 16:46) Matěj

Dobrý den.Potřeboval bych poradit. Moje přítelkyně už není sexuchtivá jako dříve a mám takový pocit, že za to mohu já. Nemám sice problémy s tím, aby se mi postavil, ale s tím abych vydržel delší soulož. Když souložíme v ten den poprvé tak vydržím jen asi 3 minuty. Nevíte čím zlepšit a prodloužit moji výdrž? děkuji za odpověď

OTÁZKA (16.2.2009 16:28) alena

Dobrý den, potřebovala bych poradit, jak dál.Jsem vdaná 13 let a měly jsme pěkný vztah,ale nastoupila jsem do nové práce a tam to zajiskřilo mezi mnou a šéfem. Je mi s ním dobře a chtěla jsem se rozvést, on chtěl aby jsme byly spolu. Manželovi jsem se přiznala, ale on mi plakal a byl na zhroucení abych s ním zůstala.Taky jsem se bála reakce dětí.A tak jsem řekla že zůstanu s manželem, ale nejsem šťastná a nemůžu se milovat s manželem.Nevím co mám dělat.Na manželovi mi záleží, nechci mu ubližovat, ale nevím jestli mu tímhle neubližuji více.S přítelem mi je moc dobře, ale taky se bojím že to pomine.Nevím jak dál.

OTÁZKA (16.2.2009 8:30) Jiřina

Dobrý den pane Klimeši, dnes jsem našla Vaši poradnu a tak i já bych Vás chtěla poprosit o radu. Nevím sice, zda mně odpovíte, protože většinou v internetových poradnách mě nikdo zdarma radit nechce. Trpím velkými úzkostmi, na které užívám léky a Bachovy esence. Jsem vdaná,ale pro manžela nic neznamenám, celé noci není doma, stále mě kritizuje,sprostě mě nazývá, vyžaduje ode mě perfektní domácnost atd. Došlo to tak daleko, že jsem si našla přítele. Zpočátku to bylo vše krásné. Ale poslední 2 roky mám takový problém, že kdykoliv se mám sejít se svým přítelem, dostanu už třeba 4 hodiny před setkáním ohromnou úzkost, začnu se potit, buší srdce, zvýší se tlak a na hrudníku ta strašná úzkost. Myslím, že se máme rádi, ale proč se toto děje, nevím. Byla jsem na léčsení metodou RUŠ, která mě stála plno peněz, ale výsledek žádný. Léčitel Bachovy terapie také není nejlevnější. Jinak stále mám léky na úzkosti a na spaní. Vzhledem k tomu, že opravdu už si nemohu dovolit platit další a další léčitele, tak už si vůbec nevím rady. Velice mě tyto stavy ničí. Mám invalidní důchod, jsem po těžkém úrazu. Ale už několik let chodím bez berlí a zvládám vše. Někdy si připadám, že jsem snad i nějaká zrychlená, že vůbec nedokážu odpočívat. Pane Klimeši, nevím zda mně odpovíte a dáte nějakou radu. Ale byla bych opravdu moc ráda, kdybyste si na moji šílenou úzkost udělal chvilku a odpověděl. Moc Vám děkuji - Jiřina

OTÁZKA (15.2.2009 21:57) Martin

Dobrý den, s mojí přítelkyní jsem chodil 2,5 roku. první rok byl moc fajn, ale pak jsme se začli hádat a pořád něco řešit. Měli jsme oba dva nějaké chyby ale vždycky jsme to nějak vyřešili a přítelkyně byla moc štastná že jsme to tak dobře dopadlo. Neuměl jsem si představit život bez ní a tak při každé hádce jsem "přilezl" jako první a ona si na to začla zvykat a myslím že si mě tím přestala vážit a mít ráda, nevím jestli je to tím, že jsem byl na ní moc hodný a udělal to, co jsem jí na očích uviděl. Následovali další hádky a já se v domění, že se přítelkyně ozve sama, neozýval a nechal to týden uležet (studuje VŠ) tudíž jsme se přes týden neviděli. Poté co se neozvala jsem se opil a v noci jí volal psal a druhý den za ní jel s tím, že to dám zase do pořádku. Přítelkyně reagovala tím, že mě už nemiluje a nechce, že se to pořád opakuje. Nemohu tomu do dnes uvěřit že přišel takový zlom. po pár dnech mi psala že při zkouškách měla jen talisman ode mě a že je úspěšně udělala a že to bude takhle lepší když spolu nebudem..bral jsem to jako projev úctu a naději, že se ke mě vrátí, že udělá první krok. je to už měsíc a ani mi nenapsala. Mám dál doufat že se něco zásadového stane? Pořád na ní musím myslet, doufám že to brzy přejde ale je to pořád horší, předem děkuji za odpověď

OTÁZKA (15.2.2009 21:48) Monika

Dobrý večer pane Klimeši, dlouho jsem váhala zda napsat, ale již delší dobu si opravdu nevím rady: S manželem jsme spolu deset let a máme dvě děti, nevím kde se stal zvrat, ale připadá mi delší dobu, že o mě manžel ztrácí zájem, skoro se mnou nemluví, na všechny okolo je milejší než na mě. Pokud si uvědomuji, kdy se tahle situace začala vyostřovat, asi mým nástupem, před půl rokem, na vysokou školu, každy víkend kdy byl škola a já se vracela unavená v sobotu odpoledne ze školy. byla u nás tichá domácnost a nevšímavost. Strašně tyto věci těžce nesu, když jsem se manžela ptala jestli mu vadí, že chodím do školy, řekl, že né , že mě v tom podporuje.. ale nevím , asi to tak necítím, jestli se cítí být odstrčen mým studiem nebo tak opravdu tomu nerozumím. V oblasti sexu to u nás jde taky od deseti k pěti. Když určité věci přehlížím je klid,, ale dlouho to nevydržím a pak se to stejně vyhrotí k hádce. Asi jsem již na pokraji svých sil a opravdu nevím jestli takto dál, zdá se že půl rok je krátká doba, ael mě ta nepohoda doma strašně drtí. Může te mi poradit.. mockrát děkuji

OTÁZKA (15.2.2009 20:48) Lenka

Dobrý den pane doktore, ráda bych Vás poprosila o radu. Chodím se svým přítelem tři roky, náš vztah je pohodový, máme společné zájmy a rozumíme si. Problém je ale v přítelových rodičích. Přítel je jedináček a jeho matka je na něm závislá, musí ho mít pořád doma, neexistuje aby nepřijel na víkend domů. Zatím oba dva studujeme, ale až skončíme školu a chtěli bychom začít budovat společnou domácnost, nedokážu si představit, že by byl neustále s ní nebo ona u nás a neustále mi radila, jak mám co dělat, jak vychovávat děti atd. Navíc pomlouvá cokoliv udělám, ona dělá vše nejlíp, připadá mi, jakoby na mě žárlila. Problém je ale i v jeho otci, který je alkoholik, takže se přítelova matka o to víc soustředí pouze na svého syna. Je vůbec za těchto podmínek vést s přítelem spokojený život? Už teď si to nedokážu s jeho rodiči představit. Děkuji Vám za odpověď Lenka 23

OTÁZKA (14.2.2009 23:57) Dan

Dobrý den vážený pane Klimeši. Je mi 30let.Pocházím z rodiny kde otec tragicky zahynul (sebevržda) byli mi 3roky. Po té nevím asi 2roky poté s námi 10 let žil partner matky. Velké hádky mezi matkou a partnerem, neustálé rozchody a schody...Moje matka nás vychovávala přísně a myslím bez běžných projevů lásky mezi rodiči a dětmi (nepochybuji o tom že nás s bratrem neměla ráda, určitě měla a má velice, ale byla velice majetnická - tak musela vyjít s tím co měla ...., a taky měla svých problému patrně dost, nemám to zlé, tak to prostě bylo a z něčeho to vyšlo, nemám problém se nad to povznést či podobně to takto nazvat a necítm křivdy, ale tu a tam to člověka pokouší, patrně to nemám v sobě vyřešené) TTyhle věcty mi přichází na rozum když mám popsat tuhle uroveň "s kama pocházím:-)" Mám dotaz žiju s partnerkou 7let je starší o 9 let a neumím se rozhodnout co se vztahem zdali si ji vzít nebo ne, je to k něčemu není není...chápete (cítím se s ní dobře). Cítím v sobě když je rozhovor na tohle téma " s kama pocházím" nějaký blok, chtít brečet, následně být sám jít jen svou cestou¨ale naopak si uvědomuji že chci být s partnerkou, poměrně mám s partnerskými věcmi v sobě kříž na urovni klíčových rozhodnutí apod. Ostatní věci se mi v životě poměrně daří, jsem samouk , samorost v pracovní oblasti-fungujicí živnost, koníčky, přátelé v zásadě spokojenost. Přesně vím jak se věci mají apod :-), ale sobě poradit často neumím(analyzuji všechny varianty ale rozhodnout se , no... tušímjak se co může vyvíjet ale člověk potřebuje popíchnout, poradit či říct že je to určitě nesmysl:-) co si myslí.Je dobrá cesta neřešit minulost, zakopat ji, přestat se hrabat v následcích a reakcích a hlavně se rozhodnout? Nebo to pitvat a rozjíždět blok či ten pocit co mámv sobě a vracet se ktomu? Prosím o nějakou všeobecnou odpověď partnerské vztahy a já:-)Snad to dalo smysl akdyž ne aspoň jsem pi popsal:-) Děkuji za odpověď

OTÁZKA (14.2.2009 21:49) kuba

Pane Klimeši, je mi 27 let a jsem čtvrtým rokem se svojí přítelkyní.Je stejně stará a prošla si více vztahy, myslí na rodinu a pevné zázemí. Je to můj první vztah, do 23 let mi nějak nešlo se seznámit,trápil se, pak jako bych našel klíč, začalo se mi dařit, prožil jsem pár důvěrných kamarádství za krátkou dobu, bylo to opojné a jedno z nich se přetavilo do vztahu. Moje touha balit jiné slečny sice nakrátko a načas polevila, ale nikdy úplně nezanikla a tak po 3 měsících jsem byl nevěrný( přítelkyně byla na několik měsíců v zahraničí) Necítil jsem se ani provinile, na přítelkyni jsem hodně myslel, nechtěl nikoho jiného, psali jsme si dlouhé krásné dopisy,cítil jsem stesk po blízkém člověku. Jen mě překvapovalo, že můžu být zamilovaný a být zároveň nevěrný. Setkal jste se s tím a jaký na to máte názor? Logicky mě tedy napadá, zda jsem skutečně zamilovaný byl. Náš vztah se mezitím proměnil, prošel krizemi i rozchodem, i díky té nevěře, která byla odhalena a dalším mým flirtům, které přítelkyně zaznamenala.Velmi si jí vážím za to jak se k tomu postavila, otevřeně jsme se o tom bavili, situace se jakž takž ustála. K tomu rozchodu bych se rád vrátil, byl iniciován z její strany po 3 letech, kdy jí došlo, že takový vztah nechce. Já jsem jí i sobě v zoufalství nasliboval,že se polepším, po čase jsme se k sobě vrátili. Mám ale pocit, že láska se nějak vytrácí, přestože jsem šel do sebe a nechal flirtu, protože jsem to chtěl na sobě změit, cítím, že ač si s přítelkyní rozumíme, máme podobné zájmy a názory, vnímám ji čím dál víc jako kamarádku. Mám pocit , že bych měl začít odznova s čistým štítem a prožít pravé zamilování, kdy nebudu chtít nikoho jiného. Přítelkyně mluví o společném bydlení, což je závazný a důležitý krok. Mně ta představa ale není příjemná, nechci to ještě, nebo snad vůbec.Vím, že když odejdu, přijdu možná o nejlepší bytost jakou jsem mohl poznat, že jí ublížím, že si projdu peklem období po rozchodu a ona taky, že možná ztratím i kamarádku. Ale necí [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (14.2.2009 20:24) vladimira

dobry den! ja ych vás chtela požádat o radu co mam delat muj přítel hraje automaty vubec se mi nevenuje všechen svuj volny čas trávy snekym no ani pořádne nevm skym! když nikam jde tak chce jit vždy sám! velice často se hadame a sex ten už mne snim ale taky ani nebav vše jen hraju a pak když usne tak se schoulim do klubíčka a brečím nevím pro brečím ale brečím neustale vše delam jen já s ničím mi nepomuže krade mi penize z peneženky a tak! jenže já ho miluju! vím to nestačí ale nedokážu se sním rozejít! nebo myslíte že už se nezmnení a já sem opravdu jen najivní dekuji předem za odpoved velic mi pomuže sem zoufalá

