V minulých týdnech jsme si připomněli tvorbu dvou světových architektů, kteří zemřeli v nedávné době. Tentokrát zůstaneme doma a zastavíme u tří osobností, jejichž tvorba se uzavřela v průběhu tohoto roku. Všechny tři jsem léta znal a byli mými přáteli, jejich ztrátu proto nesu těžce.
Alena Šrámková měla pro vývoj české architektury posledních dekád zásadní význam. Narodila se v Praze v roce 1929, studovala na bratislavské technice a pak ještě ve škole architektury pražské Akademie výtvarných umění u Jaroslava Fragnera. Provdala se za Jana Šrámka a společně vytvořili respektovanou uměleckou dvojici.
Šrámková se zprvu věnovala návrhům interiérů (například hotelová hala Parkhotelu v Praze-Holešovicích), první významnější stavbou byl motel Stop v pražském Motole, který navrhla ve spolupráci s Jindřichem Pulkrábkem v polovině 60. let. Už tam je patrný její příklon k prostým formám: architektura Aleny Šrámkové je neokázalá, záměrně oproštěná od různých efektů. Její tvorba dospěla až k archetypálním formám čistých fasád, pravidelným rastrem členěných čtvercových oken, teoretik architektury Rostislav Švácha ji označuje za přísnou.
