Finsko bylo po dlouhá století součástí Švédska. Součástí Ruské říše se stalo v roce 1809, přičemž ale mělo v jeho rámci rozsáhlou autonomii. Tvořilo ho samostatné Finské velkovévodství spojené s Ruskem jen osobou panovníka, zahraniční politikou a záležitostmi společné obrany.
Finsko mělo vlastní malou armádu, byť podřízenou ruskému vrchnímu velení, a tvořilo samostatné celní území. Na rozdíl od vlastního Ruska, které bylo až do roku 1905 absolutistickým státem, bylo Finsko konstituční monarchií, kde ruský car nemohl vládnout bez finského sněmu.
Od konce 19. století byla ovšem finská autonomie postupně oklešťována, objevily se také první rusifikační pokusy. Stejně jako jiné národy, i Finsko využilo bolševické revoluce a 6. prosince 1918 vyhlásilo samostatnost. Podobně jako v Rusku, i ve Finsku vypukla v lednu 1918 občanská válka mezi „rudými“, což byli levicoví sociální demokraté, a „bílými“, kteří se rekrutovali z finských farmářů sdružených v agrárním svazu a z městských středních a vyšších vrstev. Na stranu „bílých“ se postavila většina příslušníků ve Finsku žijící švédské menšiny.