OTÁZKA (14.2.2009 12:33) Monika

Dobrý den pane doktore, na Vaši poradnu mě upozornila moje maminka. Z prvního manželství mám 9letého syna. Jeho otec se o něj již 3roky nezajímá a ani neplatí výživné. Jsem podruhé vdaná a manžel bere malýho jako svého vlastního potomka. Na konci roku jsem si s malým popovídala na téma adopce. Vysvětlila jsem o jakou adopci by se jednalo (manžel by si rád syna adoptoval), ale viděla jsem v jeho očích dost velký zmatek. Nechceme ho s manželem samozřejmě do ničeho nutit a necháváme mu dost velký prostor na to, aby se rozhodl sám. Malej si občas i vzpomena na svého biologického otce,ale spíš v tom horším světle. Rádi bychom tuto věc, ale vyřešili. Můžete mi prosím poradit jak s malým na toto téma dále pokračovat? Děkuji a s pozdravem Monika

OTÁZKA (14.2.2009 7:24) jana r.

Vazeny pane Klimesi, s velkym zajmem ctu vase rady, je to opravdu zajimave a poucne. Mohla bych se prosim zeptat na jednu vec: vy casto mluvite o ''prechozenem vztahu'' a o tom, ze v urcitem bode, a to pomerne dost brzo (aspon podle meho) se vztah musi pretavit v rodinu. Je to vsak zase az tak nutne, zvlaste dnes, kdyz lidi maji deti v pozdejsim veku nez v minulosti? Z vlastni zkusenosti take vim, ze deti prinesou do vztahu nejen hodne radosi, ale i stresu, unavy atd. Me pripada, ze pro nekoho je vztah prechozeny po pul roce, ale nekdo neciti potrebu to pretavit do nejake jine podoby ani po deseti letech. Mohl byste se k tomu vyjadrit? S uctou a preju vam mnoho uspechu.J.

OTÁZKA (13.2.2009 22:56) zuzana

dobry den,mela bych jeden dotaz.Přitelova manzelka ceka dite ale neni si jista s kterym muzem proto pozadala o rozvod.Rozvod je skoro u konce,ale najednou se rozhodla vse pozastavit.je nejaka moznost jak obejit jeji rozhodnuti?prece neni mozne aby kvuli jedne osobe ktera dela problemy by nemel byt rozvod uspesne dokoncen..predem dekuji za odpoved

OTÁZKA (13.2.2009 18:30) Terka Havlová

Chodím s klukem asi už měsíc a ani jednou mi nedal pusu ani nevím co si mám myslet když se s nim rozejdu tak toho budu moc litovat a to j nechci prosím moc prosím porad te mi

OTÁZKA (13.2.2009 11:53) Dana

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu v souvislosti s problémem, který bych zjednodušeně pojmenovala moje nízké, resp. kolísavé sebevědomí. Mám 43 let, manžel má 50 let, jsme spolu 25 let, máme dvě děti, jedno již dospělé. Dá se říci, že žijeme spokojeně, v zásadních věcech si rozumíme a máme se rádi, dobře funguje i náš partnerský vztah. Z mé strany nikdy nebyl problém se žárlivostí, neměla jsem k ní ani důvod, považuji se za tolerantní, tzn. nikdy jsem manžela nehlídala, neptala se kdy přijde a kam jde apod. V našem vztahu jsem nabyla určité životní jistoty a můj životní pocit byl takový, že naše manželství bude trvalé. Jen pro doplnění uvádím, že můj manžel je hodný člověk, pracovitý, má samozřejmě jako každý i své chyby, musím říci, že není příliš galantní (ke mně, ale ani k jiným ženám). Z nás dvou jsem byla vždy já ta více společenská. Můj problém spustila celkem banální situace – na dovolené jsem zaznamenala, že můj málo společenský manžel si velice rozuměl s jednou mladou ženou (měla vedle něj přidělené místo k sezení, takže ji ani nemusel aktivně vyhledávat). Nestalo se vlastně nic, co bych mu mohla vytknout, pouze si s tou ženou povídal a snažil se být zábavný (což vůči mně již samozřejmě vůbec neřeší), naopak po celou dobu dovolené byl příjemný a milý a tentokrát nedošlo ani k obvyklé dovolenkové hádce (z přetlaku volného času). Cítila jsem (z jeho očí, hlasu a řeči těla), že je mu s jinou ženou dobře a uvědomila jsem si, že možná by stačilo málo a naše manželství by mohlo být ohroženo. Musím se přiznat, že jsem manželovi v soukromí řekla, že se mě to dotklo, manžel se omluvil, popřel, že by mé pocity byly důvodné, ale mou nejistotu nezahnal. Navíc musím říci, že po určitou dobu po dovolené jsem cítila, že manžel vůči mě ochladl. Jeho nezájem jsem si okamžitě vyložila tak, že se zamiloval a je nešťastný (možná jen má představa). Uvedené období, které trvalo asi přes měsíc, skončilo ostrým konfliktem vyvolaným manželem (formálně z jiných důvodů) [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (13.2.2009 11:24) boban

Dobrý den.Chci se zeptat co mám dělat, když : Je mi 17 a kamarádce je 16.Povídáme si úplně o všem. Chceme se spolu vyspat, prostě já i ona potom toužíme, ale ona má z toho hroznej strach a když už vycejtí, že se máme sejít kvůli tomu, tak se vždycky na něco vymluví a pak když si zase spolu píšem, tak se přizná že neví co má dělat, že má z toho strach. Oba víme, že chcem jenom sex, že spolu chodit nechcem. (Já i ona jsme ještě nikdy sex neměli). Předem děkuji.

OTÁZKA (13.2.2009 9:21) anonym

Vážený pane, sleduji občas Vaše příspěvky. Jsem potěšen, že jsou mezi námi lidé, kteří mají seřazen správný žebříček hodnot a zdravý "selský" rozum. Když sleduji politickou scénu, je to strašlivé. Vzhledem k Vaší profesi, nedal by se formulovat článek či provolání kterým bychom mohli nastavit zrcadlo pokřiveným přístupům? (školství, hodnoty výchovy, apod.) Mám strach , že mediálně vychvalovaná promiskuita, prolhanost, sobeckost, karierismus, stavící se jako obecná norma, válcují hodnoty humanismu měrou nebývalou. Byl byste ochoten napsat pár řádků i na křesťanský portál? Zdraví a vše dobré přeje s úctou a přátelsky Mirek Klepáček

OTÁZKA (13.2.2009 5:49) Katerina

Prosim Vas o Vas komentar k tomuto typu muze (a memu byvalemu priteli). 32 lety pravnik, kteremu trva minimalne rok se ve vztahu zamilovat- zene rekne, ze ji velmi miluje, a take, ze do ni neni zamilovany, ze proste takova je realita; ze sam si taky nekdy nerozumi, ale tak to u nej je; mel dva vazne vztahy prede mnou, kdy jsem pochopila, ze kazdou s divek miloval, ovsem! trvalo mu 1rok az 1/1/2, nez se zamiloval! Tento "typ" muze jsem v zivote predtim nikdy nepoznala! Velmi sebevedome vystupujici, velmi atraktivni fyzicky, ovsem sam si velmi protirecil (jednou si te vezmu vs. spolu jen chodime!) a za tvrdou schrankou sebevedomeho mladeho chlapa se skryval nejisty klucina, ktery dokaze byt napul velmi mily a milujici a laskavy, a pak jindy arogantni kritik, ktery ma potrebu druheho cloveka poucovat. Za dobu sedmi mesicu, co jsme spolu byli, jsme se rozesli 4x. dvakrat on, dvakrat ja. ovsem nechapu jaksi "logiku" ci emotivni smysleni muze, kteremu trva minimalne rok se zamilovat. s tim jsem se setkala v zivote opravdu poprve.

OTÁZKA (13.2.2009 4:03) Zuzka 24

Dobry den, chtela bych Vas poprosit o radu. Asi pred pul rokem jsem se rozesla s pritelem, se kterym jsem chodila 6 let. Moji matce se moc nelibil a taky mi to dava neustale najevo. Cele ty roky muj vztah denodenne resila. Pritom to byl mily, prijemny kluk, vysokoskolak, sportovec. Vadilo ji, ze je z rozvedene rodiny, jak chodi oblekany, ze neni o moc vyssi nez ja, atd. Nakonec jsem tomu natlaku podlehla a pokusila se pritele "predelat" tak, aby odpovidal matcinym predstavam, coz samozrejme nemohlo dopadnout jinak, nez rozchodem. Doma me potom cekala poznamka: "Ja jsem ti to rikala. Me se od zacatku nelibil." Jeji natlak castecne muj rozchod zapricinil, ale ja ji to nikdy nerekla, nechtela jsem ji to vycitat. Po par mesicich jsem potkala sveho soucasneho pritele. Byla to laska na prvni pohled a zacali jsme spolu chodit. Privedla jsem ho domu s nadsenim, protoze splnoval vsechny "kriteria", ktere mi matka roky vtloukala do hlavy. Ale dopadlo to katastrofalne. Jakmile odesel, tak mi okamzite oznamila, ze to neni partner pro me. Ze ona chce pro me jen to nejlepsi, ze je ze me nestastna a ze se ji vzhledove nelibi. Od te doby na me zase soustavne naleha abych si nasla nekoho jineho a vyjmenovava vsechny nedostatky a jsou to opravdu malichernosti jako např. ze nosi bryle (mimochodem ja je nosim taky). Ted nevim co delat. Poslechnout matku a ukoncit to, dokud je jeste cas? Vzdorovat ji? A co kdyz to zase nevydrzim a cely ten vztah kvuli tomu zkonci? A co kdyz mela v pripade prvniho pritele pravdu? Prosim, poradte.

