Lidovky.cz: Kniha, v níž bilancujete průběh války na Ukrajině, se jmenuje Ukrajinská fronta třetí světové. Domníváte se, že tato válka má dnes všechny rysy srovnatelné s prvními dvěma světovými konflikty?
Myslím, že ano. Na jedné straně vidíme Rusko, na druhé skupinu zemí, které se někdy říká „kolektivní Západ“ – já ten termín nemám moc rád, ale co nadělám.
Je třeba si uvědomit, že válka mezi Ruskem a Západem probíhá v relativně měkkých formách, v podobě hybridní války, a válka na Ukrajině je její nejostřejší a nejkrvavější součástí.
Za světový ten konflikt ostatně považují obě strany. V Rusku se na nejvyšší úrovni neustále mluví o tom, že Rusko bojuje se Západem. A v Evropě mnozí stále častěji přicházejí k závěru, že co se děje na Ukrajině, je jen předehra k tomu, co se Rusko po vítězství na Ukrajině chystá podniknout vůči Evropě, především baltskému regionu.
Přitom musíme mít vždy na paměti, že tu válku rozpoutalo Rusko.
Lidovky.cz: Západ se ale do té války zdaleka nezapojuje tak, jak by mohl. Nebojíte se, že to může sklouznout k takovému zpomalenému „Mnichovu“, který se bude schovávat za korektními frázemi a nedostatečnou finanční pomocí?
Bojím. V tom, co se v Evropě dělo v polovině 30. let minulého století a k čemu dochází dnes, je možné najít řadu analogií. A vůbec nevylučuju, že může dojít k jakémusi zopakování „mnichovského diktátu“ vůči Ukrajině. Následky ale budou stejné, jako byly na konci 30. a na začátku 40. let 20. století.
Lidovky.cz: Co byste odpověděl těm, kdo říkají, že válka na Ukrajině je „vnitřním konfliktem“, „občanskou válkou“? Takové argumenty jsou často slyšet nejen v Rusku, ale i v EU.
