ODPOVĚĎ:
Milý anonyme, nejradši mám první lisovaná skla, to je pro mě absolutně nedostižná královská disciplína ve skle, sklo, které ještě nese drobné nedokonalosti té technologie a neuvěřitelnou živelnost, cítím z něj pach uhlí a generátorů, spáleného oleje, potu, železa, shnilé vody a síry, ještě jako učeň jsem tu atmosféru malinko zažil ve Světlé nad Sázavou. To má pro mě kouzlo největší, pozdější lisované sklo už začínalo ztrácet na té řemeslné jedinečnosti a umělecky začínalo být dost průšvih, obzvláště u nás v 70.tých letech, přestože je dnes hodně populární, zvláště u designérů. Dnes je lisované sklo taková nuda, že ho často lze velice těžko rozeznat od skla ručního. Mám hrozně rád ruční nápojové sklo, třeba mexické, na kterém je vidět každý dotek skláře. Nebo ručně vyráběné lahve, naprostá labuž.
Mezi absolutní vrcholy technologicky ale patří výroba tabulového skla FLOAT,
http://www.youtube.com/watch?v=dw7623hu7wM
to je fakt mazec. Těžko představitelné rozměry, naprostý úlet. Nebo automat na lahve Owens. Naposledy jsem ho viděl v Mexico City a fakt nezklamalo. Je to jak symfonie dirigovaná šíleným dirigentem. Dodnes nese atmosféru filmu Metropolis. http://www.youtube.com/watch?v=Ifa0U9vF6ds , nebo http://www.youtube.com/watch?v=LUF_5zrFG9c
Nedávno se mi dostalo do ruky video z výroby skla v Indii, mimochodem, skoro celé je to o výrobě tzv. benglí, které byly dlouhá leta stabilní vývozní artikl jablonecka:
http://www.youtube.com/watch?v=dPjDUXz0Fe8
To je dost velké maso, podmínky, za kterých se to tam odehrává jsou pro nás asi nepředstavitelné i na počátku 20. století.
Obecně mě okolnosti vzniku skla baví více, než hotový produkt, kdo si jednou spálí pazoury o sklo a pracuje s ním v živém stavu, nikdy to ze sebe už nedostane, je to naprosté uhranutí.
9.1.2013 20:29