OTÁZKA (12.2.2009 19:04) Palmac

Dobry den, jsem zoufaly a rad bych Vas poprosil o radu. Rodice mi sveruji to nejcenajsi, je syrova sezona, nevim, kde poridit levnejsi letenky a muj vztah smrdi. Tak tohle vsechno je na teto strance v upoutavkach okolo. A dotaz=nezda se Vam pane psychologu, ze je svet ponekud prehlcen pitomostmi. Nemel by se usebrat?

OTÁZKA (12.2.2009 19:00) Lucie

Dobrý den. Ráda bych se vás zeptala, jak se mám zachovat k mému příteli. Chodíme spolu přes 3 roky a přes půl roku spolu i bydlíme. Výborně jsme si rozuměli. Ale poslední 2 měsíce se hodně často hádáme. Kolikrát i kvůli blbostem. Ale nakonec se vždy usmíříme. Jenže stalo se něco, co jsem nechtěla. Jednou totiž před půl rokem jsem mu byla nevěrná. Byla jsem opilá a nevěděla jsem co dělám. Jenže to mě bohužel neomlouvá. Strašně jsem toho litovala a styděla jsem se. I když jsem to příteli chtěla říci, neměla tu odvahu. A nedávno na plese, když se přítel bavil s kamarádem o našich problémech a neustálých hádkách, tak mu tu nevěru kamarád prozradil. Byla jsem strašně zlamaná, že se to dozvěděl právě od něj a né ode mně. Byl příšerně rozčílený a asi i zklamaný. Snažila jsem se mu to vysvětlit, jenže on to nebral. To jsem samozřejmě čekala. Strašně jsem ho prosila, aby se se mnou nerozcházel, že ho strašně potřebuji. On se ke mě nakonec vrátil, ale samozřejmě se ke mně už nechová stejně. Začal si klást i podmínky. Samotřejmě takové které bohužel nejšís nemohu splnit. A začal i kouřit. A nechce s tím přestat i na moje naléhání. Já jsem totiž nekuřačka a když příjde domů strašně smrdí kouřem. Jenže mám proti tomu strašné zábrany a nedokáži mu dát ani pusu. Když ucítím ten cigaretový zápach hned se mi zvedá žaludek. Jenže nevim co mám dělat. A jak to vypadá, odnaučit se to nechce. Jenže je mi s ním strašně dobře a asi jsem i na něm závislá. Nechci ho ztratit, jenže ty cigarety jsou strašnou překážkou v našem vztahu. Jak ho mám donutit aby přestal? Nebo se s ním musím i nechtě rozejít? Prosím poraďtě. Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (12.2.2009 18:27) anonym

Dobrý večer. Jsem 12 let vdaná a na Vánoce jsem přišla manželovi na nevěru. Začali se spolu scházet v době, kdy jsem byla v nemocnici. Vše mi řekli naši tzv. přátelé a manžel po sléze, co jsem na něj uhodila. O sex prý nešlo, potvrdili mi to oba. Prý se manžel cítil sám a ona taky , rozešla se s přítelem kvůli domácímu násilí.Lhal mi, ale pak, když šlo do tuhého tak řekl, že miluje mě a chce být jen se mnou. Řikal , že už ho nechci, ale nepochopil , že to bylo kvůli mé nemoci, kterou jsem nemohla ovlivnit a se kterou se léčím dodnes. Od té doby je jako kdyby v nejlepším pořádku, je ke mne pozorný, píše jak mě miluje, a že chce být jenom se mnou. Já mu samozřejmě nevěřím, protože dotyčné vyznal lásku. Prý jen to.

OTÁZKA (12.2.2009 18:15) Karel

Nevím co mám dělat. Hrozně žárlím na předchozí vztahy své partnerky, kterou mám rád. Sám jsem také měl několik partnerek. Trápí mě to a vadí mi to. Nechci nic rozebírat proptože pak je to ještě horší. Co s tím? Děkuji

OTÁZKA (12.2.2009 15:51) Marek

Dobrý den p. Klimeši, po 12letech mi žena oznámila, že má nového partnera a že se chce rozvést, máme 7letého syna, kterého mám velice rád. Vnitřen s tím bojuji již 6měsíců a našel jsem si novou přítelkyni na které mi začlo záležet a myslím si, že jsem si k ní vybudoval i nějaké citové pouto, ale zamilovanost to není. Vím, že vztah se ženou je už minulostí a že se to nedá vrátit, ale jsem s ní v kontaktu kvůli syna, takže mám dost stížené ji dostat z hlavy. To na co se chci zepat je zda mám zůstat s novou partnerkou, zkusit si s nímvybudovat vztah, protože vím, že to je správná žena a ve většině věcí mi vyhovuje, ale bohužel "zatím" ji nemiluji a nebo se sní mám rozejít a vyrovnat se s rozchodem se ženou, který ale zase může trvat měsíce či roky a potom se proklínat, že jsem nechal bezva ženskou. Prosím o radu, děkuji a jsem pozdravem

OTÁZKA (12.2.2009 15:03) Helena Z.

Vážený pane doktore, ráda bych se Vás zeptala na Váš názor na situaci, v níž jsem se octla víceméně nevědouc jak. Asi před rokem jsem se (pokud jsem schopna posoudit) bez vlastního zavinění stala terčem platonické zamilovanosti přítele své kamarádky. V okamžiku, kdy jsem si to uvědomila, jsem se mu snažila sice decentně, ale zřetelně dát najevo, že ode mne více než kamarádské sympatie čekat nemůže, s těmi ale že může počítat. Až potud běžný příběh. Problém ale je, že podobných "snových idolů" (do kterých si podle mého jen projektuje své touhy, aniž by je skutečně znal) má současně několik (nepočítaje v to jeho přítelkyni) a svou situaci neumí unést. Kdykoli se mnou naváže kontakt, výměna e-mailů se vždy navzdory mé dobře míněné snaze zvrhne v jeho zoufalé nářky nad mou bezcitností, nechápavostí, neochotou vcítit se do něj a podobně. Nechci k němu být příliš tvrdá, ale někdy mám pocit, že běžného kamarádského kontaktu ani není schopen. Jakým způsobem je v takovéto situaci nejlépe vést další komunikaci? Možná jdu až moc daleko, ale při čtení jeho zpráv, které překypují ve "světlých momentech" až hysterickou veselostí, ale většinou jsou plné nejčernějšího zoufalství a bohužel i dost agresivních (ale nikdy vulgárních!) výpadů, mne přepadají obavy, zda netrpí nějakou formou deprese (jsem ovšem naprostý laik). Kdyby se situace netáhla už řadu měsíců, bylo by jednodušší nad ní mávnout rukou... Je na mně, abych sem mu pokusila nějakým způsobem pomoci? Děkuji za eventuální radu!

OTÁZKA (12.2.2009 14:54) honza

Dobrý den.máme s partnerkou problém dosáhnout orgasmu konkrétně ona a ja si stim už nevím rady .S kusil jsem už skoro všechno a orbasmus se stale nedostavuje .Poradte mi co mam delat??

OTÁZKA (12.2.2009 13:53) anna

dobry den. Je mi 34 a monetalne zijeme s pritelem mesic od sebe, ale jsme v kontaktu. Bylo to na zacatku jako puzzle, osudovy vztah. Pritel pred tim s nikym nebydlel a mel jen jeden vazny vztah. rikal, ze cekal asi na me, ze jsem ta prava. Ja mela ten stejny pocit o nem. Podvedome jsem stale doufala, ze me pozada o ruku a mozna tim i ztracela svoji jistotu ve vztah a vnitrni klid, kdyz to nedelal (vim ze koupil prstynek a ma ho schovany) Ted se to vystupnovalo tak, ze si uz neni jisty je-li to ten puzzle, ze to bylo moc intenzivni, porad se na nekdo ptal na svatbu - loni jsme dodelali rekonstrukci baracku. on se toho asi zalekl a zacal se stahovat vic do sebe. odesla jsem od nej ja a doufala, ze si to uvedomi a zavola me zpatky. pry to mockrat chtel, ale bal se aby to nebylo po mesici zas stejne .byl bezduvodne protivny, asi ho stvala tak blizkost a "rodinny zivot". opravdu ho miluji a nevim co delat ci nedelat. mame se oba radi. je o 3 roky mladsi nez ja, mozna jeste nezraly..

OTÁZKA (12.2.2009 12:13) Zuzana

Dobrý den. Mám takový nepříjemný problém a už nevím jak jej řešit. Vyhledala jsem poradnu na internetu, protože si netroufám s tím někam jít, možná je to i tím, že mi není ani 15. Připadám si už jako blázen. Už od malička trpím tím, že mám hodné citlivé nervy. Když jsme měli někam jít, vždy mi bylo špatně od žaludku, někdy jsem i zvracela. Jenže v poslední době se to strašně zhoršilo. Začala mi puberta a s ní i kluci. Bohužel je mi čím dál hůř. Každé ráno, když se probudím ( je to vždy od šesti do sedmi ráno ) tak je mi špatně od žaludku, a zvracím. Nesnídám, jelikož to není možné. Vím že dělám špatně, ale nejde to a ani nemám pocit hladu. Začalo mi to už před rokem, myslela jsem si, že to přejde, ale ono je to spíš ještě horší. Vím že jsou to nervy, ale nevím, proč se to nedá zklidnit. Zkoušela jsem o tom mluvit s matkou, ale ta mi jen poradila, ať neposlouchám tu svou "depresivní" hudbu. Přemýšlela jsem nad tím. Uvědomila jsem si, že mi to v podstatě začalo tehdy, kdy jsem se začala zajímat jiný styl hudby než ostatní "puberťáci" v mém věku ( pokud to něčemu pomůže, tak mám zálibu v Nirvaně a dalších agresivních skupinách). Když mě se to strašně špatně vysvětluje. Zkouším si každé ráno říkat, že o nic nejde, ale už to prostě nepomáhá. Každá maličkost mě buť hrozně rozzuří, nebo přivede do stavu deprese. Mohl byste mi poradit, jak to mám řešit? Přemýšlela jsem nad nějakými uklidňujícími léky, ale v mém věku se ještě dá těžko něco dostat ( je mi 13 ). Předem děkuji za odpověď, jelikož už si opravdu nevím rady.

OTÁZKA (12.2.2009 10:37) Petr

Dobrý den, jsem s partnerkou už 7 let, ale stále nemáme děti. Začali jsme spolu totiž chodit velmi mladí (v 19). Mám ji pořád velmi rád, ale nedávno se objevila jiná dívka, která je stejně skvělá a se kterou mám už asi půl roku poměr. Pořád to takhle dělat nejde, ale vůbec nevím, co mám dělat. Mám rád obě a nejsem schopný se rozhodnout, která je ta "pravá". Budoucnost si také dokážu představit s oběma. Ať přijdu o kteroukoli, bude mě to strašně bolet. Jak se mám rozhodnout?

OTÁZKA (12.2.2009 10:34) Biondetta

Vážený pane doktore, ráda bych se zeptala na Váš názor. Bude mi 30 let a jsem asi 2 roky bez stálého partnera. Myslím, že jsem atraktivní a profesně uspěšná, mám řadu nabídek, bohužel, muži, kteří by mi připadali přijatelní jsou buď zadaní a chtěli by jen milenecký vztah resp. sex nebo jsou svobodní ale " vztah" končí po několika týdnech, do ztracena. Na druhé straně mám několik nápadníků, kteří se všemožně snaží získat mojí přízeň ale mně se při nejlepší vůli nedaří s některým z nich navázat milostný vztah, ani mi vlastně není jasné ,proč o mě tak odlišní lidé stojí. Zdá se, že jsem to já, kdo "dělá něco špatně", snažila jsem se situaci nahlédnout a řešit různými způsoby leč marně. Myslím, že mám reálná očekávání a nehledám romantickou lásku ale funkčního partnera, existuje nějaký způsob? Děkuji za odpověď a přeji pěkný den, B.

