Bylo dojemné, že za několik dnů po mém příjezdu do Anglie jsem dostal od Otíka dopis a uvítání s přiloženou pětilibrovou bankovkou. Následovalo několik dopisů, nadějí na setkání, ale nikdy k tomu nedošlo. Já zmizel z nebe v únoru 1942 a Otík o rok později. A já mu těch pět liber nevrátil dodneška... Měli jsme se moc rádi.“
Tak vzpomínal generál Zdeněk Škarvada na svého severočeského kamaráda, který neměl po sestřelení v dubnu 1943 tolik štěstí jako on.