Světová historie zná řadu setkání, při nichž jejich aktéři měli svérázné představy o tom, s kým se vlastně potkávají: Kolumbus viděl v původních obyvatelích Ameriky Indy, Aztékové ve španělských dobyvatelích poznávali boha Quetzalcoatla, James Cook byl na Havajských ostrovech zprvu vítán jako vtělení boha plodnosti, míru a deště Lona.
I v našich dějinách najdeme několik svébytných střetnutí odlišných kultur: rozhodně k nim patří cesta sochaře Augusta Rodina do Prahy a na Moravu v roce 1902, kam byl pozván při příležitosti otevření jeho výstavy; součástí programu byla i cesta na moravské Slovácko v doprovodu Zdenky Braunerové a Alfonse Muchy.
Kniha Pražská Pallas a moravská Hellas osvětluje, jak různorodá byla očekávání hlavních aktérů. Pražská radnice, v té době už v českých rukou, považovala výstavní projekt za vítaný podnět k pokračování reprezentativních akcí s mezinárodní účastí, jimiž se Praha zviditelňovala v habsburském mocnářství v cizině.