OTÁZKA (11.2.2009 22:53) anonym

Dobry den. Chtel bych se zeptat, co by ste mi poradil v situaci, Kdy si moje matka(48) chce vzit za muze jejiho viceleteho pritele(42) avsak ja s tim nesouhlasim. Zatim sem vsak nedal svoj nesouhlas najevo a nevim, jestli by to bylo ode mne vhodne a taktne. Ziji spolu uz dluhsi dobu(cca 5 let), problem je v tom, ze toho muze nepovazuju za hodneho me matky. Podle mne je zjednudusene liny. Myslite si, ze bych mel matce povedet sve nazory, nebo radeju v zaujmu klidu v rodine nic nerikat? Dekuju za odpoved. Petr

OTÁZKA (11.2.2009 18:12) Jan

Dobry den pane doktore, jsem 35 lety workoholik, single, trpici od detstvi propady nalady a poslednich cca 10 let I problemy se spankem. Na podzim jsem bez zjevne vnejsi priciny (rozchod, ztrata zamestnani…) po dobu nekolika mesicu trpel uzkosnymi stavy, pocitem beznadeje, nesoustredenosti a neschopnosti spanku bez hypnotik. Bezne “lecebne postupy” (sport, spolecnost, relaxace) nepomahaly. Od te doby trpim vytrvalou ranni nespavosti, prakticky nejsem schopny spat dele nez do 5 hodin. Doporucil by jste konzultaci s odbornikem? Ev. Muzete doporucit nejaky kontakt? Dekuji, s pozdravem Jan P.S. vyse v poradne zminujete nizkou flexibilitu osobnosti workoholika, muzete odkazat na nejake texty tykajici se teto problematiky?

OTÁZKA (11.2.2009 12:44) Dunka

Dobrý den, vzhledem k tomu, že nevím, co se skrývá za chováním manžela, prosím o radu. Manžel před půl rokem odešel od rodiny a žije u přítelkyně. Mě se synem jednou týdně navštěvuje. Rozvádět se nechceme ani jeden a vycházíme spolu velice hezky. Aktivně trávíme volný čas, a to i bez přítomnosti syna. Tvrdí, že mě miluje, že mu chybím, těší se na společná setkání, lituje svého rozhodnutí a nedělá dojem (a sám to přiznává), že není spokojený. Prý o jeho nespokojenosti ví i přítelkyně. Moc bych chtěla, aby se vrátil, proto jsem mu tuto nabídku před týdnem učinila. Odpověď zněla, že teď ne a že se musíme naučit bez sebe žít. Na dotaz, jestli má náš vztah šanci odpověděl, že šance je vždycky. Jak se mám, prosím, zachovat? Co se s manželem děje? Mám se od něj, jak říkáte ve své knize, odstřihnout? Může se jednat o ustrnutí ve vztahu nebo prožíváme paradoxní fázi rozchodu? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (11.2.2009 10:01) Ivet

Můj dotaz byl zkrácen vážený pane Klimeš, v závěru mého dopisu byla otázka, zda se jedná u přítele o závislost na počítači, jaké navrhujete řešení a zda má smysl v partnerském svazku setrvávat. mnohokrát Vám děkuji za odpověď. Pěkný den. Ivet

OTÁZKA (11.2.2009 9:49) Ivet

Dobrý den vážený pane Klimeš, chtěla bych poprosit o radu. Žiji ve společné domácnosti s přítelem druhým rokem. Jsme oba rozvedení. Přítel vystupuje velmi sebevědomě, sebejistě až arogantně, přesvědčila jsem se, že má nějaký problém, který se snaží potlačit. Za své nezdary, neúspěchy, prohry, rozvod a nevím co ještě, obviňuje ostatní, nejvíc mě, zodpovědnost za své činy a skutky svaluje na druhé a obviňuje je za své chování. Neustále se povyšuje, chválí, on je nejlepší, nejchytřejší, nejvýkonější, nejkrásnější a nejlepší v sexu to o sobě tvrdí...ostatní zhazuje, znevažuje osobnost lidí, práci, názory, přehlíží, kritizuje všechno a všechny, uráží, vyvolává pocity viny, lže...Má znaky manipulátora. To na okraj... Největší problém je, že od dob, co koupil počítač domů, krom práce ve které je mnohdy od 4-5 rána do 19-20 večera, sedí u počítače. Stále má důvod či výmluvu, proč tomu tak je. Tvrdí že pracuje, byly doby kdy seděl u počítače i v noci, spal 2 až 3 hodiny. Jindy tvrdil, že kvůli mě ( dost žárlí) nemůže spát a proto je na pc. Další hodiny a hodiny strávené u počítače, hledá nejlevnější auto apd hledá výmluvy a důvody proč musí být u pc.....Náhodou jsem zjistila, jaké stránky navštěvuje. Seznamku, erotické stránky aj. Na seznamce se vydává za svobodného, mladšího, vystupuje pod jiným jménem. Přišla jsem na to loni v srpnu, ale od ledna téhož roku jsem to tušila. Několikrát dostal šanci o kterou si sám řekl. Před svátky jsem chtěla vztah ukončit. Prosil, plakal, sliboval a přiznal se, že má problém se závislostí na internetu, prosil o poslední šanci, že to zvládne sám, již druhý den se ptal jestli nemůže na pc. Nechci a nebudu dospělému muži zakazovat či povolovat počítač. Večer jdu spát, přítel je na počítači, vstávám, přítel je znovu u počítače. V sobotu i v neděli je s přestávkama na jídlo, wc a tv celý den u pc Nemohu zde popsat všechno, jsem pohledná a přitažlivá žena, vždy upravená, pracovitá, veselá, komunikativní, vstřícná, ochotná, oblíbená, ja [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (11.2.2009 9:12) Alex

Dobrý den, prosím mohl byste mi poradit, jak pomoci mojí 11 letté dcerce. Přestěhovali jsme se, změnila školu- což pro ni byl velký zlom. Již dříve měla hrůzu a ohromný stres z tělocviku a tento strach a stres se ještě více prohloubil. Nemá na tělocvik nadání, ale není možné to řešit tím, že se mu bude vyhýbat. Má strach i z ostatních předmětů, každé ráno je jí na zvracení, pláče a ve škole dělá chyby ve věcech, které umí. Každé ráno je úplně bledá, spocená, mám o ní velký strach. Předem moc děkuji za radu jak problém řešit.

OTÁZKA (10.2.2009 18:32) Anonym

Važený pane Klimeši, rád bych Vás poprosil o radu v mojí situaci. Je mi 35 let a jsem 8 let ženatý, máme nyní 2 letou dceru. Začali jsme spolu chodit před 15-ti lety a po většinu doby jsme měli hezký vztah. Před rokem jsem potkal jinou ženu a vášnivě jsme se zamilovali. Rozumíme si intelektuálně, zažíváme spolu i hodně smíchu a krásných chvil. Oba souhlasíme, že po sexuální stránce je to to nejlepší co jsme kdy měli. Během počáteční euforie jsme nic neřešili, ale jak se vztah postupně prohluboval, začali jsme myslet na budoucnost. Tato moje přítelkyně je o rok mladší než já, svobodná a vím i chápu, že velice touží po rodině. Technicky by to bylo složitější, protože má jen jeden vaječník, ale řešitelné by to myslím bylo, myšlenka mít s ní potomka je jinak pro mě příjemná. Celá situace mě však samozřejmě začala velice trápit a manželce jsem o své známosti před měsícem řekl. Moje žena je velmi rozumná, je ochotná mi odpustit a nechce abych odešel nejen kvůli naší dcerce, kterou sám nesmírně miluji. Jsou tu jistě také další obvyklé důvody proč spolu zůstat, rozvody jsou komplikované samy o sobě, je tu délka vztahu, bolest způsobená našim rodičům atd., ale představa je to dost těžká, když jsme spolu už rok neměli sex. Asi by se to upravilo, kdybych se se svou novou známostí rozešel, ale uvažuji, jestli jsem to tehdy před lety nějak nespletl. Naše známost s manželkou začala jako kamarádství než se přidal sex a pokud se pamatuji, tuto fázi vlastně tehdy iniciovala ona. Asi bych dokázal zlomit srdce sobě a milence kvůli zachování rodiny, ale mám obavy, že na ni nezapomenu a za rok, za dva budeme se ženou tam kde jsme teď, jen moje velká láska bude pryč. Nejmíň ze všeho bych chtěl potkat nějakou novou milenku a svojí ženě zase lhát. Několikrát jsem všechno přehodnotil tam i nazpátek, teď už jsem tak zmatený, že se nedovedu rozhodnout, který vztah má větší budoucnost. Co byste na to řekl Vy? Mnohokrát děkuji za odpověď.

OTÁZKA (10.2.2009 16:01) josef

dobrý den, mám trochu komický problém s rodiči, ačkoli je mi 38 let, jsem zajištěný mám dobrou práci atd. rodiče mi neustále kupují nebo vaří obrovské množství jídla. kdykoli k nim přijdeme / pravidelně k nim chodí děti ze školy - nechci jim v tom bránit/ mají pro nás připravené tašky s jídlem, jednak se cítíme s manželkou trapně a taky není v lidských silách tolik potravy sníst. Pokaždé je prosím, aby nám nic nedávali, ale vše marné. Zkoušel jsem všechny varianty - po dobrém, po zlém, vysvětlování. Prostě nereagují. Já už k nim téměř nechodím, ale manželka si vždycky něco ze slušnosti vezme, což oni berou jako důkaz, že to potřebujem. Přál bych si normální vztah, kdy si spolu popovídáme jako dospělí lidé, nejen o tom co budou vařit příště, ale nevím jak je donutit, aby se o nás přestali starat.

OTÁZKA (10.2.2009 9:16) anonym

Dobrý den pane doktore,chtěl bych se vás zeptat jak se mám chovat ke své ženě, před časem mi byla nevěrná a já na to přišel ,říká že je to pouze důsledek mého chování k ní po 11letech.Naštěstí se vrátila zpátky do reality protože máme dvě dětia zkoušíme to znova -moc to zatím nejde.A hlavní je z mé strany problém že se mnou nechce spát- prý to chce čas.Po 4 měsících se mi ale čekat nechce a myslím si že sexem by se dalo hodně vyřešit .Poradte mi prosím jestli na ni mám tímto způsobem zatlačit a ukázat jí že mi na ni záleží nebo ne?Děkuji za odpověď

OTÁZKA (9.2.2009 20:59) Hanka,50

Dobrý večer, prosím poraďte mi. Před 4 roky jsem se rozešla s mužem,s kterým jsme žila 7 let poté, co mi zemřel manžel.Po čase jsme se znovu kontaktovali, občas se setkáváme,ale jako partneři už spolu nežijeme. Problém je v tom, že vždy to vypadá, jakoby ty 4 roky ani neuplynuly, prostě navážeme,tam, kde jsme přestali. Mě to "blokuje" ve vztahu k jiným mužům, které bych mohla třeba potkat...Totiž měli jsme úžasný sex a v podstatě i vztah.Nejsem schopna se zeptat, zda bychom to nezkusili znovu jako partneři,"nepřežila" bych odmítnutí, vím ale, že s nikým nežije,on sám to znova nenavrhne,už jsme jednou byli od sebe asi tři měsíce.Dík za odpověď, docela se v tom "plácám" a ráda bych znala názor muže !

