Ani v tak vážné chvíli a při tak vážném úkolu Mika Waltari nezapřel, že je rozeným vypravěčem a že tak nechce čtenáře unudit, nýbrž právě naopak zaujmout. I proto ve spisku s podtitulem Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě hojně využívá nasbírané anekdoty a historky. Nejsou totiž pouze zábavné, ale také výstižně shrnují to podstatné a dodají dojem autenticity.
Například atmosféru, kdy Rusové fakticky obsadili Estonsko a navrch měli najednou tamní komunisté, vykresluje touto anekdotou: „Na schůzi personálu interní kliniky Tartuské univerzity navrhl jeden komunista, aby jmenovali jistého ošetřovatele lékařem. Svůj návrh zdůvodnil tím, že zmíněný pracovník provádí v nemocnici již deset let ,vědeckou práci’ (je sanitářem) a je i jinak moudrým a pilným soudruhem, stejně jako kovaným starým komunistou.
