Po skončení první světové války a vzniku samostatné Československé republiky se naše architektonická tvorba rozdělila na dvě větve. Zatímco starší generace zcela propadla módnímu stylu art deco, který se měl stát jakýmsi typem „národní architektury“, což vyjadřovala bohatá plastická dekorace průčelí v barvách trikolory, mladí studenti techniky, akademie i Umprum si představovali moderní architekturu zcela jinak.
Zejména díky teoretiku Karlu Teigemu a jeho sborníkům i zahraničním kontaktům na evropskou avantgardu znali výboje švýcarského novátora Le Corbusiera, sledovali dění v desavské progresivní škole Bauhaus, obdivovali jednoduchou, ale působivou architekturu v Holandsku nebo Skandinávii a zaujal je i ruský konstruktivismus.