OTÁZKA (9.2.2009 13:54) Marie

Dobrý den, pane doktore, co může signalizovat manžel, který 5 měsíců žije v mimomanželském vztahu, svým chováním typu: těší se na víkendové dny, které tráví s manželkou a synem, pravidelně telefonuje, nadstandardně přispívá na domácnost, lituje svého rozhodnutí, že se rozhodl pro milenku, dokonce je schopný brečet, chodí s manželkou do společnosti a sportovat... Je vhodné se manžela zeptat, zda se nechce vrátit nebo je brzy? Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (8.2.2009 18:58) Eva

Dobrý den Vážený pane doktore, prosím o radu jak vyřešit manželskou krizi. S manželem jsme spoju 6 let. Ted jsme se dostali do stádia, jako kdybychom si neměli co říct. Manžel myslí, že ho podvádím á já jsem ho možná v tom i utvrdila, protože jsem na jednom plese celý večer mluvila a bavila se s jedním člověkem se kterým jsme se pak jeli dál bavit. Mnžel to pojal jako nevěru a utvrzují ho v tom i známy od nás z vesnice, že jsem mu určitě nevěrná. Když s ním chci o tom mluvit, řekne my že není o čem. Já manžela jednosznačně miluji a hodně my záleží na tom abych manželství udržela, jenomže mám obavu aby to nebylo marný. Můžete my poradit jak na něj. Jak mu to mám vysvětlit? Poprípadě co dělat? Když jsem řekla že pudem do poradny on na to odpověděl, že on poradnu nepotřebuje, že ji potřebuji já. Předem Vám mockrát děkuji za radu. S pozdravem Eva

OTÁZKA (8.2.2009 15:20) martina zanaškova

dobry den pane klimeši,rada bych se zeptala,neco me trapi,jsem z manželem rozvedena,ale nejsme majetkove vyrovnani,mame 2 deti jsou v me peci,mame spolu koupeny byt,ale ja ho nemam zčeho vyplatit,a naše deti z bytu nechcou,a ja nemam na to abych jsi koupilasvuj byt,nevim co mam delat.

OTÁZKA (7.2.2009 23:12) Anna

Vážený pane Klimeši, od ukončení mého posledního vztahu uplynulo více než 1,5 roku stále nemám žádný zájem o navázání dalšího. Ačkoli jsem v období po rozchodu netrpěla nijak zvlášť silně, poznamenal mne asi více, než by mne kdy bylo napadlo. Rozchod byl iniciován z mé strany po zralé úvaze a rozhodnutí podívat se "pravdě očí". Vztah trval rok a půl a byl pohodový, veselý, sexuálně vášnivý, bez významných hádek. Jen jsem občas měla pocit, že mne partner nemiluje, že jsem pro něj jen příjemné rozptýlení, jak dobré jídlo, pití, kniha, volejbal, sauna...Nějaký čas jsem jako stovky dalších žen balamutila sama sebe, že mne jistě má rád, jen to neumí dát najevo. Jeho občasné v klidu pronesené "alarmující" věty jsem považovala za "hloupé silácké řeči" a přecházela to v přesvědčení, jak jsem "chytrá". Pak přišla chvíle, kdy už jsem cítila, že čas lavírování skončil. Řekla jsem mu, že on pro mne znamená nesmírně moc, že ho miluji a že s ním počítám do dalšího života - a že si nejsem jista, zda tomu je tak i naopak. Blábolil něco o tom, že jemu to vyhovuje (tímto slovem), na což jsem se ale neptala, že mu to vyhovuje, jsem nepochybovala. Nakonec řekl, že neví, zda mne miluje. Nezabila jsem ho, jak by se dalo čekat, v klidu jsem mu řekla, že odcházím do svého bytu, ať si to sám v sobě ujasní a přijde mi říct. Od té doby se už neozval. Jsem přesvědčená, že po roce a půl vztahu muž už musí vědět, že ženu buď miluje, a dát jí to jasně najevo, a nebo že ji nemiluje, a ukončit vztah. Neudělal ani jedno a kdybych to já takto nerozsekla, tak by na 100% byl se mnou dodnes. Zažila jsem různé zvraty ve vztazích - nekonečná láska - nekonečná nenávist - pak třeba zase zpět... I to, že dva "nedokáží" být ani spolu, ani bez sebe. Ale nikdy jsem se nesetkala s tím, že by muži bylo zcela lhostejno, zda se ženou je či není. Nedokážu pochopit, jak muž může rok a půl celé noci k sobě tisknout ženu, která je mu zcela lhostejná a na které mu vůbec nezáleží. Dokážete to nějak vysvětlit?

OTÁZKA (7.2.2009 19:14) viki

Dobrý den,chtěla bych se zeptat,jak kvalitní byly před 10ti lety testy otcovství.Je možné,že v případě,že se jedná o 2 bratry,nemusely být tyto testy jednoznačné?Testy podstoupil jen jeden z nich a bylo mu řečeno,že dítě je na 99%jeho.Ale vzhledem k tomu,že teoreticky mohl být otcem i jeho bratr,je to možné,že testy by byly nespolehlivé?Děkuji za odpověď.

OTÁZKA (7.2.2009 17:32) Dominika

Dobry den, pane doktore. Chtela bych se vas zeptat jestli je normalni, aby muj pritel mel v pocitaci fotky a videa divek v choulostivych pozach. Nechci delat ukvapene zavery, treba je to u muzu uplne normalni. Ma radnou sbirku a i pres to ze jsme spolu skoro rok, si vsimam, ze si stale stahuje nove a nove veci. Nevim jestli mam na to zarlit nebo jak se k tomu postavit. Mi je 19 let jemu 23. Budu rada, kdyz mi odpovite:-)

OTÁZKA (7.2.2009 15:16) eva.cz@email.cz

ahoj, pavle, žiješ s hysterkou.jsou zábavné,člověk se s nimi nenudí,a odpouští, dokud to neprokoukne a nedostane rozum.pár facek a pryč.eva

OTÁZKA (6.2.2009 0:10) anonym

Dobrý den,pane doktore.Žiji již více než dva roky se svou přítelkyní.Asi před rokem měla vztah s jiným mužem,který trval poměrně dlouho,řekl jsem jí,aby si vybrala sama koho chce.Řekla,že se rozhodla pro mě,ale ještě nějakou dobu se s ním scházela a lhala o tom.Tvrdila a stále tvrdí,že chce,abych jí konečně věřil,že miluje jen mě a se mnou chce žít.Ona má za sebou dva rozvody u mě druhý probíha,s jejími dětmi si velmi rozumím,své dva syny vídám méně.Dokáže se mnou plánovat spoustu věcí do budoucnosti,v sexu nám to také docela klape.Problém jsou naše velmi časté hádky.Dokáže jeden den říct,že neví co by beze mne dělala a druhý den tvrdí,že to nemá cenu,že by bylo nejlepší dát si pauzu.Jsem typ člověka,který dokáže odpouštět,ale zároveň musím vidět chuť mé přítelkyně,něco udělat pro lepší vztah.Je to jako horská dráha,chvíli je veselá a milá a najednou až zlá.Pak přemýšlím co dál,snažím se jí přemluvit,aby jsme to končně spolu vše probrali a řekli si co vlastně od života chceme,ale je nepřístupná.Mám jí velice rád,přeji si být s ní,akorát mě takový způsob života ničí.Někdy pořádně nespím a dost se trápím.Děkuji za radu Pavel

OTÁZKA (5.2.2009 19:13) Palmac

Dobry den pane Klimesi, opravdu si myslite, ze lze neco v partnerskych vztazich vysvetlit? Ale mate bily plast, tak muzete zmerit tlak a doporucit dietu.

OTÁZKA (5.2.2009 17:19) Romana

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor. Jsem sedm let vdaná po pětileté známosti a nyní již téměř tři roky udržuji milenecký vztah s taktéž ženatým mužem. Každý máme nezletilé dítě. Komunikace s manželem se pohybuje prakticky jen v rovině fungování domácnosti. S přítelem se naopak můžeme bavit o všem a jsme si navzájem oporou. Přítel je nyní pracovně v jiném městě i bez své rodiny a vídáme se tak dvakrát týdně. Vím, že mne přítel velmi miluje a jsem mu oporou, ale nejsem si jistá, zda chce změnit stávající stav a být jen se mnou. Čas od času mám potřebu náš vztah řešit, ale jemu ty hovory spíše vadí a dokonce mi řekl, že bych se s ním měla rozjít, aby se situace vyřešila tak či tak. Mám v tom vztahu pokračovat nebo je to beznadějné?

OTÁZKA (5.2.2009 15:07) Eva

Dobry den, pane Klimesi, Po precteni Vasi rubriky bych se take rada na Vas obratila s prosbou o radu. Problem je jiste otrepany, ale bohuzel znacne me trapi a budu rada za Vas nazor. Ziji s partnerem 5 let a de facto se da rict, ze nam navenek relativne nic nechybi. Muj partner je velice hodny a dobry clovek, hodne pratel me sice zrazovalo, jelikoz je mezi nami vetsi vekovy rozdil, ale je to ten typ muze, ktery umi zavelit, kdyz je treba, ale umi mne vyslechnout – obdivuji jeho toleranci a trpelivost, kdyz na nej chrlim “ co zase bylo v praci” a take ocenuji, ze mi radi, jenom kdyz opravdu potrebuji :). Mam k nemu veliky respekt, ma rodina ho ma velice rada a velice dobre se doplnujeme. Nicmene, chybicka se vloudila, kdyz po velice kratke dobe nas intimni zivot ochadl, po nejake dobe jsem tedy zacal s nim na toto tema mluvit a v postate vysledek byl, ze mi muj partner rekl, ze jeho nizke libido byl problem ve vsech predchozich vztazich a vedl k rozchodum. Jenze ouha, situace pro me zacala byt neunosna a vlastne mi prislo, ze nas tato bolistka velice od sebe oddeluje. Vse vyustilo k tomu, ze jsem se odtehovala, chtela jsem ziskat nejaky prostor si veci ujasnit a promyslet. Po ani ne 6 mesicich jsme se k sobe opet vratili, ale zadne zlepseni v intimnim zivote nenastalo. Partner je odhodlany si promluvit s odbornikem, ale zatim se v tomto ohledu nic neodehralo a ja si pripadam hloupe, neustale ho zadat a upozornovat, ze se nic nevyviji k lepsimu. Je to asi paradox, vestinou si muzi stezuji na tento problem u zen :), ale ruku na srdce, trapi me to a moje otazka je: do jake miry je absence sexu resitelny problem a zajimalo by me, jestli prizemne nepovysuji absenci intimity do sfery, kde nepatri, cimz mam namysli, zda ukoncit dobry a fungujici vztah, kde ale chybi sex. Predem Vam dekuji a preji pekny den.

OTÁZKA (5.2.2009 14:51) Disdil

Dobrý den, v atoškole jsem 2X neudělala jízdy.před komisařem jsem tak rozklepaná, že dělám chyby.6ádné velké,nikoho jsem neohrozila,neomezila,dala přednost kde to mělo bít,zastavila na stopce.Ale podle něj je to nedokonalé.Už se tam bojím jít protože když ho vydím začnou se mi klepat nohyi ruce a jsem jak před infarktem.Uvažuji o přestuu do vedlejšího města-jiný komiseř.Myslíte,že by to pomohlo?Děkuji

OTÁZKA (5.2.2009 14:31) Katka

Dobrý den, jak nalozit s neverou u rodicu? Se sestrou nechceme mamce nic rikat, s tatkou jsme o tom vicemene nikdy nemluvili. Trva to zrejme uz nekolik let a zejmena ja mam kvuli tomu k tatkovi docela spatny vztah (i kdyz to uz moc najevo nedavam). Vim, ze je to jejich vec a nemuzu s tim nic delat, ale taky nevim, jak se s tim vyrovnat.

OTÁZKA (5.2.2009 10:51) Jan

Dobrý den, můj problém je takovýto: manželka nechce děti. Je jí 30 let, vysokoškolské vzdělání, ve společné domácnosti žijeme 6 let. Bojí se porodních bolestí, že prý porod je riziková záležitost, nemusí ho přežít atd. Taktéž se bojí, co z toho dítěte vyroste, že není jistota, že to bude poslušné a hodné dítě, že nás nakonec stejně opustí atd. Vyloženě nesnáší malé děti, které pro ni představují jen uřvané, posrané, poblinkané, slintající individua, o které se člověk musí hodně starat a nic z toho nemá. Už mi dochází argumenty, v našich diskuzích na toto téma se mě ptá: " a co z toho budu mít já, když ti porodím dítě?" Nevím co ji na to odpovědět... děkuji za odověď

OTÁZKA (5.2.2009 9:15) tom

je mi 21 a mam o rok starsi pritelkyni asi sem se choval jako dite mela me tak nak porad za zadkem kdyz mi napsala ze je konec zacal sem ji psat ruzny blbosti ze ji miluju a tak ale nebyl to asi ten nejlepsi napad ted si uvedomuju ze sem ji mel nechat v klidu myslite ze to muzu nak zpravit odjela ted k mori na 14 rekla ze se sejdem az prijede myslite ze to jeste pujde??jinak ja se jako dite nechovam vubec sem se nepoznaval kdyz sem si treba cet nase debaty a tak dik za radu

OTÁZKA (5.2.2009 7:48) Eva

Vážený pane doktore,mám býlalého přítele,který je momentátně ve výk.trestu za přepadení,které spachal na moji obobě.Mám chruzu,až ho propustí,protože už před nástupem rtestu mi dělal ze života peklo.V noci mi dlouhé hodiny zvonil u dveří,snažil se je vykopnout,kbyž jsem ho pustila do bytu aby nebyla ostuda po domě,začel mě vždy bít,nadávat atd.Policiji jsem volala několikrat,ta ho vždy odvezla a pár domu dál a on se de hodiny vrátil a začelo vše znovu.Potředovala bych poradit,jak dosáhnout toho aby se nesměl se mě a k dětam přiblížit.Moc děkuji Eva

OTÁZKA (5.2.2009 7:42) Eva

OTÁZKA (4.2.2009 17:04) Marianna

Dobry den,pane doktore.Chtela bych od Vas radu.Mam pocit ze jsem hrozne špatný človek.I kdyz si myslim ze mam lidi rada skoro nikdy nereknu ne nikomu byt cizimu cloveku ale posledni dobou mam pocit ze mi vse leze na nervy a vse mne hrozne rozciluje.Mam doma 5 leteho kluka s kterym se uz nedokazi ani poradne pomazlit a kdyz tak je to jenom na chvili a pak mi zacne lezt na nervy..Problem je v tom ze mam stavy kdy kdyz to na mne pride bych bila schopna doslova i zabit.Svou zlost vybijim nejcasteji na psech ktery za nic nemuzou.Pak je mi vse lito miluju je bez nich si zivot neumim predstavit ale dal to taky nejde.Kolikrat uz jsem se naucila odejit nekam kdez to na mne pride,abych byla sama protoze vim ze by to odnesl nekdo z blizkych nebo z tech psu.V postate citim ze je toho ve mne hodne s cim si nevim rady a taky se stydim a to hodne s nekym o tom mluvit protoze si myslim ze preci nemuzu byt takova stvura.Citim jak sama se sebou bojuji ale uz mi ubyvaji sili.Hrozne mne to vycerpava.Jsem take krestanka pochazim ze slovenska takze od mala jsem byla vychovavana v tomhle duchu a taky to jediny mne dosavad snad taky drzi jeste na uzde strach z potrestani a toho ze vim ze je to vse spatne.Co dal ???Zacala jsem uzivat leky novo passit a tak podobne no nic nepomaha Dekuji Vam za odpoved popripade pomoc kam sa obratit M.

OTÁZKA (4.2.2009 13:00) Dana Běloušková

Dobrý den,mám asi měsíc přítele strašně se milujeme,píšeme si denne několikrát,voláme si prostě chceme být spolu.Je tak strašně zamilovanej,každej to na něm pozná.Problém je v tom,že jsem se doslechla,že jeho bývalá přítelkyně prožívala to samé.Neuvěřitelnej začátek,obrovský zamilování a po půl roce konec.Dokonce nás úplně stejně oslovuje a píše ty samé věci.Tak nevim jestli se do toho mám opravdu ponořit,abych pak nezažila takové zklamání jako ona.Jen nevim proč se tak opakuje,dal mi i stejnej dárek jako jí.

OTÁZKA (4.2.2009 12:16) monika

Dobrý den, jsme s manželem 14 let a já nějak neustále vnitřně řeším jestli má náš vztah cenu. Myslím si že se máme rádi, ale na můj vkus to příliš často skřípe. Máme dvě děti (10 a 3). Připadá mi že se velmi často dohadujeme. Manžel má sklony mmě stále vychovávat, napomíná mě i např. před návštěvou či rodiči a to je mi velmi nepříjemné. Dřív jsem se asi víc snažila a hodně jsem přešla. Dnes je vše jinak. Bráním se jak to jde. Tím je mezi námi neustálé napětí. Tak nějak žiju ve střehu kdy zas vyjede s čímkoli abych se mohla bránit. Prostě mezi námi není pohoda. Nebo je jen velmi málo. Často to vypadá dobře, ale manžel změní během chvíle náladu (třeba se ho nevědomky dotknu) a umí hned vyjet. A je po klidu. Starší dcera už si myslí že je to normální stále se dohadovat. A to mi mrzí protože nechci aby si zažila ten model že to tak má být. Na manželovu obranu: je bohužel vychován tak že žena má vařit, uklízet a starat se o domácnost....Dodnes se kolem něj jeho maminka, babička a dokonce i otec točí. Jenom mně to nějak nejde... Mrzí mi že v jeho očích můžu za všechno vždy já. Uznávám že nejsem svatá, že to se mnou také není jednoduché...ale...ten jeho věčný pocit ukřivděnost, jak to má se mnou zlé, jak ho nechápu...že já se sním mám tak dobře. Nedávno jsme třeba řešili a nevyřešili kdo odchází více z domova. Já jsem chodila sice asi 3-4x v týdnu (cvičení,kroužek) celkem 6 hod...on jen 2x týdně ale bylo to celkem na tak 20 hodin (hraje šipky - pro mě hospodská zábava) plus má navíc ještě florbal. Ani tak mi o to nejde, že je pryč, ale on vlastně začal s výčitkami že chodím často pryč a stěžoval si mně i ve své rodině jak já jsem často pryč. Rozumně jsem mu vůbec nedokázala vysvětlit že je pryč víc on...tak proč je ještě ublížený. Také je prolém že nejsem ten typ že když je zrovna náhodou doma že bych zrovna na něj čekala. prostě mám něco naplánováno nebo domluveno a jdu. Navíc teď řešíme mnohem podstanější problém. Týká se majetku. Matka mi daruje domek s tím že bysme t [tato otázka byla zkrácena]

OTÁZKA (4.2.2009 6:11) Míša

Je mi 23 let, a jsem již téměř pět let s partnerem 35. Náš vztah nebyl ze začátku jednoduchý - dá se říct, že jsem si ho musela vybojovat. Teď již máme klidný a harmonický vztah, plánujeme společnou budoucnost, ale... Partner je výrazná osobnost, a také strašně žárlí! Vždy to příjde jak blesk - já jsem se už vzdala přátel, veškerých kontaktů s kamarády, a snažím se mu nezadat jakékoli podezření. Dokonce i když jsem u maminky, snažím se přijet domů dřív než on z práce. Někdy si už říkám, že to není normální! Možná je to tím, že jeho dva předchozí vztahy se rozpadly kůli nevěře partnerky, ale to přece ještě neznamená, že to tak bude i u nás. Nikdy jsem mu nevěrná nebyla, ale on je vždy o všem tvrdohlavě přesvědčen a taky je paranoidní!!! Já mu nebudu neustále dokazovat, že jsem nic neprovedla! Je to vážně k nevydržení. On mi prostě věřit nechce. Jak se mám zachovat v takové situaci, mám vysvětlovat nebo se postavit do tvrdé pozice? Poraďte mi, prosím...

OTÁZKA (3.2.2009 10:02) Katka

Dobrý den, prosím o radu.. Nejsem se svým přítelem schopná SDÍLET krásu - a to ani v sexu.. Když se díváme na západ slunce a on je dojat, mám potřebu nějak vtipně to schodit. To samé s dojemným či jinak působivým filmem atd. Nejhorší je, že mně tato má role nevyhovuje, ale nevím, jak z toho ven. S přítelem jsem skoro pět let a celou tu dobu v podstatě u sebe potlačuju tu potřebu se nad filmem nebo západem slunce dojmout. Sex je mi nepříjemný, přítele nejsem schopná přijmout, ošívám se při jeho dotecích, on mě chce obejmout, já sebou cukám.. Přitom ráda ho mám, jsem na něj zvyklá, mám o něj strach.. Ale takhle je to opravdu neúnosné pro oba.. Poradíte prosím, co je možné dělat? Je to řešitelný? A co ta příšerná nechuť až hnus ze sexu?? Děkuji, K.

OTÁZKA (2.2.2009 21:42) Petr

Zdravím Vás Doktore,je mi 40 let a stále nemohu potkat tu pravou, mám tu dispozici k opakování traumatu, vybýrám si ženy podle toho, vždycky to skončí stejně, blbě, vždycky jsem ůplně slepej. Co byste mi poradil ?

OTÁZKA (2.2.2009 15:34) Katerina

Dobry den, po 9ti letech vztahu - zijeme spolu temer od zacatku - jsem se minuly tyden dozvedela, ze ma pritel "jinou". Prozili jsme 8 let v zahranici, kde jsme byli vicemene odkazani jen sami na sebe. Ted jsme jiz temer rok doma. Za tech par let jsem pribrala docela par kilo a vim, ze pro nej jiz nejsem atraktivni jako driv. Milostny zivot je slabsi - on na sex moc nikdy nebyl, ale v tom se shodneme. Tu druhou potkal na skoleni, zacatkem ledna. Vlastne az posledni vecer si spolu zacli - jen libani a tuleni (prespala u nej na pokoji, protoze v jejim byla kamaradka s navstevou). Verim mu, ze s ni nespal. Od te doby si pisi SMSky, po netu a vola ji. Od navratu ze skoleni byl odtazity a kdyz jse na nej minuly tyden uhodila, ze bych chtela vedet kam smerujeme - jsme 3 roky zasnoubeni a ze mu vracim prstynek, dokud si me doopravdy nebude chtit vzit, tak z nej vse vypadlo. Nechce se pry rozejit kvuli ni, jen to pry uspisila... Ze mu v nasem vztahu neco chybi. Z meho pohledu vim, ze je to chyba nas obou - malo komunikace. Jezdime spolu rano do prace a vecer z prace a doma pak on jde vetsinou k pocitaci a ani jeden jsme se moc nesnazili spolu byt a neco delat - nove aktivity atd. V USA pracoval az do 7mi do vecera, tak to vzdy prisel domu unaveny a u PC si odpocinul, ale byli jsme spolu v jedne mistnosti a i si meli cas rict co se deje. Ted si to rekneme cestou v aute a doma uz neni moc velka potreba spolu komunikovat. Ja bych uz chtela dite - pritel se k tomu stavel vlazne (drive byl spise proti), tak jsem zacla s pripravami a posledniho pul roku jsme "zkouseli". Ted po tom vsem, jsem si ujasnili, ze on jeste dite nechce - jsem ochotna kvuli nasemu vztahu s ditetem jeste pockat. Co vim o ni od nej, tak ona se po navratu ze skoleni rozesla s pritelem (2 roky vztah - byla pry nestastna). Ona je z jineho mesta a pritele uz premlouva aby se k ni nastehoval. Pritele strasne miluju a nedovedu si predstavit byt bez nej. Prosim poradte jestli mame sanci. Dekuji!

OTÁZKA (2.2.2009 14:45) Michal

Dobrý den, pane Klimeši, pro Vás se asi bude jednat o fádní a až příliš často se opakující problém, ale věřte, samotnému mi docházejí nápady a hlavně síly, jak situaci řešit. Potíží je, přímo řečeno, že manželka po narození našeho dítěte zcela ztratila chuť na sex. S ženou (oba VŠ, nar. 1977) se známe deset let, po šesti letech známosti jsme se vzali - nebylo to tedy nějaké to zběsilé zaláskování a kocovina po vyčpění první zamilovanosti. V oblasti intimních vztahů jsme problémy neměli, okolí nás považovalo, a asi stále považuje, za ideální pár (jsme prý důkazem, že to jde - jak se vyjádřila jedna známá). Když se ale rok po svatbě narodila dcerka, začala se manželka vyhýbat intimnějším kontaktům (zdůrazňuji, nespěchal jsem na ni), v současnosti máme pohlavní styk tak jednou za čtyři měsíce. Snažil jsem se dopátrat proč, ale odpovědí bylo zajíkavé že už se jí to nelíbí nebo jen zaražené mlčení. Zároveň vidím, že i jí ta situace trápí, a nechci ji nijak ranit nebo do čehokoli tlačit. I když se někdy snaží vyhovět mým "přetlakům" nekoitálním způsobem, abych tak řekl, chybí mi, že ty pěkné okamžiky neprožíváme spolu. Co horšího, mám dojem, že se kvůli absenci intimních vztahů začínám také stávat chladnějším. Od porodu uplynou brzo tři roky, je šance, že se náš sexuální život vrátí k normálnějšímu obrazu? Jak a co pro znovunabití našeho láskování můžu udělat? (Prosím, neuražte se, jen pro přesnost: nevážím 180 kg, pravidelně se myji, nejde mi o nějaké nadstandartní sexuální zážitky, nejsme v hmotné nouzi, ani nežijeme v nadměrném stresu, děcko je zdravé, s příbuznými nemáme nejmenší problém a ve všech ostatních věcech si rozumíme.) Děkuji za odpověď, M

OTÁZKA (1.2.2009 14:54) Marie

Dobrý den. Po 20 letech mne, 2 dospělé a 1 dospívající dítě můj manžel opustil a odešel za přítelkyní. Naše manželství a rodina byla harmonická, až do té doby než si našel jinou. Po prvním odchodu se za týden vrátil domů s tím, že nedokáže opustit rodinu. Já jsem ho přijala a umožnila mu návrat do rodinného života. Po dalších dvou týdnech nám sdělil, že je hrozně zamilovaný, bez přítelkyně nemůže žít a že musí odejít. Nyní je to tři měsíce, kdy žije v nové rodině, kde výchova dětí je dost zanedbaná. (2 dospívající děti se sklonem k alkoholismu a drogám). Soužití s touto rodinou zatím není. Když jsem se ho zeptala, jak se mu žije, odpověděl, že mu není dvakrát nejlépe, ale musí to brát tak, jak to je. Má ji moc rád. Když mu něco vytknu krčí rameny a nezmůže se na slovo. Při návštěvě vlastních dětí se mnohokrát rozpláče. Když se ho zeptám, jestli ho to co udělal občas nemrzí, tak řekne, že ho to mrzí pořád a hodně se tím trápí. Mám takový pocit jako kdyby pořád seděl na dvou koních, ale ten zamilovaný je silnější. Chtěla bych se Vás zeptat, co od tohoto vztahu manžela s přítelkyní mohu očekávat, zda je možné, aby to vše psychicky unesl. Je možné, aby se člověk po celý život přetvářel a trápil? Předem vám děkuji za Vaši odpověď.

OTÁZKA (31.1.2009 14:37) Radka

Tak jsem se podruhé vdala. Manžel je o osm let mladší, 35 let a žil s rodiči. Já byla 20 let sama a vychovala jsem v klidu a pohodě dceru. Naše osmileté "chození" jsem probrečela a prostýskala. Před kamarády se ke mě neznal, schůzky byly ve městem, i když jsme vycházeli z jednoho pacoviště, rodičům nic neřekl....Ale když jsme byli o samotě, choval se velice hezky. Nechápala jsem. Jsem vyrovnaná, kamarádská, veselá...a chtěla jsem být i nadále. Prostě se asi neuměl rozhodnout pro starší ženu.Několikrát jsem mu navrhovala,ať si v klidu najde mladší ženu, že se nebudeme trápit. Nechtěl. Jako bych mu pořád dokazovala že jsem bezva holka. Pak jsem řekla Dost a rozešla se. Doma jsem brečela a stýskalo se mi, ale vydržela jsem. Musel se rozhodnout najednou sám. Rozhodl se. Byt a miminko. Na to miminko jsem se tedy nalákala docela lehce :-). Jsme manželé s tříletou holčičkou. Protože jsem starší dáma, tak energie jako ve dvaceti se mi nedostává. Ale nejvíce mě zatěžuje můj muž. Psychicky. Věčnými otázkami. Typu:" Mám jet do města před obědem nebo až po něm". Musím rozhodnout za něj. Stokrát nic mě utahalo. Nepomohlo říci: " To si musíš rozhodnout sám nebo jeď, až ti to bude vyhovat. Odpověď byla : "néééé řekni mi kdy". Už neodpovídám. Pak k tomu přičtu to, že mi nepopřeje dobrou chuť, že se neustále upravuje v rozkroku, i když jím, že smrká do umyvadla... Je velice hodný tatínek, to nemohu říct, v holčičce se vidí, ale otázkami obtěžuji i ji. Půjdeš obědvat? nebo půjdeš se oblékat? mě přivádí k šílenství. Tříleté dítě nerozhodne. Samozřekmě, že řekne néé. Navíc na ni šišlá. A já místo manžela vidím šášulu a kamaráda ze školky, spíme odděleně, ale nosí mi do postele plyšáky. Jejda jen 2000 možných znaků! Není to na jedno stýskání málo?

OTÁZKA (31.1.2009 12:46) katerina

dobrý den pane doktore,viděla jsem Vás na podzim ve Špindlerově Mlýně na přednášce lymfomhelpu a byla úžasná,ačkoli nejsem příznivcem on-line poradny,rozhodla jsem se ji využít.Jsem v situaci,kdy mi je 35 let,jsem na peritoneální dialýze pro selhání ledvin,pracuji,mám dvě děti 13 a 8 let z prvního manželství,které dopadlo příšerně a v současnosti mám šest let přítele,se kterým nyní žiji 120 km za Prahou a do Prahy dojíždím do práce. Náš vztah je až na "prkotinu",ktrá mě zcela ničí pěkný.Takřka se nehádáme, přítel je mi oporou v praktických domácích věcech,děti ho mají rády,stará se o ně.Problém nastává v našem vztahu,ačkoli nepatřím mezi užvaněný typ žen,přítel mě většinu času prostě nevnímá,to do té míry,že se mu nesvěřuji ani se zdravotními problémy,jelikož když o něčem začnu mluvit,nereaguje,tak jsem přestala.Nedotýká se mě,vůbec,neobejme mě,v posteli se nepřitulí,jediný dotyk,kterého je schopen je ten,když přijedu domů dostanu pusu.Nedotýká se mě ani při sexu nebo jen minimálně,nelíbáme se asi před půl rokem jsem se při sexu dozvěděla,že slintám,tak už se nelíbám.Asi to zní melodramaticky,ale psychicky strádám,děsně,zkouším s ním o tom mluvit,je mi ho líto,mám pocit,že jsem hysterka,která ho trápí,vždycky říká,že nic nedělá,že je hodný,v podstatě to tak je,jen žijeme jako bratr se sestrou.Četla jsem o lidech,kteří jsou závislí na odmítání,je to můj případ? Chci od něj odejít,protože takhle žít nemůžu a nevím jak to jinak řešit,je mi líto dětí,mají ho rády,nechtějí,abych ho opustila,ale já si nedokážu představit,že takhle budu žít celý život.Pakliže má žena v ostatních věcech oporu,může se bez něžností obejít a nebýt frustrovaný a zahořklý?Jsem vůbec v situaci,kdy si můžu dovolit odejít kvůli tomu,že má partner ke mně jako k ženě blok?Děkuji za odpověď

OTÁZKA (30.1.2009 22:47) Michal

Poprvé v životě jsem velmi zamilovaný a velmi nešťastný.. Můj problém je následující: jak mám říct slečně, kterou znám skoro 10 let a jsme dobří kamarádi že ji miluji víc než všechno ostatní na světě. Člověk přemýšlí o tom, co je láska, jde životem a říká si hmm, tahle holka je pěkná a příjemná, tahle taky není špatná atp. A mezitím se stýká se svým okruhem kamarádů, poznává je postupně jako lidi víc a víc, seznamuje se s jejich dobrými i špatnými stránkami. Stejně to samozřejmě platí i pro kamarádky. A co se nestane, v průběhu let vidí na jedné z nich tolik skvělých schopností, tolik věrnosti, schopnosti milovat a odpouštět, v slzách i smíchu vždycky tak neuvěřitelnou ženskost. A člověk i když nechce, protože dotyčná je bývalá slečna velice dobrého kamaráda (byli spolu pár let – před pár lety), si začíná uvědomovat, že mu nic nepřináší větší potěšení než vidět usměv na její tváři a hvězdičky radosti v jejích očích. A i když se snaží ji nevídat, nebo se zajímat o jiné slečny, nic nepomáhá - vždycky když se ráno probudí jedna z prvních myšlenek patří jí. Tento stav trvá už skoro rok, ale poslední měsíc a půl se to nějak zhoršilo…je pro mě daleko obtížnější zakrývat moje city a obtížněji se soustředím na mou na analytické schopnosti poměrně náročnou práci. Dotyčná je teď čerstvě opět single. Tak a teď možnosti řešení z nichž žádná mě nepřijde příliš možná…Otevřený coming out – pokud mne odmítne (což je dost možné), budu ji muset přestat vídat (a většinu svých přátel – většina akcí je ve více lidech), čímž se připravím svůj nejoblíbenější způsob trávení času – ne proto že by se se mnou nechtěla vídat, ale já bych myslím neunesl být vedle ní a vědět že nemám šanci. Nic nedělat je ale stejně hrozná varianta. Nejlepší by bylo půdu prozkoumat nějak opatrně, ale to vzhledem k našemu kamarádství nemá moc smysl…můžu ji pozvat kamkoliv, ona půjde, ale nic to neznamená ani neřeší. Co s tím?

OTÁZKA (30.1.2009 22:27) Anna Cerna

Dobrý den pane Klimeši, několikrát jste se zde zmínil o "přechozeném vztahu" a také že doporučujete po dvou letech vážného vztahu založit rodinu. Zajímalo by mě, jestli existuje nějaká jiná prevence proti "přechození" než jsou děti. Samozřejmě se ptám z osobních důvodů. S partnerem spolu jsme přes čtyři roky, z toho tři spolu žijeme. Mě je 26 jemu 28, na rodinu bysme se sice cítili připraveni, bohužel se tak necítí naše bankovní účty :) Jednoduše si teď děti nemůžeme dovolit čistě z finančních důvodů. Ale není to tak, že bysme tím trpěli, bereme věci tak jak jsou a jsme spolu šťastni. Náš vztah je ve všech rovinách bez problému. Jediná chybka, je, že to výhledově ještě tak dva roky na ty děti nevypadá. Myslíte si, že se dá tomu "přechození" nějak aktivně předcházet? Napadlo mě si pořídit aspoň psa, co vy nato?

OTÁZKA (30.1.2009 15:49) Pavel

V jedné z Vašich odpovědí jste zmínil MUDr. Nešpora. O psychiatrech se říká, že se od pacientů liší jen předběžným vzděláním. Alkoholik nejsem (abstinent také ne), ale než dopadnout a vypadat jako Nešpor, dokonalý zoufalec, to je snad lepší být bezdomovec a alkoholik. Co Vy na to? (Že se mám zeptat Nešpora přímo,což?).

OTÁZKA (29.1.2009 20:56) Vážný

Dobrý den. Žiju s manželkou a s dětmi přes15 let. Moje matka žije ve stejném nájemním domě (tradice už po několik generací). Je velmi soběstředná, život s ní byl dost utrpením, na druhou stranu je v některých oblastech dost praktická a moudrá. Ale třeba v rozhovoru s ní nidy nešlo povídat o něčem co jí nezajímá. Kdysi jsem se od ní oddělil (do druhého bytu) a pak si vzal svoji ženu. Matka se také znovu (dost nešťastně) provdala, občas jsme s ní řešili situace, že jí třeba manžel okradl a chtěla si vzít život (spíš demonstrativně). Před rokem manžel zemřel a jako důchodkyni jí vyhodili ze VOŠ kde učila. Nechal ji téměř bez prostředků, s dluhy se kterými jsme jí pomohli, s malým důchodem. Ona se na nás pověsila, chodila několikrát za den za manželkou, pak jí aspoň telefonovala. Po celý život byla zvyklá, že když jí něco nefunguje, hlavně k práci (pořítač na němž si částečně přivydělává), tak hned volá - pomoz, přijď, pomoz. Je to s ní těžké. Když byly děti malé, tak krom vánočních finančních dárků nám nepomohla (a ty dneska velmi připomíná) a dneska vlastně chce pomáhat od nás. Nebo ještě lépe vzít do rodiny. To v žádném případě nechce manželka, já v zásadě také ne (ač si dokážu představit nouzové situace, kdy by takové soužití bylo i nutné). Trochu mi v uších zní ono: Vyžeň tu otrokyni, které Sára řekla Abrahamovi o Izmaelovi a jeho matce - a on poslechl. Na druhou stranu matka by bez pomoci nepřežila, finančně má tak o 1500 Kč nad náklady bydlení. Zatím je ta pomoc v tom, že jsem jí na internetu sháněl práci, rozesílal CV, našel jsem jí opatrování jedné staré paní. Pomohl jsem jí s řešením papírů pro úřad, kde jí objektivně házeli klacky pod nohy (3x nás vrátili s nájemní smlouvou, kvůli chybě majitele domu). Z papírů má strašný strach (teda ostatně z čehokoliv nového v životě). Jak s tím dál? Manželka to +- zkousla, zatla trochu zuby, už občas na ní najde něco pozitivního, třeba když po 6m upozorňování začala nosit banán místo čokolády dětem... Ale je to fuška...

OTÁZKA (29.1.2009 20:05) ZDENKA

DOBRÝ DEN.POTŘEBUJU RADU OHLEDNĚ SNACHY.MÁM OBAVY ABY NEMĚLA ROZDVOJENOU OSOBNOST.ZKRÁCENĚ.MĚNÍ NÁZOR Z MINUTY NA MINUTU-HNED SYNA NEMÁ RÁDA BĚHEM CHVÍLE HO MILUJE PAK DO TÝDNE OD NĚJ ODEJDE A ZASE SE DRUHÝ DEN VRACÍ.SYN JDE NA KÁVU S KAMARÁDAMA A ONA SOUHLASÍ ALE KDYŽ SE PAK VRÁTÍ ONA STROPÍ SCÉNU.OD PORODU(PŘED 3 ROKY) TRPÍ DEPRESEMI A ČASTO BREČÍ A VYMÝŠLÍ SI LŽI KTERÝM ASI I VĚŘÍ.K LÉKAŘI NECHCE PRÝ NENÍ CVOK A "ŽRÁT" PRÁŠKY NEBUDE.PROSÍM PORAĎTE CO MÁME DĚLAT.DĚKUJI

OTÁZKA (29.1.2009 16:19) Helena G.

Dobrý den, psychologii teprve studuji, ale už jsem nabyla poměrně neochvějného přesvědčení, že pokud chce být někdo dobrým psychologem, vyžaduje to skutečně nejen množství znalostí a zkušeností, ale také času stráveného poctivou prací a neustálým učením a zdokonalováním se, aby mohl mít dobrý pocit z toho, jak nakládá s tak křehkým a dosud záhadným fenoménem, jako je právě psychika. Psycholog se tak zpravidla, jako většina odborníků, zaměřuje jen na určitou oblast (problematiku, cílovou skupinu), které zůstává dlouhou dobu, někdy i celoživotně, "věrný". Zajímalo by mne, jako vy to děláte, že máte tolik času a kompetence (či se domníváte, že ji máte), abyste vykonával tolik aktivit - minimálně těch viditelných - vyjadřujete se často k velkým mediálním kauzám, kde pojmenováváte psychologické problémy (k tomu je ale přece potřeba důkladné kvalitativní analýzy!), napsal jste knihu (či více knih), tady máte koukám poradnu atd. Opravdu nerozumím, jak to dokážete, a upřímně nevěřím, že se tato vaše práce dá brát zcela vážně. Už v prvním semestru nás ve škole varovali, že ty ,psychology'', často se vyjadřující v médiích, nelze automaticky považovat za ty nejkompetentnější, ale spíše ty, co jsou snadno k mání a jsou ochotni bez právě důkladného prozkoumání o problému něco (často banálního, a co hůře - nepřesného) říct. Zajímá mě, co si o tomto myslíte, jestli také o sobě někdy pochybujete a jestli máte vždy čisté svědomí a pocit z dobře odvedené práce. Nezlobte se prosím za mou upřímnost, nemá to být v žádném případě útok, ale přemýšlím o tom už delší dobu a skutečně by mne zajímal Váš názor. Děkuji, H. G.

OTÁZKA (29.1.2009 15:22) Zuzka

Dobrý den, před dvěma měsíci jsem porodila krásného a zdravého chlapečka. Mám manžela, který má práci, takže se vše zdá v pořádku. Ale přesto necítím žádný pocit štěstí, na manžela jsem někdy neoprávněně zlá a hádavá. Chtěla bych se radovat z miminka, ale místo toho občas brečím, občas je mi všechno jedno. Naštěstí o něj pečuji jak můžu, jsem si jistá, že díky mému stavu není nijak zanedbávaný - prospívá velmi dobře. Ale říkám si, že jestliže nejsem šťastná já, jestli ho to nemůže nějak ovlivňovat .... Prostě nevím, co mám změnit, abych si konečně začala užívat mateřství a měla z každého dne radost .....

OTÁZKA (29.1.2009 10:59) Manžel

Proboha, nikdy se nežeňte-pokud vám na sobě záleží!

OTÁZKA (28.1.2009 14:35) katka

Pane Klimeši, co soudíte o mém chování? Manžel měl několik let milenku, už to s ní ukončil taky před pár lety. Teď je nám spolu fajn, už na to nemyslím, už mě to ani nebolí ale poslední dobou jsem začala s muži občas koketovat. Někdy se mi podaří i lehce zamilovat, ale rozhodně dál nezacházím. Není to msta, jen takové vychutnávání života. Manžela mám ráda a chci s ním být. Děkuji

OTÁZKA (28.1.2009 12:58) Lenka

Dobrý den,musela jsem se pozastavit nad dotazem Davida,který uvádí sexuální problém se svou manželkou.Já řeším opačný problém,já mám větší potřebu sexu a v minulosti jsem se taky k vůli tomu trápila.Někdy jsem si říkala,jestli to není škoda.Kolik mužů by bylo spokojených,kdyby měli takovou náruživou manželku.Mám potřebu 2-3 krát týdně...Manžel však má nejraději,když mu to dělám rukou nebo onanuje sám.Prostě pohlavní styk není u něho na prvním místě.Přesto,když se milujeme (pohlavní styk) je vše v pořádku,vzruší se a není žádný problém.Myslím,že by jste měli zvolit s manželkou kompromis alespoň 1-krát týdně.Určitě nevěra nic neřeší,já bych nikdy tuto situaci nevěrou neřešila..,manžela miluji..jinak nemá chybu,věnuje se rodině.Když se budete Davide trápit,nic to neřeší...nic se nezmění..vím to podle sebe.Pokud manželku milujete,musíte se s tím smířit..nebo si s ní promluvte.Řekněte ji své pocity,že se trápíte a jaké máte potřeby.Kdyby jste se chtěl na něco zeptat,písněte..ráda vám odpovím (poradím).zdraví Lenka

Lidovky.cz

Poradna Jeronýma Klimeše

PRÁVĚ MŮŽETE POKLÁDAT SVÉ OTÁZKY

Vložení vlastní otázky

Přehled položených otázek

Archiv

Kontakty